ROZHNĚVANÝ MUŽ - Akční dynamit podle staré školy

Pracovní den je v plném proudu. Chlapík v uniformě nakládá do opancéřovaného vozu poslední vak s penězi. Pořádně zajistí boční dveře, popadne horkou kávu a zamíří k řidiči. Kolos se pomalu rozjede a muži očekávají další rutinní směnu. Minuty se plouživě vlečou. Oba kolegové probírají běžné konverzační banality a snaží se zabít čas. Řidič věnuje veškerou pozornost cestě před sebou a všímá si nenadálé překážky. Patrně dopravní nehoda. Člověk v reflexní vestě si stoupne před obrněný vůz a značkou s nápisem „STOP“ jej donutí zastavit. Něco tu nehraje. Ozve se rána a vůz obestoupí útočníci s automatickými zbraněmi. Výkonný autogen začne propalovat otvor do vyztužených dveří. Slzný granát zaplní ovzduší štiplavým dýmem a zaměstnanci bezpečnostní agentury začnou propadat panice. Nakonec jsou tvrdě vyvlečeni ven a po krátké chvíli rozvibrují vzduch dvě dávky vypálené ze samopalu.

Guy Ritchie je po roční pauze zpět! Stylotvorného režiséra asi není třeba nějak sáhodlouze představovat, neboť minimálně jeden snímek z jeho barvité filmografie viděl snad každý. Já osobně jsem se s jeho tvorbou seznámil prostřednictvím filmu „Podfu©k“ (2000). Výborná kriminálka s celou plejádou známých i tehdy začínajících hereckých hvězd. Guy Ritchie v tomto kousku poprvé naplno představil své originální režijní postupy a svérázný vizuální styl. Hektické tempo vyprávění, hromada vzájemně provázaných postav, agresivní střih, šťavnaté obrazové hrátky a porce černého humoru navrch. Kdo by si nepamatoval na cikánského boxera v podání Brada Pitta nebo drsného gangstera s tváří Alana Forda. Jednoduše klasika.

Těžko říct, zda-li to bylo nenadálým úspěchem či soužitím s popovou divou Madonnou, ale režisér na svůj tvůrčí vrchol dlouho nedokázal kvalitativně navázat. Přišla série slabších a bohužel i velmi průměrných filmů. Navíc se časem ukázalo, že jeho moderní styl zdaleka nepasuje ke každé látce. U „Sherlocka Holmese“ (2009) mi to ještě tolik nevadilo, ale ve filmu „Král Artuš: Legenda o meči“ (2017) už všechny ty technické finty a cool stylizace doslova bijí do očí. Filmový klip, kde se Artuš prezentuje jako floutkovitý hipster v módním ohozu? Ne, děkuji. Roku 2019 režisér vypustil do světa další kousek, který mě svým pojetím totálně minul – „Aladin“. Když už jsem si pro sebe říkal, že to má Guy Ritchie definitivně spočítané, přišlo nečekané překvapení. Ten samý rok totiž do kin vstoupil snímek „Gentlemani“ a já si začal sypat popel na hlavu. Hotový návrat krále! Režisér byl opět plně vyzbrojen a jeho „Gentlemani“ se stali jedním z nejlepších filmů roku.

Po tak grandiózním návratu na vrchol bylo očekávání letošní novinky vysoké a Guy Ritchie ve výsledku více než překvapil. Jednak tím, že navázal na spolupráci s hercem Jasonem Stathamem, jehož kariéru na přelomu milénia nastartoval, a poté je tu přítomen i jistý stylistický odklon od režisérovy předchozí tvorby. Film „Rozhněvaný muž“ (2021) je tady a my se na něj podíváme z trochu bližší perspektivy. Protože se jedná o nový film, vyvaruji se v textu nechtěných spoilerů a zaměřím se pouze na podstatné věci. Přesto začnu tím, že vám v kostce představím základní dějové kontury a nastíním hlavní leitmotiv filmu. Jdeme na to.

Nacházíme se v Los Angeles. Bezpečnostní firma Fortico, specializující se na převoz balíků peněz, má plné ruce práce. V poslední době se jejich obrněné přepravní dodávky stávají terčem ozbrojených útoků. Nejčerstvější incident byl navíc obzvláště tragický, neboť během přepadení zloději zabili dvoučlennou posádku obrněného vozu a jednoho náhodného civilistu. Do víru událostí vstupuje nová posila firmy s kamennou tváří Jasona Stathama. Kolegové ho oslovují zkratkou H, ale jinak s ním není prakticky žádná řeč. H má nervy z oceli, je neuvěřitelně schopný a očividně něco tají. Cosi neuchopitelného žene jeho hněv neustále kupředu a motivuje jej. Dojde k dalšímu přepadení, ovšem tentokrát už je na palubě vozu přítomen i H, a ten s gaunery udělá krátký proces. Kdo je ten rozhněvaný muž, co se skrývá za tím tvrdým pohledem a jaké je vlastně tajemství jeho minulosti?

Film zpočátku maličko klame tělem. Úvod je nesmírně vtahující. Nástup nováčka do zaměstnání je lemovaný testem fyzické zdatnosti, střelbou na terč a seznámením se všemi pravidly a filozofií bezpečnostní firmy. Pak následuje první den v práci a první komplikace během převozu peněz. Hned od počátku je nám víceméně jasné, že H má s někým nevyřízené účty, přičemž jeho hlavní prioritou je pravděpodobně pomsta. Jenže ouha! Po zhruba třiceti minutách přijde na přetřes nenadálý zvrat ve vyprávění. Režisér začne skákat v čase, nabídne nám několik úhlů pohledu na klíčové okamžiky filmu a krásně tímto řezem roztříští klasickou chronologii příběhu na kusy. Jde o nesmírně funkční tah, který automaticky vybudí divákovu pozornost a donutí ho přemýšlet, neboť přímočará rovina vyprávění nabere nečekaný obrat.

Určitě se nemusíte obávat příslovečného zavaření mozkových závitů, o to zde opravdu nejde. Hlavním cílem tohoto přístupu je především vykreslení jednotlivých charakterů u vedlejších postav a prohloubení jednoho zásadního okamžiku, okolo nějž se vše točí. Veškeré dějové linky se začnou postupně prolínat, napětí houstne a vše exploduje v závěrečném akčním infernu, během kterého jsem si nejednou vzpomněl na „Nelítostný souboj“ (1995) režiséra Michaela Manna. Zatímco Mann nám zloděje ve svém slavném filmu líčí jako dokonalé profesionály tvořící vzájemně se respektující rodinu, zde jde především o bezskrupulózní svině hnané mamonem.

Jak už jsem zmiňoval výše, „Rozhněvaný muž“ stojí tak trochu bokem režisérovy předchozí tvorby. Pryč je humor i kulometná kadence zběsilých střihů. Žádné barevné filtry a obrazové kejkle. Guy Ritchie sází především na pečlivé budování příběhu a dlouhé záběry, kde svůj um předvádí talentovaný kameraman Alan Stewart. V tomto ohledu vyniká především úvodní pasáž s přepadením nasnímaná na jeden nepřerušovaný záběr. Kamera po celou dobu neopustí prostor obrněného vozu. Okolní střelba a chaos dráždí představivost, neboť se vše odehrává mimo zorné pole a divák si pouze domýšlí následky masakru. Velmi působivé, velmi funkční. Některé osobité režijní postupy ale zůstávají zachovány i zde. Ostatně bez nich by to ani nebyl Guy Ritchie.

Mám na mysli například scénu s plánováním loupeže, v níž se střídají dvě dějové, separátně oddělené roviny rozložené do různých časových úseků. Padouši stojí nad velkým stolem pokrytím nákresy, půdorysy objektů a vytyčenou únikovou cestou. Kamera jim krouží nad hlavami a po každém projednaném bodě následuje střih, který nám daný úkon zprostředkuje přímo v praxi. Starý, ale stále spolehlivě šlapající trik. Film překvapí i krutopřísným „kill listem“. Opravdu každá postava je tady v ohrožení života a konce se dožijí jen ti nejschopnější. Přestřelky jsou drsné, krvavé a intenzivní. Člověk cítí opravdu každý náraz kulky odražené od kevlarové vesty. A pokud si rozpálený projektil najde cestu k nechráněné části těla, tak to zatraceně bolí.

Herecké obsazení nemá chybu a výkony jednotlivých protagonistů jsou velmi vyrovnané. Ve vedlejších rolích mě potěšili Holt McCallany a Josh Hartnett. Prvního herce můžete znát díky výbornému seriálu z produkce Davida Finchera - „Mindhunters“ (2016). Někdejší idol dívčích srdcí Josh Hartnett hraje v poslední době pouze ve filmech rozporuplných hodnot. Zde je však jednoznačně vidět, že dobrý režisér za zády dokáže Hartnetta efektivně vybičovat k přesvědčivému výkonu. Hlavním tahounem filmu je ale beze sporu Jason Statham. Role drsných maníků mu perfektně sedí a tady hraje toho největšího drsoně své dosavadní kariéry. Zaťatá čelist, pohled buldoka a potlačovaný hněv. Tenhle chlápek si problémy řeší podle sebe a bez rukaviček. Při sledování si jistě vzpomenete na tvrdé fláky jako jsou „Francouzská spojka“ (1971) a „Drsný Harry“ (1971). Tedy filmy s nekompromisními hrdiny, kteří hrají dle svých vlastních pravidel. „Rozhněvaný muž“ těmto chlapákům vzdává do určité míry hold, a to je fajn.

Jestli mám na filmu hledat nějaké slabiny, pak zmíním téměř nulový emoční náboj. Tady opravdu není místo pro city a plačtivé výlevy. Snímek je chladný jako kus ledu a při sledování je potřeba s tímto faktorem počítat. „Rozhněvaný muž“ potvrzuje současnou formu režiséra a jsem velice zvědav, s čím dalším přijde Guy Ritchie v budoucnu. Pokud máte chuť na výživnou akční jízdu, sloní dávku testosteronu a precizní řemeslnou práci, pak směle do toho. Film si na nic nehraje, má ideální tempo, hřmotný hudební doprovod a nebere si servítky. Mimochodem, „Rozhněvaný muž“ je remakem francouzského snímku „Krvavý prachy“ (2004). Ten jsem bohužel neviděl a nedokáži tedy posoudit, nakolik se remake od originálu liší. Podle dostupných informací jde ale o velmi podprůměrný film, tudíž vám doporučuji skočit rovnou po téhle explozivní novince.

Hodnocení: 80%

17.12.2021	Diskuse (11)	J.Rose DeathVale@seznam.cz