RAGE - Seasons Of The Black
Jedna z nejvytrvalejších a nejpracovitějších německých metalových kapel historie, westfálští RAGE, vydala na sklonku léta už své třiadvacáté studiové album. Deska nazvaná „Seasons Of The Black“ je v rámci třicetiletého fungování souboru teprve druhá v pořadí, kterou Peter „Peavy“ Wagner (zpěv, baskytara), jako jediný stabilní a zakládající člen RAGE, nahrál s dvojicí stále ještě nováčků v sestavě, jmenovitě s dvojicí o generaci mladších hudebníků, kterými jsou Marcos Rodríguez (kytara) a Vassilios Maniatopoulos (bicí). A stejně jako v případě předchozího počinu „The Devil Strikes Again“ cílí na příznivce dravějšího powermetalového pojetí, díky kterému kapela vešla ve známost v první desetiletce své existence, tu posléze korunovala takovými počiny jako „Trapped“ a „Missing Link“ v postupujících devadesátých letech. Je sice pravda, že se RAGE vždy snažili své desky zhotovit s veškerou poctivostí, ale rovněž je pravdou, že se někdy nebyli schopni vymanit s poněkud méně nápaditého skladatelského období, kdy stále nová a nová alba už zněla vzájemně hodně podobně. Dělo se tak zjevně v pozdní fázi s Viktorem Smolskim u kytary, ale byl to i případ závěrečné hrubiánské powermetalové fáze před absorbování symfonického orchestru, zhruba někdy v polovině devadesátých let. Podobnou obehraností tak na mne působí vlastně i novinka, která se sice snaží navodit potemnělou atmosféru dravých vypalovaček z dob „Black In Mind“, ale k tomu aby ve velké konkurenci budila zaslouženou pozornost, jí prostě chybí potřebné a vesměs originální nápady po celou délku jejího trvání. Peavy se sice znovu obklopil velmi zajímavými hudebníky, navíc makajícími pro značku bez nějakých sobeckých manýrů, ale když se kapela typu RAGE rozhodne oprášit styl, v jehož duchu už kdysi dávno nahrála celou řadu desek, bude výsledek velmi pravděpodobně vyznívat tak trochu obehraně a zastarale, což neberte jako povzdechnutí si nad sporadickým stavem věcí nebo snad stížnost.
Nemyslím si, že by na tom právě tahle parta byla nějak špatně. V silné konkurenci mají RAGE stále co sdělit a hlavně, svůj rukopis už si dávno vytvořili, takže to nejsou zrovna oni, kdo by měl přemýšlet na kypřidly zvuku. I letošní novinka vlastní několik pozoruhodných siláckých válů, které mohou potěšit celou řadu letitých metalových fans a to nejen v Německu, je jedno, jestli zmíním titulní hutnou jízdu, o nic méně průraznou „Serpents In Disguise“ nebo dám přednost zpěvnějším hitům po vzoru snad nejlepších dvou válů „Blackened Karma“ a „Time Will Tell“, či nespoutanému ultra-rychlému rejdění v podobě „All We Know Is Not“, tohle je zkrátka prvotřídní bytelný power/ speed metal staré školy, prostě skladby, co by se určitě neztratily ani na albech z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Je jasné, že výraznější položky jsou zde tak trochu naředěny horšími vály (zejména závěr se tak nějak rozlejvá), ale to co budu záhy kritizovat by se dalo namířit na kapelu v její celkové obecnosti a bez ohledu na aktuální letopočet. Přijde mě totiž, že se Peavy skladatelsky vyčerpal a při faktu, že není zas až nějak výrazným zpěvákem, mne docela irituje, že se snaží v každé skladbě vyzpívávat sebevíc dlouhý a jakoby melodický refrén, zkrátka a dobře, díky tomuhle působí jaksi na konci s dechem, jakoby si zkrátka ukrojil hodně velké sousto s jehož zpracováním už by si dovedl poradit jen v případě, když to celé půjde na dřeň. Dobrá nahrávka, ale RAGE dneska už prostě chybí lehkost, a tak z mé strany už nebyla ani energie na ten druhý, bonusový disk. Alespoň že ten první má rozumnou délku, protože kdyby měl o pět skladeb (a tím pádem přes dvacet minut) navíc, asi bych měl problém dorazit ve vitálním stavu i ten.
| 05.10.2017 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
