RED FANG - Deep Cuts

50%

Důležitá informace na začátek – tohle není řadové album! Takže jestli chcete více poznat tuto oregonskou stoner/sludge smečku, doporučuji zaměřit pozornost na jedno z pěti řadových alb. Kapela se dlouhodobě drží v rámci stylových mantinelů, takže v podstatě všechna alba znějí velice podobně. Pro někoho pozitivum, pro někoho znak nudy, to už nechám na vás. Já je mám osobně rád přesně takové jací jsou. Vždy jsem je považoval dle sportovní terminologie za takovou juniorku slavnějších kolegů MASTODON. Podobný zvuk i dramaturgie, ale zatímco zmíněné velké hvězdy reprezentují technicky propracovanější a vážnější odnož daného stylu, RED FANG to evidentně jedou na vlně kruté zábavy. Dělat si prdel ze všeho a všech, ideálně nejvíc ze sebe sama, nasypat do lidí pořádnou dávku drtivých riffů a pak rychle na pivko. Prostě rock´n´roll.

„Deep Cuts“ přichází po čtyřech letech od poslední řadovky „Arrows“ a je to kolekce raritek, nevydaných songů, singlů, coverů, b-sides a demáčů. Prezentují to jako dárek pro fanoušky ke dvaceti letům působení kapely na scéně. Slovo „kolekce“ asi nejlépe vystihuje tuto nálož 26 tracků, která by riffy udolala snad i menší okresní město. Dát to na jeden poslech je jen pro silné povahy, a i fanoušek, za kterého se skromně považuji, s tím má co dělat. Nebo možná jen nemám silnou povahu. Kauzalita, korelace… Tak či onak, když se vymetají archivy, málokdy se objeví zapomenuté perly. To platí i pro tuto výběrovku. Ano, najdou se tady moc dobré songy, ale i spousta věcí, které klidně mohly dál zapadat prachem a nikomu by nechyběly. Vysloveně revoluční skladby, které by změnily moje vnímání kapely, jsem tady ale nenašel, a upřímně jsem je zde ani nečekal. Takže vše je tak, jak má být.

Pro lepší přehled bych si dovolil kolekci rozdělit do několika kategorií. Tyto jsou různě v playlistu promíchané, takže neexistuje jasné doporučení typu první půlka fajn, druhou klidně vypněte. Já to poslouchám old school stylem, kdy jednoduše některé věci přeskakuji. Přeskakování obvykle u řadovek neprovozuji a poslouchám poctivě i z mého pohledu slabší skladby, ale tady někdy skutečně není vyhnutí. Sem patří několik fragmentů, které v podstatě ani nelze nazvat skutečnými songy, spíše hudební nápady, které se při blbnutí ve studiu zachytily, ale dál nerozpracovaly. To jsou skutečně jen třeba lehce přes minutu trvající segmenty, kde je například náznak riffu a lehký rytmický doprovod a nic víc. Další kategorií jsou lo-fi demáče, které mají už alespoň nějakou hodnotu, i když pořád spíše jen pro fanoušky. S tím problém nemám, to je přesně typ skladeb, které na podobné kolekce patří. Pak tady máme kategorii experimentálnějších skladeb, které nějakým způsobem vybočují z typické tvorby kapely. Ambietně hypnotická „OMG, OMD“, do temné elektroniky laděná „Hollow Light“ nebo zvuková koláž „Forgot To Write“. Ok, jednou si to poslechnu, ale to mi ke štěstí plně stačí. Beru to jako uměleckou tvořivost, která naštěstí neovlivnila hudební směřování kapely.

Kategorie coverů obsahuje předělané skladby kapel, jejichž jména jsem v životě neslyšel, takže jsem alespoň mrknul na net co jsou zač. Typicky old school punková melodika dýcha z „Over The Edge“ od WIPERS, new wave TUBEWAY ARMY poskytli „Listen To The Sirens“, sedmdesátkový hard rock pak zastupuje „Suicide“ od DUST. Covery dávají zajímavý vhled do posluchačských preferencí kapely a někdy se skutečně hodně povedou. Tady je to řekněme slušný průměr.

A nakonec jsem si nechal sbírku songů, které by neudělaly hanbu ani na jakékoliv řadovce. Hned úvodní „Antidote“ ctí vše, čím jsou RED FANG charakteristický. Nervní riff, řevný zpěv kytaristy Bryana Gilese, dobré sólo, solidní drive. Slušnou vypalovačkou je třeba „Murder The Mountains“, sice s lehce neučesaným zvukem, ale možná právě díky tomu velice autentická. Temná „Stereo Nucleosis“ postavená na ostrém sekaném riffu je plná tíživé atmosféry. Valivá „Black Water“ mi připomněla ranné SOUNDGARDEN. „Bad Places“ je jedním z prvních songů kapely vůbec, a prý ho hráli jen na prvním turné v Americe. Je sice měkčí než zbytek, spíš jde o alternativní rock, ale moc povedený. „Endless Sea“ je zvláštní zapojením obou zpěváků kapely v rámci jednoho songu, většinou to mají spravedlivě podělené. Více zpěvný hlas basáka Aarona Beama vytváří zajímavý kontrast proti Gilesovu dřevnímu řevu. Agresivní „LSP“ nechává vyniknout basu a je skutečně hodně intenzivní. Většina těchto songů jsou bonusové tracky, které už vyšly na speciálních edicích řadových alb, proto i po zvukové stránce jsou nejvyspělejší a nejpropracovanější.

Sám nevím, jak bych se k takovéto kolekci postavil jako kapela. Na jednu stranu se snažím dát fanoušků co nejvíc v jednom balení, ale je to pak zbytečně dlouhé a nesourodé. Na druhou stranu, kdybych to zkrátil na délku normálního alba, zřejmě tam nedostanu různé demáče a experimenty. Je to teda nekompromisní album, které si svoje místo v diskografii kapely zaslouží, ale vždy se bude považovat jen za určitý doplňek. Pro fanoušky fajn, pro ostatní spíš poslech ze zvědavosti, ale zřejmě se k tomu vracet nebudou.

01.04.2025	Diskuse (1)	Tomáš