ROBERT PLANT - Carry Fire
Hudební představy Roberta Planta jsou dnes už dávno zcela odlišné od představy jeho původních fanoušků a fanoušků hard rocku a LED ZEPPELIN,
přesto téměř sedmdesátiletý zpěvák stále dokazuje, že jeho cesta je poctivá,
opravdová, a hlavně velmi zajímavá, protože přináší skladby neohlížející se na
nějaké stylové zaškatulkování, nasávající ingredience z širokého pole
etnické hudby, postupující stále vpřed nezatíženy nějakým předběžným
očekáváním. Ačkoliv jsem se u této pěvecké legendy kdysi i já, v případě podobného
odklonu od hard rocku, nemohl příliš chytit a stavěl se k jeho aktuální tvorbě odtažitě, dnes
musím uznat, že Robert Plant a jeho nynější hudební názor má něco do sebe.
Už minulá deska hodně zafungovala, a i ta letošní přináší velmi autentické skladby, všechny vesměs pomalejšího a temného zaměření, které se opírají kromě mladistvě znějícího Plantova hlasu o celou řadu nástrojů využitelných právě ve folku nejrůznějšího ražení. A tak se kromě akustických kytar, kláves a bicích dostává rovněž na různé severoafrické bubínky, fiddle, cello a viollu, ale také na naprogramované rytmické smyčky. Motivy do skladeb tak přicházejí, jak z folkové oblasti, etna, tak koketují s prvky New Wave („Keep It Hid“) případně v sobě mají jakousi, skoro až trip-hopovou, neutěšenost.
Přestože všechny skladby plují v pomalejším zasněném tempu,
pestrý nástrojový park, ale i stále velmi přesvědčivý Robertův hlas, jim
dodává na různorodosti. Dochází zde k naprosto přirozenému skloubení
anglo-amerického folklóru s prvky příznačnými spíše pro hudbu vycházející ze Severní Afriky nebo Blízkého východu. Jeden z nejhorčejších
momentů je předložen s titulní skladbou „Carry Fire“, kterou rozezvučí ohnivá
andaluská kytara vymalovávající zde pohádkové ornamenty v doprovodu ostatních
instrumentů.
Zaujme „Carving Up The World Again…“ protkaná zpívající
bluesovou kytarou, klokotající na prapodivném rytmu, ospalá „Dance With You
Tonight“ občas se opírající o prapodivné strašidelné houkaní, nebo dvě klidnější
věci z úvodu desky „The May Queen“ a „New World“ odhalující, že Plant má stále
nejblíže právě k domácímu Ostrovnímu folklóru, a to navzdory častým
odskokům k exotičtějším motivům. V
„Bluebirds Over the Mountain“ je k slyšení Robertův duet s Chrissie
Hynde (hlavní představitelka PRETENDERS) a právě tato skladba byla nyní dosazena do pozice druhého singlu. Hudebníka dále znovu podporuje osmičlenný soubor SENSATIONAL SPACE SHIFTERS, stejně jako tomu bylo u minulého řadového alba „Lullaby and…The
Ceaseless Roar“, a opět mezi všemi potřebná chemie zafungovala, takže dostáváme
po třech letech znovu povedenou sbírku skladeb s hlasem Roberta Planta,
která je korunována výtečným rekviem „Heaven Sent“ v samotném závěru.
15.11.2017 | Diskuse (24) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
Hooya | 28.11.2017 22:39 |
Louža: Jenže tohle jsou Led Zeppelin, ne nějací agrárníci typu Sabaton, Hammerfall nebo Witchery. U těch není nenormální, když si člověk za 10 let řekne: "Bože, co jsem to poslouchal za hrůzy?!". Neumím si představit, že tohle jde říct o LZ, u Keeperů to ještě jakž takž dokážu pochopit, ale u LZ fakt ne. |
DarthArt | 28.11.2017 21:59 |
Já Zeppeliny taky nikdy nemusel, ale naposlouchal jsem si jejich debut a má to neuvěřitelnou sílu. |
Valič | 28.11.2017 16:05 |
Louža: Mě by ale taky zajímalo, kde konkrétně u těch Led Zeppelin slyšíš ty nelogičnosti. Mě přijde třeba celkem nelogický ten výraz „disharmonický rytmus“. |
Stray | 28.11.2017 15:47 |
Louža: Já věděl, že tohle tady má pro Tebe nějaký hlubší význam. Ještě by jsme potřebovali naprogramovat CD bazar, uzavřenou diskusi, sekci s videi a zhruba několik dalších věcí... dík. :-) |
Louža | 28.11.2017 15:19 |
Ale já si muziku náležitě užívám :-) Jeden z důvodů proč jsem přestal psát recenze bylo, abych se oprostil od tun balastu, který jsem musel naposlouchat, když jsem objevoval "nové skvělé" kapely, a kterým jsem si více než dekádu vyplachoval hlavu. Teď si mohu konečně náležitě užít hudbu, kterou pro mě objeví jiní specialisti, kteří snáší hudební nápor lépe než křehká konstituce mého vytříbeného, ale citlivého vkusu. Stačilo jim jen naprogramovat stránku. |
carcass | 28.11.2017 14:39 |
Loužo, internet je v tomhle nemilosrdný, a to je dobře :-) |
Louža | 28.11.2017 12:32 |
Internet je v tomhle velmi nemilosrdný. A nejsem evientně jediný kdo tyhle nedorazy mládí řeší :-) http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=8165 Nicméně dneska už si spíš vážím alb které jsem tenkrát měl rád a dneska si to poslechnu a nic bych neměnil. http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=2817 Musím přiznat, že ty LZ jsem narozdíl od BT od odbdobí kdy jsem je poslouchal už neslyšel. Po pravdě jsem už úplně zapomněl, že jsem je někdy cíleně poslouchal. |
Imothep | 28.11.2017 11:49 |
Hooya: To nebylo hezke od tebe toto.... :oD |
DarthArt | 28.11.2017 11:22 |
Louža: OM 88 - to zní hnědě! |
Louža | 28.11.2017 10:37 |
Kdo se vůbec ptal na jejich názor? Který je soryjako nikoho nezajímá a má jen za úkol očernit tady mě, Tomia Píbala a celou naši plzeňskou Mafru s nasazením různých podvartných hodnotících odposlechů a lživým tvrzením, že Tomio přejel okovaným nárazníkem svého BMW lebku kolembelhající důchodkyně na odbočce k teplárně. Co oni vědí o podpoře čtenářského referenda a zavedení přímého metalismu? S kým oni konzultují své články? S kým ti salóní recenzenti rozebírají své články a detailně pod drobnoheledem konzultují. Jediné na na co se zmůžou je účelová zahraniční propaganda v režiji dvoumetrového slováka co za každým slovem říká ty kokos, která má za úkol napadat náš holding agrometal, který vlastně vůbec není náš. |