RICHIE KOTZEN - Salting Earth

80%

V kytarových kruzích spatřilo světlo světa zcela jistě velmi očekávané album roku 2017 a tím je již jednadvacátá sólovka Richieho Kotzena „Salting Earth“. Neuvěřitelné číslo, které je provázáno s kvalitou a obrovským hudebním vývojem. Navíc bych řekl, že poslední Richieho řadovky jsou více než kdy jindy multižánrové a mohou tak oslovit stále širší publikum. A poptávka po této hudbě zde je, protože až teprve projekt THE WINERY DOGS umožnil obrovskému zástupu rockových fanoušků pochopit, že Richie Kotzen není jen ten odpadlík z POISON a najatý zástup Paula Gilberta u MR. BIG, ale svébytný umělec s dlouholetou kariérou. Je to smutné, ale je to tak a pokud se zaměříme na aktuální řadovku, nepochybuji o tom, že, stejně jako předchozí „Cannibals“, dokáže oslovit široké spektrum lidí včetně těch nejtvrdších rockerů.

Těžko popsat celé album v kostce, protože ta rozmanitost je vskutku obrovská, a tak bude lepší začít od úvodní skladby „End Of Earth“. Tak temná píseň nebyla v Richieho kariéře dosud k slyšení. Skoro bych řekl, že se jedná o velmi uzavřený song, jehož krásy vyplují na povrch až po několika posleších. Ještě teď si vzpomínám na prvotní šok, kdy jsem si v duchu říkal, co to je za násilný slepenec několika zdánlivě nesourodých nápadů. Richie mluvil v souvislosti s touto písní o určitém osobnostním restartu a načerpání nových sil a inspirace, čemuž také nasvědčuje změna kytary ve videoklipu a v současnosti probíhajícím turné. I zdánlivá drobnost má totiž v Richieho kariéře určitý význam. Kytaristi potvrdí, že i změna tvaru nástroje má vliv na zvuk a tak věřím, že opuštění kávového telecasteru, se kterým je Richie Kotzen spojen řadu let, má své opodstatnění. Druhá položka „Thunder“ utkví znalcům THE WINERY DOGS především v tom, že úvodní riff kopíruje song „We Are One“, ale po chvíli se píseň zvrhne do hymnického refrénu, který ve spojení s Richieho hlasem zaručuje posluchači obrovský příval energie. Rád bych také doplnil, že tyto silné rockové vály parádně sedí k produkci desky, která jakoby zvukově vypadla z devadesátých let, kdy dominoval masivní kytarový zvuk a grungeová baskytara. Tak úderně neznělo dosud žádné Kotzenovo album. Poté už se začíná odlehčovat a „Divine Power“ nabízí, řekl bych, typicky melancholický song. Lusknutím prstu začíná další píseň „I‘ve Got You“ připomínající vliv zapomenutého sólo projektu WILSON HAWK, kde se pod skrytým jménem projevil Richie jako mistr R’n’B. Zároveň musím doplnit, že nebývá pravidlem, aby bylo na albu obsaženo tolik pozitivních písní. Toto je jedna z nich a vsadím se, že to má úzkou spojitost s nalezenou ženskou spřízněnou duší.

Asi netřeba u každé recenze opakovat, že Richie Kotzen si celé album nahrává sám a hraje na všechny nástroje. V následující „My Rock“ se chopil klavíru a ve spojení se silnou baskytarovou linkou se ještě chvíli drží v rybníčku rhythm and blues. Jako nejhodnotnější věc na albu hodnotím progresivně laděnou „This Is Life“. S úsměvem na tváři obdivuji Richieho pěvecký rozsah, pro který si v této písni vytvořil patřičný prostor a střídáním nástrojů, které se navzájem nekříží, jen dokazuje, jak mnohovrstevnaté aranže si dokáže Richie skládat. Jako ryzí překvapení vidím píseň „Make It Easy“, která se stylově vrací do roku 1994, kdy si Richie Kotzen udělal velké jméno a sklidil uznání kritiků s funkově říznutým projektem MOTHER HEAD’S FAMILY REUNION. Jedná se zároveň o jedinou píseň, na které se podílel někdo jiný a tím byla Richieho, nyní již manželka, Julia Lage. Tak trochu nevýrazný počin „Meds“ je nejvíce zařaditelný k předchozí řadovce „Cannibals“, protože zde dominuje baskytarová linka a skromná (nikoliv špatná) produkce, tolik typická pro předchozí desku. Pro mě osobně je velmi silnou písní „Cannon Ball“ a tipl bych, že i pro samotného tvůrce, protože v ní vidím jistý odkaz na vliv, dnes již více než rok předčasně zesnulého, PRINCE. Není žádným tajemstvím, že Richieho velký vzor byl právě tento žánrový chameleon. Písni dominují líbezné klávesy, které by člověk mohl poslouchat večer u krbu s lahvinkou vína. Závěr alba už je čistě akustické vyznání lásky ke své partnerce „Grammy“, což je na druhou stranu dost možná „nejprimitivnější“ píseň, kterou kdy vložil Richie Kotzen na album, zkrátka jen akustika a pár akordů, ale funguje perfektně, píseň je totiž ohromně pozvednuta hlasem. Jestli tohle není vyzrálost, pak už nevím. Richie Kotzen se s přibývajícím věkem stále více přibližuje k písničkářství a k oddanosti písni na úkor předvádění instrumentálních schopností.

22.05.2017	Diskuse (2)	Kropis kropacekmichal@gmail.com