RAINBOW - A duha září 2/4 (1976-1978)

Dopad druhého alba RAINBOW („Rising“) na pozdější metalovou generaci je z dnešního pohledu obrovský. Vždyť právě k němu vzhlíží celá plejáda osobností, které se dostávali do zorného pole fanoušků tvrdé a zároveň melodické hudby po celém světě v průběhu metalových osmdesátých let. Mohl bych zde jmenovat desítky a desítky interpretů, počínaje u kytarového kvazi-klasika Yngwie Malmsteena, přes Američany MANOWAR ujíždějící na connanovských válečných příbězích a konče třeba u německých HELLOWEEN, kteří jsou jím velmi silně ovlivnění. RAINBOW tenkrát zkrátka vystavěli hardrockový milník, pro něhož byly mysteriózní příběhy a historická témata z oblastí Sword and Sorcery alfou a omegou. Ne nadarmo na něj ještě dnes přísahají celé generace fanoušků majestátně pojaté heavy metalové hudby.

Produkce Martina Birche, známého již dříve ze spolupráce s DEEP PURPLE a později proslaveného rovněž znamenitými alby BLACK SABBATH a IRON MAIDEN, si zde dozajista nestavěla žádné bariéry, a tak zkušený fachman právě zde položil základy čisté podoby heavy metalu, tak jak byl ve velkém prezentován až o pár let později, nejprve hojně bující britskou metalovou klikou a později spíše interprety z germánské popřípadě severské provenience. Už od úvodní vánice „Tarot Woman“ jsme doslova vrženi do strhujícího děje a album nepovolí až do posledních tónů své závěrečné suity „Light In The Black“.  Ronnie James Dio v životní formě bičuje slovy jako démonický rarach na hradebním cimbuří, Ritchie Blackmore zde staví jeden lepší kytarový motiv než druhý a jako správný aristokrat zapálený opečováváním svého hrabství na ničem nešetří, přičemž všechny ty dramatické songy pohání rytmika z nejpovolanějších - jmenovitě Cozy Powell/ Jimmy Bain. Kapitolou samou pro sebe jsou majestátní hammondy mladého Američana Tonyho Careyho, které nahrávce propůjčují podobu velkolepého zážitku. Jsou však vystaveny výhradně ve prospěch skladeb, skvěle je okořeňují a dobarvují, nikoliv aby v nich zastávaly pozici výsadní. Jednou z nejlepších položek alba je osmiminutový epický hymnus „Stargazer“ plný orientálních klávesových motivů a Blackmoreovských melodických kaskád a vyhrávek.

Album „Rising“ si ihned po svém vydání získalo mnoho příznivců a z RAINBOW se rázem stala žhavá záležitost tehdejší hardrockové scény, byť se ještě ani zdaleka nejednalo o nějaký průlom na americký kontinent. Jeho fanoušci se rekrutovali spíše ze zemí ležících na Starém kontinentě, zejména pak německy mluvících. V té době se u Ritchieho Blackmorea naplno rozvinula záliba ve všem co dýchalo mysticismem, a tak byl v té době přítomen mnoha seancím a duchařským sezením, stejně jako se zájmem obdivoval tajemné prostřední středověkých hradů a zámků, kam rovněž v brzké budoucnosti situoval nahrávání dalších alb. Jeho neklidná povaha jej právě v tomto prostředí nutila provádět některým svým spoluhráčům a lidem okolo kapely různé nekalé hororové fórky, které častokrát ve svém cynismu zacházely až za rámec obyčejného černého humoru, takže hned v průběhu dalších nahrávek, utekl doslova psychicky vyždímaný Tony Carey, který když zrovna nenahrával, tak se vyloženě zamykal ve svém apartmá, s tím, že se ho Blackmore a jeho ostatní přisluhovači chystají zabít. Zkrátka to s Blackmorem nikdy nebylo jednoduché, protože vždy potřeboval dávat svému okolí najevo, že si s ním prostě může dělat co chce. Brzy vyšlo živé album „On Stage“, které demonstrovalo sílu RAINBOW v koncertním provedení, ale to už klávesy ovládal nově příchozí David Stone, s kterým probíhalo rovněž nahrávání dalšího, tentokrát již třetího řadového alba nazvaného „Long Live Rock´N´Roll“.

Produkce se znovu ujal osvědčený Martin Birch a nahrávat se pro tentokrát jelo na jeden z francouzských barokních zámků – Chateau D´Herouville ležící poblíž Paříže. Zde vznikla další z mistrovských hardrockových klasik. Zvukové uchopení „Long Live Rock ´N´Roll“ se sice tak trochu vrací k civilněji pojatému hardrocku z období eponymního debutu, ale je ve všech směrech propracovanější. Deska obsahuje mnoho pozoruhodných skladeb, takže se již krátce po zveřejnění velmi ujímá u příznivců hřmotné hardrockové hudby. Zejména titulní skladba nebo slide kytarami nabušená „L.A.Connection“ se stávají na pár let dopředu jistotou koncertních setů RAINBOW. Jednoznačným vrcholem je však skladba „Gates Of Babylon“, na kterou ještě dnes přísahá celá rozvětvená heavy metalová scéna oblibující vše majestátní velkolepé a melodické. Je velmi pravděpodobné, že právě v této skladbě se nachází vůbec nejlepší Blackmoreovi kytarové party a z díla je tak opětovně velká událost. Z dnešního pohledu se řada odborníků předhání v názorech zdali je „Long Live Rock´N´Roll“ vrcholným dílem RAINBOW nebo jestli jím navždy zůstane předchozí nazdobenost „Rising“. Osobně se domnívám, že kouzlo druhého řadového alba je neopakovatelné a tudíž dávám svůj hlas právě jemu. Píše se podzim roku 1978 a brzy dojde v řadách kapely k dalším personálním změnám, tentokrát však velmi zásadním a pro fanoušky namlsané nadpřirozenými příběhy o to bolestnější, protože s touto změnou dochází i k jistým stylovým posunům a zcivilněním RAINBOW, ale o tom znovu až za pár dní.

15.01.2013	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz