http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/accept_praha_sasazu_17listopadu2024_koncert/3348http://www.crazydiamond.cz/accept_praha_sasazu_17listopadu2024_koncert/3348nobody@nothing.com (Mauglí)Sekurity v SaSaZu, toť šlachovití bojovníci z klece s vymlácenýma palicema! Zrovna jeden, který se do mě po skončení navážel, to byl teda extra materiál. A že se jich tam rojilo. Dovnitř se pouštělo jedním vstupem na etapy, kdy vždy pustili jen část čekajících směrem ke vchodu, pak zahulákali, že už dost, napnuli pásku a dav se musel zastavit a jen přihlížel šacovačce oněch vyvolených, co už prošli. Šatna taky stála za zmínku: 50,-Kč za ks (bunda, kabát), ale za tašku přes rameno už chtěli 100,-Kč, což jsem nepochopil. Dál se pak šlo tmavou chodbou a vyšlo se překvapivě zpoza pódia - většinou to bývá naopak, že se ke stage přichází z druhé strany přes celou plochu. Pivo Heineken, lahvová třetinka eurobřečky přelitá do kelímku za pouhých 85,-Kč. Zkusil ho jen parťák Papouch, se kterým jsme si jako přípravu dali před akcí pár lahodných plzní U Pinkasů, a pak ještě jedno po cestě U dvou koček. Varoval jsem ho, že si jen zkazí chuť, ale nechtěl tam stát tak nasucho. No tak dostal, co chtěl :-)Okolo plochy jsou bary (jako na každé pořádné diskotéce) a od nich se na parket sestupuje po třech schodech, které jsou po celém obvodu. Věděl jsem, že Wolf bývá napravo, takže jsme si zabrali místo z této strany na horním schodu. Bylo to zhruba na úrovni prvních dvou sloupů (cca 8 m od pódia), takže ty nám už nepřekážely, a navíc díky tomu nadhledu jsme viděli naprosto luxusně a měli celé pódium zblízka jako na dlani. Klub se rychle plnil, protože po průtazích u vstupu nebylo moc času nazbyt, a tak ještě před prvními účinkujícími byla plocha zaplněná téměř až dozadu. Balkóny, kde se stálo kolem zábradlí jen v jedné řadě, byly vyprodány už delší dobu, ale na plochu se lístky ještě prodávaly. Jelikož si však Papouch vydělává na chléb svůj vezdejší nabíráním sázek a prodává taktéž Ticketportal, mám tak přímo od zdroje zaručenou informaci, že v neděli odpoledne bylo na webu k mání už jen něco přes 200 vstupenek. Pokud tedy vycházíme z údaje, že SaSaZu pojme 2500 návštěvníků, mohlo jich tam v neděli dorazit něco okolo 2300.Start obstaral starej motörheaďák PHIL CAMPBELL & THE BASTARD SONS, kde s ním hrají jeho tři synové Todd, Dane a Tyla plus zpěvák Joel Peters. Phil a spol. určitě dělají radost jeho bývalému šéfovi Lemmymu, kterej si tam dole mohl těma svýma vysokýma botama spokojeně podupávat do rytmu. Největší ohlas sklidily covery Going to Brazil, Killed by Death a nejvíc pak samozřejmě jejich trumfové eso, nesmrtelná pecka Ace of Space. Tenhle pekelnej rock&roll made in MOTÖRHEAD na úvod večera, no co víc bychom si mohli přát.Po půlhodinové pauze na přestavbu, vybíhá ve 21:30 na potemnělou scénu současná, německo-americká sestava ACCEPT. Začíná se pěkně zostra dvěma záseky z novinky, a to mojí oblíbenou drtičkou The Reckoning (v kterou jsem moc nedoufal, ale o to víc potěšila) a pak povinnou titulní Humanoid. Zvuk byl zkraje tak na 80%, ale nejpozději s druhou skladbou se vše vyladilo k naprosté spokojenosti. Hromová rána do bicích a zběsilý cval nemilosrdně řezajících kytar nenechaly nikoho na pochybách, ACCEPT vytáhli ze své torny první ze svých legendárních songů, Restless and Wild! Neskutečná intenzita a síla naživo podaného prastarého kusu z roku 1982 mě až šokovala. Naskočila husí kůže a blaho se rozlilo po celém těle - na tomhle jsem prostě vyrostl a opět jsem se ujistil, že to DNA solingenské oceli budu mít v sobě už napořád. Trochu ubíráme z tempa a na řadu přichází hravá London Leatherboys a opět novinková Straight Up Jack. Ta by klidně zapadla i do setlistu AC/DC, ale za mě je to možná nejslabší věc z aktuálního alba. Vybral bych si místo ní nejmíň 10 jiných vypalovaček, ne-li 20.Po další nezbytné Breaker přichází na řadu valivá The Abyss s odříkanou slokou, dramaticky gradujícím bridžem, hromovým refrénem a kouzelnou minibaladou skrytou někde uprostřed. Znamenitá věc. A orgie s dalším mrazením po těle pokračuje s trefně nazvaným medley Riff Orgy, složeným ze čtyř klasických songů (Demon´s Night, Starlight, Loosers and Winners, Flash Rockin Man). Skvělá, strhující kytarová jízda, hlavně její poslední část mne rozsekala na molekuly! Po poslední nové věci Frankenstein a jediné položce z alba Stalingrad, pomalé Shadow Soldiers, se už dostáváme k dalším nezbytným legendárním klasikám. Nádhernou Princess of the Dawn s nepřekonatelným repetitivním riffem (hold v jednoduchosti je krása) nezvykle uvozuje jindy závěrečná, klasicistní vyhrávka, a pak už se to celé jen nezastavitelně hrne a vše postupně ničí, jak lavina z Zugspitze v r. 1965! Uff, a je to tady zas... :-) Poté už následuje nepostradatelný magnum opus, vzývaný napříč generacemi, epický Metal Heart, který čestně uzavírá peloton klasických skladeb v hlavním balíku - další z vrcholů dnešního večera. Dojezd pak obstarávají dvě položky z reunionového Blood of the Nation, hutná Teutonic Terror a další riffová nálož Pandemic. Po sympaticky krátkém formálním opuštění bitevního pole se germánská eskadra vrací na stage a začíná velké finále. To spouští zuřivá vichřice Fast As a Shark, aby ho pak ukončily zkázonosné demoliční koule Balls to the Walls, které přecházejí v závěrečnou rozvernou klasiku I Am the Rebel na rozloučenou.Tak a je to za námi. Snažím se ten příval pocitů nějak vstřebat, ale marně. ACCEPT se uklání a loučí, první odchází do zákulisí  jejich stále neuvěřitelně vitální šéf, poslední člen z klasické sestavy, Wolf Hoffmann. Ten snad musel stát vzorem i pro ten obal Humanoida... ta podoba! :-) Pak postupně mizí do backstage i ostatní a úplně až nakonec americký zpěvák Mark Tornillo, když si tento (letos již sedmdesátník) podával ruku snad se všemi fans v první řadě.Závěrem. Výborný koncert, který šlapal od začátku až do konce. Absolutní strojová přesnost ve spojení s neskutečně silnou pozitivní energií, a to vše podáno s lehkostí a nadhledem. Žádné dýchavičné retro se nekonalo, tohle mělo sílu dusajícího stáda bizonů! Pro mě určitě koncert roku - společně se dvěma vystoupeními JUDAS PRIEST (plus SAXON a URIAH HEEP v O2 a pak ve Vizovicích v té masívní průtrži mračen). Nepohoda zmíněná v úvodu tak byla z mysli definitivně vytlačena tímto úžasným zážitkem.Thank You, ACCEPT!http://www.crazydiamond.cz/the_cure_songs_of_a_lost_world_recenze/3346http://www.crazydiamond.cz/the_cure_songs_of_a_lost_world_recenze/3346nobody@nothing.com (Tomáš)Pokud THE CURE nemáte vysloveně rádi, je pro vás nejspíš zbytečné si tohle album pouštět. Fanouška to z vás pravděpodobně neudělá, a na běžný poslech vás album asi bude nudit. Vydat desku po 16 letech skladatelské pauzy je vždy trochu riziko. Bude mít ještě kapela co říct? A budou to lidi chtít vůbec slyšet? Jasně, legenda jako THE CURE bude vyslyšena vždy, ale ani já osobně jsem neměl přehnaná očekávání. Nakonec to dopadlo celkem slušně, ale na základě singlů jsem trochu stažené půlky měl, to musím přiznat. Pro mě je zlatou érou THE CURE trojice perfektních desek z konce osmdesátek a začátku devadesátek. „Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me“, „Disintegration“ a „Wish“. Zvukově, melodicky, textově, stylově, jednoduše po všech stránkách mi sedí. Desky předtím, nebo ty co následovaly, už neměly tyto složky nikdy v takové dokonalé harmonii a souladu. Nepochybuju, že je to i generační záležitost, a spousta lidí nedá dopustit na první období jejich tvorby. Holt jsem mlaďoch. Album „Songs of a Lost World“ se rodilo dlouhá léta. Robert Smith, jako jediný autor po všech stránkách (texty, kompozice, aranžmá), plánoval album vydat původně už v roce 2019. V těch pěti letech, co nakonec uběhlo do skutečného vydání, ale písničky z něj už běžně hrávali na koncertech. Logiku v tom nehledejme. Kolekce nakonec obsahuje 8 písní v celkovém čase téměř 50 minut. Jednohubka to rozhodně není. A když se blíže podíváme na písně samotné, je evidentní, že tady Robert žádné kompromisy nedělal. Popové období má kapela dávno za sebou a upřímně, zmalovaného vypelichaného šedesátníka ocení fanoušci a zájemci o komplexnější hudbu, Generace Z má jiné hrdiny. Co nám teda Robert s kolegy servírují. Přesně to, proč máme THE CURE rádi, a to, co je jejich trademarkem. Pomalu se košatící písně s dlouhými intry, které jemně a bez spěchu trpělivě budují atmosféru. Někdy je to pompézní, někdy možná až lehce dramatické. Nejlepší způsob, jak album poslouchat je jednoduše se mu poddat. Nesnažit se hledat záchytné body (stejně tam nejsou), výrazné melodie (stejně tam nejsou), objevovat koncepty/významy (stejně tam nejsou). Vypnout, uvolnit se a nechat se unášet. A prožívat pocity, nálady, emoce. Na čem rozhodně tentokrát nešetřili, jsou synťáky. Jejich velké plochy zalévají písně jako řeka okolní pole při jarním tání. Ne agresivně, ne nějakou přívalovou vlnou, ale postupným pronikáním do jednotlivých zákoutí. Další výrazný prvek jsou bicí. Mají sice trochu plošší, spíše osmdesátkový zvuk, vynahrazují to ale naléhavostí a zajímavými rytmickými postupy, kterými písně někdy motivují k vyššímu tempu, někdy pro změnu pevně přitáhnou do mírnějšího tempa a někdy až téměř psychedelicky zarámují do klece, z které není úniku. Robertův hlas zní celkem svěže a opět je to rozhodující faktor, který umí posunout náladu písně do požadované polohy. Smutek, nostalgie, vztek. Není to žádný velký zpěvák, a nikdy ani nebyl. Ale vždy byl mistrem v přenosu emocí hlasem. Témata izolace, ztráty, pomíjivosti a smrtelnosti jsou rozhodně velmi vážná, ale zároveň je tenká hranice mezi jejich uvěřitelným podáním a sklouznutím k patetickému balastu. Robert nebalancuje. Jde pevně a sebejistě na tenkém laně napnutém ve výšce, bez sebemenšího zaváhání. Album na mě ale nepůsobí depresivně. Jeho projev je melancholický, je plný krasosmutnění, je nostalgický, ale nikdy nesklouzne do beznadějnosti a absolutní temnoty. Zřejmě je to už skutečně poslední deska kapely, proto možná i lehce sumarizuje, shrnuje, vystavuje účet. Časté je přirovnání právě k albu „Disintegration“, kde Robert procházel zásadním zlomem ve svém životě. Dosažení třicítky, příchod nového desetiletí. Spousta nejistot. Dnes je to taky množství nejistot, ale už s nimi nebojuje, akceptuje je, přijímá jako fakt. Proto ve finále vyznívá „Disintegration“ i přes spoustu popových prvků výrazně temněji. „Songs Of A Lost World“ není zdaleka perfektní deska. Má své lepší, i slabší stránky. Sklouznout k nudě při jejich typickém konstruktu, a zejména u téměř sedmiminutových skladeb, není těžké. Ale tím se vracím k doporučení ze začátku – nic v tom nehledat, jen se nechat unášet. Z první dvojky, „Alone“ a „Nothing Is Forever“, s téměř stejnou délkou, je výraznější druhá. Náladově pozitivnější, kompozičně plnější, melodicky zajímavější. Obě jsou ale vysloveně atmosférické, nekomplikované. Prostřední trojka jednak zkrátí délku pod 5 minut, jednak trochu nakopne tempo a zdrsní náladu. „A Fragile Thing“ má klavírní intro téměř ve stylu LINKIN PARK, které je tentokrát nezvykle krátké. Zkreslená basa, tepající bicí, z pozadí vstupující kytara, která se pak utrne až k floydovskému sólu. „Warsong“ je pak těžká, valivá a drsná věc s gotickým nádechem. „Drone:Nodrone“ postavená kolem jednoduchého, ale úderného basového riffu asi nejvíc odkazuje k albu „Disintegration“. Potemnělá, neútěšná a skličující, kvílející kytary řežou do živého, bicí lítají všude kolem. Můj favorit na albu. Krasosmutná „I Can Never Say GoodBye“ je věnovaná Robertovu staršímu bratrovi, který náhle zemřel. „All I Ever Am“ má nejblíž k albu „Wish“. Malinký, skutečně téměř nepostřehnutelný náznak popové melodičnosti se nám tady propašoval do refrénu. V této skladbě dostává nejvíc prostoru kytara, která je jinak na zbytku albu lehce upozaděná a člověk jí někdy v mixu musí až hledat. Ona je tam vždy, ale na můj vkus možná až moc schovaná. Závěrečná desetiminutová „Endsong“ je už vysloveně jen pro fanoušky, protože ten čas z velké části využívá jen na repetitivní opakování jednoho motivu. THE CURE nám předkládají velice specifický materiál, který, když se bude poslouchat ve správné chvíli, má velkou vnitřní sílu. Není to ale jednoduchý album, něco co si pustím, když si dělám třeba snídani. Nakládejte s ním proto opatrně, aby se to neobrátilo proti vám. http://www.crazydiamond.cz/massacre_necrolution_recenze/3347http://www.crazydiamond.cz/massacre_necrolution_recenze/3347hackl@volny.cz (Pekárek)Když jsem si zhruba před pěti lety pustil klasiku „From Beyond“, opět mě udivilo, jak může být hranice mezi thrash a death metalem úzká. Někdy stačí velmi málo, třeba upravit styl zpěvu, a rázem se vše pohybuje někde jinde. Takže s Kamem Leem za mikrofonem máte úspěšně nakročeno k tomu hrát solidní death metal, zatímco snaha o něco jiného bude vždy zavánět průšvihem. Přes uvedené omezení představuje dotyčný ve svém oboru nespornou přidanou hodnotu, díky které budete mít vyřešenou otázku vokální autentičnosti a přesvědčivosti. Platí to i 33 let po vydání zmíněného kultovního alba. Proto je v podstatě jedno, že onen legendární hlas zas jednou slyšíte pod hlavičkou MASSACRE. Pokud se jeho doprovodu neujmou zjevní neumětelové, dočká se fanoušek „kovu smrti“ svého. Jak už bylo naznačeno, na značce přitom zas tak nesejde. Posluchači BONE GNAWER či THE GROTESQUERY potvrdí. Na novince „Necrolution“ naštěstí úřadují velezkušení borci, byť se jedná o retro nadšence na úrovni B+, čemuž odpovídají jak využité a nutně omezené prostředky, tak výsledek, který není vůbec špatný. Nejlépe bude, když nám nové album představí sám Kam. Vstupní ideu popsal pro web No Clean Singing takto: „Pokud jde o využitý styl, mám pocit, že skutečně zahrnujeme dekádu mezi lety 1984 a 1994. Záměrem bylo vrátit se na úsvit death metalu a pokusit se znovu zachytit ten pocit a přístup. Nezamýšleli jsme předělat náš vlastní styl nebo opakovat to, co už zde bylo v minulosti, ale spíše vytvořit něco nového, co by působilo přirozeněji a současně připomínalo původní deathmetalovou tradici a trademark. Po technické stránce jsem chtěl album nahrát na boombox v garáži, tedy tak, jak byla nahrána stará dema MANTAS a DEATH v letech 1984 a 1985, ale to prostě nebylo možné. Pokud však jde o celkové vyznění a estetiku, mám pocit, že jsme udělali dobrou práci, když jsme zkombinovali zvuk z prvopočátků způsobem, aby se ve finále blížil našemu vlastnímu.“ Kam nemluví do větru, s kytaristy Jonny Petterssonem a Roggou Johanssonem (znalci jejich diskografie mají můj respekt:-)) dokázal natočit zábavné old-school deathmetalové album, na kterém jsou snadno čitelné thrashové prvky i určitý punkový feeling vystupující více na povrch v jeho druhé polovině, i když zdaleka ne tolik jako u stylově spřízněných AUTOPSY. Pokud jde o punk, vyplatí se uvést další citaci z obdobného zdroje: „No, na začátku, v letech 1983 a 1984, jsem opravdu nebyl metalista, měl jsem rád spíše punkovou hudbu. Dva z mých největších vlivů byli MISFITS a PLASMATICS. Upřímně, to je říše, odkud jsem přišel. Později jsem se začal zajímat o různá dema, například od HELLHAMMER, svou roli sehrálo i první album VENOM. Hodně jsem pak také žral raný německý thrash, jako KREATOR (tehdy ještě TORMENTOR), DESTRUCTION a SODOM.“ Ono úsilí o staré tlačí celkový sound novinky až někam k aktuální produkci MASTER. Některé motivy a samozřejmě vokál přesto na MASSACRE upomínají. Nahrávalo se pochopitelně na dálku a digitálně. V tomto směru má onen návrat do minulosti jisté, nicméně pochopitelné rezervy. Ostatně, Kam takové podružnosti odbývá celkem logickým konstatováním, že nezáleží na tom, zda a co se použije, ale jak se ke všemu přistoupí. Se zvukem „Necrolution“ nemám zásadnější problém. Na krásu ani prvoplánovou tvrdost se skutečně nehraje, na přílišnou špínu ovšem taky ne. Vše je pěkně slyšet, kytary zní jedovatě a adekvátně ostře. Bicím by možná slušela o něco větší údernost. Pochybnosti definitivně mizí s přidáním hlasitosti a představou klubového vystoupení. V ideálních podmínkách může jít o slušný masakr.:-) Hlas ční mírně nad kytarami, doporučuji se na něj více soustředit, protože má stále co nabídnout. Většinou je navrstvený či rozvrstvený, což má zřejmě působit více „démonicky“ a zároveň decentně zastírat fakt, že Leemu už není dvacet. Typická zamručení a skřeky kvituji. Možná, kdyby se všichni zúčastnění drželi ještě více původního plánu a připustili více syrovosti, zněla by nahrávka o řád brutálněji, takhle jen příjemně plyne a občas trošku zazlobí. Jenže nejúspěšnější fáze MASSACRE se prostě pojí s laboratorní prací dua Richardson/Burns, což se nedá dost dobře ignorovat. Řada fanoušků totiž stále touží po něčem jako „From Beyond 2“. Něco takového se samozřejmě nekoná, v podstatě se v o něco uvolněnějším, punkovějším módu navazuje na předchozí album „Resurgence“. Výsledný přístup a zvuk tudíž působí trochu schizofrenicky. Nejvíc se mi „Necrolution“ každopádně líbilo ve chvílích, kdy jsem k němu přistupoval jako k thrashovému počinu. Co se týče death metalu, vše podstatné se představí v prvních deseti minutách. Podotýkám, že uvedené není absolutně v rozporu s tím, co říká výše Kam. V čem mají pánové ovšem jasno, jsou skladby. Myslím, že podobných dokáží s velkou lehkostí připravit desítky. Jde svým způsobem o trochu okaté lego nebo puzzle. Jasně, příslušné dílky potřebujete vždy a vždy se musí nějak spojit. Jenže tady mají převážně základní barvy i tvary, jsou mezi nimi jasně viditelné mezírky a co do řemesla zavání pásovou výrobou. Občas zazní dobré sólo. Těch mohlo být o dost více. Jindy zase náznak melodie – na skandinávský způsob, jak jinak. Vše je nicméně natolik dobře zahrané – rytmika Rudin/Borders šlape ukázkově – že se mi do nějaké větší kritiky nechce. Když se k tomu připočte vklad Leeho, dostanete poctivý žánrový standard, který se příjemně poslouchá a jemuž nic podstatného nechybí. Naopak, díky vokálu se navíc můžete podívat do světa klasických hororových bijáků. Mr. Lee se nechává pozdravovat a v této souvislosti zmiňuje „The Re-Animator“, „From Beyond“ a „Castle Freak“. Lovercraft chybět nesmí. Dlužno dodat, že s koncerty se koncem listopadu začíná v Seattlu a o pár dní později v LA dokonce za podpory SADISTIC INTENT. Ze sestavy, která natočila „Necrolution“, se jich kromě kapelníka nezúčastní nikdo. Tak uvidíme. http://www.crazydiamond.cz/cathedral_in_flames_count_to_nine_recenze/3345http://www.crazydiamond.cz/cathedral_in_flames_count_to_nine_recenze/3345janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pražští gothic rockeři CATHEDRAL IN FLAMESse právě v těchto dnech, díky svému druhému dlouhohrajícímu albu „Count To Nine“, postarali o značné rozvíření kalných žánrových vod. Svoucharismatickou směsí původní podoby stylu, zde umně vetknutou dosoučasné a o něco vrstevnatější zvukové formy, to s veškerým svým odžitím, autentickým feelingem a studiovou perfekcí dokonale trefili. Deskuposlouchám nepřetržitě už tři týdny, převážně a velminetradičně hodně brzy ráno, během své asi čtyřicetiminutové cesty do práce, kdy její druhou, pěšíčást absolvuji průchodem skrz průmyslový areál plzeňskéŠkodovky. Ta hudba do těchto exteriérů totiž dokonale sedne. Člověk jde předšestou hodinou ranní, dnes z velké části vyprázdněným areálem, mlhou, tmou a zimou, mezi oprejskanými průmyslovými halami, které v některých případech pamatují devatenácté století.Na CATHEDRAL IN FLAMES mne baví míra zainteresovanosti a hloubky prožití prezentovaného. A tak tvrdím, že se kapele podařilo dotáhnout kdokonalosti vše, co na prvotině „Hang Me High And Bury Deep“teprve začala (na debutu mne velmi bavila titulní věc). Sice dnes již ve čtyřčlenné sestavě bezkytaristy Mr.Theodoricka, ale s ještě větším ponorem, který je plný šera, hnusu, paranoie, ale i okázalé a neprvoplánově dávkované nádhery. Uhrančivé písně na „CountTo Nine“ mají v sobě více špíny a živelnosti než typředešlé z první desky, ale zároveň o nich nelze smýšlet jako o surovýchflácích. Naopak jde o promyšleně vystavěné monolity gothicrocku, které stavím dost možná na stejnou úroveň největších zahraničních milníků.Znělý, sytý a ponurý hlas Johna LeeFalla (členové kapely užívají uměleckých pseudonymů) prostupuje každou ze skladeb a některé dokonce strhává dopodoby hypnotizujících manter. Ke klávesám, baskytaře a bicímse kytaru přibalivší Gatsby ocitl před nelehkým úkolem. Jehostavitelský potenciál byl však zde dokonale využit. Dost možná zato můžou i zásahy Američana Johna Fryera, který album v LosAngeles mixoval a masteroval. Kapela tvrdí, že spolupráce s ním se nevyhýbala ani vypjatějším a na emoce náročnějším fázím. Deska však rozhodně nezní jako běžná českáprodukce, naopak přes svou pestrost a vrstevnatost míří jasně ktomu prazákladnímu, co světu dala především britská scéna zhruba vpolovině osmdesátých let. Rozdílovým hráčem se ukázala být také zpěvačkaAmbra Von Bernstein, vkusně zde posilující romantičtější prvekněkterých skladeb. Jestli na debutu připomínal její vokálnítémbr Jitku Zelenkovou, pak zde se pouští do rozmáchlejšíchdobrodružství a svou hlasovou kvalitou znamenitě dává i pasáže,opatřené třeba opernějším hlasem. Je nedílnou aranžívýsledného zvuku písní a umocňuje v nich onu vrstevnatost. Na rozdíl od mnoha temných a okázalých metalových kapel, které mají o gotice zcela milné představy, však její vklad a jeho dávkování nestrhává songy do oblasti kýče. Ambra je žádoucím doplňkemcelkového zvuku a míra jejích vstupů byla trefena praktickydokonale. Její nejvýraznější chvíle přijde ve skladbě „SteamPunk Queen“, kde má hlavní pěvecký part. Skladba skvěle šlape,má v sobě chytlavost a znamenitě zapadá do tak trochu temnějšíhocelku. Kytarista Billac DeVille údajně sicestál u zrodu jen dvou skladeb, jeho klenot „Penetrate Me“ je učebnicovou ukázkou gothic-hitovky, jednoznačnou hymnou a důkazem toho, že gotický rock lzeještě ve dvacátých letech 21.století dělat s veškerou vervou asvěžestí. John Lee Fall opatřil tuhle výborně gradujícískladbu textem plným klaustrofobie a paranoidních vizí, jež jsou oslavou nočního života v jednom z nejkultovnějších měst alternativní kulturyposledních pěti dekád, Berlína. Teď však na začátek alba. Po výtečně šlapajícíuhrančivé temnotě „Deep Grave“, kterou pohání riffy jako břit, a rovněž po následné,slunečněji vyznívající kytarovce „Summertime“, představuje skladbová trojka „PenetrateMe“ rozuzlení, které u mne způsobilo nadšení, neboť se ukázalo, že CATHEDRAL IN FLAMES sice přitvrdili, ale že k albu přistoupili s veškerou perfekcí, pokorou k stylu a bez úliteb k tomu, co si dobová móda či zdejší vkus žádá. Kdyby mne někdořekl, že čtvrtá píseň v pořadí bude snad ještě lepší než první tři, nevěřil bychmu. Je to však tak. Kolosální „TheGate“, pojednávající o překonávání závislostí a životě vnočním městě, začíná vokálními závoji Ambry, kde zní operní motivy ve stylu Ave Maria. Tenhle song je přes svůj vývoj do tvrdší a svižnější fáze neskutečně sugestivnízáležitostí. Skrz gradaci, kde prostor opět přebírá uhrančivýhlas John Lee Falla, se „The Gate“ dostává do strojového tempaa skrze přísně podaný refrén bičuje posluchačem, že ten si záhy přeje, abytahle pasáž snad nikdy neskončila. Třeba já jak šel tou fabrikou, tak jsem si říkal, že by mne snad ani nevadilo, kdyby tenhle refrén šel po celou dobu mé asi patnáctiminutové chůze ve smyčce - člověk úplně vnímal to tempo a každý bubenický úder. Právě refrénová část, kde posluchačcítí ten živelný beatový pulz, je nejsilnější pasáží alba,skrz kterou je možné dostat se snad i do transu a vidět v dálce siluety postav v kloboucích. Předběžně zveřejněnou „Not AnotherVampire Song“ bych osobně do pozice singlu nenominoval, ale i takjde o slušnou goth skladbu. Naopak pomalá mantra „Dreaming in theWitch House“ je nejmystičtějším a nejokultnějším songem, ježmá v sobě jistý prvek obřadnosti. Skvělá atmosférickázáležitost plná hloubky a temné atmosféry, o které tvrdím, že nejde zas tak úplně o skladbu, jako spíš o prezentaci stavu duše. Povedla se i „Pale Rider“, což je o něco skočnější song, kterému vcelku prospívají onysmyčcové aranže a celkově lehčí a chytlavější ráz, nevyhýbající se ani novo-romantickému prostředí. Po předchozí písni jde tak ovkusné odlehčení. Devátá a poslední „Release The Pain“ zas dokonaledefinuje území CATHEDRAL IN FLAMES jako kapely, jejíž písnějsou plné symbolů a osudových odkazů. Jde o velkolepé zakončeníalba, které je kvalitou songwritingu a svým provedením srovnatelnés velkými milníky největších žánrových hráčů, jakými kdysi dávno byly kapely THE SISTERS OFMERCY, THE MISSION či FIELDS OF THE NEPHILIM. V tuzemsku rozhodnědeska ro(c)ku 2024, celosvětově pak dost možná též!:-)http://www.crazydiamond.cz/radiohead_in_rainbows_recenze/3343http://www.crazydiamond.cz/radiohead_in_rainbows_recenze/3343nobody@nothing.com (Tomáš)Další revoluční album. Ale ne hudebně, tam to bude protentokrát jen krásné. RADIOHEAD dokázali povýšit obyčejnost na dokonalost. Nechali věci jen plynout, experimenty hodili za hlavu, komplikovaná témata přestali řešit, zhudebnili pozitivní každodennost. Nalezli vnitřní pokoj a dokonalou harmonii mezi živými nástroji a elektronickými zvuky. A k tomu, jen tak jakoby mimochodem, pořádně zatřásli základními stavebními kameny hudebního průmyslu.Začneme snad muzikou. Po skončení turné k předchozímu albu „Hail To The Thief“ v roce 2004 si kapela dala pauzu. Odpočinuli si od sebe i od kolotoče hudebního života. Zaměřili se na rodinný život, zapracovali na rozšíření řad potomků, případně se věnovali i svým sólovým projektům. Thom York vydal v roce 2006 sólovku „The Eraser“, Jonny Greenwood pak složil hudbu rovnou ke dvěma filmům (jako jediný v kapele má klasické hudební vzdělání), dokumentu „Bodysong“ a skvělému dramatu „There Will Be Blood“ s ještě skvělejším Danielem Day-Lewisem v hlavní roli. Samozřejmě průběžně rozpracovávali i staré a nové nápady v rámci domovské kapely. Koncem roku 2005 se vybrali do studia zkusit něco nahrát, a dokonce si na to vzali i nového producenta. Spike Stent není žádná lehká váha. Katalog jeho klientů osciloval od avantgardní BJÖRK, přes alternativní U2 až k popové MADONNĚ a SPICE GIRLS. Každopádně s RADIOHEAD si nesedli. Jak už jsme viděli u předchozích alb, tvořivý a nahrávací proces je u nich vždy extrémně komplikovaný a bolestivý. A teď z toho opět nic kloudného nevzešlo. Dokonce byla na stole (opět) i alternativa rozpadu kapely. Ale proč stahovat kalhoty před brodem, ještě máme v záloze Nigela Godriche. Že je vám ten postup povědomý? Ano, použili ho už při „The Bends“. Nedaří se ti skládat a nahrávat? Nevadí, vyraž na turné, dokonči písničky v rámci živých koncertů, a pak cinkni Nigelovi. A ten už věděl, že na RADIOHEAD platí zejména disciplína. A zajímavé, inspirativní a mírně (hodně) ujeté lokace. Tottenham House, velké venkovské sídlo nedaleko Marlborough to splňovalo vrchovatě. Objekt procházel rekonstrukcí, takže to bylo spíše staveniště než improvizované nahrávací studio. Kapela dokonce bydlela v karavanech. Ale začaly se dostavovat výsledky. Tohle byly tři týdny v říjnu 2006. Koncem roku pak ještě nahráli další materiál i v londýnském studiu Nigela, a v lednu 2007 dokončili poslední část ve svém studiu v Oxfordu. O následný mastering se postarala další kapacita, Bob Ludwig v New Yorku.Kapela se poučila z předchozího alba a držela se hesla, že méně je někdy více. 10 skladeb, 42 minut. V podstatě se cíleně vrátili ke klasickému formátu rockové muziky, i když nadále sami sebe odmítali považovat za rockovou skupinu. Další nahrané písně pak nechali pro speciální a rozšířené edice alba. Z alba je cítit, že se jedná o týmovou práci. Což na předchozích kolekcích zdaleka nebylo pravidlo. Někdy to spíš vypadalo, že si tam Thom hraje s laptopem a něco bezcílně kňourá, a kluci za ním ze samé nudy občas hrábnou do svých nástrojů. Teď je tady znova kapela se vším všudy. Na poměry RADIOHEAD extrémně přístupný materiál je opět tematicky osobnější. Politika, společnost a svět se moc neřeší, pozornost se obrátila na vlastní život, rodinu, lásku. Písničky mají až hřejivou atmosféru, je z nich cítit dosažení snesitelné lehkosti bytí. Že je zvuk opět špičkový asi nemá cenu opakovat. Tady se kompromisy nedělají.Hned na začátku alba se nás ale rozhodli lehce zmást. „15 Steps“ začíná silně elektronickým intrem se zajímavým beatem bicích. „Kid A“ se ale nekoná, psychoteror utne ve 40té vteřině Jonny se svojí neskutečně krásnou kytarou a z psychiatrického oddělení nás katapultuje na opuštěnou podzimní pláž a nechá nás pohltit její fantastickou atmosférou. Ano, bicí se nás svým těkavým a nervózním rytmem snaží vtáhnout zpátky na začátek, ale nemají šanci. Jonny má spojence. Colin se svojí basou začne sázet jazzově virtuózní linky, dokonce v pozadí zazní zvolání dětského sboru. Pro jejich tvorbu tak typický konflikt mezi pokojem a tenzí vyhrává první z nich, a zůstane to tak i po zbytek alba. „Bodysnatchers“ jako nejrychlejší skladba rozvíjí odkaz „The National Anthem“, ale už se jim tady povedlo přehoupnout do slušně pozitivní nálady. A hlavně kromě Colinovi dominantní basové linky slyšíme celou „rockovou“ kapelu. Slizké kytary v pozadí kalící atmosféru, která se v mezihře pročistí a kytary spustí téměř space rock. A pak bicí začnou stupňovat tempo a celé to vyvrcholí parádním noiseovým závěrem. Zvuky a postupy zde přítomné definují směřování indie rocku pro následující desetiletí. A dál už bude album plynout na vlnách krásných melodií, z kterých vyzařuje klid, vyrovnanost a pohoda. Křehká ambientně slowcore-popová „Nude“, do alternativního folku stylizovaná „Faust Arp“ s důležitým příspěvkem violončela, soulově laděná náladovka „House Of Cards“, nebo propracovaná „Reckoner“ s repetitivním kytarovým motivem, kolem kterého se postupně nabalují další a další segmenty. Někdy ale i ta pozitivita musí čelit výzvám. „All I Need“ je plný temných zvuků, ty jsou ale držené na uzdě překvapivě právě procítěným zpěvem a v závěru se do protiofenzivy zapojuje i klavír. Ten je základem i u závěrečné „Videotape“, doplněný podivným nervním rytmem a tíživou atmosférou. A opět je to Thomův melancholický zpěv, co obrací závěrečné vyzněný skladby do plusu. Zbývá nám ještě „Weird Fishes/Arpeggi“, která má skutečně dvě části. Pohodová první se přirozeně přehoupne do drsnější rockovější druhé, kterou silně stimuluje opět skvělá Colinova basa. A skvělou melodií obdařená „Jigsaw Falling Into Place“ s lehce přiopilým zpěvem, dávající vzpomenout na začátky kapely a tehdy charakteristický zpěv Thoma. Album je ve finále docela pestré, ale zároveň drží velice silně pohromadě. Má výborné flow, spoustu krásných zvuků, zajímavé melodické nápady a hlavně jsou to opět v první řadě klasické písničky. Někdy to úplně stačí.A v čem teda spočívala ta v úvodu zmíněná revoluce? 2007, žádné Bandcampy a podobné platformy neexistují. Internetové pirátství už jelo sice bomby, to je pravda, ale to bylo přece jen mimo legální rámec. Pak byl MySpace (pamatujete?), který měl ale omezenou kapacitu z pohledu množství prezentované muziky, a bylo to jen streamování. No a RADIOHEAD s albem „Hail To The Thief“ dostáli podmínkám smlouvy s EMI na šest alb a zůstali na volné noze. Dokonce se o nich lehce ironicky mluvilo jako a „nejpopulárnější kapele bez smlouvy“. Ne že by o ně nikdo zájem neměl, naopak. Pánové se rozhodli pro experiment, který měl velice dalekosáhlé důsledky. Že si album vydají sami ještě není nic neobvyklého. Ale to, jakým způsobem to udělají, to byla právě ta revoluce. 10. října 2007 se album ve formátu mp3 objevilo na internetu ke stažení, a za cenu „zaplať kolik chceš“, včetně možnosti zaplatit 0, takže úplně zdarma. Jestli si dobře pamatuji, já jsem si to právě zdarma stáhl, protože jsem tomu nechtěl věřit, že to je fakt možné a než mi ty mp3 začaly v přehrávači hrát, jsem pořád čekal nějakou habaďúru. Hlavní myšlenkou za tímto krokem byla férovost. Dali možnost lidem vyslechnout si jejich novou muziku a nechali na nich, ať se rozhodnou, jestli jsou za toto dílo ochotní zaplatit. Jasně, jsou to RADIOHEAD, takže žádná začínající nebo undergroundová kapela, ale stejně se jim potvrdilo, že mají věrné fanoušky. Přes 80% lidí co si album stáhlo v této první fázi (bylo k dispozici 2 měsíce) si zároveň objednalo i fyzické nosiče. Mít v ruce CD nebo vinyl, podívat se na artwork, polistovat v bookletu a zařadit si to pak do sbírky k ostatním kouskům, to je prostě to pravé. Vydávat na vinylu v této době taky nebyl běžný standard, takže jim dáváme další malé plus za příspěvek k reinkarnaci tohoto hudebního formátu. Za rok 2008 se „In Rainbows“ dokonce stalo nejprodávanějším albem na vinylu. Nakonec se prodeje ve všech formátech přehouply přes 3 miliony, což bylo víc než u každého z obou předchozích alb.Opět musím pochválit i obal. Mám rád kosmické motivy, protože limity našeho vnímaní mění reálné obrazy v abstraktní konfigurace. K tomu pestrobarevný nápis v zajímavém fontu a konstrukci odkazuje na samotný název alba. Je to pestré, je to hluboké a vyzařuje z toho klid a bezpečí. Skvělé. Reakce byly jako u každé revoluce smíšené. Od absolutní adorace, přes opatrné obavy co z toho nakonec vzejde, až po kritiku, že ostatní kapely a interpreti teď budou vypadat jak pitomci, když svým fanouškům nedají svojí hudbu zdarma. Obecně je album samotné vnímané velice pozitivně. Pravidelně se umísťuje na vrchních příčkách i jejich vlastní diskografie, pro mladší generaci bývá vstupenkou do tvorby kapely. Za mě věkem krásně dozrálo. Vždy jsem ho měl celkem rád, ale když jsem se k němu teď po delší době vrátil, objevil jsem v něm malý poklad. Zřejmě jsem do něj potřeboval dozrát i já sám.http://www.crazydiamond.cz/the_dead_daisies_praha_palac_akropolis_17listopadu2024_koncert/3344http://www.crazydiamond.cz/the_dead_daisies_praha_palac_akropolis_17listopadu2024_koncert/3344janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V pražském Paláci Akropolis došlo k připomíncestarých dobrých hardrockových časů v podání formace THE DEAD DAISIES,skrze jejíž aktivity si australský kytarista, podnikatel a milionář David Lowyplní své muzikantské sny a obklopen žoldáky jde na zteč s pozorností rockerů napříč kontinenty. Už přes dekádu do jejích řad totiž Lowy zve personyz popředních hardrockových kapel minulosti, realizuje s nimi docela solidní alba a hlavně objíždí svět na dlouhých koncertních štacích. O tom, že je tento vcelkuneoriginální projekt dobře rozjetý a nechybí mu řemeslná kvalita, svědčilrovněž ten fakt, že v Praze bylo nakonec vyprodáno. Předně však zaměřme pozornost k předskokanům. Sál se již okolo šesté pozvolna plnil a záhy na pódium vyběhlněkdejší frontman od newyorské glam-metalové kapely WHITE LION Mike Tramp, aby se následněpostaral o docela slušná faux pas. O co tedy šlo? V doprovodu jediného spoluhráče, světediv se - kytaristy, odehrál Tramp svůj třicetiminutový předprogram, skládající se výhradně z velkých šlágrů své druhdy slavné kapely. Nejde však o to, co zahrál, ale jak to celé pojal. Ten způsob se dal možná srovnat s vystupováním po diskotékách hopsajících někdejšíchsocialistických hvězdiček, kdy tito na pódiu zpívají na přednahrané instrumenty. Minimálně celá rytmika, základní riffy a klávesové aranže byly pouštěny ze záznamu a dochucovaly to nosnější, co obhospodařili oba hudebníci s kytarami okolo krku. Trampův hlas znělsice charakteristicky, ale bez potřebného zápalu. Kytary v rukou dvojice působily uvolněně, alechyběla tomu všemu nějaká nadstavba. Pocit, že sledujete v našichzeměpisných šířkách něco speciálního, se zkrátka vůbec, ale vůbec nekonal. Ruku na srdce,on už fakt, že frontman od WHITE LION vystupuje před sice solidním, ale stálereminiscenčním projektem THE DEAD DAISIES, je docela alarmující. Ten večer sevšak se vší parádou ukázalo, proč tomu tak je. Mladistvě vyhlížející dánskýšedesátník Tramp spolu se stejně starosvětsky stylizovaným parťákem, model „Palo Habera jekrál, rok 1990 nikdy nezmizel!“, rozjel svou show, aniž by je v prvnískladbě zastavilo i třeba to, že prezentovaná hudba zněla jen do odposlechů. V sálebylo ticho a ti dva se tam natřásali, jako kdyby měli odpálit svou životní show.Přičemž obecenstvo první tři minuty jen nechápavě naslouchalo šumu, jako kdyžv tramvaji stojíte vedle někoho, kdo si pouští hudbu do sluchátek. Koncemprvní skladby nakonec zvuk naskočil, ale i tak šlo posléze o výstup, který měl mnohemblíž k jakémusi lacinému karaoke, než k plnokrevnému rockovému setu.I přes zařazení skladeb jako „Wait“, „When The Children Cry“,  „Broken Heart“ nebo „Little Fighter“ zůstaltento půlhodinový koncert silně za očekáváním. Po úvodní trapnosti od Mikea Trampa následoval výstup hororověvypadajících Američanů, tedy kapely říkající si BEASTÖ BLANCÖ. Ti byli pro mne dosud velkouneznámou a to i přes své personální napojení na krále shock rocku ALICECOOPERA. Pětičlenný soubor, svou image připomínající někoho na způsob bandu ROBA ZOMBIEHO,účinkuje na scéně již něco přes dekádu a druhdy patřil i k velkým nadějímzaoceánské scény, nicméně já jsem ten večer kapelu vyhodnotil pouze jakoprůměrný projekt s ne úplně přesvědčivým songwritingem a celou řadou klišé. Forma podání však byla jednoznačně zajímavější než u Trampa. Ústředním členem této vizuálně nápadnější kapely je hlavně Chuck Garric,někdejší koncertní baskytarista Aliceova bandu (zde však zastávající post zpívajícíhokytaristy), ale také doprovodná zpěvačka Calico Cooper, jež je dceroulegendárního detroitského rockera. Kvintet sice sál v Akropoli nenuceně oblažil svým řízným rockem, ale že by svým programem úplněstrhl, to se říci také nedalo. Některé skladby měly sice nápadný hymnickýráz a stylově kloubily rockové party s lehčí formou industrialu, alevše šlo spíše tak nějak po povrchu. Kapela si nedokázala odpustit anipředělávku songu „Feed My Frankeinstein“, hymnického fláku z dílny, tak schválně hádejte koho ...? V případě THE DEAD DAISIES bylo od prvního hrábnutí dostrun zřejmé, kdo že je zde ten večer hlavní kapelou a komu bude patřit sál. Lowyho Boys tradičně čerpali předevšímz hardrockových hájemství a potvrdili pověst skvěle řemeslně vybavenýchmuzikantů. Jako záskok za absentujícího kytaristu Douga Aldriche byl na turnépřítomen neméně zručný záskok, konkrétně vynikající Reb Beach, kytarista, který proslulv řadách takových formací jako WHITESNAKE, WINGER či DOKKEN. Spolu s kápemDavidem Lewym působil znamenitě sehraně, stejně tak s precizně šlapajícírytmikou, za kterou byli letos zčerstva zodpovědní jejich mladší spoluhráči - konkrétně vynikající bubeník Tommy Clufetos abasák pak samozřejmě také Michael Devin. Oba vynikající, zkušení borci. Clufetos si udělal před lety jméno svým záskokem v koncertní sestavě loučících se BLACK SABBATH, Devin poměrně slušně zapadl do pozdní sestavy Coverdaleových WHITESNAKE.Roli frontmana a koncertního lídra znovu přijal JohnCorabi, dobře známý z dob svého účinkování u MÖTLEY CRÜE a pak také v kapele UNION, kterou měl spolu s Brucem Kulickem zhruba na přelomu milénia. Corabi s DAISIES nazpíval již čtyři řadové desky ze sedmi a tak lze říci, že k projektu velmi patří. Jeho fungování na pódiu bylo pro to správně živelné podání koncertu THE DEAD DAISIES zcela zásadní, protože Johnnejenže výtečně zpíval, ale stal se především horoucím konektorem mezi energickoukapelou a diváky. Corabi je týmovým hráčem, hrne to s kapelou a nestaví sebe do popředí, tak tomu bylo vždycky, ať už byl kdekoliv. Hovoří však za něj především hlas a ten je skvělý. Během hodiny a půl tak odehráli průřez svou diskografií, kdenechyběly ani nové songy (např. „I Wanna Be Your Bitch“ nebo „I´m Gonna Ride“), osvědčenévály (namátkou třeba „Make Some Noise“), či skladby z období, kdy u mikrofonu stál GlennHughes („Holy Ground“). V druhé půli setu proběhla dlouhá představovačka doplněná o ukázky z repertoáru jiných hardrockových legend,či také sólový výstup bubeníka Clufetose, jež působil hodně hromotlucky. Zkrátka obstojný, živelně podaný hardrockovýkoncert, po celou dobu oslavující staré časy, se všemi obvyklými pro a proti…http://www.crazydiamond.cz/the_crown_crown_of_thorns_recenze/3337http://www.crazydiamond.cz/the_crown_crown_of_thorns_recenze/3337janpibal@crazydiamond.cz (Stray)S nekompromisně nařezanou metalovou deskou přicházejí švédštíTHE CROWN, kapela, kterou jsem po celé dvě dekády vlastně ignoroval a považovaljí za jednu z mnoha tamních melo-death rubanic. Asi nepatřím k těm, kdo by zájem o metalový extrém dokázal aktualizovat. Ne že by se na tomto názoru, při současném pohledu na věc, něco změnilo, nicméně kvalitní provedení i současně znějící zvuková stránka alba, celkové nasazení kapely, kteréz nových skladeb přímo prýští, mne dokonale přesvědčily, abych se severským kvintetem počítal. Deska vlastní řadu dobrých nápadů, jež se nacházejí zhruba někde na spojnici fúze výrazu kapel jako AT THE GATES a LAMB OF GOD. Pro příznivce neo-thrashe, melodického death metalu nebodokonce metalcoru může tahle sada značit událost, neboť deska ctí všechnyzákladní atributy nesmlouvavé metalové práce stvořené v moderním duchužánru slavícího největší boom v první desetiletce po přelomu milénia. Tohle je zkrátka výživná palbapro všechny, kteří upřednostňují tvrdost, energii, agresi, a na druhou stranu nijakmoc neřeší věci jako originalita či přehnaná progrese. Po pravdě, nejsem si úplně jistý, v čemse asi tak THE CROWN liší kupříkladu od THE HAUNTED, DARKANE a dalších. Když jsem sičas od času poslechl nějakou nahrávku od podobných kapel, vždy mne to přišlo,jako bych poslouchal jednu a tu samou kapelu. Tohle je pro mne osobně asi největším důvodem, proč nikdy nebudu patřit k srdcařům. Vzájemná podobnost většiny kapel tohoto subžánrového zařazení je asi největšíslabinou podobné hudby. Těchto kapel je prostěmoc.  Nicméně THE CROWN udělali na své dvanácté desce „Crown OfThorns“ skutečně drtivý krok k pozitivnímu náboji. Tím jednoznačně zažehnali veškeré pochybnostio oprávněnosti své dlouholeté cesty. Skvěle energická a agresivní sada plná moderního metalu staví na masakrálnírytmice Michaela Noréna, natlakované baskytaře Mattiase Rasmussena, či mistrovskynařezaných riffech a celkově bravurní instrumentaci od Marko Tervonena (ačerstvě i jeho staronového parťáka od druhé šestistrunky Marcuse Sunessona, který nebyl nahrávánípřítomen). Skladby však v sobě mají i únosný způsobem řešené melodickémotivy a znamenité kytarové kejkle. Jeví se však přehledně a pohodlně se poslouchají. Staví především na perfekci a naspojení kvality v rámci tradičního metalového pojetí a více grooveovéhomoderního výrazu. Asi nejvíc oceňuji právě letos se vyjevivší nápady,umožňující novému materiálu dýchat. Člověk nemá pocit, že poslouchá jednu atutéž skladbu v mnoha provedeních.  Hlas Johana Lindstranda se jeví pro podobný druh hudby zcelatypicky a v žádném ohledu ničím nepřekvapuje. Ve svém žánrovém oboru jeJohan bezpochyby kvalitní growlerem, schopným hlas modifikovat do pestřejších výrazových rejstříků, takže dojde i na lehce melodičtější pasáže a celou řadu momentů opatřených jeho screamerem. Novinka THE CROWN se mě jeví jako zdařilá metalová nahrávka, dobře reprezentující obšírnou švédskou scénu. Srdcař by dal tre kronor oceli asi vyšší známku, já k podobné hudbě přistupuji s jistou dávkou střízlivosti (nechtěl jsem přímo napsat trvalé nedůvěry).http://www.crazydiamond.cz/amyl_and_the_sniffers_cartoon_darkness_recenze/3338http://www.crazydiamond.cz/amyl_and_the_sniffers_cartoon_darkness_recenze/3338nobody@nothing.com (Tomáš)Zase ta Austrálie. Kolega se jen před pár týdny odtud vrátil ze služebky a potvrdil, že život je tam pořád velká pohoda. A tato specifická pohoda se zhmotňuje i v jejich hudební produkci. A kdo má pohodičku největší? No přece punkáči. Ti si můžou řvát co chtějí, na koho chtějí a jak chtějí. A ještě jim za to zatleskáme. Možná jsem to trochu zjednodušil, ale faktem je, že australská punková scéna je v posledních letech velmi zajímavá a životaschopná. AMYL AND THE SNIFFERS jsou dokonalým příkladem. I když mají na kontě jen tři plnohodnotná alba, už tím druhým si vybudovali velmi silnou pozici a i v našich luzích a hájích početnou skupinu fanoušků.Přitom eponymní prvotina představila partu jako divokou, ale upřímně nijak zvlášť výjimečnou kapelu s pořádnou náloží živelných songů na pomezí old school punku a pub punk-rocku. Hned dva roky na to, v roce 2021, to už ale byla rána na solar. Hutnější moderní punkrockový zvuk, výraznější melodika a neskutečný drive společně s kvalitní produkcí ukázaly, že i punk se dá dělat technicky na vysoké úrovni. Zejména, když kapela vypadá a působí autenticky. No a tady stačí jeden pohled nebo poslech. Uštěkaný, drzý projev front-woman doprovázený spoustou grimas, vyplazených jazyků, vybulených očí, neslušných gest, společně se šílenými kostýmy, make-upem a účesy jasně deklaruje, že je jí totálně šumák, co si o ní myslíme. Jede si svoje a kdo by se jí postavil do cesty, toho minimálně roztrhá v zubech. Záda jí jistí kapela s image hospodských rváčů, kteří kolem posilovny ani nechodí, oblečení zdědili po starším bráchovi, vlasy si stříhají evidentně sami (a v ne úplně střízlivém stavu) a hlavní náplní jejich dne je vysedávat v hospodě a bojovat s obsahem pivních sudů. Lehce vyčnívá kytarista Declan Mehrtens/Martens (obě verze příjmení lze na netu objevit), který na první dobrou nevypadá jako punkáč, spíš jako Brian May z Wishe. Každopádně albová dvojka „Comfort To Me“ byla velice vyrovnaná, soudržná a zároveň svěží kolekce a úplně po právu rezonovala po celém světě. Očekávání na další album tím pádem byla nastavena hezky vysoko. Co nám teda Amy se svojí smečkou servíruje v roce 2024?„Cartoon Darkness“ je jiné než předchozí placky, i když samozřejmě je to spíše evoluční vývoj, žádná revoluce. Album je primárně hodně pestré. Zvukově, stylově, i pocitově. Někdy to dopadlo fantasticky, někdy alespoň zajímavě, ale někdy to i lehce drhne. Abychom si rozuměli, žádné šílené experimenty se nekonají. Rozhodně s žádnou skladbou nešlápli vedle. Jen jsem podle singlů doufal, že celý album se ponese v podobném duchu. Z čeho teda nakonec čerpali inspiraci? První zdroj identifikuji v hudbě osmdesátých let, zejména nové vlně. Synťáky a hopsavý rytmus v závěrečné „Me And The Girls“ je toho asi nejlepším důkazem. Na podporu mé hypotézy upozorňuji i na vizuální změnu u Amy, konkrétně její účes. Punkově divoké účesy, „jágrovky“, různé nesymetrické střihy jsou ty tam, a ona teď hrdě nosí parádní a luxusní nadýchaný dámský účes, s kterým by hned zapadla i do seriálu „Dallas“. Nebo že by se nechala inspirovat u Debbie Harry z kapely BLONDIE? To nechám na analýzu některé dámské kolegyně, která by právě pro (nejen) tyto účely mohla posílit „redakční“ tým.Další zdroj inspirace nacházím v americké hudbě, specificky stoner a desert rocku. Hutnější zvuk, valivá rytmika, tajemnější nádech. Když napíšu, že „Chewing Gum“ je perfektní, jedním dechem zároveň dodám, že „Big Dreams“ už míří do kategorie geniální. Zatímco první zmíněná stojí na jasně deklarované agresivitě, druhá naopak hraje na mystickou notu. První nám nabídne i zajímavé slide sóličko, druhá dává kontra typicky jižanským sóličkem. Místo, kde se ty dvě potkávají, je zpěv. Ano, ta uštěkaná Amy, typicky chrlící sloky jako „drill instructor“ u mariňáků rozkazy na cvičišti, umí celkem slušně zpívat. A nejsou to jen tyto dvě skladby, kde k tomu sklouzne. Třeba „Bailing On Me“ - to je hotová popařina. Sladká, neškodná, vlezlá. A bože můj, jak dobrá! I se sborovým pískáním. Neskutečné!Zvukově má ke stoneru blízko i textová (a klipová) prasárna „Jerkin“. Tady je to teda spíše bez klasického zpěvu, ale stejně to funguje. Lascivní „Tiny Bikiny“ komentuje problém okolí s tím, že se Amy možná až moc odhaluje. A vytváří zajímavý kontrast mezi špinavým desert riffem kytar a schválně až odporně sleazy refrénem. A samozřejmě zároveň všechny posílá jasně do někam. Na taneční basové lince vystavěná „U Should Not Be Doing That“ ještě více posouvá hranice, kam až se kapela nebojí zajít. „Do It, Do It“ jde ještě o krok dále, ale přitom nás nechává vykročit na taneční parket jen jednou nohou, aby nás hned zase vtáhla zpátky do bažiny garážového punk-rocku.Vedle těchto zajímavých písniček pak působí několik old-school punkových vypalovaček tuctově a nudně. A možná až lehce zbytečně. Ok, u „Pigs“ je aspoň náznak té Nové vlny, jak ve zvuku, tak v kytarovém motivu v refrénu. Ale „It´s Mine“ zní fakt jak z prvního alba, a i tam by byla spíše do počtu. Já bych tohle prvotní období jejich hudebního vývoje už bez obav uzavřel a nechal za sebou. Vracet se k němu můžou přece na koncertech? Prokázali, že se umějí vyvíjet, a směr kterým se vydali je rozhodně zajímavý. Běžte dál, neohlížejte se! Právě proto zřejmě „Cartoon Darkness“ nepůsobí tak kompaktním a neprůstřelným dojmem jako předchozí „Comfort To Me“, která jela na jedné vlně. Na druhou stranu, za těch 33 minut nás to nestihne začít nudit. Nezbývá než jen doufat, že se někdy ukážou i v ČR.http://www.crazydiamond.cz/david_gilmour_luck_and_strange_recenze/3342http://www.crazydiamond.cz/david_gilmour_luck_and_strange_recenze/3342nobody@nothing.com (Majk)Nikam nespěchá, už dávno totiž ví, že není kam spěchat. Ve věku „starého pána“ sleduje s potřebným nadhledem dění kolem sebe a snaží se užívat každého okamžiku. Poté, co před lety odešel jeho věrný parťák Richard Wright, činí tak především v rámci svých nejbližších. A přesně taková je i jeho nová deska. Krásná, protože se v ní spojuje upřímnost a smíření s láskou, zároveň však smutně melancholická, protože pomíjivost a smrtelnost se mu připomínají každým dnem víc a víc.Jak moc mu chybí parťák Rick, ví jen on sám, ale pokud se podíváte na skvělý dokument „Wilder Horizons“ (vřele doporučuji), pochopíte nejen jejich vztah, ale i hodně dalších věcí, které formovaly osobnost jménem David Gilmour. A protože dotyčný nechtěl desku bez přítomnosti oněch specifických tónů, je titulní věc postavená na jamu, který vznikl a byl zaznamenán ještě za Wrightova života. Klávesové party zůstaly z velké části zachovány, zbytek nahrála kapela znovu. K titulní skladbě byl pořízen i hodně emotivní klip, využívající skvělých záběrů z příslušného session, takže nové části se prolínají s dobou minulou. Pocta přátelství těchto dvou osobností snad nemohla být větší. Stačí letmé úsměvy, oční kontakt a kouzlo okamžiku je takřka hmatatelné. Je to závan „starých časů“, doby, která byla jiná, neuspěchaná, plná radosti z tvorby, z doby bez všeobecného a všudypřítomného pocitu zmaru.Druhou podstatnou ingrediencí nahrávky „Luck and Strange“ je spolupráce s dětmi – Romany, Gabrielem a Charliem. Především dcera Romany dostává největší prostor a nutno říct, že právě ona je potřebným novým kořením celé nahrávky. Nejenže „tatíkovi“ v několika věcech zpívá vokály, ale dostala k dispozici celou „Between the Points“, což je coververze britských THE MONGOLFIER BROTHERS. A je nádherná! Jemná záležitost, která plyne a pomalu se převaluje. Romany ji svým příjemným, lehoulince civilním hlasem dodává křehkost. V duetu s Davidem pak sólově zazní ještě v bonusové a již dříve vydané „Yes, I Have Ghosts“. Porci vícero textů dodala Davidovi opět manželka Polly Samson. Kruh se uzavírá, celá magie „David Gilmour and family“ je tím zpečetěna.Že vás nějaké rodinné blouznění „starého dědka“ nezajímá? Jasně, rozumím. Pak si tuhle desku možná ani nepouštějte. Dostanete totiž „jen dobrou, ale utahanou“ nahrávku s příjemně rozvláčným zvukem, která neurazí ani nenadchne. Pokud ovšem patříte mezi Davidovy dlouholeté fanoušky a máte chuť se s ním ponořit do jeho světa, nechat se unášet melancholií a jedinečným tónem jeho nástroje, bude se vám deska líbit. Nejdřív možná přijde lehké zklamání, což se stalo i mně. Nicméně přinejmenším čtyři vynikající skladby, konkrétně „The Pipper´s Call“, „Between Two Points“, „Dark and Velvet Nights“ a „Scattered“, ručí za to, že sólová novinka nemůže být vnímána jinak než kladně. Nahrávku proto dál posloucháte a posloucháte a najednou se dostaví stav, to rozpoložení, kdy se těšíte na každou další minutu, kdy si přejete, aby to nebylo naposledy, aby kapely jako PINK FLOYD a kytaristé jako David Gilmour nikdy nepřestali hrát. A tak se také stane – legendy totiž neumírají.Závěrem spíš telegraficky. Při méně zainteresovaném náhledu se samozřejmě dají najít i chyby, třeba jako že dvě instrumentální věci nemají takové kvality, aby stály samostatně. Škoda, že nenavazují přímo na následné písně. Ta pauza jim vyloženě uškodila. Ve spojení s nimi by byl výsledný efekt spíš násoben, zatímco ve stávající konfiguraci se jedná o zřetelné mínus. Bonusový, skoro 14 minut dlouhý originální záznam onoho jamu s Wrightem je vysloveně pro muzikanty. Ostatním se může jevit jako neposlouchatelný. Že si tu nahrávku Gilmour udělal hlavně pro sebe a své blízké? No jasně! Je to správně? To je na osobním posouzení. A je novinka lepší než třeba „On an Island“? Těžko.O textech, kapele a jednotlivých skladbách pojednává řada recenzí, proto těch pár řádků berte spíš jen jako poděkování jedné z největších žijících osobností rockové hudby a také pozvání k poslechu, který zbytečně neužírá čas vaší existence. Jsou jen tři věci, kterých v životě opravdu lituji. Jednou z nich je fakt, že jsem byl před třiceti lety ještě tak blbej, že jsem si v Praze nechal ujít památný PINK FLOYD spektákl. I dneska bych se za to nejradši profackoval.http://www.crazydiamond.cz/grand_magus_sunraven_recenze/3327http://www.crazydiamond.cz/grand_magus_sunraven_recenze/3327janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Sleduji švédské GRAND MAGUS pravidelně od jejich pátého alba„Hammer Of the North“, což je letos přesně čtrnáct let, a dosud jsem senesetkal s tím, aby mne jejich práce tak chytla, jako se to podařilo právěaktuálnímu albu „Sunraven“. Netuším, co za tím vším může být, protože kapela příliš posunů ve svém zvuku nemá. Zdali je to delším pauzírováním,nebo zdali vše neovlivnila sílící pozitivní nálada uvnitř zkušeného a personálně stabilního souboru,který si to nikdy s budováním vztahů s okolím nekomplikoval a vždy sestaral jen o to své. Trojice JB Christofersson (kytara, zpěv), Fox Skinner(baskytara) a Ludwig Witt (bicí) totiž spolu hraje již od založení a to bez jedinéobměny v sestavě. Zvlášť v současné rychlé době jde o věc obdivuhodnou. Stejněobdivuhodné však je, že kapela, která se od svých počátků zaměřuje pouze a jen napravověrný, strohý a severskou mytologií opředený heavy metal staré školy,odkazující od milníků Diovských BLACK SABBATH, až kamsi k tomu zásadnímu, co světu nabízelina počátku osmdesátých let třeba MANOWAR, je ve svém cítění stálá a přesto neméně zajímavá jako před lety. Na rozdíl od stárnoucích metalových kulturistů z USA se GRAND MAGUS nezaobírají pózami a velkohubými proklamacemi, takže drtivě zní pouze jejich písně,nebo je tomu tak především nyní, kdy s albem „Sunraven“ chytili fazónuvskutku povzbudivou. Ta dokonale zapadá do aktuální horečky true-retro-metalové revoluce.I v souvislosti s povedeným vystoupením na letošním Brutal Assaultumám konečně dojem, že GRAND MAGUS jsou vážně dobrou kapelou. Sada devíti hymnických válů nazvaná „Sunraven“ vrací do jejichhudby energii a velkou porci nápaditosti. Nejde však jen o nadbíhání dunivýmriffům a mocným rytmům složeným po vzoru legendárních BLACK SABBATH, jejichskladby mají v sobě rovněž osobitost a také zvláštně uchopenou hloubku, jakoubych od skandinávské heavymetalové grupy už dávno čekal. Největší ozdobou jesamozřejmě chlapácky znělý vokál Janne Christoferssona, který každý song dokážepovýšit na majestátní událost. Se svým spoluhráčem Ludwigem Wittem se již předlety střetl i v řadách Amottových SPIRITUAL BEGGARS, kteří na přelomumilénia patřili k základním pilířům evropského stoner-metalu. Chvíli obapůsobili u obou formací, než to asi po pěti letech a dvou albech Amottovců JB s Žebráky vzdal. Nutno říct, že mu GRAND MAGUS aktuálně svědčí. Prošel si zde také obtížnějšími a jalovějšími fázemi, ale nyní... nyní je to prostě více ono. Oproti hardrockově vzletnějším SPIRITUAL BEGGARS (Žebráci využívali hammondů a čím dál více se pojetím vlastní tvorby klonili k DEEP PURPLE) vždy GRAND MAGUS působili taktrochu undergroundově, díky pomalejším doomovým tempům i zemitě, a možná stran setrvání v úzkých kovových mantinelech trochu druhořadě, ale s novinkou už je zas až tak kriticky nevnímám, neboťta oplývá obstojným songwritingem, ctí dlouholeté postoje kapely, jednotnou náplň charakterizovanou skvostnou výstavbou a navíc několika skutečně mimořádnými vály. Jmenovitějde pak zejména o jádro nahrávky tvořené heroickou trojicí skladeb - osmdesátkově stylizovanou dusárnou „Winter Storms“ postavenou na nosných heavymetalových riffech, zádumčivou baladou „TheBlack Lake“ po vzoru starých dobrých coverdaleovských DEEP PURPLE, a v neposlední řadě také proto-metalovou jízdou „Hour Of the Wolf“, kdy je mi jasné, že kapelu s takovými songyv zásobě by snad ze sedla nevybouchalo ani legendární Thorovo kladivo. Netvrdím, že jde o nejsilnější chvilku GRAND MAGUS v rámci celé jejich dráhy, ale už jsem od nich slyšel několik slabších desek. Album signalizuje, že s věkem kapelu potenciál neopouští. Tohle je prostě metalová jízda, která se může stát soundtrackem k průjezdu zářnou Valhallou.http://www.crazydiamond.cz/dream_theater_praha_sportovni_hala_fortuna_2listopadu2024_koncert/3340http://www.crazydiamond.cz/dream_theater_praha_sportovni_hala_fortuna_2listopadu2024_koncert/3340nobody@nothing.com (Gazďa)K DREAM THEATER mám dlouhý vztaha jde o takové komplikované a přerušované manželství. Poprvéjsem se k nim myslím dostal po recenzi legendárního nestoračeské novinářské rock/metalové scény Jana Petrička na desku„Awake“ z roku 1994. Ani už si nepamatuju, jestli bylakladná, nebo záporná (sepsul to opravdu příšerně, pozn.Stray). Každopádně jsem si desku někde stočilna kazetu a pak se dlouho snažil, aby se mi líbila. Nikdy se mi tonepodařilo. Žral jsem tehdy superrychlé kytaristy i osmirukébubeníky, a tak mi sice učarovala technická vyspělost skupiny,ale nemohl jsem přijít na chuť „operatickému“ siláckémuvýrazu zpěváka Jamese LaBrie. Některé (hlavně ty první –možná i trochu dědictvím kazetového formátu) skladby mi přišlydocela dobré, ale celá deska taková studená a bez originálníhovýrazu. Cestu jsem si k ní mimochodem nenašel dodnes a jedinápíseň, kterou bych zařadil mezi své dreamtheatrovské favority,je závěrečná „Space-Dye Vest“, netypická pomalá aastmosférická farewell věc od klávesisty Kevina Moorea, který povydání desky kapelu opustil. Vlastně už přesně nevím, pročjsem tehdy s DT pokračoval a následně si v Popronu uJungmannova náměstí v Praze koupil předchozí počin „Imagesand Words“ (1992). Tam to zablikalo mnohem jasněji. Tahle deska minaopak přišla vřelá, s teplým tónem a hned mi učarovala.Krize devadesátek a tlak vydavatelství zjednodušit jejich hudbuvšak poznamenal následující „Falling Into Infinity“ (1997) ajá se nějak postupně odpojil a ztratil zájem. Sice jsem DT úplněneodvrhnul, ale mentálně je zařadil mezi nevypočitatelné kapelys deskami „hit or miss“, přebujelým technicistnímegem a snahou předvádět se a donekonečna natahovat kompozice.Devadesátkám prostě vládla větší přímočarost ajednoduchost a do toho se parta z hudební školy Berkleenehodila a nevěděla, co s tím. DREAM THEATER jsem pak občas trochusledoval a čas od času se jim pověnoval, ale nijak pravidelně asoustavně. Vlastně až teprve po odchodu bubeníka Mikea Portnoyev roce 2010 jsem si uvědomil, jak dlouho tu už tahle kapelaje, jak je plodná (šest alb za deset let) a kolik jsem tohozameškal. A až o dalších deset let později v únoru 2020,těsně před covidovou pandemií, jsem poprvé navštívil i jejichkoncert. A byl jsem vlastně opět zklamán. Hlavním důvodem ménávštěvy bylo přehrání celého koncepčního alba „MetropolisPt. 2: Scenes From a Memory“ (1999), což je podle mě stálejejich magnum opus. Show ve sportovní hale na Výstavišti trvala is dalšími skladbami dva a půl hodiny, ale bylo to zas takovétechnicistní a studené. Jediný, kdo se na pódiu trochu hýbal,byl zpěvák LaBrie, který ale polovinu setu strávil v zákulisí,zatímco se zbytek kapely věnoval instrumentálnímu muzicírování.Koncert byl navíc na sezení a připomínal víc návštěvuklasické hudby než metal. No jo no, říkal jsem si, ale naštěstíuž u mě v té době patřili DT mezi kapely oblíbené azasluhující pozornost, takže jsem je viděl už celkem čtyřikrát.Ještě jednou v roce 2022 na Výstavišti v sedě a tobylo snad ještě studenější než poprvé (tehdy se nám v rolipředskokana posmíval Devin Townsend – „Moc se omlouvám, chápu,že vám to vadí, ale budu teď ještě chvíli hrát metal“), apak loni v lednu v Brně, kde sice nebylo kvůli špatnépropagaci moc plno, ale kde to bylo na stání, a já bylpřekvapen, že i na koncertě DREAM THEATER to může chvílemivypadat jako na metale.A pak to přišlo. Dvě hodiny předtím,než jsem se loni v říjnu vydal na koncert THE WINERY DOGS (report zde), světem prolétla novina, že bubeník THE WINERY DOGS Mike Portnoy se vrací domů do DREAM THEATER. Já se takběhem onoho večera částečně zaposlouchával do hudby a částečněpřemítal, jaké to s Portnoyem zas bude, a myslím, že se tohonilo v hlavě i většině ostatních lidí v publiku.Vytvořilo to tehdy takovou pěknou atmosféru nenadálého anečekaného štěstí, které jsme jako první na světě společněsdíleli my fandové tam v Akropoli.Nostalgická nota následně jelav tisku celý rok a na první koncert v sestavě s Portnoyem tehdy do londýnské O2 se pak sjížděli fanoušci afanynky z celého světa, aby byli v tomhle zas první oni.Prý se tam plakalo a objímalo a děly i další podobně dojemnévěci. Přesně desátá show tohoto turné se pak po dvanácti dnechkonala i v naší matičce Praze. Nostalgii nemá tohle tour vevínku jen kvůli návratu ztraceného a oplakávaného syna, ale ijelikož se koná k oslavě 40. výročí od vzniku kapelypříští rok. V Praze jsem neviděl lidi ani plakat ani seobjímat, v publiku však panovala jednoznačně nejen velminostalgická, ale také i veselá a spokojená nálada. A s klidnýmsvědomím můžu říct, že z těch čtyřech koncertů, kteréjsem od DREAM THEATER viděl, byl tenhle ten nejlepší. Vedlecelkově živého a spokojeného publika – a toho, že byl koncert bohudíkyna stání – na tom měl velký podíl právě bicmistr. Portnoytotiž není jen dobrý technický bubeník jako mistr světav rychlosti bubnování Mike Mangini, ale je to také kreativní hudebník, rocker a skladatel, který sis bicími hraje a nejen do nich buší. Poslouchat Portnoye mijednoduše přináší mnohem větší potěchu, protože s nástrojemzajímavě pracuje a posluchače překvapuje, nejen že bubnuje. Je totaky o parník ten největší showman v kapele. Za bicímichvílemi sedí, chvílemi stojí, hecuje publikum k rytmickémutleskání nebo ho paličkami diriguje. A tahle trocha člověčinyna koncertech DREAM THEATER dosud chyběla. Chvílemi se o ni snažilzpěvák LaBrie (je to jeho práce!), ale ten půlku času nastupínku chybí. O kontakt s publikem se také pokoušelklávesista s vizáží bláznivého čaroděje Jordan Rudess,naopak moc toho nenadělá lídr kapely kytarista John Petrucci,který od svých prstokladů jen čas od času zvedne zrak, aby náspovzbudil naježeným obočím… Je tam ještě někdo? Myslím, žene… vlastně ano 😊, basista John Myung, ale ten jako kdyby na koncertech neexistoval. IanHill je proti němu entertainer a koncertní excentrik. Přestožejsem měl Myunga celý koncert přímo před sebou, tak jsem asi zapět minut zapomněl, že vůbec existuje, abych ho vlastně„objevil“ až v závěru, tak je introvertní a pasivní.Nepamatuju jediný okamžik, kdy by zvednul oči od not a podíval sena nás. Naštěstí to víc než bohatě vynahrazoval Portnoy…Na tomhle výročním turné nejsoužádné předkapely, tak se úderem osmé zhaslo v Praze azačalo intro k památnému songu „Metropolis – Part I: TheMiracle and the Sleeper“. Přestože jsem do té doby nic mocnecítil a přišel prostě na „nějaký“ koncert, tak se tookamžitě změnilo a zmocnilo se mě silné vzrušení. Laserkreslil bleděmodře na plachtu před pódiem jméno kapely a přirytmizovaných úderech do kytary problikávala a zhasínala světlana jevišti. Intro jak prase a jedno z nejlepších, jaké jsemkdy viděl/slyšel, stejně jako celá píseň, která zafungovalajako jeden z těch nejlepších otvíráků vůbec a dostala měrychle do bujaré nálady, o které jsem nevěděl, že jsem jí tenvečer vůbec schopen. Pokračovalo se stejně silně – dvěmavěcmi z Metropolis dvojky a pak „Mirror“ z „Awake“.Tenhle začátek se moc povedl a nemohlo to být lepší. Přinásledující čtveřici skladeb sice začala probleskovat staráznámá pravda, tedy že hudba sice skvělá, ale že to prostějeden Portnoy celé sám pódiově neutáhne. Ale i ostatní (oMyungovi nemluvě 😊)byli ten večer tak nějak živější než za Manginiho. Staronovýbubeník vlil do krve mízu i svým kolegům. První část setukončila navíc jednou z největších „hitovek“, a takéjednou z těch přímočařejších skladeb skupiny –„metallicovskou“ „As I Am“, ve které se publikum vepředuzas pořádně rozparádilo. Nečekejte samozřejmě žádnémosh-pity, ale na koncert DREAM THEATER to byly pohyby vskutkunevídané.„As I Am“ byla vedle Metropolisjedničky také jednou z mých oblíbených skladeb, se kterýmijsem měl ten večer tu čest poprvé naživo. Ze svýchosobních premiér jsem si také odbyl dvojkombo „Vacant-Stream ofConsciousness“ nebo pětadvacetiminutové monstrum „Octavarium“,ve všech třech případech skladby, které cca dvacet let nehrália které byly i jedněmi z vrcholů koncertu. Dalším pakdesetiminutová novinka „Night Terror“, která předznamenávášestnácté album kapely a která následovala po dvacetiminutovépřestávce (ta byla třeba!). Dobře fungovala i další rychlejšídlouhotina „Home“ a pro mě dost překvapivě i něžná „ThisIs the Life“, jež společně s „Barstool Warrior“ ukázala, žese v nové éře nebudou Divadelníci rozhodně vyhýbatskladbám z Manginiho éry, což je jednak sympatické, jednakby to byla škoda. Poslední písní, která to na závěr zas hodněrozpálila, byl úplně největší hit kapely, tedy „Pull MeUnder“, což je skladba, kterou už doma nemusím nikdy znovuslyšet, ale naživo funguje bezvadně a holešovický kotel ji ipatřičně ocenil.Celkově to na mě bylo (tři hodiny is přestávkou) už trochu dlouhé, ale zpětně bych nekrátil.Zaznělo spousta výborných věcí, z nichž mnoho jsem naživoještě neslyšel. Trochu zklamáním pro mě bylo, že – možná ikvůli méně známému promotérovi – nebyla hala úplně plná.Každopádně to byl nejlepší koncert DREAM THEATER, který jsemměl tu čest navštívit.  http://www.crazydiamond.cz/mit_kontrolu_nad_jemnou_mechanikou_webu_asylum/3339http://www.crazydiamond.cz/mit_kontrolu_nad_jemnou_mechanikou_webu_asylum/3339nobody@nothing.com (Stray)Celý nápad na tenhle úvodník setočí okolo myšlenky, která tvrdí jedno - Není nic špatného na tom,mít dopředu naprosto přesnou představu, jak mají tyhle stránkyvypadat. Vědět, jak přesně má být výsledek namíchán, co máv rámci článků o hudebních produkcích reprezentovat a jak tocelé má na čtenáře působit. Jde vlastně také o přístup, kterýse vymyká obvyklému: Ať si každý píše, co uzná za vhodné,nějak se to postupně stejně všechno zveřejní, bez ohledu na to,kam ten jednotlivý výstup stránky posune.Kdybych chtěl být součástíkolektivu, kde se k dramaturgii daného místa přistupuje sledabylostí nebo by byla vedena zcela mimo můj vkus, mohl jsem zůstattam, kde jsem cca před patnácti lety byl. Jenže mě nebavípřeliberálnělá místa, kde si každý hraje na vlastním písečku a věnuje se podružnostem, nepodstatným tématům, či objektům bez charismatu, místo toho aby zabral na podstatných věcech, a kde bylo ve výsledku podle mého gustazhotoveno asi tak 15% textů. Člověk, který vyžaduje absolutnísvobodu toho, co ve svých textech vypouští, bez ohledu naskutečnost, zdali své okolí kladně nabíjí nebo zdali je tomunaopak, asi nebude úplně vhodným adeptem na pisálka našich stránek. A člověk hrající pouze na sebe, přeceňující vlastnídůležitost, tak ten už vůbec ne. Pro náš stav mám jednucharakteristiku...Rozhodně nejde o totální kontrolunad výsledkem. Myslím, že i já se dost potýkám s územímzvaným kompromis a chápu se jako někdo, kdo je ochoten s ostatnímijednat, případně spíše přivírat oči. Spíš mě bavípředstava teamu, kde každý účastník pochopí vnitřnínastavení a ochotně přijme roli mravenečka makajícího prospolečné dobro.:-) Čímž automaticky ona temnou aurou opatřená„kontrola“ přejde do módu radostné sebekontroly každéhojednotlivce. Nejde o to, někomu říkat, co má přesně dělat apsát, ale o to zachovat u dotyčného chuť, entuziasmus a zájem opsaní, ale zároveň jeho přednosti vypilovat do tvaru, který budewebu nějakým způsobem prospěšný a bude jej náležitěposilovat. Jde o mód: „Drž se cesty, vidíšpřed sebe, sluníčko svítí do kroku, do toho smrkového lesa popravé straně fakt nevstupuj. Radši srovnej krok a tepovou frekvenci, pořád je co pilovat. Baví tě koncerty? Choď na ně,odbyt těch článků tu bude. Chceš psát recku na nové NIGHTWISH?Pokud se v nich vyznáš a seš v rámci možností vlastníkemstřízlivého náhledu na věc, napiš to jak chceš, ale s četnostítěchto textů to nepřeháněj! Chceš psát o veganských jídlecha bizarních myšlenkových proudech světa zasaženého revolucígenderu? Odejdi jinam!!!“Přispěvatele tak vnímám jakosoučástku organismu, která mechanice dění může prospět.Vždycky jsem si přál, aby dotyčný nejen plnil učitou rolidůležité ingredience webu, a je jedno, jestli je to pisatelkoncertních reportů, recenzí nových alb nebo se zaměřuje narozhovory, hlavní je, aby jej to stále bavilo a psal s rozhledem achutí.  http://www.crazydiamond.cz/radiohead_hail_to_the_thief_recenze/3333http://www.crazydiamond.cz/radiohead_hail_to_the_thief_recenze/3333nobody@nothing.com (Tomáš)„Hail To The Chief“! (Zdravíme náčelníka). Tato původně skotsko-galská lodní píseň je dnes známější spíše jako osobní hymna prezidenta USA, která se hraje na jeho inauguraci, ale třeba i když zavítá na různé veřejné akce. Příklon RADIOHEAD ke komentování politiky a vzrůstající aktivizmus kapely se odrazil i v názvu nového alba, které si vypůjčili od demonstrantů proti Georgi Bushovi. Ti celkem vtipně komentovali výsledky voleb v roce 2000, které demokrati považovali za „ukradené“ (Thief – zloděj). Tak či onak, důležitější je samotná muzika. V roce 2003, když se začalo mluvit o nové desce, jsem měl smíšené pocity. Bude se pokračovat ve směru nastoleném „Kid A“ a „Amnesiac“, nebo přijde nějaký další obrat? V návrat k pořádné kytarové muzice snad už nikdo ani nedoufal. Základ je mít nízká očekávání (cvokař by to zřejmě nazval pesimizmem), realita pak může jen příjemně překvapit. A tady skutečně příjemně překvapila.V rámci turné k posledním dvěma albům museli RADIOHEAD vymyslet způsob, jak přenést rozsáhlé elektronické aranže do živé formy. Možná i díky tomu opět objevili kouzlo živého hraní, magické atmosféry tvořené živými lidmi a jejich interakce s hudebními nástroji. A zásadní úlohu měl i šestý člen kapely, Nigel Godrich, který si dokázal prosadit i celkem zásadní věci. Byl to jeho nápad vypadnout na druhý konec světa, až do Hollywoodu, a tady nahrát nový materiál. Zavedl i tuhou disciplínu. Když materiál na „Kid A“ vznikal přes rok, bez deadlinů, dalo by se říct bezcílně, teď se primárně zaměřil na produktivitu. Jeden den, jedna písnička. To samozřejmě přímo implikovalo nutnost živého nahrávání. A zároveň nedávalo prostor na nekonečné změny, předělávky, neustálé zvažování a nahrávání nových a nových verzí. Elektronické hračky ale nezahodili úplně, jen už je přesunuli zejména do role podpůrných elementů. I když několik „neživých“ písniček nakonec přece jen vyprodukovali. Další pozitivum byl návrat ke klasické písničkové formě. Zatím samé dobré zprávy. Thom sice Los Angeles nesnášel, ale nahrávání proběhlo na poměry RADIOHEAD neskutečně „hladce“. Za dva týdny bylo hotovo. Spory a neshody se vyrojily ve fázi mixování alba, které už probíhalo zpátky v Anglii, a možná i proto zhruba třetina alba nakonec zůstala u prvotních hrubých mixů z L.A.Do vydání alba výrazně promluvil internet. V březnu 2003, 10 týdnů před plánovaným datem vydání, unikla deska na internet. Kapela byla naštvaná, ani ne tak kvůli možnosti si jí zdarma stáhnout, ale protože to byla nedokončená a neúplná verze. EMI se rozhodla držet původní termín vydání, ale zároveň aktivně postupovat proti pirátské verzi. Basák Colin Greenwood to lakonicky komentoval s typicky suchým britským humorem. „Normálně vydavatelství platí rádiím a televizím velké peníze, aby hráli jejich nové singly a alba. No a teď platí ty velké peníze, aby je naopak nehráli…“.Album teda vychází v červnu 2003 a je to rozsahem zatím největší dílo kapely. 14 songů, téměř hodina hracího času. Je to (téměř velkolepý) návrat ke kytarám, ale do úplně jiné zvukové dimenze. Jestli „OK Computer“ bylo syrové, hlučné a drásavé, tady nám RADIOHEAD servírují moderní indie rock, příjemný, dalo by se říct až uhlazený. Jestli to tak dopadlo vlivem slunné Kalifornie, nebo jen aktuálním rozpoložením kapely, asi ve finále není podstatné. Výsledek se počítá, a tím je na poměry kapely výjimečně optimistická nahrávka, z které když už není cítit vysloveně pohoda, tak minimálně to není potemnělá depka posledních alb. Dvě, nebo možná tři věci si ale kapela zachovala. Zaprvé kombinování elektroniky a živých nástrojů, s tím, že protentokrát mají navrch ty živé. Zadruhé experimentálnější přístup k písničkám. Jednoduché sloka-refrén-sloka-refrén neumí, takže opět je tam spousta meziher, melodických změn a zvratů. A za třetí, a to se týká specificky Thoma, opět při psaní textů kombinuje různá jednotlivá hesla nebo věty, a často z toho vznikají na první poslech nesmyslné věci. Základní myšlenka, která se táhne celým albem, je ale prostá, a je obsažená v názvu otvíráku „2+2=5“. Není všechno tak, jak to vypadá. Ať už politika, která zejména přes vojnu proti teroru a následně druhou válku v Iráku polarizovala společnost, nebo i neustálý konflikt jednotlivce se společností, akceptace věcí, kterým nevěří, zavírání očí před pravdou, povrchnost. Zároveň se Thomovi v této době narodil první potomek a s oblibou začal využívat dětské říkanky a písně jako zdroj inspirace ve svých textech, zejména když ventiloval obavy z aktuálního vývoje světa a samotnou budoucnost.Když už jsem nakousnul otvírák „2+2=5“, ten krásně demonstruje rozumné propojení elektroniky a kytar. Intro skladby je sice opět elektronicky zastřené, pak se tam vpustí čisté kytary s temný vybrnkávaným motivem, aby se nakonec skladba parádně rozjela s kompletní kapelou. Máme tu zajímavou mezihru s frkaným riffem, noiseovým pozadím, skvělým vstupním breakem bicích a démonickým falzetem Thoma Yorka. Melodicky a strukturou skladba odkazuje k období „OK Computer“ a není to výjimka. Podobně vystavěných skladeb, pocitově blízkých třeba „Paranoid Android“ tady najdeme více.Elektronická hudba už asi navždy zůstane zakódovaná v DNA RADIOHEAD a třeba „Sit Down, Stand Up“ by klidně zapadla i na „Kid A“. Hypnotický klavírní motiv v první části písně postupně buduje tragickou atmosféru, která se v druhé půlce přehoupne do vysloveně taneční (ale rozhodně ne diskotékové) klubové záležitosti. Klavír si Thom zjevně oblíbil, protože i další skladba „Sail To The Moon“ je primárně postavená na jeho dominanci. Máme tady ale krásný kontrast, když smutný a tíživý klavírní motiv z pozadí prosvětlují jemné a přívětivé kytarové textury, které jako maják posílají záchranný paprsek světla trosečníkovi v temném oceánu. A další klavírní, tentokrát ale vážně hodně ubolená a depkoidní, je „Suck Young Blood“. Bar po zavíračce, potemnělý a opuštěný, jen klavírista se vyzpívává ze svého bolavého života. Proč je tohle umístěné doprostřed alba, jsem nikdy nepochopil.V případě RADIOHEAD se lehce bojím, co vyleze z chvilek, kdy začnou experimentovat. Ale v případě „Go To Sleep“ jsou obavy zbytečné. Slide kytarový riff, nádech jižanského rocku, začíná to skvěle. Ostražitost mě ale drží v pozoru, kdy tam vpadne elektronika, kdy to zmutuje do něčeho šíleného. Nene, tady mi kluci dělají radost. I když tam trochu té elektroniky propašovali, primárně je to celé o kytarách. Opět parádní mazlavý riff, kytary jsou téměř čisté, jen s jemným skreslením. Trochu zakvílí v náznaku sóla, ale jsou to spíše takové štěky. Výborné bicí.Už jsem zmiňoval Colina a jeho fantastickou basu? Že ještě ne? „Where I End And You Begin“ je taková pozitivnější verze „The National Anthem“. Opět fantasticky jednoduchý a dominantní basový motiv, který táhne celou píseň přes elektronické plochy přelévající se z téměř atmosférických krásných zvuků až po nervy žeroucí kvílení. Nebál bych se to nazvat moderní psychedelií. Zajímavá fajnovka je i „There There“. Je nacpaná tolika zajímavými zvuky, esencemi a nuancemi, že člověk neví, co dřív z toho vnímat. Hypnotický beat perkusí? Colinovu basu? Zajímavou melodiku? Vokální harmonie? Kytarové party různých forem? Všechno je skvělé a pracuje pro celek. Z komplexnosti k radikální jednoduchosti. „I Will“ zní jako kytarová dětská ukolébavka, dvouminutová, nekomplikovaná, ale krásná. RADIOHEAD už píseň pro film dělali. A vysloveně jako soundtrack nějakého gangsterského thrilleru ze sedmdesátých let zní „A Punch Up At A Wedding“. Samozřejmě Colin drží čáru, Phil s jednoduchým beatem drží rytmus, a kolem toho všeho poletuje klavír, jakoby jen jemně našlapoval po špičkách a kytary jen nesměle nakukují zpoza rohu. Dokonce i synťáky v závěru skladby zní jako od Stevieho Wondera. Specifické kouzlo má i „Scatterbrain“, procítěná téměř balada jemně proplouvající na tesklivých kytarových vyhrávkách. Takto nějak si představuji živou verzi skladeb z „Amnesiac“. Ukňouraný zpěv tady pasuje výborně, živé nástroje tomu dodávají právě ten hřejivý pocit, který na zmíněném předchůdci bolestivě chyběl. A závěrečná „A Wolf At The Door“? Muzikálně je sice jednoduchá, ale s propracovanou, stupňující se, naléhavou a melodickou linkou, myslím, velice důstojně ukončuje toto album.Asi už tušíte co napíšu. Vynechat několik elektronikou nejvíce nasáklých písniček, tím zároveň zkrátit album na rozumnou délku, a byl by to skvělý počin. Ono i teď je to výborné album, ale prostě mohlo být ještě lepší. A nemyslím si to jen já, ale i členové kapely se několik let po vydání vyjadřovali ve smyslu, že možná stačilo vybrat deset skladeb (Ed), že některé songy nejsou úplně dodělané (Colin), nebo že je zbytečně dlouhé (Johnny). Album po vydání v Británii směrovalo (jako obvykle) hned na první místo, v Americe sice startovalo ze třetí pozice, ale přitom za první týden se na počet kusů prodalo nejvíc ze všech dosavadních alb. A prý statistika nuda je. Do dnešních dní se zakoupilo více než 2,5 milionu kopií. Reakce kritiky byly obecně spíše pozitivní, oceňující návrat ke klasickým písním a stejně tak ke kytarám. Ona se totiž blbě adoruje rocková kapela, která dělá muziku na laptopu, že?http://www.crazydiamond.cz/chat_pile_cool_world_recenze/3326http://www.crazydiamond.cz/chat_pile_cool_world_recenze/3326janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jednou z hodně očekávaných nahrávek letošního podzimu bylapro mne v pořadí druhá řadovka odrostlých oklahomských nerdů CHAT PILE, stylově nazvaná„Cool World“. Po velmi dobře přijaté debutové erupci „God´s Country“, která před dvěmalety vyvrhla na svět proudy žhavého noise rockového magmatu a post-hardcoreové nervnosti, čímž tnula do živého, jsem byl rozhodně zvědav na pokračování jejich tvorby, i kdyby se mělo jednat o studijní poslechový experiment. CHAT PILE řadím mezi ty americké formace dneška, které mají šanci získat si na svou stranu zástup příznivců nejen neotřelé rockové hudby,té, odlišující se od běžného průměru nápaditostí vlastní formy provedení a s tím související uměleckou nadstavbou, ale zároveňtaké prostřednictvím ní kapela posouvá hranice snesitelného v rámci post-metalua sludge. Zkrátka není noise jako NOISE! Jednou ze základních ingrediencí projevu CHAT PILE je podprahová nervnost, která je vkusně namíchána s neotřelými groovy a kytarovým předivem, tak trochu provedeným ve stylu SONIC YOUTH, a ta začíná v jejich podání působit vrcholně zajímavě. Vlastně se mi líbí i poměrně civilní stylizace doprovázející vizuál dělCHAT PILE. Fotografie bez postav jakoby vyobrazovaly běžné a zdánlivě klidné exteriéry. Ať už se jedná o krajiny, silnice,obytné městské čtvrti, továrny a elektrárny, či odloučené památníky. Sama kapela tvrdí, že touto všední stylizací dociluje u pozorovatele zájmu. Dotyčný si klade otázky, proč CHAT PILE uchopili svůj vizuál právě tímto způsobem. Ten možná jakobytušil za vším schovaný neklid. Dle hudebníků může dojít k efektu, kdy ona místa, jež jsou esencí normality, můžou čelit proměnám a blížícím se katastrofám. Dost možná někoho napadne i kontrast mezi onou hibernací, charakterizující samozřejmý pohodlný život západního světa, a tragédiemi veškerého okolí, které se nejeví od nás až tak vzdálené. Vzdálené tak, jako tomubylo kdysi v minulosti, v éře před sociálními sítěmi. Vlastně téma možné dystopie je jednou z náplní,která z úvah tvorby CHAT PILE tak nějak samovolně vyplývá.  S albem „Cool World“ se CHAT PILE možná podařilorozšířit i záběr myšlenkové náplně, mnohdy nastiňující předevšímexistenciální témata současného života ve všedních, turismem nezprofanovaných částech USA. Ovšem to není vše, albumdorovnává svého předchůdce i po stránce dobrodružnosti, stylové různorodosti a celkové formy skladeb.Do nahuštěných valů se tak občasně propisují i ozvěny funku a hip-hopu,takže neutěšené groovy plynou k posluchači přes zvláštní opar abstrakce a roztřesenosti,jakoby se zde střetla psychedelie s nervností post-mileniálního hardcoru a buranského vnitrozemského industrialu. Od úvodní „IAm Dog Now“ je tak posluchač vržen do víru neklidu a zápasí o holé přežití. Alespoň v souvislosti s abstraktním poslechovým světem. Atmosféra nabývá ažklaustrofobního tónu, ze kterého ne a ne vyplavat se špetkou pozitivního vnímání okolí. „Shame“ je výtečný noise rockový flák stavící na cinkavémzvuku kytar a ospalé melodii. Ve výsledku jde možná o největší hitovku, každopádně jednoznačný flagboat ve stylu alternativy raných devadesátek. Podstatou zvuku CHAT PILE je neupřednostňovaná rolefrontmana a vokalisty. Hlas je v jejich případě jen dalším z nástrojů,nikoliv majákem skladeb. Asi nejzdařilejší skladbou je ovšem „Masc“, to jealternativní kytarový rock, jak se sluší a patří, plný vnitřního kouzla, neotřelé melodiky, ale také napětí z plynoucího. Z toho hymnu zkrátka prýští zoufalství a hrůza,až se to zdá být osobní věcí každého, kdo se k této vztahové písni byť jen na chvíli přiblíží.