ROB ZOMBIE - The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy ...

50%

Všestranný umělec, význačná postavička americké metalové scény devadesátých let, ale i schopný hudební performer, obdivovatel komiksů a v neposlední řadě i režisér hororových filmů, to je Rob Zombie. Poté co temný Newyorčan s vizáží bezdomovce v roce 1996 rozpustil své opečovávané dítko, industriální boogie vyznávající spolek WHITE ZOMBIE, působí nyní přesně již dvacet let na úspěšné sólové dráze. A byť žádná z jeho nahrávek vydaných v 21.století již nezopakovala úspěch a kvalitu jeho sólového debutu „Hellbilly Deluxe“ (1998), ale ani nejlepších děl WHITE ZOMBIE, lze o Robovi říci, že svou značku udržuje stále v dění, tím myslím v rámci jeho hudby samozřejmě spíše na koncertní aktivity. Jeho jméno je už natolik zavedený pojem, že snad každý kdo kdy slyšel cokoliv z jeho portfolia, jeho hudbu dokáže okamžitě identifikovat. V podstatě je u něho stále všechno při starém a ani nová deska nehodlá přijít s nějakým neočekávaným prvkem nebo něčím co by značku Roba Zombieho posunulo trochu jinam. Na sloganových refrénech postavený stadiónový rock, který je zjednodušen na hranici kýče, tak aby se každý americký spotřebitel co nejsnadněji chytal, je znovu zhusta dmýchán kytarou Johnyho 5, elektronickým podložím a taktéž rovným silovým beatem, což o to, tyto věci patří k prvořadým indiciím jeho songů takřka od nepaměti a pokud jim nechybí nějaký občerstvující nápad či melodika, nemám s nimi problém. Jenže zde je vše znovu hodně nepřekvapivé a jaksi znormalizované. Úderné tříminutové skladby jsou znovu prostoupeny sekvencemi mluveného slova a krátkými úryvky přejatými z Robova druhého koníčku, kterým je samozřejmě film, což samozřejmě za koření zajímavosti nepovažuji.

Na novince Rob spolupracoval hned s dvojicí muzikantů známých a proslavených z někdejší sestavy MARILYN MANSON (kytarista Johny 5 a bubeník Ginger Fish) a ta má doslova minimální délku, protože jen silou vůle, a díky všemožným zvukovým předělům, přerůstá půlhodinovou hranici, což je při faktu, že Rob a jeho kumpáni s producentem Zeussem dělali na albu už od roku 2013, trochu divné. Vše je opět dotaženo na nejvyšší možný level srozumitelnosti, což samo sebou podtrhuje komiksový ráz díla, takže tok jednoduchých sloganů je alfou a omegou celé nahrávky, stejně tak je tomu v případě již tradičně dlouhých názvů většiny skladeb, kterých se zde nachází pouze devět a jsou doplněny třemi industriálními mezihrami. A protože jsem osobně metalový fanoušek evropský a hlavně evropsky myslící, přijde mi to (jako vždy) na tak zkušenou hudební osobnost opravdu málo, i když nepochybuji o tom, že Rob ví nejlíp, co vlastně dělá. Tohle je zkrátka nahrávka tradiční, kterou opanovává hlavně Robova typická výrazová forma a stylizace, ale v delším časovém intervalu o ní člověk vlastně ani zájem mít nemůže, tedy pokud není lobotomik a nebo americký rocker hltající pouze to jejich domácí a nejprvoplánovější zboží. 

27.07.2016	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz