RIVAL SONS - Lightbringer

70%

Kalifornští rockeři RIVAL SONS navázali hned půl roku po vydání svého alba „Darkfighter“ s pokračováním v podobě sady nazvané „Lightbringer“. Obě desky jakoby představovaly dvě strany jedné mince. Zatímco první působí spíše sevřeněji a je zacílená na bluesové riffy a úderné rytmy, druhá dodá o něco více volnosti a přesahu k jemnější strukturovanosti a artovým ambicím čtveřice. Věnujme se tedy té aktuální. 

Jen šest zde umístěných skladeb charakterizuje pozvolnější tempo, převážně akustické rozjezdy a celková nadýchanost vyznění. Materiál tak působí opravdu světleji a rovněž o něco pestřejším dojmem, než je tomu v případě červnové kolekce. Základem obou jsou však znovu hardrockové kompozice, vycházející z amerického tradicionalismu a blues. Ze skladeb na „Lightbringer“ probleskne tu a tam dokonce i nějaká ta progresivní ambice, to když je třeba hned úvodní desetiminutová skladba, nazvaná kuriozně po předchozím albu, a sice „Darkfighter“, obohacena několikaminutovou psychedelickou pasáží s podivuhodnými kytarovými sólíčky a ospalou náladou. 

Materiál nakonec obsahuje pouhých šest skladeb proměnlivějšího až poklidného zaměření (snad s vyjímkou „Mercy“, jež představuje údernější riffovou polohu RIVAL SONS) na půlhodinové ploše. Když říkám poklidného, nemyslím tím, že by všem šesti songům scházela gradace. V jedné rovině se nese především závěrečná poloakustická „Mosaic“, kde se přepíná na údržbovější režim. Jí předcházejí snad dvě nejlepší písně, ve kterých RIVAL SONS potvrzují stále solidní formu stran kompoziční stránky věci, o čemž svědčí i větší zacílení na melodickou složku a emotivní náboj. Mluvím o skladbách „Sweet Life“ nebo „Before The Fire“, ve kterých vynikne nejen inspirace velikány LED ZEPPELIN, ale i životabudičský naturel hard rocku RIVAL SONS, který působí kolikrát rovněž nadčasově. 

Se vším pozitivním, co zde nalézám, souvisí především ryčný hlas zpěváka Jaye Buchanana a jiskrná kytara Scotta Holidaye. Vklad této dvojice je vždy ozdobou skladeb RIVAL SONS, ačkoliv ti rozhodně nejsou kapelou pro každého a klíčem k nim se může ukázat především kladný vztah k sedmdesátkovému rocku vycházejícímu z bluesového prostředí. Za mne určitě ne jedna z nejlepších, přesto však stále slušná deska od Kaliforňanů.

12.01.2024	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz