RADIOHEAD - Amnesiac

60%

„Kid B“. Toto měl být původně název nástupce alba „Kid A“, které bylo vydané pod dnes nakonec všeobecně známým jménem „Amnesiac“ už třičtvrtě roku po Á-čku. Že to není náhoda, už je vám asi jasné. Obě alba jsou si hodně podobná stylisticky i zvukově. Aby taky ne, když vznikla v podstatě společně. V průběhu nahrávání „Kid A“ kapela připravila 20 skladeb, a původní plán byl vydat je všechny jako dvojalbum. Muzikanti asi sami cítili, že nemá cenu fanoušky, kteří určitě budou vyjevení z nového směřování kapely, ještě udolat takovou porcí nové muziky naráz. Proto se rozhodli vydat raději dvě samostatná alba, i když ve finále velice podobná. Jedinou výjimkou je závěrečná skladba „Life In A Glass House“, která vznikla samostatně až po vydání Á-čka.

Je tedy „Amnesiac“ skutečně jen druhou tváří Á-čka, nebo ho můžeme považovat za samostatné dílo? Nejspíš to i ono. Začněme snad kapelou samotnou. Zatímco u „Kid A“ RADIOHEAD zvolili absolutně nekompromisní postoj k vydání alba, bez singlů, bez videoklipů, bez masivní promo kampaně, u „Amnesiac“ přece jen vzali hudební průmysl a jeho letité zvyky na milost. Album uvedli dva singly, dokonce s videoklipy, „Pyramid Song“ a „Knives Out“. Zejména první z nich se dnes považuje za jeden z nejlepších songů, které kdy složili. Každopádně to byl ale jasný signál, že bylo bláhové si myslet, že se RADIOHEAD vyexperimentovali do syta a konečně zase vytáhnou kytary ze skříně. Celkem se jim povedl obal alba. Jak už jsem zmiňoval, moc mi styl jejich dvorního grafika Stanleyho Donwooda nesedí, ale abstraktní konstrukt ve výrazné kombinaci červené a černé, s malým názvem kapely a alba v zajímavém fontu a zvláštní postavou-figurou na červeném pozadí, má svoje kouzlo.

Album ve spoustě věcech kopíruje „Kid A“. Jsou tady jednak hodně experimentální podivnosti, ale i pár téměř normální písniček. A pak spousta věcí někde na pomezí. To samé platí pro zvuk. Zapomeňte na kytarovou dominanci, elektronika hraje opět prim. Třeba zmiňovaná „Pyramid Song“ stojí na zajímavé, dalo by říci krásně smutné, klavírní vyhrávce, doplněné o originální melodickou linku, do které se pak zapojí i živé bicí a basa a zdramatizují postupnou gradaci songu. Střízlivá orchestrace pak už jen doladí atmosférickou mohutnost a nadýchanost skladby. A po tomto krásném zážitku nám kapela naservíruje šílenost „Pulk/Pull Revolving Doors“, která zní, jako by se vám zbláznil harddisk a smíchalo se deset různých mp3 souborů v jeden maglajz. Tahle věc navíc trvá přes 4 minuty… A pak zase protipól. „You And Whose Army?“ má sice pomalý náběh, ale nakonec se otevře a je z ní ve finále krásný velký smutný song, který by se, být tam trochu více kytar, klidně uživil i na „OK Computer“. Nápaditá je „I Might Be Wrong“. Hypnotický hlavní riff připomínající i zvukově jižanský rock, doplněný tanečním beatem, skvělou basou a trip-hopovou atmosférou. 

Když jsem u „Kid A“ chválil zvukovou kvalitu nahrávky, tady to platí opět v plném rozsahu. Několikrát jsem se dočetl, že skladby z toho alba se s oblibou používají při testování kvalit audio soustav nebo sluchátek. Druhý singl „Knives Out“ nám sice dopřeje přece jen trochu více kytar, ale sráží to lehce nenápaditou melodickou linkou a ukňouraným zpěvem. Silnou inspiraci jazzovými postupy nezapře „Dollars And Cents“, kde se opět předvádí rytmická sekce Phil + Colin. Horrorová tížívá atmosféra písně je stupňovaná i temnými synťáky. Až otravná je pak „Like Spinning Plates“ se svým trhavým, epileptickým elektronickým beatem a drásajícím zpěvem. Závěrečná „Life In A Glass House“ pak zní jako živá nahrávka z malého jazzového klubu. Klavír, trumpeta, klarinet, trombón, jemné bicí, basa v pozadí. Trumpetista Humphrey Lyttelton, kterého Thom York oslovil se žádostí o spolupráci, neměl ponětí, co jsou vlastně ti  RADIOHEAD zač. Souhlasil až poté, co mu jeho vlastní dcera pustila „OK Computer“.

Jestli by se mě někdo ptal, které z obou alb mám radši, tak vězte, že je mám nerad obě stejně. Reakce novinářů a publicistů byly opět smíšené, ale podobně jako u předchůdce, postupně i „Amnesiac“ vzali víceméně na milost. Prodejně to bylo trochu slabší, ale v Anglii se startovalo opět z prvního místa, v Americe z druhého. Aktuálně se celosvětové prodeje pohybují kolem 2,5 milionu nosičů. 

Hypotetické spekulace: Mohlo se těchto 20 songů z „Kid A“ a „Amnesiac“ zkombinovat jinak? Třeba udělat jedno více písničkové, a druhé více experimentální album? Nebo poskládat jen jedno delší, 12-13 písničkové album, a zbytek nechat jako b-sides? Jaký to mohlo mít dopad na vnímání této fáze RADIOHEAD?

02.11.2024	Diskuse (0)	Tomáš