http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/the_night_flight_orchestra_metalite_praha_futurum_15unora2025_koncert/3445http://www.crazydiamond.cz/the_night_flight_orchestra_metalite_praha_futurum_15unora2025_koncert/3445nobody@nothing.com (Gazďa)Noční ulice anonymního velkoměsta.Bílá limuzína, osazenstvo v černých brýlích, neony,světla metropole a jejich odlesky na skle a vyleštěných plochách.Klip THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA (NFO) k písni „Transmissions“,kterou hrají i na tomhle turné. Blade Runner, ale v diskotékovéverzi. Pocta konci sedmdesátek/osmdesátkám s upjatýmidžínami, košilí zastrkanou do kalhot, cingrlátky a vším tímbarevným a lesklým, co prostě v jiných dekádách nefunguje.Girls (and Boys) Just Want to Have Fun, Hříšný tanec, Flashdance,Bony a klid, The Night Flight Orchestra…Björn Strid a David Andersson,někdejší kreativní duo melodeathových SOILWORK, pojalo ideu NFOna americkém turné v roce 2007. Oba měli rádi AOR a chtělivyzkoušet cosi v tom duchu, něco jiného a uvolněnějšího,než jim umožňovala jejich dosavadní melodeathová kazajka. Po 18ti letech má skupina na kontě sedm solidních alb, a to nejnovějšívydané letos je vůbec prvním po Anderssonově smrti. Kapelačítající z těch známých jmen ještě basistu ARCH ENEMYSharleeho D´Angela ale i po smrti jednoho ze dvou hlavních patronůjede dál a nepolevuje. Osmdesátky jsou v jejich pojetí stálesilné a tenhle nedělní únorový večer to přijeli dokázat i dopražského Futura.Tak tak se na jeho pódium vešli. Ikdyž se nejedná o opravdový orchestr, tak jde o osmilístek sedvěma kytarami, klávesami a dvěma doprovodnými zpěvačkami,které vedle Strida tvoří centrum vizuální pozornosti show.Společně s dvěma blikajícími palmami zkrátka hodně lidí pro tentomenší potemnělý smíchovský prostor. Oč víc jich bylo napódiu, o to méně bohužel v hledišti, což během večerakomentoval i Strid – „Je to sice intimní, ale příště musíteříct všem kámošům a známým, aby přišli“. Snad mají jindeNFO větší účast, protože s takovou by se jim turnénezaplatilo. Futurum bylo pouze tak nějak poloplné, ale to naštěstínijak neubralo kapele na profesionalitě a nadšení a těch párstovek fanoušků se taky snažilo. Vypadalo to, že jde o opravdovéfandy. Atmosféra byla prvotřídní, rocková ABBA na pódiuposkakovala a šlo o hodinu a tři čtvrtě přímočaré a uvolněnézábavy. Přesně jak to Strid a spol. mají v těch svýchpísničkách. Minusem celého vystoupení bylo, ženezahráli ani jednu moji opravdu oblíbenou skladbu. To je celkemumění, když set obsahoval sedmnáct písní. 😊Nedá se svítit, hodně jich hráli alespoň na minulém turné.Oblíbené hitovky ale byly a Smíchov velmi dobře reagoval na známékusy jako „Divinyls“, „Gemini“, přídavkovou „White Jeans“(hodně lidí skutečně dorazilo do Futura v bílýchtexaskách) nebo na tradičně finální „West Ruth Avenue“.Zaznělo i pět novinek a z nich největší ohlas sklidily takysinglovky – „Shooting Velvet“, „Paloma“ a „Way to Spendthe Night“, z nichž ta první se už skoro přidala doskupiny mých oblíbenkyň a vypadá to na budoucí klasiku, kteráby se mohla udržet v repertoáru. Zaujala i „Cosmic Tide“,kde Strid ke konci poletuje ve výškách a ukazuje, jak silný jenejen showman, ale že je to i jeden z nejvšestrannějšíchrockových a metalových pěvců současnosti. Sám plešatecs vizáží barového vyhazovače přiznává, že právě NFOmu pomohla rozšířit hlasové výrazivo a stát se lepšímzpěvákem. Škoda, že z klobouku desky „Give Us the Moon“nevytáhli také titulní skladbu (podle mě nejsilnější kus alba)nebo vůbec poslední anderssonovku „Like the Beating of a Heart“. Plusem naopak bylo, že přehráli některé „deep cuts“ zestarších alb. Mauglího stojícího vedle mě nejvíc dojaloosmiminutové „Transatlantic Blues“ s hutným sabbathovskýmriffem uprostřed a musím i zpětně uznat, že to byla pecka. NFO si od začátku kariéry udržujeuniformní laťku kvality, zvuku i stylu, a tak méně znalýnávštěvník ani nerozezná, zda je ta která píseň z poslednídesky nebo z prehistorické éry kapely. Každopádně i věci znovinky se v koncertním hávu osvědčily a dokazují, že siorchestra i po Anderssonově skonu udržuje dostatek síly a invence.Stejně jako v případě SOILWORK je samozřejmě otázkou,jestli a jak dlouho (a daleko) je dokáže samotný Strid táhnoutskladatelsky. Alespoň v případě NFO to zatím vypadá, žeto může fungovat. Jo… NFO předskakovali METALITE,švédská pop/sympho-metalová parta ze Stockholmu. Ničímnevynikající plastiková záležitost ze stáje AFM, ale jejichtřičtvrtěhodinka se dala v pohodě zkousnout. Publikum bylonejdřív úplně mrtvé, ale nakonec se nechalo přesvědčit acelkem se rozehřálo. Úlohu supportu splnili, ale nic co by utkvělov hlavě, v očích nebo kdekoliv jinde tam nebylo…Fotografie: Mauglíhttp://www.crazydiamond.cz/obscura_a_sonication_recenze/3442http://www.crazydiamond.cz/obscura_a_sonication_recenze/3442janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Není to až tolik týdnů zpátky, cojsem se s velkým zájmem zaposlouchal do dnes již předposlední desky „AValediction“ od německých OBSCURA a shledal jí hodně povedenou a v jistém smyslu přelomovou. Šlo o práci, kde se kapela okolo SteffenaKummerera vydala o něco přímočařejším a posluchačskyvděčnějším směrem, než tomu bylo u jejich předchozích děl. Přestože se od etapy této nahrávkysložení kapely znovu diametrálně změnilo a Steffen se praktickyrozloučil se všemi tehdejšími spoluhráči, z mého pohledupokračuje plynule v trendu zpřímočaření vlastní tvorby. A to i snovými lidmi na palubě. Úmyslně netvrdím zjednodušení, protože i novéskladby jsou plné mistrovských instrumentálních pasáží,znamenitých rytmických momentů a perfekcionalistickýchsól. Je nepochybné, že nové album „A Sonication“pootevřelo dříve velmi technické a progové prostředí deathmetalu většímu zastoupení melodiky a postupů, které, podobně jakojiž u předchozího alba, čpí skoro až melo-deathovými prvky. Co zůstaloneměnné, je prvotřídní zvukový vklad, muzikantská perfekcea bravurně zvládnutá technická stránka věci. Jako zápor vnímám menší ochotu riskovat a o něco slabší skladatelskou složku než u minulého alba.Z mého pohledu novinka nevlastní ažtolik silných motivů jako předchozí album, což je možnázpůsobeno dřívější větší ustáleností sestavy a zřejmě ivětší pohodou během skladatelského procesu. Nové skladby jakobyvíce připomínaly cosi, co zde již v mnoha jiných obdobách bylo.Jasně, OBSCURA byla vždy vnímána jako kapela, v jejíž tvorbě hrála roli určitá stylová návaznost na průlomové žánrovéspolky z devadesátek jako DEATH, ATHEIST, CYNIC či PESTILENCE, ale právě vsouvislosti s těmito jmény o jisté unifikaci zvuku jejich současné tvorby nemluvím. Přesveškerou snahu a zabudování nových spoluhráčů do sestavy,aktuální songy nepůsobí ve svém jádru až tak charismaticky aOBSCURA na novince působí jako draze vycizelovaný metalovýartefakt, který si klade jen ten cíl, že nikoho zas tak mocnezklame. O tom zdali někoho nadchne, jakoby Steffen Kummerer a jeho nový spoluhráči snad ani nezauvažovali.Čím dál víc mě přijde, že seOBSCURA dostává do osidel nějakých předběžných mustrů, a ikdyž stále umí vysochat songy, ve kterých je znát špičkové řemeslo, již na nich postrádámonen prvek zdravého překonávání vlastních met minulosti. Rychlájízda „Silver Linings“ je povedenou deathmetalovou vypalovačkouna úvod, kterou poznamenává drtivé tempo, řada fines i erupcekytarového zdobení. Jakoby se ona virtuozita někdejšího tech-deathu kapely dala do holportu s výrazem starých DARK TRANQUILLITY či AT THE GATES. OBSCURA špinavost druhých zmíněných sice nevlastní, ale má potenciál energetický a co se týče kytarových melodií. Ve středním tempu usazená „Evenfall“ jakoby byla lehce inspirovánanáladou hudby IN FLAMES v časech, kdy se před dvaceti lety Švédovétoužili definitivně zbavit svého původního směru. Skladbě však znovunechybí melodičtější linky, čisté zpěvy v back-vokálech (zatímco ten hlavní působí drásavě), řada perfektníchinstrumentálních momentů, z nichž upoutá nejen rozšafně pozvolnébaskytarové brumlání, vystavené na odiv již od úvodu písně, takznamenitá, neustále se odněkud vynořující a znovu mizící kytarová sóla. Trojka „In Solitude“ je znovu manévr dovod tvrdších deathových odnoží a growlu. Vesměs jde onejvýživnější žánrovou erupci na desce. Skladba vlastní parádní sólo rejdění v druhé polovině a dokládá, že Němci patří ve svém oboru ke špičce. Instrumentálka „Beyond TheSeventh Sun“ nás zavádí do prostředí pro tuhle kapelu toliktypického a tak čelíme znovu kosmickému prostoru a na své odyseise během jízdy necháváme oblažovat libými kytarovými tóny a poutavou melodikou s častým kytarovým čarováním. Nejde však o žádné nesmyslné onanie, ale momenty s hlavou a patou. Ano, tahle instrumentálka má duši, má příběh a patří k nejlepším věcem na albu. Jak však dále deska pokračuje, postupnězjišťuji, že se OBSCURA nesnadno dostává ze své zavedené zóny,ale ani v ní neexceluje s něčím, co by výsledek posouvalo navyšší level než u předchozích alb. Naopak, vše působí ještě o něcopředpokládaněji a čitelněji, skladby jsou si vzájemně docela podobné, sice nezklamou, ale rozhodně ani ničím nad rámec osvědčených mustrů nenadchnou. Melodie jsou jasnější, strukturauhlazenější, ale nějaké nosné nápady jaksi zůstaly na půlicesty k tomu, aby se o novince dalo mluvit jako o díle, kterékapelu katapultovalo kamsi výše. Dle mého je „A Sonication“ jen deskou, která jesice zhotovena s péčí, ve výborných podmínkách, výbornýmihudebníky, ale její potenciál rozhodně není zlomový.http://www.crazydiamond.cz/soul_asylum_slowly_but_shirley_recenze/3437http://www.crazydiamond.cz/soul_asylum_slowly_but_shirley_recenze/3437nobody@nothing.com (Gazďa)Někdy před dvěma měsíci jsem sipři svém pravidelném prosívání programů pražských klubů asálů s překvapením i radostí všimnul, že do Lucerna MusicBaru míří na začátku února SOUL ASYLUM. Pecka… Začal jsem setedy těšit i probírat se jejich „novější“ diskografií.Novější přitom v dvojnásobných uvozovkách, protoženaposledy jsem je vnímal asi při vydání singlu „I Will Still BeLaughing“, a to se psal rok 1998. Občas člověk sám sebepřekvapí. Jak je možné, že jsem takřka zapomněl na existencikapely, jejíž průlomovou desku „Grave Dancer´s Union“ (1992)a následující „Let Your Dim Light Shine“ (1995) jsem dosthltal? Hlava to nechápe. Z koncertu nakonec nebylo nic,protože jsem odjel mimo republiku, ale na svou znovuobjevenou dávnoulásku jsem nezanevřel, což nakonec vyústilo v náklonnostk jejich poslední řadovce. Někomu dnes možná tohle jménoneřekne nic, pro jiné pamětníky je to parta, která světu dala song „Runaway Train“. Jenže SOUL ASYLUM nikdy nebyli kapelou jednohohitu. Ani tehdy ani dnes. Na to je frontman Dave Pirner přílišdobrý skladatel, takže mají podobně silných kousků v rukávuza dobu své historie desítky. Od jejich ranných punkovýchzačátků, přes pokládání základů grunge (v Minnesotě),následující mainstreamových úspěch, až po zprvu pomalejší apak dost rychlý pád z nebeských výšin, na kterých senaopak jejich někteří seattleští grungeoví kolegové víceméněudrželi až dodnes. Ne tak kapela, která hrála na prvníinauguraci Billa Clintona a jejíž frontman chodil po JohnnymDeppovi s Winonou Ryder. Zůstala jí ale kvalita, kterouprokazuje i na poslední desce.Žádný velký vývoj za ty dlouhéroky nenastal. Je to dobře. Stále máme co do činění s lehceundergroundovým a špinavě znějícím rockem s jednoduchými,a ne úplně naladěně znějícími kytarami, prostými bicími acharakteristickým Pirnerovým chraplákem, který působí, jako byse zpěvák právě probudil z pořádné pařby a nestačil seještě úplně rozezpívat. SOUL ASYLUM na novince střídají jakokdysi punkově a tvrději znějící kusy „Freeloader“, „TryinMan“ nebo „Sucker Maker“ s něžnějšími „FreakAccident“, „You Don´t Know Me“, případně kombinují oběpolohy v singlovkách „The Only Thing I Am Missing“, „HighRoad“ nebo „Trial By Fire“. A jsou to právě ty písně, kterése opírají o jemnější polohu a aranže, které jsou nejsilnějšíz celé desky. „Slowly But Shirley“ ale neobsahuje žádnouslabou skladbu, jen ty dobré trochu méně a trochu více. Udržovatsi takovou skladatelskou invenci i po více než čtyřiceti letechexistence a s šedesátkou na krku je obdivuhodné. Těším sena jejich další českou koncertní zastávku, snad přijde…http://www.crazydiamond.cz/dream_theater_parasomnia_recenze/3439http://www.crazydiamond.cz/dream_theater_parasomnia_recenze/3439nobody@nothing.com (Pekárek/Majk)Pekárek: Třináct let jsem čekal na to, až se bubeník Mike Portnoy vrátí do svého hudebního domova, a tím pádem i k jedné z mých srdečních kapel. No, čekal. Popravdě, přibližně do roku 2015 se mi při spatření známého loga chtělo zvracet, později se situace o něco zlepšila, nastala éra lhostejnosti. Postupné sbližování hlavních protagonistů jsem však samozřejmě registroval. Pokud jsem si zmíněný návrat přál, tak hlavně kvůli Mikeovi, jenž o něj bezesporu stál. Nebudu spekulovat nad tím, jakou musel přinést obětinu. O tom asi nejvíce vědí příslušní právníci. Zadostiučinění z faktu, že DREAM THEATER v mezidobí nahrávali nevýrazná alba a že k nim adorovaný Mangini prostě nesedí, jsem každopádně necítil. A čas plynul, hodně času, na kapelu za zenitem strašně moc zbytečného času. Blběji ho promarnili snad už jen MORBID ANGEL v souvislosti s návratem Vincenta. Když se tedy Mike konečně vrátil, první, co mě napadlo, bylo: „Pozdě, ale přece!“ Očekávání nedorazila vlastně žádná. Ta trocha uspokojení nepřerostla ve zvědavost. Bylo jasné, že Petrucci se o vládu s nikým dělit nebude. Na druhou stranu Portnoy je typ bubeníka, který dokáže proměnit sound, který dokáže „exhibovat pro celek“. Dokázal však na novém albu „Parasomnia“ i něco víc? Doufám, že v uvedeném směru k nějakému závěru s Majkem dospějeme. Dá se říct, že bychom se k němu mohli dobrat, když ne z opačných, tak alespoň z odlišných perspektiv. Ty sis přeci dokázal užít i éru s Manginim?Majk: No jasně. A co je v umění vlastně fakt, o kterém mluvíš? Pro tebe nevýrazná alba v éře Manginiho, pro mě většinou výborné desky. Portnoy ze začátku chyběl, ale Mangini se do toho dostal a dodal kapele v jistém směru progres ve zvuku. Není takový extrovert jako Portnoy, a tak celá jeho éra v podstatě dospěla k vycizelování melodické formy, která upřednostnila v první řadě „písničky“. Petrucci dokázal kapelu utáhnout, i když mu „bláznivej“ parťák chyběl, návštěvnost koncertů neklesala a desky „padaly“. Takže jo, Manginiho éru jsem si užil, respektuju ji a baví mě. To ale neznamená, že nejsem rád, že je Mike zpátky – naopak! Teď je svět zase v pořádku a s Portnoyem se do kapely může vrátit „starý duch“. Přinejmenším musí mít po všech těch soft projektech (s výjimkou SONS OF APOLLO a METAL ALLEGIANCE) neskutečnou chuť do toho zase pořádně třísknout. A hned ti také odpovím na otázku, jestli na nové desce dokázal něco víc. „Jo“! Ta deska je totiž skoro celá velkou bicí exhibicí.Pekárek: No dobře:-), polemiku ohledně kvality období bez Portnoye odložíme na pivo, i když tedy lepkavé kilometrové „písničky“ jako „ÁÁÁÁÁLIÉÉÉN…“:-) mě i teď trápí dost. Doprdele, teď to nedostanu z hlavy nejmíň tejden.:-) S tou návštěvností a prodejema bych si nebyl tak jistej, nicméně tam se může jednat o jeden z projevů stárnutí žánru jako takového, úbytku jeho fanoušků a podobně. Leccos se dohánělo či nastavovalo vydáváním bezpočtu živáků a pofiderních demáčů. Pokud však čísla klesala, asi nepůjde o nic dramatického, spíše konstantního a ve výsledku nezvratného. US chart od „eponymu“ po „View…“ – dle Wiki: 7., 11., 24., 52. – hovoří jasně. Portnoyův nástup má potenciál další pokles o něco oddálit, tedy alespoň mimo USA. Držme se však toho, že ke všemu došlo proto, že všichni, pochopitelně s výjimkou Manginiho, chtěli navázat na éru, kdy hrál v kapele někdo víc než jen výborný bubeník. A tady musím souhlasit, když už jsi to vyzvonil hned zkraje.:-) Onen „starý duch“ se do ní skutečně vrátil. A jiné vysvětlení než návrat ztraceného syna (otce zakladatele) neexistuje. Přestože takový byl evidentně i prvotní tvůrčí a producentský záměr, jedině s dotyčným ho šlo přesvědčivě naplnit. Co se týče exhibice, pořád si myslím, že nejvíc se „za doprovodu ostatních“ opět předvádí Petrucci, nebo je vše ještě složitější. Portnoy bezpochyby hraje na Petrucciho, ale tak brutálním stylem, že se z toho stává exhibice na kvadrát. Skoro bych řekl, že ho v nějakém smyslu převezl. Bicí sice působí uměřeněji, zas o něco vyzráleji, ale ty údery ve prospěch riffů, nazval bych je „klepáním kosy“, jdou přímo na komoru. Takhle fakt moc lidí nehraje. Pod tím drtí Myung, prostě pohádka. Všemu navíc pomáhá zvuk. Mangini nikdy nedostal tolik prostoru, nikdy nepůsobil tak hromovládně. Sneap se jako dodavatel zvuku znovu překonal. Pokud chtějí MESHUGGAH spojit maximálním tvrdost s přírodnějším vyzněním, měli by už konečně zamířit k němu. Nechal jsem se trochu unést. Jedno je jisté, „Détéčkům“ vše hraje, jak má, a my se proto vracíme málem až k …. „Scenes…“?Majk: Vole jo! A já půjdu ještě dál. Nebo ne, nechám si to až nakonec, podle toho, co z tebe ještě vypadne. Máš pravdu necháme Manginiho éru na jindy, ať si s ní každý naloží dle svého. A „Alieeen“? Na to je jednoduchá odpověď – GRAMMY. Ponechme stranou význam uvedené ceny pro metaláky, který je víceméně nula. Petrucci nebo Portnoy, není to jedno? Exhibují oba a víš proč? Protože je nic nesvazuje. Protože Myung s Rudessem na ně makají do roztrhání těla. Proto také kytara vypadá, že je úplně rozhodující nástroj. Klávesové rejstříky převážně v nižších polohách a basa jedou hodně času téměř unisono s kytarou, a tím vzniká ten až obludně masivní sound v rifáži. Sneapem nakroucený zvuk navíc zprostředkovává basovější spektra v takové čitelnosti, že se o tom jiným kapelám může jen zdát (nezapomínejme ale i na zvukového inženýra Jamese Meslina). Celé