RAVENOIR - Vždy překročit svůj vlastní stín (rozhovor)

Alesh AD se do toho skutečně opřel, třetí rok – třetí album, čtvrtý rok – čtvrté album. Evidentně se přitom nejedná o nějaké vymetání šuplíků, ale o kreativní vzepjetí, které se ve stejné intenzitě přenáší i do sféry nahrávání. Schopnost dát svým vizím jednotný, výsostně metalový, zároveň však hudebně pestrý výraz si u Aleshe cením nejvíc. S „Cultus Inferi“ přišlo navíc zpomalení a více tíživé temnoty. S „Nocturne“ nejspíš dorazí smrt. Čekání nebude zas tak dlouhé a lze si ho zpříjemnit přečtením níže uvedených řádků...

Pod hlavičkou RAVENOIR jsi v krátkém čase natočil tři kvalitní alba a další chystáš. Ta dosavadní mají něco společného, ale v některých aspektech se i liší. Když pohlédneš zpátky, vidíš něco jako naplnění původního plánu, nebo evoluci, jež bude zavržena na čtvrté desce? A můžeš už případně prozradit jak?

Všechna alba RAVENOIR vždy vznikala z čistého přetlaku mé hudební kreativity a zároveň ve zcela plynulé návaznosti během čtyř let. Vše se událo spontánně a v podstatě bez ohledu na jakékoliv původní plány, které jsem na počátku s RAVENOIR zamýšlel. Každý rok se mi podařilo realizovat nové album především proto, že RAVENOIR není a nebude standardním modelem kapely, která by trávila spousty hodin týdně po zkušebnách nebo pravidelně koncertovala. Svůj čas tak mohu koncentrovat na tvorbu nových skladeb a následné studiové práce. Vše se děje podle toho, jak zrovna mám náladu tvořit. Všechna alba jsou pro mě specifickým otiskem období, ve kterém vznikala, a přesto, že se v některých aspektech liší, tak mezi nimi jiskří jistá spojitost. Snažím se, aby následující titul byl něčím odlišný od svého předchůdce, zároveň si ale zachovávám svůj skladatelský rukopis. Ten se stal pro tvorbu RAVENOIR charakteristickým znakem. A odpovím ti na tvou otázku, ano, evoluce bude završena na následujícím čtvrtém řadovém albu, nesoucím název „Nocturne“. To bylo definitivně dokončeno počátkem letních horkých dnů v bzeneckém nahrávacím studiu Shaark. Tvůrčí proces včetně nahrávání mi vyplnil časové rozmezí zhruba šesti měsíců. Chystaný počin bude obsahovat deset potemnělých, emocemi nasáklých skladeb ve velmi pomalých funerálních tempech, která už jsem částečně nastínil na předchozím albu „Cultus Inferi“. Opus „Nocturne“ je po stránce lyrické i hudební velice hluboké a smutné. Tohle Libreto smrti bude vydáno prostřednictvím slovenského hudebního vydavatelství Gothoom Productions, v podvečer svátku Památky zesnulých 2. listopadu 2024.

„Cultus Inferi“, které jsem recenzoval naposled, je ve mně zažrané stále hluboko, a když jsem se k němu teď vrátil, pořád čumím. Přes nepopiratelnou kvalitu předchůdců si myslím, že právě na něm ses ponořil do temných poloh zatím nejhlouběji. Cítíš to podobně? Nebo jsem jen podlehl krásným melodiím, mohutnějšímu aranžmá a snad ještě více naléhavým vokálům...? A také jakoby si zde vše ještě více sedlo. Nedostal ses tedy před tvorbou a nahráváním nového materiálu tak trochu pod tlak?

Nikdy tomu nebylo tak, že bych komponoval nebo psal texty pod tlakem, ba právě naopak. Proces tvůrčí i nahrávací je pro mě podstatou, terapií, velkým dobrodružstvím, cestou i cílem zároveň, a to si vždy naplno užívám. Je to pro mě mnohem větším naplněním, než by mi poskytovalo koncertování. Jsem si dobře vědom toho, že tvorba RAVENOIR je od počátku pro určité spektrum metalových stoupenců na první poslech těžce stravitelná. Všem se zkrátka nemůže líbit všechno. To je pochopitelné. Tvorba RAVENOIR má své přívržence po celém světě a za to jsem nesmírně rád. Recenze ani názory fanoušků však pro mě nikdy nebyly rozhodujícími aspekty, které by jakkoliv ovlivnily směr pro další tvorbu. Upřímně, je mi to lhostejné. Vždy tvořím muziku tak, jak cítím. V hudbě odjakživa ctím experiment a snažím se vždy překročit svůj vlastní stín. Každé další album je pro mne výzvou.

Co se týče onoho ponoru, pomohlo ti, že jsi v posledních pěti letech v podstatě nevypadl z kreativního procesu? Jak snadno vůbec přepínáš mezi tvorbou a životem všedního dne?

Psaní muziky a textů je více jak tři dekády neodmyslitelnou součástí mého života. V kreativním procesu jsem takřka nepřetržitě. Žiju v podstatě životy dva. První je ten ve světě reálném a druhý v tom svém vnitřním – hudebním, kam se velmi rád a často uzavírám. Přepnout se z jednoho do druhého mi až tolik potíže nečiní. Pravdou však je, že častěji a častěji unikám do toho světa tvůrčího, ve kterém se cítím nejlépe.

Souhlasíš s tím, že provedení nějaké podstatnější změny na „Cultus Inferi“ by znamenalo zbořit celou stavbu?

Jsem zastánce názoru, že na již vydané nahrávce bych nikdy nic nechtěl měnit. Za vším, co jsem kdy nahrál, si také pevně stojím. Nabízí se otázka, jak velké a podstatné změny by to byly? Pokud by šlo například o aranžování symfonického tělesa v plném obsazení do nahrávky, tak to by bylo rozhodně ku prospěchu věci. Přiznávám, že po celém procesu komponování a následného zdlouhavého nahrávání, své díla opravdu nevyhledávám a vracím se k nim jen velmi zřídka.

Ještě mě v této souvislosti napadlo, jestli si někdy poslechneš nějaké klasické requiem či oratorium (a event. jaké), protože právě něčemu takovému si dal pekelně metalovou formu....

Někdy ano, tu a tam si poslechnu něco z děl vážné muziky od L. V. Beethovena, J. S. Bacha, J. Strausse nebo P. I. Čajkovského. Až na několik málo výjimek, které bych napočítal na prstech jedné ruky, mě metalová muzika už několik let nějak výrazně neoslovuje. Moc rád poslouchám temná, ambientní, minimalistická a zvukomalebná díla, například NINE INCH NAILS, alba „Ghosts I – VI“. Díla tohoto ražení mě čistí.

Potrpíš si na prémiové hudebníky. Na koho se můžeme těšit na novince? Jinak řečeno, udály se po „Cultus Inferi“ v RAVENOIR nějaké personální změny?

Došlo k jedné zásadní obměně, a to na postu bubeníka, kdy Zbyňka Husu nahradil můj dlouholetý kamarád Jakub Vašica, se kterým nás pojí naše rodné město Studénka v Moravskoslezském kraji. Několik let oba žijeme v jihomoravské metropoli, a právě díky tomu se naše cesty opět setkaly. Jakub je “nemetalový“ bubeník, což mi právě v souvislosti s novým materiálem RAVENOIR zcela vyhovovalo. Rytmika alba je tentokrát mnohem více procítěnější. Další tváře jsou již známé a jsou jimi moji věrní souputníci, baskytarista Igor Hubík a Jiří Háb, který se opět postaral o kytarová sóla. Na novince „Nocturne“ se objeví ve dvou skladbách hlas hostující Andrey Baslové.

Pár opravdu hezkých chvilek má na „Cultus Inferi“ na svědomí právě talentovaný kytarista Jiří Háb. Uvažoval si s ohledem na celkové vyznění alba od začátku o někom, komu nečiní potíže neoklasický shredding?

Jak už jsem někde zmínil v některém z dřívějších rozhovorů, kytaristu Jirku Hába považuji neoddiskutovatelně za jednoho z nejlepších sólových kytaristů na české hudební scéně. Je velmi talentovaný a jeho stavba sól je postavena na emocích a v neposlední řadě na atmosféře skladby. To je pro mě prioritní. Nebaví mě takové ty rádoby kytarová sóla, bez talentu vydřené kytarové onanie bez duše. Ty jsou vždy jen jakousi prázdnou výplní, úplně k ničemu.

Jak ses s ním spojil? Vypíchl bys nám s odstupem nějaké své hodně oblíbené?

S Jiřím jsme dříve společně několik let působili v kapele ROOT. Já už tehdy při jeho účasti na konkurzu na kytarový post u ROOT věděl, že jeho kvality v jeho letech jsou neobyčejně ojedinělé a nespletl jsem se v něm. Líbí se mi všechna jeho sóla, protože je hraje srdcem, jsou smysluplná a jsou ozdobou skladeb.

Pokud jsem dobře poslouchal, znovu jsi skvěle zasóloval i ty. Jak je pro tebe osoba druhého sólového kytaristy důležitá? Ulehčuje ti, zpestřuje výraz apod.?

Já se zase až natolik za sólového kytaristu nepovažuji. Pokud vycítím, že bych mohl skladbu něčím zpestřit, tak to prostě nahraji a nijak zvlášť nad tím nepřemýšlím. Finální podobu skladeb slyším v hlavě dříve, než je nahrávka definitivně dokončena, což je mojí velkou výsadou.

Zaujal tě někdo z mladších brněnských metalových hudebníků – kytaristů? A mám spíš na mysli kytaristy-tvůrce.

Je mi líto, ale nevím o nikom takovém.

Společně s Blackoshem každopádně patříš ke dvěma nestorům brněnské kytarové scény sázejícím na hutný a adekvátně temný metalový riff. Nelákala by tě zase nějaká kooperace s někým takovým jako on, nebo budeš už vždy dávat přednost produkci a režii svých děl a spoluhráčů?

Se vší úctou k Blackiemu, který byl v mých hudebních začátcích velký vzor, tak si myslím, že by naše spolupráce v současné době byla víceméně kontraproduktivní. Každý z nás je za těch třicet let v hudebním cítění zcela někde jinde a vnímáme to oba každý jinak a po svém. Váže nás dlouholeté přátelství a cítíme k sobě vzájemně respekt. Tak je to v pořádku. Do budoucna se budu věnovat jen svému studiovému projektu RAVENOIR s minimální účastí hostů.

Poskytuje ti někdo během nahrávání zpětnou vazbu, které si ceníš?

Má milovaná manželka Miriam. Ta je vždy první, která slyší hudební vize z mé hudební kuchyně. Samozřejmě, cením si jejích názorů.

Představ si, že máš neomezené možnosti, můžeš prozradit, s kým (včetně producenta) a kde bys rád nahrával?

Jsem realista, a proto se podobnými “kdyby“ nezabývám. Byl bych velice poctěn spolupráci s maestro King Diamondem nebo Trent Reznorem, ale stojím pevně nohama na zemi.

Vrátím-li se ještě k těm riffům, zrovna poslouchám „Excommunication“ z minulého alba a užívám si nádherný riff v pomalejší pasáži pod refrénem. Jak dlouho takové riffy hledáš a ladíš jejich zvuk? Potřebuješ k tomu nějaké speciální podmínky?

Tyto tzv. synth. kytary jsou pro mou tvorbu již několik let jistým charakteristickým rysem. Proces komponování těchto atmosféricky zvukových temno clon je pro mě vždy absolutním uvolněním emocí. Pro mé hudební vyjádření jsou tyto kytarové plochy nezbytným specifikem.

V minulém rozhovoru jsme se bavili o zvuku. Zvuk RAVENOIR se stabilizoval a je poměrně specifický v tom, že nechceš posluchačům utrhnout hlavu, ale sázíš spíš na středy a výšky, přičemž hutnosti a tlaku dociluješ hlavně vrstvením a přesvědčivou blasfemií ve vokálech. Podobný sound mi jako posluchači dost vyhovuje. Čím učaroval v době extrémní zvukové tvrdosti tobě?

Zvuková stránka RAVENOIR je vždy taková, jak chci, aby byla. Uznávám, že v tomto ohledu jsem dost konzervativní staromilec, kterému vyhovuje zvuk osmdesátých a devadesátých let. Je přirozenější a pro můj poslech příjemnější.

Existuje momentálně nějaký jiný žánr, který tě láká, případně nějaká jiná hudební výzva, než natočit dokonalé album RAVENOIR?

Určitě. Jistá vize pro některé z budoucích alb RAVENOIR se mi již v hlavě promítá, ale odhalovat ji nebudu, je příliš brzy.

Někde jsem také četl, že si dáš po čtvrtém albu RAVENOIR pauzu? Zůstaneš s hudbou ve spojení?

Ano, je to pravda. Po vydání alba „Nocturne“ mám v plánu na nějaký čas se odmlčet z hudební scény. S muzicírováním zůstanu ve spojení velmi sporadickým komponováním. Také bych rád pokračoval v psaní své autobiografické knihy s pracovním názvem „Zpověď solitéra“.

Nemáš nějaké zprávy o ROOT, na Metallum je pořád status „unknown“. Nediskutovali jste někdy o pokračování s BigBossem jako nehrajícím či čestným kapitánem...?

To opravdu netuším, na tuto otázku ti tedy nemohu odpovědět. Tohle téma je pro mne již nějaký čas uzavřené. Pokud by na něco mělo dojít, tak BigBoss by byl rozhodně ten první, kdo by tuto informaci rozvířil.

„Cultus“ totiž ke kytarově-symfonizující a zároveň velmi temné etapě ROOT („The Book“ a „Black Seal“) citelně odkazuje a zároveň ji rozvíjí. Souhlasíš? Tedy nevím, zda podobné věci slyšíš rád, ale v podstatě vše míním jako velký kompliment. Jako kdyby ses vydal vlastní cestou a vrátil se posílen, plný sebevědomí a energie. Myslím, že nové album napoví ještě více...

Na pátém řadovém albu „The Book“ kapely ROOT jsem se tehdy podílel jako kytarista i jako autor několika skladeb a kytarových aranží BigBossových skladeb. V mém případě je to přirozený hudební vývoj, ten vždy nastíní směr na tu dlouhou cestu neznámo kam.

19.07.2024	Diskuse (3)	Pekárek hackl@volny.cz