RICHIE KOTZEN - Praha, Nová Chmelnice, 23.září 2014

Když jsem psal minulý týden recenzi na zatím poslední kousek rozsáhlé diskografie Richieho Kotzena „The Essential“, v duchu už jsem uvažoval, jaký asi bude jeho nadcházející pražský koncert a co nám vlastně zahraje. Je to totiž docela vtipné, ale s mistrem jsem se poprvé seznámil z propagačních materiálů lákajících na plzeňské akustické vystoupení, které se konalo v létě loňského roku. Letošní pražská zastávka pro mě byla tedy první živá zkušenost s tímto nadmíru nadaným umělcem. Já jsem rozhodně nezahálel a za ten rok jsem si poctivě prošel celou tvorbu a ta mě upoutala takovým způsobem, že mi stačil rok, abych našel srdcovou záležitost po zbytek života. Koncert byl tentokrát obohacený o předkapelu, švýcarské THE KONINKCS, kteří započali svoje představení před již značně zaplněným klubem přesně v osm hodin a po letošní druhé zastávce v Nové Chmelnici mohu snad už s jistotou říct, že tady to zvukově šlape. To prostě nemůže být náhoda, že předkapela hraje s tak precizním zvukem, kde je vše krystalicky čisté, nic se nepere a člověk se tak může v pohodě naladit na hlavního aktéra. Ostatně parta těchto Švýcarů v čele se zpěvačkou, která hlasově připomíná díky svému chrapláku Janis Joplin a svým blues rockovým laděním (vracejícím se především do období konce 60.let), byla trefou do černého. Lehce přesáhnutá půlhodina tak utekla jako voda a když tak vzpomínám, tak se mi vlastně nestává často, abych nemusel s neustálým pokukováním po hodinkách vyhlížet konec všemožných zahřívacích uskupení, které třeba nebyly úplně špatné, ale koncepčně byly naprosto špatně zvoleny a cílová skupina je tak ani nedokázala plně docenit.

Zbylé dvě desítky minut sloužily k definitivnímu zaplnění klubu, kde se nacházelo odhadem určitě ke třem stovkám lidí a v devět už jen bedňák přinesl sklenku whiskey pro mistra a hlavní část večera mohla přesně na čas začít. Už s prvními tóny novinkové „War Paint“ bylo jasné, že celý večer bude jednou z událostí roku. Nádherně čistý zvuk akorát podtrhl fakt, že hlavní aktér byl ten večer očividně ve velké formě a pohodě. Klubové koncerty vlastně skýtají vesměs pozitivum vybrané společnosti, která ví, na co jde a dokáže to náležitě ocenit. Navíc každý koncert konaný u nás má jistý punc výjimečnosti, protože jednak Richie Kotzen výrazně mění setlisty a navíc si dokáže hrát i se starými písněmi takovým způsobem, že jim dokáže dát kolikrát i úplně odlišnou duši. Kdo si pořídil kompilační desku „The Essential“, byl téměř plně připravený na koncert, protože kromě „Peace Sign“ a „Cannibals“ byl celý setlist obsažený na tomto třídiskovém kompletu. A právě zbrusu nový song „Cannibals“ byl příjemným překvapením i pro skalní příznivce. Jak sám Richie vtipně poznamenal: „Tahle píseň bude na novém albu, které vyjde příští rok, a když ji pokazím, tak to nepoznáte.“ Prostě šlo o dravou věcičku s údernou basou a zpěvným refrénem, kde se mohl baskytarista Dylan Wilson dokonale vyřádit. Ale jinak se střídal celý večer hit za hitem (jak jinak), ono je to těžké, u hudebníka s tak rozsáhlou diskografií prostě jeden koncert nestačí, ale já jsem byl s výběrem spokojený, hrály se především svižnější věci, mě tedy osobně potěšily písně - „War Paint“, „Bad Situations“ a „Fooled Again“.

To, že je Kotzen mistr improvizace, ukázal v písních „Fear“, „Help Me“ a „Fooled Again“, které byly obohaceny o prodloužené kytarové sólování. Ne náhodou se tak stalo „Help Me“ jedním z absolutních vrcholů večera. Bubeník Mike Bennett zahájil píseň svým sólem na bicí, poté se přidal baskytarista Dylan, a když už člověk čekal nástup kytary, tak se Richie posadil za bicí a začal společný jam, do kterého bylo postupně zapojeno i publikum provoláním hlavního motivu písně. Napumpovanou atmosféru poté Richie utišil poklidnou „What Is“, kterou si sám doprovázel pouze na kytaru, ale to už se pomalu blížil konec. Zazněla vynikající „Fooled Again“, bohužel ve srovnání s ostatními koncerty naopak nezazněla „You Can´t Save Me“, takže po krátkém útěku do zákulisí se trojice vrátila zpět se svižnou „Go Faster“.

Pokud bych chtěl najít na pražské zastávce něco negativního, tak je to absolutní absence jakékoliv možnosti koupit si nějaký suvenýr. Mrzí mě to jednak z toho důvodu, že některé starší CD jsou poměrně obtížně sehnatelné a navíc jsem byl celkem obstojně finančně vybaven a fakt jsem si říkal, jak Richieho Kotzena podpořím. Snad tedy příště, ale tohle všechno jsou jen malichernosti, které vůbec nemohou ohrozit bezchybný výkon jedinečného kytarového virtuóza a charismatického rockera s poutavým hlasem, který s věkem neztrácí nic ze své podmanivosti. Kdo zaváhal, může jen litovat, protože propásl jeden z nejlepších koncertů letošního roku. Snad tedy budeme mít možnost potkat se zase příští rok u nové studiovky „Cannibals“.

Playlist: War Paint/ Love Is Blind/ Bad Situation/ Cannibals/ Walk With Me/ Fear/ Doin What the Devil Says to Do/ Peace Sign/ Help Me/ What Is/ Fooled Again/ Go Faster. 

Fotografie z akce - zde.

28.09.2014	Diskuse (0)	Kropis kropacekmichal@gmail.com