„Funny Man“ má v sobě naopak hodně nervního běsnění a patří jednoznačněk divočejším skladbám kolekce. Zkráceně, výsledek je znovu hodně zajímavý, a to tvrdím navzdory faktu, že nejsem bůhvíjakým příznivcem hardcore, alternativy či progrese v rámci rockové hudby.CHAT PILE rozhodně s novinkou nešli širším posluchačským vrstvám naproti a zůstali věrni alternativě a opozici. Naopak, neutěšenost vlastního soundu a neprvoplánovou formu ještě prohloubili. V rámci vývoje se nic nezjednodušovalo a posluchači neulehčovalo. Ten je nucen objevovat a pracovat na zdolání bariér. Pozitivní skutečností je, že si kapela stále udržuje niterné kouzlo a potřebnou kvalitu, razí cestu moderního zvuku a provedení. CHAT PILE jsou ve svém projevu stále neučesaní, nervní a plní emocionality. Forma uměleckého vyjádření je pro ně prvořadá a tak kapela úmyslně vyzývá fajnšmekry k zdolání hory deprese, vkusně fúzované mezi rozličné prvky rocku, metalu a post-hardcore... to vše se děje uprostřed dvacátých let 21.století. http://www.crazydiamond.cz/pixies_the_night_the_zombies_came_recenze/3324http://www.crazydiamond.cz/pixies_the_night_the_zombies_came_recenze/3324nobody@nothing.com (Tomáš)Loud-Quiet-Loud (hlučné-tiché-hlučné). Vzorec, který bostonští PIXIES sice nejspíše nevymysleli, ale rozhodně proslavili, se na letošní novince nekoná. Minimálně ne v rozsahu, na jaký jsme byli zvyklý v první etapě jejich existence na konci osmdesátek a začátku devadesátek. Překvapuje to ale vůbec někoho? Po sporadickém koncertním reunionu v roce 2004 a dalším zlomu v roce 2013, kdy odešla zakládající baskytaristka Kim Deal, vydali od roku 2014 postupně 4 alba. Každé je trochu jiné, svébytné. Syrové a přímočaré „Indie Cindy“ asi nejvíce odkazuje na původní tvorbu, samozřejmě s modernizovaným zvukem a dospělejším vyzněním. Mírně schizofrenní následovník „Head Carrier“ jako by se nemohl rozhodnout, jestli chce být moderní indie rockovou, nebo spíše garážově špinavou nahrávkou. Slabší chvilku si vybrali s „Beneath The Eyrie“, která ani zvukově, ani melodicky nenabízí tak zajímavý matroš, jako předchozí alba. Návrat ve velkém stylu, dalo by se říct, že až triumfální, pak znamenalo album „Doggerel“. Svěží zvuk, chytlavé melodie, drive, dokonce i skladatelská evoluce, to všechno z něj dělá z mého pohledu nejlepší post-comebackové album a nebojím se říct, že i jeden z vrcholů roku 2022.Co nám teda po dalších dvou letech PIXIES servírují? Začněme snad obměněnou sestavou, protože jak uvidíme dále, to hraje docela zásadní roli. Místo odejité (kapela tvrdí že odešla ze své vůle, ona zase opak, tak nevím) Paz Lenchantin, která byla s kapelou téměř 10 let, nastoupila Emma Richardson. Angličanka, jejíž domovskou adresou je BAND OF SKULLS, hrající burácivý alternativní rock s příměsí blues a garáž rocku. Vydali dohromady 5 velice slušných alb, na kterých kromě basy Emma zároveň vystupuje jako jeden z hlavních vokalistů (druhým je kytarista Russel Marsden). Je nepřehlédnutelná i svou výškou, ale to samozřejmě na funkci nemá vliv.Album je zřejmě nejpopovějším počinem v diskografii kapely. Je tady sice pár old school vypalováků, ale i ty jsou držené na řetězu relativně měkkým zvukem. Zvuk je obecně technicky špičkový. PIXIES už dávno nejsou žádná garážová alternativní kapela okresního formátu. Ono ale i ten alternativní zvuk jde udělat zároveň špičkově z pohledu samotné kvality nahrávky a přitom zachovat drsnost a syrovost. Tak touhle cestou se rozhodli nejít. Je to naopak uhlazené, bezkonfliktní, zbytečně neprovokující. Oceňuji větší pestrost, chybí mi ale trochu té typické drzosti, ostrých hran, frackovitosti. I díky tomu zřejmě působí nahrávka trochu unaveně, možná až lehce nudně. Proti předchůdci, který byl perfektně dramaturgicky vyskládaný a nabitý výbornými a ještě lepšími písničkami, je aktuální kolekce bolestně nevyrovnaná. Zajímavé songy, často s výbornými nápady posouvajícími tvorbu kapely do zatím neprobádaných vod, jsou ředěné unylými tuctovkami, které by měly problém obstát i jako b-side. Podobně dramaturgie.Jako otvírák dát sice příjemnou a hezkou, ale oddechovou „Primrose“? Mě se ta píseň celkem líbí, je to moderní dospělý pop rock, ale být někde uprostřed alba, dávalo by to větší smysl. Dost prostoru dostává Emma, což jsem tak nějak očekával. Paz byla vždy primárně basačka a pak doplňovala vokální harmonie, případně přebrala některé dominantnější party, zděděné ještě po Kim v původních skladbách. Emma naopak měla ve své původní kapele v popisu práce i hodně zpěvu. Často zdvojovala některé melodické linky, často zpívala některé sloky i sama. V PIXIES (zatím?) ještě tolik prostoru nedostala, ale rozhodně je její hlas slyšet často, ať už při zdvojení Franka, nebo i harmonickém doplňování. A je to skvělé, její výše položený hlas vytváří zajímavé kontrasty. Stejně tak její basa má v mixu signifikantní pozici. Zvuk obecně je velice vyvážený, všechny nástroje jsou zřetelné a jasně čitelné. Produkci měl opět na starosti Tom Dalgety a v rámci možností myslím odvedl slušnou práci.Na albu najdeme i jednodušší „old school“ PIXIES písničky, jako třeba „You´re So Impatient“, které servírují přesně to, proč kapelu milujeme. Burácivé kytary v melodickém refrénu, bezchybný drive, sóličko, 2 minuty a šlus. Stejného mustru se drží i „Motoroller“ a „Oyster Beds“ a opět není co vyčítat. Našlapané vypalovačky, přímočará melodika.Překvapivě nejsilnější momenty nabídne album ve chvílích, kdy se kapela obrátí zády ke své minulosti a zaběhlým modelům a vydá se do méně známých zákoutí alternativního rocku. První vrchol alba přichází s pomalejší, textově hodně ujetou písní „Chicken“. Na první dojem jednoduchá skladba je plná zajímavých fines. Nekomplikovaná, ale neskutečně účinná basová linka vytváří boží tesklivou atmosféru. Rytmus unáší jemná Frankova akustická kytara. A do toho vstupuje nadpozemská kytara Joey Santiaga jemnými vyhrávkami, dále rozvíjejícími tíživý pocit. No a ty harmonie v refrénu! To je už dokonalost sama. Zpívat to Thom York, hned by to mohlo být na OK Computer. Dramatická „I Hear You Mary“ nabídne vážnější tvář kapely a klidně bych jí označil za jejich verzi osudové „Jane´s Got A Got“ od AEROSMITH. Další skvělá věc „Mercy Me“ začíná v poklidném tempu. Emma dostává výrazně více prostoru a díky tomu písnička působí velice uvolněně a vysloveně pohodově. Její harmonie by se měli snad vyučovat na konzervatoři. Takhle se to má dělat!Bohužel zde máme ale i podivnou vatu, třeba „Jane (The Night The Zombies Came)“, kde je skutečně těžké najít jakákoliv pozitiva. Zní to jako béčkový soundtrack pro céčkový horor o zombie. Je to mdlé, je to tuctové, je to bez nápadu. Podobně třeba do rockabilly hozená „Ernest Evans“. Možná pro příště není nutné dávat na album 13 skladeb. Někdy to prostě jen zbytečně překomplikují. „Hypnotized“ má správné tempo, příjemně jednoduchou melodiku, ještě i vygradovaný předrefrén je suprový, ale zabíjí to rozplizlý pokus o umělecký refrén. Úplně nabourá přirozenou gradaci písně a zanechá rozpačitý dojem. Možná trochu nenápadná je závěrečná „The Vegas Suite“, ale nenechte se zmást, je to skrytý poklad. Krásně gradující nostalgická první část se náhle zvrtne v pořádně hlučnou mezihru s kvílícím sólem, aby se stejně rychle vrátila k původní melodické lince, ale už posilněné a masivnější. Emma si zapěje několik veršů i sama, a dokonce se na závěrečné instrumentální vzepětí připojí i klávesy v pozadí.Chápu, že toto album nebude patřit mezi jejich nejoblíbenější. Jsou na něm ale neskutečně silné momenty, i když bohužel srážené i momenty vysloveně slabými. Každopádně Emma do kapely přinesla další novou dimenzi a budu zvědavý, jak se její role bude do budoucna vyvíjet.http://www.crazydiamond.cz/powerwolf_hammerfall_wind_rose_praha_sportovni_hala_fortuna_26rijna2024_koncert/3334http://www.crazydiamond.cz/powerwolf_hammerfall_wind_rose_praha_sportovni_hala_fortuna_26rijna2024_koncert/3334nobody@nothing.com (Gazďa)Čtvrteční, páteční a sobotnívečer jsem postupně strávil ve Fortuna Areně v pražskýchHolešovicích, kde zahrály některá z největších jmensoučasného metalu. A ten poslední večer byl jednoznačněnejlepší. Ne kvalitou předváděné hudby, ta byla ve všechpřípadech srovnatelná, ale nasazením a schopností bavit v případě vystupujících kapel,a naopak nadšením pak u publika, které jim tu energii několikanásobněvrátilo.Sobotní večer byl také jediným, kdyjsem nevyrazil do Holešovic sám. Šla se mnou šestnáctiletádcera kolegyně Róza, kterou jsem měl dozorovat. 😊Už jsem s ní byl na OVERKILL, takže vím, že je to zapálenámetalistka a dokonce začínající bubenice. Přišla tentokráttemně zmalovaná, v dlouhém koženém kabátěs deseticentimetrovými hřeby trčícími z ramen, tričkuIRON MAIDEN a ověšená všemi možnými metalovými cingrlátky.Naopak z mého úboru byla zklamaná – odrbané tenisky, běžnédžíny a normální košile. Přestože mám doma asi 50 metalovýchtriček, tak je beru jen zřídka. Košile je praktičtější – jeteplo, rukávy jdou nahoru – je zima, rukávy letí dolů. Sobota byla také jediný den, kdy semi nepodařilo koupit lístky na stání k pódiu. Prostě jsemsi nějak nevšiml, že to i v tomhle případě jde. Takžejsme se zanořili do zadní části haly a během večera postupněpropluli jen někam do půlky. Ale nevadilo to, protože praktickyv celé velké sportovce byla celý večer atmosféra doslovaelektrizující a určitě šlo o jeden z mých nejlepšíchletošních koncertů. O půl sedmé začali italští trpaslíciWIND ROSE a prakticky hned se celá hala dostala do varu. Všude sekývala nafukovací kladiva, cepíny a sekery a z pódia seozýval jeden z nejlepších powermetalů současnosti. Upřímnějsem asi nikdy na koncertě nezažil takový úspěch prvnípředkapely. WIND ROSE jsem viděl už na jejich vůbec prvnímheadlinerském evropském turné loni ve Zlíně a bylo to maso. Alerozdovádět zlínské Masters of Rock Café a osmitisícovou halu jejiná záležitost. Trpajzlíci to ale s publikem umí –„Víte, co je lepší než trpaslík?“… zmatené ticho (elf toasi nebude)… „Víte, co je lepší než trpaslík?“… opětticho… „Ožralý trpaslík“… hala se směje a na pódiuzačínají píseň „Drunken Dwarves“. Bylo jasné, že ivzhledem k těm gumovým trpaslickým rekvizitám, kterých bylov publiku plno, sem hodně lidí přišlo i kvůli WIND ROSE(včetně mě a Rózy). Obecenstvo tedy bylo naladěno, ale bezskvělého výkonu na pódiu by se do takové provozní teplotynedostalo. Největší skákačky a nejlepší písně setu:„Fellowship of the Hammer“ a „Mine Mine Mine!“, největšíhalekačka: „Rock and Stone“, nejnadšenější publikum: „DiggyDiggy Hole“. Bohužel bylo skladeb všehovšudy jen šest. Tahlekapela bude brzy velká, ale jednu vadu na kráse tam přeci jenvidím – doprovodné refrény z pásku. Má to sice posílitmocnost refrénových chorálů, ale tohle by opravdoví trpaslícinedělali…Zatímco k první kapele večerajsem toho měl hodně, ke druhé nebudu mít téměř nic. HAMMERFALLmě svojí hudbou, estetikou i čímkoliv dalším úplně míjí.Beru je jako takový slabý odvar z HELLOWEEN (a ty taky nemámrád 😊). Uznávám,že frontman Joacim Cans je vtipnej týpek, ale jinak jde tenhle druhuječeného powermetalu mimo mě. Ale publikum se u jejich dvanáctipísní bavilo dost.POWERWOLF přišli, zahráli azvítězili. Jako vždy. Tahle kapela má jedny z nejzábavnějšíchkoncertů vůbec. Dobrá a místy i skvělá hudba, spolehlivéinstrumentální výkony, originální vlkodlačí prezentace, aletaké choreografie celého vystoupení a dobré herecké výkonyzúčastněných. To se samozřejmě nebavím o nějakých tanečníchčíslech, ale o scénkách ústřední komické dvojice AttilaDorn/Falk Maria Schlagel. I hudební koncert je představení a my sepřišli přece hlavně bavit… Představení POWERWOLF se stáváaž Gesamtkunstwerkem, kde se hudba spojuje s velkolepouvizuální show okořeněnou Commedií dell´Arte. Hlavním tahounem show je zpěvákAttila a klávesista Falk pak jeho tu ponižovaným, tu opěvovanýmsparing partnerem. Attilovou zbraní je hlas, zatímco Falk je bezmikrofonu, a tak je vůči vokalistovým provokacím praktickybezbranný, přesto je díky svému hereckému nadání a mimořádnýmmimickým schopnostem Attilovy rovnocenným partnerem. Co na tom, žese ty scénky a zábavné mezihry napříč různými turné opakují,Miroslav Donutil hrál „Sluhu dvou pánů“ šestsetkrát a bylato pořád legrace. Bez hudby by to samozřejmě nešlo atam mají POWERWOLF stále kde brát. Z posledního alba „WakeUp the Wicked“ zaznělo pět věcí a zejména úvodní „Bless´EmWith the Blade“ se ukázala jako skvělá vypalovačka a dokonalýotvírák. Výrazná je i další singlovka „1589“ a ostuduneudělaly ani „Sinners of the Seven Seas“ a „We Don´t WannaBe No Saints“. Zajímavé je také sledovat, jak se některé dřívepublikem málo vnímané písně stávají koncertními taháky.Teprve na tomhle koncertě se publikum s plným nadšenímpoložilo do tři roky staré „Dancing With the Dead“, která takkonečně plně prokázala svůj potenciál. Stejně jako „Bloodfor Blood (Faoladh)“ – další kus ze tři roky staré desky„Call of the Wild“ – je možné ji finálně prohlásit zaklasiku, jež se téměř rovná těm skladbám, které uždlouhodobě přijímají fanoušci POWERWOLF s největšímnadšením, jmenovitě „Werewolves of Armenia“ nebo „We DrinkYour Blood“, které samozřejmě zazněly i v Praze a kteréjako vždy patřily k vrcholům koncertu. Vyzdvihl bych ipomalejší věci, zejména powerbaladu „Stossgebet“, která jetakovým malým a trochu opomíjeným klenotem diskografie vlkodlaků.Praha byla poslední zastávkoutřítýdenního turné středním a západoevropským regionem a jakshrnula Róza: „Byl to megabanger“. A měla pravdu. Byl to večerdobré hudby, skvělé vizuální show a spolehlivé zábavy.http://www.crazydiamond.cz/jerry_cantrell_i_want_blood_recenze/3330http://www.crazydiamond.cz/jerry_cantrell_i_want_blood_recenze/3330janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kytarista, který je z dlouhodobého pohledu považován za jednoho z posledních rytířů grunge, určitě nenadělá sólovou dráhou svému odkazu ostudu. Zvlášť pak ne v případě této novinky. „I Want Blood“ je albem, které vlastní řadu perliček a kladných vlastností, s jakými v rámci svého projevu Jerry Cantrell vždy zacházel. Moderně ozvučený hard rock vycházející z devadesátek sebou nese obstojnou dávku nápadů a skladby ctí odkaz neprvoplánového a procítěného pojetí této hudby. Zvukově Jerry tentokrát zůstal vcelku blízko soundu svých ALICE IN CHAINS, a tak sada devíti skladeb má prostě to správné kytarové a vokální koření, o jakém mohou v jiných případech všichni ti příznivci éry Seattlu jenom snít. Cantrell však není zahleděn do minulosti, na to je až příliš talentovaným hudebníkem. S novinkou navíc dokazuje, že je i velmi obstojným zpěvákem. Svým tónem hlasu se blížícím legendárnímu hlasu rozervance Laynea Staleyho, se kterým se i v řadách ALICE IN CHAINS o vokální party kdysi dělil. Tuhle přednost právě v letošní sbírce zužitkovává ve prospěch nového materiálu, neboť mám pocit, že na žádné z jeho předchozích sólovek nebyly vokální linky tak výrazné. Dostáváme tak od něho sbírku, kde není moc jalových míst a vaty. Naopak, tento výživný a plnokrevný hard rock s dozvuky grunge se jeví mimořádně kompaktně. K čemuž rovněž přispívá nejen dobré rozpoložení samotného Cantrella, ale také zkušení muzikantští borci, kteří se s ním na tvorbě desky podíleli. Těch hostů nakonec bylo přizváno víc, ale nejznámější jména zní Duff McKagan, který zde opatřil baskytarové party u několika skladeb, dále pak osvědčená rytmická dvojka Rob Trujillo / Mike Bordin, přičemž právě Bordin má ten správný cit pro docílení horoucích groovů. No a v neposlední řadě také Greg Puciato, který se na Cantrellově novince podílel nazpíváním některých podpůrných vokálů. Desku vznikající v Los Angeles nakonec produkoval zkušený Joe Baressi, tedy průvodce řady velkých jmen alternativní, stoner-rockové či americké metalové scény. Tahle kolekce dokazuje, že to byla rovněž dobrá volba.Když budeme sledovat instrumentaci, tak pod ležérně vedeným Cantrellovým zpěvem, v rámci úvodní písně „Villified“, to doslova přetéká aktivitou. Pevné rytmy, cupitavá kytarová rytmika, štědrá nabídka vyhrávek a doplňkových zvuků. Hypnotizující skladba má všechny přednosti tvorby Jerryho Cantrella, včetně nepoklidných ALICE IN CHAINS. Jerry snad nemohl na úvod nabídnout lepší položku pro připomenutí odkazu parťáka Layneho. Druhá „Off the Rails“ si vede rovněž přesvědčivě a staví hrdě svou bolestnou podstatu na odiv. Při podobné kvalitě songwritingu mne napadá, že prakticky nezaznamenávám žádný rozdíl mezi aktuální Cantrellovou sólovou dráhou a tvorbou těch novějších ALICE IN CHAINS. Nejchytlavější skladbou je samozřejmě dojemná „Afterglow“, parádně hypnotizující pomaláč jak ze zlatého věku grunge. Cantrell v ní působí sice o něco uhlazeněji, než tomu bylo kdysi za časů nejslavnějších počinů ALICE IN CHAINS, ale i tak podobným písním neschází jádro, hloubka a uvěřitelnost. „Afterglow“ považuji za překrásnou ukázku typické práce Jerryho Cantrella v tom nejlepším možném. Song vlastní nejen silnou nosnou melodii, ale také spoustu pozoruhodných kytarových vyhrávek. Titulka „I Want Blood“ je svižnější rockec vedený spíše ve stylu VELVET REVOLVER, takže se z rázu pošmourné nahrávky trochu vyjímá. Po pravdě, „grungeový pláč“ v něm prakticky není slyšet. Skladba „Echoes Of Laughter“ působí jako jádro a srdce celého alba, znovu není možné si při jejím poslechu nevzpomenout na ALICE IN CHAINS. Song však působí velmi vrstevnatě, obsahuje celou škálu kytarových zvuků a je bohatý i na podpůrné vokální aranže, včetně účasti Greqa Pusciata. Jestli si někde připomenu, že Jerry Cantrell je skutečnou rockovou legendou, pak je to právě zde. Ani zádumčivá „Throw Me A Line“ nevyznívá vůbec špatně a je stvrzením jistoty onoho uvědomění, že vlastně poslouchám tu nejkompaktnější a skladatelsky nejsilnější Cantrellovu sólovku.Poslední třetina alba je zřejmě nejslabší, ale také se v ní najde perla, konkrétně skladba „Held Your Tongue“, během poslechu jejíž znělých vokálů mne napadá možné telepatické propojení na trase ALICE IN CHAINS - DEPECHE MODE. Gahanova drogová eskapáda v první polovině devadesátých let a možná blízkost obou charismatických formací, které vždy stály uprostřed svého vlastního světa a budovaly pouze svůj vlastní umělecký jazyk, to jsou témata, o kterých jsem si nikdy nemyslel, že mne vyvstanou na mysli. Vážně, během této písně jsem přemýšlel nad tím, jak Staley potažmo Cantrell mohli mít, při troše fantazie, vokálně a náladou své tehdejší hudby blízko právě k Daveu Gahanovi. Poslech předposledního songu alba se tak pro mne stal hlubokým zážitkem. Celkově je „I Want Blood“ silnou deskou, dalo by se říci jednou z nejlepších za rok 2024.http://www.crazydiamond.cz/arch_enemy_in_flames_soilwork_praha_sportovni_hala_fortuna_25rijna2024_koncert/3332http://www.crazydiamond.cz/arch_enemy_in_flames_soilwork_praha_sportovni_hala_fortuna_25rijna2024_koncert/3332nobody@nothing.com (Gazďa)Druhý den neoficiálního třídenního pražského podzimního Masters of Rock byl nabit těmi nejzvučnějšími jmény. Své sety tu přehrála trojice legend švédského melodeathu – ARCH ENEMY, IN FLAMES a SOILWORK. Přičemž melodeath můžeme napsat v uvozovkách, protože každá z těch tří kapel se za těch třicet let existence samozřejmě posunula.Pro SOILWORK mám slabost. V současnosti procházejí podle mě svým vůbec nejsilnějším tvůrčím obdobím představovaným počiny „A Whisp of the Atlantic“ (2020) a „Övergivenheten“ (2022), což jsou obě skvělé desky, druhá podle mě asi vůbec nejlepší, jakou kdy udělali. Toto kreativní vzepětí bylo bohužel přerváno smrtí jejich kytaristy a jednoho ze dvou hlavních skladatelů Davida Anderssona. Ale zdá se, že SOILWORK se oklepali a jedou dál. Teď v září vydali nový singl „Spirit of No Return“ a ten byl také jednou z devítky skladeb, které v onen páteční večer v pražským Holešovicích přehráli. Šlo o průřezové vystoupení, kde se zobalo poskrovnu z různých desek, a které zahnalo rozpačitý dojem z odfláknutého půlnočního koncertu letos v létě ve Vizovicích. Zatímco tam se zdálo, že je nálada publika frontmanovi Björnu „Speedu“ Stridovi ukradená, tady o atmosféru návštěvníků bojoval. Minimálně v první polovině sálu, kde stála i moje maličkost, to slušně jelo a už od začátku se vytvořil slušný mosh-pit. Nejvíc mě rozdováděly kousky ze zmíněných desek, a to „Death Diviner“ se skvělým sekaným riffem a „Övergivenheten“, která je sice dva roky stará, ale diváci ji přivítali jako dávnou klasiku. V polovině února si můžeme dát sort of repete, když dorazí paralelní Stridovo těleso THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA.Jestliže SOILWORK se od začátku své melo-deathové kariéry posunuli blíže k čistému zpěvu, vrstvení vokálních harmonií (Strid je vynikající zpěvák) a přímočařejší melodičnosti reprezentované právě také TNFO, tak podobný pohyb můžeme pozorovat i u slavnějších IN FLAMES, kteří zamířili až kamsi k metalcoru. Výraznější odklon od melodeathových kořenů jim ale přinesl pro mě až nepochopitelný odpor některých „skalních“ fanoušků. Kapela se ale musí vyvíjet, to je snad jasné… Důležité je, že je to dobrá muzika a mně osobně sedí skotačivější poloha IN FLAMES v éře od „Reroute to Remain“ (2002) lépe než ta původní, adorovaná. Ale i na tu se v Praze nezapomnělo.IN FLAMES měli nejlepší zvuk nejen ten večer, ale i ze všech vystoupení celého třídenního „minifestivalu“. Atmosféra v sále ale jako kdyby náhle ochladla. Určitě přišlo víc lidí na Plameny než na Strida a spol., ale v sále to znát nebylo. Možná jsem byl trochu zklamán i pro to, že jsem měl stále v hlavě divoký koncert IN FLAMES z počátku současného turné v nedaleké Malé sportovní, kdy se skákalo při každé druhé písni. I když se v pátek odstartovalo tou největší koncertní peckou „Cloud Connected“ (podle mě je škoda si ji vyplýtvat hned tak na začátek...), tak byli lidé zprvu spíš chladnější a zpěváku Andersu Fridénovi dalo nějakou práci dostat výstaviště trochu do varu a rozjet i nějaký ten crowdsurfing. Ze skvělé novinky „Foregone“ (2023) jsme se dočkali jako minule tří věcí. Jejich složení kapela obměnila a vedle stabilní „State of Slow Decay“ zazněly také „Meet Your Maker“ a „In the Dark“, z nichž především ta poslední zmíněná je pecka, která doufám zůstane v setlistu i do budoucna. Jinak mě z obsáhlejšího šestnáctiskladbového setlistu nejvíc zaujala „Voices“ z chladně přijatého minulého alba „I, the Mask“ (2019), která má velkou hybnost a obsadila ten večer škatulku „ta píseň, která vás doma nikdy nebavila, ale naživo jste zjistili, že je skvělá“.Trička ARCH ENEMY v publiku jasně převažovala, takže jsem čekal, že atmosféra při jejich vystoupení vystřelí prudce nahoru. To se nestalo a já tak opět kroutil hlavou z toho, že nejlepší atmosféru večera měli asi SOILWORK. Částečně za to mohla tradiční show mobilů v publiku na začátku koncertu, ale i když šly po chvíli mobily venkoncem zas dolů, tak publikum zůstávalo při ARCH ENEMY dlouho statické a zamrzlé. Až jsem si chvílemi říkal, jestli jsem opravdu na metalovém koncertě, nebo někde na folkovém večírku. A to jsem se pěkně prosím nacházel uprostřed kousek od pódia, kde má být ta největší mela. Odbrzdilo se to naštěstí po jedné z největších hitovek „My Apocalypse“, která byla jednou ze čtveřice skladeb (dále „No Gods, No Masters“, „Under Black Flags We March“ a samozřejmě „Nemesis“) z předchozího období s Angelou Gossow. Zbylých deset songů pocházelo z éry, kdy už za mikrofon stála současná modrá ďáblice Alissa White-Gluz. Ta se (konečně!) při Apokalypse také přesunula ze zadní části pódia dopředu k divákům, což je polilo živější vodou. Alissa je výborná zpěvačka a moc dobře se na ní také kouká – nejen protože je krásná, ale má také charisma a hodně pódiové energie. Stále ale není podle mě plnohodnotnou frontwomankou a mohla by zamakat právě na práci s publikem. Přemýšlel jsem o tom už, když jsem je na stejném místě viděl před dvěma lety. O den později se tehdy přiřítili AMON AMARTH, letos POWERWOLF, a v obou případech to byl koncert na výrazně vyšších obrátkách. Práce s publikem u Alissy a Atilly Dorna z POWERWOLF je prostě nebe a dudy. Německému vlkodlakovi druhý den celá hala doslova žrala syrové maso z ruky a s vděčným štěkáním hltala každé jeho slovíčko, zatímco Alissa působí stále trochu introvertně a odtažitě. Je těžké obecenstvo rozhýbat, když k němu opakovaně mumláte jakési pokyny, zatímco přes vás hrají oba kytaristé. Lepší počkat na ticho 😊 ARCH ENEMY se, i díky Alisse, stávají větší a větší kapelou, ale navázaní lepšího kontaktu s obecenstvem by je zas posunulo o několik stupňů výš. Přišli jsme se přeci bavit, že…Celkově šlo, jako vždy u ARCH ENEMY, i při nevyrovnaném zvuku o výborný koncert. Že je kapela i skladatelsky stále ve vrcholné formě ukázaly dvě velmi dobré novinky z připravované desky, konkrétně „Dream Stealer“ a „Liars and Thieves“. Potěšilo mě také oprášení „No Gods, No Masters“. Celkově si myslím, že by setlist mohli trochu obměnit a vytáhnout i nějaké o dost starší kusy. Na loňském Metalfestu, což byl pro můj-jejich zatím nejlepší a chvílemi úplně magický koncert, to třeba byly „Enemy Within“ a „Burning Angel“. A byla to správná volba.  http://www.crazydiamond.cz/thin_lizzy_osudove_hrmeni_1981_1986_5z5_profil/3329http://www.crazydiamond.cz/thin_lizzy_osudove_hrmeni_1981_1986_5z5_profil/3329janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na počátku roku 1981 se kapela THIN LIZZY nacházela ve fázi totálního rozkladu. Poslední studiové album „Chinatown“ příliš nezabodovalo a sólová prvotina Phila Lynotta nazvaná „Solo In Soho“ propadla, vše tak pohltila blbá nálada a zejména pak pokračující drogová závislost principála i jeho dlouholetého parťáka, kytaristy Scotta Gorhama. Evropské turné bylo díky tragickému zdravotnímu stavu obou zmíněných hudebníků dokonce předčasně ukončeno. Šlo o první štaci, na kterou s kapelou vyjel nový člen, klávesák Darren Wharton, který krátce před tím THIN LIZZY rozšířil na kvintet a na album „Chinatown“ již přispěl několika party. I následující album se začínalo rodit velmi těžko. Střídání studií, plýtvání drahocenným časem mnoha lidí a penězi nahrávací společnosti, Lynott navíc střídal svou pozornost znovu mezi songy psanými pro své druhé sólové album a písněmi, které byly určeny právě THIN LIZZY. Ve studiu tak docházelo k velkým rozepřím mezi ním a původním producentem obou rozdělaných projektů Kitem Woolvenem, jenž se snažil obě díla od sebe výrazně odlišit a byl zcela proti přehazování songů mezi nimi, což byla u Phila tou dobou běžná praxe. Z tohoto důvodu byl po nějaké době u nahrávání alba THIN LIZZY, které mezi tím dostalo název „Renegade“, Woolven nahrazen trpělivějším Chrisem Tsangaridesem, který irské rockery defacto držel nad vodou, pouze však jen na nějaký čas... „Renegade“  (1981)    70% Jakkoliv rozhodně nejde o jedno z lepších alb kapely, deska má své nesporné klady. Jde o dílo pestré, rozmanité a po zvukové stránce dokonale vypulírované, chybí mu však jasný názor, větší charisma a rovněž také typická skladatelská kvalita, jež by dokázala obstojně navázat na minulost. Produkce se jaksi dostavila na poslední chvíli a výraznějšími zásahy šetřila, alespoň že Chris Tsangarides na poslední chvíli donutil kapelu napsat ještě nějaké ty songy, které nakonec z celku vyplynuly jako ty nejlepší. Anglický producent s řeckými kořeny si musel na svou stěžejní chvilku kariéry počkat dalších devět let, kdy se stal jedním ze strůjců velkého úspěchu alba „Painkiller“ od JUDAS PRIEST. Ale to je informace zcela mimo naše téma...Jestli se zde dá mluvit o vrcholech, jde jen o několik jednotlivých položek a střípků. O tom, že se kapela nenachází zrovna v dobré kondici a že na ní ani vydavatel příliš nesázel, svědčil už ten fakt, že THIN LIZZY tentokrát vůbec nevyjeli na americké turné, ani desku nepodpořili žádným větším promem, či pilotními singly s klipovým zpracováním. Vydání tak nakonec bez zájmu prošumělo. Z dnešního pohledu může tento „albový renegát“ značit zhudebnění celé té tragiky postavy samotného Phila Lynotta, který se už nějakou dobu cítil velmi nepochopený. Když v polovině sedmdesátých let jeho autorský úspěch často souvisel se spojením tvrdého hard rocku a něžného cítění, kdy songy často přinesly nadstavbu v podobě romanticky vystavěných příběhů, v nichž Phil z role pozorovatele dokázal posluchači přiblížit lidskou podstatu svých hrdinů, dalo se mluvit o silné osobní značce, té však bylo v roce 1981 na jeho dílech poskromnu. Že by se tehdy i THIN LIZZY stali oběťmi globalizace...?„Viděl jsem, jak ve Friscu začalo hořet. V den, kdy se země otřásla.Viděl jsem hořet budovy a lidi vrhat se do plamenů.Slyšel jsem křičet muže, ženy a děti k jejich Bohu a prosit o milosrdenství.Ale jejich Bůh je neposlouchal a tak byli upáleni zaživa…“(Angel Of Death) Album odstartuje jedna z nejtvrdších a nejzemitějších věcí THIN LIZZY do té doby - „Angel Of Death“. Tu zdobil dystopický text pojednávající o nastalé jaderné apokalypse. Tato věc byla napsána pod tíhou dobové hrozby války a v souvislosti s vyhrocenou situací mezi Západem a Sovětským blokem na počátku osmdesátých let. Posluchač má zde co do činění s trochu jinými THIN LIZZY, než na jaké byl do té doby zvyklý, neboť skladbu odstartuje nadpozemsky temný zvuk kláves Darrena Whartona, signalizující, že se cosi změnilo. Jde jednoznačně o jeden z vrcholů desky a skvělý otvírák, ve kterém kytarové duo Scott Gorham/Snowy White splétá kytarové vrstvy v poutavé panorama. Jak se záhy ukázalo, Andělovi smrti však toho na desce nakonec moc nekonkurovalo.Řešil se obal, který leckomu připomínal komunistická hnutí, což Lynott dementoval jako nepochopení, neboť onou vlajkou byl myšlen především vzdor. I to svědčilo o faktu, že kapela jaksi ztrácela pevnou půdu pod nohama, neboť původní plány na motivy členů kapely stojící v záři zapadajícího slunce vydavatel zaměnil za pouhý detail ruky s vlajkou, jež připomíná severní Vietnam. Přejděme k zdařilejším ze skladeb. Nebylo náhodou, že nejenergičtější a nejnápadnější skladbou byl ve výsledku hrozivý velkoměstský hard rock s názvem „Hollywood (Down On Your Luck)“, který zahajoval stranu B a uhranul dynamickým refrénem a vrstevnatostí, neboť byl s trochou hořkosti adresován do Kalifornie, konkrétně tamnímu životnímu stylu plnému konzumu, povrchnosti a neschopnosti empatie. Z mého pohledu jde o nejlepší věc z alba, ze kterého žádné hity nakonec nevzešly. Tahle věc ale na to stát se hitem opravdu měla.„Je to jen chlapec, který se ztratil. Je to rebel, který selhal.Je to blázen, který se nechal unést. Pro nás dva je to odpadlík.Je to klaun, kterého jsme odložili. Je to člověk, který se nehodí.Je to král, ale ne v tomhle městě. Pro nás dva je to odpadlík…“(Renegade)Titulní song, umístěný jako druhý na Áčku, na mne dělá dojem písně, kterou se může prezentovat pouze kapela či interpret, který má tak nějak odžito. Nejde o špatný úkrok stranou,  zvlášť pak introspektivní text, přidává songu na větší míře lidskosti. Na druhou stranu vyznění a styl skladby to celé posouvá kamsi k unavenému rockovému střednímu proudu. Pokud se totiž někde Lynottovo pojetí songwritingu podobalo Bruci Springsteenovi, pak to bylo zde. Skladba „Renegade“ svědčila především o neujasněném směru té doby, kdy část nových skladeb THIN LIZZY si zachovávala Hard N´Heavy ráz, a část naopak působila docela pop/rockově. Následovala „The Pressure Will Blow“, kterou Lynott vykreslil jako píseň o muži, který přišel na nevěru své partnerky a řekl jí, aby odešla, než se stane násilníkem. Poměrně přímočarý hardrockový song však na mne nedělá dojem bůhvíjaké mimořádnosti, naopak dokládá tristní formu tehdejších THIN LIZZY. Dalším důkazem Lynottovy tehdejší neukotvenosti mohl být song se sugestivní příchutí latina „Mexican Blood“, který se stal jakýmsi protipólem všech výše zmíněných kusů. I píseň „Leave This Town“ přináší do desky onu americkou náladu ve stylu texaských ZZ TOP a svou jednoduchostí vlastně celé album, jež zní více méně spíše evropsky, odlehčuje. Chřestýšovitě kousavé boogie je podpořeno textem, kde se v komediálním tónu Lynott rozvypráví o nebezpečích spojených s blbnutím s šerifovou dcerou. Jestli se nějaká skladba mohla objevit na Lynottově druhé sólové desce, byla to „Fats“. Ta nepojednává, jak by se mohlo na první pohled zdát, o tlustých lidech, ale je oslavou dědictví, které po sobě zanechal americký černošský jazzman Fats Waller ve dvacátých a třicátých letech. Paradoxně šlo o song, který napsal kytarista Snowy White a který je až neuvěřitelně obalený pohodovou atmosférou a nadžánrovými, spíše k jazzu tíhnoucími party. A konečně třeba závěrečná „It´s Getting Dangerous“, skrze kterou Lynott přemýšlí o neschopnosti posouvat věci správným směrem a rovněž také možnostech nakonec vše zkazit a otrávit, a to i ty nejupřímnější lidi kolem sebe a nejušlechtilejší myšlenky. Píseň s mimořádným textem má údajně sloužit jako alegorie na tehdejší hudební byznys. Po myšlenkové stránce jde o stvrzení neobyčejnosti THIN LIZZY a jejich frontmana, který opovrhoval veřejnou sebepropagací, tolik vlastní u nových hardrockových monster počátku osmdesátých let. Neoslavované a opomíjené album „Renegade“ rozhodně není dílem, která byste si měli pustit, když se chystáte THIN LIZZY teprve objevovat. Jde o úkrok stranou, nevyrovnaný pokus o vstup do dění v nové dekádě. Někdejší silné stránky kapely jsou zde rozředěny pokusy o to, znít o něco aktuálněji, mohutněji, ale v podstatě bez potřebného charisma. Po pokusu o turné k této desce z řad kapely dle předpokladů odchází kytarista Snowy White, který se do THIN LIZZY nikdy moc nehodil a který se tak mohl věnovat spíše svojí, bluesově orientované kytarové hudbě. „Thunder And Lightning“  (1983)    90% Po komerčním fiasku s předchozím albem „Renegade“ a v době, kdy diskutabilní sólová dráha Phila Lynotta byla v plném proudu (v roce 1982 vyšlo druhé sólové album „The Philip Lynott´s Album“ se singly - „Yellow Pearls“, „Old Town“ a „Together“ a šlo o ještě zásadnější úkrok k povrchnějšímu popovému výrazu než v případě sólo prvotiny), určitě nikdo nečekal, že se jeho kapela ještě jednou zapíše do dějin rockové hudby. S příchodem nového kytaristy Johna Sykese, talentovaného střelce, do té doby působícího u pozoruhodně rozjetých TYGERS OF PAN TANG z hnutí NWOBHM, však věci začínaly nabírat konkrétní obrysy a kapela s nově nabytou chutí do další práce krátce na to nastoupila do studia, ze kterého se vrátila s jednou ze svých vůbec nejlepších nahrávek. Mocná erupce nazvaná „Thunder And Lightning“ je vynikající manifest osmdesátkového Hard N´Heavy a bezesporu také jedno z deseti nejlepších alb dané sezóny 1983. Troufnu si říct, že jde o jedno z vůbec nejlepších děl, za kterým kdy Phil Lynott stál.Mladý John Sykes přinesl do nahrávání svěží energii a ze svého bývalého působiště i jiný pohled na věc. THIN LIZZY se prakticky přes noc stali skoro až heavymetalovou kapelou. V pětičlenné sestavě se Sykesem coby sólovým kytarákem, kde klasickou trojici Phil Lynott, Brian Downey a Scott Gorham doplnil znovu klávesák Darren Wharton, kapela stvořila dokonalý albový reunion, svým vyzněním však o něco temnější, tvrdší, zkrátka modernější, a především pak také opatřený zvláštně smutnou atmosférou. Jakoby nad vším visela předtucha brzkého konce. Hřmotné vyznění „Thunder And Lightning“ skvěle ladí s dobovými hrdiny NWOBHM, je však prostorovější a plné emocionality. Mám za to, že muselo ovlivnit i některé pozdější řevnivce z thrashové vlny druhé poloviny osmdesátých let (stylizací temného vyznění a grafiky se jím nechala inspirovat pravděpodobně METALLICA na svém druhém albu „Ride The Lightning“).„Peníze jsem si dal do kufru a vyrazil na velký závod.Cítil jsem chlad na zádech, když jsem zavěsil telefon.Střízlivý jako kámen a zpocený jako kámen stékal mi po zátylku.Prohrát znamená potíže, vyhrát platí dvojnásob a já jsem si vsadil těžkou sázku.Studený, studený pot …“(Cold Sweat) Jestliže je zde řeč o příklonu THIN LIZZY k metalovému dění, tak ony ryčnější kytary zůstávají v jejich podání jen určitým vylepšením skladeb a jsou stále jen jednou z ingrediencí. Nikdy nedošlo k tomu, aby na nich celkový výraz Lynottovy družiny vyloženě stál. Desku odstartoval dravý titulní flák „Thunder And Lightning“, který jel jako nezastavitelný válec a stal se tak strhující hymnou konečné fáze kariéry kapely. Hutný kytarový riff a neústupný vokál vnášejí do skladby poselství, které zní: THIN LIZZY jsou tu proto, aby hráli a bojovali do skonání!!! Jakoby vnitřní síla kapelu poháněla stále vpřed, aniž by se ta zabývala osobními problémy nebo existenciálními otázkami. Tohle bylo patrné i na následné koncertní šňůře, ze které vzešlo druhé živé album nazvané „Life“, ať už hudebníci věděli, že je to jejich poslední šňůra, či nikoliv. V asi nejhitovější písni „This Is The One“ se Phil Lynott ocitá ve víru myšlenek řešících duchovní drama. Právě to bylo jeho silnou stránkou, dokázal dostat své pocity ven a odhalit se nejen coby nějaký vyvolený rocker, ale i jako člověk nosící sebou plno obav ze světa kolem sebe. Teskná vztahová píseň „The Sun Goes Down“ je pomalejšího rázu, má však charisma na rozdávání a vláčí sebou tuny nostalgické nálady, která bezesporu dojme. Song bez problému navodí atmosféru té bájné doby počátku osmdesátých let a při jeho poslechu si vždy uvědomím pomíjivost života. Tu skutečnost, jak prchavý a nezadržitelně pádící je čas, a že si člověk prožije momenty, které mu uvíznou v paměti navždy a nikdy se nevrátí. Přes svou rozdílnost skladba skvěle do alba zapadá a je pojítkem mezi dravějšími vály před a po ní -  „This Is The One“ a „Holy War“. Deska „Thunder And Lightning“ na rozdíl od předchozího alba našla kapele její novou a silnou identitu, semknutost, což přišlo souběžně s angažováním Johna Sykese, jehož kytarový styl posouval výraz THIN LIZZY k Hard N´Heavy a dělal vyznění kapely modernější. Přesně tuhle polohu reprezentoval i song „Holy War“ s politickým podtextem. „…Ona se snaží jej opustit, ze všech sil, ale stále je v zajetí jeho kouzla.Teď už ví, že ho musí oklamat, i on to ví moc dobře.Ona přichází a odchází, ona přichází a odchází, on to ví až příliš dobře.Ale když je vše vyřčeno a uzavřeno … slunce zapadá …“(The Sun Goes Down) Snad nejznámějším zdejším songem je dusivě riffový vál „Cold Sweat“, který se za těch čtyřicet let dočkal několika pozoruhodných předělávek (k nejznámějších patří cover v podání německých SODOM nacházející se na jejich albu „Better Off Dead“ z roku 1990). Skladba pojednávající o vnitřních démonech člověka závislého na zakázaných látkách symbolizuje nejen novou tvrdší podstatu hudby THIN LIZZY, ale i jejich hymnickou a chytlavou stránku věci. Lynott svou závislost znovu (stejně jako v případě skladby „Waiting For An Alibi“ o čtyři roky před tím) zastřel přirovnáním heroinových dávek k sázkařským tiketům. Každopádně se jedná o výtečně šlapající dusárnu s nápadným refrénem a bohatými sbory. Napružená „Someday She Is Going to Hit Back“ využívá textu pojednávajícího o domácím násilí. Song zní hodně temně a varovně a Lynott v něm odhaluje vnitřní rozhořčenost nad existencí tohoto aspektu partnerského soužití. Celá deska se ukázala být nabytá skvělými kytarovými kejklemi a zdálo se, že spojení Sykese s Gorhamem fungovalo na výtečnou. Zvlášť pak když nový člen předvedl své umění v plné parádě a dravosti. Bohužel krátce na to sběhl ke Coverdaleovým WHITESNAKE, se kterými okamžitě nahrál party dopředu již připraveného alba „Slide It In“. Za poměrně hitovou skladbu zde vlastně považuji i „Baby Please Don´t Go“, která ve svižném tempu zajímavě swinguje a má v sobě jistý prvek popové lehkosti, dost možná protože se u ní Lynott kroutí, jakoby skutečně nedokázal žít bez své milé, která se jej v textu chystá opustit. „Bad Habits“ je další vztahový text, ale na druhou stranu spíše standardní rockec, který patří k méně nápadným číslům poslední řadové desky. Závěrečná „Heart Attack“ má všechny parametry svižné hardrockové vypalovačky, která výtečně graduje a skrze melodickou zpěvovou linku poslouží k posílení závěru této neobyčejné kolekce. V roce 1983 odjeli THIN LIZZY ještě kratší evropské turné, součástí kterého byly i letní koncerty v anglickém Readingu na konci srpna a také výstup v rámci festivalu Monsters Of Rock v německém Norimberku na začátku září. Druhý jmenovaný koncert se do historie zapsal jako poslední veřejné vystoupení THIN LIZZY. Kapela předvedla set plný odhodlání, ale na Lynottovy a Gorhamovy již bylo vidět, v jak žalostném stavu se nacházejí, což údajně vhánělo fanouškům v prvních řadách před pódiem do očí slzy. Kapela jen krátce před akcí oznámila rozpad, aby se Lynott mohl dát jakž takž do kupy a zahájit svou sólovou dráhu. My víme, že na její pokračování už nedošlo, neboť zasáhl neoblomný osud. „Thunder and Lightning“ možná není tím typem alba, které si rockový fanoušek a pamětník vybaví, když si vzpomene na THIN LIZZY, ale nakonec se jedná celkově o jeden z jejich nejsilnějších počinů. Přestože jde o poslední album kapely, je z něho cítit omlazení, nově nabytá energie a Sykesem přinesený modernější přístup ke kompozici. Jde o dynamické dílo plné energie, ale i atmosféry a vnitřního kouzla.  Life  (1983)  90%Na podzim roku 1983 se THIN LIZZY oficiálně rozpadají a v listopadu vychází ještě zdařilé živé album „Life“, které sice nesklízí stejně nadšené recenze jako pět let před tím „Live And Dangerous“, ale pokud je člověk fanouškem závěrečné fáze kariéry THIN LIZZY v sestavě s Johnem Sykesem, pak musí desku nabranou na posledním evropském turné rovněž hodnotit kladně a vysoko. Kladem této koncertní desky je, že staví především na aktuálnějších skladbách z osmdesátých let, takže zde dochází nejen na věci z tehdy aktuální studiovky „Thunder And Lightning“, ale také ty, které se objevily na předchozích albech jako „Renegade“, potažmo i „China Town“ či „Black Rose…“. Osobně jsem se s albem seznámil až těsně před napsáním tohoto článku a musím říct, že jsem z něho upřímně nadšen - vše drží perfektně pohromadě, deska má atmosféru, je dravá, strhující, staví spíše na repertoáru z pozdní fáze a řada skladeb je zde, když ne odehrána v ještě dravějším podání, tak alespoň v jiných verzích než na studiových albech. Skvostná je „The Sun Goes Down“, má doslova moc uhranout. Ovšem i rozjetá fáze, ohraničená písněmi „Hollywood“ a „Angel of Death“, uprostřed které má před písní „Got To Give It Up“ Lynott proslov o škodlivosti alkoholu, má své dokumentární kouzlo. To album je opomíjené, avšak bezpochyby dýchá svým vlastní životem a zachycuje autentickou atmosféru doby. Nechybí ani stěžejní fláky ze sedmdesátých let jako „The Boys Are Back In Town“, „Waiting For An Alibi“ nebo „Jailbreak“.Phil Lynott koncem roku 1983 zakládá spolu s partou muzikantů okolo kytaristy Laurence Archera (později v roce 1992 se objevil na chvíli v sestavě UFO) nový band GRAND SLAM, ale s ním se nahrávací smlouvy nedočká. Nakonec je Lynottovo účinkování v tomto projektu po necelých dvou sezónách odpískáno, kvůli neshodám ve směřování, ale předně také kvůli stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu. V roce 1985 Phil pracuje na zdařilé sólové desce Garyho Moorea „Run For Cover“, kterému přispívá především autorským vkladem a duetem ve společné hitovce „Out In the Fields“, skvěle šlapající chytlavé hardrockové hymně se strohým rovným rytmem ve stylu hudební módy osmdesátých let a s mimořádně chytlavým refrénem. Jde o poslední úspěch tohoto irského génia. Po vánoční rodinné oslavě v prosinci 1985 Phil Lynott ve svém domě na jihu Anglie kolabuje a je v kritickém stavu převezen do nemocnice ve městě Salisbury, kde  4.ledna 1986 umírá na četná selhání orgánů. Jde o jednu z největších ztrát pro hardrockovou a heavymetalovou hudbu, což si mnozí uvědomují až s odstupem času. Je otázkou, co by ještě vytvořil a za čím by stál, nebýt jeho smrti, zvlášť pak když k této události došlo v době, kdy byl připraven dát THIN LIZZY se Sykesem a Downeyem znovu dohromady (mimochodem - studio bylo zamluveno na jaro 1986) a stále se hovoří o ztracených demo-páscích, které v prosinci 1985 nahrál v domácích podmínkách. Každopádně tehdy v lednu 1986 odešla velká persona dějin rocku a vděčný inspirátor mnoha hardrockových a metalových následovníků, na jehož oslavu se v lednu každého roku na Britských ostrovech konají vzpomínkové koncerty s účastí takřka všech jeho spoluhráčů. Po pěti letech od jeho smrti a pak každých dalších pět let, vždy na začátku roku, vychází oficiální kompilační album s výběrem těch největších fláků THIN LIZZY.Hudebníkova socha v životní velikosti stojí již dvě dekády před oblíbeným klubem Brouxelles v čtvrti zvané Temple Bar v centru Dublinu. http://www.crazydiamond.cz/radiohead_amnesiac_recenze/3325http://www.crazydiamond.cz/radiohead_amnesiac_recenze/3325nobody@nothing.com (Tomáš)„Kid B“. Toto měl být původně název nástupce alba „Kid A“, které bylo vydané pod dnes nakonec všeobecně známým jménem „Amnesiac“ už třičtvrtě roku po Á-čku. Že to není náhoda, už je vám asi jasné. Obě alba jsou si hodně podobná stylisticky i zvukově. Aby taky ne, když vznikla v podstatě společně. V průběhu nahrávání „Kid A“ kapela připravila 20 skladeb, a původní plán byl vydat je všechny jako dvojalbum. Muzikanti asi sami cítili, že nemá cenu fanoušky, kteří určitě budou vyjevení z nového směřování kapely, ještě udolat takovou porcí nové muziky naráz. Proto se rozhodli vydat raději dvě samostatná alba, i když ve finále velice podobná. Jedinou výjimkou je závěrečná skladba „Life In A Glass House“, která vznikla samostatně až po vydání Á-čka.Je tedy „Amnesiac“ skutečně jen druhou tváří Á-čka, nebo ho můžeme považovat za samostatné dílo? Nejspíš to i ono. Začněme snad kapelou samotnou. Zatímco u „Kid A“ RADIOHEAD zvolili absolutně nekompromisní postoj k vydání alba, bez singlů, bez videoklipů, bez masivní promo kampaně, u „Amnesiac“ přece jen vzali hudební průmysl a jeho letité zvyky na milost. Album uvedli dva singly, dokonce s videoklipy, „Pyramid Song“ a „Knives Out“. Zejména první z nich se dnes považuje za jeden z nejlepších songů, které kdy složili. Každopádně to byl ale jasný signál, že bylo bláhové si myslet, že se RADIOHEAD vyexperimentovali do syta a konečně zase vytáhnou kytary ze skříně. Celkem se jim povedl obal alba. Jak už jsem zmiňoval, moc mi styl jejich dvorního grafika Stanleyho Donwooda nesedí, ale abstraktní konstrukt ve výrazné kombinaci červené a černé, s malým názvem kapely a alba v zajímavém fontu a zvláštní postavou-figurou na červeném pozadí, má svoje kouzlo.Album ve spoustě věcech kopíruje „Kid A“. Jsou tady jednak hodně experimentální podivnosti, ale i pár téměř normální písniček. A pak spousta věcí někde na pomezí. To samé platí pro zvuk. Zapomeňte na kytarovou dominanci, elektronika hraje opět prim. Třeba zmiňovaná „Pyramid Song“ stojí na zajímavé, dalo by říci krásně smutné, klavírní vyhrávce, doplněné o originální melodickou linku, do které se pak zapojí i živé bicí a basa a zdramatizují postupnou gradaci songu. Střízlivá orchestrace pak už jen doladí atmosférickou mohutnost a nadýchanost skladby. A po tomto krásném zážitku nám kapela naservíruje šílenost „Pulk/Pull Revolving Doors“, která zní, jako by se vám zbláznil harddisk a smíchalo se deset různých mp3 souborů v jeden maglajz. Tahle věc navíc trvá přes 4 minuty… A pak zase protipól. „You And Whose Army?“ má sice pomalý náběh, ale nakonec se otevře a je z ní ve finále krásný velký smutný song, který by se, být tam trochu více kytar, klidně uživil i na „OK Computer“. Nápaditá je „I Might Be Wrong“. Hypnotický hlavní riff připomínající i zvukově jižanský rock, doplněný tanečním beatem, skvělou basou a trip-hopovou atmosférou. Když jsem u „Kid A“ chválil zvukovou kvalitu nahrávky, tady to platí opět v plném rozsahu. Několikrát jsem se dočetl, že skladby z toho alba se s oblibou používají při testování kvalit audio soustav nebo sluchátek. Druhý singl „Knives Out“ nám sice dopřeje přece jen trochu více kytar, ale sráží to lehce nenápaditou melodickou linkou a ukňouraným zpěvem. Silnou inspiraci jazzovými postupy nezapře „Dollars And Cents“, kde se opět předvádí rytmická sekce Phil + Colin. Horrorová tížívá atmosféra písně je stupňovaná i temnými synťáky. Až otravná je pak „Like Spinning Plates“ se svým trhavým, epileptickým elektronickým beatem a drásajícím zpěvem. Závěrečná „Life In A Glass House“ pak zní jako živá nahrávka z malého jazzového klubu. Klavír, trumpeta, klarinet, trombón, jemné bicí, basa v pozadí. Trumpetista Humphrey Lyttelton, kterého Thom York oslovil se žádostí o spolupráci, neměl ponětí, co jsou vlastně ti  RADIOHEAD zač. Souhlasil až poté, co mu jeho vlastní dcera pustila „OK Computer“.Jestli by se mě někdo ptal, které z obou alb mám radši, tak vězte, že je mám nerad obě stejně. Reakce novinářů a publicistů byly opět smíšené, ale podobně jako u předchůdce, postupně i „Amnesiac“ vzali víceméně na milost. Prodejně to bylo trochu slabší, ale v Anglii se startovalo opět z prvního místa, v Americe z druhého. Aktuálně se celosvětové prodeje pohybují kolem 2,5 milionu nosičů. Hypotetické spekulace: Mohlo se těchto 20 songů z „Kid A“ a „Amnesiac“ zkombinovat jinak? Třeba udělat jedno více písničkové, a druhé více experimentální album? Nebo poskládat jen jedno delší, 12-13 písničkové album, a zbytek nechat jako b-sides? Jaký to mohlo mít dopad na vnímání této fáze RADIOHEAD?http://www.crazydiamond.cz/drug_church_prude_recenze/3323http://www.crazydiamond.cz/drug_church_prude_recenze/3323nobody@nothing.com (Tomáš)Melodický hardcore s popovým elementy. Že to nedává smysl? Ale dává! DRUG CHURCH je náhodný objev, zřejmě to na mě vyskočilo při toulkách na YouTube a na první dobrou mě to rozhodně nedostalo do kolen. Ale v podvědomí mě něco nutilo se k tomu vrátit a prozkoumat to do větší hloubky. A skutečně, ty jemné nuance, kontrasty, protichůdné faktory, kterými je deska okořeněná, mě dokázaly okouzlit a pohltit.Melodický hardcore, punk rock, post hardcore, emo rock, alternativní rock. V dnešní době se tyto žánrové škatulky u mnoha formací úplně přirozeně promíchávají. A to nejen v celkovém zvuku a ksichtu samotné kapely, ale často i v rámci jednotlivých songů na albech. Všechno výše zmíněné nalezneme i v tvorbě DRUG CHURCH. A pak i něco navíc, co bych tam nečekal. „Prude“ je už pátý zářez v jejich diskografii, a už i předtím (nebo paralelně) byly členové aktivní i v jiných kapelách, takže se rozhodně nejedná o nějaké mladé revolucionáře. To je z alba cítit na první dobrou. Přesně vědí, co si můžou dovolit. A zároveň přesně vědí, proč to tak dělají a dokážou si to obhájit. Takže jestli hledáte syrovou, garážovou, super nezávislou produkci a zvuk, tohle asi nebude pro vás. Možná teda jejich starší tvorba, ale z té jsem zatím viděl jen pár klipů, takže nemůžu sloužit. „Prude“ je dospělé album se špičkovým zvukem a kvalitní produkcí, které dokazuje, že i alternativní hudba může budovat na těchto atributech, aniž by se zpronevěřila své základní myšlence.Kapela vznikla ještě v roce 2011 v Albany, stát New York, což jí pevně ukotvuje v hardcore scéně z východního pobřeží. Podle zvuku jsem to hned u první písně i tak nějak tipoval. Na první dobrou zaujme velice specifický hlas Patricka Kindlona. Zní sice staře a vyždímaně, ale když se podíváte jak vypadá, tak je tam rozdíl mezi fyzickou konstelací a hlasem minimálně 20-30 let. Podobný typ hlasu taky znamená, že žádné velké rozsahy ani virtuozity s ním nepředvedete. Naštěstí to tento styl muziky ani nevyžaduje. Přesto s ním pracuje velice šikovně. Klasikou je oduševnělý a agresivní zpěv, který dává písničkám správný drive. Ale s tím se Patrick nespokojí a nebojí se přepínat do téměř popových poloh a čistého jemného zpěvu (jemného v rámci možností samozřejmě). A to je za mě obrovské plus. Album je díky tomu pestřejší, ale zároveň vůbec nemám pocit, že je to něco nepatřičné. Naopak to zní velice přirozeně.Album produkoval Jon Markson, což je jméno, které stojí i za dalšími zajímavými kapelami podobného ražení jako DOSSER, ONE STEP CLOSER nebo DRAIN (pozor, ne české THE DRAIN). Základ zvuku a i styl riffování odkazuje k alternativnější odnoži grungové scény, což potvrzuje i jeden z kytaristů, který v klipech rád vystupuje v trikách kapel jako TAD nebo MELVINS. Takže tady máme na začátek hezky hutný a zemitý zvuk, který jeden z dua kytaristů, Nick Cogan a Cory Galusha, produkuje svým Gibsonem (vypadá to na klasického Les Paula Juniora, jestli se nemýlím). Druhý má pak „Jaguar na krku“ jak zpívá známá plzeňská kapela, teda kytaru Fender Jaguar. Což samo o sobě je celkem neobvyklé u podobných kapel. Ale díky tomu je zvuk výrazně barevnější a lehce mazlavější, přesně ve stylu indie rocku devadesátých let. K tomu ještě přidejme dravé a nadupané bicí Chrise Villeneuva, doplněné bublavou basou Pat Wynneho, kteří se společně starají o skvělou rytmiku.Překvapením ale ještě není konec. Synťáky. Ano, zase ty prokleté synťáky, které mi nahánějí hrůzu, a které mi zkazili požitek už z nejednoho jinak dobrého alba, když se nepoužívají rozumně a citlivě. Tady bych to zaprvé vůbec nečekal, zadruhé jsem si je při prvním poslechu téměř ani nevšiml, a za třetí, při pozornějším naposlouchávání jsem zjistil, jak geniálně je do písniček zakomponovali.Na první dobrou je zřejmé, že je to primárně melodický hardcore. Ale ty extra přísady, které do něj namíchali, vysvobozují nahrávku z náruče relativně pevně sevřené žánrové škatulky. Ano, kapela se rozhodla trochu zariskovat, protože hardcore hardcore fans (krásná slovní hříčka, no jo, někdy se to povede) dokážou být docela nekompromisní a nemají moc pochopení pro podobné experimenty. Ale jak říkají v krátkém dokumentu o nahrávání – je jim to šumák, prostě teď to budou dělat takhle a buď to fanoušci akceptují, nebo „zůstanou jen kamarádi“.Nástup je parádní. „Mad Care“ má tiché skřípavé intro, do kterého náhle a bez varovaní naplno vybuchne rychlý a tvrdý song. Ale už tady to ředí téměř popovými vokálními harmoniemi, ono i samotný refrén je silně melodický. Na pomezí alternativního a emo rocku se pohybuje „Myopic“, kde se poprvé nenápadně objevují v pozadí i synťáky. „Hey Listen“ jde ještě o krok dál. Vybrnkávaný riff ve stylu FOO FIGHTERS, jemný zpěv a pak agresivnější refrén. Singl „Demolition Man“ zase zvrátí vývoj směrem k tvrdosti. Úsečné riffy připomínající TURNSTILE táhnou píseň skutečně sílou demoliční koule. Na old school grunge odkazuje „Business Ethics“, ale ten valivý, obhroublý základ tady opět perfektně doplní jednoduché, ale zajímavé synťáky. Přímočará „Slide 2 Me“ nechává vyniknout perfektně fungující rytmiku. „Yankee Trails“ zní jako mix britských PLACEBO a heartland rockerů THE HOLD STEADY. A opět tam bouchnou synťáky, žádné cavyky.Na ploše necelých 30 minut nám DRUG CHURCH servíruje skvěle nabušenou a zároveň silně melodickou porci poctivého moderního hardcore rock´n´rollu. Odvaha překročit žánrovou škatulku ať už zapojením dalších nástrojů nebo skladatelských postupů přináší ovoce v příjemné pestrosti nahrávky, která ale zároveň neztratila nic ze své uvěřitelnosti a autentického pouta k rodné komunitě.http://www.crazydiamond.cz/kaviar_kavalier_oslavovat_chlupate_kliny_je_vzdy_radost_rozhovor/3322http://www.crazydiamond.cz/kaviar_kavalier_oslavovat_chlupate_kliny_je_vzdy_radost_rozhovor/3322hackl@volny.cz (Pekárek)Přestože by podtitul našeho dalšího rozhovoru mohl nasvědčovat tomu, že jsem se s Tomem bavil zejména o lechtivějších tématech, opak je pravdou. KAVIAR KAVALIER natočili příliš dobrou desku na to, abych je preferoval. Připravil jsem tedy otázky věnované zejména krásné hudbě, která díky příslušné inspiraci vzniká. Pokud vás zajímá i to další, doporučuji vše přečíst, pak nasadit sluchátka a v přívalu krásných melodií linoucích se z „Hairy Hairy“ popustit uzdu fantazii.„Hairy Hairy“ chvílemi působí jako uvolněné letní, až dovolenkové album. Dalo by se říci, že zážitková a jiná turistika je jedním z tvých hlavních inspiračních zdrojů. Napadají tě příslušné motivy „z cest“ už na místě, nebo až v klidu domova, s odstupem? A jak případně technicky řešíš příval inspirace mimo studio?Většinou už tam. Zvláště během samotného cestování nebo po ránu po probdělých nocích nebo i během nich, kdy si motiv nabroukám do záznamníku v mobilu. Doma pak kolikrát nemohu uvěřit, co to tam mám za kraviny a nesmyslný halekání. Krom toho se tam ale většinou najdou i smysluplné nápady a potenciální hity.Cestuješ rád odjakživa nebo s přibývajícími roky čím dál radši? Nekazí ti zážitky sílící globalizace a overturismus?No jasně že kazí. To je něco šílenýho, jak se lidi po tom covidu zbláznili. Dá se říct, že právě kvůli tomu cestuju míň. Úplně jsem přestal jezdit třeba do Krkonoš. Vždy jsem dělal během babího léta jejich přechod s přespáváním na těch nejvyšších boudách a na Sněžce jsem býval většinou úplně sám. Teď bych se tam ani nevešel a je to tak bohužel úplně všude ve světě. To samý ta nechutná globalizace. Většina evropských měst dnes voní a chutná stejně, atmosféra je všude hodně podobná a veškerý vzrůšo z jejich autenticity je fuč.Dám ti na výběr Ohňovou zemi, Tahiti, Las Vegas, Lhasu a Kinshasu. Kam bys, finančně nelimitován, vyrazil nejraději a proč?Kdyby teď byla 50. léta, tak určitě do Lhasy, pohádkového světa Dalajlámů. Teď už mě to neláká, je to skanzen a je odporný, jak Číňani postupně zaplavují a likvidují celou jihovýchodní Asii. Ohňová země musí být hodně zajímavá, ale čím jsem starší, tím mě víc obtěžuje zima a nerad po horkém létě sahám k svetrům a dlouhým kalhotám, i když teď uvažuju, že si po cestě do Asie dám stopover v Kátmándú. Kongo mě neláká, ale začínám uvažovat o Madagaskaru. Dost mých vilných kámošů tam teď lítá za holkama. Kromě úžasné přírody a lemurů tam jsou nádherné Malgašky. Z tvého výběru bych volil asi Tahiti, důvody jsou zřejmé, James Cook, ráj na zemi a krásné Polynésanky. Úplně jsi mě navnadil, jdu si pustit Bounty s Hopkinsem.Vraťme se však k novince KAVIAR KAVALIER. Rozdíly oproti „Hotelu“ jsou zřejmé, ale zajímalo by mě, v čem ty nejzásadnější vidí sám autor...Já ti ňák nevím. Mně ta dvě alba připadaj až jako takoví sourozenci. „Hairy Hairy“ je možná takový víc rozjetý, nabouchanější, letní, lidi říkají, že pozitivnější, vtipnější a radostnější. Tak ono oslavovat chlupaté klíny je vždy velká radost, taky ta Andrea tam přilévá kýbl chlípnosti, ale nějakej úplně zásadní rozdíl zrovna u těchto dvou alb nevidím. Možná ta celková 70’s stylizace. Těžko se mi to hodnotí.Zajímavé je, že v souvislosti s tvými alby neřeším nic ve smyslu lepší/horší, ale jen ono „jiné“. Nenapadlo tě někdy některé téma dovytěžit nebo v odlišném modu zrecyklovat či aktualizovat? Jak se k podobným věcem stavíš a vidíš někde ve své dosavadní diskografii takový potenciál?Možná teď, jak hodně chodím na houby, tak „Houbařské album“. Mám spousty dalších oblíbených hub, které by stály za opěvování, ale popravdě bych radši přišel s novým tématem. Snad mě nějaké brzy napadne. Houby mám kdyžtak v záloze, až budu starší a ubude vzrušujících zážitků a nápadů.Jak podrobný je vlastně tvůj výchozí plán. Poznáš, kdy máš hotovo, spontánně, nebo víš přesně, že skončíš, až do doděláš poslední vokální linku k určité skladbě?Žádný extra plán většinou na začátku nemám. Skládám věci, jak mě napadaj, a když najednou zjistím, že by se z nich nechal udělat příběh, začnu se o dané téma víc zajímat, žít jím a náladu skladeb pak už zasvěcuju tématu. Většinou se s příběhem vejdu do klasických LP časů, ale někdy se rozjedu a nevím, kdy skončit, jako tomu bylo třeba s „Křivoklátským martyriem“, kdy jsem se nechal natolik vtáhnout do děje, kdy mě stále napadaly všelijaké zápletky ohledně toho nešťastného detektivního vyšetřování a skončil jsem až 17. skladbou v cca 70. minutě.Výrazným přírůstkem do aktuální sestavy byla Andrea Baslová. Jak si na ni vlastně narazil? Krátce poté, co vyšla novinka FORGOTTEN SILENCE, jsi publikoval fotku, na které máš triko s jejich logem…To triko s ní nijak nesouvisí. Prostě jsme si s Krustym vyměnili alba a trička. S Andreou jsme si nějak začali psát a psali jsme si nepřetržitě několik měsíců. Ví toho o mně dnes tolik, že by mohla napsat z fleku nějakou moji další biografii, mnohem intimnější, než je ta dosavadní. Zkrátka, navštívila mě jednou v mé Necrocockvile, kde jsme vypili mraky vína a já ji pak vzal vprostřed noci do svého Gummistudia, kde jsem jí pustil pár rozdělaných skladeb. Byla nesmírně uchvácená a do všech mi nazpívala nějaké své vokální linky, které ji spontánně napadly. Bylo to ohromný a já hned věděl, že je novým členem KAVIAR KAVALIER family. Začal jsem pak skládat dueta nám oběma na míru. Opěvujeme v nich naše chlípné hrátky. Je skvělý, že mi vstoupila do života a pomohla mi udělat nové album silnějším, než by bylo bez ní.Předpokládám, že do samotné tvorby se Andrea moc nezapojila, nicméně její vklad vnímám nejen vzhledem k množství vokálních poloh jako citelný. Jak probíhalo samotné nahrávání? Vedli jste spolu nějaké on-line či studiové diskuse a doznaly zamýšlené vokální party nějakých změn právě v důsledku jejího angažmá?V průběhu nahrávání ke mně jezdila nazpívávat již mnou vymyšlené party, ale zároveň si dovymýšlela i svoje melodie a polyfonické linky, čímž mě čím dál více překvapovala svojí hudební zdatností.Přinesl ti kontakt na FORGOTTEN SILENCE i design od onehalpha. Myslím, že můžeš být dost spokojen…Onehalpha mi skutečně kdysi doporučil Krusty a jsem mu za to nevýslovně vděčen. Vždy dostane ode mě zadání, které pak mnohonásobně umocní a rozvine. Už jeho práce na mé kuchařce Necrocook byla excelentní. Perfektně vždy pochopí styl a náladu, jakou má moje dílo mít.Za největší hit nového alba považuji song „Po stovkách zánětů“ se skvělou Nazaru. Podle mě jsi ho dotáhl k dokonalosti tím, že jsi se po kytarovém sóle zdržel další sloky či jejich repetice a vsadil na instrumentálně-sborovou gradaci. Přesto, neměl jsi chuť tam ten refrén ještě jednou nechat a udělat z toho čistou rádiovku? Nemáš takové pokušení (pokud už) častěji?To mě vůbec nenapadlo. Dost se snažím vyhýbat ohrané klasické struktuře sloka refrén. Nemám ani problém rozjetou gradaci utnout, shodit jí a nasadit pokračování v jiném stylu.A propos, předpokládám, že i zde ve sborech zpívá Andrea…Ano, přidá na konci své vokály v konkurenční melodii, kterou si do toho sama vymyslela. Je to zrovna poloha, kdy má s Nazaru podobnou barvu hlasu, tak se to možná trochu plete.Opravdu hodně se mi zde líbí bicí Honzy Kapáka. Už delší dobu se jedná o tvého dvorního bubeníka. V čem ti vyhovuje nejvíce? Tedy pochopitelně kromě toho, že je prostě hodně dobrý…Je s ním snadná a rychlá domluva. Je to profík, který rychle chápe. Řekl bych, že postupem let stále rychleji a lépe. Dřív, když mi něco nabouchal a já si to představoval jinak, musel jsem za ním zajet na Šumavu a vysvětlit mu to osobně, což bylo taky moc fajn. Jezdím tam rád a taky se s ním rád vidím. Teď už nemám moc důvodů tam jezdit, protože mu jen napíšu, co má opravit, a on to hned pochopí a přebouchá k obrazu mému. Takhle se bohužel vídáme jen při focení, což je vždy velká, skvělá a radostná událost.Jde o hodně respektovaného studiového inženýra a multiinstrumentalistu, nemá tendenci ti přispívat i radou? Přeci jen na „Hairy“ zní takřka všude…On, i když přesně ví, co vyžaduju, nabouchá si to tak nějak po svém, sází tam ty svoje dva kopáky a přechody, které bych mu dříve vyhodil, ale teď mi to tam všechno tak perfektně sedlo, že jsme nepřebouchávali vůbec nic. Naopak jsem mnohdy koukal s otevřenou pusou, jak to oproti demo verzi dostalo nevídané grády, je fakt skvělej. Postřehy a doporučení ohledně zvuku jeho škopku sice mívá, ale má to marný, Marcel si s nima stejně vždy udělá, co chce.Kdo zažil ledvinovou či žlučníkovou koliku, asi ho při poslechu „Koliky“ napadá, že i takový stav se dá zajímavě prožít. Jen musí mít člověk k dispozici plato silných antidepresiv. Můžeš prozradit něco o vzniku této úžasné skladby, v níž se tak plasticky snoubí euforie s pekelnou bolestí?:-) Přiznám se, že jsem po jejím prvním poslechu seděl a čuměl…:-)Antidepresiva ne. Spíš plata spasmolytik a antiflogistik. Diclofenac a Buscopan do žíly byli těmi největšími miláčky, se kterými mi bylo tehdy nejlíp. Ledvinová kolika je ta největší bolest, co vůbec existuje. Prý je mnohem silnější než ty nejtěžší porody. Byly noci, kdy jsem musel třeba 3x na kliniku pro silnější dávku. Plazil jsem se po zemi, zvracel jsem bolestí a kvílel. Zároveň ta bolest vyvolává euforii, takže ve chvílích úlevy přicházely silné hudební nápady a vznikla tak „Kolika“. Je v ní slyšet má bolest, ale i úleva a šťastnej konec. Stál jsem před možností endoskopie a uretoskopie, vše v narkóze. Byla to vypjatá doba plná soužení a strachu, kdy jsem se obával mimo jiné poškození svého ušlechtilého údu. Nakonec jsem si zajel v neděli na prázdnou polikliniku, kde jsem se domluvil s vrátným a 20x za sebou jsem vyjel výtahem do 6. patra a všechny schody seskákal, čímž se mi šutry v močovodech pohnuly. Doma jsem se pak naložil s basou piva do horký vany a na konci dne konkrementy šťastně vymočil přes sítko.Jeden můj dobrý známý ulétává na ponurých chvílích v „Pneumonium“. Skladba začínající jako hodně uvolněný až progresivní MASTER´S HAMMER se po polovině přerodí v něco dost chorobného. V jakých chvílích za tebou přicházejí podobné nápady, nebo alespoň konkrétně zde?To už přesně nevím. Nejspíš jsem začal skladbu psát nabitej energií a o pár dní jsem se k ní vrátil v unaveném stavu, kdy mě už ty kytary rozčilovaly. Možná jsem měl zrovna ňákej zánět průdušek a potřeboval jsem se zklidnit. Skladba začne nabroušeným punkem, pokračuje rapem, aby pak skončila scratchingem a nějakým triphopem.Ještě k MASTER´S, považuješ podobnou kytarovou práci za neoddělitelnou součást svého rukopisu, nebo po ní saháš programově, prostě s tím, že ji tam chceš mít?Hmmm. Nějak jsem si v těch 17 letech vytvořil svůj styl hraní, který mi dodnes vyhovuje a líbí se mi. Naučil jsem se ho účelně používat a jsem línej učit se jiné způsoby. Já na kytaru moc neumím, zahraju jen to, co si sám složím a nehodlám to měnit. Nikdy jsem neměl žádné kytarové vzory, ani nestudoval tabulatory Malmsteena nebo Vaie.Nedávno jsem si v jednom marketu přihodil do košíku láhev Grüner Veltliner a přitom si zpíval však víš co:-), Láhev vína jsem si přitom nekoupil léta. V minulosti jsme mluvili o hudbě pro film, co hudba pro reklamu? Lákala by tě?Klidně.V současnosti disponuješ opravdu silnou sestavou, řekl bych až koncertního rázu. Sambara jsem dosud nezmínil, ale i on odvádí výtečnou práci. Přemýšlím, jak by se dala využít. Neláká tě alespoň živák ze studia – např. pár starších skladeb v jiných, syrovějších aranžmá?Do mého Gummistudia by se s bubny všichni nevešli, muselo by to bejt dole v obýváku, nebo v Hellsoundu, nebo v Sambárovým sklepě. Zkusím to obvolat, ale asi z toho nic nebude. Bydlíme daleko od sebe a stejně jsme už všichni svoje party zapomněli.Výrazný posun nastal v oblasti hudebních nosičů. Konečně jsme se dočkali vinylu. Zatím se jedná o reedici prvního dema Necrocock, ale pro začátek velmi slibné. Dočkáme se i dalších?Bohužel jsem vázán informačním embargem, tak se o tom nemohu rozpovídat, ačkoliv bych strašně rád. Dočkáme se. Do konce roku vyjdou kromě pravěkejch pohřebních „Praktik“ u dalších dvou labelů na vinylech ještě dvě další alba. Label prvního alba to zveřejní až v den vydání, label dalšího přesně nevím, ale budou. Budou naprosto přenádherné. Bude to nevídaná krása. Nemohu se dočkat.Můžeš popsat proces, který k tvému prvnímu vydání u Doomentia vedl?Před časem se mi začalo ozývat několik labelů, co by rády vydaly mé první studiové demo „Practices of Undertakers“ na vinylu. Přišlo mi k smíchu vydávat takovej shit na tak výsostné platformě. Ten demáč jsem už ani nevlastnil. Reagoval jsem chladně, moc jsem jim neodpovídal a spíš jsem neměl zájem. Nakonec po neustálém naléhání ze všech stran jsem si kazetu sehnal od jednou fanouška, co ji má ode mě z 91. roku, kdy jsem mu jí dal na zkušebně při zkoušce MASTER’S HAMMER. Digitalizoval jsem ji a plácnul si s Doomentií. Ještě před tím jsem také uzavřel smlouvu s Němci z Mysantrophia Discos, kteří to demo vydali na CD. Každým dnem čekám od Doomentie balík s deskama a jsem na to moc zvědavej.Nastal podzim a s ním přišly i delší večery vyzývající k další tvorbě. Tušíš už zhruba, kam a s kým nás vezmeš příště?Popravdě, moc ne. Pořád nějak žiju létem, chodím na houby, koukám po letenkách do teplých a dalekých krajů a studio moc nezapínám. Pravdou je, že mám nahraný dvě temný a pomalý podivnosti, co čekají na nějaký koncept. Nejspíš se z toho zrodí novej, divnej Necrocock. Jsou i nějaké plány s významnými lidmi, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Teď je nejzajímavější očekávat velké věci, co se uskuteční do konce roku. Sledujte všichni necrocockworld a můj fb.http://www.crazydiamond.cz/within_temptation_annisokay_blind8_praha_sportovni_hala_fortuna_24rijna2024_koncert/3320http://www.crazydiamond.cz/within_temptation_annisokay_blind8_praha_sportovni_hala_fortuna_24rijna2024_koncert/3320nobody@nothing.com (Gazďa)Ne, v Praze se letos nekonalspeciální ročník zimního Masters of Rock, ale skoro to takvypadalo. Dostaveníčko si tu totiž tři dny po sobě na stejnémmístě daly kapely, které jsou pravidelnými hosty festivalů akoncertů pořádaných Pragokoncertem – WITHIN TEMPTATION, ARCHENEMY, SOILWORK, WIND ROSE, HAMMERFALL nebo POWERWOLF. Doplněno o INFLAMES se tři dny za sebou holešovická Sportovní hala Fortunaotřásala těmi nejhvězdnějšími metalovými jmény, které zimníverzi populárního zlínského festivalu nechaly spolehlivě zasebou. Pro mě se jednalo o celkově náročný ne troj, alečtyřvečer, když jsem si dal o den dříve ve středu ještěMahlerovu pátou symfonii v Rudolfinu. Celkově to ale stálo zato, a dokonce měl tento neoficiální minifestival z méhopohledu neplánovanou, ale přesto skutečně gradující tendenci. Rozjezd koncertního maratónu obstaral čtvrtečnítrojlístek BLIND8, ANNISOKAY a WITHIN TEMPTATION, přičemž jápřišel – stejně jako myslím 100 procent ostatních – kvůliposledně jmenovaným. Hned ve vchodu mi příjemná hosteska vrazilado ruky leták s dalšími akcemi Pragokoncertu a jás překvapením viděl, že Nizozemci byli právě v denpražského koncertu oznámení jako hlavní hvězda příštíhoMetalfestu. Chápu, že jsou u nás hodně oblíbení, ale bylonečekané je vidět nad KINGEM DIAMONDEM. Jednak jsem myslel, že jeKing v porovnání větší hvězda, jednak se u nás dánskýčaroděj objevuje sporadicky, zatímco Sharon a spol. jsou zdepečení vaření. Ale Gazďa míní a dlouholetý promotér ví…Na plochu rezervovanou pro stání předpódiem jsem se dostavil právě včas, abych stihnul BLIND8, okterých jsem před vystoupením nevěděl vůbec nic. Jsou tosympatičtí kluci z Ukrajiny, kteří teď pod velenímNizozemců vyrazili sbírat zkušenosti po Evropě („Tohle je našepáté vystoupení v tak velké hale a nejsme na to vůbeczvyklí.“). Nad pódiem měli QR kód, kterým sbírali peníze naUkrajinu, jinak se ale jednalo o průměrný a z mého pohledumálo zajímavý metalcore. Což je pardon žánr, který mi mnohoneříká. A měli dost blbý zvuk. Zřetelně lepší byli následujícíANNISOKAY. Jde sice také o metalcore, ale tihle Němci prostěprodukují výrazně zajímavější a variabilnější hudbu, kteráje osvěžována naprogramovanými zvuky v backgroundu akytaristou-zpěvákem s barvou hlasu připomínající BrianaMolka z PLACEBO. Mají také smysl pro skladbu a některé věci(„Human“, „STFU“) i hitový potenciál. V písni „Likea Parasite“ Němcům navíc pomohla sama Sharon den Adel, jinakfrontwoman hlavní hvězdy večera, a také dostali výrazně lepšía hlasitější zvuk než předchozí Ukrajinci. Nevěděl jsem, žese tyhle triky ještě předkapelám dělají a že toho má někdoještě zapotřebí. Zvlášť u partičky pár kluků z Ukrajiny,co jsou rádi, že vyjeli do světa a rozhodně nemají šanci svýmvýkonem nikoho ohrozit. Možná to byla nějaká chyba, ale společněs vyčištěním zvuku se hned na začátku ANNISOKAY zvedla ihlasitost…Obecně to ten večer bylo se zvukemvšelijaké. Zatímco u ANNISOKAY byl stoprocentní, během několikaprvních písní hlavních hvězd jsme zas spadli do zachumlanosti. Aminimálně na místě, kde jsem byl já (vepředu nalevo nedalekopódia) se to ani za celý zbytek večera úplně nevyčistilo.Hudebně jsou WITHIN TEMPTATION výrazně výš, ale Němci měliobjektivně zvuk lepší a kvalitu koncertu nemastné neslanéozvučení snížilo. Moje laťka byla ale celkově nastavena možnáaž přespříliš vysoko, protože loňské vystoupení WITHINTEMPTATION na (letních) Masters of Rock bylo asi nejlepšímkoncertem onoho ročníku a vyznačovalo se špičkovým ozvučeními úžasnou vizuální stránkou. I do Prahy přivezli samozřejměNizozemci velkolepou a propracovanou pastvu pro oči, když jsme setentokrát ocitli v jakémsi goticko-klasicistním chrámu, dokterého byly promítány vizualizace. WITHIN TEMPTATION pro mě představujíesenci toho dobrého pop-metalu (symfonického metalu, chcete-li) aněkteré jejich věci mě opravdu hodně baví, zatímco k řadějiných mám vztah „meh…“. Tentokrát se o trochu více sahalok těm druhým. Celkově dávám přednost jejich novější,metalovější a méně oslazené poloze a vrcholem koncertu tak promě byly „Wireless“ a „Bleed Out“ z poslední desky,které obě kombinují jemné tiché a hlasité ostřejší pasáže.Výborně vyšla také „Supernova“ inspirována smrtí Adelinaotce i duet s ukrajinským zpěvákem Alexem Yarmakem, s nímžpokušitelé nedávno vydali nový singl „A Fool´s Parade“.Naopak jedna z mých oblíbených písní poslední doby „Don´tPray for Me“ nepřesvědčila ani napodruhé a naživo působíz nějakého důvodu utahaně a mdle. Kontrastem k ní bylaposlední „Mother Earth“, o kterou doma nezavadím, ale naživoje to ta správná závěrečná pecka, která dokáže koncertsprávně vygradovat. Publikum dostalo do varu i krátkévystoupení někdejší frontwoman NIGHTWISH Tarji Turunen, kteráse na pódiu mihla ve třech písních. Byla sice na plakátech, alena řadě koncertů tohoto turné (včetně těch posledních) sevůbec neobjevila, a tak jsem s napětím očekával, co tedybude. Přišla a byl jsem rád. Její muzika a roztáhlá vlastnívystoupení mě nudí, ale slyšet naživo duo Sharon-Tarja v„Paradise (What About Us)“, tak to stálo za to. Tenhle duet jese 117 miliony shlédnutími na YouTube jednoznačně nejúspěšnějšímsongem kapely a není se čemu divit. Co dodat? Sharon byla jako obvykle celývečer v dobré pěvecké formě a koncert velmi dobře táhla.Kapela spolehlivá, ale nikoliv hvězdná, jak je u nich zvykem. Showpromakaná. Škoda jen toho zvuku a trochu nemastných neslanýchpředkapel. Nashle na Metalfestu…http://www.crazydiamond.cz/ne_obliviscaris_walkways_freedom_of_fear_praha_rock_cafe_19rijna2024_koncert/3321http://www.crazydiamond.cz/ne_obliviscaris_walkways_freedom_of_fear_praha_rock_cafe_19rijna2024_koncert/3321nobody@nothing.com (Gazďa)V Austráliivyrostla docela zajímává prog-metalová scéna a dobrou zprávouje, že se tamní bandy při svých cestách nevyhýbají našimkončinám. Letos na jaře nás poctili CALIGULA´S HORSE a KINGGIZZARD AND THE LIZARD WIZARD tu byli letos, loni i předloni. Dopražského přístavu v lednu minulého roku přirazili iKARNIVOOL a mířili sem i VOYAGER, kteří ale bohužel kvůlizdraví zpěváka už dvakrát evropské turné zrušili. (Bohužel pouze) festivalové vystoupení tu absolvovali BE´LAKOR,což jsou minimálně o půlku parníku z těch všech mojinejvětší oblíbenci. Posledními z bohaté nadílkyaustralopitéků jsou NE OBLIVISCARIS, kteří se zastavili v našemhlavním městě nejdřív loni v červnu a teď letos v říjnu.NEOBLIVISCARIS mají divné jméno („Nezapomeňte“) a jsou i divnoukapelou. Zpívají sice anglicky, ale jejich písně mají názvyideálně rovnou latinské („Equus“, „Anhedonia“ aj.), neboalespoň složité a těžko pochopitelné („And Plague Flowers theKaleidoscope“, „Devour Me, Colossus“). Mísí se to v nichnejrůznějšími odkazy na filozofii, historii i literaturu astřídají se tu fantaskní vizuální vize Gustava Doréhos Goyovým šílenstvím. Hudebně se tu prolíná deathmetalovýzáklad s progresivní instrumentací, kde se sólových partůujímají střídavě basa, kytara a housle. Písně mají raději,ehm… delší. „Tak máme za sebou 23 minut koncertu a prvnískladbu,“ zahlaholil v Praze s úsměvem Tim Charles,který v kapele už od roku 2004 obstarává housle a takéčistý vokál. Profesionální štíhlý sympaťák je vizuálnímalter egem dalšího frontmana, tourujícího growlera JameseDortona, který je opravdovým obřím golemem a jeho chrčák působíjako úder hromu. Jeden křehký a usměvavý elf, druhý temnýbarbar. Jeden z kontrastů, které má kapela tak ráda…Ihudba je to intelektuálská, kde se střídají tempa, tóniny inálady… u ničeho nelze setrvat, je třeba jít dál a dál…Přeci jen – když máte na píseň dvacet minut, tak sinevystačíte s formátem sloka-refrén-sloka. Celé to ale kupodivufunguje nejen na deskách, ale i naživo a já se po příchodu doRock Café rychle přesvědčil, že kapela má u nás v jistýchkruzích zřejmě až kultovní fandom. V publiku se to hemžiloeponymními tričky a fronta u merche nebyla zdvořilostní, aledlouhá a setrvalá. Nezapomeňte… jsme tady.Ještě,než se ale rozezněly tóny šestilístku z Melbourne, dostalijsme dva předkrmy. Nejprve souputníci z Adelaide s (také)divným názvem FREEDOM OF FEAR. Muzikantsky velmi dobře vybavenákapela hrající progresivní melodický death ve stylu PERSEFONEříznutých SEVEN SPIRES, na které upomene i štěkot/growlfrontwomanky Jade Monserrat. Drsný spodek zajištěný výbornýmbicmistrem, hutné riffy a nahoře kudrlinky kytarového mága MattaWalterse, který bez mrknutí sjížděl ta nejsložitějšíarpeggia. Forma byla naštěstí podřízena obsahu. Nejde o nicúplně originálního, ale skladby kapely, která má za sebou uždvě plnohodnotná LP a jedno ípíčko, jsou docela výrazné azapamatovatelné. Sympatické vystoupení.Rozpačitěnaopak působil druhý support. Izraelští WALKWAYS mají web plnývelkohubých prohlášení, které vyvolávají dojem, že máme tučest s něčím na úrovni dalšího příchodu proroka Eliáše.Své produkci říkají alternativní metal, ale mě to spíšpřipomíná hybnější metalcore. Písně nemají špatné adokážou složit výraznou melodickou linku, ale v Rock Caféto ten den nějak nefungovalo. Možná byli kluci unaveni z turné,možná prostě jen neměli svůj den, ale vystoupení působiloutahaně. Energii se sice snažil rozdávat usměvavýbasista-medvídek, ale zpěvák to naopak celkem flákal a působilunaveně a vyčerpaně. Žánrově se také tahle přímočarájednoduchá hudba moc nehodila ani k jedné z dalšíchvystupujících kapel.NEOBLIVISCARIS musejí mít všechno speciální. Některé kapely naturné přehrají celou desku. To ale nestačí. Australané musípřehrát dvě. Nejen poslední „Exul“ (2023), ale také desetlet starou (a lepší) „Citadel“, která jim pomohlak mezinárodní proslulosti a po které se tehdy také poprvépodívali do Česka. Citadela přišla na řadu první a jakosilnější materiál se ukázala i naživo. Jde fakticky o třisáhodlouhé skladby, které meandrují mezi drsností a něhou,epičností a křehkou lyrikou. Závěrečná patnáctiminutovka„Devour Me, Colossus“ je asi mojí vůbec nejoblíbenějšískladbou kapely, a i v Rock Café se podle mého názoru jednaloo vrchol večera. Z nejnovější desky vynikly hlavněsinglovka „Equus“ o požárech v australské bušis výrazným houslovým motivem, a hybná desetiminutovka„Suspyre“. Fandovské publikum si to užívalo a vepředu sevytvořil i menší mosh-pit. Zvuk byl v Rock Café opět velmislušný a všechny nástroje byly dobře slyšet. Po hodině a půlna mě bylo ale té hlasité brutality u pódia už trochu moc, a takjsem se přesunul dozadu k baru, dal si pivo a závěr koncertuuž sledoval z bezpečnější vzdálenosti… Ani po dvoudeskách nebyl konec. „Před začátkem tohohle turné jsmepřemýšleli, jestli budou chtít po dvou hodinách a dvou deskáchlidé ještě vůbec přídavek,“ přemítal elf Charles. Odpověďbyla jednoznačná, a tak se pražským klubem nakonec rozeznělanejslavnější skladba kapely „And Plague Flowers theKaleidoscope“ a publikum se opět posunulo na vyšší rychlostnístupeň. Celkověvětší rychta a víc našlapané a míň intelektuálské, nežjsem čekal. Povedený večer. http://www.crazydiamond.cz/vulture_sentinels_recenze/3317http://www.crazydiamond.cz/vulture_sentinels_recenze/3317janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Asi by se člověk musel v posledních letech nacházet na nějaké ztracenéorbitální stanici v kosmu, aby nevěděl, jak dnes osmdesátkové metalovéretro letí. A navíc v něm vzniká vcelku dost pozoruhodných nahrávek odkapel mladší generace, tedy bandů fungujících kratší dobu než deset let. Jednou z nichjsou i Němci VULTURE sídlící ve Westfálském Dortmundu. Ti mají na svém kontě již čtyřialba, přičemž to poslední „Sentinels“ vyšlo letos v dubnu a těší se velkéoblibě, což není vzhledem k jeho kvalitě vůbec žádným překvapením. Materiál působí vyzrále a věrohodně, navíc nabídne spoustu skvělého metalustaré školy. Podstatné je, že kapela má potenciál, nápady a je ve svém snažení plně uvěřitelná.V případě „Sentinels“ jde zjevně o nejvyzrálejší práci tohoto kvintetu, kterýsvou hudbu označuje ne až tak přesně jako thrash metal.  Kapela je od své druhé desky upsaná Metal Blade Records a z méhopohledu patří, třeba spolu s pozoruhodnými Kanaďany RIOT CITY, k nejnadějnějším retrařůmv metalu, byť bych osobně jejich žánr čistým thrash metalemnenazýval. Ano, VULTURE mají v sobě tvrdost a rychlost, ale rovněž vlastnívýtečný muzikantský vklad evokujících časy prapůvodního speed metalu a jejich skladby tudíž generují i celou řadu nevtíravěmelodických pasáží. V první skladbě „Screams From The Abattoir“ sice L.Steelertrochu připomene rozcáplý hlasový projev Paula Baloffa, někdejšího zpěváka EXODUS, kterýkdysi na jejich debutu „Bonded by Blood“ rovněž předvedl slušnou slovní kadenci, aleto je jen počáteční záblesk. Dál pak je totiž Steelerův vokál zpěvnější a songy sevykazují „power“ rozmáchlostí a solidní hymničností – viz třeba následné „UnhallowedAnd Forgotten“ nebo „Realm Of The Impaler“. Z mého pohledu jde tak spíše ohodně tvrdý speed metal, kontinentálního old-schoolového střihu.  Zcela jistě bych VULTURE spíše přiřadil ke kapelám, jako bylysvého času ranní ANGEL DUST, RAGE, RISK, HELLOWEEN potažmo třeba i BLINDGUARDIAN (pouze z debutové desky), rozhodně tedy více než třeba k SODOMči KREATOR. Jejich frontman vlastní i určitou vokální podobu se Schmierem z DESTRUCTION, ale celkové výrazivo kapely a proud riffových sprintů je mnohem blíže k HEADHUNTER nežk hlavnímu působišti tohoto gurua západoněmeckého thrash metalu. NicméněVULTURE v sobě našli potenciál nahrát semknutou třičtvrtěhodinovou sadu, která se jeví prostá výpadků, desku, jež by klidně mohla vyjít v roce 1988 anepůsobila by vůbec nemístně.  Jedna metalová vypalovačka střídá druhou, všechno sedí, ať mluvím o instrumentaci, nebo se zaměřím na formu provedení, posluchač zkrátka jennadšením lape po dechu, protože na něj útočí záplava povedených metalových hymen. Skladby jako „Deathrow“nebo „Oathbreaker“ jsou toho důkazem, stejně jako epičtěji stavěný závěr v podobě„Sentinels (Heavier Than Time)“. Kapela si navíc dokáže najít chvíli naobohacení desky klasicistní instrumentálkou „Der Tod trägt schwarzes Leder“,jež dodá výrazu VULTURE a jejich aktuální nahrávky na romantičtějším aosudovějším feelu. Skvělá metalová sada staré školy, jakou německá scéna potřebovala jako sůl. Je s podivem, že zaní stojí hudebníci, kteří v době, kdy se takto v oblasti jejich původu hrálo, ještě ani nebyli nasvětě.