REKAPITULACE 2024 - Nejlepší hudební nahrávky a události - Gazďa

Tak máme za sebou další vydařený rok, který přinesl řadu zajímavých počinů v nejrůznějších žánrových polohách metalu. Nové pokrmy metalové či rockové kuchyně vyplázli klasici JUDAS PRIEST, OPETH, BRUCE DICKINSON, SAXON, MAGNUM, NEAL MORSE, GREEN DAY, IHSAHN, BORKNAGAR, MINISTRY, SONATA ARCTICA, BLUE ÖYSTER CULT, MY DYING BRIDE, PEARL JAM, ACCEPT, DARKTHRONE, DEICIDE, KERRY KING, ROTTING CHRIST, RHAPSODY OF FIRE, BON JOVI, ALCEST, NIFELHEIM, ORDEN OGAN, AXXIS, MR. BIG, DEEP PURPLE, POWERWOLF, DARK TRANQUILITY, NILE, WINTERSUN, SATAN, NIGHTWISH, MOGGS MOTEL, 1349, THE OFFSPRING, ENSIFERUM, SWALLOW THE SUN, DEVIN TOWNSEND, MASSACRE nebo SÓLSTAFIR.

Určitě jsem na mnoho zapomněl a přiznám se, že i z těchto alb zavedených hvězd jsem řadu ani neslyšel nebo dal šanci pár singlům. Vedle toho tu ale bylo také hodně dobrých věcí ze středních a nízkých pater žánru nebo i ze samotného undergroundu. Vytvořený seznam je tak inventářem jak toho, co se mi letos nejvíce líbilo a čemu jsem se pověnoval, tak desek, kterým jsem chtěl položit vavříny na Crazy Diamond, ale nedostal jsme se k tomu. Mimochodem – z výše zmíněných klasiků je toho v mém best of dost málo. Desky řazeny bez jasného pořadí.

HAMFERD – Men guðs hond er sterk

Loňský rok nám dal skvělou desku pohřebního doom metalu s námořní tematikou v podobě „The Coral Tombs“ od AHAB, letošek přinesl tento počin z Faerských ostrovů. A kde jinde se věnovat tomuto subžánru, než na souostroví, kde 90 procent hospodářství dělá rybolov? Temná deska s temnou hudbou a texty (název znamená „Ruka Boží je silná“) inspirovanými neštěstím při lovu na kulohlavce v roce 1915. Zhmotnění mořských hlubin, vln, smutku a deprese. Jednoduchá muzika, ale mistrné kouzlení s náladami, nádherně čistý a přehledný zvuk a mix. Nenápadné ale ve výsledku až majestátní a osudově působící aranže. O Jonovi Aldará ještě níže. Nejsilnější věc: „Ábaer“.

WALG – IV

Špičkový melodický blackmetal, za kterým stojí nizozemské duo Robert Koning a Yorick Keijzer, jejichž výplod se může měřit s tím nejlepším, co v žánru vzniká ve Skandinávii. Dravá, dynamická a především dobře poskládaná a zahraná deska. Pokud bych si měl vybrat jednu jedinou z tohoto roku, pravděpodobně bych sáhnul po téhle. Nejlepší skladby (je jich hodně): „Vuurdrop“, „Radeloos“, „Wanneer Het Glas Breekt“, „Kringloop Van Zelfhaat“, „Foltering“, „Speel Met Mij“.

KVAEN – The Formless Fire

Stejný žánr a obdobná kvalita a styl, tentokrát přímo ze Švédska. Projekt bývalého kytaristy DUSKFALL Jakoba Björnfota. Superrychlá tremola, sekané riffy, virtuózní sóla a umné harmonie. Moderní a uhlazený melodický blackmetal s vytuněným čistým zvukem, profesionálním mixem a kvalitní produkcí. Nejlepší skladba: „Basilisk“.

MAGNUM – Here Comes the Rain

Klasici britského roku odcházejí sice předčasně, ale na vrcholu sil. Nejdřív zrušené turné kvůli zdravotnímu stavu kytaristy Tonyho Clarkina (plánoval jsem vyrazit do Regensburgu) a pak náhlá správa o jeho úmrtí. Tony byl jedním z nejpilnějších a nejlepších rockových skladatelů posledních padesáti let. Prakticky každé dva roky nová a kvalitní deska, včetně té letošní. Píseň „Some Kind of Treachery“ je jednou z nejlepších skladeb roku.

DECEPTION – Daenacteh

Nejsem úplně největší fanda klasického death metalu a mám to rád v trochu opentlenější podobě. V tomto případě v symfonicko-death metalovém hávu. Přímočará a tvrdá deska, ale zároveň dostatečně chytlavá a melodická. Thrashový tah na branku i deathová brutalita, groovové riffy i melodické vyhrávky, vokál pořádně hluboký i blackově nakřáplý, tempová jednoduchost, ale zároveň rytmická variabilita. Nejlepší skladba: „King of Salvation“.

FELLOWSHIP – The Skies Above Eternity

Lehký a přímočarý powermetal se svěžími a chytlavými melodiemi. Pokud máte chuť na metalovou desku pro celou rodin, nemusíte dál hledat. Přes osmdesátkový feel velmi přirozeně zahrané a odezpívané album. Tahle mladá anglická skupina by před sebou mohla mít zářnou budoucnost, pokud se do toho pustí a vytrvají. Nejlepší písně: „Victim“, „Dawnbreaker“, „King of Nothing“, „World End Slowly“.

BIG BIG TRAIN – The Likes of Us

Jsme rádi, že tahle deska vůbec vznikla. Po náhlém úmrtí zpěváka a jednoho z mozků kapely Davida Longdona jsme si nebyli jistí, jak to s těmito – zejména v muzikantských kruzích uznávanými – britskými zástupci kvalitního folkem načichlého progrocku bude. První album s italským nástupcem Alberto Bravinem ale ukázalo, že je velký vlak na kolejích usazen stále pevně. Stylově praví BIG BIG TRAIN. Jemná a něžná, ale zároveň silná deska. Zvukově velmi bohatá, se změnami temp, rytmů a nálad, ale vyhýbající se okázalosti. Rozmanitost a barvitost, která chytne za srdce i zaujme mozek. Nejlepší píseň: sedmnáctiminutovka „Beneath the Masts“.

TAKIDA – The Agony Flame

Kolik vzniká ve Švédsku a v celé Skandinávii kvalitní hudby je prostě neuvěřitelné. Tentokrát nejde o metal, spíš o alternativnější rock, i když se tu objevují metalové pasáže. Melancholie, nostalgie a smutek i radost zároveň. A také sevřená písňová forma, vemlouvavý vokál Roberta Petterssona, hypnotický zvuk a především schopnost napsat dobrou a zapamatovatelnou melodii. Po dvaceti letech existence a deseti deskách je tahle kapela nespravedlivě neznámá a bohužel ani novinka s tím nic asi neudělá. Jak „Nothing But a Misplace,“, tak „Your Blood Awaits You“ jsou pro mě skladbami roku.

ROTTING CHRIST – Pro Xristou

Album, které u některých dlouholetých fanoušků těchto řeckých blackmetalistů (…ehm…ehm) způsobilo rozčarování. Právě proto, že je tu blackmetalu pomálu. Hnijící Kristus ale jen pokračuje ve směru, kterým se ubíral na svých předchozích deskách. Spíše jednoduchý atmosférický hevík. Kapelník a vypravěč Sakis Tolis je velmi dobrý skladatel a melodie a chorály, které se i dnes linou z jeho hlavy, halekavé a dobře zapamatovatelné. Tu stylistiku o zlatém věku pohanských náboženství před křesťanstvím mu nežeru, ale hudebně to celé funguje dobře. Deska, která mi přijde lepší, než když jsem na ni psal recenzi. Je tu hodně dobrých skladeb: „Like Father Like Son“, „The Sixth Day“, „Pretty World Pretty Dies“, „Pix Lax Dax“, „Saoirse“.

SEVEN SPIRES – A Fortress Called Home

Symfonický metal ze Spojených států a nejsou to KAMELOT? Bostonští SEVEN SPIRES na novince pokračují – v bohužel trochu utajené – krasojízdě. Kdo lační po kvalitním symfonickém metalu, který není jen mírně přihuštěným popovým post-mixem, ať sáhne sem. Progresivní symfmetal, který si uzobává i z dalších žánrů. Vedle skladatelského umu je hlavní devizou uhrančivá devětadvacetiletá vokalistka Adrienne Cowan, která se hlasově odvážně pouští nejen do nebeských výšin, ale i do deathoveho growlu nebo blackového krákorání, což je v symfonickém metalu neobvyklé. Nejsilnější skladby: „Almosttown“, „Where Sorrows Bear My Name“, „The Old Hurt of Being Left Behind“.