dohromady to s vytaženými bicími dělá z poslechu lahůdku. Za mě dostal Portnoy dárek, který si zasloužil jak on, tak my všichni. Tvrdost a přímočarost v prvním plánu, v tom druhém i třetím, ale stále také kompoziční přehled a umění schovat do instrumentálního pekla melodické i harmonické vzorce, které rozhodně nejsou běžně ke slyšení. Hm, říkáš málem až k „Scenes…“? Já to vidím dokonce až k „Awake“ namíchaném s „Train of Thoughts“. No není snad ten nosný, opakující se motiv celé desky v něčem hodně podobný „Space Dye West“? A tím i stejnému vzorci na „Awake“?Pekárek: Hele, „Awake“ i „Train…“ mě taky napadlo. První hlavně díky zvuku bicích, druhé i kvůli celkové tvrdosti a některým postupům, a nemusím zmiňovat zrovna vykrádačku z „As I Am“ v „Midnight Messiah“.:-). Měl jsem ovšem na mysli hlavně ono epičtěji pojaté metafyzično na koncepční bázi. Brr, to jsem se zas vyžvejk.:-) Jednoduše řečeno, s „Parasomnia“ tady máme znovu tak trochu duchařinu procházející celým albem. Netušíš náhodou, o čem nám LaBrie za doprovodu té brusky vlastně vypráví? Asi půjde o něco méně banálního než o blbý spaní…:-) Když mi s tímhle pomůžeš, prozradím ti, proč s „Awake“ víc styčných bodů nenacházím, nebo si tipneš?Majk: Netipnu, protože kromě té konceptuální spojky propojených a opakujících se motivů napříč deskou, tam hudebně těch podobností dál už taky moc nenacházím. Jestli ono to nebude tím, že dneska jsou boys o 13 desek(?) dál a o pár dekád starší?:-) Ale s tou vykrádačkou „As I Am“ (samozřejmě máš pravdu) si narazil právě na hlavní prvek a věřím, že i smysl desky. Je to, dle mého, totiž pomyslný poslední kus skládačky, který spojuje celou historii DT dohromady. Nejen ta evidentní Metallica „aka“ „As I Am“, kde nepokrytě vzdávají holt jedněm ze svých velkých vzorů – METALLICE (stejně jako dřív PINK FLOYD, IRON MAIDEN a RUSH), ale i celý koncept. Je to o spánku, poruchách a hlavně snech. O světě tak trochu mimo, o páchání věcí, které se dějí mimo ovladatelnou realitu („Dead Asleep“ – skvělý text a nejtajemnější skladba desky), o nočních můrách – snové divadlo! Je to temné, je to strašidelné, je to koncepční a v mnohém to právě připomíná zlatou éru až někam k „Scenes…“ a „Train…“. Takže je to úmysl, schovaný pod povrchem, který celému dílu dává najednou trochu „vyšší“ smysl? Nebo je to bohapustá vykrádačka sama sebe? Posuď sám, já věřím že to první, a proto jim to žeru. Možné jsou ale obě odpovědi. A hele, narazil jsem na netu na borce, co si všiml v textu „Midnight Messiah“ následujících, dříve už použitých vět, takže kradu a posílám dál:„Just another pleasent nightmare“ and „uncanny strange deja vu“ – „Strange Deja Vu“„Over and over again“ – „The Enemy Inside“„Constant motion“ and "forevermore blistering out of control“ – „Constant Motion“„I can no longer fly alone“ – „About to Crash“„Its calling me back to my home“ – „Home“„This dying soul" and "breaking and shaking and left in the cold“ – „This Dying Soul“Tak co, je to už takový marast, že ani text nejde napsat bez opakování nebo je to jinak? Jo, a k té duchařině, abych nezapomněl na tu brusku: „Thats why I feel like Im trapped. I keep thinking that Im waking up but Im still in a dream, it seems like its going on forever, I cant get out of it, I want to wake up for real. How do you really wake up? When I finally woke up, I was like, Whoa, that wasnt a dream. That was a visitation to this real place: the Land of the Dead.“Pekárek: Hmm, tohle je vážné.:-) Díky za vhled! Tak především kvituju, že jsi se mnou nešel do zbytečných polemik o rozdílu mezi deskama, na kterých hraje Kevin Moore, a těmi, kde řádí Jordan Rudess.:-) Jde prostě o jiný hudební, a tím pádem i pocitový svět. Ten Jordanův se od „Scenes…“ buduje už strašně dlouho a přes všechny peripetie zůstává v tvorbě DREAM THEATER stále přítomný, velmi citelný a jasně seznatelný. Ano, na „Parasomnia“ se častěji drží spíš vzadu, přesto si říkám, že i on měl najednou k dispozici parťáka, který má daleko větší pochopení pro jeho neustále hrátky na pomezí klezmeru a Čajkovského. Návrat se najednou stává Návratem. V angličtině se většinou mele něco ve stylu „return to form“. Tohle jde však mnohem dál, ať už na minulé nahrávky pohlížíme jakkoli. Mohl právě a jen příchod Portnoye znamenat restart na úrovní blížící se něčemu jako „Scenes from a Memory II“? A pokud ne, lze si vůbec něco takového představit bez jeho bubnování? Samé otázky, nicméně jsem idealista, věřím tudíž v nový impulz a „znovu-napojení“ navzdory předchozímu nechutnému vyhazovu. Zkrátka věřím v obnovenou chemii. Citace a výpůjčky, ať už od sebe či jiných (a že jich tam je:-)), vůbec neřeším. Zde se pracuje na úplně jiné než písničkové bázi, staví se další metalový chrám. Výpůjčky evidentně nemají nic zachraňovat. Možná jen toho „Kmotra“ mohlo být o něco méně.:-) A neštve mě ani určité instrumentální „zHangárovatění“ (MEGADETH), ani ten výňatek Jidášů v již zmiňované „Midnight Messiah“. To jim snad Sneap odprodal jako ořez ze svých posledních studiových prací.:-) S Portnoyem se tudíž zas jednou odskočilo do sfér, kde se po konci SHADOW GALLERY už nikdo jiný nepohybuje. Kapela samotná zde navíc znovu našla samu sebe. I ty instrumentální závary více respektují náladu konceptu a potřebu jeho sevřenosti kolem ústředního tématu. Vždyť se jim povedla i balada. „Bend the Clock“ si fakt užívám. Když nad tím tak přemýšlím, každá skladba má něco.Majk: Jasně – další ironická šleha na Sneapa. Vím, že jeho práci zas tak moc nemusíš, já naopak. To, jak nakopl a vzkřísil ACCEPT, zvukově předurčil víc jak dekádu SAXON a teď už podruhé dopomohl DT k bombastickému zvuku, za to ho musím mít rád. Ale to je jedno, otázky vkusu tady nejsou na pořadu dne. „Bend the Clock“ – jasně, skvělá balada (tvrdší než úplné cajdáky) a skoro jediný záchranný kruh pro posluchače „novice“. A to sólo na konci? Falešná skromnost stranou, ale tady nejde nevzpomenout na „Comfortably Numb“. Na desce FLOYDŮ „upajcnutý“ konec do fadu, tady to samé. Prostě nechci, aby něco takového už končilo! A stejně jako Gilmour, i Petrucci tady bude moct na živo rozjet neskutečnou parádu. Už dneska se těším na koncert. Stručně řečeno, na „Parasomnia“ jde v podstatě o jednu kládu za druhou. Úplně chápu, že když si desku pustí člověk, co pro něj DT zas tak moc neznamenají, že materiál v podstatě „odzívá“, nazve ho nudným a vlastně nemá důvod se k němu vracet. Ta deska chce čas, musí se poslouchat v celku a ono to přijde. Těmi katarzními momenty Petrucciho kytary v sólech počínaje a LaBriem, roubujícím melodie na nenormální podklady s mistrovským citem pro věc, konče. Ten chlap měl slabé období, to všichni víme, ale na deskách je pořád super, a tím, co předváděl na poslední tour, si to u mě zase vyžehlil.Už se to tady vícekrát přetřásalo, ale zase to musím vypíchnout – ta po*raná marketingová strategie s půlročním lákáním na desku, která je už beztak dalšího čtvrt roku nahraná! K čemu to je? Singly po měsíci a půl? Nakonec tři, bez jakékoliv znalosti albových návazností a fungování celku. Dopředu znáte „skoro“ polovinu desky a poslech kompletu je pak totálně zdeformovaný. Tady jakbysmet. Dlouho mi trvalo, než jsem to dostal z hlavy a zase začal vnímat tu desku jako celek a ne jako zbytek „naroubovaný“ na známé skladby. Fuj! A co jako labely čekají? Že prodají víc desek? Blbost! Rocker, který desky kupuje, si je koupí tak jako tak, a ty ostatní? Fakt to pomůže prodeji? Nevěřím. A osobně mě to vlastně dost sere. Jeden singl a za měsíc deska, hotovo. Díky!Takže jo – rozumím, že „nefanda“ kapely prostě nemá moc dobře nastavené podmínky pro poslech aktuální desky. A ta se tak na první dobrou může jevit dlouhá, monotónní a suchá. Ale nic není dál od pravdy, za což vám ručím. Sakra, a to jsem chtěl napsat něco k samotným skladbám – sorry. Pomůžeš mi, ať se konečně přestanu vykecávat a vylejvat si srdíčko jak „čtrnáctka na Facebooku“?Pekárek: Dobře, odrazím se však od tvých postřehů. Popravdě, sám jsem si ze singlovek pustil jen „Night Terror“ a pak na vše zapomněl. Uvědomil jsem si, že hrozí něco, o čem jsi právě mluvil. Vyplatilo se, novinka zaujala hned napoprvé a pak jsem se k ní strašně rád vracel. Nejde ani tak o bohatství výrazných nosných nápadů, těch tam zas tolik není (nota bene těch nových), ale o oživení jedinečného kouzla DREAM THEATER, zacílení špičkových instrumentálních výkonů a o procítěnou LaBrieho kantilénu, znějící nad pekelně tvrdým spodkem. V tomhle na ně nikdo nemá! Možná se tady bavíme o jejich nejtvrdší desce. Nikdo a v podstatě nic mě na ní nevadí, všichni předvádí naprostý top, tedy ve svých polohách i LaBrie, ať už je za tím cokoli. Vychutnávám si každý riff i sólo, tvrdé hammondy, klavírní duhy pod Petrucciho jímavými melodiemi, Myungovy nanometry i každý jeho tón či dozvuk navíc. Vše má své přesné místo, přebývá opravdu málo, díky čemuž hudba konečně zas plyne. Ke skladbám asi tolik. Baladu už jsem zmiňoval. Podle mě v ní zazní možná nejkrásnější moment desky, na mysli mám kytaru ala Americana hned začátku. I slzička ukápla.:-) Stran zmíněného fade out sóla nevím, co bych dodal. Když vše vezmu popořádku v „In the Arms of Morpheus“ fakt přitlačili na pilu, souhra Petrucci/Portnoy je absolutní, přechod do epické melodické fáze nádherný. Takhle umí sólově vyprávět jen John. A jsme u toho; singlu „Night Terror“ uvedené intro (rozehřátí) jednoznačně chybělo. Kytara je k nezastavení a spojení SLAYER s leitmotivem „Cliffhanger“ od SHADOW GALLERY nemá chybu, stejně tak rytmické zvraty respektující vytýčenou náladu; a Rudess tomu tentokrát skutečně pomáhá. Mám pokračovat? „A Broken Man“, brutální nájezd, vokálně kytarový marš-tlak a pak marionetový valčíček, docela psycho, minimálně dnešní nákup v Albáči s tímhle v uších. Jasně, nic nového pod sluncem, jenže mě to v podobné konstelaci a zvukovém nastavení pořád baví, zvlášť, když se ta úvodní smršť najednou, přesto však organicky překlopí i do závěru. O „Dead Asleep“ ses už zmínil. Odjakživa mi bylo sympatické, že se nebojí těch nejklasičtějších metalových postupů, zde i jinde je můžeš přehazovat vidlema. Máš je k dispozici v mistrovském podání a s náležitě temným konceptem, kterému nechybí tlumené světlo z Broadwaye. Tohle je New York, baby! A ano, v suitě „The Shadow Man Incident“ se kapela definitivně přihlásí ke „Scenes…“ Dál asi nemá cenu pokračovat. Vše podstatné už myslím zaznělo. A noví posluchači? Pokud na takovou produkci nedokážou naskočit po pár riffech naklepaných tím nejlepším metalovým bubeníkem a baskytaristou, sorry jako, třeba si zas dokáží pěkně užít nějaký abstraktní obraz.:-) Že jsem napsal nejlepším metalovým bubeníkem? Po tomhle komplexním „úkazu“ zvaném „Parasomnia“, považuji diskusi na dané téma za uzavřenou, minimálně ze své strany.:-) Nezapomněli jsme na něco? Třeba na obal a tak?:-) S hodnocením pod devadesát nejdu…, ale to asi nebude problém, že?:-)Majk: Podepisuju v plném rozsahu. „Parasomnia“ je úkaz. A že nepřináší nic moc nového? Je poměrně hodně lidí, co to kapele vyčítá (nemyslím tebe, klid). A kdo přináší,… po 16ti řadových albech? Rudessovi je 68 let, LaBriemu 61 a zbytek pomalu olizuje metu blížící se šedesátce? A přijdou se šlehou, která navazuje na nejlepší odkaz kapely. A lidem to přijde mnohdy málo? Trochu sebereflexe a pokory. Jasně, jsou věci, které se dají diskutovat, jako právě ten „nejspíš“ AI obal z produkce věhlasného Hugh Symea. Já všeobecně nemám problém, jestli ten obraz vznikl za pomocí AI, nebo ne, důležitý je výsledek. Pokud AI bude umět dělat lepší práce než lidé, je potřeba se prostě víc „hecnout“ a přinášet něco, co AI nedovede. Starý dobrý konkurenční boj. Jasně, taky s tím nejsem úplně košer, ale v podstatě, osekané od všeho balastu, to tak zkrátka je. Spíš je úplně mimo ta kauza, kdy Hugh nebo ta jeho společnost prodala jeden stejný výjev (ne ten titulní) dvěma různým kapelám. To mi hlava nebere. Nicméně tohle vnímám jako podružnosti. DREAM THEATER jsou o muzice a vždycky byli. A ta je pořád prvotřídní. O nejlepším metalovém bubeníkovi a basákovi už si psal, já dodám s totálním klidem na duši i nejlepšího metalového kytaristu. Minulé desce jsem dal 90 %, takže tady prostě musím za sebe jít na 100 %. Zaokrouhleno, zprůměrováno a vztaženo na běžné posluchače, se určitě na 90 % shodneme. S příslibem, že příště to klidně může být třeba 120 %. Mají na to.Pekárek: Původně už jsem nic dodávat nechtěl, ale nedá mi to. Díky novince „Parasomnia“, v jejímž poslechu budu v dalších týdnech nadšeně pokračovat, se opět těším na jejich další album. Budou čelit obrovské výzvě a zároveň i úbytku sil, trochu perverzně se tudíž těším ještě víc. Ale co, vždyť Petruccimu stačí jen zabrnkat Americanu… a kdejaký blbeček půjde do kolen.:-) Jo, a s Manginim cítím. Nakonec si totiž myslím, že se jim snažil dát a asi i dal (budiž) fakt hodně. A nejde jen o tu totální bubenickou šílenost v „ÁÁÁÁÁLIÉÉÉN…“:-)http://www.crazydiamond.cz/blood_incantation_praha_palac_akropolis_29dubna2025_info_koncert/3441http://www.crazydiamond.cz/blood_incantation_praha_palac_akropolis_29dubna2025_info_koncert/3441nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/795Dále pak ticketmaster a goout:https://goout.net/.../blood-incantation%2Bminami.../szhtqlx/Mezihvězdní deathmetalisté Blood Incantation rozšiřují obzory a přinášejí nové album Absolute Elsewhere, které se nepodobá ničemu, co jste kdy slyšeli. Ano, to je odvážné, možná až hyperbolické tvrzení, ale málokdo se může prohlásit za zvukový přelom tak snadno jako tento kvartet z Denveru v Coloradu. Dvě části alba - „The Stargate“ a „The Message“ jsou stejně spletité jako poutavé a exponenciálně rozšiřují vzorce stanovené jejich scénou otřásajícím debutem Starspawn (2016) a přelomovým následovníkem Hidden History of the Human Race (2019). Večer doplní Minami Deutsch z Tokia, kteří o sobě říkají, že se řídí psychedelickým rockem a minimal technem, ale - jak dokazuje název kapely, který v japonštině znamená „jižní Německo“ - ve skutečnosti hrají krautrock.http://www.crazydiamond.cz/jamaron_plzen_buena_vista_14unora2025_koncert/3438http://www.crazydiamond.cz/jamaron_plzen_buena_vista_14unora2025_koncert/3438nobody@nothing.com (Stray/Tomáš)V pořadí můj čtvrtý navštívený koncertJAMARON byl dosud tím nejlepším. O kapele nevím dlouho, zhruba dva roky, zaujala mne však hned několika skutečnostmi. Samozřejmě,za mikrofonem úřaduje nepřehlédnutelná frontwoman Marie,jednoznačně jejich poznávací znamení. Co si budeme nalhávat, bez ní by to prostěnebylo ono! Hlasově je stále lepší a i kapela okolo ní nabrala v posledních letech na síle. Je stálehitovější, ale i rockově tvrdá. Někdo s neochotou jít u nich podpovrch by sice mohl říct, že jejich postupy a melodika působí, jakoby seCHINASKI začali snažit o projev HALESTORM, AVENGED SEVENFOLD či METALLICY, ale naštěstí JAMARONsvým písním dávají dost ze sebe. Křížení českého pop/rocku se zahraničními vlivy metalového mainstreamu však nelze popřít.Kapele tří sourozenců (nejčastějšímiskladateli a tahouny jsou oba kytaristé – bratři Ondřej a Jakub) seopravdu daří nalézat mezeru na trhu, umí totiž nenásilně kombinovat„trochu usedleji vyznívající“ českou složku, zastoupenou vždyzajímavým textem a bigbítově jednodušší skladbovou strukturou, s nějakýmtím modernějším prvkem příznačným pro aktuální zahraničníhráče metalové scény. Výsledkem je prostě dravý rock s neotřelými českými texty, se kterými se leckdo dokážeztotožnit, protože zkrátka reflektují život. Skladby jsou chytřearanžované a přestože najíždějí vždy přímočaře narefrén, rozhodně bych se zdráhal je označit za laciný prvoplán. Kromě toho, že si nikdy nehráli na bůhvíjaké umění, na této kapele oceńuji ještě jinou věc. JAMARON si dělají věci po svém, nemají potřebuse družit s nějakou scénou, nesnaží se zapadat a věnují seprostě sami sobě a svému postupnému zdokonalování. Staví po krůčcích zkrátka svůj vlastní svět, aniž by se snažili si to ulehčit. V Plzni zaznělo celkem devatenáctsongů, z nichž valná většina má dost chytlavý potenciál. Mezi nimipak celé minulé album „Generace“ z roku 2022, ale i sedmsinglů, které byly v posledních dvou letech postupně vypuštěné cobyklipy a předzvěst nadcházející, stále tak nějak průběžněpřipravované desky. Dle toho posledního („Utíkám“) soudím,že kapela rozhodně neztratila nic ze svého skladatelskéhopotenciálu, naopak přišla v pravý čas s jednou ze svých nejlepších skladeb.Kdyby v průběhu akce nebyla na pódiuřeč o tom, že Marie údajně ten večer nebyla zcela fit, vůbec bych siničeho nevšiml. Předvedla suverenní výkon. Kapela šlapala jakovýtečně namazaný stroj a jela bez prodlev. Zvuk byl čistý, plný aprostředí klubu Buena Vista, již před patnácti letyzrekonstruovaného ve stylu prosvětlené maurské svatyně, opatřenév interiéru dlaždicovými mozaikami a vysoko položeným klenutým stropem,je pro návštěvníka rozhodně útulnější, než obvykle temnéklubové kobky, v jakých se zde konají koncerty. Oprotiminulé plzeňské akci, která se konala před patnácti měsíci vzaplněném Divadle Pod Lampou, údajně přišlo o stopadesát lidívíc, což potvrzuje, že fanouškovská základna JAMARON stálelineárně roste. Osobně si myslím, že u té pětistovkypříchozích nakonec v žádném případě nezůstane. (Stray)  Loňské vyvrcholení „Forever Tour“ v pražském Roxy jsem bohužel propásnul, ale kapela se rozhodla protáhnout turné ještě i letos do dalších měst. Druhou šanci jsem už nezahodil. Plný klub fanoušků dostal přesně to, co čekal. JAMARON jsou jedním slovem profíci. Ale profíci, které to zároveň baví. Bez předkapely, bez bombastické vizuální světelné show, bez různých showbizových pomůcek. Poctivý moderní hard rock. Melodický, upřímný, energický. I když zpěvačka Marie evidentně nebyla ve své kůži, a její obvyklá pódiová performance ve stylu menšího výbuchu v jaderné elektrárně byla ze začátku výrazně skromnější, na zpěv to mělo dopad minimální. Jsem pevně přesvědčen, že udělat z ní hlavní zpěvačku, bylo před lety to nejlepší rozhodnutí, co kapela mohla zvolit. Dozrála ve skutečně excelentní pěvkyni, která krásně pracuje se svým hlasem, dokáže do něj vložit celou paletu emocí a zároveň se perfektně hodí do muziky produkované kapelou. A další její skill je schopnost strhnout publikum. Její bezprostřednost a otevřenost je nakažlivá. Nakonec i tento večer, zřejmě pod náporem adrenalinu a endorfinů, se postupně začal objevovat úsměv na její tváři častěji a téměř zapomněla, že není úplně fit.Když jsem je viděl před rokem, byly pořád jen ve čtyřech. Teď už je v sestavě začleněn nový basák Lukáš Rešl a je to velice pozitivní změna. Živé basové linky dodaly koncertu větší šťávu a Lukáš vypadá jako výborná volba. Technicky velmi šikovný, zároveň ale bez snahy na sebe strhávat pozornost, si našel optimální místo a hraje pro tým. A to samé cítím ze zbytku kapely. Neberou Lukáše jako obyčejnou náhradu, nádeníka, ale skutečně ho přijali do „rodiny“. Set list byl víceméně klasický pro poslední 2-3 roky. Hlavní důraz byl na poslední album „Generace“, doplněno o několik starších hitovek, plus všechny nové singly vydané od poslední řadovky. A přesně tuhle část jejich tvorby mám nejraději, takže za sebe dávám pět hvězdiček. Skladby „11“, „Betelgeuse“, „Malý Berlín“, „Generace“ jsou ověřené koncertní jistoty. Dokonce i třeba „Kamikaze“, která mě na albu úplně nebaví, je naživo strhující. Ze singlů jsem slyšel poprvé naživo „Na tvojí straně“, která jen potvrdila, proč je to jeden z mých nejoblíbenějších fláků, a úplná novinka „Utíkám“ taky funguje skvěle. Hodina a půl uběhla jak voda, kapela celý čas držela výborné tempo bez hluchých míst. Jak říkám, profíci. Slušný zvuk, skvělý set list, soustředěný výkon, plný klub. Lepší než sedět doma sám na Valentýna ne? (Tomáš)http://www.crazydiamond.cz/civilni_obrana_praha_lucernamb_koncert/3434http://www.crazydiamond.cz/civilni_obrana_praha_lucernamb_koncert/3434nobody@nothing.com (Tomáš)Když řádí živly, povolává se civilní obrana. Ve středu odpoledne se na Prahu a okolí začal sypat sníh, za pár hodin napadly tři cenťáky, u Muzea čtyři, a to jak víme, zavání kalamitou. Proto byla do Lucerny povolána CIVILNÍ OBRANA, aby nás dala zase do pohody. Naposled jsem je viděl téměř přesně před dvěma lety na tom samém místě. Něco se změnilo, něco zůstalo při starém. Každopádně Civilka je koncertní jistota, takže jsem opět odcházel spokojený.Role předskokana byla vyhrazená pro VOJTAANA. Jeho tvorbu až na hit „Zas pitchuje“ prakticky neznám a i po včerejšku zřejmě zůstane mimo můj záběr. Ne že by na něm bylo něco špatně – kluk s kytarou, hudebně zhruba indie folk, do toho prvky stand-up comedy. Pobavil, ale jak říkám, tohle si doma nepustím.Stabilně zaplněná Lucerna Music Bar se pak relativně rychle (nebylo potřeba prakticky nic přestavovat na pódiu) dočkala hlavních hvězd večera. Kluci z Čáslavi to letos pojali po novém, a nastala možná trochu překvapivá změna image. Zatímco poslední roky jeli v glam-punkovém outfitu, černé křiváky kombinované se zlatými elementy, teď se cestovalo časem do devadesátek. Zelené sportovní soupravy Adidas a zlaté řetízky byly jen prvním dílem skládačky. Stylově oháklé měli i členy svého podpůrného týmu. Růžové šusťákové soupravy z polského tržiště vyvolávali spoustu vzpomínek. A dva speciální koncerty (druhý v Brně) mají programově obohacené i o netypické hosty. Každopádně první blok písniček postupně dostával fanoušky do provozní teploty, zároveň zvukaři lehce doladili zvuk, který pak zněl správně „lucernovsky“. Set odpálili zatím posledním singlem „Vlasta“, který se podle reakcí publika už stihnul zabydlet v playlistech. V podstatě až na pár výjimek se hrálo z posledního alba „Zlatá deska“ z roku 2019, plus pozdější singly. Svěží, energický, melodický punkrock s velkou dávkou vtipu v textech je dokonalý materiál na dobrý klubový koncert, kde se člověk chce primárně zabavit. Frontman Marek Calík je navíc rozený showman, který nejenže dokáže fanoušky strhnout, ale svou nenucenou přirozeností a skromností ještě vytváří i perfektní atmosféru. A navíc je to velký šprýmař, v čem mu zdatně sekunduje i zbytek kapely. Evidentně si koncert užívali. Kytarista Míla Procházka zapustil blonďavou hřívu a s výzorem švédského tenisového boha proplouval pódiem. Věřím tomu, že nejedna holka-dáma pocítila příjemné brnění v podbřišku, když na ní dopadl jeho bezelstně rozdávaný úsměv. Už víckrát jsem se zamýšlel, proč se jim nepovedlo prorazit podobně jako regionálně, hudebně i generačně spřízněným RYBIČKÁM 48, protože v ničem za nimi rozhodně nezaostávají. Zpět k setu. U „I Like Mrkvička“ a „Tereza“ už to v davu pořádně hučelo a zároveň se blížil první host. Byl jím překvapivě Standa Hložek, kterého kapela pozvala evidentně z nostalgie. Zahrál klasiku „Holky z naší školky“ plus jeden duet se svým synem. Asi takhle. Tu píseň vážně nemusím, ale proti gustu… Každopádně ovace, které Standa sklidil, ho viditelně dojaly. Naštěstí bylo přerušení přirozeného toku koncertu relativně krátké a kapela pak pokračovala a sázela dál svoje hitovky. „Holku pevnou mít“ a moje oblíbená „Kytarová muzika“ jsou tutovky, překvapila „Za tebou“, kde po akustickém úvodu se přidal i zbytek kapely a pořádně to rozjeli. Menší výtka obecně ke zvuku směřuje ke kytarám. Jak kluci měnili nástroje pro jednotlivé songy, tak nějakým záhadným způsobem některé kombinace zněly velice potichu. Divné, jedna kytara hraje slušně nahlas, druhou pak téměř neslyším. Jedeme dál, druhý host je už připraven. První koncert, který malý Marek dle svých slov zažil, byla kapela PREMIER. A oni byli té lásky, že přijali pozvání a zahráli dva songy. Jejich druhé („Hrobař“) a třetí („Černá vdova“) album jsme na gymplu hodně sjížděli a pořád je mám rád, ale od té doby jejich tvorbu nesleduju. Pánové odpálili samozřejmě hiťas „Hrobař“, který evidentně zná každý, bez rozdílu věku, plus přidali jednu další věc, která byla taky moc dobrá. Poslední blok pak už gradoval singly „Drinky mi podávejte řetězem“ a „Já si tě vypiplám“, coverem od Richarda Mullera „Nebude to také ľahké“, nebo vykopávkou „Černá vrána“ ještě z prvního alba. Povinný přídavek ve formě songů „S tvojí mámou“ a „To dokáže chlap“ tuto divokou jízdu stylově zakončil.Že byl celý večer dramaturgicky propracovaný dokazuje i další vtípek kapely. Kontext devadesátkové pop kultury zapracovali i do vizualizace na plátně za kapelou. Na úvod se promítala světelná maska vozu Kit ze seriálu Knight Rider, která přes ledková světla s nástupem kapely „ožila“ za doprovodu legendární znělky a já vážně vyhlížel, kdy na pódium vkročí David Hasselhoff. A mezi každým songem se pak ještě promítaly všeobecně známá loga významných filmů a seriálů z devadesátek stylizované do názvu kapely. Akty X, Jurasic Park, The Godfather, Friends, Pulp Fiction, Samotáři – vždy s názvem kapely CIVILNÍ OBRANA. Vtipné, vkusné, nápadité.Civilka je jednoznačně výborná živá kapela. Moderní pop-punk-rock, výborná show, co víc chtít. Vlastně mě jedna věc napadá. Nový album! Ze singlů už pomalu sestavíte EP, tak pánové přihoďte ještě pár dalších písniček a máte album. Jak říká klasik „Kapelo, je čas“.http://www.crazydiamond.cz/treba_si_pro_mne_jednou_prijde_cert_asylum/3436http://www.crazydiamond.cz/treba_si_pro_mne_jednou_prijde_cert_asylum/3436nobody@nothing.com (Stray)Až do prosince loňského roku, se zatěch dvanáct let existence webu nikdy nestalo, že by siprostřednictvím sociální sítě facebook člen nějaké zderecenzované české kapely vyšlápl na někoho z autorů. O to více překvapilo, že šlo v podstatě o velmi stručnou a lehce arogantníveřejnou odezvu na článek svou náplní kladný a více méněstále ještě pochvalný. Nevím, nikdy jsem se asi nedokázal vžítdo psychiky cílevědomého muzikanta, který se prostřednictvímsvého facebookového profilu snaží vypořádat s někým, kdonapíše pár banálních vět o jeho díle. Celé to u mne budídojem, že pro dotyčného jsem asi nebyl v netovém prostoruneznámou osobou a ten se skrze své předsudky nedokázal emočnědobrzdit. Vůbec nechápu smysl a účel jeho jednání, které asimělo po vzoru vůdce husitských tlup shrotit co nejvíce přivržencůproti zdroji pisatelské aktivity a ukázat mu, když ne hate, takalespoň hromadný disrespekt, sebejistě ukotvený 173 lajky.Zvláštní je to z toho důvodu, žezrovna já si o sobě tedy vůbec nemyslím nic přehnaného. Tedykromě toho, že se ten web snažím udržovat na slušné úrovni a provozovat jej co nejvíce naplno.Netuším, co podněcuje stále ještě poměrně mladého muzikanta ktomu, aby o sobě především onsmýšlel v intencích předvedené důležitosti. Měsíčnědostáváme v průměru cca pět mailů, kde se nám jiné českékapely ohlásí, zdali bychom neměli zájem se jejich nahrávkouzabývat. Někdy výzvu přijmeme, jindy ne, to je život. Dost často nechámedílo s omluvou bez odezvy, ať už jde o tvorbu z jakéhokolivmetalového ranku. Rozhoduje pouze ta skutečnost, že někoho zpisatelů dotyčná hudba zaujme. Nejsme roboti a opravdu neradibychom web považovali za závazek k domácí scéně. Nic takovéhojako povinnost všechny obhospodařovat v sobě tedy nemáme. Všichničtyři se tu snažíme zabývat hudbou, která nám z nějakéhodůvodu připadá zajímavá a kterou chceme opakovaně poslouchat.Nevidíme příliš smyslu v tom, vystavět diplomaticky znějícítext na něco, co nám přijde tak trochu dobré, ale ne zas až mocdobré na to, abychom to v budoucnu poslouchali. Razíme individuálnípřístup, protože nám přijde jako jediný pravdivý. Sám hudbuvnímám jako sféru, kam se vydávám pouze individuálně anepotřebuju být součástí nějakého názorového srocování adružení. Kapely, které mne zaujmou, na našem webu dostávajíkromě recenze prostor i na rozhovor a jsem opravdu rád, že tuhlemožnost ve valné většině případů využívají. Vážím sitoho, že stále maj o tohle zájem... Pokud má někdo problémy sám se sebou, je to čistě jeho boj.http://www.crazydiamond.cz/sonic_youth_dirty_recenze/3435http://www.crazydiamond.cz/sonic_youth_dirty_recenze/3435nobody@nothing.com (Tomáš)Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Kapela je ve vrcholné skladatelské formě, hudební svět ovládl alternativní rock a grunge, a ještě navíc angažovali Butche Viga. Nemohlo to skončit jinak než tutovkou. SONIC YOUTH měli všechna esa v rukávu a využili je. Jestli poslední album „Goo“ mělo skvělý alternativní zvuk, „Dirty“ se posouvá ještě o krok dále. Album zní prostě fantasticky. Dramaturgicky pak dostáváme mix všeho, co kapela dosud vyprodukovala a zároveň jakoby tímto albem symbolicky dospěla, definitivně formulovala svojí podobu a zároveň se zřejmě nejvíce přiblížila mainstreamu.Život je plný paradoxů. Pár let dozadu SONIC YOUTH začali brát sebou na turné v té době neznámou, začínající kapelu ze Seattlu NIRVANA, dokonce jí doporučili Geffenům. A jejich manažeři doufali, že když tito mlaďoši budou hodně koncertovat, a oni jim navíc trochu pomůžou s promo aktivitami, možná se v prodejích přiblíží Sonicům. „Nevermind“ ale obrátil všechno naruby. Proto se pak vyrojilo spousta spekulací, že „Dirty“ je vlastně „jenom“ odpovědí na grungeovou horečku. Já si to osobně nemyslím, i když v některých aspektech to tak možná na první pohled vypadá. „Dirty“ je primárně skvělé alternativně rockové album, a grungeový nádech u něj vůbec neberu jako slabinu, právě naopak!Butch Vig. Jeho hvězda skvělého producenta v této době raketově stoupala, a plným právem. Debut SMASHING PUMPKINS, dvojka NIRVANY nebo dvojka dnes už lehce zapomenutých grungeových harcovníků TAD, to vše stihnul jen v roce 1991. Při prvním oťukávání se Sonicama akcentoval svůj důraz na výraznou roli kytar v celkovém zvuku kapel a tím se jim zalíbil. První dema z konce roku 1991 byly ještě hodně neurvalá, plná dlouhých jamových experimentů a nejasné struktury. Butch se ale pustil do broušení diamantů a spolu s kapelou ze syrového základu postupně vykřesal drahokamy. Začátkem roku 1992 se pak přesunul za kapelou do New Yorku, kde ve studiu Magic Shop v březnu začalo nahrávání. Výsledkem jsou kratší písničky, rockovější výraz, hutnější zvuk a méně experimentů, vše s čistou, ale dravou produkcí. O finální doladění zvuku se pak postaral Andy Wallace. Ano, to je ten slavný mixer, který finálně učesával i „Nevermind“. A opět odvedl vynikající práci. Špičkový plnotučný zvuk, který si v ničem nezadá s mainstreamovým alternativním rockem té doby. A to jim ještě i dnes spousta fanoušků nemůže odpustit... Méně avantgardního noise rocku, více grungeové hutnosti. Já s tím problém nemám, právě naopak. Baví mě mohutnější a zemitější zvuk, zajímavě kombinovaný s atmosférickými elementy odkazujícími až k albu „Daydream Nation“. Možná kolekce není tak vyrovnaná jako předchůdce „Goo“, ale když udělám finální průměr skvělých a slabších songů, musím udělit stejné hodnocení.Album otvírá první singl „100%“. Je to i první píseň, kterou jsem od kapely slyšel. Čerstvě zapojené MTV, ikonický klip, vysoká rotace. A to si pište, že se mi to líbilo. Kvílivé intro, drsňácký riff, bublavá basa, výrazné bicí s jasným a dominantním kopákem, znuděný frajerský zpěv. A na závěr songu instrumentální pasáž začínající typickým rytmem bicích, následně vstup špinavé basy a špetka noiseového bordelu. Dvě a půl minuty. Paráda. Koukal jsem na to každý den a žral to neskutečně. Bylo to totálně cool a jiné, než vše ostatní, co jsem v té době znal. Kim kontruje se svojí „Swimsuit Issue“. Agresivní, rozervaná, nemelodická. Táhnou jí mohutné bicí a celou skladbou propletené noiseově nervní kytarové party. A opět jen tři minuty. „Theresa´s Sound-World“ zní jako zapomenutá skladba, která se nedopatřením neobjevila na „Daydream Nation“, tak jí teda obdařili mohutnějším zvukem a výsledek je parádní. Atmosférické orgie, neustálé, ale zároveň maximálně přirozené změny tempa, spousta odboček, úkroků, meziher. Nádherný zvuk kytar prosycuje skladbu halucinogenním nádechem. A pak další psycho věc od Kim „Drunken Butterflie“. Jak jsem jí chválil za, na její poměry až nezvykle „normální“ zpěv na předešlém albu, tady se vrací zpět k více alternativnějšímu projevu, kde melodie jsou spíš trpěným hostem. Ale abych jen nekritizoval. Tajemná, atmosférou porušování zákazů nasáklá „Shoot“, se jí vysloveně povedla. Feministicky laděná skladba ukazuje Kim jako správnou riot grrrl, která si dělá co chce a nenechá si do ničeho kecat. Jediná Ranaldova skladba, která se dostala na album (další byla jako B-side singlů) je hlučná alternativně rocková „Wish Fulfillment“. Její klidné sloky s jemným vybrnkávaným riffem jsou zkombinované s drsným refrénem, který ale skladbu spíš ubíjí než rozvíjí. Ale pozor, další perla už čeká. „Sugar Kane“, moderní indie rocková hymna. Skvělá basa, refrén nakukující až do power popových hájemství, aktivní bicí. A taky dlouhá grunge-noiseová mezihra, to jen aby je náhodou někdo neobvinil, že jsou teď už jen tuctovou mainstreamovou kapelou. Další ze singlů, aktivistická „Youth Against Fascism“ mi vždy přišla naivně patetická. Škoda, protože skreslená basa jela slušnou linku, z které by se dalo vytěžit víc. Další old-schoolová skladba v novém rouchu je „On The Strip“, kde se Kim přece jen vrací ke zpěvu a hned je to zajímavější. Opět si můžeme všimnout jasnou pozici bicích v mixu, které svou aktivní hrou a parádním zvukem dominují. Experimentální noiseová vložka pak docela naruší přirozené tempo skladby, aby se v závěru přece jen vrátila k původnímu motivu v jemnější formě. A teď na veselejší notu. „Chapell Hill“ se vrací k poctivému indie rocku, má tempo, drive, správnou náladu i nápad. Asi nemusím zmiňovat, že tady se jedná o Thurstonovu píseň. Některé pasáže skladby vyzařují nezvykle pozitivní a bezstarostné vibrace, a mě tato odlehčenost vůbec není proti srsti. Stejně se to pak na závěr rozjede až v téměř punkrockovém rytmu. Paradoxně přitom je to vlastně politická píseň. CIA, K-K-Klan, tajemná vražda knihkupce. Dalším song s punkovým nádechem „Purr“ je sympaticky jednoduchý. Žádné velké umění, dobrý zvuk, dobrá melodie a nasazení přece stačí.Album vychází v červenci 1992 a je považováno za největší přiblížení SONIC YOUTH k mainstreamu. V Americe se dostává na 83. příčku v prodejích, ale v Anglii dokonce až na 6.místo. Samozřejmě část fanoušků tohle neskousne a i dnes si rádi do alba kopnou za jeho údajnou „komerčnost“. Vrátím se k úvaze ze začátku, jestli je „Dirty“ grungeové album. Je nepopiratelné, že jeho zvuk nese stopové množství grungeového nánosu. Pořád je ale základem indie rock, a nezapomíná se ani na své punkovo-noisové kořeny. A všechno to kombinují do jedinečné formy, která je následně dochucena moderním zvukem s grungeovým nádechem. Hutnější zvuk, který byl v té době v kurzu, namíchali Butch Vig s Andy Wallacem perfektně. Povedlo se jim na jedné straně zachovat typickou tvář kapely a zároveň jí osvěžit a ukázat z jiného úhlu. Pokračující příklon ke klasické písničkové struktuře taky nepovažuji za negativum. Možná album není revoluční, možná není novátorské, ale pořád je to skvělá rocková deska. Jestli preferujete experimentálnější věci, klidně se v diskografii posuňte k dalším albům, užijete si jich vrchovatě.http://www.crazydiamond.cz/greenleaf_the_head_and_the_habit_recenze/3433http://www.crazydiamond.cz/greenleaf_the_head_and_the_habit_recenze/3433janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dráha dnes již stálice švédského stoner-rocku GREENLEAF se přes deset let vykazuje nejen konzistentní sestavou, ale také kvalitou albových kolekcí a na nich rovněž pečlivým pilováním vlastníhozvuku. Skandinávská a jistě o něco více friendly odpověď na kalifornské pouštní zbloudilce KYUSS možná nikdy nepatřilak nejchytlavějším sebrankám na světě, ovšem potřebnou autenticitu azaujetí v sobě jejich tvorba měla prakticky vždy. Objevil jsem je předdekádou, náhodně, díky tehdy čerstvě vydané průlomové desce „Trails And Passes“, kterábyla první s hlasem jejich tehdy nového frontmana Arvida Hällagĺrda, a zaznamenala větší úspěch než alba předchozí. Od té doby řada jejich nosičů nedospěla k přerušení, neboť opratě kapely stále v rukou neochvějně třímá jejich kytarista a hlavní skladatel Tommi Holappa. Jednoznačné poznávací znamení kapely z oblasti Falunu.Přijde mi, že na žánr stoner-rocku jsou GREENLEAF prototypem spíše kapely s bohatším zvukem. Onu pouštní dřevnost z jejich projevu až tolik necítím, jakkoliv postupy jsou povědomé s vyznavači strohosti, jenže v jejich případě nadýchanější kompozice nabídnou širší manévrovací prostor. Z toho vychází i fakt, že GREENLEAF působí o něco zpěvněji, než kapely, z jejichž odkazu Švédové čerpají. Podstatné je, že si stále zakládají napravidelné dávce výživných rockových skladeb čerpajících z éry psychedeliea britských rockových kapel z přelomu šedesátých a sedmdesátýchlet. Ostatně právě jejich zvuk posunují ještě k větší natlakovanosti. O nové desce „The Head And The Habit“ kolují informace, žejde o hymničtější a více přímočarou věc, která oproti deskám předešlým obsahujeo něco kratší songy s patřičnou gradací a dynamikou. Když album poslouchám, musímdát tomuto tvrzení za pravdu a uznat, že druhdy rozvláčnělejší GREENLEAF nyní opravdupřišli s materiálem, který má atraktivnější jádro, a to hned než několik předešlých prací. Tohle je zřejmé zejménav průběhu skladeb, jako jsou zde „Avalanche“ nebo „A Wolf In My Mind“. Typohání nosné a řádně zhutnělé kaskády riffů a rovněž zpěvové linky, kterénepostrádají potřebnou gradaci. Uprostřed první jmenované písně dokonce dojde ina uklidňující psychedelickou mezihru, u druhé pak na vřeštivé kytarové sóloumocňující celkovou neučesanost zvuku. Poloakustická miniatura „The ObsidianGrin“ představuje druhý pól nahrávky a svým bluesovým cítěním působí spřízněněs americkými kapelami jako RIVAL SONS a v podstatě může na někoho zapůsobit i uklidňujícímdojmem. Následující „The Sirens Sound“ zas všechno vrací do podoby valivých hlučných postupů a temp. Nejrozmáchlejší song se zde jmenuje „The TrickingTree“ a v útrobách mezi dunivými riffovými masívy ukrývá rovněž poklidnoupsychedelickou pasáž. Tak jako tak, GREENLEAF znovu nahráli velmi dobrou porci mistrovského stoneru a právem patří ve svém oboru mezi evropskou špičku. Bohužel deska není nekompromisní jízdou a k domovské žánrové škatulce jen stěží dotáhne i někoho zvenčí, GREENLEAF zkrátka stále chybí určitá nadžánrová kvalita a vyšší atraktivnost.http://www.crazydiamond.cz/the_night_flight_orchestra_gice_us_to_the_moon_recenze/3432http://www.crazydiamond.cz/the_night_flight_orchestra_gice_us_to_the_moon_recenze/3432janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nic naplat, Stridův AOR/80´s retro-projekt si na své sedmé řadovédesce „Gives Us The Moon“ drží stále kouzelnou formu provedení. Ovšem není všechno zlato, co se třpytí. Protože když to vezmu z druhé stránky, co setýče melodií a celkově nápadů využitých v rámci skladeb, působí to celé na mne již trochu nastavovaně. Puncpřirozeného dovádění se v případě THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA postupně (ačím dál více) přetavuje do podoby schématické zábavy, která je očekávána. Určitý ústup od přirozenéhotoku věcí byl k zaznamenání již na albech „Aeromantic“, především pak naprvním z obou dílů. Aktuální materiál více méně navazuje na stále zabydlenější trend povrchnosti.Ale abych jen nekritizoval, novinka vlastní znovu detailně vyleštěný zvuk a závratnou „disco“stylizaci, evokující autentickým způsobem dění v hymnickém zaoceánském popu a rockuosmdesátých let.  Od pozoruhodného intra, kde hlasatelka v letištním rozhlase vyvolává jména jednotlivých členů kapely a vyzývá je knalodění, až po závěrečnou majestátní jízdu „Stewardess, Empress, Hot Mess (AndThe Captain Of Pain)“ zde posluchač dostává znovu dokonale vyleštěnou sadu. Slabiny slyšímrozhodně jinde, než v poutavé stylizaci díla. Možná se na nedostatkuskutečně nadprůměrných nápadů u nových věcí dnes podepsal hlavně tři roky starý dobrovolný skonkytaristy a ústředního skladatele sestavy Davida Anderssona. Ten byl Stridovýmspoluhráčem i u melo-deathových SOILWORK a v rámci TNFO platil za tahouna celého projektu. Přestože si kapela drží vysokýstandard provedení svých nahrávek, Davidovy nápady zde prostě nyní chybí.Otázkou dnes tak zůstává, kam a jestli vůbec se budou švédští THE NIGHT FLIGHTORCHESTRA v budoucnu ještě posouvat? Stylizace do bujaré párty na palubě mezikontinentálních letadel je kapele dávno vlastní, zvuk připomínající osmdesátky rovněž, ale jak dlouho se s tím vším ještě dá vyžít, to je otázka. Pokud jste velkými fanoušky THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA aberete od nich prakticky všechno, protože vás tahle podoba hudby prostě baví,pak budete asi spokojeni i letos, naopak, pokud patříte k jedincům, kteřímají nutnost v sobě udržovat jistý odstup od věcí a vládnete schopnostíhodnotit hudbu rozličných stylů s nadhledem, pak vám zkrátka neuniknenápadný odliv podnětných míst a ještě větší příklon k popu (např. tucka „A Paris PointOf View“). Co dříve působilo docela autenticky a svěže, dnes nezakryje nemalýpunc samoúčelnosti a nárůst prvoplánu. Ani otvírák „Stratus“, ani následná„Shooting Velvet“ nemají z mého pohledu onen tah velkých čísel minulosti, to ažs hitovkou „Like The Beating Of a Heart“ dostanou aktuální nápady TNFO patřičnou sílu asměr, na což vcelku obstojně naváže ještě třeba píseň „Melbourne May I?“,povzbudivý song vystavěný na vlně dopaminové euforie, který může dát vzpomenoutna tvorbu třeba kalifornské supernovy počátku osmdesátých let SURVIVOR. Poměrně rozmáchlé album dál střídá lepší a jalovější chvilky a ze svého směrua zvukové bombastičnosti neuhne ani o píď. Občasně tak dostaneme výtečnoupop/rockovou vypalovačku s osmdesátkovým zvukem, naplněným chtěnou klávesovounabubřelostí („Cosmic Tide“), ne nepodobnou určitým fázím kariéry kapel jako YES či ASIA, občasnaopak číslo, které spíše připomíná zábavní televizní pořady dané doby (přemotivovaná„Way To Spend The Night“ nebo titulní „Give Us To Moon“). Překvapivě mne baví dojemná polobalada „Runaways“, postavená na silných pěveckých linkách a výrazném partupiána. Co se týče životabudičského efektu, se právě tahle zajímavá píseň z okázalého, byť většinovou náplní jen mírně nadprůměrného, celku vyjímá. http://www.crazydiamond.cz/the_prostitutes_praha_roxy_5unora2025_koncert/3431http://www.crazydiamond.cz/the_prostitutes_praha_roxy_5unora2025_koncert/3431nobody@nothing.com (Tomáš)Po sedmi letech obnovili činnost legendární pražští THE PROSTITUTES, tak jsem si pomyslel, že si zajdu zavzpomínat na uhlazené post punkové hity. Nemohl jsem se mýlit více. Takový nářez jsem fakt nečekal! Žádné nostalgické šmrdlání, tohle byl útok na rockovou scénu těžkými zbraněmi. Odcházel jsem s vyhučenou hlavou, bolavýma ušima a úsměvem od ucha k uchu.THE PROSTITUTES jsem registroval od jejich prvního alba „Get Me Out Of Here“ z roku 2006, ale musím přiznat, že jsem je docenil až dodatečně. A nikdy jsem je neviděl naživo. Po jejich rozpadu na alternativně rockové scéně zůstalo prázdné místo. Jejich typický post punkový indie rock s českým nádechem (i když vždy zpívali jen anglicky) byl prostě originálním zpestřením domácí scény. Když teda začali prosakovat informace o chystaném reunionu, zatím ve formě nového singlu „Inevitably Delayed“ a několika koncertů, potěšilo mě to. Nakonec to vypadá, že koncertů bude víc, plus i fesťáky, a nadějně to vypadá i s novým albem.Role předkapely připadla projektu PONYHENGE. Hipstersky-intoušský indie-art rock s prvky slow core, dream a chamber popu nebyl vůbec špatný. Německá, v Praze usazená, zpěvačka Emily Brandi s výrazným hlasem, připomínající třeba legendární kolegyně z MAZZY STAR, COCTEAU TWINS nebo naší domácí Emu Brabcovou z KHOIBY, byla dominantním prvkem kapely. Jejich zvuk byl tak nějak standartně předkapelní – „not good, not terrible“. Set měli vystavěný rafinovaně, když začínali jednoduššími skladbami a postupně se propracovávali k parádnímu závěru. I když se mi ze začátku zdálo, že vesměs pomalejší, hloubavější songy jsou lehce jednotvárné a chybí jim výraznější melodie, poslední dva songy to všechno vykompenzovali vrchovatou měrou. Košatější struktura, dramatičnost i dravost jim dodala na pompéznosti a byl jsem z nich vysloveně nadšený. Pevný, jasný a naléhavý hlas Emily někdy úplně zastínil zbytek kapely, která podávala slušný výkon. Jeden z kytaristů mi nápadně připomínal Jakuba Kaifosze aka LAZER VIKING, a skutečně to byl on. Jeho pohybové kreace oživovali jinak relativně statickou kapelu. Zajímavý projekt, určitě stojí za sledování.V plném ROXY se mi povedlo ukořistit výborné místo na malém vyvýšeném ochozu mezi barem a zvukařem, se skvělým výhledem a ještě lepším zvukem. Přesně dle časového rozpisu THE PROSTITUTES přicházejí na scénu a bez nějakého zdržování odpalují svůj set. Skvělý zvuk prakticky od prvního songu se už jen lehounce doladí k dokonalosti, z kapely je cítit radost z návratu na pódia, evidentně se poctivě připravovali, protože působí sebejistě, sehraně a velice profesionálně. Zpěvák Adrian T. Bell byl ve vynikající formě a celý koncert odzpíval bez přehánění dokonale. Černý švihácký oblek, černé triko, pár kroků po pódiu, uvedení každého songu a poděkování fanouškům za podporu – když máš přirozené charisma (a slušnou výšku, abys byl nepřehlédnutelný), víc nepotřebuješ. Brutální výkon podal bubeník Luk Santiago. Strojově přesný, tvrdý a nekompromisní rytmus poháněl celou kapelu, a on se přitom celý čas tvářil, že se vlastně jen rozcvičuje. Sypu si popel na hlavu, že jsem z nahrávek nevydedukoval o jak skvělého, technicky i stylově, bubeníka se jedná. Sledovat ho v akci byl jedinečný zážitek, podpořený vynikajícím nazvučením bicích. Co mě ale překvapilo nejvíce byl ostrý, v některých momentech až sonicky řezavý zvuk kytar. Dle nahrávek jsem čekal spíš uhlazenější, temnější, typicky post-punkový zvuk, i když poslední deska „Zum Passer“ byla taky docela syrový alternativní rock. Tak či onak, místo JOY DIVISION to mělo blíže k počátkům PLACEBO křížených s THE MUSIC. A bylo to až omračující! Syrový, ostrý, ale zároveň krystalický jasný zvuk propůjčoval skladbám až živočišní drive. K tomu tanečky dvou kytaristů, přehazovačky kytar přes záda, závěrečné sólo odehrané v leže na zádech, pánové si to evidentně užívali naplno.Od začátku do nás sypali jeden hiťas za druhým. Nakonec měl setlist 19 kousků, včetně dvou přídavků. Spravedlivě byly vybrané songy primárně z prvních tří řadových alb, zazněla i zmiňovaná novinka, která svojí temnější atmosférou a mírnějším tempem zněla naživo skvěle a mezi dravějšími skladbami dopřála trochu odpočinku jak kapele, tak fanouškům. „Eject“, „Sunshine“, „No Surprise“, „Heart Of Stone“, brutálním nářezem zakončená „Leave It Like It Is“, nebo hypnotická „She´s Dead“, jedna lepší než druhá.Byl to povedený večer po všech stránkách. Jestli by měl zůstat jediným setkáním s „živými“ THE PROSTITUTES, tak budu do konce života tvrdit, že je to jedna z nejlepších českých kapel. Skvělé songy podané upřímně a naplno, perfektní zvuk, výborná dramaturgie a vkusná scéna, jednoduchá, ale efektní, stojící primárně na změnách barev celého pódia, to všechno podpořilo úžasný zážitek.http://www.crazydiamond.cz/larkin_poe_bloom_recenze/3430http://www.crazydiamond.cz/larkin_poe_bloom_recenze/3430nobody@nothing.com (Tomáš)Chutný mix blues, jižanského rocku, americany nebo country, podávaný ve stravitelné, vysoce melodické formě a servírovaný krásnými sestrami Lovellovými těžko může někoho zklamat. Jejich sedmé album „Bloom“ vaří z osvědčených receptů a už léty ověřený hudební pokrm jen lehce dolaďuje k ještě výraznějšímu zážitku. Rebecca a Meghan původem z Georgie, aktuálně žijící v Nashvillu, stát Tennessee, dokážou velice zručně pracovat se všemi hudebními žánry, tak typickými pro americký jih. Zřejmě nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že je mají v genech a krvi, a jejich šikovnost tkví spíše v přimíchávání dalších žánrových přísad a rozvíjení odkazů z minulosti prostřednictví nových elementů.Jde o další skvělý příklad, kdy se potkává talent s pracovitostí. Už od teenagerských let aktivně hrají, koncertují, skládají, nahrávají. Původně měly trio ještě i se svojí starší sestrou Jessicou. Už od oficiálního debutu „Kin“ v roce 2014 si drží velice slušnou pravidelnost vydávaní nových alb, bez kvalitativních propadů. Svůj styl si definovaly velice brzy a na dalších nahrávkách ho postupně cizelují a přibližují k dokonalosti. A zároveň má každé další album trochu jinou atmosféru než to předchozí. Zatímco předposlední „Blood Harmony“ z roku 2022 je soundtrackem pro road trip po rurálních zákoutích jižanského venkova, aktuální „Bloom“ je zvukově uhlazenější, ale přitom mohutnější, a s nádechem vzrušující návštěvy velkoměsta s jeho pulzujícím nočním životem. Zatímco první má blíže k ranným THE BLACK KEYS nebo JACK WHITEOVI, to aktuální zní spíše jako RIVAL SONS společně s HEART.Některé jistoty se nemění, nehledíc na to, po kterém albu z jejich diskografie sáhneme. Výborný zvuk, zajímavé melodické linky, spousta originálních riffů, pestrost používaných nástrojů – téměř by se dalo říct, že jestli to má aspoň pár strun, tak na tom děvčata něco určitě zahrají – a zejména krásné vokální harmonie. Nahrávání si zajišťují ve vlastním domácím studiu, takže nejsou tlačené časem, nejsou závislé od dalších externích spolupracovníků, jedou si vlastní tempo. A je to slyšet. Nahrávka je vypulírovaná do posledního detailu. Pořád sice umí zatnout drápky, vycenit ostré zoubky, ale všechno je ošetřeno k maximální dokonalosti. Produkci si dělají taky ve vlastní režii, jen s pomocí blues-rockového muzikanta Tyler Bryanta, náhodou taky manžela Rebeccy.Od první sloky otvíráku „Mockingbird“ zaujme vyzrálý zpěvecký projev Rebeccy. Její hlas nabral na hloubce, vážnosti a jistotě. Do středního tempa songu laděného do jižanského rocku se hodí perfektně. Tady, stejně tak i v dalších písních, mi připomíná Ann Wilson z HEART. „Easy Love Part 1“ má sice nádech country rocku, ale je to v podstatě nekonfliktní soft rock nejvyšší kvality. Houpavý rytmus, hitově orientovaná melodika. Koketování s mainstreamem je evidentní, ale zároveň je to beze ztráty kytičky. Tady se žádné kompromisy, nedej bože podlézání a patetičnost, nekonají. Klasický rock konce sedmdesátých let v moderním hávu, to nám servíruje „Little Bit“. Cit pro nakažlivé refrény, které se vám usazují v hlavě rychlostí světla, je tady prokázán beze zbytku. Výborné kytary, mohutné bicí se zvukem laděným do zmiňovaných sedmdesátek, závěrečné otevření písně do gradujícího finále. Všechno to tady už bylo milionkrát, a stejně to zní znova originálně a návykově. „Bluephoria“ už v názvu deklaruje, kam bude směřovat. Blues rock, slide kytary, mohutné riffy, dunivé bicí. I na tomto songu je slyšet, jak bohatý zvuk dokázali sestry do písní zakomponovat. Je velký, je dramatický, křišťálově čistý a plný různých nástrojů, které bych často nejenže nedokázal pojmenovat, ale věřím tomu, že jsem některé z nich ani v životě neviděl. „Easy Love Part 2“, na rozdíl od roztančené první části, je poklidnou baladou, která dle nejlepších blues rockových tradic postupně roste, nabírá na mohutnosti, dopovaná z pozadí hammondy a postupně gradujícími vokálními harmoniemi. „Nowhere Fast“ je téměr klasickým hard rockem, jen s lehkým odérem jižanského rocku. Není sice ničím výjimečná, ale poctivé řemeslo někdy úplně stačí. Jedním z mých favoritů je „If God Is A Woman“. Tajemný úvod s ďábelský rafinovaným riffem, houpavé tempo, root rockové naladění, neskutečná atmosféra plíživě se prolínající celým songem. Skvělou atmosféru má i následující „Pearls“. Naléhavost se zde potkává s agresí, temnější nádech písni sluší perfektně. A na odlehčení tam sázejí další popík v country kabátku „Fool Outta Me“. Steel kytara tady hraje dominantní roli a Meghan prokazuje svoje kvality naplno. Její vyhrávky jsou zakomponované ve všech skladbách mírou vrchovatou. I díky tomu se posluchač nikdy nenudí. Sóla, melodické elementy, nebo jen podpůrné zvukové koláže, to všechno citlivě zařazuje do přirozeného toku písní, čímž jim přidává originální jižanskou ornamentaci. Melancholická „You Are The River“ opět nevymýšlí nic nového. Krásná melodie, příjemné tempo, dvojhlasy, hezké sólo. Další perlu si pak nechaly na závěr. „Bloom Again“ je klasickým dramatickým ukončovacím songem. Jemný začátek, orchestrace nesměle naznačující blížící se bouřku, atmosféra plná očekávání. Melodie je tak nádherná, že sám váhám, jestli chci, aby se to změnilo. Možná by to mohlo zůstat jen v této křehké podobě. Pak ale nastoupí hardrockové sólo a mohutná zvuková vlna, krátká, intenzivní, a zároveň dokonalá. Ano, takto je to správně, nelituju.Můžeme namítat, že to není pravověrné blues, ani country, ani americana. Ale o to děvčatům ani nejde. Nechtějí se držet konzervativních žánrových hranic a tradičního stylového sevření. Já to vidím jako zajímavý přístup. Vzít staré základy, dát jim moderní zvuk, zjemnit a obrousit jejich hrany a tím je zpřístupnit široké posluchačské základně. A na mě to funguje na 100%. Dřevní blues, bluegrass ani americanu nebo country neposlouchám. Ale v jejich podání mě to baví. Takže místo diskuzí, jestli je to prznění nebo znevažování stylových ikon, pravidel a nedotknutelných proměnných, to vidím spíš jako úspěšný postup, jak tyto styly zviditelnit u mainstreamového publika. Jestli pak už někdo půjde dál, hlouběji ke kořenům, to je už jen plus.http://www.crazydiamond.cz/thehellacopters_overdriver_recenze/3429http://www.crazydiamond.cz/thehellacopters_overdriver_recenze/3429janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Novinka „Overdriver“ od švédských rockerů THE HELLACOPTERS nadále udržuje u kapely NickeAnderssona obstojný plamen zaujetí a vysokou stylovost. Stejnějako tomu bylo minule, konkrétně u comebackového alba „Eyes OfOblivion“, dostane posluchač další osvěžující saduvypalovaček v jejich typickém stylu. Kapela sice už dávnou punkově nebouří tak jako v časechnekompromisní a v ug vysoko ceněné garážové klasiky „Payin´TheDues“ z roku 1997, nemá ani onen esprit velkých děl skandinávskéscény, tak jako tomu bylo u desky „High Visibility“ z roku 2000,či o dva roky později u patrně nejúspěšnějšího alba „ByThe Grace Of God“, ale už pět let od návratu znovustabilní band působí kompaktně a potvrzuje, že neztatil nic ze svéhoretro-rock ´n´rollového cítění časů minulých.U nás v Čechách jsou THE HELLACOPTERS stálevelmi opomíjení, zatímco na sever a na západ od našich hranicjsou považováni za rock´n´rollové krále velkých klubů (zažil jsem v Mnichově v roce 2002). Jepravda, že své koncerty cílí na přesně vymezený prostorEvropy (Skandinávie, Německo, Nizozemí), takže zůstává pro mne jen zbožným přáním, aby někdy stanuli i na našich pódiích (co takhle Brutalček?). Přestože sám Nicke koncem osmdesátých letzačínal jako bubeník uvnitř deathmetalové grupy ENTOMBED, kdestrávil skoro dekádu coby stěžejní člen, srdce jejvždy táhlo do hájemství klasičtější rockové hudby. Od polovinydevadesátých let se mu podařilo svou novou mašinu nakopnoutnevídaným způsobem a dostat mezi velká jména evropské scény.Dnes je ve Skandinávii každá jejich deska událostí, ostatně uspěla i ta comebacková zpřed tří let. Fans THEHELLACOPTERS spojuje kladný vztah k motorkám, svobodnému způsobuživota a rock´n rollovým a punkovým klasikám, přesněji řečenoke kapelám sedmdesátých let. Stejně jako předchozí deska „EyesOf Oblivion“, je i „Overdriver“ esenciální sbírkou stylu THEHELLACOPTERS. Stejně tak působí o něco mírněji než albazpředrozpadové éry. Pokud kapelu má někdo vedenou především coby zástupce etapy přelomu milénia, nedivím se mu, ale Nicke a jeho kumpáni to ani dnes nevzdávají a potvrzují, že stále umí napsat obstojný song. Je poznat, že kapela, která je dnes tvořenákromě Anderssona ještě dvěma dalšími dlouholetými členy - klávesákem Andersem Lindströmem a bubeníkem Robertem Erikssonem, do nedávna také druhým kytaristou Dregenem (zakládající člen 1994-97, který byl v roce 2020 u comebacku, ten se však již věnuje především svým BACKYARD BABIES) a služebně nejmladším členem novozélandským basákemDolfem DeBoostem (ex-THE DATSUNS) stále piluje svůj projev kdokonalosti a zakládá si na mnoha potřebných detailech svéhozvuku. Melodika tří až čtyřminutových písní THE HELLACOPTERS zůstala zcela specifická a všudypřítomná. A to je, myslím, to podstatné.Mezi nejnápadnější položkyaktuální kolekce patří bezesporu hymny jako „Don´t Let MeBring You Down“, „(I Don´t Wanna Be) Just a Memory“ a také„Doomsday Dreamday“, ale ani ostatní věci nepůsobí zrovnajako nějaká nudná výplň. U THE HELLACOPTERS se jejich zvukzásadně nemění a tak posluchač takřka s jistotou ví, co zahudbu od nich dostane. Sluší se tak napsat pouze, že jim to na nové desce stálevelmi solidně šlape. A vlastně ani moc nevadí, že ta má tentokrát docela špatný, graficky dost umělý obal. Nezbývá tedy než doufat v ohlášení termínů pro nadcházející koncertní tažení, ty totiž velmi překvapivě (až na ojedinělé akce ve Švédsku a Finsku) zatím v kalendáři schází. http://www.crazydiamond.cz/sonic_youth_goo_recenze/3424http://www.crazydiamond.cz/sonic_youth_goo_recenze/3424nobody@nothing.com (Tomáš)Úspěch alba „Daydream Nation“ katapultoval SONIC YOUTH v roce 1988 do pozice hvězd alternativní scény. Zároveň přebírali vůdčí roli i na poli zvukové změny, kdy pomalu končila éra klasických osmdesátkových punk rockových a hardcorových kapel jako BLACK FLAG nebo HÜSKER DÜ a místo nich nastupoval indie rock různých variant, často s punkovými kořeny. DINOSAUR JR., PIXIES, JANE´S ADDICTION a samozřejmě SONIC YOUTH. Současně se kapela ocitla na rozcestí. Problémy s distribucí posledního alba, ale též její ambice, SONIC YOUTH směřovali k další změně vydavatelství. A tentokrát to byl skutečně velký posun. Upsali se „majoru“, neboli velkému vydavatelství. Konkrétně Geffenu.Nebyla to ale jen obyčejná změna vydavatelství. Smlouva na 5 alb byla revoluční. Samozřejmě i v minulosti se kapely z nezávislé scény upisovaly velkým hráčům, ale vždy to pro ně znamenalo spoustu omezení a musely „strpět“ zásahy do podoby svých alb. SONIC YOUTH měli kompletní kontrolu nad svojí tvorbou, čímž vydláždili cestu k podobným smlouvám i ostatním kolegům z branže. Jejich pozice byla ale v té době skutečně velmi silná. Jeli na úspěšné vlně, dařilo se vše, na co sáhli a co udělali. Nabídek i od jiných velkých značek měli dost a mohli si vybírat. Kdo by taky nechtěl mít pro sebe vycházející alternativní superstar, kapelu všemi považovanou prostě za „cool“, která si, díky své jinakosti, vybudovala až mystickou image. Neustálé koncertování jim rozšiřovalo fanouškovskou základnu a zajišťovalo i spoustu kontaktů v rámci nezávislé hudební scény.Začátkem roku 1990 se kapela stěhuje do studia Sorcerer Sound, kde znova pod vedením inženýra Nicka Sansana začíná nahrávat nový materiál. Kvalitnější a lépe vybavené studio jim umožnilo si více vyhrát se zvukem, přidávat další a další vrstvy, zvuky, efekty. I když se potýkali s menšími technickými problémy, nakonec se povedlo základy dokončit a pak ještě v Sansanově domovském studiu Green Street doplnili další linky kytar a hlasové efekty. Thurston Moore jednou přehrál technikům album „Bleach“ od tehdy ještě neznámé trojice ze Seattlu NIRVANA, která jim párkrát dělala předkapelu, a zasnil se, že by uvítal, aby i jejich album znělo podobně. To techniky trochu zarazilo, možná až znepokojilo, protože oni se v kvalitním studiu snažili vytvořit špičkovou nahrávku a neměli chuť z toho dělat „ušmudlanou“ lo-fi věc. Ačkoliv lidi od Geffenu popírají snahu o zasahování do finální podoby nahrávky, první mixy zjevně nějaké obavy u nich, a vlastně i u kapely samotné, přece jen vzbudily. Nedůvěra ve schopnosti Sansana vyústila do angažování zkušeného veterána Rona Saint Germaina, který dostal volnou ruku ohledně finálního mixu. Sansano se sice dobrovolně stáhnul, ale pachuť zůstala, a s kapelou se několik let odmítal bavit. Celé tohle nahrávací dobrodružství nakonec vyústilo v částku 150 tis. USD, což bylo pětkrát více než u předchůdce. Stálo to za to? Z pohledu businessu lehce pochybuji. Oficiální statistiky mluví v USA jen o 169tis. prodaných kopiích, přičemž „Daydream Nation“ uvádí 162 tis., ale u Geffenů vládla spokojenost.Z pohledu kvality to ale za to rozhodně stálo! Zvuk alba je skutečně vynikající. Přesně takhle to mám rád – jasně alternativní záležitost s vymazleným, technicky kvalitním, moderním a originálním zvukem. Ano, nebojím se říct, že album „Goo“ po zvukové stránce definuje nový standard pro alternativnější indie rock devadesátých let. SONIC YOUTH neumí krátké nahrávky, takže i zdejších 49 minut musíme považovat za úspěch. A je to téměř optimální konstelace. „Jamovací“ vložky písní sice zůstaly, ale přece jen podlehly jisté formě „normalizace“ tak, aby se staly více součástí písně a ne její dvojčetem. Možná právě kombinace skvělého zvuku, kratších jamových vložek a posilněné melodické stránky songů dělají z „Goo“ jedno z nejpřístupnějších alb jejich diskografie.Co může při poslechu alba zaujmout, je ten fakt, že Kim Gordon v téměř každém ze svých songů zpívá. Myslím tím normální zpěv, nebo minimálně polozpívané vyprávění. Já jsem spokojený. Od vážnější, vypravěčské polohy v „Tunic (Song for Karen)“, songu plném napětí a nevyslovené tenze, přes výborný singl „Kool Thing“, jasné hitovky s ostrými sonickými kytarami a parádními bicími, kde zpívá dandyovsky frajersky a unuděně, až po lehce otravnou odrhovačku „My Friend Goo“. Přičítám to vyspělejšímu songwrittingu a celkovému posunu kapely k dospělejšímu projevu, kdy nemusí být za každou cenu undergroundová, aby zůstala alternativní a nezávislá. Zároveň se tím stává přístupnější pro širší publikum, které se má v písničkách čeho chytit. Může si je pobroukávat, nedej bože si na ně na koncertech dobře zařádit. A přesně to je jim servírováno. „Dirty Boots“, skvělý indie rockový otvírák s pořádně ostrým refrénem. „Mary-Christ“, song odkazující k punk rockovým kořenům. „Mildred Pierce“, výborná indie vypalovačka, trochu zprzněná noiseově-ukřičeným závěrem. Právě takové songy nastupující generace potřebuje. Vymezují se proti mainstreamovému rocku, ale zároveň jsou živelné, drsné a mají drive. K předchozímu albu odkazuje svojí zasněnou atmosférou a zvukem „Disappearer“. Zajímavá je pak „Mote“ - zvukově typicky americký indie punk rock, ale skombinovaný s Thurstenovým „britským“ zpěvem a melodikou. Asi jako by někdo na základy PIXIES narouboval zpěv THE SMITHS. Je to tak nečekané a nepředstavitelné, až je to vlastně skvělé. Zároveň je tím nejdelší songem alba, takže je nám dopřáno i dlouhé jamování, které po téměř britpopově zpěvné části je naopak temné až na kost a vyjímá se v něm silně vybuzená mohutná basa. Povedená je i závěrečná „Titanium Exposé“ se skvělým indie rockovým zvukem, který postupně mohutní a v závěru se mění až v sonickou smršť.Kromě klasicky skvělých kytar na albu vyniká i výrazná basa, trochu špinavá a úderná a suché, ale divoké bicí, ženoucí písně někdy mohutně vpřed, jindy naopak jen usměrňující experimentální jamové kreace. Ústup z rozsáhlých noiseových pozic výměnou za větší melodičnost posunula kapelu blíže posluchačům. Reakce na album byly vesměs pozitivní. Na průnik do mainstreamu to samozřejmě bylo stále až moc „divoké“, ale alternativní rocková rádia je už běžně hrála.Ještě jedna zmínka o NIRVANĚ, která demonstruje důležitost SONIC YOUTH pro jejich budoucí úspěch. Po „Bleach“ se NIRVANA taky upsala Geffenu, kterým je aktivně doporučila právě Kim Gordon. V létě 1991 pak partička amerických alternativních kapel vyrazila společně na krátké evropské turné, kde zahráli několik festivalů, ale i klubových koncertů. Kromě Soniců se připojily i další legendy DINOSAUR JR., BABES IN TOYLAND a právě NIRVANA, která šla na letiště prakticky ihned po skončení nahrávání alba, které bude vydáno až v září pod názvem „Nevermind“… Zajímavě se jeví dokument o tomto turné s názvem „1991: The Year Punk Broke“, ten je plný atmosféry začátku devadesátek, sleduje kapely rozjíždějící alternativní revoluci na Starém kontinentě, hrající na fesťácích ještě za světla a nebo v malých klubech, jejich vzájemnou propojenost a kamarádství. Můžu jen doporučit.http://www.crazydiamond.cz/power_trip_faust_scoop_cancer_void_praha_rockcafe_5unora2025_koncert/3428http://www.crazydiamond.cz/power_trip_faust_scoop_cancer_void_praha_rockcafe_5unora2025_koncert/3428janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Fakt, že se v rámci uskutečnění pražského koncertu thrashmetalových Američanů POWER TRIP dokáží na masitém cecku této akce uchytit hned tři tuzemské předskokanské partičky, může na leckoho ze zdejší subžánrové komunity působit inspirativně a nadějeplně. Proč ne, přeji to všem - „Voják se stará, voják má!“ Otázkou však zůstává, jak dokáže být ve skutečnosti inspirativní také hudba dotyčných zahřívačů? Všechny tři české kapely v podstatě jen naplňovaly generické mustry svých žánrových škatulek a přehrávaly v nějaké pečlivě nacvičené muzikální póze něco, co už tu dávno za ty dekády existence tvrdé hudby v mnoha podobách bylo. Všechny tři party se svou hudební náplní od sebe diametrálně lišily, jakoby dnes v žádném z žánrů nikdo neměl zájem přijít s něčím trochu vybočujícím a jednoznačně svým, jakoby všem stačila příslušnost k nějakým subkulturním komunitám. A přiznám se, tenhle přístup jako sledovač aktuálního hudebního dění moc nechápu. Večer zahájili deathmetaloví CANCER VOID, pětice ctící abecedu švédského mrtvolného old-schoolu, jejíž produkce je vystavěná po vzoru kupříkladu první desky kultovních ENTOMBED („Left Hand Path“). Gruntovně podlazený kytarový sound, zurčivá sóla a záhrobní křik, který jakoby do sálu doléhal z hloubi nějakých zapomenutých lesních jeskyní někde na severu Evropy. Pamětník se mohl ve svých myšlenkách okamžitě přenést do roku 1990 nebo 1991, protože CANCER VOID dokázali přesvědčivě interpretovat (nechtěl jsem napsat rovnou imitovat) určitý trend v extrémní metalové hudbě, který tu zhruba dvě sezóny kdysi dávno byl. Že by však startéři celé akce do svého výrazu přidali také něco zaručeně svého, to by bylo velmi odvážné tvrzení. Přejděme k dalším. U druhých českých předskokanů SCOOP mě v časovém harmonogramu shlédnutém ještě před akcí zaujalo, že měli na svůj set vyhrazenou pouhou čtvrthodinu. Co sakra za tu dobu stihnou, říkal jsem si. Bodejď by nestihli, když šlo o cvičení vycházející z hardcoreových forem vyjádření. Členové kapely navíc asi pět minut čekali na pódiu s nástroji navlečenými kolem krku, ve volných mikinách, a tu a tam někdo dokonce i v zimní čepici, aby se po pěti minutách rozhodovali, zdali tedy začít, protože do oficiálního začátku zbývalo ještě dalších pět minut ze štědré půlhodinové pauzy na přestavbu pódia. Nakonec do toho hrábli. Jak jsem stál uprostřed prostoru před pódiem, tak jsem si rychle uvědomil, že se ta masa lidí kolem mne kamsi odtáhla, konkrétně k oběma bočním stěnám. A tak chvíli stojím úplně sám na cca šesti metrech (tři metry nalevo prázdno, tři napravo prázdno), a za zvuků houpavých temp a kytarových kil mi to celé nějakou chvilku nedochází. Jak jsem si však během pár vteřin všiml, fans u stěn rozhodně nestáli klidně, ale porůznu zde našťoucháni poskakovaly, jeden týpek dokonce běžel, aniž by se ve vztahu k podlaze hýbal. Divoce dřel na svém puntíku tak, že si musel třískat kolenama o bradu. Hlavou mi blesklo, co se to tady jako chystá? S následnými údery do bicích a protržení skladby do rychlého štěkavého tempa jsem to zjistil. Z obou stran se na mne řítili podivní kluzáci, kteří komíhavým způsobem začali vymetat parket. V tu chvíli mne rozesmála blesková vzpomínka na údivně se tvářícího inspektora Columba ve chvíli, kdy si v takřka každém dílu seriálu typicky bouchne dlaní do čela. V případě SCOOP to vlastně ani nebyly skladby, ale jakési minutové hlukové skeče na téma střídaní houpavého úvodu, přepnutí do drtivého štěkavého tempa a následně jeho různého zastavování a znovurozjíždění. Není mne sice známa muzikální ambice těchto kluků, ale jejich hudba prakticky byla jen kulisou k frenetickému tanci pod pódiem. Bylo to jako svými nástroji podporovat nějakou pohybovou atrakci plnou karambolů, podobnou sjíždění dráhy plné boulí na skateboardu. Zvláštně pogující kluzáci se stále rozpumpovávali, jeli, a pak se při dobržďování u stěn znovu řadili a odráželi k taneční jízdě zpátky, ale to už jsem jim uhnul z cesty a vše pozoroval zpovzdálí. Neuvěřitelné! Třetí česká parta - „slunce, seno, thrash metal“ jménem FAÜST (mimochodem, FAÜST je výbornej název pro českou metalovou kapelu) - měla na svůj program pětatřicetiminutovku. Ani výrazně dobrá, ani špatná kapela, která se před pár měsíci zapsala vcelku slušnou druhou řadovou deskou „Death Galore“, je na tuzemské klubové mapě favorizována více, než by si bývala možná zasloužila. I na pódiu se potvrdilo, že jejich největším problémem je především zaměnitelnost. Podobných thrashových partiček, co drhnou riffy a preferují brutální křik, jsou na světě stovky, ne-li tisíce. Pražáci hrají zkrátka „thrash metal pro thrash metal“ a nenabídnou ani špetku něčeho navíc, kvůli čemu by si od nich člověk něco zapamatoval a rozpoznal je od jiných. Když sleduji moravsko-slezské REFORE, je mi jasné, že tím vším co hrají, nejen dokonale žijí, ale ještě svým písním vdechnou cosi svého. Nějakou specifickou emoci, náladu či energii. Právě u FAÜST naživo tuhle potřebnou hloubku a speciálnost vážně necítím. To samozřejmě neznamená, že tomu tak bude napořád, nebo že to někdo jiný neslyší jinak. Chápu, že je blbý šermovat s pouhými dojmy, ale dokážu si představit, že kdyby za pár let byl v módě třeba jiný extrémní styl než thrash (např. třeba nějaký death metal, crust/grind nebo NY hardcore), půjdou tihle FAÜST zas trochu jiným směrem. Třeba je pro ně důležitější příslušnost k nějaké scéně/komunitě, než rozvíjení vlastní hudební neobyčejnosti. Nevím, ale zaznamenané střípky jejich vystupování ve veřejném prostoru na mne takový dojem dělají. Už teď se v jejich zvuku dá vysledovat ledacos, co tuhle jinak genericky riffovou kapelu kloní tu třeba do deathmetalovějších oblastí, jinde do hardcoreových. Jde o drobnosti, ale jsou tam. Energie klukům sice nechybí, ale osobitých nápadů v jejich skladbách bohužel moc nenacházím.Jak to jenom říct? POWER TRIP přišli, zahráli a zvítězili! A to s velkým náskokem. Jejich výstup jsem zažil před pár dny v Ostravě, kde předskakovali tributní sestavě texaské PANTERY. Zde mne doslova nadchli a zároveň potvrdili, že maj na to dostat do varu pořádně rozlehlou sportovní arénu s kapacitou větší než deset tisíc míst. Byl jsem tedy zvědav, jak bude vypadat jejich výstup na stísněném prostoru menšího pražského klubu s nízkým stropem. Sál Rock Café se mezi tím beznadějně naplnil, takže byl leckdo z přítomných vůbec rád, že nalezl místo odkud koncert těchhle POWER TRIP mohl sledovat, aniž by mu z něj uniklo to základní. Narváno bylo v sále opravdu jako v autobuse v ranní špičce a pobyt se zde navíc za zvuku drtivé agresivní hudby měnil spíše v salvadorské vězeňské peklo. Možná by pořadatelé někdy mohli vybrat sál s alespoň mírnou naddimenzovaností prostoru, ale nic proti gustu, třeba to tak koncertní srdcaři vyžadují. Americká kapela dostala fanoušky do varu takřka okamžitě a po zvukové stránce šla sebejistě lovit dokonalost. Čímž nám servírovala naprosto mimořádně nabroušený koncert, ve kterém uchvacoval především drtivý zvuk jejich nosných riffů. Bylo v tom projevu něco ze staré dobré Maxovské SEPULTURY a taky trochu PRONG, ale zároveň POWER TRIP prokázali i vlastní cítění a velkou muzikální vyzrálost. Jedna drtivá hymna střídala druhou, takže byl posluchač chycen do pračky rychlých temp, hrubých riffů a sólového vřeštění kytar, které thrashers tak milují. Nový frontman Seth Gilmore působí docela sympaticky a ke zbylému kvartetu spoluhráčů se hodí. Co dělá zvuk POWER TRIP tím, čím je, jsou však především kytarové party a riffy. Po takových jízdách jako nabídla úvodní dvojice skladeb „Soul Sacrifice“, „Executioner´s Tax (Swing Of The Axe)“, nebo dále pak po nosných skladbách jako „Nightmare Logic“ nebo „Crucifixation“ a za neustálé tvrdošíjné spolupráce s dovádějícími tanečníky a fanoušky moshingu či circle pitů, nebylo pochyb, že sledujeme naprosto špičkové žánrové těleso, jehož dráha byla před pěti lety, díky smrti jejich lídra Rileyho Galea, náhle přerušena. Nyní se zdá být u POWER TRIP vše v plném proudu k docílení laťek minulosti. Kapela se rozhodně nevyhýbá ani skladbám z úsvitu své kariéry, takže jsme mohli slyšet i věci „Divine Apprehension“ a „Suffer No Fool“, které zahajují kompilaci z nejstarších věcí „Opening Fire (2008-2014)“, případně „Manifest Decimation“ a „Heretic´s Fork“ z debutu „Manifest Decimation“. Fanoušci se svou kapelou velmi souzní, takže byl kotel neustále v pohybu. Dokonce si občas někdo zaplul na rukou, nebo se gymnasticky vyřádil zavěšen rukama a nohama na konstrukci světelné rampy u stropu. Celou tu jízdu charakterizoval povedený a velmi řízný zvuk, dominantní kytarová složka od dvojice Nick Stewart a Blake Ibanez, ale i parádní práce rytmické dvojice Chris Whetzel a Chris Ulsh. Když set vygradoval skrze poslední song „Crossbreaker“, bylo to po více než hodině časomíry tak akorát. Ve výsledku POWER TRIP předvedli zaručeně výživnou masáž.Na všech fotkách POWER TRIP.http://www.crazydiamond.cz/thulsa_prikryti_stiny_recenze/3427http://www.crazydiamond.cz/thulsa_prikryti_stiny_recenze/3427nobody@nothing.com (Tomáš)Objevitelské výpravy do tvrdších metalových vod jsou u mě relativně vzácné. Někdy je ale vábení tak silné, že nedokážu odolat. Název kapely THULSA jsem sice loni v nějakém článku/diskuzi zaregistroval, ale díky nedostatku úložného prostoru v mozku úspěšně vymazal (zapomněl…). Když jsem pak koncem roku naposlouchával nový projekt, ve kterém zpívá Banán, jmenovitě 50M ZNAK, vykoukla na mě znova i THULSA. Zkusil jsem a hnedka mě to semlelo. Album „Přikryti stíny“ vyšlo už téměř před rokem a je to jejich prvotina. THULSA se lokalizuje do Brna a vznikla na základech jiné stoner-sludgemetalovo-hardcoreové kapely TUMMO. Nová kapela s Banánem za mikrofonem přepíná z angličtiny do rodného jazyka, jinak se ale moc věcí nemění. Nekompromisní postoje, DIY přístup, jasný názor. Opět se zde potvrzuje moje přesvědčení, že čeština (potažmo slovenština) je relevantní volba i v podobné muzice, a dobrý text dokáže písně posunout na další kvalitativní level. Pětka jede v klasické sestavě dvou kytar, basy a bicích, plus zpěv. A jede tvrdě, jede temně, někdy až strašidelně, s brutálním drivem, bez oddechu, pořád naplno. Točilo se u Amáka v Golden Hive, k tomu asi není nutno nic dalšího doplňovat. Pokud totiž kapela nenastoupí s vysloveně blbými písničkami, tam se jim dostane skutečně profesionální péče s výborným zvukem na konci. Přesně tohle můžete očekávat i teď. A právě to mě semlelo. Riffy, riffy, riffy, všude kam se podíváš, v perfektním zvukovém balení. Zvuk kytar je prostě famózní. Naladěním odkazují na americkou stoner/sludge-metalovou scénu, správně zemité, hutné, trochu mazlavé. Jednoduše buldozer, který vyjel z močálu a teď vás brutálně zadupává do země. A ještě má i pomocné rameno, se kterým vás druhá kytara někdy řeže na kousky, jindy propichuje zaživa svým ostřím. Motorem buldozeru je naplno jedoucí rytmika, pumpující nonstop energii, díky které je nezastavitelný. Jakákoliv překážka v cestě je rozdrcena na prach, odhozena stranou, rozbita na atomy a zašlapána. Do toho se ještě mísí rychlejší, hardcorové pasáže, odkazující k původu pachatelů. V řidičské budce pak sedí Banán, který na nás v šíleném amoku chrlí svoje poselství. Vokální provedení osciluje někde mezi hardcoreově řvanou recitací a blackmetalovým skřekotem. Atmosféra nahrávky je i díky tomuto pochmurná, téměř hororová. Tady bych měl možná jedinou výtku. Zpěv je v mixu trochu utopený, jakoby schválně zněl někde z pozadí. Některé pasáže textů jsou proto na hranici srozumitelnosti a ani při opakovaném soustředěném poslechu jsem je nedokázal rozklíčovat. Na funkci to ale vliv nemá, texty jsou jednoduše typicky „Banánovské“. Já jsem měl jeho poetiku vždy rád, a ani tady si není na co stěžovat. Jeho pojetí každodenního života jako boje dobra se zlem, kritika jednotlivce i společnosti, akcent na osobní zodpovědnost a aktivitu jsou typickými tématy DIY scény. Ačkoliv by se mohlo zdát, že nahrávka bude relativně jednotvárná, opak je pravdou. Zvukovou pestrost jí dodávají jednak inspirace z jiných žánrů, jako post-metal, doom, nebo alternativnější metalové odnože, jednak dramaturgické vsuvky jako změny tempa a nálad, nebo „souboj“ dvou kytar, které se nebojí ukročit až téměř k heavymetalovým elementům a vyhrávkám. Z celé nahrávky zároveň až sálá dusivá energie a pevný postoj, který je maximálně autentický a uvěřitelný. Máme zde sice jen 7 songů, ale díky jejich obvyklé délce mezi 4-5 minutami je celková hrací doba lehce přes 30 minut. Ideální. Těžko vybrat některé písně, všechny jsou kvalitativně na jedné úrovni, bez vaty, bez zbytečné výplně. Úvodní „Černý samet“ je agresivní, dynamická, svým pojetím až velkolepá věc. Hostující Kryštof z FAÜST dodává vokálům šťávu, riffy a zvuky nesou stopy nálad třeba od PRONG nebo RAMMSTEIN, ale ve výrazně temnějším kabátě. „Znamení ohně“ kontruje houpavým riffem se zabijáckým drivem, změnami tempa a tajemnou mezihrou, znějící jako gotický sbor včetně zvonů katedrál. Méně melodický, nekompromisní střed nahrávky reprezentují „Algoritmus války“ a „Nože pod kabátem“. Už jen samotné názvy skladeb má Banán vymakané. „Nebesebe“ - řekněte, nezní to suprově? A i samotná skladba se vrací do melodičtějších vod, zejména refrén se vážně povedl. Zajímavým sonickým úvodem startující „Ve zvěrokruhu“ plynule přechází do hardcoreové nakládačky. Zřejmě nejmelodičtější a „nejměkčí“ závěrečná „…“ je další skvělou riffovačkou důstojně ukončující kolekci. Jen doufám, že sekapela přes náročnější logistiku (Banán jestli se nepletu žije v Praze) udrží na scéně. Na jaro už mají plánované nějaké koncerty, takže zatím to vypadá nadějně. http://www.crazydiamond.cz/labyrinth_in_the_vanishing_echoes_of_goodbye_recenze/3426http://www.crazydiamond.cz/labyrinth_in_the_vanishing_echoes_of_goodbye_recenze/3426hackl@volny.cz (Pekárek)Po delší době jsem dostal tip na jedny ze zástupců evropského power/speedu. Tedy ne že bych o nich nikdy neslyšel, album „Return to Heaven Denied“ jsem kdysi dávno sjížděl celkem často. Jenže pak se jaksi změnily preference a podobně orientovaná hudba mi už moc neříkala. Samozřejmě existovalo pár výjimek, dotyční mezi ně však nepatřili. Stáli kdesi na periférii mého vnímání. Dál než k povědomí o tom, že stále vydávají povětšinou kladně přijímaná alba, se jejich tvorba nepropracovala. Zpětně možná trochu škoda. A o kom že vlastně píšu? O italských vytrvalcích LABŸRINTH. Pojďme si je tady trochu představit a při tom se můžeme podívat na zoubek i jejich novému albu.Třicet let své existence oslavili právě loni. Jádro kapely, kytaristy Carla Magnaniho aka Olafa Thörsena a Andreu Cantarelliho, v roce 1998 doplnil vynikající zpěvák Roberto Tiranti. Návrat k úrovni výše zmíněné, mimochodem stále velmi dobře znějící, nahrávky nebyl jednoduchý. Provázely jej personální a nějaký čas i stylové peripetie. Mnohé předznamenalo již album „Return to Heaven Denied Pt. II - A Midnight Autumns Dream", jehož název je, myslím, výmluvný. Skutečně plodné a kvalitativně vyrovnané období však začalo až po nástupu k Frontiers Records, a tudíž i s jedním z jejich dvorních producentů, Simonem Mularonim. Pozitivně se projevilo rovněž angažmá Giacomo Biaginiho aka Olega Smirnoffa z ELDRITCH, jakož i ustálení rytmické sekce ve složení Nik Mazzucconi (EDGE OF FOREVER) – baskytara, a Matt Peruzzi – bicí. Dá se říci, že pokrevní spojenectví s VISION DIVINE, uzavřené návratem Olafa a příchodem Olega, jenž si s dotyčnými taktéž zahrál, bylo v roce 2022 zpečetěno výpomocí Matta, realizovanou pro změnu v opačném gardu. Tak doufám, že je každému vše jasné.:-) Prostě Itálie.:-)Ještě, než budu psát přímo o novince „In the Vanishing Echoes of Goodbye“, považuji za férové upozornit na to, že LABŸRINTH bývají řazeni či koketují s progresivní scénou, záleží na úhlu pohledu. K úkrokům směrem k progresu došlo hlavně v éře bez Olafa, a byť deskám z onoho období nelze upřít jisté kouzlo a standardně vysokou hráčskou kvalitu, doceněny nebyly. Nahrání „Return…“ číslo dvě tedy znamenalo především návrat k tomu, co bylo ze strany fanoušků akceptováno a žádáno nejvíce. Progresivní choutky však kapelu neopustily. Projevují se však už jen v jistých momentech, nikoliv v celku, neboť se dostaly plně pod znalou a zkušenou producentskou kontrolu. V rámci nynějšího „tvrdo-sladkého“ výrazu znamenají každopádně obohacení. Současně se prostřednictvím nich „upouští pára“. Kvalitní power/speed totiž mohou hrát jen špičkoví hráči. Jenže pro ně samé jsou jeho nesmlouvavá pravidla svazující. Jasně, můžete přiložit pod kotel, jako třeba DRAGONFORCE, pak ovšem narážíte jen na další limity, a hudba se tak stává spíše gymnastikou či rovnou cirkusem.Domnívám se, že za uvedené vyladění stylu mohou fanoušci poděkovat jednak pragmatismu všech zúčastněných, jednak velmi citlivé a řemeslně precizní práci Mularoniho, díky jehož umu výrazně posílili nejen LABŸRINTH, ale v podstatě celá italská melodická scéna. Jinak řečeno, nová deska přináší očekávané. Přesto zde progres často vystrkuje růžky. Ve vybroušeném zvukovém balení modernějšího rázu a rozumně dávkovaný by však nemusel vadit ani skalním. Zároveň se naplňují tužby hráčů samotných, kteří evidentně chtějí předvést něco víc než jen opulentní speedové kvapíky. Mularoni si prostě musel poradit s kdečím a ani tentokrát nezklamal. Nejdůležitější ovšem je, že měl co produkovat.Marná sláva, v dané metalové odnoži jsou základem klenuté melodie. Rob jich dostal k dispozici přehršel. Většina z nich sice pocitově nikoho nesmete, ale určitě zaujme, a pokud ne, zaujme jejich provedení, protože podobně dobrých zpěváků zas tolik není. Rob navíc vládne solidní angličtinou, která bývá u italských skupin problematická. Do zpěvu dává absolutně vše. Permanentně baladizuje. Jasný faktický lídr. Ostatní se mu chytře podřizují. Do jisté míry i Mularoni, který mohl některé vokální kreace přeci jen osekat, i když po více posleších už si nejsem moc jistý. Rob je prostě trademark. Prostor pod vokály zaplňují nástroje vydatně, ale na rozumné bázi. Robovi spoluhráči ví, že se dočkají, že přijde jejich chvíle. Čistě instrumentální plochy se ze skladeb nicméně nevymykají natolik, jak bývá typické pro party typu DREAM THEATER. Model „zpěvák dozpívá a nastává peklo“ se na „In the Vanishing…“ uplatňuje jen v omezené míře, přednost dostává píseň. Zmíněný progres je zapotřebí vnímat hlavně z pozice toho, co se od LABŸRINTH očekává. Jestliže čistý power/speed, může mít takový progres podobu inklinující až někam k melodickému hard rocku, či naopak zahrnovat ostré, téměř thrashově znějící riffy.Nevšední práci předvádí Oleg, jehož hra byla v mixu ve prospěch ostrých kytar nepatrně potlačena. Ono nepatrně znamená, že klávesy stále hrají velmi výraznou roli v budování atmosféry i podpoře Roba, na druhou stranu zní autonomně, k pouhým podkresům sklouzávají jen v nezbytné míře a dokáží sekundovat i sólově. Co třeba lahůdkový klavírní part v závěrečné protiválečné jízdě „Inhuman Race“… Olaf a Andrea jsou kytaroví virtuosové s dostatečně variabilním projevem. Nebojí se tvrdších riffů. Nestrhávají pozornost za každou cenu. Jejich nástupy jsem si zamiloval. Všichni tvůrci melodického základu se pak mohou opřít o skvostnou rytmickou sekci. Hrát power/speed metal na takové úrovni není legrace ani pro „ty vzadu“. Leccos by o tom mohl vyprávět i technicky velmi zdatný bubeník John Macaluso, který v LABŸRINTH vypomáhal v letech 2016-2019. Jeho nástupce Matt Peruzzi je prototypem technicky vybaveného metalového bijce, Mularoni jeho hru navíc ukázkově nasvítil. Podobně lze psát též o umění Nika Mazzucconiho. Svou baskytarou, v pár okamžicích i tou bezpražcovou, se stará, aby přívlastek progresivní ke jménu kapely zas o něco více přiléhal. Celek je po technické stránce opravdu neuvěřitelně našláplý.Ze všech uvedených důvodů tudíž „In the Vanishing Echoes of Goodbye“ představuje momentální žánrovou špičku. Tak se ukažte, „melo-speeďáci“, tohle snad ještě zvládnete!:-) Čiročirý metal v jedné ze svých vrcholných, byť melodických:-), podob.http://www.crazydiamond.cz/pantera_power_trip_child_bite_ostrava_ostravar_arena_1unora2025_koncert/3425http://www.crazydiamond.cz/pantera_power_trip_child_bite_ostrava_ostravar_arena_1unora2025_koncert/3425janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Protože jsem pražský výstup aktuální koncertní sestavy texaské brusky PANTERA před rokem prováhal, snažil jsem se být tuto sobotu u ostravské akce. Vítkovickou arénu jsem poprvé a naposledy navštívil v prosinci 1994, kdy zde hráli SLAYER, na jejichž evropských zastávkách k albu „Divine Intervention“ jim tehdy dělali doprovod právě tou dobou debutující MACHINE HEAD. Od té doby třicet let nic, žádná Ostrava. PANTERU jsem v nejslavnější sestavě viděl jednou, když ta naopak doprovázela BLACK SABBATH na jejich reunionovém turné s Ozzym a byla v červnu 1998 k vidění v Praze na atletickém stadiónu Slávie. Nutno říct, že to byl tenkrát skvělý výstup. Sice nejsem až takovým příznivcem vzpomínkových akcí, znovuobnovování koncertních činností nejrůznějších legend a nekonečného připomínání jejich odkazu, ale v případě právě americké PANTERY, jako nedostatkového zboží na současné scéně, dokážu přimhouřit obě oči. Polovina památné sestavy již není mezi živými, ale zbylí dva členové Phil Anselmo a Rex Brown byli schopni se spojit s těmi snad nejlepšími možnými náhradníky. Pokud se tak dá hovořit o takových esech metalové scény, jakými bezesporu jsou kytarista Zakk Wylde a bubeník Charlie Benante. I díky pozitivním referencím na předešlé koncertní tažení PANTERY, jsem si říkal, že by bylo skvělé akci navštívit. Opravdu nelituji, neboť to byl po všech stránkách luxusní zážitek od prvotřídně seřízené metalové mašiny, navíc podaný neuvěřitelně pohodovým stylem. O tom, že do koncertního projektu samotní hudebníci jdou na 100%, svědčil i ten fakt, že Phil Anselmo se dokázal za ten rok dostat do potřebné fyzické formy, nápadně zhubl a tak vlastně působil, nikoliv jako protivný, přiožralý, kontroverzně se chovající tlouštík zpřed několika let, ale jako ten pravý Phil z nejlepších časů kariéry. Hlavní hvězdy večera nejprve dali prostor dvěma předkapelám. Prvními byli hardcore-punkoví nadšenci CHILD BITE z Michiganu, těmi druhými pak navrátivší se velké naděje moderního thrashe – jižané POWER TRIP, kteří se po několika letech od smrti svého frontmana Riley Galea vracejí na scénu v plné parádě a s novým frontmanem Sethem Gilmorem. CHILD BITE nejsou žádnými nováčky, na undergroundové scéně působí už dvě dekády a na svém kontě mají pět řadových alb a spousty menších nosičů - sedmipalců, splitek a EPček. Tahle kapela často v minulosti předskakovala i Anselmovým DOWN, a tak jim dal Phil šanci se ukázat před opravdu velkým publikem. Vítkovická aréna se v průběhu jejich setu teprve plnila, ale první předkapela se tím nenechala rozhodit. Jejich styl se nachází na hranici mezi nervním hardcore punkem, noise rockem a špetkou povinného metalu. Neřekl bych, že mě dokázali strhnout, ale jejich hudba se mi nejevila vůbec špatně. Horší to bylo s image, kde všemu velel postarší frontman Shawn Knight - týpek  s šedivým plnovousem a v kraťasách, který sebou za mikrofonem trhal jako smyslů zbavený, klátil se ze strany na stranu a prostě kašlal na svůj věk, a působil zcela v nerozumném souladu s hardcoreovou aurou vlastní grupy. Jeho bouření doprovázelo trio zvláštních postaviček - lůzrovských nerdů a příznivců udržitelnosti, která se u nich promítla především do špatného vkusu v oblékání.:-) Nálada v hale výrazně pookřála okamžitě s nástupem další americké pětice, vynikajících POWER TRIP. Tihle borci se ukázali být zatraceně silnou koncertní skvadrou. Ostré riffy, mohutné groovy a rytmika nepostrádající nic, co dělá metalovou hudbu tolik lákavou. Vše bylo u nich podřízeno preciznímu vyznění a celkové nadupanosti. Ohnivý řev nového frontmana ještě přikládal pod kotlem celkové nespoutanosti. Tahle kapela je po dvou řadových deskách stále obrovským příslibem a osobně se hodně těším na to, čeho bude v nejbližší době ještě schopna. Ostatně, sám jsem se přesvědčil, že by byla velká škoda, aby to po tragickém skonu jejich původního zpěváka POWER TRIP zabalili. Živá prezentace jen potvrdila, o jak mimořádně nabroušené jde těleso a celá hala tak byla svědkem mocné thrashové jízdy. S příchodem hlavních hvězd se dostavila takřka dokonalost. Skvělý vyvážený zvuk působil někdy až krystalicky. Bylo lahůdkou sledovat, jak si Charlie Benante osvojil party Vinnieho Paula, nebo také jak se Zakk Wylde, stran potencionálních kytarových exhibic, držel zpátky a prostě jen odváděl precizní kytarové řemeslo ve prospěch celku, tedy takové, na jaké byli fans od Dimebaga Darrella vždy zvyklý. Jak už jsem výše uvedl, PANTERA v této koncertní sestavě působila jako dokonale seřízený stroj, ve kterém nikdo nevyčníval a vše bylo vyváženo tak akorát, poplatné éře vzniku dotyčných skladeb. Phil Anselmo se hlasově udržuje stále ve výborné formě a zvládal zde jak vyšší zpívané rejstříky, tak samo sebou i brutálnější výraz pozdní tvorby. Od Zakka  Wyldea šlo o neuvěřitelně jistý a pokorný výkon, jako stavitel zvuku sice přidával vlastní feel, ale především se neodkláněl od originálu. Byl bezchybný v zasekávaných riffech někdy doprovázených typickými hvízdanci, a snad ještě lepší v nervních sólech, kterými songy PANTERY vždy prosluly. Rex Brown byl po celý set spíš tím nenápadným členem, který si zkrátka vždy a přesně odehraje to své. Set nakonec obsahoval pouze třináct skladeb, z nichž naprostá většina byla již dávno považována za klasiku. Začalo se hodně zostra – písní schopnou rozpohybovat lidskou skrumáž - „A New Level“ , ta byla záhy následována velkými jistotami - riffově drtivou „Mouth For War“, či čtveřicí songů z roku 1994 „Strength Beyond Strength“, „5 Minutes Alone“, „Becoming“ či „I´Am Broken“, které byly především zkouškou herní semknutosti koncertní sestavy. Asi nejtvrdší moment koncertu přišel s nářezem „Suicide Note part. 2“, naopak kombinaci pozvolné akustické fáze a čistým zpěvem, s brutálními řezanými riffy nabídla klasika „This Love“. Největším hitem PANTERY je již dávno pravděpodobně píseň „Walk“, alespoň podle toho, jak na ní fanoušci spontánně reagují. Pod pódiem v ten moment nastalo doslova peklo. Na ploše se v závěru koncertu dokonce utvořily circle pity, a celkově bylo poznat, kterak si koncert nejen kapela, ale především její tuzemští fans užívají. Jestliže plocha ostravské arény byla beznadějně zaplněná, tak v případě míst na sezení se našlo pár řad pod stropem haly ne až tolik obsazených, celkově však mohu říct, že návštěvnost byla dechberoucí. Tedy vzhledem k tomu, že šlo o koncert metalové kapely, která prakticky čtvrtstoletí neexistuje!! Nejsem si jistý, zdali by podobně rozlehlý prostor u nás zaplnili jména jako KREATOR, MEGADETH, ANTHRAX a jiní. S tóny zádumčivé „Floods“ došlo na dojemnou vzpomínku na oba zesnulé bratry Abbotty. Nejeden příznivec kapely ocenil tento emočně silný moment ukončený v koncertním podání zvuky opravdu silné průtrže mračen a padajícího deště. Závěr byl pro mne jednoznačně nejvýživnější a obsahoval songy z mého nejoblíbenějšího alba „Cowboys From Hell“ z roku 1990. Díky tomuto materiálu jsem tehdy tuto kapelu objevil, a přiznám se, že v roce vydání by mne sotva napadlo, jaká se z PANTERY stane v krátké době oslavovaná záležitost. K nejlepším věcem koncertu (dle mého) patřila kultovní, skvostnými riffy prostoupená „Domination“ a neméně legendární klasika, titulní věc z výše uvedeného alba - „Cowboys From Hell“. Pokud se publikum nacházelo v největším rauši, šlo možná o tohle finále, které záhy ještě dokonala další zběsilá klasika „Fucking Hostile“ coby ojedinělý přídavek této osmdesátiminutové nadílky. Nebyl to zrovna nejdelší koncert mého diváckého života, ale jsem přesvědčen, že fanoušci z haly odcházeli nabytí energií a spokojení. Zažily mnoho momentů, které prostě neměly chybu. Šlo o dokonalou erupci metalu, oslavu odkazu velké kapely devadesátých let, která mnohým ještě dnes chybí. To, že konkrétně mně třeba v programu chyběl song „Cemetary Gates“, který aktuálně PANTERA nehraje, je vlastně jen věc podružná.Výborná koncertní záležitost, po všech stránkách! Na druhou stranu tvrdím, že bych byl rád, kdyby v případě PANTERY zůstalo už jen u těchto aktuálních koncertních aktivit a nic by se dál neprodlužovalo a nevymýšlelo! Přeci jen si chci uchovat vzpomínku na onen původní esprit této kapely, za jejíž vrchol osobně považuji především éru 1990-1993.http://www.crazydiamond.cz/shedfromthebody_whisper_and_wane_recenze/3423http://www.crazydiamond.cz/shedfromthebody_whisper_and_wane_recenze/3423nobody@nothing.com (Tomáš)Cover art je důležitý! Při brouzdání po netu na mě vykouknul právě cover recenzované „kapely“, který mě okamžitě zaujal. A navíc to ještě bylo i s popiskou (tady se teda moc netrefili) „shoegaze“, takže rychlé ověření na YT a už album míří to mého playlistu. Vydání alba bylo skvěle načasované a minimálně u mě se trefilo do ročního období ideálního pro tento typ muziky. SHEDFROMTHEBODY je finská umělkyně Suvi Savikko. Multiinstrumentalistka a výhradní skladatelka v jedné osobě (proto slovo kapela výše v uvozovkách). A „Whisper And Wane“ je už její třetí deskou. Poslechl jsem si i první dvě, a jsou si všechny velice podobné. To nemyslím jako výtku. Holka má svůj styl a hudební podpis a ten si jemně cizeluje a rozvíjí. Aktuální deska je možná zatím nejpomalejší a nejzasněnější, jinak ale opět pracuje s výrazivem použitým už na předchozích albech.Jak jsem zmiňoval výše důležitost načasování nahrávky, tak skutečně ponuré zimní polotmavé dny, případně dlouhé tmavé večery jsou (alespoň pro mě) optimální na poslech podobné muziky. Stylově se pohybujeme v temných vodách smíchaných z přítoků jako doomgaze, alternativní metal, slow-core nebo post-metal. Tempo je rozvážné, nikam se nespěchá. Táhlé melodie jsou usazené do pomalu se rozvíjejících motivů, které se někdy nadechnou k hlučnější a mohutnější zvukové vlně, aby se po jejím odeznění opět zklidnily a dál plynuly a unášely nás do neznámých míst. Nečekejte technickou ekvilibristiku. Více než hráčskou dokonalostí nás Suvi potěší svým zpěvem. Klidný, někdy až přemýšlivý zpěv je plný tajemné atmosféry a zahalený závojem psychedelické mlhy. Jako by nás vedla hlubokými severskými lesy plnými nástrah a nebezpečí. Tu na nás z močálů lezou drsné kytary, tam zase jako obrovský mrak komárů na nás útočí temné synťáky. Do toho výrazné bicí jako smečka krvežíznivých vlků sleduje každý náš krok. Je to strašidelné, pochmurné, nevlídné. Pak ale zaslechneme její zpěv a najednou víme, že jsme v bezpečí. Její bezprostřední civilnost a její barva vyzařující uklidňující auru jsou tím jedinečným atributem. Neohromuje rozsahem, nesnaží se oslnit technickými finesami. Jen krásně zpívá.Album má přirozený flow, bez výraznějších výkyvů a změn. Prostě jen plyne a my plyneme s ním. Nenudí. Hned u první písně totiž dokáže navodit tu správnou atmosféru, regulovat naše očekávání, propojit se s naším vnímáním a podmanit si ho. Výborně se mi při něm pracovalo, ještě lépe relaxovalo. Rozumná délka 36 minut je optimální pro jeho vychutnání.Muzika samotná často staví na masivních, podladěných riffech odkazujících třeba k DEFTONES, které znějí hodně agresivně, ale jsou držené na uzdě. Jako natlakovaná lahev coly po zatřesení a povolení zátky. Syčí, prosakuje, ale nevybuchne naplno. V některých prosvětlených motivech a vyhrávkách, zejména se zapojením synťáků a elektroniky, mi naopak připomněla aktuální podobu A PERFECT CIRCLE. Nebojí se zapojit ani akustickou kytaru na odlehčení a zjemnění. V mixu jsou hodně vepředu masivní bicí, zejména přechody a kotly, často burácející v hypnotických rytmech. Zpěv je málokdy čistý, naopak jsou na něj citlivě a účelně aplikované studiová kouzla. Výsledkem je shoegazová zasněnost, éterická neuchopitelnost a nadpozemská lehkost. Když se to pak ještě spojí s produkční inovativností při práci s dvojhlasy, harmoniemi a celkovým mixem, je výsledek skutečně okouzlující. Songy nejsou přímočaré, ale postupně procházejí rozličnými fázemi, nabírají na síle a mohutnosti, mění nálady. Tady je evidentní inspirací post-metalový svět, plný snění, melancholie, ale i katarze.Jednotlivé písně jsou kvalitativně na podobně úrovni, nejsou tam ani slabší kousky do počtu, ani nad ostatní výrazněji vystupující hity. Při pozorném poslechu samozřejmě rozeznáme jemné nuance, menší rozdíly, snahu o pestrost při zachování relativně pevných žánrových hranic. Ze zajímavého coveru se vylíhnula ještě zajímavější náladovka, kterou si teď narychlo užívám, než dorazí jaro a já se posunu k rychlejší a „veselejší“ muzice. Ale není všem dnům konec, i letos přijde opět podzim, a já už vím co si pak znova pustím.http://www.crazydiamond.cz/mercyful_fate_9_recenze/3420http://www.crazydiamond.cz/mercyful_fate_9_recenze/3420janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Studiová tvorba MERCYFUL FATE dospěla na sklonku devadesátých letke svému prozatímnímu konci a do té doby několik let velmi aktivní dánská kapela přerušila v tomto směru činnost. Shodou okolností se mají právě letoshudebníci v aktualizované sestavě znovu sejít za účelem pokračování svého kdysi pozastavenéhoheavymetalového příběhu. Jenže víme, jak to má nyní King Diamond s pravidelnostísvých aktivit. Nechme se tedy překvapit, co z toho nakonec vzejde. Nyníse však vraťme do roku 1999. Zastávám ten názor, že „9“ je bezesporu lepší deskou než předchozízdlouhavá „Dead Again“, ale rozhodně ne až tak dobrou, aby se dalo uvažovat onávratu do té nejlepší možné formy. Jakoby samotná kapela velmi záhy pochopila,že temná, grooveová a technicky překombinovaná nahrávka z roku 1998nepředstavovala úplně to pravé ořechové, takže pojala jejího albového následovníkazcela opačně, bez potřeby klestit si cestu skrz nekonečně loudavá a progresivně laděná území nikoho. Album sázelo především na strukturálně přehledné a jasné songy. „9“ působí hodně přímočaře,rázně a nachází se na něm celá řada rychlých metalových skladeb nebo střednětempých riffovaček, v obou případech svou stopáží sepohybujících okolo rozumných čtyř minut. V post-comebackové etapě jdezřejmě o nejtvrdší dílo MERCYFUL FATE. Pokud je zde nějaká slabina, tak jislyším v absenci výrazných vrcholů, ale to jen v případě, že vyrovnanost posluchač nebere jako klad. Skladatelská stránka, kde se to vždy hemžilookultními symboly a proprietami, měla sedm let od obnovení činnosti a čtyřechalbech nahraných v rozmezí let 1992-1999 v podstatě své meze. Neotřelých pasáží zde opravdu mohlo být více. Celá ta věc na mne působí tak, že na konci devadesátých letse King Diamond daleko spíše zaměřoval na kvalitu především svých vlastníchstudiových alb a jim po skladatelské stránce věnoval o něco lepší nápady a motivy.Rozumějte tomu však tak, že „9“ určitě není špatnou deskou, jen v nínenacházím nic nad rámec již dříve slyšeného. Zkrátka úderné klasickyheavymetalové dílo kapely, která hraje na jistotu, ovšem jak všichni víme, kdysiměla potenciál na to překvapovat a peloton dokonce vést. I Hank Shermann toudobou působil, že mu tento údržbový stav vyhovuje, takže mohl být vlastně spokojený, žejím budovaný band odjezdil v roce 1999 dlouhé celosvětové turnév předprogramu slavné METALLICY a o nic dalšího se nestaral. Když desku „9“ z dnešníhopohledu poslouchám, vlastně se ani nedivím, že záhy kapelaohlásila přerušení činnosti. Úvodní svižná jízda „Last Rites“ jakoby předurčila ráz celédesky, který byl dravý a energický, ovšem v rámci dramaturgie jen málorozmanitý. Všemu dominovala heavymetalová údernost, dost možná i potřebaposluchače přesvědčit o vlastní energii, ale nápady s tím související zdevyskakovaly jen mírně nadprůměrné. Vlastně bych řekl, že skoro žádná skladbaz desetipísňového celku nevyčnívá. O některých z nich se však s čistýmsrdcem dá mluvit jako o velmi solidních. Třeba hned druhou „Church Of Saint Anne“vnímám v pozitivním duchu. Rozhodně jde o bytelnou a poměrně zajímavěkoncipovanou píseň s rafinovanou gradací, stojící na pochodovém tempu,výrazném řezavém riffu a blouznivých kytarových vyhrávkách, které výsledkupřidávají na osudové náladě. Po všech stránkách jeden z vrcholů alba.  Určitě mezi výraznější položky řadím i rockově bujarou „SoldMy Soul“, střídající až goticky umírněné poloakustické fáze v ponurých plačtivých slokách,s dravějšími refrénovými vrcholky plnými ohně. V případě této skladby můžeme mluvito jednom z adeptů na albový hit. Zlepšený songwriting oproti „Dead Again“ byl znát nafilosofii celé desky, která se prostě poslouchala o poznání lépe. Skladby se sicedržely robustní metalové podoby a přímočarosti, ale aspoň se neztrácely v potřeběprogrese za každou cenu a neustálých proměnách. Pokračujme k čtvrtépoložce „House On The Hill“, ta je přesně tím rychlým kvapíkem, o jaké po několikaletém období nerozhodnosti fanoušci dost možná žádali. Zdenení pochyb, že song byl složen na míru právě fans starých dobrých alb,samozřejmě vše prezentováno s devadesátkovou úderností. Další charismatická položka se jmenuje „Burnin Hell“ a jde o svižnou hymnu, jež je protkána melodickými sóly, vyhrávkami azpěvovými linkami. Pokud si letmý posluchač něco zapamatuje právě z tohotoalba, bude to velmi pravděpodobně tahle věc, jejíž autorem byl samozřejmě King Diamond. Špatně se nejeví ani riffově repetetivní grooveovka v experimentálnějším stylu - „TheGrave“, ani naopak plíživou náladou prostoupená „Kiss The Demon“ představující pravýopak, tedy (ovšem jen částečné) zvolnění. Oběma těmto písním však nechybí temná atmosféra aprvek určitého specifického kouzla tkvícího skoro až v melancholické náladě.Mezi nimi dojde ještě na zběsilost „Insane“, která na mne dělá divoký dojem se špetkou samoúčelnosti. Co bylo pozitivní, skladbě se v době vydání nedala upřít moderní zvuková koncepce poplatná heavy metalu roku vydání. Jedenz nejvýraznějších kousků alba „9“ je, dle mého, song „Buried Alive“stojící na zatvrzelém riffovém hloubení, které nezná úlev, a to ani když Shermann s Weademv průběhu skladby rozjíždějí ornamentálně loudavé Blackmoreovské sólo po vzoru kapely RAINBOW. Hlassamotného Diamonda je patřičně nažhavený, a tak je celý song, co se týčeprostorovosti i nálady, znamenitě vyvážen. Závěrečná titulka „9“ přestavuje prvek určité váhavosti v rámci potencionální budoucí tvorby kapely. Po čase se ukázalo, že to byl oprávněný posluchačský dojem. Jakoby měla tahle věc s koncemstudiových aktivit kapely znázorňovat metalovou parafrázi na beatlesáckou rozlučku „She´sso Heavy“. Celkově vzato, „9“ je velmi slušným metalovým albem koncedevadesátých let, avšak, napřímo řečeno, kapela měla z minulosti v zásobězkrátka spoustu zdařilejších prací. Letos se snad už přeci jen MERCYFUL FATE objeví ve studiu, což u mne vzbuzuje spíše mírně zdvižené obočí. Nejsem si úplně jist, že by po šestadvaceti letech ticha kapela najednou excelovala s materiálem, který by vzhledem k slavné minulosti obstál. Nechme se překvapit...http://www.crazydiamond.cz/sonic_youth_daydream_nation_recenze/3422http://www.crazydiamond.cz/sonic_youth_daydream_nation_recenze/3422nobody@nothing.com (Tomáš)Každý je zná, ale málokdo je intenzivně poslouchá. Ano, i to někdy patří ke statutu legendy. Nikdy nedělali jednoduchou muziku. „Easy listening“ to není ani na těch nejpřístupnějších albech, které si postupně představíme. A ty ostatní jsou pak už jen těžší, náladovější, komplikovanější, a některé u mě skončily až ve škatulce „neposlouchatelné“. A přesto je mám vážně rád. Jestli nedávno představení PIXIES zapalovali alternativní revoluci z devadesátých let, pak SONIC YOUTH aktivně foukali do ohně aby plameny vyšlehly co nejvýš.Zakládající trojice Kim Gordon (basa, zpěv, kytara), Thurston Moore (kytara, zpěv) a Lee Ranaldo (kytara, zpěv) vydržela spolu celou existenci, od roku 1981 až do rozpadu v roce 2011. Po několika bubenících v první fázi existence naskočil do party v roce 1985 Steve Shelley, a taky už zůstal až do konce. No a pak v novém miléniu měli i dva basáky, aby si Kim mohla zahrát více na kytaře. Jsou typickými představiteli alternativní undergroundové rockové vlny ze severovýchodu, konkrétně z New Yorku. Vzešli z experimentálně avantgardní umělecké a hudební scény, budujíce svojí identitu ze stylů jako no wave, art rock, psychedelie nebo noise rock. V tomto duchu se nesou i první dvě desky - „Confusion In Sex“ (1983) a „Bad Moon Rising“ (1985). Mám je obě v už výše zmiňované škatulce „neposlouchatelné“, ale věřím tomu, že se najdou fajnšmekři, kteří je ocení. Kromě toho, že zvuková kvalita nahrávek je poplatná době a undergroundové pozici kapely, i samotné skladby znějí řekněme šíleně. Melodii se důsledně vyhýbají, rytmus je zásadně narušený, zvuky jsou testem integrity osobnosti posluchače. No ale jak říkám, proti gustu...Další dvojici alb „EVOL“ (1986) a „Sister“ (1987) můžeme považovat za přerod SONIC YOUTH do formy, ve které je známe dnes. Z kokonu no wave šíleností roztáhli křídla do světa alternativního rocku. Žádní R.E.M. se z nich ale rozhodně nestali. Přestali se bránit popovým vlivům a v jejich písničkách se začaly objevovat dokonce melodie. To šlo ruku v ruce s klasickou písničkovou formou songů a zvukem blízkým tehdejšímu indie rocku. Zároveň ale v jejich tvorbě zůstal důležitý i experimentální přístup a noise rockové pasáže. Když to řeknu jednoduše – i „normálně“ znějící song má vždy v sobě ukrytou nějakou mezihru, pasáž, zvrat, který ho dokonale diskvalifikuje z kategorie „běžné“ indie produkce a vtáhne do artových experimentů. Kapela je tou dobou zatím pořád pod malým vydavatelstvím SST a pohybuje se na alternativní hudební scéně. To implikuje i zvukové možnosti nahrávek, které jsou teď sice poslouchatelné, ale žádné orgie technické dokonalosti tady nečekejte. Ačkoliv kritici a hudební publicisté si kapely už začínají všímat a oceňovat, komerční úspěch zatím nepřichází.Prvním náznakem posunu se stane až album „Daydream Nation“, které kapelu vykopne z undergroundu na hudební mapu hlavní alternativní scény. Jeho ozvěny jsou rozpoznatelné v tvorbě spousty nezávislých kapel ještě i dnes. Podívejme se na něj teda blíže. Prvním krokem byla změna vydavatelství. Celková nespokojenost s SST vyústila v přechod k labelu Enigma, které stále bylo nezávislým vydavatelstvím, i když bylo částečně vlastněné EMI. Zároveň se povedlo alokovat slušný budget 30tis. USD, který zaplatil tři týdny nahrávání v Green Street Studiu v New Yorku, a ještě zbylo i na producenta. Tím se stal jistý Nick Sansano. Byla to zvláštní volba. Nick byl zdejším studiovým inženýrem, ale zatím produkoval v podstatě jen hip-hopové nahrávky. Jejich zvuk se ale Sonicům líbil, tak si plácli. Musím uznat, že ta volba nakonec nebyla vůbec špatná. Zafungovala moc dobře i na následujícím albu „Goo“. Ale zpět do roku 1988. Kapela byla známá svými živými vystoupeními bohatě saturovanými dlouhými improvizovanými jamovými vložkami. A přesně tuhle energii, nespoutanost a nedefinovatelnost se rozhodla přenést i na nové album. Popustila uzdu své tvořivosti a vrozenému experimentátorství a snažila se výsledek skombinovat s novými písněmi do jednoho fungujícího celku. Výsledkem je, že kromě pár 3-5 minutových songů se tady běžně setkáváme se sedmiminutovými kompozicemi, a závěrečný opus je rovnou čtrnáctiminutový. Nic pro slabší povahy. Znova připomínám, že jsme v roce 1988, takže ačkoliv se album dnes vejde na jedno CD, v době LP to bylo regulérní dvojalbum.První, čeho si na desce můžeme všimnout, je specifický rukopis ústřední dvojice Gordon/Moore. Kim Gordon ve svých skladbách upřednostňuje ne-zpěv. Recitaci, mluvení, heslovité volání, někdy až řev, nebo naopak šepot. Klasicky zpívaných partů má skutečně minimum. Naproti tomu Thurston Moore to dělá přesně opačně. No a někde mezi nimi se pohybuje Lee Ranaldo, který na album přispěl třemi skladbami. Dalším výrazným znakem alba je jeho zvuk. Z technického hlediska je to už solidní alternativní rock, který samozřejmě nemůže a ani nechce konkurovat bombastické mainstreamové rockové produkci této doby. Zvukové zabarvení je ale to, co definuje SONIC YOUTH a dává jim unikátní místo na scéně. Jejich specifický indie rockový základ jakoby plaval v hypnotizující psychedelické mlze, někdy má člověk až pocit, že jsou kytary rozladěné. Zřejmě má na tom zásluhu i nestandardní ladění, které oba kytaristé rádi používají. nebo že by to byla také jejich vzájemná souhra? Různé motivy a jedoucí linky paralelně vytvářejí neustálý pocit napětí a tenze, které se pak bolestivě zhmotňuje v noiseových pasážích, kde kytary předvádějí defilé různých skřípavých a kvílivých zvuků, agresivních sprintů po pražcích, sekavých a bodavých injekcí nebo vazbení na všechny možné, plus i spousta nemožných způsobů. Do toho všeho pak ještě buší nervózní rytmika pološílených bicích, pohybujících se často v rychlostech blízkých slušnému punku nebo industrialu. Ano, je to náročné, někdy je to utrpení, ale pak, když vydržíme, se celý ten cirkus na malou chvilku vypne a vplujeme do snového světa, třeba jako uprostřed závěrečné písně „Trilogy“. Text: „Daydreaming Days in the Daydream Nation...“ to celé vystihuje dokonale, jsme uprostřed snu. Bouřlivého, divokého, snažíme se uniknout, hledáme vytoužený klid. S tím koresponduje i nádherně jednoduchý a výstižný obal. Hořící svíce, na mírně rozostřeném pozadí. Nic víc, nic míň.Nejvýznamnějším singlem byl otvírák „Teen Age Riot“, sedmiminutová košatá skladba, s jemným a zasněným startem, která se přehoupne v našlapaný indie rock, tak typický pro závěr osmdesátek. Až na svou délku se jedná o relativně konvenční, melodicky výraznou skladbu s jasným hitovým potenciálem. Následující „Silver Rocket“ je o poznání rychlejší a špinavější, takový slušný noise punk s drásajícím jamem uprostřed. O epidemii cracku (droga) pojednávající „The Sprawl“ v podání Kim Gordon velice živě vystihuje tíživost a dramatičnost tématu. Další její song, „Cross The Breeze“, by se skvěle hodil jako soundtrack do filmu o vzpouře v ústavu pro mentálně nemocné. Vždy, když jí slyším, její psychotickou atmosféru, šílené zvraty a nemocnou rytmiku, mám z toho až téměř fyzickou bolest. Raději zpět k Thurstonovi a jeho „Total Trash“, která je výjimečně veselá. Teda, jen do doby než se opět změní v šílený jam, kdy chvíli máte pocit že letíte v pohodě vesmírem, aby jste hned nato padali do dlouhého temného tunelu plného ostrých trnů. Další experiment noise punk indie rocku s názvem „Hey Joni“ je obdařen zajímavou melodickou linkou. Skvělá je náladová „Candle“, opět kombinující primárně melodický indie rock a noiseové vstupy. Thurston má prostě cit pro zajímavé melodie, to se musí nechat. Pokračováním výše zmíněného soundtracku je agresivní „Rain King“, pro změnu v podání Thurstona. Jednou ze zpěvnějších věcí Kim je pak „Kissability“, na poměry alba krátká a nekomplikovaná indie rocková pecka.„Daydream Nation“ vychází v říjnu 1988 a setkává se s velkým uznáním ze strany hudební kritiky. V Americe bohužel vázla distribuce a někdy byl problém album v regálech obchodů s hudbou nalézt. Každopádně jméno SONIC YOUTH se začíná dostávat do povědomí, několik singlů začaly hrát menší rádiové stanice zaměřené na alternativní rock a univerzitní college rock. Jejich inspirativní a novátorský přístup k indie rocku se postupně začíná dostávat do hledáčku fanoušků a už brzo nabere jejich kariéra na obrátkách.Stray: Zde si výjimečně neodpustím malé doplnění hlavní recenze svým krátkým pohledem. Pokud nějaká deska u mne definuje americkou nezávislou scénu osmdesátých let, je to právě tahle! Neexistuje, že bych ve svém hodnocení šel pod 90%, neexistuje, že bych si kdy myslel, že třeba PIXIES někdy nahráli něco srovnatelně uhrančivého. Styl SONIC YOUTH je, dle mého, rozpoznatelný mezi tisíci a Tomáš jej postihl ve své recenzi výborně, k čemuž vlastně nemám co doplnit. Jen mi hodnocení na takový milník přišlo zkrátka příliš nízké. „Daydream Nation“ mám v rámci diskografie kapely na bronzové příčce, byť existuje spousta hudebních znalců, kteří jej zařazují na piedestal. Slyšte zde poutavě oprejskané artefakty jako krásně ležérní úvod Teen Age Riot, pouliční rockeřinu Silver Rocket, hladivou The Sprawl (nikdy jsem neslyšel o lepším vyjádření pohledu do plynoucí krajiny pomocí kytarových tónů a rytmiky, alespoň já tuhle skladbu tak vnímám),  divočinu ´Cross the Breeze, únosně hitovou Candle, či docela sexy věc Kissability... Osobně sice radši (a častěji) sahám po albech „Goo“ (1990) a „Rather Ripped“ (2006), která vlastní snad ještě o něco pozoruhodnější dávku zastřené vábivosti, ale tohle je KLASIKA!http://www.crazydiamond.cz/obscura_skelethal_remains_gorod_praha_futurum_26unora2025_koncert_info/3421http://www.crazydiamond.cz/obscura_skelethal_remains_gorod_praha_futurum_26unora2025_koncert_info/3421nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/793Ticketmaster a goout: https://goout.net/.../obscura%2Brings-of-saturn.../szyjmkx/Mistři německého technického death metalu OBSCURA se s novým albem a v aktuálním složení představí v pražském Futuru.Rings of Saturn bohužel odstupují z tou, ale nezoufejte! Místo nich si na pódia vydají kalifornští SKELETAL REMAINS, kteří rozvíjí odkaz poctivého old school death metalu, ve kterém se odkazují na legendy žánru jako jsou Death, Pestilence, Gorguts, Morbid Angel nebo Obituary. Dále zahrají francouzští GOROD patřící mezinárodně nejoceňovanější progressive/technical death metalové kapely současnosti. Tři kapely, jeden hudebně brutální únorový večer v pražském Futuru! http://www.crazydiamond.cz/vidiek_wallbrook_praha_lucerna_music_bar_25ledna2025_koncert/3418http://www.crazydiamond.cz/vidiek_wallbrook_praha_lucerna_music_bar_25ledna2025_koncert/3418nobody@nothing.com (Tomáš)„Parom vezmi diskotéky, my máme terchovskú muziku!“ Letošní koncertní sezonu jsem odstartoval netradičně v sobotu. Netradičně myslím kvůli místu. V Lucerna Music Baru jsou pátky a soboty obvykle rezervované pro trsání, ale každé pravidlo má svojí výjimku. Legendární slovenská, dnes už by se dalo říct poprocková, kapela VIDIEK po dlouhé době navštívila Prahu. A protože jsem je přes 20 let naživo neviděl, lístek jsem kupoval už na podzim 2024, hned jak byl koncert oznámen. A taky jsem se obával, že budou rychle fuč a vyprodají se obratem. To se sice nestalo hned, a dle avíza na stránkách kapely pár dnů před koncertem zbývalo ještě asi 100 lupenů, ale tak či onak, výsledkem byla zaplněná Malá Lucerna.Pro mladší čtenáře (starší si je tipuju budou pamatovat z Trianglu) pár slov o koho se jedná. VIDIEK vzniknul v druhé polovině osmdesátek z kapely VENTIL RG, prezentující se v té době originálním mixem punkrocku, ska, reagge a new wave, s často velice angažovanými texty, které i dnes, po téměř 40 letech, znějí velice aktuálně. VIDIEK převzal i část repertoáru a vydal se více popovějším směrem k mainstreamu. Hned jejich první album „Nechajte si ju“ z roku 1988 byla trefa do černého. V podstatě zlidověl a několik největších hitů z něj zná na Slovensku určitě více lidí, než druhou sloku hymny. A není se čemu divit. Skvělý zvuk, skvělé písně, úderné texty naoko si hrající na přímočaré, až lehce infantilní slogany, ale s hlubokou pointou, nebo odkazy k slovenskému folklóru, to vše působilo téměř jako zjevení. Za téměř 40 let na scéně ale vyprodukovali jen 5 řadových alb. A ani co se týče koncertování se nikdy nepřetrhli. Kamarád hudebník je kdysi v nadsázce nazval „nejlínější slovenskou kapelou“. Každopádně první tři alba – kromě debutu ještě „Vidiek“ (1994) a „3 štyry“ (1997) – jim zajistili nesmrtelnost a neotřesitelnou pozici. A zároveň si svým přístupem vybudovali všeobecnou akceptaci. VIDIEK v devadesátkách poslouchali všichni. Metláci, depešáci, alternativci, rockeři, a pak taky hudebně nevyhraněné mainstreamové publikum. A každý si u nich našel to své. A přesně tak to vypadalo i na koncertu. Vedle mě stáli padesátníci v mikinách ANTHRAX a ARCH ENEMY, kousek od nich uhlazený, slušně oblečený pár. Za nimi mladá děvčata, kterým ještě nebylo ani dvacet. Normální, běžný lidé se tady mísili s alternativně orientovanými jedinci všech generací.Předkapelou byly pražští WALLBROOK, které jsem neznal a moc mě ani nezaujali. Nevýrazný pop rock, spíš klidnější a pomalejší, který by se asi víc hodil do intimnějšího prostředí. Upřímně jsem vlastně ani nevěděl, co od koncertu čekat. V jaké budou formě, v jaké sestavě teď vlastně hrají? VIDIEK dnes vystupuje jako čtveřice. Z původní sestavy je tam pořád zpěvák Ján Kuric, kytarista Richard Jajcay a skvělý bubeník Ondrej Tomčala. Doplňuje je šikovný mladý baskytarista Martin Klačanský. Klávesy, které zejména v začátcích jejich tvorby hrály velmi důležitou roli a dotvářely ksicht kapely, měly jen ze záznamu. Samozřejmě jsem neočekával, že po více než 20ti letech od posledního setkání budou pořád tak energičtí jako za mlada, přece jen už se věkově pohybují kolem šedesátky. Co se ale nezměnilo, a proč je lidé milovali tehdy, a vlastně i teď, je jejich spontánnost, civilnost a svérázný humor. Už od svého vzniku si budovali vtipnou image jednoduchých vesničanů, dokonce využívali i typická lokální nářečí a v textech určité staré výrazy. Byla to důmyslná hra s cílem poukázat na některá specifika slovenské nátury. Jinak je to ale kapela z předměstí Bratislavy.Moje hlavní výtka ke koncertu se týká nazvučení. Basa supr, bicí skvělé, zpěv mohl být trochu víc, ale kytaru jsem spíš jen tušil, než reálně slyšel. V klidnějších pasážích občas nějaký tón a motiv ke mně dorazil, ale to bylo vše. Jinak to byl ale veskrze příjemný večer. Špičkový muzikanti, skvělé písně, výborná atmosféra. Začali zlehka, několika pomalejšími skladbami na zahřátí, a pak se sázely už jen hity. Hlavní váha ležela na zmiňovaných prvních třech albech, z novějších zahráli jen singly. A tak mi to i vyhovovalo, poslední dvě alba jsou řekněme nevýrazná. Vše, co je proslavilo, bylo na set listu a fanoušci kapelu masivně podporovali. Několikrát zahráli i split ze dvou nebo tří songů propojených v jeden celek. „Nechajte si ju!“, „Fajčenie škodí zdraviu“, „Nervózna família“, „Nezávisle na počasí“, „Nie je to ľahké“, „Všetko bezhlavé sa rozmnožuje“, to je jen pár z nich. Mě nejvíc potěšil „Slovenský tanec“ a pak můj osobní soundtrack z gymplu, „Rudy & Hilda“. Byl jsem zvědavý, jak si poradí s největším hitem „Vidiečan“, který i v originále má v sobě zakomponovanou folklórní vložku. Nic nevymýšleli a pozvali si k němu asi 20 členný folklórní soubor. Škoda jen, že nevyužili více potenciál tohoto spojení i v dalších písních. Přídavek „Anglická“, v originále duet s Janou Kirschner, byl důstojnou tečkou. Byl to krásný večer plný vzpomínek, skvělých písní a srdečné atmosféry.Bohužel se nám na koncertech rozmáhá i jeden nešvar. Možná jsem paranoidní, nebo jen nevrlý, ale já na koncerty chodím kvůli muzice. Když tam výjimečně nejsem sám, tak samozřejmě občas prohodím nějaké slovo i mezi písničkami, ale primárně čumím na kapelu a užívám si hudbu. Poslední dobou mám ale „štěstí“ na páry nebo partičky, které si vyrazili na koncert pokecat. Takže hudba hraje a oni furt melou. A chechtají se. A překřikují se. Když to jde, přesunu se. Ale co dělat, když člověk chytne fakt dobré místo a nechce se přesunout? Zatím se to snažím ignorovat, ale moje trpělivost je též jen téměř nekonečná. Na mojí obranu starého morouse - na tomto koncertě jsem byl s pár přáteli, a aniž bych tohle téma otevíral, oni sami se po skončení stěžovali na to samé.http://www.crazydiamond.cz/chorobopop_svobode_na_stope_recenze/3417http://www.crazydiamond.cz/chorobopop_svobode_na_stope_recenze/3417nobody@nothing.com (Tomáš)CHOROBOPOP je zvláštní úkaz. Ten název jsem loni zaznamenal v nějakém rozhovoru a hned si říkal, to je teda zajímavé pojmenování pro kapelu. To budou určitě nějací srandisté. A nejsou. Právě naopak. Poselství ukrytá v jejich textech jsou často smrtelně vážná a nutí nás k hlubšímu zamyšlení. Abychom si udělali lepší představu s kým a čím máme tu čest, začněme u dvou základních atributů kapely. Za první věkový průměr. Rožnovské trio nejsou žádní mladíčci. Zay, Keč a Ctib jsou muži v nejlepších letech. Prošli si už nějakými kapelami s tím, že CHOROBOPOP provozují zhruba od roku 2017 a tohle je jejich třetí deska. Za druhé mají punkové kořeny a minulost. To determinuje styl a celkový koncept kapely. Pohybují se v „angažované“ části punkového spektra, takže rychlé melodické vypalovačky o chlastu a holkách zde vážně nečekejte.Čím je kapela specifická je absence bubeníka. Tím myslím živého bubeníka. Rytmus se držet musí, ale žijeme v 21. století, takže na všechno máme stroje. Byla to z nouze ctnost, protože jejich předchozí kapela zanikla právě po odchodu (živého) bubeníka. Dokud jsem o tom nečetl, ani jsem si toho nevšiml. Slušně naprogramovaný automat dělá svou práci dobře. A aby to pořád nebylo tak moc přímočaré a jednoduché, pánové se pustili i do hrátek se synťáky. „Svobodě na stopě“ se teda prezentuje dvěma tvářemi. „Strana punk“ a „Strana synth“. To není můj výmysl, skutečně je to takhle pojmenované.Texty jsou silnou stránkou alba a mají velice svéráznou poetiku. Těžká témata současného světa jako je obecný stav a fungování společnosti, ekologie, média, informační armageddon, vůdcovské tendence v politice, popularita, masové hysterie nebo technologické hrozby se řeší bez servítek. Vmetou nám je přímo do tváře, bez okolků, necitlivě a nekompromisně. Neuhýbej, nevymlouvej se, zaujmi postoj, nehledej kličky, řekni jak to vidíš. A to vše bez patetického povyšování nebo vnucování jediného správného názoru.Zvukově je „Strana punk“ souborem krátkých, našlapaných vypalovaček s parádním moderním a ostrým indie-punkovým zvukem. Přesně takhle si představuji moderní punk, který je „o něčem“. Energický, přiměřeně melodický, nabroušený, někdy i nasraný. Pestrost songům dodává i fakt, že všichni tři borci zpívají a každý z nich má jinou barvu hlasu, takže jsou jasně rozeznatelní. Dvě kytary nahrávce propůjčují hutný zvuk a zároveň jejich spolupráce dodává i potřebnou šťávu, napětí a moment překvapení. Výborná je i basa, která se v mixu rozhodně neztratí, právě naopak. Je jí slyšet krásně, a je co poslouchat. Není tady jen na držení rytmu, naopak do songů promlouvá velice aktivními basovými linkami, které se vyznačují hravostí a nápadem. Mám pochválit i bubeníka? Chválím programátora, nastavil to citlivě, jak jsem zmiňoval výše, vůbec jsem nepoznal, že je to jen mašinka. Kapela je ve všech polohách sebejistá s jasným tahem na branku. Ví co chce, a ví, jak toho dosáhnout. Ať už v ostrých rychlých skladbách jako „Reprezentant kokotů“ a „Blabla“, agresivních a útočných „Zeptám se“ a „Tady a teď“, nebo i košatější a více experimentálnější „Povodeň“. Ironií prosáklá „Naviják“ prezentuje melodičtější tvář kapely s poprockovými vsuvkami, podobně jako „Vzadu i vpředu“ s lehkým nádechem new-wave. Materiál je velice vyrovnaný, bez hluchých míst a v rámci možností i relativně pestrý.Když se album přehoupne do druhé poloviny, „Strana synth“ nás vezme ne na jinou planetu, ale do jiné galaxie. První poslech, aniž by to člověk tušil, může být celkem šokující. Rozhodně to není běžný koncept, ale chceme snad punkáčům vyčítat, že kašlou na pravidla a regule? Smíchejme pozdní elektronické konstrukty EDITORS s temným trip-hopovým nádechem SNEAKER PIMPS, napumpujme to osmdesátkovým zvukem ve stylu „Black Celebration“ od DEPECHE MODE a přidejme další porci skvělých textů a dostaneme co? Synth punk? Samozřejmě tempo už není tak zběsilé jako v první části nahrávky, dominantním prvkem se stává atmosféra. A ta je černočerná. Mezi pěti songy vyniká „1000 let“, která jednak vybočuje rychlejším tempem a i naoko veselejší atmosférou. Je to samozřejmě jen akustický klam, protože téměř synth-popová forma opět ukrývá neradostné sdělení.CHOROBOPOP vidím jako zatím neobjevenou perlu alternativní scény. Vážně nevážná hudba, originální tvář, nesvázanost žánrovými hranicemi a žádné zábrany v objevování nových teritorií. A že prý lidi kolem padesátky jsou už neperspektivní…