REFLECTED - Break Apart
Asi nemusím rozsáhle popisovat, jak blbě si musí připadat recenzent/ hudební nadšenec, který na nahodilou informaci o vydání nějakého díla, odpoví kladně, jakože si recenzi na dotyčný matroš rád napíše, protože ho zkrátka zaujme promo popisek a dotyčnou kapelu nezná, těší se na nahrávku a ve výsledku zjistí, že se mu to vlastně nelíbí a to i přesto, že dotyčná kapela hraje jemu blízký styl hudby. Přesně to se stalo nyní. První možností je, že článek ani psát nezačne a nosič s omluvou vrátí, druhou je potom psaní recenze, v průběhu kterého bude mít mírně blbej pocit, vzhledem ke scénáři, který danému psaní předcházel. Pro tentokrát jsem zvolil druhou možnost, protože když už se něco začne péct, mělo by se to dodělat, že jo?
Mladá noiseová kapela REFLECTED vyprodukovala v průběhu letošního roku svůj regulérní debut „Break Apart“ a je z něho zřejmé, co trojici kluků v jejich tvorbě inspirovalo. Dle mého názoru nacházím spojitost spíše s americkou indie rockovou scénou (zejména z přelomu osmdesátých a devadesátých let), než s tou britskou (z toho samého období). Myslím, že se klukům povedla nahrávka v rámci její formy, album má zdařilý zvuk a vcelku dobře reflektuje danou etapu rockových dějin. Zde si myslím, že nahrávka, jinak vznikající pod producentskou taktovkou Amáka (bývalého člena SUNSHINE), dostala ve studiu Golden slušivý a velmi přirozený zvukový kabátek. Horší už je to s obsahem, s nápady ve skladbách, s originalitou. Deska se nevědomky staví do pozice něčeho, co zní jako něco, co už tu dávno v mnohem lepší podobě bylo a bylo toho hodně.
Tak za prvé mne trochu vadí, že zpěvák nevlastní ani příliš autentický, ani bůhvíjak přehnaně charismatický (vlastně vůbec), anglicky zpívaný projev. Je zkrátka poznat, že to není rodilý Anglán nebo Amík, na druhou stranu zaostává i za projevem mnohých anglicky zpívajících Čechů. Jeho projevu zkrátka chybí lehkost a určitý punc nahodilé ležérnosti. Kluci si hrají na Ameriku, ale vždycky z toho každý pozná, že jde o tuzemský provinční a velmi polovičatý pokus. Zde by pomohla právě originalita, nalezení něčeho vlastního, co tvorbu obohatí. Nemusí jít vždy o přibrání nějakého dalšího nástroje nebo něco na tento způsob, jako spíš o způsob stavby songů, vytažení do popředí něčeho, co každý další nechává v pozadí atd. ...
Za druhé, některé skladby ubíjí skutečnost, že frontman neví
kdy nezpívat, lépe řečeno, mnoho skladeb přechází v refrénech do úmorně brebentivých
kolovrátků. Celkově ve skladbách není příliš prostoru pro vyznění něčeho jiného než právě zpěvu. V případě,
že tyto navíc nevládnou zajímavou melodikou a dál si to po svém brebentí,
pokračují, upalují, nezastaví… jde o úmorný poslech. Zde bych si tedy dovolit
připomenout kapele, zdali je někdy nenapadlo to celé trochu od textů prosekat,
tak aby vyzněla i další část (a u noiseové kapely vcelku důležitá) jejich výrazu, konkrétně řečeno - kytarové party. Vždyť tento typ
indie rocku stavěl vždy na rovnocenné, ne-li přímo hlavní, složce, kterou
představovaly kytarové vazby a odlehčené plynulé riffy. Co se kytar
týče, není zde příliš pasáží, co bych považoval za výrazné, silné nebo nějakým způsobem nápadité. Zkrátka a dobře, tyhle songy mne nebaví.
Chybou rozhodně není stylové ukotvení této hudby, ale nedostatek opravdu výrazných skladeb. Rozhodně jde tak o kapelu, která má co zlepšovat a na jejíž další desku si rád v budoucnu udělám čas. Jde o věc, u které cítím určitý potenciál do budoucna (rozhodně nemám pocit, že by se na to měli vysrat, abych byl konkrétní), ale z toho prozatímního materiálu mne vlastně nic zas až tolik nezaujalo. Výsledkem je však fakt, že mne pobídli po dvou letech z police vytáhnout ty tři stará alba SONIC YOUTH, které jsem si v průběhu víkendu pěkně oprášil a zopáknul.
P.S.: Omluva za uveřejnění tak trochu jiného coveru, než je ten skutečný, pod kterým nahrávka vyšla. Na netu totiž originál nikde nebyl.
| 07.12.2013 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
