RAVEN - Metal City

70%

Severoanglická trojice RAVEN je letos důkazem, že NWOBHM z počátku osmdesátých let má v jejich pojetí tuhý kořínek. S novou deskou „Metal City“ Gallagherové dokazují, že pokud metal baví a ona pozitivní energie následně prostoupí i do skladeb, věk muzikantů nehraje žádnou roli. Novinku vnímám sice jako zastaralou ukázku klasického heavy metalu britské školy, ale to vůbec nepopírá její živelnost, chytlavost a optimistický náboj. RAVEN sice nikdy nepatřili úplně do první ligy, v jejich prospěch však hovoří nezakalené nadšení pro vlastní hudbu.

Když bych měl k někomu přirovnat náplň jejich novinky, zvolil bych zřejmě tvorbu slavnějších krajanů od SAXON z dob jejich motorkářských výjezdů v podobě albové trilogie „Wheels Of Steel“, „Strong Arms Of The Law“ a „Denim And Leather“ z počátku osmdesátých let. S tím jedním, s nadsázkou řečeno, nepatrným rozdílem, že od té doby uběhlo prakticky čtyřicet let. RAVEN sice hrají o poznání méně rozmáchle a zaměřují se právě na onu přímočarost, ale to vůbec nevadí. Ze skladeb je patrná upřímnost a fakt, že Angláni z průmyslového severu svou hudbou žijí, neboť skladby svým způsobem baví a to ačkoliv nejde o materiál, který by odpovídal současnému stavu věcí v metalové hudbě. Kapela se prostě od osmdesátých let nikam moc nepohnula a razí si stále svou typickou písničku. Letos však vyšla i skladatelská stránka.

Bratrská dvojice John Gallagher (baskytara, zpěv) a Mark Gallagher (kytara) k sobě před dvěma roky totiž přibrala o generaci mladšího bubeníka Mikea Hellera (v současnosti již pět let rovněž člena amerických FEAR FACTORY) a jala se s velkou chutí nahrát sadu chytlavých pouličních hymen, jejichž velkým pojítkem je zkrátka pravý britský heavy metal a spousta únosně chytlavých songů. Co sestavu šlechtí, je výborné muzikantské řemeslo, které dokladuje, že proto aby metalová kapela zněla živelně, není zapotřebí v sestavě ani příliš velkého množství hudebníků. Je pravděpodobné, že bratrské dvojici mohl příchod o dost mladšího bubeníka, co se týče oné nové energie, hodně prospět. Po několika ne moc přesvědčivých albech je výsledek sakra znát. Od úvodního válu „The Power“ se trojka zkrátka s ničím nemaže. Za mne se velmi povedla třeba hned druhá skladba „Top Of the Mountain“ vlastnící asi ten nejzajímavější refrén, hudbu ranných MOTÖRHEAD připomínající „Motorvatin´“, která má charakter přímočaré jízdy a konečně také titulní song „Metal City“, jenž je plný vášně a zaujetí.

Můžeme se tak bavit o tom, že RAVEN hrají zastaralou formu metalu, nebo že jsou neuvěřitelně neaktuální, ale bylo by to zbytečné, protože to, co se jim rozhodně nedá upřít, je stále dobrý skladatelský potenciál v jejich letitém stylu. Prostě jim to člověk tak nějak všechno věří. Navíc kapela v závěru desky začíná opatrně koketovat i s hutnějším a o něco modernějším pojetím riffů v rámci skladeb „Break“ nebo „When Worlds Collide“, což souvislý tok desky ani moc nenaruší. Prostě tahle deska baví a to je, myslím, nejdůležitější.

07.10.2020	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz