ROLE - Pohledy

90%

ROLE v roce 2016 vydali silný debut a pak v podstatě zmizeli ze scény. Občas nějaký koncert, ale nic nenasvědčovalo, že by ještě něčím přispěli do análů české indie scény. A pak letos na jaře na mě vyskočila zpráva, že mají koncert, kde budou křtít novou desku! Pokud byl jejich debut silný, tak novinka je rovnou rána na solar. Upřímně, jestli tohle ještě letos někdo na česko-slovenské scéně dokáže překonat, tak mu budu muset dát rovnou za 100%.

Už si ani nepamatuji, jak jsem vlastně pražské ROLE v roce 2016 objevil, ale byla to láska na první poslech. Na prvním albu „Rána“ přišli s velice specifickým zvukem a zajímavými českými texty. Moderní indie rock zasazený zvukově a dramaturgicky do post-punkového odéru, lehce dochuceného post-rockem. Silný 80-tkový vibe, suché bicí, špetka elektroniky na vytvoření té správné atmosféry, zastřený zpěv, v mixu mírně schovaný v pozadí. Bylo to melancholické, nebo spíš možná chladné, neosobní až odosobněné. Post-moderní? Smíchejte JOY DIVISION, staré THE CURE, SIOUXSIE AND THE BANSHEES a trochu to rozmělněte popíkem THE SMITHS. Soundtrack velkoměsta a dnešní doby.

Tahle trojice si od začátku dělá věci hodně po svém, řekněme neortodoxně. Třeba už jen sestava, dvě kytary a bicí. Přitom to ale nezní jakoby tam basa chyběla. K tomu velice specifický, ležérní, někdy až mírně znuděný, floutkovský zpěv. Hudba, texty, produkce, vše ve vlastní režii. Vydavatelství? Děkujeme, odejděte, my jedeme DIY. Takže jen bandcamp, streaming, a MC. Ano, první album vyšlo fyzicky jen na kazetě. Někdy v té době mi právě dožívala stará Hi-Fi věž SHARP (pamatujete ještě tu značku?) z roku 1991, která ještě měla kazetovou mechaniku, ať je jí sběrný dvůr lehký. MC už vážně nebudu kupovat. Koncerty poskrovnu. Sociální sítě minimálně. Prostě androš. Přitom melodicky tam popík v několika skladbách jasně probleskuje. Proč by taky alternativní muzika nemohla být zpěvná.

Hned první letošní singl „Cesta“, který zároveň album otevírá, vyslal jasný signál, že tady se budou dít věci! Než se k němu dostanu, chci zmínit jejich videoklipy. Mají jich málo, jestli počítám správně jen tři, ale jsou parádní. Vizuální zážitek, doporučuji. Jednoduchý indie rockový riff nenápadně odstartuje skvělou hitovku, která jasně ukazuje obrovský posun, který ROLE na druhém albu udělalo. Zvuk je křišťálově čistý, více v popředí, vytažené bicí nabraly mohutnější prostorový rozměr, zpěv už taky není tak schovaný a kytary jsou prostě boží. Viděl jsem na vlastní oči, že pořád hrají se dvěma kytarami a bez basy. Ale mám věřit vlastním očím, nebo uším? Na albu slyším jeden z nejlepších zvuků basy za dlouhou dobu. Který je teda nejspíš generovaný kytarou. Nádherné (kytarové) basové linky stmelené s jasnými a výraznými bicími jsou základním stavebním kamenem většiny písniček. Kolem nich se pak namotávají kytarové motivy v obrovském spektru zvuků. Někdy to zní čistě jak moderní indie rock, někdy se to rozlévá do psychedelických vln po vzoru australských TAME IMPALA, někdy to tvoří post-rockové plochy. Album na ploše rovných 30 minut sice nabídne jen 8 skladeb, ale každá jedna z nich je vynikající. Texty měly silné a zajímavé už na prvním albu.

Tady je to ještě o ligu výše. Vztahy-nevztahy, nejistoty, sny, život jako takový. Spousta krásných metafor, poetických obratů, skrytých významů, ukrytých poselství. Třeba taková „Kopie“, to je přímo jazykovo-logický oříšek. Umně taky pracují s náladami a zabarvením písní. Často vloží mezihru obracející posmutnělost na pozitivitu nebo naopak. Nejkomplexnější a nejpropracovanější je v tomto směru určitě „Hypnogen“, který se první půlku profiluje jak smutná balada, aby se pak v krátké mezihře nesměle začal překlápět do něčeho nového, z čehož vznikne naopak silná a energická, i když pořád melancholická indie-rocková pecka. Většina písní dramaturgicky není vůbec komplikovaná, naopak. Přitom ale znějí neuvěřitelně komplexně a promyšleně. A tím se vracíme opět ke zvuku. Ten bude hlavní podezřelý v téhle hře. „Cokoliv“ kromě opět skvělého textu nabídne další lahůdku, s kterou ale ROLE zbytečně neplýtvá. Vokální harmonie. Používají je střídmě, ale když už, tak přesně vědí kam je umístit. A melodie? Za maskováním specifickým zpěvem a frázováním je to popík nejvyšší jakosti. Nevěříte? Zkuste „Čistý“. Závěrečná píseň „Brnění“ je náladovka na hranici geniality. Cítím z ní odkaz na rannou tvorbu MŇÁGY.

ROLE si na své druhé desce uchovalo všechny silné stránky prvotiny, ke kterým přidalo ještě lepší zvuk, texty i výraznější melodie. Pořád šikovně balancuje mezi alternativou a popem, i když to tak možná na první poslech nevypadá. Chtělo by to nějaký fyzický nosič, v autě i ve sluchátkách to zní supr, ale živý zvuk je živý zvuk. Tahle nahrávka si o to vysloveně říká.

30.05.2024	Diskuse (8)	Tomáš