RIVERSIDE - ID.Entity

70%

Je pravda, že jsem až dosud neměl žádnou posluchačskou zkušenost s hudbou těchto polských prog-rockerů, tudíž novinku mohu jen těžko srovnávat s jejich starší tvorbou. Vím však, že kapela od InsideOut poměrně úspěšně funguje již dvě dekády a nová deska je již jejich osmou řadovkou. Svým způsobem je však neznalost osvobozující. Přistoupit k hudbě, aniž by člověka spoutávala jistá očekávání a porovnávání s minulostí, to má své kouzlo.

Letošní deska RIVERSIDE mne, na rozdíl od všech předešlých, k poslechu nalákala hned několika bezprostředními vjemy. Za prvé zde byla velmi zajímavá grafika obalu, kterou tvoří mnoha barvami pohlcovaná abstraktní kresba postavy člověka, umístěná na světlém podkladě. Ten motiv mne přišel oproti všem jejich obálkám z minulosti prostě mnohem zajímavější, moderní a energický. Za druhé, myšlenkový background a lyrická složka díla, nastolující ve volném konceptu jisté existenciální otázky ohledně života příslušníka střední a starší generace, pohybujícího se v současném, rychlém, nepřehledném a odosobnělém světě, plném moderních technologií, neosobní komunikace a sledování. To rovněž nepůsobilo úplně banálně. Všechny ty pocity nejistoty, generující ne zrovna komfortní myšlenky a strachy, které sebou nese pobyt v prostředí, jež se raketově mění každý den a to ne zcela žádaným směrem, utvářely cosi neotřelého.

No a za třetí mne na první dobrou zaujal pilotní singl „Friend Or Foe?“ coby přímočarý song, který namísto přílišného filosofování zaťal drápky svou odlehčenou stavbou, příjemnou melodií a výrazným partem kláves, zde evokujícím spíše zvuk osmdesátkové New Wave než něčeho, co by mělo něco společného s progresivním rockem. Zaujal mne poměrně civilní a velmi dobře poslouchatelný ráz této úvodní písně a i při dalších posleších všech šesti po ní následujících skladeb, jsem shledal, že celá deska „ID.Entity“ vlastně dokáže onu nekašírovanost, různorodost a velmi dobrou poslouchatelnost, nenásilně vyobrazit skrze kvalitní písně.

Zvuk současných RIVERSIDE charakterizuje především melancholicky posazený a na poměry progresivního rocku civilní hlasový projev Mariusze Dudy, dále pak pestrost pojetí celého alba a zároveň strukturální nepřeplácanost skladeb, které fungují spíše jako jemnější a pozvolna se vyvíjející pocitovky, než aby šlo o bůhvíjak dynamické progresivní nástrojové reje. Dalším kladem se stal dokonale vyvážený zvuk konceptu, kde znamenitě souzní instrumentální složka – tedy zejména klávesy Michala Lapaje s kytarovými tóny a výtečnými sóly nového člena Macieje Mellera. Každý nástroj značí vkusný dílek do oné skládačky a žádný si neusurpuje prostor, stejně tak rytmika do detailu vyhlazeným skladbám vyloženě pomáhá. A o písně jde především.

Nemohu sice srovnávat „ID.Entity“ se starší tvorbou RIVERSIDE, ale zdejší songy slyším jako příbuzné k určitým fázím tvorby britského mága Stevena Wilsona, případně i jeho kapely PORCUPINE TREE. Patrné jsou rovněž vlivy kanadských RUSH a Nové vlny v čele s takovými legendami jako THE POLICE. Jde však jen o náznaky stylově příbuzného prostředí, neboť hudební jazyk RIVERSIDE je poměrně svůj a skrze dobrou poslouchatelnost a pozvolna se rozvíjející motivy využívá dostatečně prostoru k tomu, jak se nenuceně dostat posluchači pod kůži. Vlastně se vůbec nedivím, proč firma InsideOut sází dvacet let na tuhle polskou partu.

Žádná další skladba sice nemá hitový potenciál úvodního kusu „Friend Or Foe?“, ale to neznamená, že pozvolnější gradace a pocitový ráz takových věcí jako „Landmine Blast“ nebo „The Place Where I Belong“ nedokáže zažehnout potřebný zájem. Naopak se mě líbí, kterak se deska odvíjí jako souvislý příběh, jako film se svým vývojem a pasážemi s širším spektrem nálad. Tu zaujme repetetivní riff, klávesová vyhrávka či groove podporující zpěvovou linku, jinde čelíme atmosféře budované prosřednictvím táhlých tónů kytarového sóla. Je poznat, že RIVERSIDE už patří mezi stálice evropské prog-rockové scény. Nejvíc se mě na kapele však líbí, že jejich album zcela postrádá prvek umělecké samoúčelnosti, tolik typické pro některé odrůdy progresivní hudby. Poláci prostě jen sází na dobře poslouchatelné a neprvoplánové rockové songy.

12.03.2023	Diskuse (11)	Stray janpibal@crazydiamond.cz