RICHIE KOTZEN - Cannibals
Těžko uvěřit pracovnímu nasazení Richieho Kotzena, když uvážím, že aktuální řadovka je již jeho dvacáté sólové album a vedle toho se tento muzikant podílí na spoustě dalších projektů a aktivit, které mnohdy rovněž vyústily v dlouhohrající nahrávku. Zatím posledním počinem je debut tria mistrů ve svém oboru THE WINERY DOGS, který se dočká následovníka ještě letos. Jakkoliv jsou tyto statistiky zajímavé, jde především o výslednou kvalitu a ta jen těžko reflektuje trend v průměru jednoho CD za rok. Být skalním fanouškem všestranného hudebníka mnoha žánrů se prostě vyplatí (po všech stránkách), stačí se jen naladit na stejnou vlnu a dostanete hudební zážitek, který se jako vždy vznáší daleko nad hranicí jednoho žánru. Již první poslech vám dá takovou zásobu chytlavých melodií, že v tom lepším případě začnete novinku přehrávat pořád dokola, v tom horším si budete v jakékoliv situaci prozpěvovat melodie, které jste pochytili a budete se těšit na další poslech. Ti, kdo navštívili loňský koncert v Praze, už znají otvírák nové desky, úderný singl se stejnojmenným názvem. Nutno podotknout, že jak už je u Richieho dobrým zvykem, píseň zní značně odlišně od živého provedení, řekl bych více našperkovaně. Zajímavý je také fakt, že drtivá většina novinkového materiálu, je starší více než deset let, pouze otvírák vznikl čistě z loňského nahrávacího procesu. Následná „In An Instant“ je první z ukázek geniálního citu pro stavbu písně, vznikala totiž na základě několik let starého motivu a Richie si ji pak skládal jako puzzle. Vzpomínám si, že byla jednou z prvních, která mě upoutala svým refrénem a zpěvem podpořeným dámským osazenstvem. Jakkoliv jsou obě věci povedené, to co přijde uprostřed alba je to nejčistší umění a oddanost k hudbě.
Kdo předbíhal a podíval se rovnou na konec, tak si asi domyslí, že právě střed alba mě definitivně utvrdil v tom, že zde v tomto případě udělím maximální hodnocení. „The Enemy“ je vlastně úplně stejný slepenec jako předchozí věc, až se divím, že to na sebe umělec práskne v rámci promo informací, ale to není podstatné. Příjemná balada na hranici soulu a blues dává vyniknout Richieho hlasu a já se musím neustále podivovat nad tím, jak si kytarová extratřída klidně upozadí svou hru ve prospěch snazší poslouchatelnosti songu. Vynahradí si to ale hned v další funkové záležitosti „Shake It Off“. Kromě kytary zde můžete nalézt všemožné bubínky a klávesy a především zpěv je zde tlačen do maximálních výšek. „Come On Free“ byla nahrána už na začátku roku 2000, ale nikdy nezapadala do žádného kontextu postupně vydávaných alb, přitom je to dle mého názoru absolutně bezchybný song s důraznou basou a tančivým R´n´B zpěvem. Richie prostě sbírá pozitivní body snad za každý tah, vždyť znáte hudebníka, který by si dobrovolně nechával na skladě vynikající songy jen kvůli tomu, že nezapadají do kontextu?
Příjemným překvapením je „I’m All In“, kde pěvecky hostuje Doug Pinnick z KING´S X a jeho styl se zde plně projevil, jde o velmi hutně položené blues. Stejný žánr bude ještě chvíli pokračovat, ve „Stand Tall“ zase hostuje Billy Sheehan, paradoxně svým chraplákem jen podkresluje zpěv Richieho a baskytaru tentokrát nechal ležet doma. Popově laděná „Up (You Turn Me)“ je typickým příkladem pozitivně laděného textu z pera ústředního mistra. Jediným „cizím“ autorským vkladem je složení hudby pro „You“, protože tuto čistě klavírní skladbu složila dcera August ve svých třinácti letech. Není to tak dlouho, co jsem recenzoval její EP prvotinu a jsem rád, že si můžu stát nadále za svým názorem o její velké budoucnosti, skládat takové věci v tak nízkém věku, to je dar od Boha. Poslední položkou je emotivní balada „Time For The Payment“, která se měla objevit na albu „Peace Sign“ z roku 2009, ale opět jaksi nezapadala do kontextu. Richie tady zpívá snad jako nikdy v životě a dokáže se vyrovnat i takovým mistrům, jako je legendární Glenn Hughes. Celá deska je odzpívaná stylem, který navazuje na předchozí řadovku „24 Hours“ a mně nezbývá než říct, že Richie Kotzen si s hlasem hraje, pracuje a s věkem do něj přidává nové odstíny, které jste před takovými deseti lety vůbec nemohli slyšet.
Že máme co do činění s vynikajícím kytaristou, nemá cenu zmiňovat, že jde o brilantního multiinstrumentalistu, je také už všeobecně známé, ale pěvecky se s každým rokem dostává na novou úroveň a konkrétně u aktuální desky je to velká část úspěchu. Trvalo to tak pouhé dva týdny a máme tu adepta na desku roku. Je to neuvěřitelné i s ohledem na produktivní kariéru. Pro mě je „Cannibals“ bezchybné dílo, které nese Kotzenův feeling a přitom je zase trochu jiné. Snad jen obal mohl být trochu propracovanější…
| 03.02.2015 | Diskuse (0) | Kropis kropacekmichal@gmail.com |
 |
