REFUGE - Solitary Men

60%

Mám pocit, jestli on Peavy Wagner poslední roky nepřeceňuje svoje síly. Nejenže pár let nazpět znovu nastartoval fungování svých RAGE, jejichž sestavu po odchodu Viktora Smolskiho značně omladil a vrátil jejich nahrávkám určitou dávku drsnosti, ale to zdaleka není všechno. S tím samým totiž přichází v projektu REFUGE, kde spojil síly se svými někdejšími spoluhráči – kytaristou Manni Schmidtem a bubeníkem Chrisem Efthimiadisem, se kterými prožil v rámci RAGE období snad největších úspěchů této formace. Kdysi tato trojice tvořila nerozbitnou speedmetalovou úderku a oslňovala v letech 1988-1993 svou vitalitou a akce schopností po vzoru, co rok, to velmi slušné album doprovázené evropským turné.

Po několika sezónách pouhého občasného vystupování dnes dochází i k albové reaktivaci zmíněné trojice, která je usazena již nějaký ten pátek pod hlavičkou REFUGE. Z celého projektu mám dojem, že si zkrátka pánové bez jakýchkoliv tlaků hrají přesně to, co je hrát baví a vůbec neřeší budoucnost. Deska, jejíž název je odvozen (převedení do množného čísla) od názvu jedné z největších hitovek RAGE, tedy „Solitary Men“, rozhodně neoslňuje nějakou příliš velkou nápaditostí a pokud by se jednalo o album RAGE, velmi pravděpodobně by zapadla do šedého průměru, jakkoliv jde o docela slušný power-metal stranící se přílišných aranží a umělých symfo dochucovadel. Naštěstí! Skladbám nelze upřít náboj a jistou natlakovanost a stejně tak jsou všechny zdejší melodie a Peavyho uječené refrény provedeny v tradičním duchu. Jenže všemu jaksi chybí nadstandardní nápad. Co zde převládá, je určitá rozvolněnost, jakoby si staří bardi řekli, že ten power metal tentokrát nahrajou tak nějak v rockenrollovějším duchu. Vše zní zemitě a svižně, trojice taktéž potvrzuje svůj stále velmi dobrý potenciál, ale není v tom nic občerstvujícího.

Kdo kdysi dávno trojku Peavy/ Manni/ Chris poslouchal na nezapomenutelných albech RAGE, ten totiž bude náležet k jediné možné skupině posluchačů, kterou by snad tohle dílo mohlo nějakým způsobem trvanlivěji zaujmout. I když tím vůbec nechci říct, že se dvanáctiskladbová novinková kolekce vyrovná staré tvorbě RAGE. Do kvality takových alb jako „Trapped“ nebo „The Missing Link“ má tahle věc opravdu daleko a je z ní poznat skutečnost, že se projektem Peavy s Mannim a Chrisem prostě jen baví a příliš toho neřeší. Trochu mě REFUGE připomínají fungování jiného, vcelku nového německého bandu složeného ze starých maradorů – PÄNZER.

Asi není na místě tady řešit, že se Peavy prostě skladatelsky vyčerpává, i když by na tom tvrzení mohlo být stokrát něco pravdy. Mám za to, že podobná nadprodukce jediného člověka zkrátka k ničemu objevnému moc nepovede. Vlastně i RAGE považuji za kapelu, jejíž poslední opravdu prvotřídní záchvěvy se udály už zhruba před patnácti lety a to na albech jako „Unity“ nebo „Soundchaser“, od té doby jejich hudba sice nikoho neuráží ani nijak nerozhodí, ale na druhou stranu se od nich sotva dá čekat nějaká lídrovská bomba germánské metalové produkce. „Solitary Men“ je docela solidní nadupanou metalovou deskou, která ovšem tak nějak zapadá do šedi všeho, co se děje i v rámci RAGE. A tak jediný smysl vzniku REFUGE vidím v tom, že si zkrátka chtěl Peavy se svými někdejšími spoluhráči a kamarády ještě zahrát solidní metal. A ten na albu je.

19.06.2018	Diskuse (22)	Stray janpibal@crazydiamond.cz