DÖDSRIT – Nocturnal Will

Zde končí desky, na které jsem měl tu část psát recenzi, a začínají ty, na které jsem je psát chtěl, ale nenapsal. Švédští DÖDSRIT reprezentují cosi jako melancholický melodický black střihnutý špetkou power metalu. Asi jako bychom vyjížděli do slavné bitvy během morové rány a to za zvuků polnic apokalypsy v Sedmé Pečeti Ingmara Bergmana. Kupodivu to dobře funguje. Deska obsahuje prakticky jen pět písní, jednu čtyřminutovou a čtyři mající mezi osmi a jedenácti minutami. Málo se spoléhá na zpěv a hodně na repetitivní kytarové motivy. Někdy to je repetitivní dost, ale – opět kupodivu – to vůbec nevadí, naopak se k desce rád vracím a relaxuji u ní. Nejlepší skladby: „When Death Comes Reaping, Utmed Gyllbergens stig a „Irjala“.

BLOOD INCANTATION – Absolute Elsewhere

Kosmický deathmetal z Denveru. Zvláštní, proměnlivá, zajímavá deska. Death potkávající PINK FLOYD, když mi některé pasáže úplně sugerují „Shine On You Crazy Diamond“. Cesta vesmírem, meziplanetární prostor, obludná monstra, dálky, vakuum, nové světy. Eklektická deska svými prvky, originální jejich syntézou. Nejlepší skladba: jsou tam fakticky jen dvě, tak si můžete vybrat. 😊

MOGGS MOTEL – Moggs Motel

Britské hardrockové legendy UFO se měly rozjet na své finální turné v roce 2021, ale kvůli covidu ho o rok posunuli. V říjnu 2022 se měla finálně ufounská loď zastavit i v Praze, ale bum bác – kapitán Phil Mogg dostal pár týdnů předtím infarkt, a já si tak mohl Brity přiřadit k dalším legendám, které naživo nikdy neuvidím. Šestasedmdesátiletý bard sice už asi nevyjede na turné, ale s muzikou končit nehodlá. Přibral k sobě kytaristu a klávesistu Neila Cartera nebo basistu Tonyho Newtona a výsledkem je příjemná bluesrocková deska, která ukazuje principála ve velmi dobré hlasové i skladatelské formě. Nejlepší píseň: „I Thought I Knew You“.

IOTUNN – Kinship

Vše, nač sáhne Jon Aldará, se zřejmě proměňuje ve zlato. Faerský rodák působí paralelně v BARREN EARTH, HAMFERD a IOTUNN, přičemž poslední dvě jmenované kapely letos vydaly desky a obě jsou na tomto seznamu. HAMFERD reprezentují těžký a pomalý pohřební doom, IOTUNN progresivní melodický death metal ve středních nebo rychlejších tempech. Aldará je majitelem skvostného hlasu nejrůznějších poloh a výrazů a stejně bohatá a zajímavá je i hudba IOTUNN. Vedle WALG pro mě druhý kandidát na desku roku. Nejlepší skladby: všechny, ale nejvíc „Earth to Sky“.

SILHOUETTE – Les Dires de l´ame

Váhal jsem mezi touhle deskou a novinkou BORKNAGAR a nakonec jsem zvolil melancholické blackové Francouze. Zaprvé je poslouchám právě teď a zadruhé jim nebyl věnován na stránkách Crazy Diamond prostor. Stejně jako jinde. Na YouTube mají skladby z novinky mezi 350 a tisícovkou poslechů. Málo. První desku rodáků z Montpellieru jsem neslyšel, ale tahle druhá je dost dobrá. Atmosférický black stojící na kontrastu monotónního mužského skřeku vyvolávající ducha deprese a zkázy v protikladu s jemným melodickým vokálním projevem zpěvačky Lilas Dupont (alias Ondine) spouštějícím tóny melancholie i naděje. Nejlepší skladba: titulní.

ORDEN OGAN – The Order of Fear

Top desek mělo být patnáct, ale po jejich kompletaci jsem zjistil, že jsem úplně zapomněl na německé powermetalové velikány (když ne statusem, tak rozhodně kvalitou) ORDEN OGAN. Jejich poslední deska je fakt dobrá a my se jí na těchto stránkách nepověnovali. Elpíčko je plné všeho toho dobrého, nač jsme u ORDEN OGAN zvyklí: silné melodie, chorálové refrény, „blindguardianovské“ vokální harmonie, zvukové stěny kytar, tragický centrální příběh. Na podzim k nám koncertně zavítají společně s WIND ROSE, tak se můžeme těšit i naživo. Nejlepší skladby: ty nejdelší, tedy „Anthem to the Darkside“ a „The Long Darkness“.

CALIGULA´S HORSE – Charcoal Grace

Poté, co jsem dopsal ORDEN OGAN, jsem si uvědomil, že nejnovější elpíčko australských progresivních rockerů/metalistů je také z letošního roku. Nemělo by tu chybět, takže to nakonec bude best of 17. Trochu jiný druh progu. Většinou jemný, něžný, přemýšlivý a melancholický, využívající ticha a pauz. Zpěvák Jim Grey pracuje s různými polohami a náladami (čistého) hlasu – šeptá, vemlouvá, přesvědčuje, hrozí. V těch nejlepších momentech opravdu krásná deska. Nejsilnější skladby: „Stormchaser“, „Sails“, „Charcoal Grace“.

Top 40 nejlepších písní (od každého interpreta jedna, jinak by bylo příliš WALGu, bez konkrétního pořadí)

ALCEST – L´Envol

HAMFERD – Ábaer

UNLEASH THE ARCHERS – Green and Glass

JUDAS PRIEST – Invincible Shield

WALG – Vuurdrop

CALIGULA´S HORSE – Charcoal Grace

IOTUNN – Earth to Sky

GHOST – The Future Is a Foreign Land

ARCH ENEMY – Liars & Thieves

TAKIDA – Nothing But a Misplace

MAGNUM – Some Kind of Treachery

DECEPTION – King of Salvation

FELLOWSHIP – Victim

ORDEN OGAN – Anthem to the Darkside

SILHOUETTE - Les Dires de l´ame

AMARANTHE – Breaking the Waves

ROTTING CHRIST – Pretty World Pretty Dies

BROTHERS OF METAL – Rivers of Gold

SONATA ARCTICA – Monster Only You Can´t See

INGRID MICHAELSON – It Never Ends

SAXON – Madame Guillotine

BORKNAGAR – Summits

KERRY KING – Idle Hands

DÖDSRIT – When Death Comes Reaping

WITHIN TEMPTATION – Fool´s Parade

SEVEN SPIRES – The Old Hurt of Being Left Behind

KVAEN – Basilisk

DARK TRANQUILITY – Not Nothing

ELUVEITIE – Premonition

VOLA – Cannibal

KANONENFIEBER – Die Havarie

WEATHER SYSTEMS – Do Angels Sing Like Rain?

NIGHTWISH – Lanternlight

CHARLOTTE WESSELS – The Exorcism

WIND ROSE – Home of the Twilight

POWERWOLF – Bless ´em With the Blade

IN VAIN – Shadows Flap Their Black Wings

SUNBURST – The Flood

SWALLOW THE SUN – The Charcoal Sky

CRIMSON VEIL – Shift

Top 20 nejlepších koncertů roku (bez konkrétního pořadí)

JUDAS PRIEST – O2 Arena, Praha, a Masters of Rock, Vizovice

DIMMU BORGIR – Metalfest, Plzeň

ORDEN OGAN – Metalfest, Plzeň

TESSERACT – Palác Akropolis, Praha

PERSEFONE, HYPNO5E – Kasárna Karlín, Praha

AHAB – Turm, Halle

RAMMSTEIN – Letiště Letňany, Praha

KERRY KING – Rock For People, Hradec Králové

AC/DC – Letiště Vajnory, Bratislava

MOONSPELL – Masters of Rock, Vizovice

AVANTASIA – Masters of Rock, Vizovice

KK´S PRIEST – Masters of Rock, Vizovice

ACCEPT – Masters of Rock, Vizovice

VOLA a CHARLOTTE WESSELS – MeetFactory, Praha

POWERWOLF a WIND ROSE – Fortuna Arena, Praha

BLIND GUARDIAN – Basinfirefest, Spálené Poříčí

DESTRUCTION – Basinfirefest, Spálené Poříčí

SEPULTURA a OBITUARY – O2 Universum, Praha

ABBATH a HELLRIPPER – Palác Akropolis, Praha

THERION – MeetFactory, Praha

22.12.2024	Diskuse (3)	Gazďa