http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/steven_wilson_the_overview_recenze/3479http://www.crazydiamond.cz/steven_wilson_the_overview_recenze/3479janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Transformace - vhled první: Krátká a intenzivní signalizace čidel jej konečně probrala z dlouhého spánku. Ze své kóje se několika tempy dostal ke dveřím řídící kajuty. Na stav bez tíže si nadobro zvykl. Ne že by mu však vůbec nečinilo problémy přivykat nové realitě vlastní existence. Teď když tu byl jen on a hluboký vesmír, ten děsivě temný nekonečný prostor, kde čas po určité době zastává jen podružnou roli, sváděl často svůj vnitřní boj se vzpomínkami. Prostor raketoplánu mu sice poskytoval alespoň zdánlivé bezpečí, ale představa nekonečné samoty v něm probouzela stále nové kognitivní procesy. Ten fakt byl nezměnitelný, od Země se již bude stále jen vzdalovat. Při přehrávání pohyblivých obrázků z úložiště dat najednou pociťoval ohromující docenění a vnímání pozemské krásy a také spjatost se všemi lidmi na domovské planetě. Věděl, že ti, které znal, již v tuto chvíli dávno nežijí. Když jako malý kluk shlédl v kině film Robinson Crusoe, představoval si a snil o tom, jaké by to asi bylo, strávit celý svůj život na pustém tropickém ostrově někde v Atlantiku – naslouchat z pláže večernímu šumění vln a u ohníčku při západu slunce a s pralesem za zády, kdesi na pláži, konzumovat ten den ulovenou pečínku. I tento druh izolace však působil kouzelně proti stavu, ve kterém se zrovna nacházel. Byl si jist, že svou účastí na tomto kosmickém projektu své dávné představy překonal, rozhodně si však nebyl jist, zdali je to pro jeho dříve tolik dobrodružnou povahu dobře...Vlastně mám pocit, jakoby si Steven Wilson prostřednictvím alba „The Overview“ plnil dlouholetý sen - tj. alespoň jednou za život nahrát album, které by mohlo být považované za jeho vlastní verzi čehosi, co se svou formou blíží slavné pinkfloydovské desce „Darkside Of the Moon“. Materiál tvořený dvěma zhruba dvacetiminutovými songy je jednoznačnou oslavou starého přístupu k uměleckému vyjádření rockové hudby. V rámci poslechu tak může docházet u příznivců sedmdesátkového art-rocku takřka k nadšenému vybuzení smyslů a uhranutosti. Deska vydaná u Fiction Records má všechny předpoklady zařadit se mezi to hodně zajímavé v rámci Wilsonova portfolia, a co je možná ještě zásadnější, ta hudba ke své perfekci vůbec nepotřebovala žádné podpůrné prvky moderního zvukového rázu. Album je vlastně srdečnou poctou hudbě, jakou tento britský hudebník již dávno obdivoval.Transformace - vhled druhý: Chladné ševelení ventilátorů jej přimělo k monitorování hlavních funkcí obřího kosmického plavidla. Každý moment bdělosti byl u něho doprovázen podprahovou snahou o citové popření vlastního nitra. Čas jakoby ubíhal v nekonečně se opakující smyčce. Mířil totiž kamsi, co se vymyká lidskému chápání. Jeho, jako již tradičně namluvený, záznam myšlenek z poslední doby, velmi pravděpodobně žádná lidská bytost nikdy neuslyší. Se strojovou přesností tak dál plnil rutinní úkoly. Jedině tímto způsobem si totiž mohl ještě nějaký čas uchovat alespoň nějakou příčetnost. Z té ohromné, černé a chladné vesmírné tlamy před řídícím pultem na něho doléhalo všechno, jen opravdu ne život. Vnitřní odolnost kdysi dokázal upevňovat skrz četbu knih o buddhismu - Umění fungovat mimo fyzično, umění zkrotit nitro, umění potlačit city. S každým dalším ulehnutím k spánku tušil, že to možná bude naposled. Mise umocněná vdechováním umělého dopaminu se stávala nekonečnou. Pátrání po nové perspektivě vlastního osudu...Starosti o mezilidské vztahy svých blízkých, školní docházku dětí, nestabilitu nálad přítelkyně, náhle nefunkční nové domácí spotřebiče, či poškozené auto stojící pár dní v garáži jeho domu, se nyní zdály tak nicotné. Právě uvnitř hlubokého spánku zažíval ty nejsladší chvíle, kde nebylo ani stopy po čemkoliv negativním. Že toho docílil až v odlehlých místech naší galaxie, by jej dříve nenapadlo. Vzpomínky a tužby, ty jediné střípky světla, ty nitky spojující život s něčím, o čemž v našem pozemském fungování smýšlíme také jako o naději, dostávaly stále více matných a vzdálenějších obrysů. Stála zde nová realita - každá z těch duší minulosti byla skrze perspektivu všehomíra jen jednou z miliardy, každá z hvězd jen jednou z bilionu. Už nerozlišoval mezi snem a bdělostí, upadal do světelného spektra, omámený, avšak s vybuzenými smysly. I pozemské moře necítí smutek, natož pak to kosmické. Není to zvláštní? Opravdu nevěděl, proč jej zrovna tahle věc napadla. Tam u nás se aspoń kyslík recykloval. Další neočekávaná myšlenka. Co se to jenom...? Beznaděj už vnímal jako bezbolestnost. Tak krásné nekonečno, existenciální mystérium. Bdělost či sen? Sen, kde pro nic není důvod. Je to jako vězení, které funguje navždy. A tak míří dál unášen ve vakuu vlastní vypěstované blaženosti... a cítí svůj všeobjímající PŘEHLED.K podobě a vyznění skladeb se přistupovalo hezky po staru, jakoby se chtěl Steven zbavit přebytků modernity - jinak řečeno, v pravém slova smyslu progrese, a tak zde dostáváme skutečně krásně opracovanou porci hudby, kde nic není tuněno samoúčelně. Naopak se ve skladbách klade důraz na co nejpřirozenější a velmi plynulý feeling. Skladby mají krásný zvuk a jsou znamenitým vyústěním spolupráce muzikantů s citem právě pro tento druh retro-hudby. Slyšíme dojemné vokální harmonie, umocňující u posluchače pocit nostalgie, odloučení, a ano, také všeobjímající nádhery, jež se může běžnému smrtelníkovi vyjevit jen ve chvílích skutečně nadzemských. Kytary se svým poloakustickým nastavením umocňují bytelný 70´s zážitek, dochází často na krásná znělá sóla, kde je lpěno spíše na táhlý silný tón, než na jazzový aspekt věci. Vkusně stavěnou vrstvu ve skladbách okysličuje i piáno, dále pak mellotron, různé historické sekvencery, klávesové prvky, dobové hammondy, ale i široká paleta rytmických nástrojů. Obě na poslech příjemně a mírně koncipované skladby se sice skládají z několika proměnlivých částí, ale působí na posluchače, jakoby ten sledoval stále kupředu plynoucí dokumentární film z oblasti přírodních věd a sci-fi. Vlastní jim je střídmá melodika a vkusná nepřeplácanost. Celkový vintage ráz této kosmické nahrávky působí natolik přirozeně a profesionálně, až se zdá zcela mimo mísu, myslet si, že tvorbě této desky předcházel nějaký předběžný plán. Krásné album evokující již dávno zaniklé art-rockové časy!http://www.crazydiamond.cz/the_horrors_night_life_recenze/3476http://www.crazydiamond.cz/the_horrors_night_life_recenze/3476nobody@nothing.com (Tomáš)THE HORRORS mám rád. Vždy se mi líbila jejich image, kde se potkává gotická extravagance Roberta Smithe s intelektuální brit-rockovou střídmostí RADIOHEAD, oblečenou do hadrů půjčených od Depešáků. Hudebně se jejich tvorba podobala chameleonům, když v různých barevných odstínech jejich muziky jste mohli objevit vše od gotického rocku, postpunku, synthpopu, shoegaze až po garážový rock. Ačkoliv se nikdy nehrnuli do mainstreamu, jejich cit pro silné melodie by jim mohla závidět nejedna „popová“ kapela. Přesto, že si je vedu v kategorii „kytarová kapela“, vždy používali v hojné míře i klávesy a elektroniku. A v podstatě přirozeným vývojem dostávaly tyto elementy v jejich tvorbě postupně víc a víc prostoru. Po sedmi letech jsou teď zpět s novým albem a dá se v podstatě říct, že kapela se znovuzrodila do podoby, kdy jí musím přesunout do kategorie „elektronická kapela“, která někdy přimíchá do svého aktuálního zvuky i trochu kytar. Novinka „Night Life“ není albem, do kterého proniknete na první dobrou. Je to temná nahrávka, se špičkovou produkcí, zvukově velmi bohatá a plná zajímavých fines. Co jí proti předešlým deskám schází jsou výraznější melodie, ale to beru jako daň za celkovou atmosféru a filozofii aktuální kolekce. Není to sice nahrávka, kterou si budu pouštět každý den, ale když se trefí do té správné konstelace, tak zabere velice silně. Takže co se změnilo a co zůstalo při starém? Začnu od konce. Hlas zpěváka Faris Badwana je pořád skvělý. Vyzařuje z něj klid, vyrovnanost a jistý pocit bezpečí. Není, a vlastně ani nikdy nebyl agresivní, právě naopak. Vždy představoval zajímavý kontrast vůči hudbě samotné, která často vyznívala ne úplně „šťastně“. Netlačí na pilu, zpívá jemně, pomalu, jakoby promýšlel každé další slovo. V některých písních ho vokálně podpoří i jeden ze dvou nových členů lehce obměněné sestavy, Amelia „Millie“ Kid, která se věnuje i klávesům. Druhým novicem je pak bubeník Jordan Cook. Čtveřici pak doplňuje ještě další ze zakládajících členů kapely, basák Rhys Webb. Původní kytarista Joshua Hayward ještě přispěl při nahrávání několika party, ale aktuálně už v sestavě nefiguruje. Další věc, která zůstala při starém, je skvělá basa. Nehraje sice žádné technické šílenosti, ale její přínos spočívá v budování atmosféry skladeb. Je temná a masivní, perfektně umístěna v mixu tak, že o ní neustále víme, ale zároveň si jí prakticky nevšímáme. Její nádherný zvuk osciluje od postpunkové syrovosti až ke gotické teatrálnosti, to vše v moderním kabátku aktuálních studiových možností. Album otevírá ambientně a v minimalistickém duchu skladba „Ariel“. Čeho si můžeme všimnout je spousta elektronických zvuků, textur a elementů, které jsou jako jemné drobení posypané na základní klávesové plochy. Melancholická atmosféra má svou specifickou, i když hodně temnou, krásu. Jedním z mých favoritů je hned druhá „Silent Sister“. Začíná v industriálně elektronickém duchu lehce připomínajícím pozdně osmdesátkové DEPECHE MODE. Je v ní zakomponované nejasné napětí, které vytváří nervózní kontrast s jednoduchou, ale přitom celkem pozitivně znějící melodií. Zhruba v polovině však dochází ke zlomu. Nastoupí kytary a stává se z toho pořádný industriální glam rock ve stylu MARILYN MANSONA. Zmínku zde zaslouží i vynikající a nápadité bicí. Jednak za intenzivně neklidný základní groove, a pak i zajímavé přechody mezi jednotlivými sekcemi songu.Tížívá atmosféra zdobí singl „Silence That Remains“. Klaustrofobické intro plné podivných elektronických zvuků prořízne perfektní postpunková basa, která je pak dominantním elementem pevně rytmicky rámujícím song. Výborné vokály Amélie nádherně doplňují posmutnělý zpěv Farise a vytváří ledově studenou atmosféru. Docela agresivní „Trial By Fire“ se vrací k živým bicím a ve svém středně rychlém houpavém tempu má své specifické kouzlo. Tato první čtveřice skladeb je tou silnější a výraznější částí alba. Každá má jinou atmosféru, jiný nádech. Druhá část desky je méně nápaditá a spíš mě baví jednotlivosti, než celé skladby. Zvuky, sekce, ornamenty. V nich je ukryto spousta zajímavých nápadů a je za tím vidět obrovský kus práce a umu. Proto je možná škoda, že písně samotné jsou z dramaturgické stránky nenápadné, nebo možná lehce nedopracované. Asi jako bychom vařili nějaké skvělé maso. Je sice perfektně dochucené, s výbornou omáčkou, ale maso samotné je tuhé a nedodělané. Jíst se to dá, ale cítíme, že to mohlo být lepší. Nejpovedenější z nich je zřejmě „More Than Life“, silně kytarově orientovaný song. Trochu tam slyším Johnny Marra z THE SMITHS. Song má slušnou melodickou linku, dobrý drive a lehce shoegaze nádech. Docela ujde i závěrečná „LA Runaway“, v tanečním rytmu pojatá rychlejší skladba na pomezí indie a gotického rocku ve stylu WHITE LIES. Šestá deska v diskografii THE HORRORS sice nebude aspirovat na stupně vítězů, ale ve finále to vůbec není špatný album. Jsem vždy velice obezřetný, když se kytarová kapela rozhodne otočit kormidlem dějin a přeorientuje se na elektronická udělátka, tady to k tomu ale směřovalo už delší čas a tak nějak jsem to čekal. A byl jsem příjemně překvapen pestrou paletou použitých elektronických zvuků, které mě vážně bavili. Vrátit se tak ještě možná k popově laděné melodice z minulých alb, a výsledek by mohl být ještě lepší. http://www.crazydiamond.cz/intestine_baalism_ultimate_instinct_recenze/3475http://www.crazydiamond.cz/intestine_baalism_ultimate_instinct_recenze/3475nobody@nothing.com (melounek)Je velmi pozdě, měli byste jít už spát, ráno je tu hned. Jenže vy máte rozkoukaný seriál. Jasně, můžete ho doklepnout jindy, ale tak ještě jeden díl, vždyť má jen necelou hodinku. A pak ještě jeden. A vůbec jedno ponocování ještě nikoho nezabilo, prostě už to dokoukám, ne? Někdo takový pocit zažil s oblíbeným seriálem, někdo s napínavou knihou, no a já s posledním počinem japonských INTESTINE BAALISM. Prostě jednou takhle v klidu večer projíždím diskusi na CrazyDiamond, kde se mezi poslechovými tipy objeví album „Ultimate Instinct“ od interpreta, o kterém jsem předtím nikdy neslyšel. Nasazuju tedy sluchátka, jenže namísto předpokládaného informativního poslechu dvou tří skladeb, prosviští sluchátky celé album, a to hned několikrát. Nemohu se od něho odtrhnout, v rytmických pasážích mimovolně zesiluji zvuk, abych při melodických vsuvkách cítil husinu po celém těle. To album je dokonalé. INTESTINE BAALISM začínají jako thrashová skupina ve vzdáleném Tokiu. Svůj název odvozují od mýtického démona Baala, jednoho z pekelných princů, který se v podobě kombinace muže, kočky a ropuchy objevuje v hebrejské bibli. Protože jim ale samotné jméno ďábla přijde málo akční, přidávají slovíčko „Intestine“; zrodil se „Vnitřní Démon“. Dnes už je asi jedno, zda k přechodu k melodickému deathu přispěl nástup death metalu a nezájem o ostrý thrash metal v první půlce 90. let, nebo zda se jednalo o pozvolný a logický proces, jak tvrdí Seiji Kakuzaki, kytarista, frontman a duše zmíněného ansámblu. Fajn časy, někteří z těch, co hráli thrash, začali hrát death a někteří z těch, co hráli death, začali zas o něco později hrát black, a nemusíme za vším vidět kalkul. Na svém původním stylu tudíž dlouho nelpí ani INTESTINE BAALISM a již debutové album „An Anatomy of the Beast“ z roku 1997 je deathmetalový skvost. Originální směs temnějšího deathu amerického střihu protkaná melodičností smrtícího a někdy až černajícího kovu typického pro skandinávské borce není samoúčelná. Přes nepopíratelné vlivy například ENTOMBED, CARNAGE, DISMEMBER, AT THE GATES a DISSECTION se nejedná o líbivého plyšáka nacpaného beztvarou vatou. Seiji Kakuzaki se svým výtečným vokálem a namakaným doprovodem dokáže proplouvat vodami obou subžánrů naprosto přirozeně a nenásilně. Rytmické pasáže plné riffů, podbarvené hlubokým growlem (metal ve své nejryzejší podobě!), ústí v nádherné kytarové vyhrávky, které svým vyzněním a krásou jakoby vůbec nekorespondovaly se světem, o kterém skladby vyprávějí. Vyvolají ve vás blažené pocity, možná lehký úsměv na rtu, zároveň však husí kůži. Na chvíli. Než vás pan Kakuzaki odešle zpátky do děsivého předpeklí. Protože i v Japonsku se musí platit složenky, vychází následovník „Banquet in the Darkness“ až v roce 2003. Opět se jedná o vrcholné metalové dílo, které vás na začátku vtáhne, nedovolí vám poslech přerušit a na konci vás zmačkaného vyplivne. Přesto si ho budete chtít pustit okamžitě znovu. I když album sbírá pochvalné recenze, Kakuzaki není úplně spokojen s jeho produkcí, navíc se mu skupina opět rozpadá. K vydání prozatím poslední desky „Ultimate Instinct“ proto, oproti původním předpokladům, dochází opět s delším časovým odstupem, konkrétně až v roce 2008. První dva počiny každopádně vnímám jako majstrštyky na poli extrémní hudby. „Ultimate Instinct“ ovšem v ničem nezaostává. Vokální brutalita i kytarová melodičnost zůstává, zvuk je však oproti svým předchůdcům čistší, možná v důsledku nespokojenosti Kakuzakiho se zvukem „Banquetu“. Koncept alba je pojat tak, že k míchání deathu a melodického deathu nedochází v rámci jedné skladby, ale střídáním skladeb postavených na riffech bez výrazné melodiky, aby tyto byly následně vystřídány krásnou melodickou linkou následovníka. Tomuto schématu odpovídá i zpěv. V každé liché písni nás pan Kakuzaki obšťastní growlem ne nepodobným Dolanovi z IMMOLATION, v některých momentech připomene dokonce hloubku (hrobku) Sandersových NILE („The Massacre“), zatímco v každé sudé písni vytváří melodická linka kontrast s poněkud znepokojivým blackovým skřehotem, který ale zase bude v naprostém souladu s naturalistickými texty.:-) Rytmika šlape jako hodinky, autentický zvuk výborných metalových bicích společně s celkem utlumenou, místy však dost nápaditou baskytarou tvoří nanejvýš spolehlivou oporu pro veškeré kytarové kreace. Poslední nahrávka INTESTINE BAALISM je komplexní záležitostí, perfektní reklamou na extrémní metalovou hudbu. Po zádech úvodních tónů vylezete na vrchol a až do konce jdete po hřebenu. Těžko tak zvolit vrchol alba. Snad jen za předpokladu, že bych se dostal do kamenné komory a byl podroben kruté tortuře, v agónii bych naposledy vydechl s titulní skladbou na rtech. Vedle nádherné nosné linky, instrumentální mezihry a skvělých kytarových riffů ji totiž zdobí strhující závěr, odhalující, že pan Kakuzaki není jen fanouškem švédských DISMEMBER, ale i jedněch black metalových velikánů z Norska, „velikánů císařských“, řekl bych.:-) Následovníka alba „Ultimate Instinct“ bych se dočkal strašně rád. Na jedné straně už sice uplynulo 17 let od jeho vydání, ale optimismu dodává skutečnost, že skupina je stále aktivní, koncertuje a čas od času dochází k reedici již vydaných nahrávek včetně prvního a jediného dema. Tak se snad dočkám! http://www.crazydiamond.cz/ricky_warwick_blood_ties_recenze/3474http://www.crazydiamond.cz/ricky_warwick_blood_ties_recenze/3474janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Skotský rocker Ricky Warwick byl samozřejmě dlouhou dobu po světě znám především coby frontman THE ALMIGHTY aposléze také coby vůdčí postava kapely BLACK STAR RIDERS, která před třinácti letyzačínala jako tribute projekt oslavující dědictví Phila Lynotta a THINLIZZY, aby se záhy přetransformovala v originální hardrockovétěleso s vlastní tvorbou a dotáhla to k pěti albům. Mimo to však Ricky již nějaký ten rokrozvíjí i svou sólovou dráhu, která snad ještě více odhalujejeho hudební podstatu a talent coby neúnavného rockera,skladatele, zkrátka pozoruhodnou osobnost ostrovní rockové scény.Přijde mě, že právě novinka „BloodTies“, která je již jeho osmým sólovým albem, je zkrátkavidět o poznání více, než tomu bylo u jeho předchozích děl. Jednak za tomůže nová smlouva s vydavatelským labelem, souběžně s tím i práce muzikantova schopného managementu, zadruhé pak nezpochybnitelný fakt, že se na hodně autentické novince sešla řadachytlavých, výrazných a dobře zapamatovatelných válů. Jde opřehlídku velice slušně odprezentovaného britského rocku, vekterém se spojuje hardrocková tradice a vyzrálost, s poetickýmtalentem, folklórními prvky, a také trochou toho aktuálního cítění. Samozřejmě, je zde hitový trhák„Don´t Leave Me In The Dark“, který nabídne výtečný duetsamotného Rickyho s americkou zpěvačkou a kytaristkou LitouFord, u čehož se dá prohlásit, že jsou obě hardrockové legendyminulosti „back in business“, protože tenhle springsteenovsky uvolněný vál má nemalý potenciál. To však není všechno.Album působí velmi vyrovnaně a potenciál poslechové atraktivitymá zde většina skladeb. Písně mají uvěřitelný street-rockovýfeeling a nepřekypují bůhvíjakou bombastičností, naopak působítak akorát střídmě a vyváženě. Je poznat, že hlavnímuaktérovi šlo především o ně. O to, aby právě dobráposlouchatelnost skladeb byla určující vlastností celého díla. Už odúvodního válu „Angels Of Desolation“ se zkrátka všichni jehopříznivci musí chytnout. Tohle je vážně ten nejtypičtějšíWarwick, jakého si jen dovedete představit. V rámci druhé „RiseAnd Grind“ s hostujícím zpěvákem Charliem Starrem od BLACKBERRYSMOKE okusíme zajímavé propojení mezi groovy-rockovým základem arůznými prvky folklóru, od jemných vlivů vycházejících z irskéhoprostředí až po jižanské kytarové motivy a vyhrávky. Každopádně skladba jedostatečně rozmáchlá, aby působila přehledně a celkově znovuzaujala. Jako třetí následuje již výše uvedený hit „Don´tLeave Me In the Dark“ s Litou Ford. Skladby písničkovějšího provedení „The Cricets Stayed InClovis“ a „Don´t Sell Your Soul To Fall In Love“ sice v sobě nemajíonen výrazný otisk první tří, ale jde prostě o další příjemné písničky,které dokáží propojovat rockovou podstatu hudebníka s mírnější nostalgickou náladou. První zmíněná je jakýmsi ohlédnutím rockera za érou vlastního dětství a dospívání, druhy upoutá potemnělou náladou a melodikou jak z hloubi osmdesátých let. Už po bodré herecké etudě odprezentovanéúvodem „Dead And Gone“ je vám jasné, že tady půjde odravější a výraznější vál, v jehož skotsky syrové atmosféřepropuká emotivní bouření nad způsobem života plným drogovýcha alkoholových závislostí. Ostatně, tím zázvorovým ježíšem (GingerJesus) není pravděpodobně myšlen frontman od THE WILDHEARTS, ale postava skutečného glasgowského drogového dealera, se kterým mělRicky kdysi dávno jisté zkušenosti. V „The Hell Of Me And You“zahostuje kytarista od THE CULT Billy Duffy. Jde o skvěle vystřižený,dravý a jednoduchý song s nosnou myšlenkou, která ve výsledku tvrdí jediné - nikdyse nesnaž být někým, kým ve skutečnosti nejsi! Duffy opět dodá pozoruhodné kytarové linky a to ačkoliv nejde o nějak dramaticky výrazné číslo. Prostě dobrá skladba pro B stranu alba, jež je zhudebněním slušné spolupráce mezi dvěma osobnostmi ostrovního hard rocku. I zbylé tři věci –jmenovitě punkem dochucená riffařina „Crocodille Tears“, asi nejmírnější i když ne baladický song na albu „Wishing Your Life Away“ a vynikající, kouzelně melancholický závěr „The Town That Did n´t Stare“ v sobě mají bezproblémovouposlouchatelnost a deska tak dorazí do cíle na vlně rockersképohody a dobré nálady. Novinka „Blood Ties“ je vlastnětakovou pohodovou a odlehčenou deskou, kde jde především o písnějako takové a kde jakoby každou ze skladeb Ricky reflektovalnějakou část svého života. Oproti THE ALMIGHTY jde o mírnějšímateriál, ale po skladatelské stránce určitě ne slabší, aodkaz Phila Lynotta a styl THIN LIZZY i BLACK STAR RIDERS zas naopakpřipomene třeba hned úvodní vál „Angels Of Desolation“.Zkrátka ve všech směrech dobré album.http://www.crazydiamond.cz/muse_black_holes_and_revelations_recenze/3473http://www.crazydiamond.cz/muse_black_holes_and_revelations_recenze/3473nobody@nothing.com (Tomáš) Po třetím albu, plném velkých a monumentální skladeb, vážných témat a neradostné atmosféry odrážející dobu vzniku, se MUSE o tři roky později rozhodli udělat jeden krok zpět, a zároveň i dva stranou. Vydali se na nebezpečnou cestu. Pokusili se vzít své typické písně do popovějších hájemství, odlehčit je a upravit tak, aby si na ně mohli fanoušci snad i zatrsat. Budiž jim ke cti, že balancování nad propastí se zatuchlým bahnem patetické, přesládlé a bezobsažné pop music ustáli na jedničku. Protentokrát. Zašli skutečně asi nejdál kam mohli, ale nezapomněli přitom kdo a čím jsou a nezradili svoje hodnoty. Vytvořili pozoruhodné dílo, které baví a přitom se vůbec nemusíme stydět, že nás baví. Na producentské pozici se nic nezměnilo, opět povolali Riche Costeyho. Přípravy proběhli v uvolněné atmosféře, bez vnějších tlaků a bez přehnaných ambicí. Nikomu už nemuseli nic dokazovat, naopak už mohli určovat trendy. Matt se při skládání nechal inspirovat u kapel jako DEPECHE MODE a SLY AND THE FAMILY STONE. Jak na zvuku nahrávky, tak na stylu zpěvu je to slyšet. Kromě oblíbených sci-fi a vesmírných témat, konspiračních teorií a politické korupce se dostalo i na prachobyčejné love songy. Hlavní část materiálu byla zaznamenaná v New Yorku, ve studiích Avatar a Electric Lady. Album samotné je zatím zřejmě nejpřístupnějším dílem v diskografii MUSE. Skladby, vycházející z prog a alternativně rockových základů, jsou odlehčené do více „normálních“ písničkových struktur a prosvětlené popově znějícími melodiemi a aranžemi. I zvuk samotný je uhlazenější, nekonfliktní a skousnutelný pro širší publikum. Pořád tam však najdeme pasáže, kdy kytary pořádně zaberou a připomenou nám, že se přes všechno to pozlátko nadále jedná o poctivou rockovou muziku. Nejevidentnější je příklon k popu zřejmě u klávesových nástrojů. Psychedelické klavírní motivy, inspirované klasickou hudbou, tak výrazné zejména na druhém a třetím albu, temné a drásavé, jsou nahrazené jednoduššími, jemnějšími a zejména pozitivně působícími linkami, posouvajícími písně směrem ke „šťastnější“ atmosféře. Mattovi se povedlo složit neskutečné melodie. Fungují na první dobrou, někdy si možná až sami řeknete, že to zní téměř levně. Ale pak si je pouštíte znova a znova, a i přes všechny pochybnosti, přes nedefinovatelný pocit někde hluboko v hlavě, že by jste od toho měli dát ruce pryč, se k nim vracíte a musíte si nakonec přiznat, že jsou perfektní. Já sám jsem si tím prošel. Udělat něco podobného jiná kapela, budu to album považovat v jejich diskografii za nejslabší a nekompromisně ho odignoruji. „Black Holes and Relevations“ si mě ale dokonale omotalo, jednoduše proto, že je chytře napsaná, výborně nahrané a ve své podstatě i zábavné. Slušný start v podobě „Take a Bow“ je plný osmdesátkových synťáků evokujících soundtrack k nějakému vesmírnému bijáku. Se zapojením kytar a pořádných bicí skladba nabere mohutnější rozměr, a i když se rozhodně nedá nazvat hitem, baví mě. Hitem, a to ne ledajakým, se ale rozhodně nazvat dá (nebo spíš přímo musí) hned následující „Starlight“. Song balancující na hraně popové kýčovitosti je v podstatě geniální. Je v něm více pastí na posluchačovu pozornost než v hustém minovém poli. Basová linka, jednoduchá ale nekompromisní, klavírní motiv plný naděje a optimismu, téměř taneční rytmus bicích, skvělá vokální melodie. Ale to je zatím pořád jen ta měkčí, přívětivá část. Když je oběť už pěkně hluboko v minovém poli, začnou tam nečekaně vybuchovat překvapivě tvrdé alternativně rockové mezihry, s ostrými kytarami a dravou rytmikou. Dynamické změny propůjčují skladbě neodolatelnou chytlavost. „Supermassive Black Hole“ je plná protikladů, a sám nevím, jestli jí mám zbožňovat, nebo nenávidět. Špinavé, téměř noisové kytary, efektem skreslená basa, a k tomu zpěv alá PRINCE. U „Map Of The Problematique“ neváhám ani na chvíli, miluju jí. Strukturou odkazuje k elektronické muzice, úplně si jí umím představit na některém z pozdějších alb THE CHEMICAL BROTHERS, ale primárně je pořád postavená na živých nástrojích. Zejména Dominic se svými bicími předvádí neskutečnou jízdu. Skladba je dravá a s výbornou temnou atmosférou. Krátká a křehká „Soldier´s Poem“ je průměrnou pomalejší skladbou bez výraznějších záchytných bodů. To naopak „Invincible“ je typická košatá skladba s pomalým startem, postupně nabírající sílu a rozvíjející základní motiv do různých zajímavých podob. Výborný je zejména přechod do závěrečné progovější části s parádní Chrisovou basou. Song se pak změní v pořádně burácivý stadionový rock. Zřejmě nejostřejší skladbou je „Assassin“ s téměř alternativně metalovým zvukem nosného riffu. „Exo-Politics“ se po relativně tuctovém začátku promění ve velice slušný alternativní rockovou jízdu s mohutným refrénem, zajímavým sólem a skvělými přechody Dominicových bicích. A ve slušném tempu pokračuje i „City Of Delusion“ vystavěná kolem krásné basové linky. Orchestrace s nádechem orientálního hudebního světa osvěžuje skladbu a vytváří zajímavý kontrast vůči ostrým kytarám. V závěru si překvapivě přisadí i trubka a je to tak divné, že je to až dobré. Dramatická „Hoodoo“ se blíží velkolepému art rocku, kdy zejména v burácivé sekci se parádně rozjedou bicí a Matt přitom buší do klavíru jako virtuos v rauši. Závěrečná „Knights Of Cydonia“ je jakýmsi sci-fi westernem, přesně jako v klipu. Taneční rytmus, vesmírné zvuky, do toho dechová sekce. Kočička s pejskem vařili… ale nakonec je to vlastně celkem poživatelné, v některých částech vysloveně chutné. Zejména kytarové motivy spolu s dravými bicími dodávají písni slušný drive. Vždy se mi líbil cover alba, ale nikdy jsem nepátral, co vlastně znamená. A přitom má docela hluboký význam. O návrh dizajnu se postaral jistý Storm Thorgerson, spoluzakladatel umělecké grafické skupiny Hipgnosis. Není to žádná lehká váha, ve svém katalogu se pyšní třeba covery jako „Dark Side Of The Moon“, nebo „Presence“. Biblický motiv „Jezdců Apokalypsy“, reprezentujících „Mor, Válku, Hladomor a Smrt“ byl přenesen do moderní doby a identifikoval novodobé hříchy. Tyto jsou pak zobrazené vizuálně v podobě oblečení postav. „Paranoia“ má oblek posetý očima, jakoby ho někdo neustále sledoval. „Nesnášenlivost“ je pokrytý různými náboženskými symboly. „Narcizmus“ je posetý zrcadly a poslední, „Chamtivost“ má oblek celý ze zlata. Sci-fi symbolika se projevuje v oranžovém nádechu celé koláže, jakoby se scénka odehrávala na Marsu. Na obloze je skutečně i vzdáleně vidět Zemi. A čtyři malé koníčky ve formě hraček odkazují k výše zmíněným jezdcům. MUSE se tentokrát udrželi a album má rozumný rozsah 11 skladeb na ploše 45 minut. Jemný ústup z více prog rockových pozic lze vnímat i v kontextu Mattova zpěvu. Méně falzetů a více čistějšího zpěvu, i když v pro něj stále typické vláčné formě, rozhodně nahrává větší přístupnosti skladeb. Proti předchůdci je za mě určitě lepší i dramaturgie a posloupnost skladeb, zaručující přirozenější průběh alba. Někdy zmiňované „queenovatění“ na tomhle albu zatím pozoruji minimálně, a spíš ho tam musím hledat, než že by mi to evidentně bouchalo do uší. A protože QUEEN fakt moc nemusím, na pozdější tvorbě ho skutečně identifikuji velice rychle a zřetelně. Album vychází začátkem července 2006 a znamená další posun pro MUSE. Z „velké“ kapely se stávají globálními hvězdami. Sbírají pozitivní kritiky i různá ocenění. Headlinují Reading, následovaný světovým turné a pak triumfálně dvakrát vyprodají rekonstruované Wembley. Jenom připomínám, že tohle je jen čtvrtý řadový album a kapela je na hudební mapě v podstatě jen sedmým rokem. 4,5 milionu prodaných kopií ale mluví za vše. http://www.crazydiamond.cz/the_wildhearts_earth_vs_the_wildhearts_recenze/3472http://www.crazydiamond.cz/the_wildhearts_earth_vs_the_wildhearts_recenze/3472janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ve své domovině uznávaní, jinde ve světě takřka neznámý, to jsou severoangličtí zhýralci z THE WILDHEARTS. Jejich debutová deska dost možná patří mezi zářné příklady alb, o kterých se traduje, že měly na to stát se opravdu velkou klasikou. Ostrovním hudebním tiskem netrpělivě očekávaný debut „Earth Vs The Wildhearts“ z roku 1993 zaznamenal však jen sezónní úspěch ve Spojeném království a je mu v domovině po právu vyhrazena škatulka kultovní klasiky, která však mohla být obrovská, kdyby ...však to znáte. Nebýt souhry různých obchodně-organizačních nedostatků a osobnostních nedokonalostí samotných aktérů. V životě kapely tehdy hrály velkou roli drogy, chování samotných hudebníků nejenže jelo na vlně totálního sebezničení, ale mladíci tehdy destruovali doslova vše, co jim přišlo pod ruku. Tudíž není možné zcestně připisovat neúspěch stále tak nějak klopýtajícího bandu velké dávce smůly.Na podzim roku 1993 byl alternativní rock stále na vzestupu. V amerických rockových charts stále dominoval grunge, v těch britských došlo na spousty kytarovek. THE SMASHING PUMPKINS měli čerstvě venku své „Siamese Dream“ a na potvrzení svého statusu se chystala jak NIRVANA („In Utero“), tak samozřejmě také PEARL JAM („Vs“). Gingerova hudební pouť však začala o mnoho let dříve, než se jeho band stal v roce 1993 nejočekávanější žhavou senzací britské rockové scény, kapelou, na jejíž debut se čekalo skoro srovnatelně vroucně, jako v Kalifornii o šest let dříve na debut „Apetite For Destruction“ od GUNS N´ROSES. Pokud ještě nějakou chvíli půjdeme proti proudu času, zaznamenáme Gingerovo krátké členství u street-rockerů THE QUIREBOYS, kteří na přelomu osmdesátých a devadesátých let žali jisté úspěchy a platili zhruba během dvou sezón za šátky a klobouky ověšenou perlu londýnských klubů. Jejich poutavé hudební reminiscence na THE FACES a THE ROLLING STONES však měly šanci na úspěch jen do té doby, než se za Atlantikem zjevili THE BLACK CROWES. Nicméně Ginger v jejich řadách vydržel jen pár měsíců a nijak se skladatelsky neprojevil, naopak se v hlavním městě zapsal jako obrovský pařmen, pijan a kytarista mrhající svým talentem. Nebudeme si nic nalhávat, ta kapela jej zkrátka vyhodila.V prvním období fungování THE WILDHEARTS opravdu nikdo neměl pocit, že by z kapely mohlo něco být. Doznívající glam-metalový odér jim rozhodně nepomáhal a umocňoval u procházejících čumilů akorát dojem bandu bez budoucnosti. Nápad napěchovat na vzletně melodické zpěvové linky hutné riffy jako od METALLICY však znamenal jistý obrat, zvlášť když doba celkovému přitvrzování a zhutňování přála. K THE WILDHEARTS se během roku 1992 začali stahovat rockerští příznivci v martenskách a kostkovaných košilých a i demáče vyznívaly jako plné příslibů, a tak se o jejich upřímných písních brzy začalo mluvit v hudebních tiskovinách jako o „novém zvuku britského rocku“, což působilo pro samotné muzikanty až absurdně. Nedávalo jim totiž vůbec žádný smysl, aby se lúzři jako oni, po dvou sezónách koncertování po sklepech, stali spásou domácí scény („To ti zmrdi mluví jako o nás?“).Ginger se stal hlavním vokalistou a vůdcem gangu až poté, co kapela ve svých začátcích neúspěšně zkoušela za mikrofonem jiné vokalisty. Zpěv předchozích frontmanů Stuarta „Snake“ Nealeho a Drunkena Mulleta byl ostatně zaznamenán na většině demáčů. Po uzavřené smlouvě s East/West se na chvíli ustálila sestava - kromě Gingera (zpěv, kytara) zde byl ještě druhý kytarista CJ, basák Danny McCormack a bubenický odpadlík od londýnských DOGS D´AMOUR Bam. To že se brzy ukázalo, že má Danny McCormack talent a cit pro tvorbu vokálních harmonií a celkově jeho hlas také nezní špatně, kapele pomohlo k posílení různorodosti a zlepšení celkového vyznění skladeb. „Najednou jsme měli tyhle opravdu krásné harmonie ve stylu THE BEATLES a BEACH BOYS.“ Směje se Danny. „Teď když zpívám geordickým přízvukem (pozn.slang oblasti Newcastlu) cítím se mnohem lépe, v době našeho debutu jsem však ten zpěv nenáviděl.“ Dodává naopak Ginger. Během roku 1992 se klubaly na svět stěžejní písničky, malá část z nich byla zařazena na dvě EP „Mondo Akimbo A-Go-Go“ a „Don´t Be Happy... Just Worry“. Kapela vydatně koncertovala s kdekým od MANIC STREET PREACHERS po ALICE IN CHAINS a za bicími stanul Andrew Stidi Stidolph. Právě tehdy zvuk THE WILDHEARTS ztvrdl a vykrystalizoval. Záhy přišel čas debutové desky a o této době Ginger tvrdí: „Celou dobu jsem na první album vybíral písničky, které se mi líbily nejvíc, protože to kapely tak dělaly, teď myslím v době, když jsem byl mladý. Chtěl jsem, aby to mělo co největší šanci na přijetí. Ale pak jsem najednou začal pochybovat a začal vidět věci naopak. Bál jsem se, že to lidi otočí proti nám a řeknou: Ne, tohle nemůžeš! Tušil jsem, že míchání heavy metalu s popem nebude fungovat, protože jinak by to už udělal někdo jiný. Ty melodie šly úplně proti proudu, což pro mě byl o důvod víc, proč to udělat. Nesnášel jsem grunge! Všichni jsme byli na speedu, což bylo jen dobře, protože to bylo to jediné, co jsme si mohli dovolit. Vždycky jsem si myslel, že heroin je ta nejmíň rokenrolová droga na světě, protože uspává lidi.“S kapelou se vždycky odehrávalo nějaké drama, vzpomíná bývalý zaměstnanec vydavatelství Dante Bonutto, tak třeba jako na venkovském pozemku, který sousedil s budovou nahrávacího studia. „Stál jsem tam a říkal si: On přece s tím traktorem nejede do bazénu, ne? A on tam vjel“. CJ upřesňuje: „To, jak byla kapela drzá a bojovná, lidi odrazovalo, stejně jako je to přitahovalo. Nebyla to přetvářka. Byli jsme dysfunkční jako skupina i jako jednotlivci. Prostě jsme nebyli moc příjemní lidé.“ Studia ve Wessexu byla místem, kde SEX PISTOLS nahráli „Never Mind The Bollocks“ a THE CLASH své slavné „London Calling“. Rozpočet na desku však nebyl závratný, takže Bonutto musel záhy prosit o almužnu, kde se dalo.Hudebně byly skladby plné neklidu a překvapení, v podstatě udržovaly posluchače pořád ve střehu. Měnily směr, tempa, oblažovaly záplavou melodiky, zatínaly se tvrdostí a neustále překvapovaly. To zrovna nebylo na punk/rock´n roll typické. Dnes již víme, že s THE WILDHEARTS to vždy bylo jako na horské dráze, jakoby žádný song nebyl dostatečně epický a divoký, aby pojal všechny nápady, které se Gingerovi honily hlavou. Například song „Everlone“ trval šest a půl minuty, vešlo se do něj několik výrazných riffových postupů a tak působil dojmem, že by mohl trvat ještě o něco déle. Tehdejší zástupce vydavatele dnes považuje Gingera za jednoho z nejtalentovanějších britských kytarových umělců své doby, a také jej má za písničkáře, který nikdy neměl podepsat s major labelem: „Celé to korporátní uspořádání bylo Gingerovi jako umělci protivné a on se nechtěl podřídit. Když jsem řekl, že je něco černé, automaticky se rozhodl pro bílou, protože měl pocit, že je to umělecky správné. Vlastně jsem se do jeho názoru velmi vcítil, protože mám rád toho rebelského rocknrollového ducha a lidi, kteří žijí tímto životním stylem a myslí to vážně. Přehrál jsem skladbu  „Greetings From Shitsville“ jednomu hlavounovi z nahrávací společnosti a on řekl: To je úžasná písnička, proč to proboha nazvali Shitsville? (pozn. šlo o Gingerovo hřímání britskému hlavnímu městu, ano, opravdu jde o Londýn) No to je pravda, proč vlastně? Vítejte u THE WILDHEARTS.“ Už od začátku si kapela přála, aby jejich debutové album produkoval Mick Ronson. Bývalý kytarista Bowieho kapely SPIDERS FROM MARS na ně udělal dojem, když spolupracoval s Morrisseym na jeho albu „Your Arsenal“ z roku 1992. Ale Ronsonovo zdraví bylo chatrné a nemohl se k takové práci zavázat. Přesto se nechal dovézt do studia, aby do skladby „My Baby Is A Headfuck“ přidal charakteristické sólo. Bylo to naposledy, co Ronson nahrával, 29. dubna 1993 zemřel na rakovinu.Album „Earth Vs The Wildhearts“ vyšlo na konci léta 1993. V té době už za bicími seděl Rich Battersby. Obal adekvátně odrážel osobitý, nekompromisní charakter hudby: abstraktní foto portrét Gingera s tváří ponořenou do oleje a svázanou ostnatým drátem, kde mu z úst lezl šváb. Ginger měl však tehdy velmi konkrétní představu o vizuálu, který měl desku doprovázet. Představoval si fotografii někoho, kdo sere do pitta chleba, který by čtyři členové kapely drželi otevřený. V té době zrovna nahrávali první várku skladeb se Simonem Efemeyem, který je produkoval. Ginger se o nápadu s pitta chlebem náhodou zmínil před výřečným Efemeyem, který se okamžitě nabídl, že mu poskytne své služby. „O týden později nás stálo pět ve fotoateliéru“ vzpomíná Efemey. „Fotila nás nějaká Japonka a všechno bylo naaranžované se smrtelnou vážností. Večer předtím jsem dokonce vypil pořádnou dávku Guinnessu, abych si ulehčil pohyby. Ale jakmile jsem uslyšel spoušť fotoaparátu, začal jsem se počůrávat smíchy. Dostala záběr, kdy to vypadá, že to spadne do pití, ale já se tak třásl, že jsem vlastně Dannymu posral celou ruku.“THE WILDHEARTS se v té době už stejně pořádně rozjeli. Debutové album „Earth Vs. The Wildhearts“ se dočkalo nadšených recenzí, Radio 1 zařadilo do playlistu další z výrazných skladeb - melodickou avšak nebanální punkovou halekačku „TV Tan“ a kapela podnikla vrcholné britské turné s THE ALMIGHTY. V létě příštího roku se díky singlu „Caffeine Bomb“ dostali do Top Of The Pops a na festivalu Donington Monsters Of Rock stáli v čele druhého pódia, na kterém se představili i THERAPY? a TERRORVISION, zjevní dědicové brit-rockové renesance. Ginger měl jistě velké ambice, pokud jde o další kroky, a plánoval rozhodující dvojalbum. Ostatně nikdy na něj nedošlo, neboť vydavatelství časem změnilo ke kapele přístup, protože ta jaksi magnetizovala problémy a chování Gingera a jeho kumpánů bylo stále nesnesitelnější. „Za vším byl kokain. Právě se CJem jsme se rozešli, jakmile se kokain dostal do hry. Začalo se to projevovat na našem egu a vedli jsme obrovské hádky, už si ani nepamatuju o čem.“ Jejich dlouhrající debut však zůstal pomníkem své doby, geniality zhýralce, který jej vymyslel, a také pomníkem samotných THE WILDHEARTS, kteří doslova svéhlavě, a to jako skoro žádná jiná kapela, vyrvali porážku ze chřtánu vítězství. „Opravdu bych se nechtěl vracet a nic měnit,“ uzavírá Ginger. A je jedno, že svým stylem kapela prakticky odhalila pole pro velký úspěch amerických FOO FIGHTERS, kteří v podstatě s velmi podobným stylem a mnohem větším úspěchem o pár let později a dlouhodobě ťali do živého. Předejme tedy ještě jednou slovo Gingerovi: „Tenkrát jsme si užívali života. Každé kapele, která se chystá natočit své první album, bych doporučil, aby žila přesně tak, jak chce, a později se umoudřila. Pokud chcete být hloupí, tak to proboha udělejte, když jste mladí. A my jsme byli hloupější než většina ostatních.“ Fenomenální debut, který touhle kapelou nebyl nikdy překonán.http://www.crazydiamond.cz/the_wildhearts_satanic_rites_of_the_wildhearts_recenze/3471http://www.crazydiamond.cz/the_wildhearts_satanic_rites_of_the_wildhearts_recenze/3471janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jestliže severoanglické městoNewcastle Upon Tyne přispělo do dění v rámci rockové (či také metalové) historie celouřadou specifických kapel, pak nezkrotní THE WILDHEARTS určitěmezi to zajímavé právem náleží. Dost možná až příliš despoticky vedeni jediným původnímčlenem, někdejším nespoutancem Gingerem Wildheartem (vlastním jménem David Leslie Walls),jsou, i po pětatřiceti letech existence, na Ostrovech stáleaktivní kapelou. Co na tom, že se vedle Gingera v sestavě dost pravděpodobně vystřídalo za tu dobu více hudebníků než u gastarbeitra z východu Evropy ponožek, stále jim fungování svědčí. Zlý jazykové svého času nenechali na tomtosvérázném a dnes již možná zmoudřelém týpkovi suchou nit a to byl v časech nezapomenutelnéhodebutu „Earth vs. The Wildhearts“ z konce roku 1993 jejich opravdu velkýmoblíbencem, pasovaným na největší novou anglickou naději. Ale je pravda, že si ještězlejší muž ze severu Anglie nikdy nebral s ničím moc servítky. Přičemž mně svého času asi nejvíc utkvěla v paměti epizoda, kdy se vpolovině devadesátých let vydal do Londýna, tuším to bylo ponegativní recenzi na desku „Fishing For Luckies“, aby navštívilredakci časopisu Kerrang a výsledkem jeho návštěvy bylo několikrozbitých počítačů a nějaký ten monokl. Kdo ví, možná tehdyšlo jen o marketingový tah, jak ke kapele konečně přilákatvětší zástup klubových fans a hudebníci se s vydavatelem a pisálky tomu všemu za zády veřejnosti smáli, přičemž dnes víme, že se to celé spíšenepovedlo. V čem úspěch vězí, ví někdy vážně jen Bůh. Možná je tovšechno hlavně karmou. Oproti THE WILDHEARTS byli třeba THERAPY?vždycky ti hodňoučcí.Nicméně přenesme se na podzimloňského roku, kdy vzniká právě aktuální jedenáctá deska„Satanic Rites Of The Wildhearts“ pod taktovkou Jima Pindera.Kapela má v kapse smlouvu s vydavatelem Spinefarm a tak se i běhempříprav o desce začíná mluvit. Asi nikoho nepřekvapí, žetěsně před vkročením do studia Ginger znovu vyházel celou svojísestavu. Na nové desce sám jako vždy obstaral zpěv a kytaru arovněž také velkou část skladatelských prací. Spolu s nímdnes THE WILDHEARTS tvoří dva úplní nováčci v jejich řadách – o generaci mladší, zpívající druhý kytarista Ben Marsden a bicman Pontus Snibb. Nakvartet pak kapelu doplňuje ještě baskytarista Jon Poole, který vminulosti byl členem THE WILDHEARTS již ve třech zhruba ročníchaž dvoletých úsecích a to konkrétně v éře po roce 2000. Asi bych senechtěl vést na vlně smýšlených skazek a bludů a už vůbec neotevřít dveře svého bytu a znenadání hledět Gingerovi čekajícímu nachodbě do obličeje. Takže celou tuhle dějovou rozehrávku uzavřeme větou, jakože zde máte hrubé kontury vnitřního života THE WILDHEARTS.Co se týče desky, ta vlastně v ničemnepřekvapí, jsou to stále ti docela řízní a docela melodičtí THE WILDHEARTS, kteřísi libují v pouličním rock´n ´rollu míchajícím ostré punkové výpady,hardrockověji střižené harmonie, ale zároveň nejdou daleko anipro metalický riff či popovou vzletnost. Na to, že bych jimze všech těchto žánrů přiřkl jako nejbližší škatulku asi vážněten punk rock, mne na jejich tvorbě vždy udivovalo, že skládaj poměrnědlouhé skladby. Věnovat každému songu v průměru pět až šest minut, to opravdu neníu podobně garážové hudby obvyklé. Oni to tak však maj. No co už, hrát rozhodně umí. Deska navíc působí vcelku moderně, vlastní obstojný plnýzvuk a jejím problémem tak je spíše absence výraznějších hitůči nosných nápadů, které by u posluchače zasekly nesnadnozapomenutelné háčky. Zaujme melodická riffovačka „Troubadour Moon“, díky své roztěkanosti a neklidu pestřejší rockerská jízda „Fire In theCheap Seats“ a nebo také crossoverově bodrá „I´ll Be Your Monster“. Tyto songy lze považovat za vrcholy a také jako určitá čidla schopnosti kapely rozvíjet svou punkově přímočarou podstatu. Deska není však jen o ní a nabídne řadu zajímavých vyhrávek a harmonií, od standardního ostrovního rocku, až po killingjokovsko-voivodské psycho výlety, tak jako v závěrečné odysei „Failure Is The Mother Of Success“, která skrz hypnotické zvolnění ve své druhé půlce dospěje až k osmiminutové stopáži. Letošní hymny jsou znovu plné sarkasmu, politickýchnarážek, či vulgarních hlášek s cílem reflektovat absurdity životav rámci otevřeného sociálně-kulturního prostředí. Deska serovněž nevyhýbá slušné dávce energie a i nějaký ten melodickýrefrén je zde k slyšení. Jen mne letos přijde, že těchneobyčejnějších nápadů mohlo být prostě víc. Protože albumomýlá už tak prověřené a zřejmě nedosahuje kvalitpředešlého díla „Renaissance Men“, doporučuji vyhledat spíše v úvodu článku zmíněnou debutovou desku a nebo o dva roky mladší trojku snázvem „P.H.U.Q.“ z roku 1995 (co se týče tohoto titulu, dlouho jsem jej nemohl sehnat, ale dnes mám už pár let v polici založeného hezkého, asijským písmem zkrášleného Japonce). Tohle tehdy opravdu byla alba, která v polovině devadesátých let hýbala ostrovní scénou, ne však v rámci mainstreamu, tak jako OASIS či BLUR, ale spíš jako TERRORVISION, THERAPY?, THE ALMIGHTY či samotní poděsové z pekla MOTÖRHEAD.http://www.crazydiamond.cz/who_let_the_dogs_out_recenze/3470http://www.crazydiamond.cz/who_let_the_dogs_out_recenze/3470nobody@nothing.com (Tomáš)Jsou sprosté, jsou drzé, jsou uštipačné, jsou ironické, jsou zábavné a mají to vše na háku. Takhle nějak zní moderní ostrovní punk, který ctí odkaz žánru ze sedmdesátek, ale kombinuje ho se současným zvukem, řeší aktuální společenská témata a přidává k tomu i přesah k dnešní popkultuře. Duo mladých dam (asi by vyskočili z kůže, kdybych je takhle oslovil) z Brightonu se už loni stalo koncertní senzací, zejména jejich energická festivalová vystoupení jim vybudovaly téměř ikonický status, a proto se netrpělivě očekávalo debutové album. Vyšlo hned v lednu a je docela slušné. Kytaristka a zpěvačka Phoebe Lunny a baskytaristka Lilly Macieira jsou nekompromisními zástupci levicově orientované (a silně aktivisticky zaměřené) generace současné mládeže. Na pivu bychom teda nejspíš mnoho společných témat k diskuzi nenašli, ale muziku nedělají špatnou. Zní to asi jako by se potkali post-punkový IDLES, new punkový SLAVES (terazky v rámci politické korektnosti přejmenovaní na SOFT PLAY) a ženský element s dávkou spratkovité drzosti tady zastupují AMYL AND THE SNIFFERS. Docela vtipně proběhlo skládání songů na album. Loni na jaře v pauze mezi vystoupeními se rozhodli naplno věnovat přípravě nového materiálu. Nejdřív na to šli zodpovědně. Budíček, ranní běh, snídaně a pak systematická tvořivá práce. Rychle ale zjistili, že to není dost punk. Takže nakoupily spoustu alkoholu a vyhlásily organizovaný chaos. Témat, které chtěly vykřičet do světa, je více než dost. Jsou přece mladé, plné ideálů, a chtějí rebelovat proti všem a všemu. Nevysmívám se jim, závidím jim. Matně si vzpomínám, že jsem byl kdysi dávno taky v jejich věku. Nikdy jsem sice nebyl die hard punkáč, a dřevní old school punk ani moc neposlouchám, ale když se krátké, rychlé a přímočaré vypalovačky začnou otevírat novým vlivům, jak zvukovým, tak stylovým, tak z toho nejednou vyleze velice zajímavá záležitost. A přesně to udělaly i děvčata na své prvotině. Nenechaly se lapit do pasti stylových hranic, naopak to pojali správně punkově a hranice se rozhodli ignorovat. Takže se nám symbolicky v otvíráku a závěru alba nebojí naservírovat electro-dance-punkové skladby „Bad Apple“ a „Cuntology 101“ (já vás varoval, že jsou sprosté). Kromě toho na albu objevíme i post-punk, noise-pop, garážově špinavé songy s grungovým nádechem, nebo až téměř art-punkové konstrukce. Ze všech srší mladická energie, nasranost a možná i lehká naivita, která je ale vyvážená trefnými texty, cynicky komentujícími tu korporátní kapitalizmus („Company Culture“), tam mužský šovinizmus („Big Dick Energy“) nebo homofobii („No Homo“). Neberou si právě servítky, a ani diplomacie není jejich silná stránka, takže názory mají jasné a nekompromisní (slabší povahy by řekli, že až radikální). Ber nebo nech být. Tohle je hlas Generace Z. Jednou z charakteristik této generace je její akcent na smysluplnost života. Práce má být smysluplná, volný čas má být smysluplný. A děvčata to tady spojily dohromady. Zpívají o tom, čemu věří, ale zároveň to berou jako parádní párty. I vážné věci se dají dělat odlehčenou formou, nebo z druhé strany i při blbnutí můžeš vysílat důležitá poselství. Jestli je sklenice poloplná, nebo poloprázdná už nechám na každém posluchači. Po zvukové stránce je album v rámci možností až překvapivě pestré. Skvělé, lehce zamlžené post-punkové riffovaní v „Company Culture“, znásobuje neradostnou atmosféru a vyznění songu. Naopak hravostí překypující „Big Dick Energy“ kombinuje větší kytarové plochy plné živočišného drivu s nervózními sekanými elementy. Z pozadí na nás neustále vykukuje mohutná basa, pevně rámující rytmiku. „No Homo“ svou jednoduchostí a garážovou přímočarostí připomene australské THE VINES. Rozervanost IDLES v sobě nese art-punková „Filthy Rich Nepo Baby“. Zajímavá je i hypnotická „Love“ s noise-grungovým nádechem. Zpěv Phoebe bych možná ani zpěvem nenazval. Je to spíše agitační projev. Chrlí na nás v rychlém tempu sdělení, příkazy, obvinění a úkoly jako Lenin na své soudruhy před výletem do Zimního paláce. Ani se moc nesnaží, aby to bylo příjemné, právě naopak. Její hlas je syrový a naléhavý. Někdy pak přepne do ironického afektovaného přehrávání, aby ještě více ukázala, jak jsou některá témata absurdní. Trochu mi v tom připomíná rannou tvorbu AMYL AND THE SNIFFERS nebo naši domácí MUCHU. Technicky je zvuk alba silně ukotvený na nezávislé scéně, ale zároveň příjemně kvalitní a poslouchatelný. Slušný debut nadějné kapelky. Je to sice spíše žánrová jednohubka, ale velice chutná. Zároveň dokazuje, že „punk is not dead“. Vždy bude dost nepřátel, kteří se dají nenávidět, vždy bude spousta neduhů ve společnosti, které se musí popsat, a vždy tady bude ten hnusný kapitalizmus, který za to vše může. http://www.crazydiamond.cz/king_diamond_house_of_god_recenze/3469http://www.crazydiamond.cz/king_diamond_house_of_god_recenze/3469janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na přelomu milénia, v časechkdy King Diamond pozvolna ukládal své MERCYFUL FATE podruhék ledu, toužíc se zas výhradně věnovat jen své sólovékariéře, vystavěné pečlivě pod skvostnou značkou KING DIAMOND, sestavu jeho bandu tehdy tvořili kytaristéAndy LaRocque a Glenn Drover, basák Dave Harbour a bubeník JohnHerbert. Po dvou evolučně podstatných, avšak co se názorůfanoušků týče kontroverzních albech z druhé poloviny devadesátých let - jmenovitě „The Graveyard“ a„Voodoo“, byl samotným Kingem slibován koncept, který bynavázal na lesk osmdesátých let. Dílo dostalo název „House OfGod“ a jeho příběh byl pro všechny počestné křesťany dost možná tímnejznepokojivějším, co King Diamond za dost dlouhou dobu vydal. Co se týká mého postoje, tak přiznávám, že téma víry mnerozhodně tep nezvedá a tak jsem i k albu „House Of God“ přistupoval skoro bez zaujetí. Děj se odehrává uvnitř kláštera Rennes-le-Chateau v jižníFrancii, které bylo místem mnoha konspiračních teorií, z nichžnejznámější je ta, že na tomto místě před dvěma tisíci lety žil Kristus, poté co přežil ukřižování. Příběh byl sice plnýrouhačských obrazů a kontroverzních skutečností, ale mne na tomto díle trochu vadilo, že se dánský zpěvák ukázal v o něco slabšíhlasové formě, než na jakou jsme byli u něho zvyklí do té doby. Zpěvák jaksi méně riskoval, jakoby znal stavsvých hlasivek v dané době a trochu by je šetřil. Tuhle desku zkrátka spoutala jakási podprahová unifikovanost, kdy člověk nedostal ani kousek něčeho neočekávaného, něčeho navíc.Deváté řadové album „House OfGod“ na mne vždy působilo jako jedno z vůbecnejobskurnějších děl vzniklých pod hlavičkou KING DIAMOND. Vesmyslu dramaturgie to celé prostě příliš nefungovalo a albuvlastně chyběla neobyčejná či nápadně nadprůměrná místa. Celkovápřímočarost nahrávky u mne budila dojem, jakoby se s demáči ažtolik nepracovalo a prvotní náběry byly nakonec ponechány tak,jak byly složeny na počátku. Desce vlastně chybí někdejší výrazná melodika a naleštěnost, nebo spíše všechno toproducentské koření, které stálo a padalo se vznikem staršíchděl. Zde jakoby něco podobného nebylo vůbec připuštěno doprocesu. Na materiálu se zřejmě podepsalo, že vznikal jen vedvojici King Diamond/ Andy LaRoque a ostatní do tvorby nezasahovali,jen skladby posléze nahráli, aniž by se s písněmi as vedoucí dvojicí tahounů delší dobu zžili. Deska takvlastně postrádá charisma a všichni Kingovi spoluhráči, svyjímkou Andy LaRoquea - samosebou, ve skladbách působí jakožoldáci, nájemní hráči, kteří předem dané party prostě jenzahráli.Písním chybí údernost a osobitost ato i oproti předchozím devadesátkovým albům. Přestože třeba„Voodoo“ působilo ve srovnání s osmdesátými lety tvrděa surově, pak mu i tak nechyběla konkrétní nálada a osobitáaura. Něco podobného na „House of God“ takřka není znát. A nebo je to znát v mnohem menším měřítku a nahrávka tak působí vlastně docelauniformně a takřka bez silné specifické chuti a barvy. „HouseOf God“ zahajuje ponuré intro, které představuje jakýsi pomalýumrlčí pochod, kde v zátiší vícehlasých chórů a útrpnýchúderů slyšíme strašlivý hlas, který jakoby pocházel odsamotného ďábla. Rozhodně se jedná o úvod, který na následnýposlech navnadil. Hned s úvodní skladbou se však dostavilozklamání, co se týče zvukové stránky, neboť ta na mne působíponěkud matně a nemoderně. Přestože otvírák „The Trees HaveEyes“ se postupně vyvine k poutavější melodice, než se dalo vprvním okamžiku předpokládat (ostatně právě melodika si brala v náznacích trochu z debutové desky „Fatal Portrait“), produkce na mnepůsobila dost nevýrazně, a nepomohly jí ani skvěléinstrumentální výkony v čele s bravurním sólováním dvojiceAndy LaRoque/ Glenn Drover. Následovala trochu progresivnější azašmodrchanější píseň „Follow The Wolf“, kde nepřílišsoustředěný posluchač mohl velmi snadno ztratit nit. Skladba sesoustavně zastavuje, mění tempa a je plná drobných ozdob,detailů a meziher. Rozhodně jí nechybí onen teatrální esprit,na jaký má ve svých příbězích právě King Diamond patent, aleusedlý a příliš fádní zvuk vše drží znovu jaksi při zemi. Titulní „House Of God“ se mi jevína této desce vcelku nosně a nepostrádá klenutou melodii,umocněnou táhlými kytarovými tóny, jež se k přímočarémunaturelu této skladby hodí. Na vlně bigbítové jednoduchosti serozjela „Black Devil“, což měl být asi další pokus o hit,jen škoda že ne úplně vyšel. To košatější „The Fact“rozhodně hodnotím výše, zřejmě jako jeden ze stěžejníchmomentů tohoto alba. Skladba je na tom možná tak dobře, že díky jejímu doznívání v mysli posluchačově se ten nepřinutí k soustředěnosti na následujícíloudák „Goodbye“, a to ani kdyby mu mezi zdmi francouzského klášterahrozili vykleštěním. Následuje několik průměrnějšíchskladeb a z letargie tak desku mírně vyvede až píseň „Catacomb“,která v podstatě drží zadní část kolekce, tedy té části desky, ke které seposluchač prokouše jen pokud jde o srdcaře a nebo jedince s obřídávkou trpělivosti a pevných nervů. „House Of God“ asi není úplněnejslabší deskou KING DIAMOND, ale od této mety se nenacházízrovna daleko. Některé skladby maji v sobě zašifrovanou sice určitou dávku nadějnosti, ale velmi matná a usedlá produkce podobnéheavymetalové hudbě nikdy nepomáhala a tím spíš ne kdysi na přelomumilénia. Další slabinou této desky se staly poměrně jednodušepojaté bicí Johna Herberta, které především ve skladbách jako„Black Devil“ nebo „The Place Is Terrible“ jsou na můj vkusaž příliš obnaženy. Celkovou letargii tohoto díla poté ještěumocní instrumentálka „Peace Of Mind“. Skladatelsky, zvukově,produkčně a dramaturgicky bych od KING DIAMOND (zejména tehdy,bezprostředně po deskách jako „The Graveyard“ a „Voodoo“)čekal prostě víc.http://www.crazydiamond.cz/basinfirefest2025_do_programu_pribylo_dalsich_13kapel_info/3468http://www.crazydiamond.cz/basinfirefest2025_do_programu_pribylo_dalsich_13kapel_info/3468nobody@nothing.com (Info)Festival Basinfirefest hlásí poctivou aktualizaci line-upu! Do Spáleného Poříčí v červnu zamíří legendy amerického hardcoru Hatebreed, thrash metaloví velikáni Assassin, spoluzakladatelé melodického deathu Carcass nebo tři české přírůstky - Debustrol, Henych 666 a Americké hardcorové komando Hatebreed šíří svoje pojetí hardcoru už přes 30 let. První desku nazvanou "Satisfaction is the Death of Desire" vypustili do světa v roce 1997 a od té doby mají na kontě 8 řadových desek a za sebou bezpočet světových tour. Jejich nekompromisní a brutální kombinace old school hardcoru s devadesátkovým metalcorem je tak řadí mezi velikány žánru.Z britského Liverpoolu přijede uskupení, které přepsalo historii tvrdé kytarové hudby hned dvakrát - Carcass. Poprvé v roce 1988, kdy se se svojí první deskou "Reed of Putrefaction" stali pionýry tehdy vznikajícího žánru grindcore, podruhé pak v půlce 90. let, kdy svou tvorbu díky desce "Heatwork" přeorientovali na to, čemu dnes říkáme melodic death metal. Novou vlnu rocknrollu budou na festivalu reprezentovat The Dead Daisies, australsko-americká formace, která se od roku 2012 snaží splnit svou  bohulibou misi  znovuoživit nadčasového ducha hard rocku 70. let v moderním kabátu. Jejich název a estetika jsou inspirované spojením vlivu Jona Stevense a živých obrazů mexických oslav "Dne mrtvých".Až z dalekého Islandu přijedou do Spáleného Poříčí alternativní ikony Sólstafir. Jejich tvorba se za 30 let své existence vyvinula z ortodoxního black metalu až po dnešní originální kombinaci post-rocku, doom metalu a atmosferického rocku.Tradiční deathmetalovou podívanou pak předvedou Nizozemci Sinister, kteří drtí světová pódia už od roku 1988. O opravdu nevšední zážitek se postará italský projekt Master Boot Record, jehož tvorba se dá popsat jako kombinace 8bitové hudby ze starých herních automatů s elektronickým metalem.Zklamáni letos nebudou ani fanoušci symfonických odvětví kytarové hudby,. Ty potěší například ukrajinská formace Ignea, která kombinuje symfonické a folkové prvky s těžkými riffy, breakdowny a blastbeaty, nebo německá kapela Leaves Eyes, která bude reprezentovat tradičnější přístup k žánru. Seznam nově oznámených umělců uzavírají tři česká uskupení, která lze označit za naprosté průkopníky metalové hudby u nás - jsou jimi kultovní Debustrol, kteří šíří svůj surový thrash metal už od roku 1986,  Henych666, kapela postavená okolo Vlasty Henycha, legendárního českého baskytaristy a zpěváka, kterou založil po svém odchodu z české stálice Törr v roce 2010. Po velmi úspěšné říjnové premiéře představí Henych666 naposledy speciální set, při kterém kapela přehraje celé legendární album Törr "Institut Klinické Smrti" z roku 1991. Trojlístek uzavírá spojení black metalového uskupení PAČESS se zpěvačkou Bárou Basikovou kteří vystoupí s jejich novou deskou Katechismus. Kompletní informace o line-upu a vstupenkách najdete na https://basin.cz/cs/ Line-up: ARKONA, ASSASSIN, BELPHEGOR, BENEDICTION, CARCASS, CATTLE DECAPITATION, CORVUS CORAX, D-A-D, DARK TRANQUILLITY, DEBUSTROL, DORO, ENSIFERUM, EXODUS, HATEBREED, HENYCH666, IGNEA, INFECTED RAIN, LEAVES EYES, LEGION OF THE DAMNED, MARDUK, MASTER BOOT RECORD, MOONSPELL, OMNIUM GATHERUM, PAČESS A BÁRA BASIKOVÁ RISE OF THE NORTHSTAR, SACRED REICH, SCHIZOPHRENIA, SINISTER, SÓLSTAFIR, STEVE N SEAGULLS, TENSIDE, THE DEAD DAISIES, TIAMAT, VADER.http://www.crazydiamond.cz/killswitch_engage_this_consequence_recenze/3467http://www.crazydiamond.cz/killswitch_engage_this_consequence_recenze/3467hackl@volny.cz (Pekárek)Recenzi na jednu z novějších desek metalcoreových klasiků KILLSWITCH ENGAGE tady už máme. Je tudíž na co navazovat. Pro začátek stačí zdůraznit, že jen málokterá kapela vydrží víc jak čtvrtstoletí takhle pěkně pohromadě a zároveň stále dokáže nahrávat solidní až vynikající alba, jimž minimálně po formální stránce nelze nic zásadnějšího vytknout; od problematiky loudness war přitom odhlížím. Změnu na postu zpěváka a návrat toho původního už také neřeším. Se zpěvákem Jessem Leachem se prostě vrátil starý parťák. Se zbytkem kapely v čele s kytaristou Adamem Dutkiewiczem ho spojuje mocné kreativní i lidské pouto. Něco dalšího se však již vrátit nemůže. Každému musí být jasné, že komerčnímu úspěchu z první dekády se dotyční přiblížit nemohou. Doba se prostě posunula. Podstatné je, že oni samotní s tím problém evidentně nemají. Plně se soustředí na „hudbu pro věrné“. Svým fanouškům proto i v roce 2025 nabízejí vynikající metal(core), určitou jedinečnost v jeho podání a pořádný kus srdce k tomu.„Cílem je udělat radost fanouškům,“ potvrzuje v aktuální tiskové zprávě Adam. „Když přijdete na pódium, jde o zábavu. Miluji spojení, které s nimi máme. Pokud se dav baví, dobře se bavíme i my. Nová nahrávka je pro každého, kdo s námi byl po všechny ty roky.“ Jesse pak dodává: „Svět prožívá neveselé časy, ale my se přes ně dostaneme. Hudba vždy představovala světlo v temnotě. Když už jsem měl pocit, že je veškerá naděje ztracena, dostala se mi do rukou některá alba, jejichž poslech mě zachránil. Dáváme do toho všechno, co máme, co nám bylo dáno. Dostali jsme šanci posunout KILLSWITCH na jinou úroveň. To vzrušení je jako palivo. Musíme všelico dokázat, ale zároveň nemusíme nikomu nic dokazovat, právě se nalézáme přesně tam, kde potřebujeme být.“Člověk by měl brát podobná prohlášení vždy s rezervou, nicméně pak uslyší nasazení Jesseho a bez problémů začne věřit každému pronesenému slovu. Ostatně, právě víra hraje v tvorbě těchto Američanů klíčovou roli. Jsi ve sračkách, v totálních sračkách, řve Jesse z pomyslné kazatelny na x způsobů, ale můžeš s tím něco dělat, protože – jak praví melodie – pořád existuje naděje, jež dojde naplnění skrze lásku, jíž přináší ještě hezčí melodie a občas i sbor. Za naději a lásku pak můžeme být vděční však vy víte komu, ale takhle doslovní nebudeme. Vše probíhá v mnoha variantách téhož, dokolečka dokola. Pokud má někdo pocit, že malá dušička posluchače dostává nandáno tak trochu ve stylu zlého a hodného policajta, nemíním podobné úvaze odporovat. Sám jsem na podobné hrátky už dávno přistoupil. Vlastně jsem se jim po delší době opět zcela oddal. A může za to právě letošní novinka „This Consequence“.Po prvním poslechu jsem však nadšený rozhodně nebyl. S drahým zvukem (skvělý Mark Lewis za mixem) a s veškerým svým úžasným fortelem to ženou až na hranu, ale kde nic tu nic, říkal jsem si. Jenže další poslechy zabraly a pomalinku začala pučet i husí kůže; občas a někde. Nová deska KILLSWITCH ENGAGE je každopádně koncentrovaná na maximum. Kratší hrací doba neposkytuje úlevu, střílí se ze všech pomyslných zbraní, neustále padáte do bahna, z něhož se po bleskovém očištění vstává rovnou ke křtu. Po hudební stránce se zmíněné projevuje hlavně přitvrzením. Riff střídá riff, rytmika ukázkově hrne i ve vysokých otáčkách, kytary v doprovodu i ve vynikajících sólech citelně melodizují a Jesse předvádí svůj top, k němuž se jiní nedokáží ani přiblížit. Kapela nesází na progresi, jen na totální vyždímání a koncentraci(!) prověřeného, což se projevuje zejména neutuchajícím proudem nápadů, podaných dle osvědčené, a co do metalu až staromilské šablony. Po skladatelské stránce dokonale vystřižené, podotýkám.Pocitově nejde o retro. Využité heavy, thrash, black, death, prog a kytarovkové postupy lze sice nějaké té žánrové klasice přisoudit, ale deska na ničem takovém nestojí. Posluchač stále slyší onen tvrdě melodický a metalický metalcore, nikoli „tady“ METALLICU a „támhle“ zas něco jiného. V tomhle si Dutkiewicz zasluhuje absolutorium. Nejde však jen o něj, na specifickém výrazu kapely se podílejí všichni zúčastnění. Dalo by se říci, že tentokrát i fyzicky, protože nové skladby se připravovaly a přehrávaly společně – face to face. Vyniká pochopitelně Jesse, kterému opět předávám slovo: „Naše nové album pojednává o důsledcích činů každé lidské bytosti – ať už jde o válku, nenávist, nebo rozdělení a podvolení. Historie se opakuje. Za své jednání se budeme muset zodpovídat, nezáleží přitom na tom, zda se chováme špatně k Zemi, nebo k sobě navzájem. Následek se dostaví. Příčina a následek je prostě ústředním tématem.“Kapela by určitě ráda slyšela, že po necelých šesti letech, které uplynuly od vydání minulé řadovky, nestojí na místě. Jak si tedy v daném směru vedou? Na podobnou otázku nelze dát jednoznačnou odpověď. Na jedné straně zde máme jasně identifikovatelný rukopis, na druhé zmíněnou tvrdost a koncentrovanost, jejichž „konsekvencí“ je (nově?) doslova hmatatelná intenzita a přesvědčivost. Osobně považuji za důležitější fakt, že ani jedna z kolekce desíti aktuálních skladeb nepředstavuje slabší položku, natož vycpávku. Není zde vydechnutí ani volný prostor, výtah mezi peklem a nebem prostě kmitá tak zběsile, až se nám jedna sféra přelévá do druhé. Výsledkem je pocitový uragán, který přestože kolem vás proletí rychlostí blesku, může zanechat citelnou stopu. Ve výsledku se ovšem není čeho bát. Prozření s KILSWITCH ENGAGE nikdy bolet nebude. Jak totiž jímavě zazpívá Jesse v samém závěru:Znovu se vynoříme z bolestiTohle není naše rekviemPřísahám, že nic nekončíTohle není naše rekviemKoncepčně pojaté závěry miluju, jasné body navíc.http://www.crazydiamond.cz/muse_absolution_recenze/3466http://www.crazydiamond.cz/muse_absolution_recenze/3466nobody@nothing.com (Tomáš)Třetí album MUSE jsem očekával jak svatý grál. V tomto období dosahovala rotace jejich prvních dvou desek v mém hudebním životě vysoce nadprůměrných hodnot. A další stimul pro mojí nervovou soustavu představovalo ohlášení koncertu ve Vídni, kam jsem, nehledě na brutální cenu lístku, jednoduše musel vyrazit. Koncert byl samozřejmě fantastický, a jako bonus měli předkapelu, která mi taky parádně sedla – CAVE IN.Ještě před třetím albem vydávají MUSE neřadovou lahůdku. Dvojalbum „Hullaballo“ na prvním disku nabídne výběr b-sides ze „Showbiz“ a „Origin Of Symmetry“ a na druhém pak záznam koncertu z Paříže v rámci turné k druhému ze zmiňovaných alb. Je to sice primárně fajnšmekrovská fanouškovská záležitost, ale jasně dokazuje, že i b-side materiál kapely v tomto období byl mimořádně kvalitní. Často experimentálněji laděné skladby hýří nápady a nejednu z nich bych s klidným svědomím zařadil i na řadový album. „Shrinking Universe“, „Recess“ nebo „Nature 1“ předvádějí celou stylovou paletu, kterou MUSE dokázali s lehkostí proplouvat. Alternativní rock s přesahy do metalu, progresivní konstrukce vyšperkované artovými prvky, ale klidně až téměř folkem šmrncnutý britpop jako „Map Of Your Head“.Zpět do roku 2003. Partička kolem zpěváka, kytaristu a hlavního skladatele Matta Bellamyho to tentokrát vzala z gruntu. První dvě alba vznikala průběžně v průběhu koncertních šňůr, a nahrávala se trochu spěšně. Pro třetí zářez se rozhodli vyčlenit dostatek času jak na skládání, tak na nahrávání. Ambice byly velké, forma výborná, hvězda kapely stoupala, očekávání fanoušků i kritiků nemalé. Jako producenta zvolili Američana jménem Rich Costey, s kterým sdíleli společnou vizi, jak by nový album měl znít. Měl to být monumentální, epický, dynamický rockový opus. Většina nahrávání proběhla v Irsku v Grouse Lodge, což je staré kamenné venkovské stavení přebudované na nahrávací studio. Koncepčně se „Absolution“ více blíží k debutu, takže se střídají rychlejší a pomalejší skladby, kterých je zde skutečně relativně mnoho. Nejsou to samozřejmě typické slaďáky, spíš v mírnějším tempu vyskládané komplexní a košaté songy, plné velkých dramatů a teatrálnosti. Zvuk je uhlazenější, nebo kvalitnější chcete-li, a zároveň bohatší. Při nahrávání se kapela naplno studiově „vyblbla“. Hraní si se zvuky, zkoušení různých nástrojů, různých způsobů nahrávání. Třeba na klavírní struny zkoušeli pokládat podivné kovové objekty jako hřebíky nebo kytarové struny a tím modifikovat zvuk. Bicí nahrávali přes různé mikrofony, v různých místnostech, dokonce to zkoušeli i na dvoře před studiem, nebo naopak hned vedle bazénu, s tím, že Dominic byl ve vodě. Syntetizátory, elektronické krabičky, efekty na kytary i basy, ale i zvukové softwary, s tím vším zabíjeli spousty času. Tématicky se v písničkách odráží obecná situace ve světě v roce 2003. Druhá irácká válka a kontroverze kolem ní, už dva roky probíhající válka proti teroru v Afghanistánu, politická nestabilita, obecný chaos ve světě, strach a nedůvěra ve společnosti. Proti druhému albu, které bylo dramatické brutálním způsobem, tvrdé, nekompromisní a stylově někdy až extrémní, je třetí album přece jen uhlazenější. Zvuk je vypulírovaný, ale zároveň „zjemněný“ do více „radio friendly“ podoby. Chris a Dominic, kteří už na „Origin of Symmetry“ dostali více prostoru, opět excelují. Jejich přínos je v některých písních vysloveně dominantní. Matt je stále samozřejmě hlavní skladatel, ale ti dva nikdy nebyli jen do počtu a obohacují písně spoustou zajímavých nápadů. Ještě více vyniknou i vokální harmonie, dodávající skladbám prostorovou hloubku a mohutnost. Klavír a klávesy obecně, které na předchůdci měli často psychedelickou funkci, se tady více přesouvají do role vypravěče epických hudebních motivů, dramatizují děj a přiživují vážnost atmosféry.Poprvé se ale kapela sekla při výběru otvíráku. Song „Apocalypse Please“ je i v kontextu celého alba spíše z těch slabších a méně zajímavých, a jeho překombinovaná struktura, navíc bez výraznějšího tahu na branku, ho v mých očích úplně diskvalifikuje na pozici uvaděče. Každopádně ale rozvíjí „odkaz“ MUSE z posledního alba. Klavírní segment, výrazné bicí, elektronické klávesy, mohutná basa, dramatická atmosféra. Teatrální alternativní rock zkroucený artovými křečemi. „Time Is Running Out“ je naopak až překvapivě přímočarý moderní alternativní rock, s temnějšími pasážemi ve stylu THE SMASHING PUMPKINS z období „Adore“, vystavěný kolem výrazně modulované basové linky. Chytře je vymyšlené zejména přemostění před nástupem stadionového refrénu, kde to Dominic s pomocí bicích pořádně nakopne a pak už davy můžou šílet. Nikdy jsem se úplně nedokázal identifikovat s tracklistem, kde s téměř železnou pravidelností střídají klidnější a rychlejší písničku. Proto i teď následuje „Sing For Absolution“, kde najdeme vše od britpopu, přes alternativní rock až po téměř progresivní pasáže. Ale pozor, první vrchol nás vezme přímým útokem hned vzápětí. „Stockholm Syndrome“ na nás vystřelí svůj agresivní riff, vzápětí podpořený kulometnou palbou bicích a nakonec se přidá i těžké dělostřelectvo v podobě masivní basy. Song plný kontrastů je jak jízda po horské dráze. Zběsile dolů, pak se vyškrábeme nahoru, chvilková krásná idylka, překlopení a zase řežba. Výbornou práci odvádí zejména Dominic, který svými aktivními vstupy dodává songu neskutečnou šťávu. A závěrečné metalové běsnění? Krása střída nádheru. „Falling Away With You“ ale správně rozjeté tempo opět zasekne. Song to sice ve finále není špatný, ale ani nijak výjimečný. Bez výčitek bych ho obětoval na b-side. A teď nastává správný čas pro nejlepší, nejvýraznější, nejikoničtější, nejnadupanější příspěvek na albu, a jeden z NEJ songů od MUSE vůbec. „Hysteria“. Kdo ještě neviděl klip, bude se hlásit v ředitelně. Další dokonalé audiovizuální dílo, kde je hudba v perfektní symbióze s obrazem. A píseň samotná? Ikonická basová linka, ikonické bicí party, ikonické kytarové riffy a vyhrávky. Každý ze tří členů kapely jako by si tady jel úplně vlastní story, jejich jednotlivé pasáže snad vznikaly odděleně. Ale nějakým záhadným způsobem se to v písni krásně všechno propojí a výsledek pak zní neskutečně jednolitě a skálopevně. Až téměř taneční groove se potkává s agresivními rockovými pasážemi v harmonické koláži plné dynamických změn, odboček, překvapivých zvratů a promyšlených návratů k původnímu tématu. Ale pak zase tempo výrazně opadne s „Blackout“. Vláčná skladba podpořená orchestrací s nádechem italské nebo španělské lidové hudby je lehce zapomenutelná. Ale další perla už se vzápětí otevírá. „Butterflies And Hurricanes“ už v klidném úvodu naznačuje, že tohle žádné loudání ve finále nebude. Takhle se mi to líbí. Má to drive, má to dramatické vložky, citlivou orchestraci, klavírní cvrlikání, dynamické výšky i pády. A to vše pořád jen na ploše pěti minut. Za tohle dávám kapele jedno velké bezvýznamné plus, že nikdy nesklouzla ke zbytečnému natahování skladeb a udržela si racionální přístup. Výjimkou potvrzující pravidlo je následující, opět rychlá „The Small Print“. Přímočarý tvrdý rock s určitou dávkou syrovosti v sobě nese odkaz debutu „Showbiz“. Zajímavá je i „Endlessly“ stavící na swingujícím klávesovém motivu. Zvukově se jedná o nejvíc elektronikou „nakaženou“ skladbu alba, někdy mám až pocit že to ani není originální song, ale nějaký remix. A přesto se mi líbí. Lidi prý s věkem začínají blbnout… „Thoughts of a Dying Atheist“ opět předvádí poctivé rockové řemeslo s nádechem sedmdesátkové melodiky. Hloubavá „Ruled By Secrecy“ dává symbolickou tečku na závěr v tíživé atmosféře vystihující komplikovanou dobu roku 2003.„Absolution“ bylo po vydání v září 2003 přijato velice pozitivně jak kritikou, tak zejména fanoušky. Dovolím si tvrdit, že tohle album z MUSE udělalo skutečně „velkou“ kapelu. Poprvé dosáhli na první pozici albového žebříčku doma v Anglii, se singlem „Time Is Running Out“ se poprvé probojovali do singlového TOP10 žebříčku, celkové prodeje se vyšplhaly přes 3,5 milionu kopií. Úspěch slavili i za mořem a dokázali tím teď už svému bývalému labelu Maverick, že jejich management si bonusy rozhodně nezaslouží. „Absolution“ je doteď velkou částí fanoušků považované za vrcholné dílo kapely. Mě vždy trochu vadil výše zmiňovaný dramaturgický koncept otrockého střídaní rychlých vs. klidnějších skladeb, ale ve své době jsem ho poslouchal intenzivně. Po dvaceti letech už na něm ale nacházím další chybičky, nebo možná jen mě už neoslovuje svojí monumentálností a upřímně už teď preferuji spíše čtvrtý album. Megalomanské tendence kapely se tady nepovedlo udržet úplně na uzdě, přitom by možná stačilo album zkrátit na 10-11 songů a hned by finální dojem byl střízlivější. Samozřejmě ho pořád považuji za velkolepé dílo, jen už nemám potřebu se k němu vracet tak často. Vy mu ale rozhodně dejte šanci.http://www.crazydiamond.cz/jethro_tull_curious_ruminant_recenze/3465http://www.crazydiamond.cz/jethro_tull_curious_ruminant_recenze/3465nobody@nothing.com (Gazďa)Ian Anderson je v posledních letech k nezastavení.Prakticky neustále na cestách nebo ve studiu. Když na nás nepomrkáváz koncertního pódia, tak zrovna vydává novou desku. Během čtyř let se tak teďděje už potřetí. Nevídané… Oficiálně tahle vlna vzepětí přinesla první nahrávkykapely od začátku milénia, na druhou stranu jsme tu během té doby měli i čtyři kusy,které vydal Anderson pod svým vlastním jménem. A se vší úctou k Martinu Barremua dalším bývalým i současným členům kapely, JETHRO TULL vždy byli hlavně o principálovi,což dnes platí dvojnásob. Současnou tvář skupiny vedle Andersona každopádně tvoří odroku 2017 klávesista a akordeonista John O´Hara, bubeník Scott Hammond a basákDavid Goodler, který byl v kapele už v letech 2007 až 2011. Loňskýmpřírůstkem je pak kvalitní kytarista Jack Clark. Na desce dál hostuje u kláves bývalýčlen Andrew Giddings a na bicí Andersonův syn James Duncan. Hezké by bylo,kdyby se tu po letech mihnul i Martin Barre, ale tam to ještě podle všehovztahově dost skřípe. Snad příště…Ať tak, nebo tak, je současná Andersonova frenetická aktivitasrovnatelná prakticky jen s vrcholným obdobím Tuláků v sedmdesátýchletech, kdy desky pršely jedna za druhou. Minimálně kvantitou. Kvalitou užtolik ne, i když novinka není vůbec dílko špatné. Dva singly, které desce předcházely, namlsaly hodně. Nejdřívhloubavá titulní skladba s rovným placatým rytmem a výrazným flétnovýmmotivem ve sloce, doprovázeným jednoduchou mluvenou Andersonovou melodií, kteráje místo refrénu protkávána dalším krásným vzletným flétnovým motivem. Ten se paknapodruhé rozvinul v nádherné kytarové sólo, kde nováček Clark ukázal svůjcit pro neokázalou a jemnou prstokladovou práci. Podbarveno akustickou kytaroua pianem to bylo velmi působivé. Clark má krásný tón a cit pro hru a klidně bychmu příště trochu více rozvázal ruce. Druhý singl z novinky je stejně kvalitní, i když trochujiného „tipu“ 😊. Podnázvem „Tipu House“ jde o krátkou věc pěkně od podlahy založenou na rychlémútoku Andersonovy flétny v drsném hávu, která je opentlená něžnějšímizásahy akustické kytary a akordeonu. I tahle skladba nemá klasický refrén, jenopakovaný most, ale posluchač si to ani neuvědomí, protože tu není potřeba. Nevadí zde ani Andersonův zpěv, který se – stejně jako napředchozích dvou deskách – pohybuje ve velmi omezeném registru. Hlas staréhopána už moc nezvládá, což je patrné hlavně naživo, kdy to prostě v řaděpasáží není dobré. Na desce se to snese, i když to v některých písních zníspíš jako předčítání poezie doprovázené hudbou. Výhodou je, že vokál nebyl v JETHROTULL oproti jiným kapelám nikdy tak dominantní, důležitá byla souhra zpěvu,flétny, kytar, kláves a dalších. Jakýkoliv nástroj si mohl kdykoliv vzít sólo amelodicky nést skladbu kupředu. S tím, jak Andersonův hlas upadá, tak jenmistr více a více spoléhá na ostatní instrumenty, kterým přenechává sólo. K výraznějším skladbám desky patří i úvodní „Puppet andthe Puppet Master“, která je jakýmsi autobiografickým přiznáním, že přestožev roli slavného muzikanta ovládáte publikum, jste jím fakticky zároveň kontrolovánisami. Svižná skladba s bohatou instrumentací, kde nás vedle flétny oblažíi akordeon a také kytarové a dokonce i hammondové sólo. Principál dodal po letech opravdový epický kus v podobětéměř sedmnáctiminutové „Drink From the Same Well“, která je nejdelší skladboukapely od „Baker Street Muse" z desky „Minstrel in the Gallery“(1975). Po „Passion Play“ a „Thick As a Brick“ je to dokonce vůbec třetínejdelší kompozice, kterou kdy JETHRO TULL nahráli. Její základ vzniklv roce 2007 jako demo pro turné s indickým flétnistou HariprasademChaurasiou, ale naživo ji tenkrát nikdy nehráli. Upřímně tím tahle skladba itrochu trpí. Přestože obsahuje docela dost nápadů a zapamatovatelných pasáží,tak to celkově spíš zní jako skrumáž několika různých věcí poslepovaných dosebe. Odrazovým můstkem je klidný a výrazný dvouminutový flétnový začátek, načežse ukáže i kapela, která ale po dalších šest minut hraje pouze druhé housleflétnové ambientní hudbě, aby se následně konečně zjevila ústřední zpívanápísnička. Jasně, i třeba „Thick as a Brick“ je taková dlouhá koláž, ale tady bytomu skutečně ještě slušela nějaká dramaturgická práce. Nápady tu jsou a dobřese to poslouchá, ale pořád to zní spíš jako trochu více rozpracované demo. K tomu zajímavějšímu z nahrávky patří ještě hbitější„Stygian Hand“ s dalším rychlým flétnovým motivem zdvojeným akustickoukytarou. Ve zbylých čtyřech většinou pomalejších skladbách je ale výraznějšíchhudebních nápadů méně a Andersonův monotónní zpěv tomu také nepomáhá. Jsou tověci, kterými trpí i některé kusy na předchozích dvou deskách. Možná by nebylna škodu, kdyby Anderson trochu zvolnil, nechrlil jednu desku za druhou a načrtnuténápady více dopracoval. Na druhou stranu má zjevně pocit, že toho potřebuje vsedmasedmdesáti ještě hodně stihnout (a tenhle elán mu i jako výrazně mladšíjedinec opravdu závidím!). „Curious Ruminant“ znamená v překledu „Zvědavýhloubavec“ a v tomhle smyslu je to autobiografická deska. Anderson říká,že je stále zvědavý a že se snaží každý den o světě něco nového dozvědět.Můžeme být rádi, že to dělá nejen kvůli sobě, ale chce nám ostatním něco zesvého bádání i na sklonku osmdesátky předat. http://www.crazydiamond.cz/destruction_birth_of_malice_recenze/3464http://www.crazydiamond.cz/destruction_birth_of_malice_recenze/3464janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Protřelý lišák Schmier je momentálněk nezastavení. Pod jeho vedením se dostala letitáthrashmetalová legenda znovu do skvělé fazóny. DESTRUCTION sicev průběhu minulé desetiletky trochu bojovali s krizí,ale vše se nakonec dostalo znovu do tempa a současné formy. Odchod tak specifického, ale se zdravotními problémy dlouhodobě bojujícího kytarové sekerníka, jakým zdevždy byl až do roku 2020 Mike Sifringer, znamenal pro kapelu paradoxně okysličení, a ta dnes, ve čtyřčlenné sestavě hned se dvěmakytaristy na palubě, rozvíjí svůj letitý odkaz prostřednictvímdalších zdařilých thrashmetalových desek. Po Mikeově rozlučce na slušném albu„Born To Perish“ z roku 2019, kde mu již sekundoval Švýcars bosenskými kořeny Damir Eskič a za bicími poprvé stanul Američan Randy Black (kdysi dávno rovněž ANNIHILATOR), přišla v roce 2022 vynikající pumelice „Diabolical“. Deska,která nastolila parametry nové velké kapitoly DESTRUCTION. Spolus Eskičem se chopil šestistrunky také Argentinec MartinFuria. Schmier navíc zocelil svůj projev, takže dnes asi nejvícpřipomíná onoho bestiálního hlasového eskamotéra, jakým bylv osmdesátých letech. Především však s příchodembubenického mistra Randyho Blacka dostala aktuální tvorba skutečněmimořádný impuls. Silná sestava se tak projevila nejen nafungování DESTRUCTION, kdy Němci znovu najeli na vytrvalékoncertování, ale také především za kvalitou jejich posledníchdvou desek. Novinka „Birth Of Malice“ je ve vztahu k„Diabolical“ vlastně srovnatelně zdařilou sadou. Albem, kdežánrově ukotvený band zásobí posluchače spoustou energie,agrese, nápadů a vším, co ten od kapely žádá.I kdyžDESTRUCTION nehrají na experimenty a drží se svého kopyta, můžemesi být jistí, že ryze thrashmetalové songy v jejich podáníobsahují i přidanou hodnotu v podobě specificky střiženýchinstrumentálních partů, zabijáckých riffů převážněprezentovaných ve svižných tempech, poutavých bleskových sól ašpičkové rytmiky. Po tajemném akustickém intru nesoucím titulcelého nosiče se aktuální materiál dostává do tempa skrze song s názvemnaprosto výmluvným - „Destruction“. Jde o oslavu podstaty tohoto bandu, jeho historie, kořenů ze kterých vzešel, či principů, kterých se řídil. Záplava ostrých riffůřeže prostor a Schmier se svým hlasovým projevem mučenéhošílence už je pro Němce poznávací značkou. Tohle se ještě více umocní v následujícím varovném songu „Cyber Warfare“, narážejícím na neustále se vyvíjející a stále více se roztáčející vřavu současného světa. Digitální válka, manipulace, touha po moci,  ovládnutí celých národů, je toho zkrátka dost, čemu lidstvo začalo čelit. Naprosto mimořádné riffy svědčí o skvělé fazóně a nic si nezadají s DESTRUCTION z nejlepších časů, atmosféra plná dusna anapětí, mocná rytmika dodávající zhudebnělému šílenství profesionální ráz. Na novince se ale povedly takřkavšechny songy. Ať už vypíchnu „No Kings – No Masters“, nabušenou jízdu plnou výjimečných riffů, kteroušlechtí znamenitá sóla a její směr vychází rovněž z politickýchpodtextů patrných již z úderného hlavního sloganu. Asinejvýraznější pumelicí je zde nihilistický obraz stavulidského plemene „Scumbag Human Race“, kde úřaduje znovu parádní Schmier, jehož projev tíhne k éře „Release From Agony“, navíc znovu dostáváme spoustu kytarových figur, riffů, sól, zkrátka jízda od A do Z. Měosobně se líbí třeba i skladby jako až fanaticky nepoklidná „God of Gore“ s náboženským podtextem, nebo rozmáchlým melodikým chorálem opatřená „Evil NeverSleeps“, a za spestřující elementy alba rovněž považuji hymnu ve středním tempu „A.N.G.S.T.“, zmiňující zhoubu niterného strachu, ale také song s nápadnýmihardcoreovými prvky zakomponovanými do prakticky ryze metalového výraziva - „Dealer Of Death“. O žádné skladbě se vpodstatě nedá říct, že značí výpadek, deska je tak v podstatě rozmanitá, ale zároveň nezastavitelná, takže bez problému naplňuje představy fanoušků o výborném,moderním a zvukově aktuálním thrashmetalovém albu odDESTRUCTION, tedy od jedné z nejpovolanějších značek. Výhodou tohoto alba je, že celá řadaskladeb působí nosně a upoutala na první dobrou, a to aniž by sezřekla agresivního nastavení a potřebného thrashového tlaku.Vše je složeno tak, aby bylo perfektně odehratelné i nakoncertech a zároveň plně korespondovalo s historií kapely. Necítím zde však kalkul. Narozdíl od KREATOR zde ze skladeb nevyčuhuje až takováočekávatelnost či stín předběžných šablon. Musím dodat, ževětšina zdejších skladeb má na to zaujmout a to i v kontextu velkých klasik minulosti, což se projeví během živé prezentace. Témata skladeb jsou, jak se daločekat, neradostná a reflektují neduhy současné společnosti, světa kolem nás, jeho nezrovna pozitivního vývoje (války - na Ukrajině, na Blízkém východě), ať už sociálního, politického neboco se týče technologií a médií ovlivňujících náš život. Dalo by se říci, že v současném světě se děje dalekovíce hrůz a válek než v dobách, kdy tihle Němci v prvnípolovině osmdesátých let začínali, a tomu také odpovídávyznění nových skladeb. Jakoby právě krizová světová situacevháněla téhle kapele nové impulsy do žil a ta se po letech znovu dostala do vyloženě zabijácké fazóny. Pozoruhodná předělávka legendární písně „Fast As a Shark“ od ACCEPT působí v závěru alba jakopověstná třešnička na dortu, chuťovka, prostřednictvím kterékapela vzdala hold heavy metalu a svým zkušenějším krajanům. Za mne vynikajícíalbum!http://www.crazydiamond.cz/the_virginmarys_the_house_beyond_the_fires_recenze/3462http://www.crazydiamond.cz/the_virginmarys_the_house_beyond_the_fires_recenze/3462nobody@nothing.com (Tomáš)Není hanbou udělat chybu. Hanbou je nepřiznat si jí. Takže já teď veřejně přiznávám, že moje pochybnosti o loňské desce THE VIRGINMARYS byly velkou chybou. Je to skvělý album! Nejhorší na tom je, že kapela udělala všechno tak, jak to mám rád, a já jsem přesto byl zblblej a neviděl jsem to. Už podzimní koncert naznačoval, že chyba musí být ve mně, ale pýcha a ješitnost někdy nepustí. Když jsem se k desce po pár měsících vrátil, už zbývala jen kapitulace. Moje, samozřejmě.THE VIRGINMARYS jsem sledoval od prvního alba. Jejich model klasického moderního rocku zašpiněného garážovým zvukem, agresivní melodikou a přímočarou strukturou mě bavil. Bylo jasné, že tihle kluci nikdy nebudou hrát první, ani druhou, možná ani třetí ligu, ale to mě netrápilo. A řekl bych, že je možná ještě méně. Jeli si svou cestu, cestu klubové kapely, která navždy zůstane v alternativní sféře. Samozřejmě litujeme lidi, kteří je neznají a nejspíš nikdy nepoznají, ale svět je prostě kruté místo, nemůžeme zachránit každého jednoho zmateného nebo ignorantského posluchače. S pocitem morálního vítěze jsem je teda poslouchal dál a užíval si to. Autentičnost, nekomplikovanost a jasný tah na branku byly devizy, které u nich fungovaly naplno. Po posledním předcovidovém albu „Northern Star Sessions“ z roku 2019 se ale po nich slehla země a propásl jsem EP „Devils Keep Coming“ z roku 2022. Pražský koncert pak naznačoval, že se nejspíš můžu těšit i na nový album. A skutečně, pár dnů před koncertem vychází „The House Beyond The Fire“.Z původního tria je teď už jen duo. Zpěvák a kytarista Ally Dickaty plus bubeník Danny Dolan. Po odchodu posledního basáka se rozhodli zůstat už jen ve dvou. Staří kamarádi, společná vášeň pro muziku, společná životní filozofie. A na novince lehce změnili svůj výraz. O produkci se postaral Ally s Davem Draperem a povedlo se jim skvěle zachytit energii, tak typickou pro kapelu a její tvorbu. A že z ní nic neztratili, naopak! Otvírák „White Knuckle Riding“ sice ještě strukturou odpovídá jejich dosavadní tvorbě, ale zvuk je mohutnější, vycizelovanější, méně garážový. Jemná orchestrace buduje naléhavost a zatemňuje atmosféru. Pánové nikdy nezpívali jen o pozitivech a sociálních jistotách, ono i názvy skladeb napovídají, že se primárně řeší komplikovanější životní situace. Hned druhá „There Ain´t No Future“ ale odkrývá jejich novou tvář v celé své kráse. Je to asi jako by se potkali masivní hard rockové riffy ROYAL BLOOD, punkově-grungový drive DINOSAUR PILE-UP a lehce se to zjemnilo tanečními rytmy THE RAPTURE. Song zní masivně, přitom má skvělý drive a jistou hopsavost ve funky rytmice. Čistý zpěv, uřvaný refrén, další trademark kapely potvrzuje vážnost zdejšího rock´n´rollu. Následující nekompromisní hiťas nám servírují v podobě „When The Lights Go Out“, víc hozený do tvrdšího indie rocku ve stylu počátků THE ARCTIC MONKEYS s tíživě naléhavou atmosférou. Skvělou skladatelskou formu dokumentuje nenásilná lehkost melodických nápadů, kdy prakticky co song, to adept na hitový singl. A vyhlašujeme rockovou diskotéku. „You´re A Killer“ po osmi pivech z každého udělá krále parketu. Jen se nechat unášet napumpovaným rytmem skladby, v závěru dostaneme pár desítek vteřin k nádechu a k přípravě na finální circle pit, Danny mezitím na kotlech rozjede kmenové rytmy a pak už disko koule odchází do věčných lovišť rozemletá na padrť. „Trippin´New York City“ kombinuje sedmdesátkový groove včetně „cow bellu“, s pořádně masivní riffovačkou. Velká parádička je i „My Nettle“ jedoucí v neoposlouchatelném schématu klidná sloka a brutální refrén. Jemnější, sekané kytarové vyhrávky se potkávají se sonickým útokem, do toho skvělá rytmika v pochodovém tempu nekompromisně udržuje nápor. Zní to jakoby se QUEENS OF THE STONE AGE spolčili s FOO FIGHTERS. Hulákaný stadionový refrén je opojný. Až někam k ranným MUSE míří nosný riff „Lies, Lies, Lies“, i když píseň samotná je pak spíše syrová, ukřičená a agresivní, přesně v duchu nejlepších tradic kapely. Hravý riff uvádí „Northwest Coast“, která je opět jako stvořená pro klubové hopsání. Ale pozor, všechny ty songy jsou brutálně natlakované, žádné vyměklé kytarové cvrlikání se nekoná, pedál je pořád zapnutý, riffy se valí, bubny duní, a to vše nás žene dopředu jako divoká řeka v peřejích. Smutně agresivní „Where Are You Now“ zní prvních pár vteřin jako balada. První pár vteřin… Pak už se opět řeže. Z celého materiálu je evidentní vize vystoupit z garáže a udělat kvalitní desku po všech stránkách. Zvukově je skutečně moderní, takhle přesně má znít nekompromitovaný „alternativní“ rock, kde alternativní znamená nezkažený studiovými „radio friendly“ nadstavbami. Tvrdý, jasný, nekompromisní. Přiživovaný punk rockem, zahušťovanými hard rockovými riffy. Samotný zvuk je pak velmi kvalitní, s dobře vybalancovaným mixem, jasně čitelnými nástroji, které ani ve vypjatých pasážích nemizí v nedefinované hlukové skrumáži, právě naopak. Songwriting je přímočarý, nekomplikovaný, ale zároveň netuctový, nepodbízivý a extrémně melodický. Chytře strukturované písně, jemná práce s atmosférou, vyvolávání napětí, urgence, intenzivnosti, to všechno tam je. Zároveň je kolekce přístupná a autentická. V rámci produkce se vyhráli třeba s vokálními harmoniemi a různými zvuky a ruchy na pozadí (klávesy, elektronika?). Asi nejvíc slyšitelné je to v „Dance To The City“. Vynikající závěr obstarává „Urban Seagull“, s pomalejší nájezdem, která opět krásně rozkvete v mohutný moderní hard rock. Celá kolekce je velice vyrovnaná, bez hluchých momentů, udržuje si skvělé tempo a než se stihneme vůbec nadechnout, je konec. Není potřeba, nebo lépe řečeno nedá nám šanci přemýšlet, jestli tam něco nechybí. Nechybí. A moc dobře to ví i kapela, když aktuálně už vlastně čtvrtý zářez ve své diskografii na koncertech přehrává prakticky kompletně.Takže si to shrneme. THE VIRGINMARYS přišli se svým zatím nejmelodičtějším materiálem. Melodické písničky já miluji. Songy jsou plné skvělých riffů a pekelného drivu. Skvělé riffy a silný drive já miluji. Výborný zvuk, výborná produkce, výborně zahrané, výborně zazpívané. Ještě i ten cover je ukrutně nádherný. Proč? Proč? Proč se mi to nelíbilo? Dávám si facku, sepisuji poučení z krizového vývoje a doufám, že se to už nebude opakovat.http://www.crazydiamond.cz/telepatie_vychazi_sedme_cislo_magazinu_z_podsveti_info/3463http://www.crazydiamond.cz/telepatie_vychazi_sedme_cislo_magazinu_z_podsveti_info/3463nobody@nothing.com (Info)Vpravidelné roční periodicitě vychází nové číslo Telepatie.Jako již tradičně je obsah naplněný převážně (ale nejen)rozhovory s kapelami a osobnostmi napříč žánry od metalu přespunk, hardcore, rock až po experimentální záležitosti. To všena 148 stranách.Telepatiiotevírá rozsáhlý rozhovor s Andreou Baslovou (FORGOTTENSILENCE), dalšími zpovídanými jsou muzikanti František Štorm(MASTER´S HAMMER), Bilos (MALIGNANT TUMOUR), Regál(LETNÍ KAPELA, KAFKA BAND), Marek Rybenský (DEATH CULTUREDEPRIVATION), Žlababa (BRUTALLY DECEASED), Jiří Kučera(THULSA). Nechybí ani lidé z publicistického spektra: ViktorPalák, Dalas (Metalopolis), promotér a grafik LukášPrskavec a spisovatelka Tereza Bartošová. Obsah doplňujípovídání s kapelami DROM a NAURRAKAR.Jakovždy nové číslo obsahuje i reporty. V prvním z nich přibližujeJéňa ze SEKEROMLAT jejich putování po boku kapely HNUSUMÍRAJÍCÍ. Report ze zázemí Silver Rocket pod názvem„Jak dělat festival, když nechceš dělat festival“ napsal PetrSomoqoy.Součástízinu jsou i tři ankety. První z nich se zabývá hudebnímiasociacemi, druhá se zamýšlí nad podobou současných fanzinů azávěr patří anketě na téma hardcore punk nového věku, kdeodpovídají kapely SCOOP, HOPES, EXUDE, BOOST a HYACINTH.Oobálku se jako vždy postaral Andy z MÖRKHIMMEL.Kontaktpro info a objednání: telepatiezine@seznam.czDalšíinfo naleznete zde:https://www.facebook.com/Telepatie-zine-2016398318408696http://www.crazydiamond.cz/architects_the_sky_the_earth_and_all_between_recenze/3461http://www.crazydiamond.cz/architects_the_sky_the_earth_and_all_between_recenze/3461janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nikdy jsem neměl moc v oblibě metalcore, aleto co předvádí britští ARCHITECTS v současné době, mne sakra baví.Základem pozitiv však nejsou typické atributy umocňující zvukpředmětného subžánru, ale prostě fakt, že kapela z anglickéhoBrightonu se začala na své jedenácté řadovce prezentovatpředevším chytlavější stavbou a výrazně moderními songy s natlakovaným zvukem -  a tyto prvky by pravděpodobně fungovaly, i kdyby jimbyl propůjčem trochu jiný zvukový kabátek. Ačkoliv sebejistým krokem k současnému kurzu bylo u nich již deváté album „For Those That Wish To Exists“ (2021), z mého pohleduje „The Sky, The Earth And All Between“ jasně nejatraktivnější deskou ARCHITECTS, deskou, která spojuje nadžánrový přesah s aktuální zvukovou stránkou, ale i nezanedbatelný tlak s výtečnouposlouchatelností.Pokud se kapela chtělaco do popularity ještě posunout a zároveň se vyloženě nezříctvšeho z minulosti, bylo jasné, že muselo hluboké žánrové ukotvení definitivně stranou. Permanentní nahněvanost zocelující jejich starší tvorbu se tak dostala na druhou kolej.Producent naopak přijal výzvu nalézt a vypíchnout u nich právě prostorvěnovaný všem chytlavým momentům, okolo kterých skrzepřehlednější a čistější struktury vystavěl parádněposlouchatelné songy, sebejistě utvářející mozaiku tohohlevelkého alba. Jordan Fish, někdejší klávesák, skladatel aproducent spjatý s BRING ME THE HORIZON, byl přesně tím typemstudiového machra, kterému se podařilo s kapelou překročitpověstný rubikon. ARCHITECTS tak přicházejí s deskou, o kterése nezdráhám tvrdit, že jde o generační milník a která kekapele přiláká mnohem větší zástup příznivců.Jde o velmi moderně koncipovanéalbum, které však každým detailem přesvědčuje o svémpotenciálu. Jasně že přibylo efektů a klávesových aranží toliktypických pro Fishovu předchozí práci a rovněž melodických zpěvovýchlinek stále všestranějšího a lepšího Sama Cartera, ale zároveň u materiálu vůbecnevymizela tvrdost a celkový tlak. Skladby v sobě stále majívelký drive a nezříkají se moderního groovu, energických riffůa breakdownů, ale mnohem více než kdy v minulosti míří také kvygradovaným refrénům. Velkou devízou zde je, dle mého,především různorodost skladeb, které naplňují představy o vevšech směrech dotažené moderní erupci. V rámci písní v podstatě nenalézámtakřka žádný dramaturgický výpadek a deska je tak promyšlenouskládačkou, kde dojde na hitové, stále tak trochu metalcoreovévypalovačky („Whiplash“, „Blackhole“, či „Curse“),navztekané divočárny („Brain Dead“), rafinované záležitostireflektující progresivnější ráz tvorby („Landmines“), nebo i věci jdoucí mnohem znatelněji naproti rockovému či metalovémumainstreamu („Broken Mirror“). Případně je tu i utajený klenot, kterýsi kapela coby singl pravděpodobně nechává do zásoby jako vrcholný okamžikna jejich cestě vzhůru („Everything Ends“). Tohle všechnonavíc zakončí takřka pop-metalově střižená elektro libůstka(„Chandelier“) hozená do podoby futuristické balady na závěr. Deska taknaplňuje nejpřísnější měřítka pro ambiciózní, mainstreamověmetalovou práci plnou hitů a špičkového studiového řemesla.Současní ARCHITECTS dospěli do fáze, kdy je třeba potvrdit, žena opravdu velký celosvětový sukces prostě mají. Novinka je rovněž deskou s vkusným, lehce abstraktním coverem, jejížposlech si stále více užívám a to určitě nepatřím kegeneraci, která by mohla být považována za hlavní cílovku.Nadšení!http://www.crazydiamond.cz/avantasia_here_be_dragons_recenze/3457http://www.crazydiamond.cz/avantasia_here_be_dragons_recenze/3457nobody@nothing.com (Gazďa)Zde jsou draci? Album, na jehož obalunení skoro nic jiného než podivný velký a trochu zmutovaněvypadající velký oranžový drak? Dělá si z nás TobiasSammet srandu? Možná ano, možná ne. Těžko proniknout do mysli podle některých génia, podle jiných výstředního sebestřednéhofloutka. Možná je to myšleno přesně tak,jak to vypadá. Po řadě vizuálně í hudebně komplikovanějšícha spletitěji strukturovaných alb se Tobias vrací ke svým kořenům.Někam k „metalové opeře“ a prvním dvěma deskám nebodokonce ke své rockověji přímočařejší a už dlouho mrtvékapele EDGUY. Nebo je to celé složitější a Tobias klame tělem.Možná tenhle týpek v klobouku odkazuje klasickým výrazem„zde jsou draci“ (hic sunt dracones nebo v jiné variantěhic sunt leones) k těm neznámým místům, které jsme ještěneprozkoumali a kde tedy může být cokoliv. Můj dojem je, že se i přes trochutěchhle narážek a aluzí německý kouzelník po letech rozhodlvytvořit jednoduchou desku. Album, které nebude tak složité naskládání ani na produkci. Album, u kterého se bude bavit. Budouse u něho bavit i posluchači? Určitě zaujme ty, kterým chybípowermetalová přímočarost EDGUY, a také ty, kteří seberou vše,co Tobias vyplodí a pohodí. Pro nás ostatní to bude s tímhlejednodušším albem složitější.Chtěl jsem mít tuhle nahrávku rád,ale rovnou přiznávám, že tohle asi není deska pro mě, jako promě není původní Sammetova kapela ani první počiny AVANTASIE.Němcův sklon k nabubřelosti a okázalosti v mé dušidlouho představoval překážku, podobnou, jako když se jinínemohou dostat pod kůži growlovým vokálům. Překonal jsem to, adokonce jsem si AVANTASII i oblíbil, ale nebylo to jednoduchécvičení. U Tobiase si mě nakonec získaly jeho silné melodie,podpořené promyšlenými harmoniemi a zajímavými aranžemi vevelkolepém pojetí, které se u AVANTASIE začaly rozvíjet zejménas třetím albem „The Scarecrow“ (2008) a vrcholu dosáhly nadeskách „Ghostlights“ (2016) a „Moonglow“ (2019). U těchto alb dávám devadesát, tadys odřenýma ušima šedesát. Chápu, že se Tobias posložitých a náročnějších elpíčkách rozhodl trochu otevřítokna a doma vyvětrat. Má na to právo a určitě existuje částfanoušků, kteří na to čekají. Pro mě to je ale až přílišjednoduché a hlavně skladatelsky slabší. Zklamání přinesly užtři předalbové singly. Ten nejlepší je asi prvnítříminutová „Creepshow“, kraťoučká přímočará halekačka,kde sloka nehraje žádnou roli a důležitá je prvoplánová sílaúderného refrénu. I když se mi skladba moc nelíbí, tak se miproti mé vůli zavrtala do hlavy, ale takovým tím otravnýmzpůsobem, že se jí nemůžu zbavit. Asi je to umění složit itakové písně, ale potěšení mi to nepřináší. Druhé dvasingly, tedy „Against the Wind“ a „The Witch“ ve mně i poopakovaných posleších nevyvolávají takřka nic.Podobně na mě působí většinadesky. Po úvodní „Creepshow“ přichází kolebává titulnískladba a také s osmi minutami to nejepičtější dílkodesky, které sice není špatné, ale ani nijak zvlášť dobré. Idalší písně příjemně plynou, ale touha vracet se k nimnení a dojem zůstává matný. Jako vůbec první se do mozkuopravdu zahryzne až šestá „Bring On the Night“ se synkopovanýmrefrénem a výrazným sekaným klávesovým motivem. Je to po smrtiTonyho Clarkina první věc, na které se objevuje zpěvák MAGNUMBob Catley, a je to skladba, která je mu hodně šitá na tělo,takřka ve stylu MAGNUM. Takto silná věc je ale na desce bohuželuž jen jedna: „Avalon“, kde své pěvecké umění předvádíAdrienne Cowan alias zpěvačka symfo-progmetalových SEVEN SPIRES.Chytlavá kompozice, která má jen jedinou chybu – Cowan tu působítrochu zakřiknutě a skladba jí nedává příležitost, abyukázala všechny škály svého něuvěřitelně všestrannéhotalentu. Je ale sympatické, že Tobias tuhla Američanku po mnohaletech koncertování konečně využil také na desce. Za mikrofonem potkáme i další staréznámé z koncertů i předchozích nahrávek. Vedle Catleyho aCowan to jsou Michael Kiske z HELLOWEEN, Ronnie Atkins z PRETTYMAIDS, Geoff Tate (ex-QUEENSRŸCHE), po dlouhých letech se vracíRoy Khan (ex-KAMELOT) a máme tu i dva debutanty – Tommyho Karevikaze současné verze KAMELOTU a Kennyho Leckrema z H.E.A.T. Žádnýz výše zmíněných ale na nejnovější desce AVANTASIEnepředvádí nic převratného, co by skladatelsky spíše průměrnépísně dostalo o pár stupňů nahoru. Kdyby tu zpívali jiní, byloby to asi jedno.Celkově Tobias stvořil desku hodněovlivněnou osmdesátkami. Je veselá, jednoduchá, přímočařepowermetalová. Pár dobrých věcí, zbytek neurazí, ale aninenadchne. Jestli je to úkrok stranou a Tobias se zas příštěvrátí na tu básnivější a zamotanější cestu pod měsícem ahvězdami, nevím. Pokud by to ale takhle šlo dál, tak zasminimálně po nějaký čas nebude AVANTASIA pro mě.Stray: V pohledu na pozdní tvorbu AVANTASIEzastávám zcela opačný názor než Gazďa, protože přílišnáuměleckost, přeplácanost a dramatizace mne vpřípadě předchozích dvou alb vůbec nevyhovovala. Nijak jsem senerozplýval nad Tobiho touhou mít ve svých obřích dílechvšechno (a z mého pohledu zároveň nic). To současný návrat kčistější písňové formě sebou nese alespoň špetku naděje ajá se místy dokonce přistihuji, kterak mne určité úseky „HereBe Dragons“ opravdu baví. Jasně, jsou tam chvíle, kdy byposluchač směrem k principálovi rád poznamenal „no tak...chlapečku nevzdychej“, ale ten si v podstatě jede stále svouobvyklou linii na vlně melodického a pompézního hard rocku čizde spíše znovu heavy metalu a obklopuje se celou řadou zajímavýchvokálních hostů, posouvajících výsledek správným směrem. Aťuž mám na mysli výkon Geoffa Tatea v titulní skladbě, průletsoumračnými nebesy s hlasovým doprovodem Michi Kiskeho v „TheMoorland At Twilight“, nebo kouzlo magiky roznícené prostřednictvímvokálu Tommyho Karevika v bujaré dusárně „The Witch“ zvoucínás do říše věčných fantasií pomocí refrénu, který prostě nakonec choráluje každý a rovněž každého nakonec baví:-), vždy jde zkrátka o pozoruhodnýpříspěvek. Moc bych sice k životunepotřeboval song „Bring On the Night“ s Bobem Catleyem, ale iten se posléze vyvine, vlivem poutavě volené orchestrace a liniisměřující k velkolepému refrénu, obstojným směrem. Pořádlepší než hned úvodní cirkusácká vyřvávačka „Creepshow“,kterou si Tobias hlasově odprezentoval sám a která byla poslézepřekonána každou následující skladbou této desky. Sám zamikrofonem zůstal rovněž v rámci „Unleash the Kraken“, ale tana rozdíl od úvodního válu nabízí výraznější tah, kvapíkovýspeed-metal s bombastickým aranžmá, včetně divokého riffovánía sólování, ale také celkovou zaujatost. Scénickému patetismučpícímu Irskem, Skotskem, Pánem prstenů nebo bůhví čím ještě, který seděje za účasti Adrienne Cowan v táhlé „Avalon“, sice ažtolik nakloněn nejsem, ale s „Against The Wind“ už znovucváláme v radostném tempu. Finále v podobě „Everybody´s HereUntil the End“ je znovu velmi nadýchané a na můj vkus ažsladkobolně toporné. Nepřidává mu ani účast Roye Khana, jehožvibráta ve skladbě akorát utvrzují právě ty prvky, které secoby posluchač snažím neslyšet. U téhle desky, která je znovuřemeslně velmi dobře zpracovaná a upoutá už krásným fantasyobalem, bych si jen stěží dokázal představit nižší známku než velmi slušných 70% a tu také nakonec volím.http://www.crazydiamond.cz/asi_jsem_nikdy_netouzil_byt_jsoucnej_asylum/3460http://www.crazydiamond.cz/asi_jsem_nikdy_netouzil_byt_jsoucnej_asylum/3460nobody@nothing.com (Stray)Je otázka, do jaké míry člověkuvůbec vyhovuje „bytí“. Jestli mu spíše než posouváníhranic vlivem vlastních aktivit a následné prožívání nevyhovuje zkrátka jen pozorování okolního dění a představaprožívání toho všeho z bezpečné vzdálenosti. Sám u sebe jsemse dopátral k faktu, že můj je možná opravdu ten druhý případ.Zamyšlení nad tématem mne napadlo náhodně, během rychlého anahodilého komentu ve zdejší diskusi, následkem čehož jsem siuvědomil, že bych vlastně nikdy nemohl být „beatník“, žestát plně a uvědoměle ve víru dění a ovlivňovat jej pro mnevlastně značí velký diskomfort. A výstup z komfortní zóny jakznámo bolí, hodně bolí. Je to jako nikdy nechtít založit kapelua přesto hudbu dlouhodobě milovat nade vše. K tomuhle uměníchovám vážně obrovský respekt a nikdy mne ani nenapadla taverze, že bych se jej mohl naučit na uspokojivé úrovni hodnéveřejné prezentace. O tom jsem ale mluvit nechtěl.Člověk za život projde množstvímudálostí a situací, které mu připadají v daný moment důležité,i když na ně postupem času třeba i zapomene. Stejně tak všakzažije i třeba malé příběhy, které se v kontextu životanakonec jeví jako hlubší a zásadnější, a na tyto momenty, přessvou původní banálnost, naopak nikdy nezapomene. Vlastně sestanou vyobrazením celého jeho pozdějšího fungování.V pěti letech jsem absolvoval jednu zesvých prvních návštěv bazénu. V roce 1980 fungovaly v Plzniměstské lázně, honosná budova z dvacátých let minuléhostoletí stojící na nábřeží u řeky Radbůzy, která nynídlouhodobě chátrá, ale to je už jiný smutný příběh. Protožebazén na Slovanech tehdy ještě nestál, obvykle se jezdilo sem.Máma tam tehdy vzala mě i o rok mladšího bráchu. Oba jsme byliještě v předškolním věku. Nikdo z těch dětí kolem násneuměl plavat, ani my ne, ale tehdy se s nikým nikdo moc nepáral atak nás naházeli do bazénu, v místě kde jsme vystačili, anechali nějaké lektory, ať nás prostě učí se zžívat s vodou- splývat a celkově mít vodu rádi. Nikdo z rodičů opravdu tehdynebyl ve vodě. Vedoucí toho dětského kursu tam měl k ruce syna,o něco staršího kluka než jsme byli my, a ten tam fungoval jakotakový katalyzátor těch hodin. S excentrickým výrazem, podobnýmsoučasnému skvělému fotbalistovi Viktorie Lukáši Červovi (mimochodem, tohohle týpka fakt uznávám), námchrstal vodu do obličeje, strkal nám hlavu pod hladinu a celkověnenechal nikoho na pokoji. Dokážete si představit, jak asi vdětství vypadal baskytarista od RED HOT CHILI PEPPERS Flea? Takpřesně takhle „hardcoreově“ tenhle „jsoucnej“ týpekvypadal a ještě se u toho zle šklebil.:-) Fakt jsem se ho bál. Kdoby se v pěti letech nebál sedmi či osmiletýho divoce se tvářícíhokluka, že jo? Stalo se to, že zatímco můj mladší bratr v bazénuzůstal a postupně se ve čtyřech letech naučil plavat, jáodtamtud po asi dvou hodinách utekl a dál jsem ty hodiny plaváníjen pozoroval ze sedačky na boku bazénu. Zkrátka po dvou hodinách už mnedo té vody nikdo nedostal. Plavat jsem se naučil až o dva rokypozději, v sedmi letech, v létě na rybníku a s mnohem většímklidem okolo sebe. Zkrátka jsem na tuhle věc potřeboval úplnějiné kulisy, jiné prostředí, jiné lidi kolem sebe. Když se vdruhé třídě jezdilo do školního bazénu, což byl ročník1982/83 , už jsem plavat automaticky uměl, o tom jakou cestu jsemvšak k této dovednosti absolvoval, jsem si nechával pro sebe.Výstup téhle úvahy možná není anitakový, že na mne se opravdu musí jinak. Speciální zacházeníjsem nikdy nevyžadoval, ale je pravda, že onu hektiku akolektivnost jsem nikdy neobliboval a rád jsem si užíval klídek asamotu někde stranou. Jakmile je něco hromadného, jdu od tohoraději pryč. Ten výstup zní spíš takto: Člověk by se nikdyneměl přemáhat a být součástí prostředí, které mu v každém aspektu věci bytostněnevyhovuje!http://www.crazydiamond.cz/muse_origin_of_symmetry_recenze/3459http://www.crazydiamond.cz/muse_origin_of_symmetry_recenze/3459nobody@nothing.com (Tomáš)Je začátek léta 2001. Informace o druhém albu MUSE se začínají množit, ale já pořád neviděl a neslyšel žádný nový singl. Už začínám být nervózní. A pak se to stalo. Naštěstí jsem seděl, protože jinak by mě to zřejmě hodilo rovnou proti zdi. Mladá dívka se zlatavou kůži vypustí z ruky tři miniaturní zářivé kuličky a tím spustí děj. Děj, který se už brzo promění v drama, totální výplach mozku a zároveň až orgasmický hudební zážitek. Ale pěkně popořádku. Klavírní intro zní povědomě, typický rukopis MUSE je nepřeslechnutelný. Ale přesto je něco jinak. Stísněná nálada? Pak se přidává druhý klavírní motiv a mohutná hypnotická basa. Je to jak nějaký kolovrátek z děsivého hororu. Mattův zpěv je naopak jemný, procítěný, ale opět v něm cítím něco tajemného. Jako by nám to nechtěl prozradit hned na začátku, jako by nás od toho možná chtěl i ochránit. To něco tam ale roste, před tím neutečeme. Dominic jen občas lehce rozezvučí činely, ale drží se hezky zpátky. A pak se kolovrátek začne zpomalovat a můj tep začíná zrychlovat. Je to tady. Co to ale bude? Jakým směrem se vydají? Útok!!!! Tvrdý a špinavý kytarový riff se nám nejdřív představí samostatně, aby se v dalším kole přidala celá kapela. Nemám slov. Tohle je přece metal. Agresivní, tvrdý, nekompromisní. Když někoho při tomto songu napadnou RADIOHEAD, doporučuji mu návštěvu ušního. Nebo rovnou psychiatra. I ten název „New Born“ jako by symbolizoval nové zrození MUSE. Fantastický song, fantastický zvuk, fantastický ikonický klip. Opět se potvrzuje, že klipy kapela umí. Ale i samotný song je perfektně vystavěný, komplexně dramaturgicky propracovaný, produkčně dotažený. Už jen když si všimnete, kolik rozličných kytarových motivů Matt hraje v klidnějších pasážích. Kolik zajímavých hudebních témat v jednom songu rozvíjí. Někomu by to stačilo na celé EP, on je ale ve špičkové skladatelské formě, a může si dovolit takovéto „plýtvání“ nápady. Má jich totiž v zásobě tolik, že se snad na jedno album ani nevlezou. Na B-sides z tohoto období se možná ještě podíváme příště, protože kvůli nim by některé jiné kapely dokázali snad i vraždit. V průběhu turné k debut „Showbiz“ samozřejmě MUSE nezaháleli, a kromě budování pověsti párty kapely v backstage taky usilovně skládali nový materiál. Předskakovali slavnějším kolegům jako například FOO FIGHTERS nebo RED HOT CHILLI PEPPERS a zároveň se dostali do kontaktu (zřejmě nechtěně) s různými psychotropními látkami. Ty navedly jejich budoucí tvorbu výrazně temnějším směrem. Hranice alternativního rocku, které už na debutu dodržovali spíše vágně, teď zbourali úplně. Nejvíce inspirace si berou ze starších rockových žánrů sedmdesátých let, od hard rocku, přes psychedelii, progresivní rock až po space rock. Riffy naopak hledají u amerických velikánů devadesátek jako RAGE AGAINST THE MACHINE nebo THE SMASHING PUMPKINS. A ty pak kombinují s dalším výrazným elementem – klasickou hudbou. Chopin, Berlioz, Rachmaninoff. S tím pak souvisí i eroze normální písničkové formy. Prostor dostávají (ještě více než na debutu) intra, přemostění, instrumentální pasáže, mezihry, dojezdy. Skladby se košatí, rozvíjejí, mění dynamiku, nálady. Přitom si ale pořád udržují rozumnou délku, nesklouzávají k bezcílnému opakování jednotlivých elementů. Jako producenta tentokrát zvolili Davida Bottrilla, který v ten samý rok má prsty ještě v dalším veledíle - „Lateralus“ od TOOL. A právě kvůli práci s TOOL není Bottrill k dispozici naplno a nahrávání se komplikuje. Nakonec to skončí až návratem Johna Lockieho, který produkoval i první desku. Jestli tohle producentské duo mělo hlavní podíl na celkové tvrdosti desky, nejednou navštěvující metalové vody, nebo to byl přirozený skladatelský posun, nevím? Každopádně jestli kritici MUSE vyčítali nedostatek invence, nebo že se svým projevem až moc blíží ke zmiňovaným RADIOHEAD, diskuse můžeme považovat za uzavřené. Vylezli ze své ulity a dál už si jedou po své cestě. V nejasných textech se řeší komplikované, a zároveň komplexní témata, které si možná my pamětníci té doby budeme pamatovat. I po více než dvaceti letech je spousta z nich pořád aktuálních. Technologie a jejích působení na naše životy, ztráta individuality, stádovité ovládaní společnosti, cestování vesmírem s nejasnými nástrahami, které zatím nedokážeme definovat. Název alba „Origin of Symmetry“ se odvozeně vztahuje k vesmíru. Lidstvo řeší „původ života“, což je v podstatě chaos, ale právě „původ vesmíru“ by mohla být ta bájná symetrie, která by se zhmotňovala v definici Boha. „Bliss“ je jasná hitovka. Klavírní intro inspirované klasickou muzikou je hypnotické samo o sobě, k tomu se ale připojí ještě perfektní kytarová melodika a vesmírné synťáky. Skvěle vystavěný je refrén, který začíná pomalejší pasáží, kde Dominic vynechá rytmičák a jen kopákem a činely buduje tenzi, aby nám pak v hlavní části naplno roztočili hlavu jako bychom padali do černé díry. „Space Dementia“ je další kousek postavený na klasickém klavírním intru. Tady ale není na co čekat, kapela se poměrně rychle připojí a v temném a těžkém rytmu se rozjede brutální sílou. Klavírní metal. Klidnější pasáž uprostřed songu nás nechá jen rychle nadechnout a už se ten parní válec dává znova do pohybu. Název skladby je odvozen od oficiálního termínu americké NASA pro „vesmírnou demenci“. Je to psychická nemoc, kterou zatím jen předpokládají že nastane po dlouhodobém pobytu nebo cestování ve vesmíru. A závěr skladby pak skutečně zní jako soundtrack sci-fi filmu o Velkém třesku. Noisové skřípění zahajující „Hyper Music“ je jen slabým odvarem masivního riffu, který na nás vzápětí kapela vybalí v plné parádě. A sotva doházím hlavou, už se song žene světelnou rychlostí v parádní alternativně rockové jízdě tažen geniální basou, která je směle provokovaná k souboji neposednými bicími. A zase riff, a zase jízda, a zase riff. Dokolečka dokola. Tři a půl minuty dokonalosti. „Plug in Baby“ byl prvním singlem, který mi jaksi unikl a objevil jsem ho až na albu. Song samotný je zřejmě nejpopovější záležitost kolekce a díky tomu zde působí možná až lehce nepatřičně. To ale nic nemění na faktu, že je geniální. Nosný riff, nebo spíš motiv, se pravidelně umisťuje na nejvyšších příčkách různých seznamů nejlepších riffů historie a na koncertech je dokonalou rozbuškou pro davové šílenství. Výborná je ale i rytmika, kde Chris i Dominic jedou skvěle a efektivně dobarvují skladbu do podoby jasně rozpoznatelné a výrazné hymny. Jednoduchá melodie tentokrát hraje na první signální soustavu a nedává nám žádnou šanci, aby se nám to nelíbilo. „Citizen Erased“ je dalším výletem do metalových vod. Už úvodní utlumený riff, podaný jen skřípející kytarou s bicími jasně deklaruje, že bouřka se blíží. A když Matt zapne pedál, Chris odpálí svou basu a Dominic naplno rozjede svoje bicí, máme tady další masivní riff s hutným zvukem, plný agrese a napětí. Skladba samotná se pak různě klikatí, melodické pasáže se proplétají s noisovými, tvrdé riffování se střídá s ambientními plochami. Závěr s klavírem a orchestrací je plný smíření, pokoje a nadpozemské krásy. „Micro Cuts“ je úlet jak vrata. Mozartovský klavír, opěrný zpěv, k tomu pak brutální kytary. Symfonický metal. Chybí akorát vnadná černovláska oděna v kůži. Ale to je jen první část songu. V druhé se to mění v parádní instrumentální jízdu ve stylu TOOL. Výživná je zejména část, kdy záverečný riff jede nejprve jen kytara, pak se přidá i basa, která jí kopíruje jako stín ze záhrobí. „Screenager“ je podivná tajemná skladba začínající akustickými kytarami a perkusemi s naznačeným refrénem, který ještě dříve než se stihne rozjet rychle sklouzne zpátky do původního motivu. Celkem zajímavá melodie jakoby se snažila kompenzovat ulítlou strukturu skladby samotné. Temná „Darkshines“ rozehrává dokonalou hru ticho vs hluk. Skvělá basová linka nás ukolébává v klidné pasáži, na pozadí s kytarou brnkající španělské motivy, aby nás vzápětí zatlačila do sedačky a nechala bicí a kytaru nemilosrdně bičovat naše uši až na hranici krutého noise rocku. „Feeling Good“, cover jazzové písničky od Niny Simone ze šedesátek, jsem původně moc nemusel. Pak jsem jí ale jednou viděl na nějakém živáku a pochopil, že chyba byla jako obvykle ve mně. Výborný song se MUSE povedlo posunout ještě dál, do kategorie geniální. Emoce se v něm vaří, Dominic hraje snad svoje životní party, ty přechody, ty rytmy, ta jemnost, ta agrese. Závěrečná „Megalomaniac“ si bere na paškál církev a její profitování z věřících. Její struktura má blízko ke gotickým chorálům, zvuk je prosycen majestátním organem, poselství je podané nabubřelým způsobem plným vážnosti, velikosti a instrumentální bohatosti. Tohle jsou RADIOHEAD, které jsme chtěli v roce 2000 dostat, ale nedostali je. Kecám, tohle by RADIOHEAD nikdy nenahráli. Tohle jsou už jen MUSE. Jakékoliv srovnávání je už bezpředmětné. Zatímco první album mělo ne úplně zajímavý cover art, následovník se naplno trefil do mého vkusu. Jednoduchá, abstraktní kresba, výrazné barvy. Z celé jejich diskografie ho považuji za nejpovedenější (i když „Black Holes And Celebration“ je taky moc povedený). Jinak ale tady jim podobnost s RADIOHEAD přiznat musím. Obě kapely mají z mého pohledu cover arty spíš průměrné, a málokterý se mi vyloženě líbí. Ke dvacátému výročí vyšla remastrovaná verze alba. Tu jsem hodně poslouchal v rámci přípravy článku a za mě je to jednoznačně posun k lepšímu ve všem. Čistější a průbojnější mix, lepší vybalancování nástrojů, větší dravost. Ještě perlička na závěr. Maverick, jejich distributor v Americe, album odmítal vydat, protože se jim nelíbilo „nadměrné“ používání falzetů Mattem. Prý to americká rádia neskousnou. MUSE ale neustoupili, a album nakonec v Americe vyšlo až v roce 2005, po úspěchu třetí desky „Absolution“. Tak nevím, přes 2 miliony prodaných kopií dává za pravdu spíše partě z anglického Devonu. http://www.crazydiamond.cz/the_murder_capital_blindness_recenze/3454http://www.crazydiamond.cz/the_murder_capital_blindness_recenze/3454nobody@nothing.com (Tomáš)Třetí album irských postpunkových THE MURDER CAPITAL je zřejmě zatím jejich nejpestřejší, nejvyrovnanější a nejzajímavější dílo. Proti prvním dvěma kolekcím je slyšet výrazný posun, jak zvukový, tak dramaturgický. Zároveň se pořád drží pevně v alternativních vodách a odmítají lákadla mainstreamové (rockové) scény.Kapela původem z Dublinu funguje od roku 2018 a společně se souputníky FONTAINS D.C. reprezentuje tehdejší vlnu postpunkové muziky. Zatímco druzí zmiňovaný mi vždy přišli melodičtější s přesahem do indie rocku, THE MURDER CAPITAL byli na svém debutu „When I Have Fears“ z roku 2019 více oldschoolový. Temné skladby, typicky postpunkový zvuk začátku osmdesátých let, komplikovanější melodické struktury. Každopádně to byl slušný debut nadějné kapely, které věřil třeba i slavný Flood, který jim album produkoval. Z pětice se zároveň stali i miláčci kritiků a byli považování za velké naděje indie scény. Dvojka „Gigi´s Recovery“ z roku 2023, ač znova sbírala velice pochvalné recenze, mě úplně nesedla. Totiž co nabrala na pestrosti, to ztratila na melodičnosti. Celé to působilo jako takové nemastné, neslané, hraní si na umění, ale pořádný song, zapamatovatelný, výrazný, aby člověk hledal lupou. Sama kapela dnes hodnotí druhý album jako „overwritten“ (jednoduše řečeno „překombinované“). Tak dlouho nad ním seděli, vymýšleli, upravovali, předělávali, až se cestou ztratili. I proto to na aktuálním albu pojali úplně z jiné strany. Ve finále to vlastně ani jinak nešlo, protože členové kapely jsou roztroušení po Evropě. Tři na různých místech v Irsku, další v Londýně a poslední v Berlíně. Takže se na dva týdny sešli na „soustředění“ v Dublinu s tím, že v podstatě musí napsat nové album. A hned nato se letělo natáčet do Los Angeles s producentem Johnem Congletonem.Výborný otvírák „Moonshot“ nám dává ochutnat všechny ingredience, které pak uslyšíme i dál. Zní to jako postpunk zkřížený indie rockem, posypaný noiseovými zvuky rozplizlými všude na pozadí a ještě navíc křečovitě zkroucen psychedelickým záchvatem ve stylu THE JESUS AND MARY CHAINS. Song má velice přímočarou melodiku s jasným drivem a vysokou intenzitou. Prý byl nahráván v rámci posledních dvou hodin ve studiu, a skutečně z něj je cítit kvapík, časový tlak, snahu co nejrychleji to ještě dokončit. Ale vůbec nezní uspěchaně, spíše bezprostředně. Kapela se evidentně bavila při vytváření různých podivných zvuků, kterých je album plné. Vytvářejí zajímavý hlukový smog, rozbíjejí kytarové plochy, kompenzují přímočarou popovou strukturu a udržují tím songy v alternativní rovině. Klávesy, mellotron, sampler nebo různé elektronické krabičky v rukou členů kapely otevírají dveře do dimenze plné experimentování. Temná „Words Lost Meanings“ se nese v duchu tvorby Neila Younga v jeho grungeovém období devadesátých let, zde doplněném o příjemný refrén, který skladbu přece jen trochu prosvětlil. Až do britpopových vod, i když přece jen patřičně špinavých a kalných, nás překvapivě zavede „A Distant Life“. Pročistit zvuk, vyhodit podivné zvuky a na prvních albech SUPERGRASS by ostudu neudělala. Zajímavou, na kontrastech vystavěnou, náladovkou je „Born Into The Fight“. Atmosférická, až téměř ambientní sloka se najednou přepne do nervózního, syrově noiseového refrénu. Mimořádně krásný je návrat do poklidnějších vod zprostředkovaný klávesovým segmentem. Delší rozjezd potřebuje balada „Love Of Country“ dlouho se držící jen vintage kytarového zvuku. Po připojení basy a bicích ale postupně song začne nabírat na síle a když si kytary v závěru začnou hrát s dalšími motivy, najednou je z toho úplně jiný svět. Energická, tajemně laděná „The Fall“ stojí na intenzivním zpěvu, masivní base a drásavých kytarách. Výborný riff, připomínající mi třeba tvorbu českých kapel ze stáje Silver Rocket, zdobí „Death Of A Giant“. Jinak je song celkem přímočarý, možná by tam byl ještě potenciál ho více propracovat. Jakoby tam chyběl nějaký významný zlom, mezihra, cokoliv. Nenápadně začínající „That Feeling“ se postupně rozjede do špinavě syrového pop songu s výbornou melodickou kytarou a temnou basou vykukující z pozadí. U některých písní může mít posluchač neodbytný pocit, že byly šité horkou jehlou, a i když je základ dobrý, něco jim chybí. Jestli to bylo nedostatkem času, nebo to kapela skutečně chtěla udělat co nejjednodušší, to nevím. Prvky popové melodiky, tak jasně identifikovatelné zejména ve zpěvu, jsou za každou cenu ukrývány za nánosy špinavých zvukových koláží. Jakoby se za ně muzikanti až styděli.Zatímco výše zmiňovaný souputníci FONTAINS D.C. postupně „měknou“ a zvukově i melodicky míří víc a víc do mainstreamového indie rocku, THE MURDER CAPITAL zůstávají věrni alternativnějším pozicím. Oldschool postpunk už ale taky nechávají za sebou a spíše ho v jejich aktuální tvorbě podvědomě tušíme, než reálně slyšíme. Stále mám ale pocit, že kapela ještě pořád hledá svou pravou tvář i zvuk.http://www.crazydiamond.cz/ensiferum_winter_storm_recenze/3448http://www.crazydiamond.cz/ensiferum_winter_storm_recenze/3448nobody@nothing.com (Gazďa)Na Wikipedii je napsáno, že ENSIFERUM hrají podle svých slov„melodic folk metal“. Milovník Porty, který občas zabrousí k IRON MAIDENby ale byl překvapen a zcela jistě i zděšen, kdyby si pod vlivem tohotoprohlášení Švédy pustil a očekával jemné tóny houslí s trochou kytarovýchvyhrávek ve stylu Vivaldiho. ENSIFERUM – a zdejšímu čtenářstvu to nemusímpřipomínat – jsou o dost tvrdší záležitostí. Správná žánrová škatulka by byla asiněco jako power-folk-melodeath-thrash. Jejich hudba obsahuje mocné a zpěvnéchorály, folkovou skočnost, melodeathové vokály a vyhrávky, plus občasné rychléthrashový riffy, které to ze spodku celé podporují. Tohle hrají úspěšně užtřicet let a dalších třicet let asi i budou. Formule funguje, proč na ní něcoměnit… Takhle pracuje i poslední deska „Winter Storm“ obsahujícísedm písní plus tři instrumentální předehry/mezihry. Jde o klasické ENSIFERUM,které fanoušky potěší, odpůrce odpudí, ale nikoho nepřekvapí.  Hudebně se vydáváme na zmíněné power-folk-melodeath-thrashovépole, textově pak opět do říše věčného ledu a krutých zim, do hájemství statečnýchbojovníků, lstivých skřítků a osudových valkýr. Tam, kam nás vede polovinaseverských metalových kapel a všechny, které se občas označují za vikingskýmetal.Dlouhodobě je velkým plusem ENSIFERUM skladatelské uměníkytaristy Marcuse Toivonena, který ze sebe desítky let podobně jako třeba svéhočasu Tony Clarkin z MAGNUM valí jednu – tu více, tu méně – solidní melodiia skladbu za druhou. I na nové desce jeho skladatelské umění nezklame a z kloboukuvytáhl několik skladeb, které může švédská pětice směle přehrávat další léta nasvých nekonečných turné. Já mám obecně raději ty rychlejší, svižnější, thrashovějsívěci a z novinky u mě nejvíc bodují „Victorious“ a „Fatherland“ a pak takyepičtější a proměnlivá nejdelší skladba „From Order to Chaos“. Devizou posledních dvou desek, kterou u těch dřívějšíchnenajdeme, je hlas klávesisty Pekky Montina. Je to vynikající zpěvák, sebejistýv nížinách i výškách, ve studiu i naživo. Dole má spíš přirozený projev,nahoře přechází do agresivního „kiskeovského“ ječáku, kterým by se klidněuplatnil u většiny tradičních powermetalových kapel. Někdo by po akvizicitakhle silného vokalisty znejistěl a vydal by se až příliš směrem k měkčímuhlasovému projevu a celkovému vyměknutí. Je dobré, že to není případ ENSIFERUM,kteří více než poloviční měrou stále spoléhají na skřeky někdejšího frontmanaNORTHER Petri Lindroose. Jeho vokální projev sice není výrazný, ale dokáže i veskřeku dobře zprostředkovat melodii a také přináší nutnou tvrdost, která je utakto melodické kapely a v kombinaci se zpěvným Montinovým vokálem tolikpotřebná.Pro tu vůbec nejvýraznější vokální melodii ale tentokrátsáhli ENSIFERUM jinam. Baladu „Scars in My Heart“ vystřihla Madeleine Liljestam.Zpěvačka, která u spíše průměrné symfonicko-metalové skupiny ELEINE dosud spíšupoutávala svým intenzivním zjevem než vokálními přednostmi. Tady ale ukázala,že opravdu umí a její hlas zmíněné power-baladě dodává, co potřebuje. Tu trochu krásy,tu něco citlivosti, tu špetku vnitřní síly. I díky Madeleine je tak tounejsilnější skladbou desky ta nejpřekvapivější. http://www.crazydiamond.cz/a_z_a_z_recenze/3453http://www.crazydiamond.cz/a_z_a_z_recenze/3453janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kaliforňan Mark Zonder vždy platil za skvělého muzikanta, bubenického perfekcionalistu spjatého s nástupem metalu na americký kontinent, a to nejen díky svému účinkování v kapelách WARLORD a FATES WARNING, které kdysi pomáhal táhnout, ale i v rámci celé řady jiných projektů. Před třemi lety jsem s poslechem této desky tak dlouho otálel, ažjsem jí úplně prováhal a takřka na ní zapomněl. Holt současná přesycenost hudebními realizacemi nepomáhá ani podobně výjimečným osobnostem. Nyní jsem si na projekt A-Z vzpomněl a konečně si jej poslechl. Vzhledem ke kvalitám této debutové nahrávky, její opomenutí považuji z dnešníhopohledu za trestuhodné. Jde o špičkový Hard N´heavy materiál, který spojuje progresivní přesah s vytříbenou chytlavostí a bezproblémovou poslouchatelností těžící z hájemství AOR.Za nedávnou kooperací dlouholetého zpěváka od FATES WARNING RayAldera s jeho někdejším spoluhráčem, právě ikonickým ex-bubeníkem totožné progresivněmetalové kapely Markem Zonderem, totiž musíme hledat pouze prvotřídní prácičku a to v každém aspektu věci. Této dvojici, kde Zonder sebejistě zastává i roli producenta, se ve spolupráci s dalšími třemi muzikanty (sestavu A-Z bandu v době vydání debutu tvořili ještě nizozemský kytarista Joop Wolters, francouzský klávesák a producent dlouhodobě spjatý s progresivně rockovou scénou a nadžánrovým cítěním Vivien Lalu, díky němuž jde projekt naproti hudbě např. kapely TOTO, a pak ještě skvělý basákPhilip Bynoe, borec co spolupracoval s Tonym McAlpinem, Stevem Vaiem i Slashem) podařilo sestavit velmi atraktivní a kvalitně zpracovanou sbírku,která se identifikuje s uvolněným, vyzrálým a bezbolestně poslouchatelným stadiónovým rockem, ježv sobě spojuje prvky progresivního hard rocku americkéškoly, pošilhávajícího po velkolepém AOR děníminulosti.Nezasvědcenému by se mohlo zdát, že A-Zjsou jen jakousi dietní a více radio-friendly verzí FATES WARNING, ale nenítomu tak. Projekt sice jakoby tíhnul k melodické a po zvukové stráncedrahé a řemeslně špičkově zpracované stylizaci dávných časů, ale rozhodně nabízí horoucískladatelskou kvalitu a spíše než k tvorbě hlavních Alderových chlebodárců má blížek tvorbě kapel jako TOTO a JOURNEY, či seattleských QUEENSRŸCHE z časů jejich nedostižného alba „Empire“. Přes svou letitou absenci u FATES WARNING zde Mark Zonder stále stvrzuje jak znamenitým je nejen bubeníkem,ale i muzikantem s nemalým tvůrčím potenciálem. Vůbec není třeba sepozastavovat nad tím, že dotyčný kdysi stál za takovými alby jako „PerfectSymmetry“ či „Parallels“. S ještě větším zjemněním a nadžánrovouotevřeností se právě hudba projektu A-Z dá zařadit zhruba někam do etapy těchtodvou alb od FATES WARNING. Směs progresivity a instrumentální brilancespojená s výtečnou poslouchatelností a přístupností skladeb doslova bere dech a tak senezdráhám desku zařadit mezi to nejlepší, co v dané žánrové škatulcevzniklo v rámci posledních pěti let. Bezejmenné albums ujetým obalem, kde jakýsi čumák zebry s obřími zuby kouše do jablka, v sobě ukrývá jedenáct špičkových skladeb, ze kterých si nejeden příznivec umělečtějších forem hard rocku dokáže pro sebe najít to pravé. Vůbec mne nevadí, že A-Z vycházejí především ze zvukových pravidel dospělácké rockové hudby přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, vždyť právě tehdy zažíval podobný styl svůj největší boom.Ať už jeto hned úvodní stadiónově vyznívající hymna „Trial By Fire“, která zde nastolí pravidla a vysokou laťku kvality, jdoucí skrz souhru muzikantského a skladatelského umu a špičkových podmínek realizace, či odvážný výlet do eklektičtějšístratosféry, ve které „The Far Side Of the Horizon“ vyloženě magnetizuje svou samozřejmou jistotou nadžánrové perfekce, ne nepodobné milníkům AOR a prog scény zpřed pětatřiceti let, vždy se dočkáme prvotřídních žní. A-Z budí dojem, že takhle nějak by vyznívali kalifornští TOTO, kdyby se toužili více přiblížit metalovému prostředí. Základem je skvělý instrumentalista na každém postu. Opravdu nejen hlavní aktér to v rukou má. Ve svižnějším kvapíku „The Machine Gunner“ právě Joop Wolters představuje jeden ze svých nejzářivějších úseků, který vrcholí v grandiózním sólování protínajícím už tak dosti dominantní hymnu. Nadýchaná „Rise Again“ má nezpochybnitelný potenciál AOR hitovky. Vedená Alderovým sametovým nápěvem a svou nápadnouinklinací k estetice osmdesátých let dokáže chytit za srdíčko a nepustit. Uprostřed desky dramaturgie sice trochu polevuje, ale nejpozději s údernou hardrockovou jízdou „Borrowed Time“, se vše znovu vrací do prvotřídních mantinelů. Jednou z nejlepších věcí na desce je následná prog-rocková erupce „Sometimes“, ta jakoby v sobě spojovala všechny zásadní zbraně tohoto projektu, o jehož debutu smýšlím jako o jedné z nejlepších žánrových sbírek posledních několika málo let. Škoda jen toho jalovějšího prostředka nahrávky.http://www.crazydiamond.cz/sacrifice_volume_six_recenze/3458http://www.crazydiamond.cz/sacrifice_volume_six_recenze/3458hackl@volny.cz (Pekárek)Po delší době na thrashovou notu. A proč právě kanadští SACRIFICE? Fakt, že jde o zasloužilé veterány, by sám o sobě rozhodně nestačil. Důležité je, že přišli opět s kvalitou. Poprvé se odmlčeli po albu „Apocalypse Inside“ (1993). Jakmile se probudili z hibernace, dokázali snadno naskočit na sílící retro thrashovou vlnu a v roce 2009, konkrétně deskou „The Ones I Condemn“, důrazně potvrdili svůj status v rámci „Big 4“ kanadské thrashové scény (+ RAZOR, VOIVOD, ANNIHILATOR). Každý, kdo si vzpomenutou řadovku pořádně poslechl, musí myslím potvrdit, že se jedná o dost více než jen solidní thrashové album. Bohužel, od té doby se kromě občasných koncertů už nic skutečně zásadního nedělo. Zpívající kytarista Rob Urbinati a jeho parťáci se prostě do ničeho netlačí, hrají jen pro zábavu. Na novou desku tak přišel čas až nyní, mimochodem znovu až po šestnácti letech. Zmíněná zábava nicméně neznamená, že se dotyční baví na úkor reálných potřeb svých fanoušků.:-) Jde o vynikající hudebníky, pro něž je thrash metal ideálním prostředkem nejen k upuštění páry, ale i pro uplatnění jejich přístupu k hudbě jako takové. Klasický metalový subžánr tudíž prezentují s velkou zkušeností, uvolněně a elegantně, aniž by přitom jakkoli tupili jeho vražedné ostří.Napsal jsem vražedné? Tak k tomu musím hned něco odcitovat, třeba z webu voicesfromthedarkside.de, kterému se Rob v detailním rozhovoru vyznal takto: „Když jsme začínali, měli na nás SLAYER očividně velký vliv, což se projevilo i na zvuku našeho prvního alba. Vlastně po naší vůbec první show nám manažer baru nabídl vystoupení v rámci takzvaného týdne coververzí, během kterého hrály kapely jen covery. To byla také naše jediná show s bubeníkem Ernstem Flachem a my zahráli právě SLAYER! Hrozilo tudíž, že v recenzích bude pořád zmiňováno, že jsme SLAYER okradli nebo že natáčíme druhořadé „Show No Mercy“. Když jsme začali psát naše druhé album, rozhodli jsme se od všeho odhlédnout a pokusit se vyvinout zvuk, který by byl více autentický, zkrátka více náš. Vždycky jsme milovali věci od MERCYFUL FATE, a pokud posloucháte SLAYER, také oni si od kultovních Dánů hodně půjčili. Album „Reign in Blood“ vyšlo nedlouho před naší dvojkou „Forward to Termination“ a my byli tenkrát zděšeni, když jsme slyšeli píseň „Jesus Saves“, protože měla téměř stejný refrén jako naše píseň „Afterlife“. Píseň „Raining Blood“ měla pro změnu riff téměř totožný s „Infernal Visions“ z našeho debutu. Takže když jsme dělali rozhovory, prostě jsme programově odmítali SLAYER jako vliv, abychom se vyhnuli srovnávání. Po debutu jsme se tedy snažili více soustředit na vlivy MERCYFUL FATE, METALLICA, EXODUS, IRON MAIDEN, TROUBLE a BLACK SABBATH a stavět na zvuku, který jsme si již vytvořili. Pro novou kapelu, jako jsme byli my, tehdy moc podnětů nebylo, skoro žádné kapely nehrály opravdu rychlé věci. A pokud může Yngwie popřít vliv Ritchieho Blackmora,…“Na uvedené řádky se pokusím navázat. Pakliže tedy „faktor“ či „komplex (ze) SLAYER“ hrál někdy v tvorbě SACRIFICE nějakou zásadnější roli, už delší dobu tomu tak není. Fakt, že se fanouškům americké legendy bude jejich novinka stoprocentně líbit, na tom nic nemění. I naši Kanaďané tady byli již v době, kdy se začínala kalit thrashová ocel. Vzory byly prostě podobné a dají se snadno identifikovat. I oni je tehdy prostě jen transformovali v novou a zatraceně ostrou kvalitu. Myslím, že dnes už nad nějakou podobností ani nepřemýšlí. Ona prvotní DNA jim dávno koluje žilami a vetkla se též do jejich srdcí. Snaživá křečovitost většiny retra je jim cizí, řeší se hlavně intenzita a nápady. Aktuální řadovka „Volume Six“ tudíž stejně jako její předchůdkyně nabízí lahodnou kombinaci thrashového vzteku, temnoty, rychlosti a tlaku. A věřte tomu, že se žádnou z uvedených položek nešetří. Možná přibylo o chlup víc agrese a špíny. V tomto směru jdou bezesporu i nadále s dobou.:-) Zvuk přitom nepůsobí nijak moderně ani přepáleně; za veškerou tvrdostí a intenzitou stojí poctivá metalová řezničina servírovaná jakoby z první ruky.Základem jsou samozřejmě dvě kytary rozehrávající zběsilou thrash symfonii, a to v riffech i sólech. Nad nimi ční vynikající vokál Roba. Už na předchozí desce jeho projev dost zhrubnul. Výsledkem je enormně silný a přesvědčivý zpěv, který má, na rozdíl od klasické éry, blíže spíš k Angelripperovi než Schmierovi. Když Rob v poslední skladbě zařve: „You are not survive!“, trochu se o člověka otře mráz. Vše podporuje stoprocentní rytmika, kterou zdobí nabušené linky baskytaristy Scotta Wattse. Skoro by se dalo říci, že hráčsky jsou pánové poněkud překvalifikovaní. Jenže díky naprosté oddanosti právě thrashi nedochází k žádným zbytečným odbočkám či ztrátám zmíněného tlaku. Ano, zahrají si rádi, což se odrazilo i ve dvou instrumentálních skladbách. „Lunar Eclipse“ a „Black Hashish“ představují zatěžkané kusy odkazující na jejich dávné vzory. A o SLAYER se zde skutečně nejedná. Kdyby uvedli, že v nich sólově zahostovalo kytarové duo Denner/Shermann, stoprocentně bych nalétl. Mohlo by se zdát, že druhou půli desky poněkud ředí, opak je ovšem pravdou. Jsou rozdílovým prvkem, dodávají větší tíhu a přichází s nimi téměř apokalyptická atmosféra, ústící v onen poslední výkřik, který tak budete brát zas o něco vážněji. Úplný závěr naštěstí odlehčí cover od kanadské hc legendy DIRECT ACTION. Tím opravdu posledním co zazní, je ovšem zvolání „And it‘s my grave“. Tak teď nevím.:-) V podstatě jde o podobně neveselou prognózu, byť z jiné strany žánrového spektra.Zkrátka, SACRIFICE v roce 2025 přicházejí s albem, které nenabízí jen nějaké autenticky pojaté retro. Přináší v prvé řadě je samotné a znovu v prvotřídní kvalitě. Ohromná zkušenost, hráčská vyspělost a láska k žánru se zde snoubí v ideálním poměru. Jako kovaný fanoušek MERCYFUL FATE jsem si opravdu smlsnul. Spojení soundu a muzikálnosti těchto Dánů s tím nejlepším ze starých SLAYER a SODOM nejen v „Antidote of Poison“ mi vyvolalo na tváři takový ten debilně-spokojený úsměv.:-) Však víte.http://www.crazydiamond.cz/obscura_skeletal_remains_gorod_praha_futurum_26unora2025_koncert/3455http://www.crazydiamond.cz/obscura_skeletal_remains_gorod_praha_futurum_26unora2025_koncert/3455nobody@nothing.com (Gazďa)Tři podoby death metalu jsme zažilive středu 26. února v pražském Futuru. Jednak technicky arytmicky precizní a až intelektuálně vycizelovaný, pak oldschool punkovou bažinu, a nakonec okázalý neoklasicistní aekvilibristický. Ve Futuru z toho všeho měli pravděpodobnětrochu strach, u trhání lístků už byli preventivně připravenidva členové ochranky, což tam nepamatuju. Z tohoto pohleduale vše proběhlo dobře a velmi poklidným dojmem. Jako ostatněvždy… DEATH kombinovaní s DREAMTHEATER, CYNIC protknutí Yngwiem Malmsteenem. Tvrdost a přímočarosttěch prvních a tendence k rozmáchlosti a přetechnizovanostitěch druhých. Tak nějak na mě působí německá technodeathovábanda OBSCURA, která k poctě novinky „A Sonication“dorazila do Prahy. Tedy skupina… ehm… kapelník Steffen Kummererje jediným skutečným členem téhle party, kterou pravidelně pokaždé desce obmění, dosavadní souputníky vyháže a najme sinové, které zas čeká v rámci kolovrátku obdobný osud.V reakcích na novinku je toto u fanoušků v komentáříchna sociálních sítích hustě a s negativním přídechemomíláno. Já ale tuhle partu sledoval vždy jen jedním uchem,takže mi tolik nezáleželo, kdo zrovna na které desce hraje.Pravdou je, že jestli bude takhle Kummerer pokračovat, asi nebudemít brzy kde brát, protože hudebníky ke svým čarohrátkámpotřebuje prvotřídní.Na rozdíl od Straye na mě novinkováplatňa zatím neudělala moc velký dojem, ale na koncert dopražského Futura jsem se těšil. Jednak jsem chtěl OBSCURUkonečně vidět a vysledovat, jak to na mě bude naživo působit.Ne že bych neměl některé jejich skladby v oblibě, mám…ale doma vždy zvládnu maximálně dvě tři a pak už mi to přijdevšechno takové uniformní a na jedno brdo. Hodně tvrdosti a ještěvíc okázalé technické ekvilibristiky. Někdy tam jsou fajnnápady, jindy (častěji) se to naopak i na podesáté od mýchušních bubínků odrazí bez jakéhokoliv efektu. Je to takovépříliš na sílu a na pubertální efekt. Texty jsou prý oněmeckých filozofech, což je na death metal příjemná změna,ale jako obvykle jim v deathu nerozumím ani slovo a luštit pointernetu se mi to nechce. Druhým a větším lákadlem večerapro mě byli francouzští předskokani GOROD, kteří jsou dle méhoneskromného názoru těmi pravými králi dnešní technodeathovéscény. Na rozdíl od OBSCURY se mi od nich líbí takřka všechno.Výrazné sekavé riffy a vyhrávky, technická vyspělost asložitost, ale v uměřeném hávu – podřízeno skladbě ahudebnímu tvaru. Zatímco OBSCURA mi svým stylem „koukejte, coumím zahrát“ připomíná Malmsteena, tak GOROD bych přirovnalk Michaelu Romeovi a SYMPHONY X. „Jsme nejlepší, víme otom, vědí o tom i ostatní, tak teď pojďme vytvořit nějakéskvělé písně, ve kterých se naše technické schopnostiuplatní…“Teď k vystoupením. Začneme však odzadu, takže k hlavním hvězdám…Koncert OBSCURY pořádaný agenturou Obscure 😊podle mě ukázal sílu spíš toho staršího materiálu. Vedledávnějších „Akroásis“, „The Anticosmic Overload“, ale ičerstvějších „A Valediction“ a „When Stars Collide“ sevěci z novinky jevily jako opravdové chudé příbuzné. Aťuž „Evenfall“, nebo „In Solitude“ či „Silver Linings“.A to jsou pěkně prosím singlovky, tedy z povahy věci, kterémají tělo i mysl metalistovu rozehřát nejvíc a ideálně naprvní dobrou. Zejména první dvě mi přijdou neuvěřitelně nudnéa nezáživné – ve studiu i naživo. Nejlepší novou věcípřehranou ve středu večer tak byla (o parník) „Sun Eater“,ostřejší přímočará rychlá až thrashová čtyřminutovka,která na rozdíl od výše zmiňované trojice není bůhvípročsinglem. Teprve když kapela novinku opustila a více se věnovalastarší tvorbě, se koncert trochu víc rozjel. Kummerer má sicepověst řezníka nemilosrdně se zbavujícího kolegů v kapele,ale na pódiu působí jako usměvavý a milý plyšový medvídek.Navíc docela vtipný, když pravidelně ty nejrychlejší anejďábelštější kusy uváděl slovy: „Teď vám zahrajemedalší baladu…“ I ostatní muzikusové vypadali v pohodě arozdávali úsměvy, jako kdyby nekalili smrtící kov, ale vyhrávalina nějaké odpolední zábavě u kolotočů. Také publikum byloveselé a dovádivé, ale nijak divoké. I přes opakované výzvyz pódia žádný moshpit nevznikl a slušně zaplněné Futurumjen tak potřepávalo hlavami do rytmu, což je nicméně u některýchrychlejších kusů na krční svalstvo docela slušný sportovnívýkon. Celkově to byla taková veselá a pohodová deathováselanka. Silný kontrast vůči předchozí čtveřici. SKELETAL REMAINS pro mě symbolizujíto nejnudnější z klasického deathmetalu. Čtrnáct let, pětdesek, ale velmi málo nápadů. Původně měli být jedním ztourující trojice také RINGS OF SATURN, kteří jsou dvěmaostatním skupinám stylově o dost bližší. Po jejich odstoupeníuvolněné místo obsadili tihle kluci z Kalifornie se svým oldschool těžkým deathovým dřevním kovem. Pódium potemnělo,zalilo se mlhostrojem, ve kterém se čtveřice komíhala v invenčněšedivém death metalu, u kterého dělalo problém rozlišit jednuskladbu od druhé. Zejména „melodie“ ve stylu uniformního(ovšem pěkného a hezky hlubokého) growlu na jednom až třechtónech mi přišly všechny prakticky totožné. Růžky zábavnostivystrčila snad jen instrumentálka „Evocation (The Rebirth)“z poslední desky. Ta tvořila podle setlistu většinupřehrávaného materiálu. I kontaktem s publikem to byl oprotidvěma druhým bandám kontrast. Zpěvák, který měl celou dobuhusté kudrnaté vlasy přes obličej – takže z něj nebylonic vidět ani v těch vzácných okamžicích, kdy mlhostrojoslabil – během celého vystoupení zamumlal asi půl věty o tom,jestli jsme pořád tady… Proč ne? Někdo to tak má a k celkovémustylu kapely to sedělo. Důležitá je ale hudba a ta tam pro měnebyla. Nejlepší vystoupení tak dleočekávání přišlo hned na začátku večera. Jak to, že jsou GOROD poosmadvaceti letech existence (včetně úvodní periody pod názvemGORGASM) pořád tak málo známí, tak nad tím mi zůstává rozumstát. Skvělé písně, skvělí hudebníci, profesionálnívystoupení, kterému chybělo jen jediné – větší délka. Sedmskladeb, z toho tři z poslední desky „The Orb“ z roku2023 a po jedné z dalších tří fošen. Technický deathmetal dovedený k dokonalosti. Barevný hlasový projev JulienaDeyrese, ve kterém se střídá growl, řev i velmi zřídkavyužívaný čistý vokál. Spolehlivé a přesné bicí KarolaDierse a trojútok basy a dvou kytar v podobě Benoita Clause,Mathieu Pascala a Nicolase Albernyho. Na rozdíl od OBSCURY se tihlekluci nepouštějí do ohnivých sól (zaznělo jedno), ale kytary abasa stojí na zajímavých, technicky složitých ale zároveňrytmicky zcela přesných vyhrávkách. Kytary stejně jako basaspolupracují s bicími a drží rytmus, čímž má produkceblízko k thrashi, přestože nejsou základem tolik riffy, alevybrnkávané motivy. Kluci měli navíc výborný zvuk, takže jsmesi mohli vše vychutnat v plném jasu a síle, včetně několikapasáží, kdy své prstoklady na hmatnících rozehráli oběmarukama všichni tři najednou. Je také potřeba pochválit bavičskývýkon frontmana, který si vystoupení očividně užíval.S krátkými vlasy, vizáží hospodského barmana a neustálevyplazeným jazykem, se kterým by mohl z fleku hrát čerta.Publikum mezi písněmi navíc počastoval několika českýmipozdravy s velmi slušnou výslovností a asi dvakrát z pódiazaznělo dokonce „tý vole“. Při koupi trika mi pak posilněnwhiskey u merche vysvětloval, že v Česku kdysi studoval.Takže návrat ztraceného syna… Skvělé, ale příliš krátkévystoupení, které už bohužel víme, že nebude fungovat jakoochutnávka pro plnohodnotné vlastní turné, jelikož tatopříležitost asi byla vzhledem k jejich málo hvězdnémustatusu definitivně promarněna.