RAGE - Reign Of Fear

60%

Existují kapely, které ihned po svém startu dosahují velkých úspěchů a pak ty, které mají poněkud pomalejší rozjezd a po dlouhou dobu vypilovávají svůj projev k stále větší přesvědčivosti. Němečtí RAGE patří samozřejmě až k těm druhým. V roce 1986 na své debutové desce „Reign Of Fear“ ještě stále zněli spíše jako předchozí Peavyho projekt AVENGER, se kterým tento nezdolný vytrvalec a workoholik krátce před tím realizoval svou jedinou řadovku „Prayers Of Steel“ u malé stáje Wishbone Records. Oba projekty k sobě měly stylově hodně blízko, takže v počátcích by RAGE jen stěží někdo předvídal ono bohaté portfolio, ke kterému posléze dospěli.

Archaičtější projev se v podstatě nevymykal z obecného pojetí heavy/speed metalu poloviny osmdesátých let a jen stěží mohl važněji zabodovat či nalákat větší počty fans. Záblesky thrashe nebyly v jejich zvuku až tak časté, aby se kapela mohla zařadit k nejtvrdším partám své doby. Debutová deska RAGE zjevně postrádá charisma mnoha jejich pozdějších děl a je na ní poznat, že muzikanti teprve získávali ostruhy. Vlastně lze o „Reign Of Fear“ tvrdit, že je sbírkou obvyklých metalových klišé, navzdory Peavyho bolestně znějícím výkřikům ve stylu podivuhodně nakřáplému ječáku, odhalujícího zde stopy pěvcovi končící adolescence, zemitě šlapajícího dua kytar od dvojky Jochen Schröder a Thomas Grüning, či účasti skvělého bicmana pozdějších let Jörga Michaela. Na své hodnotné chvilky si tak RAGE museli ještě nějaký ten rok počkat, nicméně zde započala obří a na nahrávky bohatá cesta Petera „Peavyho“ Wagnera.

Pokud bych měl vypíchnot nějaké stěžejní body alba, tak úvodní vypalovačka „Scared to Death“ není úplně špatnou jízdou na začátek, neboť odhaluje brutálnější nastavení tvorby začínající kapely. Záhy navazující „Deceiver“ udržuje rovněž svižné tempo a patřičný náboj, takže jde o vcelku obstojnou ukázku rychlého metalu své doby. Naopak „Raw Energy“ je o něco pomalejší, vykazující se skoro až thrashovým shreddingem, ale naopak i vcelku výrazným refrénem. Jestliže se na desce nachází i řada vcelku průměrných a nepříliš zajímavých věcí, tak právě tohle trio mezi ně určitě nepatří. Deska však při zpětném pohledu může jen stěží konkurovat pozdější tvorbě RAGE, takže bych to s ní viděl jen jako povinnost při kompletaci diskografie a sbírek všech speedmetalových fanatiků.

V původním vydání nezveřejněná rozmáchlost „The Scaffold“ je zjevně nejexperimentálnější skladbou. Její pomalejší tempo, celková délka, akustické pasáže a poněkud odměřený naturel vokálních linek z ní činí naprosto nesourodý element alba, který se zbytku songů ani omylem nepodobá. Možná jí Peavy zamýšlel propůjčit určitý umělečtější ráz a tak může být chápána, i díky spíše hardrockovému základu, jako předzvěst progresivnějších věcí, k jakým se kapela propracovala třeba v druhé polovině devadesátých let. 

Song „Hand of Glory“ je skvělým příkladem typické formy provedení tohoto alba, neboť se vyznačuje rychlými kytarovými riffy a rozjetými refrény s lehce excentrickým nábojem. Druhá strana nosiče je však o dost nudnější. Obsahuje totiž několik písní, které se první polovině ani omylem nevyrovnají, přičemž „Machinery“ a „Echoes of Evil“ zaostávají, především pak co se týče nápaditosti riffů a zapamatovatelných vokálních linek. RAGE zkrátka ještě několik let ani omylem neodhalili, co v nich skutečně vězí.

Deska se tak rozhodně nevyrovná valné většině pozdější tvorby a platí jen za archaický start jedné ze základních speedmetalových kapel německé scény. Na můj vkus je zde až příliš klišé a méně nápadných výplňových skladeb, kterým schází potřebné charisma. Naštěstí se tvorba RAGE po několika letech a důležitých personálních změnách začala zajímavě rozvíjet a vše tak spělo skrz spousty zajímavé tvorby až do současné dlouhověkosti.

14.01.2023	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz