REFUSED - Freedom

90%

Švédští revolucionáři REFUSED se po sedmnácti letech vrací na scénu plní hněvu a odhodlání ke svým dalším agitkám, kromě typicky rvavého přístupu jim však tentokrát hraje do karet i větší muzikantská vyspělost a celkově zkušenější náhled na věc. Především ten jim letos umožnil vytvořit nahrávku, která sice možná ne až tak šokuje neotřelostí, jako tomu bylo svého času v případě zprvu nepochopené a posléze objevené a stále dokola vyzdvihované famózní jízdy „The Shape Of Punk To Come“, ale za to ve svém progresu nabídne rozvážnější a pestřejší skladby, které se však vůbec nijak nezpronevěřují hodnotám kapely deklamovaným již v průběhu devadesátých let. Jedná se tedy dle očekávání o nabušenou a moderní jízdu brojící proti pohodlnosti, otupělosti a blahobytu, která v sobě pojí vrstevnaté ingredience z mnoha subžánrů tvrdé hudby. Základem všeho je samozřejmě politicky angažovaný punkrock a rock´n´roll, který je díky intenzivnímu podání REFUSED často mnohými vsouván do šuplíku s nápisem hardcore, byť přesná stylová zařaditelnost této čtveřice nebyla nikdy tím nejnutnějším a prvořadým, zvlášť když se jejich eklekticky pojatými songy letos prohání jazzové, mathcoreové a screamo prvky, ale i abstraktní hypnotické fáze, které často plynule přechází do drtivých, na kost ohlodaných vyhrávek a riffů, ze kterých jsou zde stavěny neočekávané konstrukce.

Pozn. autora: Po sedmnácti letech mlčení nemohla nahrávka snad ani dopadnout lépe, kdo před dvěma měsíci tvrdil, že se FAITH NO MORE vrátili s albem „Sol Invictus“ v plné parádě, tomu bych rád doporučil právě poslech nových REFUSED, protože až takhle má vypadat plnohodnotný a po všech stránkách přínosný comeback. Z mého pohledu totiž „Freedom“ smetává ze stolu naprosto všechno, s čím kdysi kapela zacházela a posouvá to na vyšší level.

Už se těším na tu frontu rýpalů, kterým nebude deska příliš po chuti a budou vymýšlet kvůli čemu tomu tak je, ať už jí budou považovat za příliš roztříštěnou, přeplácanou, prázdnou nebo dokonce měkkou. S tím vším se samozřejmě počítá, vždyť fanoušci podobné hudby patřili vždycky k nejpřísnějším a nejméně spokojeným a to úplně s čímkoliv, ale ten, kdo si ještě pamatuje na dobu kdy vyšla „The Shape Of Punk To Come“, musí moc dobře vědět, že ani tahle kultovní nahrávka, která je dnes braná za tzv. Nový zákon hardcore, nebyla za minulého života REFUSED nikterak chválena a své legendárnosti a vlivu se dočkala až postupem let těsně po přehoupnutí milénia. Osobně považuji novinku „Freedom“ za dospělejší pokračování, které představuje Švédy ve skvělé fazóně.

Prostřednictvím úvodního songu „Elektra“ ukazují seveřané naplno svoje ostré zuby a roztahují pusu do jedovatého šklebu. Matematická změť kytarových linek hněvivě komíhá skladbou, přičemž trans se stále stupňuje, aby vše Dennis Lyxzén korunoval famózním řevem, takže pokud jste naladěni tím správným způsobem, máte záhy intenzivní chuť proboxnout všem s vámi nesouhlasícím ksicht jak nějaký zbytečný cár papíru, odhodit žváro na chodník a jít dál stylem komisaře Harryho Holea. Druhou „Old Friends/New War“ jsem záhy přijal za osobní hymnu pro rok 2015. Nepříliš rychlý zasekávaný song se vstupy akustické kytary, který je navíc pln dokonale propracovaných aranží a samplovaného hlasu, však upoutá i krátkou melodickou zpěvovou linkou, utvářející zde v kombinaci s tím intenzivně prožitým zbytkem songu neuvěřitelně třaskavou směs. Největší producentská hitovka na albu a studiová dokonalost, před kterou je třeba smeknout.

Pozn. autora: Zvláštní je, že kdykoliv si „Old Friens/ New War“ pouštím, vždy mne ve chvíli onoho melodického momentu vytanou na mysl britští DURAN DURAN.:-)

Doteku neznámého prostřednictvím třetí „Dawkins Christ“ nechybí vzrůstající toolovské napětí a značná dávka dramatičnosti. Zahajuje se sice pocitovou fází s ženským hlasem, aby se poté nadvlády ujal kaskádovitý kytarový motiv a skladba navždy působila jako ta, která začíná i končí v nekonečnu. Odlehčenější věcí je zde ironická a na sloganech postavená „Francafrique“ s exotickým groovem a zajímavými vstupy dechů. „Thought Is Blood“ má dostatek energie na zboření proskleného byrokratického paláce v Bruselu, aby bylo jasno, tihle pánové si zjevně kapitalismu vůbec neváží. :-) Otázkou však je, zdali to jen nedělají na image? Rock´n´rollový kytarový motiv, jak svého času od kapel THE STOOGES nebo MC5, rozjede další vrcholnou věc desky - „War On The Palaces“, zkrátka a dobře se jedná o letitý bigbít, prezentovaný však jak se na rok 2015 sluší a patří. Skladbu navíc tu a tam opepří vkusné saxofony. Dokonalý song pro koncertní performace.

Při „Destroy The Man“ se intenzita ještě navyšuje a REFUSED připomínají všem pochybovačům, že v žádném případě nevyměkli, naopak současná nasranost do rejdivého groovu skvěle zapadá a ženské vokály ve stylu bossanovy dodávají skladbě na psychotičnosti. S „366“ si určitě přijdou na své všichni letití příznivci této kapely a jejich starých časů, jde o hodně energický kousek, který prostě nemůže zklamat. Experimentální „Servants Of Death“ je hodně rytmickým songem a dalším adeptem na velký hit, zahrnuje jak jednoduchý práskavý rytmus a reggae kytary, tak poměrně bohaté klávesové aranže, vše vrcholí v krátkých refrénových sloganech. Hypnotické requiem „Useless Europeans“ v závěru nosiče budiž ospale prezentovaným varováním, songem, jenž svým textovým poselstvím dokonale definuje za všech okolností revoltující existenci této mimořádné skandinávské kapely. Pro mne jedna z top desek roku 2015 a nesporně rovněž i nejlepší comeback roku 2015.

12.07.2015	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz