http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/pixies_bossanova_recenze/3394http://www.crazydiamond.cz/pixies_bossanova_recenze/3394nobody@nothing.com (Tomáš)Po krátké pauze na konci roku 1989 se PIXIES znovu dávají dohromady a plánují nahrát další album. Na dnešní dobu už nevídané tempo. Co rok, to nové album. V lednu 1990 se přesouvají do Los Angeles, ale zatím jen ve třech. Kim totiž obnovila THE BREEDERS a v tuto dobu pod taktovkou Steva Albiniho točí v Anglii debutovou desku „Pod“. Její skladatelské ambice už nešlo držet pod pokličkou a Black Francis jí dost prostoru v PIXIES nedával. Jejím návratem do domovské kapely si nikdo jist úplně nebyl, ale nakonec se v únoru taky objevila v Los Angeles. O produkci se opět postaral Gil Norton, ale natáčení bylo od začátku jiné než ty předchozí, a bohužel ne v pozitivním slova smyslu. Kapela měla minimum připraveného materiálu, takže písničky se v podstatě rodily až ve studiu. Texty psal Black doslova pár minut předtím, než je měl nazpívat, na různé ubrousky a papírky co našel kolem. Jak sám přiznal, tomu odpovídá i jejich kvalita. Někdy se povedly líp, někdy ne. Kim se na žádné z písní nepodílela, a jak uslyšíme, celkově její zapojení je výrazně méně důrazné než na předchozích deskách. Další problémy generovalo samo studio, kde zlobila technika a nebylo možné některé věci prostě nahrát. Naštěstí jeden večer Santiago s Nortonem potkali v baru Ricka Rubina a ten jim obratem zařídil jiné studio.Album vychází v srpnu 1990 a znamená další posun a vývoj v tvorbě PIXIES. Punkově agresivní, dravé a ostré písničky uvolňují místo dospělejšímu projevu v alternativně rockové podobě, silně inspirované surf a space rockem. Evidentní je i obecné zklidnění, kdy některé songy bychom s jistou dávkou fantazie mohli nazvat téměř baladami. Samozřejmě na albu pořád najdeme i poctivé „old school“ PIXIES písničky, ale je jich jednoduše méně než v minulosti. Album působí lehce nekoncepčně, někdo může říct, že je pestré, jiný ale může kontrovat, že je to ode zdi ke zdi. Změna provází i texty. Surrealistické konstrukce plné násilí, odkazů na víru a psychické zdraví vystřídala sci-fi tématika, mimozemšťané a cestování vesmírem.Najdeme zde opět několik legendárních skladeb, které jsou dnes už součástí zlatého fondu PIXIES a jsou vzorem jednoduché komplexnosti, tak typické pro tvorbu kapely. Singl „Velouria“ s lehkou popovou melodikou, jasným hitovým potenciálem, plný vesmírných zvuků. Kromě kytar je generuje i další podivný nástroj, který pak možná i díky inspiraci zde, použili později RADIOHEAD (velcí fandové PIXIES) – theremin. Dokonale evokuje atmosféru cestování vesmírem ve starých sci-fi seriálech typu Star Trek. Můj osobní favorit je „Is She Weird“ s mrazivou, lehce úchylnou atmosférou. Skvělá basa, Santiagové vyhrávky v pozadí, každý další refrén je agresivnější, a v závěrečné hlukové explozi pak nádherné vokální harmonie zjemňující ten cirkus kolem. Skvělá je i old-schoolově pojatá „Hang Wire“, pořádný rockec s divokým drivem.Na druhou stranu se ale na album dostalo i několik songů, které bych označil za vatu, nebo s trochou dobré vůle za nedodělané kompozice. Otvírák „Cecilia Ann“, což je instrumentální cover surf rockové písničky ze šedesátek. To jako vážně? Správný otvírák je za mě až dvojka „Rock Music“. Ukřičená, hlučná, přímočará, s lehkým glamovým nádechem. Naživo, když s tím začátkem devadesátek zahajovali koncerty, to byl masakr, mrkněte na YT. Zkusili udělat i delší písničku, ale že by se pět a půl minutová „All Over The World“ nějak zvlášť povedla, to se říct nedá. Zhruba do poloviny je to ještě jakž takž, i když trochu nudná věc, ale pak už je to jen vysloveně natahování času. Jako nedokončený nápad působí i „Stormy Weather“, točící se v začarovaném kruhu bez jasné vize.Výlety do popovějších vod jsou ještě odvážnější než na předchůdci „Doolittle“ a musím říct, že jim to sluší. Surf rocková balada „Ana“ je nádherná. Motiv tajemné lásky, zdvojené vokály tomu dodávají na naléhavosti, zajímavý kytarový riff nás pak hned na začátku chytne a už nepustí. „Dig For Fire“ k zajímavé melodické lince přidává supr zvuk, který by se už neztratil ani v playlistech mainstreamových rockových rádií. Téměř estrádní závěrečná „Havalina“ pak posouvá záběr kapely do skutečně nečekaných teritorií. Je jemná, křehká, úplně netypická.Ke klasickému rukopisu PIXIES pak můžeme počítat jednoduchou vypalovačku „Allison“. Jasná a přímá melodická linka, perfektní drive, minuta dvacet, konec. Typickou vlnivou melodickou konstrukci má „Down To The Well“ se silně sonickými kytarami. Další podivnost, v textu řešící známou „Oblast 51“ (Area 51) je plná podivných zvuků, jakoby právě přistávalo UFO. A k tomu, aby to znělo ještě divněji, tam přidají sladký popíkovský refrén se zdvojeným hlasem. Paráda. Slušná je i swingující „Blown Away“, další důkaz obecného zpomalení tempa a méně agresivního zvuku.Nikdy se mi úplně nelíbil zvuk alba. Zdá se mi, že má u některých songů přepálené výšky, zejména u bicích, které znějí až moc kovově, ale i některé kytarové pasáže jsou až příliš sonické na můj vkus. Santiago ale naopak považuje „Bossanova“ po hudební stránce za nejzajímavější album, zvukově plné a pestré. To skutečně bylo i cílem při nahrávání, hledat nové polohy, zvuky, posunout se dál. Deska zůstala trochu ve stínu skvělého předchůdce, přitom svoje kvality rozhodně má. Z Blacka pořád lezly skvělé nápady, spíš je někdy cítit spěch, který při nahrávání panoval. Každopádně album znova potvrdilo mimořádně silnou pozici PIXIES v Anglii, kde prodeje startovaly na třetí pozici, headlinovali festival v Readingu a kapela se postupně propracovávala až do mainstreamu. Recenzenti byli zdrženlivější, nepozdával se jim odklon od typicky drsného zvuku k více barevné, klidnější tvorbě. Album ale časem dozrálo a teď má pevné místo v rámci diskografie. Poslední dějství se už ale blíží.http://www.crazydiamond.cz/darkthrone_it_beckons_us_all_recenze/3404http://www.crazydiamond.cz/darkthrone_it_beckons_us_all_recenze/3404janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kultovní norská dvojice DARKTHRONEpřichází, tradičně v krátkém časovém horizontu,se svou další sadou old-schoolově stylizované metalové hudby.Nutno říct, že navzdory jejich nadprodukci se tentokrát jedná opovedenou sbírku sedmi táhlých riffových kusů v typickém lo-fiheavy/blackmetalovém stylu. Album „It Beckons Us All“ může znovu vpohodě oslovit všechny zapřísáhlé stylaře a kromě pečlivě vyladěnýchingrediencí strohého old-schoolového projevu této norské stálice, neklade žádné přehnané nároky na posluchače. Ostatně hudba DARKTHRONEnikdy nebyla o nějakém posouvání hranic. Dvojice tak opětovnězodpovídá otázku, jak by asi tak mohl působit black metalv pravěkých žánrových časech, kdy teprve řady jejich základní školou povinných krajanů čekaly na svou budoucí šanci. Je s odstupem mnoha a mnoha letnanejvýš jasné, že nejvýraznějším vzorem pro Fenrizes Nocturno Cultem byli bezesporu vždy především stařídobří CELTIC FROST. Surové, zatěžkané heavymetalové kompozice těmto kořenům bezesporu odpovídají. Ty jakoby zde prostupovaly bahnitým polem někde u hranic Mordoru. Ona nevlídná atmosféra má však v podání norských encyklopediků a snílků svékouzlo. To odžití metalem z jejich skladeb vyloženě čpí, čemuž jepřizpůsobena nejen instrumentální složka, nerozpakující setnout nějakým řádně charismatickým heavy riffem, tak ovšemtaké bolestný hlas Nocturno Culta coby poznávací to značka jejich starověkého zvuku. Nevím, asi na to má dost lidí různý názor, ale dle mého si tahle kapelastále udržuje určité specifické kouzlo, ačkoliv právěDARKTHRONE sám vnímám spíše jako hříčku přírody situovanoutak trochu stranou scény, jako band žijící si svým vlastnímtempem. Z desky je rovněž patrné, jak moc velkou důležitost protyhle muzikanty hraje dění na metalové scéně osmdesátých let.Jejich zvuk je totiž stylizován tak, že vůbec nemáte pocit, žeby někdy v minulosti vůbec proběhlo něco jako revoluční a ambiciózní devadesátky. Když se skrzeproud táhlých osudových seancí dostanete v závěru třetípísně „Black Dawn Affiliation“ k mocnému pěveckému chóru,nesoucímu název této skladby, přijde vám to, jakoby jste právěobjevili průrvu do největší jeskyně vaší podzemní cesty, kdeby se před vámi otevřel úplně nový, velkolepější svět, ve kterém by probíhaly rituály, o kterých se vám nikdy ani nesnilo. Mám za to, že si DARKTHRONE stáletak nějak udržují svůj klasický standard, někdy nahrají lepšídesku, jindy trochu obyčejnější, tahle v rámci těch posledníchpatří dost možná k těm lepším, ale ve výsledku je vám jasné,že ta panoramata na vaší posluchačské pouti jsou stále podobná. Kdo styl DARKTHRONE zná, tomu asi není třeba nic popisovat. Vlastnost, jež dělá tuhle kapelu silnou, není jejíoriginalita či nápaditost, ale především nekašírovaný přístupa upřímnost. A to je třeba také zohlednit...http://www.crazydiamond.cz/pixies_doolittle_recenze/3393http://www.crazydiamond.cz/pixies_doolittle_recenze/3393nobody@nothing.com (Tomáš)Black Francis byl na konci osmdesátek ve výborné skladatelské formě a rozhodně netrpěl nedostatkem inspirace. Už v průběhu turné k debutu „Surfer Rosa“ proto začíná dávat dohromady další várku songů. Ještě před koncem roku 1988 se kapela znova vrací do studia a začne nahrávat druhé album. Díky úspěchu debutu a rostoucí popularitě se můžou posunout opět o level dál. Budget pro nahrávaní alba „Doolittle“ je čtyřnásobný proti předchůdci, opět se točí v Bostonu, tentokrát v Downtown Studios. Za producenta je zvolen Angličan Gil Norton, který už pracoval na albech spřízněných THROWING MUSES, nebo anglických ECHO & THE BUNNYMAN, a v budoucnu zanechá svůj rukopis třeba na geniálním „The Colour And The Shape“ FOO FIGHTERS. Jeho styl práce je přesným opakem Steva Albiniho. Rád využívá technické možnosti studia k cizelování nahrávky, a velký důraz věnuje i kvalitní přípravě. Proto PIXIES poprvé absolvují měsíční před-produkční fázi, kde se písničky ladí a brousí k finální podobě. Zatímco Black pokračoval v původním přístupu, takže skládá krátké, rychlé a úderní songy, Norton navrhuje písničky zpomalit, prodloužit přidáním dalších sekcí a celkově je směřovat více k alternativnímu rocku a opustit punkovou strukturu. Výsledkem je kompromis a vykročení směrem k dospělejšímu projevu, i když samozřejmě pár „old school“ fláků se nakonec na albu taky objeví. Dalším velkým vkladem Nortona je pak zvuk nahrávky. Obrousil hrany, vyčistil zvuk a místo lo-fi špíny album posunul více do teritoria moderního college rocku, který se koncem osmdesátek pomalu začínal dobíjet až do mainstreamu. A je tam lehce cítit i nádech britské ostrovní scény. V žádném případě se tady ale nebavíme o komerčním rockovém albu, na to je zde pořád velká porce nekonformnosti, ulítlé hravosti a artového bláznění. A samozřejmě textové ekvilibristiky. Prostě taková hravější, podivnější a zrůdnější verze soudobých R.E.M.. Textově se opět točíme v podivnostech jako sebevražda, psychopati, ekologické katastrofy, násilí a víra, to vše v slušivém surrealistickém balení.Nahrávání zdaleka nebylo tak hladké a bezproblémové jako s Albinim. Kromě už zmíněných úprav jednotlivých písní, což souviselo se sporem Nortona s Blackem, měl rozdílné názory než Norton i Santiago, hlavně ohledně zvuku kytar. Nezdálo se mu nadužívání studiových efektů s cílem docílit méně drsného vyznění. No a pak tady byla i tenze mezi Blackem a Kim, jejíž rostoucí skladatelské ambice byly reflektovány jen minimálně. Každopádně materiál sám osobě byl opět výjimečně silný, dospělejší a zřejmě i kapela cítila, že by mohl přinést průlom. Nakonec má album 15 položek a 38 minut, které kolem vás prosviští a vy máte chuť okamžitě dát „repeat“ a začít znova.Historická vsuvka – „Doolittle“ bylo první album, které jsem od PIXIES slyšel. Předtím jen nějaké singly. A relativně pozdě, až na začátku nového milénia, půjčil mi je kamarád na kolejích, že prý alternativní legenda. Musím se přiznat, že na první dobrou se mi to vůbec nelíbilo. Chvíli trvalo, než jsem si k nim našel cestu, ale teď už je to láska na celý život.Na zvuku nahrávky je slyšet množství produkční práce. Proti debutu je tady širší paleta kytarových zvuků a efektů. Od sonicky skreslených intenzivních pasáži, přes moderní college rockové elementy, až po téměř popové segmenty odkazující k šedesátkám. Kytary jsou jasné a čitelné, výrazně ubylo noiseové nervozity a rozervanosti. Basa taky roztáhla křídla a kromě „klasického“ PIXIES zvuku nabídla i aktuální indie rockový a někdy až téměř typický britský osmdesátkový post-punkový nádech. Bicí byly tentokrát v mixu více začleněné do celkového nastavení kapely, už nejsou tak vytažené jako při debutu. Zvukově to bylo ale opět vynikající. Ještě jednu věc ohledně Loveringova hraní ale musím zmínit. I když jde spíše o úsporný styl, tak seznam ikonických beatů a přechodů je obdivuhodně dlouhý. Album je znova pestré, přináší několik nových hitovek, které se postupem doby stanou nesmrtelnými a vedle nich spoustu další silných a zajímavých nápadů. Do první kategorie určitě můžeme zařadit otvírák „Debaser“, který se na album téměř nedostal, a zabralo až Nortonovo nalehání. Přitom je to skvělý startovač, dynamický, zvukově pestrý a nese v sobě všechny typické atributy charakteru kapely. A přitvrdíme. „Tame“ je dokonalý model „loud-quiet-loud“ přístupu, s výraznou basovou linkou a maximálně agresivním refrénem. A teď zase něco jiného. Sonická „Wave Of Mutilation“ je další nesmrtelná skladba, melodická, zajímavá, se zvukem trochu blízkým rodícímu se ostrovnímu shoegaze. Skvělé zdvojené vokály zdobí „I Bleed“. Mohutné bicí v refrénu spolu se šíleným outrem vyvolávají až hororovou atmosféru. Na ní kontrastně navazuje popík s nádechem šedesátkového surf rocku „Here Comes Your Man“. Je to přeslazené, je to vtíravé, ale zároveň dokonalé. V barvami hrajícím videoklipu si pak kapela dělá srandu z kolegů hrajících komerční popík zásadně na playback. Old-schoolově znějící schizofrenickou „Dead“ střídá další ikona, „Monkey Gone To Heaven“. Jsou v ní zakomponované i houslové aranže, opět nápad Nortona. Nepřipomínají vám lehce aranže typické pro THE CURE v tomto období? Hravá „Mr. Grieves“ nabídne na ploše dvou minut několik zásadních změn tempa a nálady. „La La Love You“ nám pak představí bubeníka Loveringa jako zpěváka. Schválně přehrávaný projev v estrádním stylu padesátých let se mu ale docela povedl. Další ikona už ale čeká. „No.13 Baby“ je ostrá, nekompromisní a má i docela dlouhý instrumentální závěr se sólující kytarou. Zajímavá je i jednoduchá „There Goes My Gun“, vystavěná v podstatě celá kolem jedné věty, kterou má i v názvu. „Hey“ zvolní a pomalu pluje na dominantní basové lince, kolem které se motají ostatní nástroje, připojují se a zase odpojují a navíc nám k tomu plačlivě zpívá Black. Kim si zapěje hlavní part v temné country-bluesové „Silver“. A perla na závěr. „Gouge Away“. Mít špinavější zvuk, tak to můžeme nazvat proto-grungem. Ale je skvělá tak jak je. Tíživá atmosféra, stupňovaná nervozita, drásající refrén. Další zářez do kategorie legend.Na pulty obchodů se „Doolittle“ dostává v dubnu 1989 a znamená skutečný průlom. Konečně od začátku naplno funguje distribuce v Americe, zároveň Elektra dokáže protlačit singly do rádií a klipy na MTV. Díky tomu i tady PIXIES vystupují z undergroundu a stávají se regulérní hvězdou alternativní scény. Následující turné ale dál rozdmýchává napětí mezi Blackem a Kim, které vyvrcholí několika konflikty na koncertech v Evropě. Jednou přímo na pódiu Black hodí kytaru na Kim, jindy Kim odmítne odehrát koncert. Jejich vzájemná komunikace je na nule. Ponorka roste a po skončení americké části turné kapela vyhlašuje pauzu.Je „Doolittle“ lepší než „Surfer Rosa“? Tato otázka je bezpředmětná. Obě alba jsou skvělá. Představují kapelu z úplně jiné stránky, jsou odlišná, ale přitom mají zároveň mnoho společného. Závisí teda na posluchači, jestli dá přednost drsnější, nebo jemnější tváři PIXIES. Nebo jednoduše oběma.http://www.crazydiamond.cz/poppy_negative_spaces_recenze/3403http://www.crazydiamond.cz/poppy_negative_spaces_recenze/3403janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Americká zpěvačka Moriah RosePereira, vystupující už dekádu pod uměleckým pseudonymem POPPY, rozhodně nakonci loňského roku zabodovala. Přišla totiž se svým jižšestým, avšak po všech stránkách nekompromisním albem, kterése jeví být moderním hudebním manifestem plným hitovek, jež mají daleko do banality. Oscilují na široké škále mezijemnou synthy-popovou nekomplikovaností, přes rockové vypalovačkys decentním elektro-industriálním odérem, až po deathcoreovébouře plné nervnosti a riffových dřípanců. Celý materiál působípo zvukové stránce moderně, zároveň však si k ani jednomu zesvých stylových pólů nerazí cestu prvoplánově. Z vyznění a dramaturgie skladeb je poznat především potřeba znít kompaktně. A tak tvrdím,že tohle dílo má zkrátka charisma a podstatné u něho je, žeskladby mají přes stylovou pestrost kvalitu a nepůsobí rozháraně. Samotná zpěvačka, která před dvěmatýdny oslavila třicáté narozeniny, rozhodně není žádnouzačátečnicí, naopak za sebou má mnoho zkušeností. Vždyť jejívlastní diskografie je budovaná po krůčcích a čítá již šest řadových položek. Zpěvačka se nedávno dokonce blýskla spoluprací s oslavovanými kometami moderní agresivní hudby KNOCKED LOOSE (za mne neposlouchatelná záležitost), u nichž si vystřihla screamový part v rámcijejich psycho skladby „Suffocate“. Coby producent byl k její aktuální desce „NegativeSpaces“ přivolán bývalý, skladatelsky vždy velmi aktivní klávesákod BRING ME THE HORIZON - Jordan Fish a na výsledku je to sakraznát. Dokonce se nezdráhám tvrdit, že právě POPPY vyslala dosvěta silnější album, než tomu je v případě comebackovýchLINKIN´PARK. Rozhodně jde v případěPOPPY o materiál méně svázaný zvyklostmi mainstreamu, byť se v některých okamžicích jeví ještěpopovější než ten od Shinodovců, v jiných ovšem naopak nakloněný patřičným dávkámjedu.Vlastně zde není příliš skladeb, okterých by se dalo mluvit jako o výplni, a materiál je tak schopen posluchače zaujmout bezprostředně a s patřičnou silou. Jestlisongy jako „The Cost Of Giving Up“ nebo „Nothing“ spojujírockově alternativní prostředí se skoro až nu-metalovouchytlavostí, a ve svém crossoverovém výsledku tak působí vcelku rafinovaně,vrstevnatě, přesto však velice vábivě, pak třeba elektro-popové tucky „Crystallized“ nebo „Push Go“ definují pojem stadiónových fláků bez zástěrek mířících přímo do žebříčků. Právě vnich jsem si uvědomil špičkovou produkci, docela nebojácnou dramaturgii a obstojnou zvukovoustránku tohoto díla, neboť právě tyhle přímočaré a posluchačskynenáročné kusy vyvažují terén mezi ostatními divočárnami.Navíc je v nich poznat, jak chytře se zde pracovalo v rámcimelodických linek a aranží.Ty nejzběsilejší a nejhněvivějšímomenty posluchač zažívá skrze deathcoreové fláky jako „They´reAll Around Us“ nebo „The Center´s Falling Out“, naopak ležérně a odlehčeně působí kytarové vypalovačky jako titulní „Negative Spaces“nebo snad nejhymničtější flák „New Way Out“, kde POPPYdokonce hlasově připomene Courtney Love z HOLE. Hlas zpěvačkyrozhodně nepůsobí tuctově, ale naopak je poznat, že jde oosobitou umělkyni, která do svého lákavého skladbovéhokoktejlu dokáže dostat osobitý pěvecký feeling. Tohle je rovněžpotvrzeno prostřednictvím pomalé atmosférické skladby„Surviving of Defiance“, která mi zní jako vymazlená poctasnovému výrazu sacramentských kingů DEFTONES. Zpěvačka POPPY jezkrátka plná potenciálu, u něhož věřím, že ještě nebyl v plné šíři odkryt a představuje na současné komerčněji laděnérockové (potažmo metalové) scéně za Atlantikem velké osvěžení. Silnázáležitost!http://www.crazydiamond.cz/gouge_away_deep_sage_recenze/3402http://www.crazydiamond.cz/gouge_away_deep_sage_recenze/3402nobody@nothing.com (Tomáš)Floridští GOUNGE AWAY na svém třetím albu „Deep Sage“ přicházejí s velice zajímavým konceptem vycházejícím sice z hardcoru, ale brilantně surfujícím v moři plném různých stylových a žánrových vln, a to vše navíc podpořeno skvělým zvukem. Ideologicky mi lehce připomínají MADE OUT OF BABIES, ale nebojí se hudebně výrazněji rozkročit, a přitom deklarativně neustále zůstat pevně usazeni na alternativní scéně. Zároveň má kapela výrazný aktivistický rozměr a snaží se podporovat různé lokální spolky a charity.Kapela vznikla už před více než deseti lety. Po dvou EP vydaných vlastními silami v roce 2016 vydávají u malého vydavatelství debut „Dies“. Zároveň intenzivně koncertují a jako předskokany si je zvou na své turné třeba TOUCHÉ AMORÉ nebo CEREMONY. Druhé album „Burnt Sugar“ z roku 2018 upevňuje jejich pozici na scéně, sbírá slušné kritiky a otevírá další koncertní možnosti, včetně turné s DRUG CHURCH. Docela trvalo, než se propracovali k albu číslo tři, ale myslím, že se čekání vrchovatě vyplatilo.Pětice vedená drobnou charizmatickou zpěvačkou Christine Michelle nám v klasické sestavě dvou kytar, basy a bicích předkládá na ploše 34 minut jedenáct dravých songů, plných střídaní klidných a hlasitých ploch, správně dávkovanou agresí vyvažovanou někdy psychedelickými, jindy hloubavými pasážemi s temnějším nádechem. Nedovolil bych si je zařadit do škatulky melodického hardcoru, na to jsou jejich konstrukce relativně málo „popově“ přímočaré, ale proti klasickému štekanému/rapovanému hardcoru je to zpěvné až až. Silně evidentní je na jejich skladbách ale vliv noise rocku, s tím, že při pozornějším poslechu se ze špinavého a dřevního zvuku vynořují i reflexe na grunge, stoner nebo až sludge metal. Nezaleknou se ale ani moderního indie nebo alternativního rocku a samozřejmě nezapomenou na punkrockový a hardcorový drive. Kontrasty jsou skutečné a dodávají albu na pestrosti, přičemž nikdy nemám pocit, že by to všechno nebylo přirozené. Třeba úvodní nemelodická „Stuck In A Dream“ s mohutným nástupem bicích, rozjetá do prudkého rytmu přiživovaného agresivním řevem, versus závěrečná šestiminutová „Dallas“, působící jako dva songy v jednom. Obě části jsou ale příjemně melodické, s devadesátkovým feelingem a táhlými refrény, které znějí, jakoby je zpívala Kim Deal z PIXIES a Santiago ji doprovázel s nejšpinavějším kytarovým efektem, který na svých pedálech uměl nastavit. Pohodový alternativní rock v příjemném středním tempu je krásnou tečkou na konci alba.Velkou zásluhu na pestrém výsledném dojmu má samotná Christine a její zpěvácké kvality. Od téměř animálního agresivního řevu, přes drásavé noiseové skřeky, naléhavě pevný rockový vokál, až po jemný, téměř křehký čistý zpěv zvládá vše. Její songwritting často pracuje s jednoduchými, repetitivními refrény, hypnotizujíc tak posluchače a zdůrazňujíc hlavní poselství písní. Jakoby se nám něco snažila vtlouct do hlavy, buší a buší. Zvukově jsou dominantní kytary a bicí, trochu více prostoru bych dal base, zdá se mi zbytečně v některých skladbách utlumená v mixu. Přitom hraje velice zajímavé linky a efektivně přispívá k bezchybné rytmice. V „Idealized“ ale dostává více prostoru a tak se mi to líbí.Song samotný zní jako by se potkali PIXIES, SONIC YOUTH, MADE OUT OF BABIES a ještě se to celé namočilo do grungeové polevy. Je košatá, plná různých odboček, zvuků, zvratů i pořádně temná. Skvělá je i následující titulní „Deep Sage“, kde psychedelická sloka dává tušit, že se něco zajímavého bude dít. A to něco je jednoduchý, ale brutálně energeticky natlakovaný grungeový refrén. Do klidnějších vod vplujeme s „A Welcome Change“, příjemným melodickým alternativním rockem devadesátkového střihu. Když už zmiňuji melodičtější věci, indie-rocková „Maybe Blue“ s houpavým a hravým rytmem, je další kandidát. Její uvolněnost a až pozitivní atmosféra je ale spíš výjimkou, většina alba se nese ve vážném módu. A z druhého konce škály vezmeme třeba „No Release“ - rychlý a ostrý hardcore, „The Sharpening“ - zemitý stoner metal plný rozervaných a nervních riffů a kytarových vyhrávek připomínajících ranného MARILYNA MANSONA, včetně řevu plného násilí a zloby, nebo přímočarý špinavý punk rock „Spaced Out“. Že se nebojí trochu i experimentovat ukazuje „Newtau“, kde skutečně nevíme, jestli to má být balada na udobření nebo nastavení zrcadla s výčtem všeho zlého. Ty přechody mezi křehkým, téměř zamilovaným zpěvem a nasraným řevem jsou zajímavé a svým způsobem až fascinující.„Deep Sage“ je jedno z alb, která mě na první dobrou nechytlo za uši. Ale jak jsem se k němu vrátil, začalo se velice rychle otvírat a ukazovat svojí sílu a krásu. Je špinavé, je alternativní, ale zároveň velice dobře poslouchatelné, přiměřeně pestré a s vlastním ksichtem.http://www.crazydiamond.cz/king_diamond_the_graveyard_recenze/3401http://www.crazydiamond.cz/king_diamond_the_graveyard_recenze/3401janpibal@crazydiamond.cz (Stray)S předchozím albem „The Spider´sLullabye“, dle mého, skončila klasická stará éra KING DIAMOND a ta nová byla zahájena právě následovníkem „The Graveyard“,takže ačkoliv Pavoučí ukolébavku dělí od desky „The Eye“celých pět sezón a zároveň její hřbitovní následovník vyšelpouhý rok a půl po ní, pořád jí chápu jako dozvuk starýchčasů. S „The Graveyard“ se dostavilo mnoho jiného a celkovědesku vnímám jako v diskografii mistra zlomovou záležitost,prostřednictvím které byla zahájena zcela nová etapa. Nezastírám, že jsem si na materiál z roku 1996 musel nějakou dobu zvykat.Jestliže největší posluchačskourozkoš zažívám při večerním domácím pouštění alb „Them“a „Conspiracy“, když jsem pohodlně usazen v přítmí pokoje ase skleničkou červeného v ruce se nechám unášet panoramatickými proudy hudebního dějství, ve kterém šlape každý i ten nejtitěrnější detail, pak přiznávám, že v souvislosti s poslechem „The Graveyard“ jsem zprvu čelil doslova nekomfortním pocitům vyvěrajícím z celkového nepohodlí toho,jak je celé tohle dílo pojato. Příběh je naprosto šílený,perspektiva z jaké je nasnímám se navíc ukazuje být velmi detailní,jakoby posluchač tentokrát čelil ději z bezprostředníblízkosti, nikoliv jako u minulých alb, kdy jakoby sledoval zpovzdálí plynoucí film. Zvuk na „The Graveyard“ jevycizelovaný, avšak suchý a tvrdý, zbavený baldachýnůprostorovosti a vstupů cinkrlátek minulosti. I Kingův psychopatický hlas zdevíce odpovídá surovějšímu naladění, takže zpěvák budí dojem spíše emocionálně nestabilního šílence, než umělce, kterýsvým mistrovstvím vymalovává albový prostor. Přesto všechno je „TheGraveyard“ velmi úspěšným projektem, který ve své době zabodoval, prodával se nad výsost znamenitě a představoval už vroce 1996 silné a přelomové album, zahajující zcela novou etapukariéry dánského zpěváka.Stále existují fanoušci, kteří„The Graveyard“ považují za velmi kontroverzní počin, kterýje podivnou odbočkou už tak šíleného zpěváka k ještě většímušílenství a mají s poslechem alba problémy, na druhou stranu je zde i početný zástup těch, kteří hovoří o jednom zabsolutních vrcholů Kingovy kariéry. Naštěstí nepatřím ani dojedné skupiny, ale dokážu přijmout z obou pólů určité názorovépodněty. Zvukově jde o zcela jiný typ nahrávky, nežpředstavovala skvostná díla osmdesátých let, ale i onadevadesátková strohá tvrdost Kingovy slušela. Materiál byl zvukově poplatný době a ošetřen ve špičkových studiových podmínkách. Příběh je naopak snad nejšílenější za celoukariéru Kima Bendixe, a to tak, že si říkám, že by zpěvákopravdu měl co nejrychleji navštívit odborníka. Deska jenaplněna naprosto extrémními vokálními přechody a opravdušílenými falzety, které znázorňují absolutní vyšinutíhlavní postavy a celkově pak, i díky orchestrálním předělům a vsuvkám (především „Whispers“ a „Up From The Graves“), působí spíše jako hororovýmuzikál. Celková zvrácenost a temnota díla rozhodně však stojína lyrické náplni příběhu, přibližme si ji.V této story je Kingova postavazaměstnancem nemorálního starosty McKenzieho. Znápravdu o tom, jak jeho šéf obtěžuje svou nezletilou dceru Lucy.King o tom nemlčí, ale u soudu starosta označí Kinga za šílencea pomocí lstí jej dokáže dostat do blázince v místě zvaném Black Hill. Stejnojmenná úvodní skladba popisuje duševní stavnašeho hrdiny a jeho pocity z neoprávněného umístění doústavu. King však záhy utíká a usazuje se na místním hřbitově. Čeká a plánuje pomstu. Ve stavu skutečného šílenství věří,že když stětím hlavy zabije lidi, kteří v noci zrovna prochází jehohřbitovem, že se jejich duše natrvalo usídlí v jejich hlavách abude dál žít. No nevím k čemu jinému slouží tahle příběhovákonstrukce, než k znázornění absolutní úchylárny, ale budiž.King zosnuje plán jak unést McKenzieho dceru Lucy, aby se pomstilstarostovi. Plán se mu po jejím pronásledování ve škole dařía tak nebohou dívenku přivádí, jak sám tvrdí, na svůj sladkýhřbitov. King zde začne kopat sedm hrobů a v jednom z nich hodlápohřbít Lucy. McKenzie dostane od Kinga ultimátum,že pokud nedorazí v noci na hřbitov, Lucy bude mrtvá. King pohřbíspící Lucy do jednoho ze sedmi prázdných hrobů a přitom jízpívá ukolébavku, aby se cítila lépe. Starosta je po příchoduna hřbitov omráčen a když se probere z bezvědomí, dá mu Kinglopatu a řekne mu, aby vykopal svou dceru, má však jen tři pokusyna sedm hrobů. Třetí je správný a starosta zde nalézá svouspící dceru, ta se po probuzení stává hybnou silou gradace příběhu, naKinga totiž shodí rozbitou skleněnou tabuli z okna místní kapličky a ta mu usekne hlavu. Stane se krátce potom, co McKenzie umírá ve vykopaném hrobě. Legenda o duších natrvalo žijících v useknutýchhlavách se ukáže jako pravdivá, protože Kingova živá hlavavyzývá Lucy, aby ho neopouštěla. Když ze hřbitova dívkaodchází ke Kingově úlevě si vezme jeho hlavu dobatohu. King ji tak může před zlými lidmi navždy chránit.Už od úvodního riffového běhu v„Black Hill Sanatorium“ je zjevné, že došlo po zvukové astylizační stránce ke změnám. Deska působí velmi nekašírovaně, intenzivně a bezprostředně. Ukotveněji působící instrumentace maká jakmá, King oslňuje naprosto nemocnými vokálními proměnami a příběhje posléze na mnoha místech zkrášlen až muzikálovouorchestrací, plnou teatrálních předělů a vokálních vsuvek. Následná „Waiting“ podtrhuje onu dynamiku díla, kdy se nešetří naproměnlivosti, ale vše působí jaksi přízemně a vzdálenénadpozemské historizující aury alb minulosti. Kde dříve byla romantická vyhrávka či teskné sólování, tam nyní nastupuje ostrý riff. KING DIAMOND poloviny devadesátýchlet jakoby si razit cestu skrz patologické jevy provázející konání šílených lidí a surovou realitu a tomu je přizpůsobeno i celkové vyznění nástrojů. „Heads on the Wall“působí jako procítěný a táhlý chór, který se zprvu můžezdát baladou, ale jde spíš o houpavé rozjímání, jehož atmosféra se nachází někde mezi hororovým blues a rockovýmmuzikálem, který má v refrénové části punc šílenství a to především díky vokáluKinga. Povzbudivě cválající „I Am Not Stranger“ je jednou znejhymničtějších písní díla, není náhodou, že její náplní je právě Kingova touha získat důvěru Lucy a vlákatjí do pasti. Andy LaRoque spolu s Herbem Simonsenem kytarově perlía především Andy zde opětovně dodává naprosto luxusní sóla,což se samozřejmě týká většiny písní. Jestli nějaká skladba působí jakovystřižená z rockového muzikálu, pak je to „Digging Graves“a to díky svému směru k teatrálnosti a orchestrálněji vedenýmpasážím. Má úplně nejoblíběnější píseň na albu se jmenuje „SleepTight Little Baby“ a jde o mocnou ukolébavku naplněnou naléhavostí. Tahle pomalá věcfunguje jako teskná, monstrózní suita, během které Kingpodává svůj nejlepší výkon. V další kolébavé plačce„Daddy“ se hodně využívá kláves. I když song osciluje aždo hněvivě vedených pasáží, pořád jej vnímám jako zjemněníalba a vyvážení jeho surovější riffové stránky. Ostřejšímsongem je naopak „Trick Or Treat“, který rovněž řadím ktomu nejlepšímu, co deska nakonec nabídne. Album končí lyrickýmskvostem, písní „Lucy Forever“, která platí jako promakanáshrnující overtura hodinu trvajícího díla. Deska „The Graveyard“ patří mezi nejprodávanější díla zpěvákovi kariéry a ve své době vzala útokem prodejní žebříčky ať už ve Skandinávii nebo Jižní Americe. King navíc desku podpořil dlouhým koncertním turné. Osobně na tomhle přelomovém díle oceňuji hlavně onu odvahu přijít s trochu jinýmvýrazem a zvukovým kabátkem své tvorby. Sám mám samozřejměradši starší díla, ale i tak album chápu jako velmi kvalitní zásek, v němž zpěvák naznačil nové možnosti a znamenitě obešel prostor,ve kterém by padal mezi vyčichlé umělce osmdesátých let, opakující stále dokolatotožné mustry.  http://www.crazydiamond.cz/50m_znak_nadechnout_se_recenze/3400http://www.crazydiamond.cz/50m_znak_nadechnout_se_recenze/3400nobody@nothing.com (Tomáš)Co se stane, když do hardcoru pustíme melodii a ostré kytary zjemníme emo nebo indie rockem? Vznikne sakra dobře poslouchatelný hudební základ, který pak už stačí jen doplnit o výborné a smysluplné texty a máme vyhráno. Einfach, ne?Začátkem prosince trochu nenápadně Kabinet Records vydaly debut kapely 50M ZNAK „Nadechnout se“. Tato relativně nová pražská formace je dalším z mnoha projektů, ve kterých se objevuje legendární Banán (BALACLAVA, HANBA, KOVADLINA, LAHAR, THULSA…). Známá postavička domácí hardcore scény, jenž se ale zdaleka nedrží jen v těchto vodách a nemá problém si zařvat ani v metalově orientovaných projektech. Protentokrát si kolem sebe vytvořil bandu s punkovými kořeny, a rozhodli se vydat směrem k mainstreamu. Rádio nezapínejte, tam je určitě neuslyšíte. Stvořili ale na své poměry výjimečně přístupný, melodický a civilně působící materiál. Moderní indie punk rock, s prvky alternativního rocku a s emo nádechem. Zní to aktuálně, příjemně se to poslouchá a zároveň jasně víme, že jsme pořád na nezávislé straně barikády. Kromě Banána sestavu doplňují dva kytaristi, podporující ho i pěvecky, Váša a Květák. Basu má na starosti Kuba, bicí a perkuse Myšel. Všechno jsou to zkušení harcovníci působící v různých jiných punkových/hardcore kapelách, jejichž názvy mi ale nic neříkají. Přiznávám, že tuhle scénu nesleduji detailně a spíš ke mně občas prosákne něco zajímavého. Co mě ale vždycky bavilo, to jsou Banánovy texty. Jsou zajímavé, mají v sobě sdělení, myšlenku i poselství. A dokáže i revoluční hardcoreová prohlášení podat nepatetickým a uvěřitelným způsobem. „Nadechnout se“ je ale jiné. Tohle není deska burcující k revoluci, obviňující společnost z různých neduhů nebo brojící proti nespravedlnosti světa. Tohle je deska o životě, o úplně obyčejných věcech, které každý z nás dnes a denně řeší. Je to osobní, je to civilní, a je to i celkem pozitivní. Smutek, pochybnosti, strach nebo láska k životu patří. Stejně tak jako drobné radosti, přátelé, a víra v budoucnost. A když už se to teda dělá civilně, tak Banán ubral i ze svého řevu, a začal více zpívat. Nebo spíš našel optimální kompromis mezi zpěvem a řevem, který mu zároveň umožnil lépe přenést pestrou škálu emocí v textech i do hudby samotné. Produkce se ujal Amák, v jehož studiu Golden Hive se i točilo. A z této kombinace poslední dobou lezou zvukově velmi příjemné věci. Máme tady výbornou rytmiku, kdy u bicích je možná o fous výraznější kopák než by musel být, ale zase kotle jsou nádherně hluboké a dunivé, jako bych je měl postavené hned vedle svojí hlavy. Výborná je i basa, jasná a čitelná. Kytary jsou tak správně zašpiněné, ale zároveň umí být i punk rockově agresivní, nebo i hřejivě cinkavé směrem k emo indie rocku. V rámci dramaturgie skladeb je jim dopřáno dost prostoru, aby pomáhaly budovat atmosféru, podobně jako se to dělá v žánrech s předponou „post“. Celé album je velice vyrovnané, prakticky bez slabých momentů. Titulní „Nadechnout se“ je výborná indie rocková pecka s punkovým nádechem. Skvělý riff, mohutná basa, slušné doprovodné vokály. „Racci“ stojí na střídání kytarových nálad, které song pravidelně zjemňují nebo naopak ženou do agresivnějších poloh. Máme zde i agresivnější punkrockové jízdy jako „Ibalgin“, s nekompromisním drivem a velice trefným textem „Milion věcí mě přestalo trápit, asi tak tři začaly“. Umí ale i ubrat z tempa a zabrousit do teritoria melodického alternativního rocku. Banán sám říká, že to někdy může znít jako MŇÁGA A ŽĎORP. A skutečně „Hodiny“ zvukově znějí jako špinavější verze FOO FIGHTERS, melodicky a textově zkřížené s MŇÁGOU. „Občas myslím na to, co asi děláš, už se neptám, co dělat máš“ – nezní vám to jako poetika Petra Fialy? „Čechrava“ nás pro změnu vezme do teritoria roztěkaného indie punk rocku blízkého třeba POVODÍ OHŘE. Můj favorit je „Kim Gordon“. S tím songem si skutečně vyhráli. Trubka na úvod, trubka v závěrečném zvukovém bláznění. Vybrnkávaný úvod v metalovém stylu. Poctivý hardcore punk, odlehčený text o nákupním seznamu na ledničce. Je na něm třeba 6 rohlíků, barva na vlasy a nová deska Kim Gordon (no nevím, já neměl sílu ten album doposlouchat, ale všichni jsou z ní paf…). Krásná melancholická „Protisoumrak“ kromě zajímavého názvu nabízí další porci pozitivně laděného alternativního rocku, dospělého, smysluplného. Téměř až k power popu inklinující „Uchem jehly“ dokazuje, že kapela s absolutní lehkostí nemá problém uhrát ani tento styl na úrovni a s grácií. Žádná patetičnost, žádný trapný pocit. A opět texty plné krásných obratů, kde se ptá „Nejsou ale iluze o tom, aby jsme je ztrácely?“. Moderní indie rock „Pojď se mnou“ má nádech americké scény, výrazná basa jištěná z pozadí kytarami, jednoduchá a přímočará melodika, tady je všechno jak má být. Závěrečná divočejší emo punková „Peřeje“ dává důstojnou tečku za tímto parádním albem.„Nadechnout se“ je velice příjemné překvapení a další díl do skládačky skvělého roku 2024 na domácí hudební scéně. Skvělé texty, živelnost, parádní zvuk, těžko hledám slabiny. A vlastně je ani nechci hledat, proč taky? Album je vynikající.http://www.crazydiamond.cz/pixies_surfer_rosa_recenze/3392http://www.crazydiamond.cz/pixies_surfer_rosa_recenze/3392nobody@nothing.com (Tomáš)Prakticky okamžitě po vydání prvního EP „Come On Pilgrim“ nahnal Ivo Watts, majitel labelu 4AD, PIXIES znova do studia s jasným úkolem – nahrát plnohodnotný debut. Ačkoliv původní plán byl vrátit se na místo, kde se nahrávalo EP, jisté neshody s domovským producentem vyústily v hledání jak nového studia, tak producenta. Watts doporučil zvukového inženýra a producenta (on ale tohle pojmenování vždy odmítal) jménem Steve Albini. Karty byly rozdány, legenda se začíná rodit.Zvoleno bylo studio Q Division v Bostonu, kam se kapela s Albinim v prosinci 1987 na deset dní nastěhovala a pustila se do práce. Albini sám osobně je velice zajímavá figurka. Hrdina DIY scény, s radikálními názory na hudební průmysl, kterých se ale celý život držel a nikdy neuhnul. Vyznavač syrového a autentického nahrávání, které mělo zachytit pravou podstatu kapely ve formě co nejvíc blízké živému hraní. Zásadně odmítal jako nemorální brát si z alb, na kterých pracoval, tantiémy. Vždy si nechal zaplatit jen za práci samotnou. Jen pro zajímavost, nahrávání „Surfer Rosa“ přišlo na 18 tis. USD, Albini z toho dostal 1,5 tis. USD. Jeho pověstná efektivita se projevila i teď. Dle vlastních slov mohli album nahrát klidně za 7 dní, ale když už bylo studio zaplaceno na 10 dní, tak se uvolil lehce experimentovat a zjistit, jestli z toho vyleze něco kloudného. Třeba když Kim nahrávala vokály pro „Where´s My Mind“ a „Gigantic“, přesunuli záznamovou aparaturu do koupelny studia, aby ve zvuku docílili větší prostorové echo. Jen pro vysvětlení, studio bylo situované v budově staré fabriky, a koupelna byla dimenzovaná pro desítky dělníků.Album nakonec obsahuje 13 skladeb v celkové stopáži lehce přes 33 minut. Nahrávání šlo rychle od ruky, kapela měla songy, ty songy měla nacvičené, byla motivovaná a natěšená. Nahrávala přece svůj plnohodnotný debut! S Albinim se poprvé setkali den před začátkem natáčení. Dali kafe, pokecali a zítra se šlo na věc. Ačkoliv nikdy nebyli primárně punkovou kapelou, jejich filozofie k tomu měla blízko. Chtěli se jasně vymezit proti mainstreamu prezentovanému primárně na MTV, stát pevně na „správné“ straně barikády. Být součástí scény, kde jsou ty „cool“ kapely. To jim dávalo dostatek tvůrčí svobody jít prakticky každým směrem, který je zaujme. Od prvních tónů je jasné, že proti prvnímu EP je tady vše lepší, větší, propracovanější. Kapela udělala za krátký čas obrovský progres a nejednou ze sebe na albu vydala to nejlepší, co kdy vytvořila.Ačkoliv je hlavním autorem nadále Black Francis, jeden song připraví společně s Kim. A ne ledajaký! Giganticky skvělý flák „Gigantic“ nám odhalí skladatelský potenciál Kim, která se kromě toho výrazněji prosazuje i v dalších aspektech alba. Její basa zmohutněla a vystoupila do popředí. Stylově sice neoplývá hráčskou virtuozitou, ale kompenzovala to nápaditostí a drivem. Její vokální harmonie jsou všudypřítomné, skvěle doplňují Blackové hlasové kreace, někdy zjemní jeho nervní hulákání, někdy naopak souzní ve stejné náladě, ale vždy jsou pro písničku přínosem a posouvají ji na další úroveň. A v několika písních dokonce převezme i hlavní vokál a dává to s přehledem a bez zaváhání. V budoucnu to ale ještě nadělá zlou krev a povede to až k rozpadu kapely. Ale nepředbíhejme.Zvuk alba je proti předchůdci výrazně kvalitnější, čistší, jasnější a taky velkolepější. Nadále se pohybujeme na nezávislé scéně, takže trochu té alternativní špíny a lo-fi nádechu zde bude samozřejmě už z principu věci. Albini se držel svých produkčních zásad a snažil se zachytit syrovou, nefiltrovanou energii kapely a její autentickou estetiku. Myslím, že ho musíme pochválit, povedlo se na jedničku. Kurt Cobain později označoval toto album za jednu z největších inspirací pro „Nevermind“, jeho zvuk, energii, živelnost. I proto si vybral Albiniho pro spolupráci na „In Utero“. Fantastické jsou bicí. Vytažené dopředu, s neobvykle hlasitým rytmičákem a úderným kopákem. Deska skvěle odsýpá, je i celkem pestrá, i když ke konci se pár průměrnějších kousků přece jen objeví. „I´m Amazed“ mi přijde lehce nedopracovaná, trochu nudná je i závěrečná „Brick Is Red“.V textech Black opět servíruje vydatnou porci Lynchovského surrealizmu. Pod slupkou černého humoru a psychedelických konstrukcí se ale často řeší závažná témata – náboženství, sex, incest, duševní poruchy i nemoci. A nebo prostě jen to, jak ho při potápění na dovolené honila malá rybička. A je zde i song věnovaný superhrdinům („Tony´s Theme“), tak populárním v americké popkultuře.Asi nejde začít jinak než u dvou megahitů, které mají pro alternativní kytarovou scénu větší než historický význam, a z PIXIES udělali už zřejmě navždy nesmrtelné legendy. „Gigantic“ je na poměry kapely vyzbrojena až nezvykle epickým textem, pojednávajícím o voyerismu, jehož příčinou je společensky neakceptovatelná přitažlivost učitelky ke svému žákovi. David na bicích jednoduše odpočítá takt a následně uvolní prostor ikonické basové lince s nádherným plným a měkkým zvukem. Do toho z pozadí, jakoby z hloubky nějakého sklepení doléhá Blackovo žadonivé „aaah-aaah“. Krásně čistý a jasný zpěv Kim s jednoduchou, a přesto dokonalou melodií nás ukonejší do klidu a pohody. Ale jen do chvíle, než se opět přidají bicí a drásající kytara. Písnička začíná růst, nabírat na síle, otevírat se. A pak to vybuchne v perfektním refrénu. Tohle nemá chybu. Gigantické! V závěrečné hlučné instrumentální dohře pak objevuji zvuk klavíru, jako kdyby na klávese jen drželi jeden tón. Ani internety tohle moje dilema nerozsekly. V diskuzích má podobné podezření několik dalších kolegů, ale proti tomu stojí historická fakta, která tvrdí, že kapela použila klávesy až na dalších albech. Naproti tomu „Where Is My Mind“, proslavená díky Fincherovu kultovnímu filmu „Fight Club“, je psychedelickou podmořskou jízdou, kde posluchač skutečně váhá, jestli je to jen zhudebněný mikro příběh z dovolené, nebo výsledek požití omamných látek v množství větším než malém. Opět ikonický úvod, který ocejchuje celou píseň. Kim a její z hloubky přicházející „oooh-oooh“, rázně utnuté Blackovým rozkazem „Stop!“ a nástupem popově vlídné akustické kytary. A pak mohutné bicí, znova masivní basa a ostrá fidlující kytara. Song se postupně přelévá jakoby unášen mořským proudem, chvíli hlasitěji, chvíli klidněji, někdy na vlně nahoru, pak zase dolů. V mezihře nám krátké, ale úderné kytarové sólo, doplní ještě údernější ikonický bubenický přechod. Z písně srší pozitivita, bezstarostnost, možná i proto je oblíbeným zdrojem různých cover verzí.První čtveřice písní je obdařena agresivními a bojovnými názvy a hudební stránka nezůstává moc pozadu. „Bone Machine“ je dokonalý otvírák. Nejdřív čistý beat bicích. Živý a syrový. Pak se přidá jednoduchá basa, následně i špinavá kytara. Až je stroj na hluk pořádně zahřátý, přichází zpěv, harmonie, melodie. Tempo je několikrát přerušené jemnou, téměř a capella vokální vsuvkou, aby se následně zase vrátilo k původní rychlosti a drsnosti. „Break My Body“ pokračuje v nastoleném trendu, přidává nápadité vsuvky do basové linky, které přidávají na grádech v těch správných momentech. Až k noiseovým teritoriím se vydává Santiago se svým nervózním kytarovým vyšíváním a dotváří skličující atmosféru. „Something Against You“ přitopí pod kotlem a zběsile se žene vpřed, podpořena nesrozumitelným Blackovým skřehotáním. Noisepunk? „Broken Face“ pak zahájí teatrálním ironickým recitováním, ale vyklube se z ní velice příjemná melodická, a zároveň taky rychlá a agresivní punkrocková skladba. Odlehčenější „turistická“ „River Euphrates“ nás opět hezky oblbne, že to bude pohodový výlet. Křik a agresivní zpěv v refrénu nás ale rychle srovnají do latě. Ukázkový příklad vokální spolupráce Blacka s Kim. Pěkně ujetý je „Cactus“, stylově snad stoner rock´n´roll. Jednoduchá rytmika je pevná jak AC/DC v časech největší slávy. Co dělá song zajímavým je opět vokální představení ústřední dvojice. Blackovo teatrální přehrávání, pak někdy až téměř dialog s harmoniemi Kim, výborně vystihuje text, v kterém trestanec žádá od své milé, aby si rozřízla ruce o kaktus, krví potřísnila svoje oblečení, a to mu poslala do basy. Co s tím plánuje dělat se bohu(dík)žel nedozvíme. Ještě jednu libůstku schovali do songu. Po třetí sloce se z pozadí ozývá hluboký mužský řev (spoluvězeň?). Nikdy jsem to moc nevnímal, ale vykřikuje písmena „P, I, X, I, E, S“. Opět zde máme i dva španělsky zpívané příspěvky. „Oh My Golly!“ je novinkou, hodit text do angličtiny, mohlo by to být i celkem fajn. „Vamos“ se objevil už na prvním EP, teď ho nahráli znovu v lepší a údernější verzi.Album vychází v březnu 1988 a opět rezonuje víc na starém kontinentě, kde sbírá velice pozitivní kritiku. Věhlasné britské hudební médium Melody Maker jej dekoruje albem roku. V Americe je přijetí taky pozitivní, ale album zde zdaleka nedostává takovou mediální pozornost, jakou by si zasloužilo. A opět zde máme distribuční problémy. Prvních šest měsíců po vydání bylo k dispozici jen jako import z Evropy, až následně se povedlo rozjet normální distribuci přes Rough Trade Records a pak i přes Elektru. Evropské turné s THROWING MUSES jejich pozici dále upevňuje a zároveň se při něm seznamují s Gilem Nortonem, který bude produkovat jejich následující alba. Vše není ale jen růžové. Mezi Blackem a Kim začíná růst napětí. Taková klasická chlapská ješitnost. Kim se stává miláčkem publika, zajímají se o ní novináři a Black se cítí nedoceněný. Je to jeho kapela, on je téměř výhradním autorem, on má být přece ten adorovaný. A výběr „Gigantic“ za singl tomu už vůbec nepomůže.http://www.crazydiamond.cz/mercyful_fate_into_the_unknown_recenze/3399http://www.crazydiamond.cz/mercyful_fate_into_the_unknown_recenze/3399janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přestože je dodnes „Into The Unknown“ komerčně nejúspěšnějším albem MERCYFUL FATE, paradoxně si myslím, že je po řadě perfektních prací zároveň prvním jejich dílem, kterému schází vážnější smysl pro osobitost a uměleckou nadstavbu. Fakt, že se album v roce 1996 velmi dobře prodávalo, byl akorát důsledkem skvělého jména kapely, z čehož novinka těžila především díky předchůdcům. Jestliže comebacková deska „In The Shadows“ nabídla mimo jiné progresivněji laděné kompozice a platila za sebejistý umělecký návrat legendární heavymetalové kapely, pak o rok a půl mladší následovník „Time“ vsadil všechno na přímočaré hitovky s temnou aurou. I tahle přímočará jízda z roku 1994 však neměla chybu. „Into The Unknown“ žádnou z těchto charakteristik zas až tolik nenásledovalo, naopak pro mne představovalo další krok k zjednodušování klasické výrazové formule, ovšem bez závažně nových vitamínů. Album si to nedělalo složité a spojovalo obvyklé vlastnosti zvuku MERCYFUL FATE takřka bez podnětných inovativních momentů (až na pár detailů, které si probereme níže v třetím odstavci).Deska vyšla v druhé polovině srpna 1996 a v dané sezóně patřila jen mezi málo heavymetalových alb, kterým se dostalo náležité pozornosti (HELLOWEEN, MANOWAR, KING DIAMOND, SKYCLAD...). Možná právě díky tomu byli MERCYFUL FATE tak na očích a po komerční stránce uspěli, v ranku melodické heavymetalové hudby toho totiž až tolik nevyšlo. Největší slabinou „Into The Unknown“ je předvídatelnost skladeb a jejich vyznění. Desce, která je posledním zápisem kytaristy Michaela Dennera v řadách této kapely, totiž chybí výraznější přidaná hodnota. Což o to, jde pořád o povedené dílo, kde si stále dokážu najít několik obstojných fláků, ale desce schází zásadní vrcholy a nosná linie. Po skladatelské stránce znovu převládají skladby Hanka Shermanna a samotného Kinga Diamonda, který již rok dělil svůj čas mezi aktivity MERCYFUL FATE a svůj sólový band. Právě album „The Graveyard“ od KING DIAMOND tehdy vyšlo jen o měsíc déle než „Into The Unknown“. Obě kapely poté na počátku roku 1997 vyrazily na společné evropské turné, které zavítalo i do Prahy, kde mu mohla aplaudovat zaplněná Malá sportovní hala na Výstavišti.Předně vypíchnu zvláštnosti. Někde jsem četl názor, že „Into The Unknown“ platí za nejvíce diamondovské album od MERCYFUL FATE, opravdu si něco podobného nemyslím. Slyším jej spíše naopak. Nebýt tradičně vynikajících sól, všechny zdejší skladby na mne působí oproti předchozím albům stroze a ořezaně. Jakoby tak trochu postrádaly onen mystický a ďábelsky velkolepý ráz předchozích nahrávek. I to by však nemuselo být chápáno jako zápor, zvlášť když se umí s minimem prostředků pracovat. Vezměte třeba houpavou námořnickou suitu „Fifteen Men (And a Bottle Of Rum)“, která se po D´Angelově basovém úvodu začne vlnit pomocí táhlého sabbathovského riffu. Právě v ní mne kapela přijde přímo obnažená na kost. Nikde ani náznak bombastu či klávesami doplněné zdobnosti, jen onen hadovitý tanec na rozlehlé vodní hladině. Tohle se povedlo. Z opačného konce spektra podivností vezměme song „Deadtime“, který King zahájí čistě a civilně zpívanou pasáží, jež mne spíše znervózńuje, než aby ukázala jakýkoliv přínos. Skladba v podstatě nudí a patří k nejzbytečnějším písním MERCYFUL FATE ever, s trochou nadsázky z ní vlastně cítím grunge. Jakoby byl dánský band ovlivněn dobovým děním na rockové scéně a podlehl módní horečce. Od Kinga Diamonda bych nikdy před tím nečekal, že by měl potřebu stát se epigonem kapel jako PEARL JAM. Nestal se, ale v této divné písni se moc nepochlapil. Zajímavé je zjištění, že obě tyto skladby jsou na desce jedinými, u nichž je autorský kredit připsán Michaelu Dennerovi.Zpět k tradici. Po poměrně otřepaném abstraktním intru „Lucifer“, představujícím zde pekelný otčenáš, se deska dostane do tempa prostřednictvím několika povedených songů. Mezi ně řadím hned úvodní duchařinu „The Uninvited Guest“, flák tradičně cválající v rychlém tempu a usazený ve víru Kingova ječáku, kytarových duelů dvojice mistrů šesti strun - Hank Shermann/Michael Denner a klopýtavých rytmů od nově příchozího Bjorna T.Holma, který platil bezesporu vždy za silný nástup do dění. Pro Michaela Dennera bylo album rozlučkou v řadách MERCYFUL FATE, pro Hanka Shermanna naopak stvrzením jeho dominantnějšího postavení v rámci skladatelského procesu. Jednou z největších hitovek se stala následující „The Ghost Of Change“, song přímočarý a chytlavý, kde se celý band bleskl skvělou vyhraností a ukázal přetrvávající potenciál. Dalším zajímavým místem byla ponurá „Listen To The Bell“, což byl jeden ze strukturovanějších kusů. Nosným momentem alba se samozřejmě stal také titulní song, kde kapela zúročila dost ze svých největších předností včetně povinné instrumentální brilance, které zde byla propůjčena jemnější podstata vyvěrající až z rocku let sedmdesátých.Mou nejoblíbenější skladbou na albu je určitě hitovka „Holy Water“. Přímočarý nájezd k chytlavosti, silné metalové kytary, skoro až strhující hymna. Co víc si přát? Jasně, MERCYFUL FATE vymysleli v minulosti spoustu lepších skladeb, ne však na této desce. Alespoň že šlo o vypalovačku, která si prostě na nic nehrála a nepřistoupila na hru s nějakým abstraktním uměním. Jediným jejím neduhem je vlastnost, která se týká vlastně celého materiálu a celé pozdější tvorby. Kingův hlas jakoby se zde prezentoval umírněněji/narušeněji, bylo v něm méně divokosti, méně kontrastů, ale rovněž i méně zdravé energie. Od tohoto alba se stali MERCYFUL FATE spíše usedlou kapelou. Závěrečná „Kutulu (The Mad Arab, Part II)“ byla ještě exotičtějším pokračováním skladby „The Mad Arab“ z minulého alba, a co se týkalo blízkovýchodních zvuků, kytarových ornamentů a tajuplné mystiky, posluchač zde dostal ještě o kousek opulentnější porci. Přestože „Into The Unknown“ můžeme považovat za zdařilou desku MERCYFUL FATE, něco jakoby mne u ní scházelo. Když o tom tak přemýšlím, mám pocit, že se ten nedostatek týká absence originální nadstavby a nějakého momentu překvapení. Deska z mého pohledu také postrádá vyložený hitový maják. Songy nejsou až tak lákavé, za což zřejmě může subtilnější hlasový projev samotného Kinga, který zde působí méně vokálně rozežraně či rozdivočele. Všechno je jinak u MERCYFUL FATE na svých místech, vše je odehráno v dobré tradici těchto dánských legend, ale té běžnosti je zde na můj vkus i na poměry Metal Blade Records vlastně skoro až příliš.http://www.crazydiamond.cz/insomnium_praha_roxy_info/3398http://www.crazydiamond.cz/insomnium_praha_roxy_info/3398nobody@nothing.com (Info)INSOMNIUM OZNAMUJÍ TOUR K 10 LETŮM „BEYOND THE SHADOWS OF THE DYING SUN“TICKETS:nejlepší cena tradičně v OBSCURE SHOPU:https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/747dále pak v prodeji u:Goout: https://goout.net/.../insomnium%2Bomnium.../sznjigx/a fyzické vstupenky u Ticketmaster--Proslulí finští mistři melodického death metalu INSOMNIUM oznamují turné „Beyond the Shadows of the Dying Sun“ k 10. výročí této stejnojmenné a naprosto zásadní desky – a sním i pražský koncert. Hymny jako „While We Sleep“, „Primeval Dark“ nebo „Ephemeral“ budou samozřejmostí. Bude to i jedna z mála příležitostí vidět INSOMNIUM opět v původní sestavě z alba, tedy s Ville Frimanem i Markusem Vanhalou na kytarách."Shadows of the Dying Sun mají v našich černých srdcích zvláštní místo. Znamenalo klíčový moment v naší kariéře a posunulo nás na novou úroveň,“ komentuje Niilo Sevänen. "Jsme nadšeni, že můžeme toto album oživit na pódiu v celé jeho kráse. Některé z těchto písní jsme ještě nikdy nehráli naživo."Speciálním hostem večera budou OMNIUM GATHERUM s výročním setem „Beyond“ v plné délce. Toto šesté studiové album finských virtuózů vydané v roce 2013 je považováno za mezník v jejich diskografii a obsahuje skladby jako „New Dynamic“, „The Unknowing“ a „White Palace“.Toto epické kombo doplnÍ texaští HINAYANA, kteří jen podtrhnou tento bezkonkurenční večer melodic deathové velkoleposti.http://www.crazydiamond.cz/bren_tmou_recenze/3397http://www.crazydiamond.cz/bren_tmou_recenze/3397nobody@nothing.com (Tomáš)Brněnští BREN si k názvu do závorky píšou ještě Brnoenfield. Jestli jste fandové historie nebo military, je vám hned jasné, k čemu to odkazuje. Nevím, jestli to má nějaký hlubší význam, každopádně Bren byl název slavného lehkého kulometu vyvinutého v brněnské zbrojovce před druhou světovou válkou, který se díky svým kvalitám prosadil i v britské armádě, a licenci na jeho výrobu koupila právě zbrojovka Enfield. Každopádně muzika BREN je úplně opačného ražení. Žádné epické líčení historických bitev, žádné brutální metalové běsnění, žádný kulometný útok s cílem nám rozstřelit hlavy. Dostáváme pravý opak.Formují se koncem pandemického nečasu, zatím jako duo. Ivo Lorenc (SCIENCE KILLER, ex-BEPSNJOHNNIES) a Šimon Podrazil (TRYO, SCIENCE KILLER) si vytváří experimentální prostor pro svou kytarovou tvorbu a zároveň pro realizaci českých textů. Na plnohodnotnou kapelu je později doplňují Vojtěch Škuta a Lukáš Nedomlela. Debutové EP vychází v roce 2023, následované plnohodnotnou deskou v březnu 2024. Stylově se pohybujeme v klidnější, atmosférické rovině, kde se prolínají elementy slowcore, shoegaze, blues, alternativního rocku a zvukově je to přiměřeně zašpiněné garážovým rockem. Hudba je to temná, neradostná, nabízející krásu vyvěrající z vážnosti života, plná naléhavosti, hledající porozumění, nebo jen vyslechnutí. Doplňují jí kvalitní a zajímavé české texty s originální poetikou plně souznící s náladou skladeb. Vztahy, život, existence, všechno tam najdete. Prostoru pro vlastní interpretaci je požehnaně. Na ploše 38 minut dostáváme 7 skladeb, takže je jasné, že to budou spíše delší songy. A skutečně, nikam se nespěchá, instrumentální budování atmosféry zde hraje minimálně rovnocennou roli s důležitostí textového sdělení.Nahrávalo se u Amáka v Golden Hive, kde už tradičně připravili dokonale vyvážený poměr mezi technickou kvalitou a jasně deklarovanou pozicí na alternativní scéně. Skvělý zvuk mají bicí s jasným rytmičákem, hutným a lehce mazlavým kopákem a jemně utlumenými činely, které díky tomu v mixu zbytečně nereflektují výšky a celé to zní hodně temně a hluboce. Podobně nastavená je i basa, masivní, vyvěrající z temnoty, měkce plující ve svých rytmických linkách. Kytary jsou pak hlavním zvukovým elementem, nabízejícím pestrý registr různých zvuků a herních stylů. Máme tady rozsáhlé atmosférické plochy, ale nenazval bych je hlukovými stěnami tak typickými pro shoegaze, spíše je to taková mlha unášející posluchače do temné krajiny. Sóla a různé další kytarové segmenty se objevují v písních často a dodávají jim na dramatičnosti, epičnosti a košatosti. Specifický je i zpěv. Mnohokrát se jede dvojhlasem, často to má blíže k nějaké formě recitace nebo až rapu než k normálnímu zpěvu. Melodie zde probleskují spíše v náznacích, nejsou dominantní složkou písní. V rámci relativně úzkých stylových mantinelů se povedlo připravit docela pestrý materiál, kdy každá z písniček má vlastní tvář i náladu. Od téměř post-rocku v úvodní „Obrysy“, přes více alternativně rockovou „Hledíš dolů“ k téměř garážovému rocku „Pocity“, nebo bluesově zabarvené „Barvy“. Shoegazová/post-rocková mlha je pak všude přítomná, někdy více, jindy střídměji, ale obaluje písně do snové, možná až tajemné, nebo psychedelické atmosféry. V závěrečné písni „Sýkorka“ pak dokonce zazní i klavír Lukáše Horkého, který je výrazným motivem v této smutné baladě, postupně se otevírající a rostoucí do mohutného finále. Ano, i s dynamikou se v rámci alba pracuje nápaditě a zároveň citlivě. Ve správný čas se dokáže zatlačit na pilu, nebo naopak výrazně ubrat. Skvělým příkladem jsou „Pocity“. Jednak tady dostaneme duet se ženským elementem, zpěvačkou a producentkou Tokyo Drift, ale zejména v druhé části se song rozjede do parádního rockecu, který zní asi jakoby THE WHITE STRIPES přepnuli do shoegaze zvuku. Kontrasty mezi hlučnějšími a jemnějšími pasážemi se neustále a zejména přirozeně prolínají, rozvíjejí, budují.„Tmou“ je skvělý album. Jeho krásu ale nejspíš nepochopíte na první poslech. Ideální pro jeho vychutnání je skutečně noční čas, kdy vás dokáže tmou provést, otevřít nové obzory, okouzlit texty.http://www.crazydiamond.cz/king_diamond_the_spiders_lullabye_recenze/3396http://www.crazydiamond.cz/king_diamond_the_spiders_lullabye_recenze/3396janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zlé sny jsou kapitolou samou pro sebe, i mne občas trápí, a ačkoliv mé vyobrazení přímo s tématem nadcházející desky krále metalového hororu nesouvisí, vylíčím zde v krátkosti ten svůj nejhorší z poslední doby. Už pár týdnů nazpět jsem měl pocit, jakoby se kolem mne něco nekalého dělo. Viděl jsem poblíž místa bydliště jisté podezřelé lidi, kteří by tam z logiky věci vůbec být neměli. Vynášení koše do popelnice s neprůstřelnou vestou by mne tedy moc nebavilo.:-) Odlehčil jsem si vtipnou myšlenkovou konstrukcí. Nevím proč jsem celou věc ve snu řešil návštěvou lékaře, ale stalo se. Sympatická hnědovlasá paní v bílém plášti mne usadila ve své ordinaci a začala poslouchat, v průběhu mé řeči mne trpělivě uklidňovala, když v tom se pak stala věc, po které jsem doslova ztratil řeč. Tahle doktorka ve středních letech, která mezitím přešla k oknu, se ke mě po chvíli otočila a já zjistil, že byla již jinou ženou než ta, která mne v ordinaci uvítala. Tato proměna se pak udála během mého vyšetření, které jsem absolvoval paralyzován, ještě asi čtyřikrát. Přičemž ke změnám vždy docházelo v momentech, kdy dotyčná lékařská osoba nebyla v mém zorném poli. Nebyl jsem schopen slova, mluvení zastala většinou lékařka (jakákoliv). V jednom případě si od závěsu zakrývající prostor před umyvadlem přisedl k počítači dokonce doktor (chlap) a začal mi jakoby nic předepisovat recept. Byl jsem doslova v šoku! Pak došlo ještě k jedné změně, to když se se mnou při odchodu loučila blonďatá šedesátnice s krátkými vlasy a přála mi optimismus.:-) V tu chvíli jsem se začal probouzet do noční reality. Nikoliv však náhle, v jednom momentu, jako to bývá obvyklé u zlých snů, ale pozvolna jsem přicházel k vědomí. Klepal jsem se totiž jako osika a křičel bez toho, abych ze sebe vydal jinou hlásku než sípání. Celá postel díky mně vibrovala jako pračka rozjetá na nejvyšší možné otáčky. Bylo to děsivé...děsivé!Po pěti intenzivních letech, kdy KING DIAMOND mezi roky 1986-1990 zásobili svět pěti vynikajícími albovými koncepty, následovalo okolo tohoto dánského hororového bandu pět let mlčení. Důvod však mělo. Tou dobou totiž došlo na reinkarnaci Kingovy předchozí kapely MERCYFUL FATE, se kterou zpěvák v roce 1993 absolvoval koncertní i albový comeback a ten nehodlal jen tak přerušovat. Až v roce 1995 nastal návrat kapely KING DIAMOND, konkrétně prostřednictvím právě alba „The Spider´s Lullabye“, nicméně, díky pokračování MERCYFUL FATE, musel zpěvák od této sezóny dělit svůj čas studiových a koncertních aktivit mezi obě svá působiště. K pavoučí desce band neabsolvoval žádné výrazné promo-aktivity ani dlouhá koncertní turné. Devadesátá léta jsou pro Kima Bendixe Petersena možná nejplodnějším, i když skladatelsky a kvalitativně asi ne nejlepším obdobím vlastní tvorby. Podstatné však v jejich polovině bylo, že po dvou zdařilých návratových albech MERCYFUL FATE – „In The Shadows“ a „Time“, ani deska znovuobnovených KING DIAMOND nepůsobila vůbec špatně. Deklarovala stále velkou formu. „The Spider´s Lullabye“ asi není zásadním dílem jeho sólové diskografie, ale svou kvalitu rozhodně má a nově poskládaný band okolo Kinga Diamonda a kytaristy Andyho La Roquea dokázal stát u zrodu alba naplněného povedenými songy. Kromě dvou zmíněných tahounů se v pětičlenné sestavě nacházeli baskytarista Chris Estes, bubeník Darrin Anthony a kytarista Herb Simonsen, nahrávalo se opětovně v domovském Dallasu, kam se zpěvák přestěhoval již na sklonku osmdesátých let.„The Spider´s Lullabye“ je v rámci diskografie albem méně progresivním, které staví především na melodických a spíše přímočarých skladbách, v tomto směru lze říct, jakoby dílo nejspíše navazovalo na debut „Fatal Portrait“ a vzhledem k tomu, že KING DIAMOND již v rámci zvukové a skladatelské stránky prošli jistým vývojem, pak dílo zní rovněž také nejblíže k albu „The Eye“, tedy předchozí řadovce, která stavěla také spíše na Hard N´Heavy melodice. Principálovy sonety a kytarové kouzlení byly tak obohacovány gargantuovskými zvuky kláves. S debutem „Fatal Portrait“ má Pavoučí ukolébavka společné ještě něco, jde totiž rovněž o album, jehož koncepční příběh se nerozprostírá po celé jeho délce, ale náleží jen k několika songům.  Úvodních šest vypalovaček totiž do konceptu nepatří, až závěrečné čtyři skladby rozvíjejí děsivý příběh arachnofoba Harryho vydaného na pospas šílenému doktoru Eastmannovi, jež jej ve svém sanatoriu zabije, když na něj v rámci nočního pokusu do pokoje vpustí hejna pavouků.  Album „The Spider´s Lullabye“ bylo od svého vydání vnímáno jako nejlacinější položka v portfoliu Krále. Jako zjevný protipól mistrovských konceptů „Them“ a „Conspiracy“, v nichž se zračila nejvyšší progrese zvuku KING DIAMOND. Už z tohoto důvodu je neprávem podceňované. Čas však desce prokázal službu a potvrdilo se, že jde rovněž o silnou záležitost, která je naplněna kvalitními songy, schopnými stát sami za sebe. Z mého pohledu tak forma KING DIAMOND na desce z roku 1995 vlastně ani moc nepolevila a fanoušek dostal prostě další kvalitní heavymetalovou práci zhotovenou v prvotřídních zvukových podmínkách.Desku zahájila velkolepá jízda „From The Other Side“, skladba přinášející čarokrásnou auru hudby KING DIAMOND, která i přes svou přímočarost v každém momentu nadchne, ať už mám na mysli její noblesu a velkolepost, tak samozřejmě chytlavý ráz, který vrcholí ve vznosném refrénu. Píseň vypráví o okamžiku krátké klinické smrti a popisuje ten moment, když duše opouští tělo, ale ještě má šanci se vrátit a přimět svého nositele k životu. Šlo v podstatě o skoro stejně charismatický úvod, jako tomu bylo v případě minulého otvíráku „The Eye Of the Witch“ z roku 1990. Na zemitější strunu zahraje song „The Killer“, pojednávající o sériovém vrahovi Richardu Ramírezovi, který byl usmrcen na elektrickém křesle. Tato odpudivá postava je spjatá se stinnou kapitolou novodobé americké historie. Song poutá pozornost neustálými změnami temp, svou strukturální pestrostí, kombinací hrubších riffů a zdobných aranží, ale celkově také temnějším groovem.Melodiku ranné tvorby v sobě nalézá okouzlující duchařina „Poltergeist“, vyprávějící příběh lovce duchů a zjevivšího se ducha v osamělém domě. Duch lovce nakonec přemůže a ten mu dovolí na tomto místě zůstat. Jde o parádní melodickou heavy věc připomínající dokonce slavné časy alba „Abigail“. Stejně jako úvodní song „From The Other Side“ patří i „Poltergeist“ k vrcholům alba. Trochu histriónství a navyšujícího se napětí má v sobě píseň „Dreams“, skladba, která je protkána záplavou vysokých Kingových vokálů a podstatnou klávesovou výstavbou. „Dreams“ pojednává o muži, jehož spánek provázejí děsivé sny a noční můry, v nichž se nachází v blízkosti démonků majících podobu malých dívenek. Dotyčný je pozoruje, jak se koupají ve vodopádech. Chvílema to vypadá, jakoby stanul v ráji. Jenže prostředí snu záhy potemní a hlavní hrdina se musí sakra snažit před malými bestiemi co nejrychleji uniknout, respektive probudit ze snu.Čarokrásná „Moonlight“ má všechny předpoklady být jednou z nejlepších skladeb, v jakých KING DIAMOND zpíval v průběhu devadesátých let. Skutečně se zde zhudebnilo to nejlepší z časů přerodu jeho tvorby. Trochu hutnější a nařezanější song dostal název „Six Feet Under“ a šlo o poslední věc, která nesouvisela s následujícím pavoučím konceptem. V textu této písně se dozvídáme o nešťastníkovi, který byl svými příbuznými zaživa pochován ve skleněné rakvi uložené šest stop hluboko, zatímco jeho pozůstalí jej poté pozorují. Námět dost možná svědčí o umělecké vyšinutosti hlavního aktéra, což je však nejlepším předpokladem k docílení vynikajícího hororového efektu. Přesně takového, jaký si Kingova alba žádají.S titulní kantilénou „The Spiders Lullabye“ je zahájen pavoučí koncept táhnoucí se ještě dalšími třemi songy. Tahle bujará ukolébavka se zaměřuje na samotářského muže jménem Harry, který má hrůzu z pavouků a ze zoufalství vyhledá lékaře, který údajně dokáže jeho arachnofobii vyléčit. Jde o doktora Eastmanna, se kterým se seznamujeme v následující svižné skladbě „Eastmann´s Cure“. Setkání obou mužů předchází inzerát, který Harry objeví a který jej informuje o schopnosti léčby arachnofobie v místním psychiatrickém zařízení. Doktor Eastmann působí jako milý, přátelský lékař, jde však o děsivou léčku a Harryho v Eastmannově zařízení čeká hotové peklo a nakonec i smrt. Asi nejrozsáhlejší a nejprogresivnějším kusem alba je „Room 17“, který s rozmáchlostí líčí, kterak je Harry ubytován v pokoji s číslem 17, kde čeká na doktora Eastmanna a jeho asistentku sestru Needle Dear. Pro Harryho je však připraveno pouze pavoučí mučení. Aniž by to tušil, jsou v noci do jeho místnosti vypuštěni pavouci. Druhý den si Harry stěžuje, že má divný pocit na krku, pavoučí kousnutí a silné bolesti. Doktor takové obvinění odmítne. Personál však po další noci najde Harryho mrtvého a od hlavy až k patě pokrytého pavučinovým kokonem, což svědčí o tom, že ho řada pavouků omotala jako mouchu a připravila si jej ke konzumaci. Tento song má v sobě barvitost nejvíce ceněných Kingových konceptů a nejprogresivnější ráz z celé desky. Ostatně celé album je protkáno záplavou skvostných sól a kytarových vyhrávek. Přejděme k poslední položce. Doktor Eastmann po svém testu zjišťuje, že Harry zřejmě zemřel strachem. Post-mortální suitou je tedy závěrečná skladba „To The Morgue“, táhlými sabbathovskými riffy poznamenané, ponuré pavoučí procesí.http://www.crazydiamond.cz/pixies_come_on_pilgrim_recenze/3391http://www.crazydiamond.cz/pixies_come_on_pilgrim_recenze/3391nobody@nothing.com (Tomáš)PIXIES. Legenda alternativní kytarové hudby. Zásadní kapela, která ovlivnila stovky, možná až tisíce jiných. Kapela, která i dnes má co říct a nemusí žít jen z minulosti. A právě na její první, a zřejmě nejslavnější, období se zaměříme. Všechna novodobá alba od roku 2014 už mají u nás na CrazyDiamond svojí recenzi, chybí zde ale první pětka. Právě na ně se v sérii článků zaměříme, zavzpomínáme a připomeneme dobu vzdálenou už téměř 40 let.Boston, Massachusetes, 1986. Charles Thompson IV. se spolužákem z univerzity Joye Santiagem spřádají plán dát dohromady kapelu. Undergroundová kytarová scéna v USA v těch letech žije zajímavým stylovým mixem, který se neustále vyvíjí, prolíná, absorbuje prvky i z mainstreamu a pomalu a trpělivě připravuje generaci muzikantů a kapel, které zmiňovaný mainstream už za pár let vezmou frontálním útokem a zblbnou hlavu teenagerům hladovým se vymezit proti osmdesátkám a v devadesátkách dělat všechno jinak. Různé formy alternativního rocku, punk, post-punk, noise rock, hardcore, surf rock, college rock, a zároveň i velký důraz na popovou melodičnost, všechno se to vaří dohromady a začíná probublávat na světlo světa.Takže máme dva mladé, perspektivní a dobře vypadající kytaristy. Vizi mají jasnou, už to jen přetavit do reality. Podávají si tedy inzerát, že hledají basáka s podmínkou, že musí sdílet lásku k jejich oblíbencům HÜSKER DÜ a PETER, PAUL AND MARY. Ten inzerát jakoby signalizoval, kterým směrem se PIXIES budou hudebně profilovat. První ze zmíněných kapel je proslulá nezávislá punkrockově/hardcorová legenda, zatímco druhá je folk-rockové trio ze šedesátek s výrazným popovým elementem. Už to začíná dávat smysl, že? Každopádně na inzerát se přihlásila (jako jediná) jistá Kim Deal, která už v té době na velice amatérské úrovni provozovala se svým dvojčetem Kelley zatím ještě neznámou kapelu THE BREEDERS. Sice nebyla basačka, ale tabulkové počty kytaristů už byly naplněné, takže musela vzít zavděk basou. A Kim pak ještě do kapely doporučila i bubeníka Davida Loveringa, kterého potkala na jedné svatbě. Sestava je kompletní, chtělo by to jméno pro kapelu. Santiago se prohrabával slovníkem a zaujalo ho PIXIES. Je to výraz pro létající víly, které ale nepřináší jen dobro. Možná ještě jedna zajímavá vsuvka, která pomůže osvětlit jedno specifikum jejich tvorby. Charles strávil půl roku jako student na Portoriku. Tento ostrov, původně španělská kolonie, je už přes 120 let nezačleněným územím USA, ale pořád je tady dominantním jazykem španělština. Teď už začínají dávat trochu smysl i ty songy na albech PIXIES v tomto jazyce, krapet netypickém pro Boston. A ještě jedna „důležitá“ věc než začneme budovat kariéru. Charles si pro kapelní účely změnil jméno a začal si říkat Black Francis. Až jednou rozpustí PIXIES a vydá se na sólovou dráhu, změní si jméno znova a stane se z něj Frank Black. Prostě „umělci z Bostonu“.Cestu ke slávě si kvartet začal prošlapávat hezky odspoda, postaru. Malé kluby, postupné budování fanouškovské základny, předskakování slavnějším kolegům. A právě na jedné takové akci, když otvírali pro THROWING MUSES, zaujali jistého Gary Smitha z Fort Apache Studios, který jim umožnil nahrát demo. V průběhu hektických tří dnů natočili 17 (!) songů. Pod názve „The Purple Tape“ pak bylo rozesláno k nezávislým vydavatelstvím v okolí, ale i v zahraničí, a tady se na ně usmálo štěstí. Obdržel ho i Ivo Watts z anglického vydavatelství 4AD Records. Jeho přítelkyni se nahrávka zalíbila a „doporučila“ mu kapelu podepsat. Watts evidentně potenciál v PIXIES taky viděl, ale zdaleka nesdílel její nadšení z demáče a proto vybral dle jeho názoru osm nejlepších písní, které ještě lehce zremixoval a vytunil a v září 1987 vychází debut „Come On Pilgrim“. On to ale vlastně není plnohodnotný debut, má jen lehce přes 20 minut, takže když se budeme držet zažitých vzorců, je to v podstatě jen EP, nebo mini album chcete-li. Jen pro zajímavost, zbytek písní z původního dema, kromě jedné, kapela nahrála v budoucnu znova a zařadila je na další alba. Mezi nimi i „Here Comes Your Man“, která se Wattsovi zdála moc komerční, aby pak na albu „Doolittle“ byla jedním z nejvýraznějších singlů.Loud-Quiet-Loud. Tento vzorec je pro PIXIES tak typický, že se vlastně stal jejich trademarkem. A dá se říct, že ho skutečně vypilovali téměř k dokonalosti. Krátké songy s omračující dynamikou vtahují posluchače energickými zvukovými výbuchy v kombinaci s jemnými, příjemně hladícími lyrickými segmenty. Podivné texty, které málokdy jsou přímočaré, spíše naopak. Psychedelický nádech a dobře maskované metafory ukrývaly témata ohledně vesmíru, sexu, náboženství a pop kultury.Jaký „Come On Pilgrim“ teda je? Syrový, přímočarý, nekompromisní. Pestrý, ale zároveň nevyrovnaný. Ambiciózní, ale přitom lehce naivní. Je to typický debut talentované kapely, která zatím hledá svou tvář, ale už je strašně nadržená to ukázat celému světu, stát se novou hvězdou a změnit poměry na hudební scéně. Zvukově je to typický představitel nezávislé scény. Produkce je minimalistická, všechno je to živelné a plné elánu. Drásavá kytara na začátku otvíráku „Caribou“ nás postupně vtáhne do děje, kde Black Francis na ploše jen lehce přesahující tři minuty předvede kompletní rejstřík svých hlasových poloh. Polo šeptané jemné pasáže, čistý zpěv, skřek, teatrální ironické komentování. Bicí jsou výrazné a je z nich cítit potenciál to rozjet naplno, ale zatím se krotí. To v následujících dvou španělsky zpívaných písničkách „Vamos“ a „Isla De Canta“ přidají do tempa a hezky táhnou zbytek ansámblu do útoku na vyjeveného posluchače. Baskytara Kim je spíše jednodušší a zatím i lehce stydlivá, zdaleka nedostává tolik prostoru, kolik si bude nárokovat na dalších albech. Stejně tak její legendární vokální harmonie. Ještě se to zatím jen učí, objevuje potenciál, aby si ukradla song pro sebe, na to se ještě necítí. O to více se předvádí Black Francis, v téměř každé skladbě se totálně vyblbne. „The Holiday Song“ je toho skvělým příkladem, od normálního zpěvu až po téměř metalový řev. Můžeme zaznamenat i profilující se zvuk kapely, který zatím ještě nese spoustu odkazů směrem odkud se čerpalo, ale zároveň se to začíná tavit do něčeho specifického a unikátního. Mnoho písní má v sobě melodiku s nádechem flamenga, která by se dokonale hodila do nějakého béčkového westernu, ideálně z mexického pomezí. Přispívá k tomu i hra Santiaga, který svoje vybrnkávané textury halí až do téměř noiseové nervozity, neustále škádlí ucho posluchače a buduje specifickou atmosféru. To ale není případ „I´ve Been Tired“, která naplno servíruje „loud-quiet-loud“ model, s parádním pipinkovským vyprávěčským zpěvem, který dostane pořádně na frak mohutným a agresivním refrénem. Skvělý závěr pak obstará další hitovka „Levitate Me“. Výborná melodická linka, lehce tajemná atmosféra, a výrazný dlouhý přechod bicích do refrénu, téměř ve stylu heavymetalových vzorů. Album se velice slušně uchytilo v Británii, zatímco v Americe díky distribučním problémům v podstatě ani samostatně nevyšlo, a bylo vydáno až společně s debutem „Surfer Rosa“. První krok byl učiněn.http://www.crazydiamond.cz/swallow_the_sun_shining_recenze/3395http://www.crazydiamond.cz/swallow_the_sun_shining_recenze/3395nobody@nothing.com (Gazďa)Čtyřiadvacet let existence, devětalb, status doom metalových legend a na Crazy Diamond o nich není –pokud jsem schopen dohledat – ani čárka. To není kritika, jenkonstatování. A jejich první recenze teprve v případětéhle desky, která je označována za kontroverzní. SWALLOW THESUN to za novinku na různých fórech spíš schytávají. Za to, žeje album údajně příliš vypočítavé a bezpečné, opatrné avyměklé. Že se kapela snaží podbízet masám. Že jsou písněkrátké a moc jednoduché. Snaha hudbu více zjemnit a přiblížitširšímu publiku tu určitě je, ale to není jen otázkaposledního alba. SWALLOW THE SUN se na tuhle cestu vydali už předmnoha roky a novinka je jen dalším logickým krokem při tomtoputování. Asi je to ale krok větší, než část fanouškůčekala. Finové si na to zvali známého britského producenta azvukového inženýra Dana Lancastera, který byl třikrát nominovánna Grammy a spolupracoval například s BLINK-182, MUSE neboBRING ME THE HORIZON. Lancaster zvuku kapely dodává určitě zas oněco větší barevnost, čitelnost a možná i popovost. BasistaMatti Honkonen nazývá desku dokonce černým albem death-doomu. Cožje sice asi hezký marketingový slogan, ale když se podíváme navýsledek, tak jde spíš jen o zbožné přání. „Shining“k tomu má zatím hodně daleko. Zájem fanoušků je obdobnýjako u předchozích desek a možná i vlažnější. Jednaz nejkrásnějších písní – balada „Charcoal Sky“ –má po dvou měsících na YouTube pouhých 85 tisíc zhlédnutí,což je na Černé album tedy hodně málo.Je to věčná debata, zda se mákapela snažit rozkročit a jít vstříc masovějšímu vkusu. Děláto kde kdo a někdy to vyjde, někdy ne. Z těch slavnějšíchto po METALLICE na „Countdown to Extinction“ v roce 1992s úspěchem vyzkoušeli i MEGADETH a o půl dekády dříveotočkou o 1987 stupňů pobláznili svět WHITESNAKE. Žádná taktovelká obrátka se ale u polykačů Slunce teď neodehrála. Když necháme promluvit principála aautora skladeb Juhu Raivio: „Po našem posledním albu mi bylo brzyjasné, že napsat další „Moonflowers“ by mě zabilo. Tak jsemsi sám pro sebe slíbil, že jestli někdy přijde nějaká nováhudba, tak budu k sobě trochu víc milostivý, než aby to byla(další) nekonečná černá díra, která ti jen tak vysaje zbytekvšeho zbývajícího světla i duši.“ Juha chtěl přívětivějšía hezčí album, a tak ho udělal. Pro někoho to je jen měkčíalbum v řadě, pro jiného je vyměklé až moc a smrdí tokalkulem. Kdo ví? Stejně jako se většina smrtelníkůs přibývajícími lety spíše uklidňuje a deradikalizuje,tak i většina metalových kapel spíš měkne, než tvrdne. Druhouvlnu blackmetalu už dneska i z původních kapel hraje málokdo.Je to dobře, nebo špatně? Doba i lidé se prostě sunou a tohlesvou „punkovou“ dravost a překvapivost už ztratilo. „Shining“ je z mého pohleduorganickým pokračováním vývoje kapely. Je tu zas méně growlu,méně riffů a metalu a takřka žádné křičení. A naopak hodnějemných a klidnějších melodií zpívaných čistým vokálem.Stále jde ale o „hezčí“ album pouze z pohledu temnýchseveřanů. Z tmavé studny uprostřed noci jsme se se sice vydrápalina světlo dne, ale jsme stále uprostřed Finska. Sice naštěstíuprostřed jara, ale slunce tu svítí stále jen pár hodin a jetakové nějaké prokřehlé a mdlé. Není to party na Ibize. Možná se pro to už tolik nehodípřízvisko doom metal, jde spíš o jakýsi „melancholy metal“.Stylově se suneme směrem ke goth rocku a ke kapelám jakoKATATONIA. Náladou i zvukovou barevností a zejména kvalitoumelodií mi ale album nejvíc připomíná poslední desky někdejšíANATHEMY. I když paleta Britů byla pestřejší, zde se vícpohybujeme v padesáti odstínech šedi. Juha nedokáže býtveselý, alespoň ne v hudbě…Komu ale kvalitní melodičnostANATHEMY chybí, ten může vedle WEATHER SYSTEMS sáhnout i sem.„Charcoal Sky“, „Velvet Chains“, „MelancHoly“ nebo „WhatI Have Become“ jsou všechno krásné, krátké písněmelancholického rocku/metalu se snadno zapamatovatelnými melodiemi.„Under the Moon & Sun“, „November Dust“ a titulní„Shining“ pak stejně přístupné a chytlavé, ale o něco delšíči složitější, když titulní skladba obsahuje i úderný riff acelkově se asi nejvíce blíží dřívějším kompozicím SWALLOWTHE SUN. Zbylé tři skladby mi nepřijdou tak výrazné, ale nejsouani nudné. Asi to nebude deska, která si mě budevíc a víc získávat a postupně se mi zapisovat do uší dalšímia dalšími hudebními motivy. Naopak je to album, které mi vlezlodo hlavy hned napoprvé a jeho síla je právě v tom, že seposlouchá samo. Jak dlouho mi to vydrží, ale teď nedokážu říct. http://www.crazydiamond.cz/dreaming_death_sinister_minister_recenze/3388http://www.crazydiamond.cz/dreaming_death_sinister_minister_recenze/3388hackl@volny.cz (Pekárek)Udělat si radost trochou deathového old schoolu nebyl špatný nápad. Uvolněná bokovka borců z BEYOND MORTAL DREAMS snad ani nemohla dopadnout špatně. Tvorbu zmíněných Australanů nelze než vehementně doporučit. Za pozornost určitě stojí i jejich další ponuré projekty či spolky. Nyní vydané minialbum „Sinister Minister“, natočené pod hlavičkou DREAMING DEATH, trvá sice jen něco málo přes dvacet minut, je na něm však zachyceno vše, co dělá (death) metal krásným. Každý milovník žánrových standardů by si měl přijít na své. Domácí label Lavadome prostě po páru progresivnějších a náročnějších „disso“ titulů vydal počin klasického střihu, takovou milou předehru před netrpělivě očekávanou novinkou CHAOS INCEPTION. V případě aktuálního EP se dá dokonce hovořit o esenci smrtícího kovu. Možná bude někomu připadat, jako bych dál jen parafrázoval příslušnou tiskovou zprávu. Jenže přílišným odklonem od jejího výstižného textu bych riskoval, že se dostanu mimo mantinely popisu něčeho reálného, jinak řečeno, že začnu kecat, což nechci.Kytarista Pahl Hodgson a baskytarista Ross Duncan jsou každopádně mistři svého oboru. To samé platí i o velezkušeném bubeníkovi Mattu "Skitz" Sandersovi, působícímu mimo jiné u výtečných australských blackmetalistů DIABOLIC RITES. Jak se takové mistrovství projevuje? Třeba tím, že přesně podle svých představ natočíte hudbu, která navzdory štědré porci nápadů krásně plyne a přes technické možnosti studia se z ní nevytrácí přirozenost. Obě polohy jsou dobře patrné už v samotném zvuku. Máme tu transparentní bicí zemitějšího rázu a poměrně jemné, nicméně náležitě jedovaté kytary někde na pomezí soundu klasických alb CELTIC FROST, MESSIAH, DEATH, MORBID ANGEL, OBITUARY a VADER. Svou tvrdost čerpají zejména z důslednosti, s jakou je v DREAMING DEATH přistupováno k žánru v jeho vrcholné formě. V první řadě jde tedy o hladké propojení nemalého množství starých známých, často pekelně rychle zahraných riffů. K navození správné „rituální“ nálady pak přispívá občasný dotek archaizujících kláves a „ďáblem posedlý“ vokál, mající blíže k jihoamerickému thrashi. Někdy se z hlubin vynoří i growl. Podceňovat nelze ani melodickou stránku. Kromě sólového shredu nesou melodii i riffy, pochopitelně z nich nevzlíná virtuózní manýra jako ze sól, ale právě ona temnota, obrysy té s kosou, objevující se v chladnoucí záři pentagramu, svíraného takovými těmi chapadly.:-)Samostatnou kapitolu představují bicí. Nejprve jsem je vnímal jen periferně. Po překonání úvodního překvapení z drzého floridsko-skandinávského rozjezdu jsem si ovšem uvědomil, že tady úřaduje někdo mimořádný, někdo, v jehož hře se spojuje přístup Witchhuntera s Asheimem. Matt klade rovnocenný důraz na živočišnost, techniku a muzikálnost. Ví přesně, co potřebuje každý nápad jeho parťáků k tomu, aby náležitě vyzněl. Při jeho poslechu máte pocit jako při ideálním hodu na bowlingu. Tušíte, že valící se koule má všechny potřebné parametry ještě předtím, než dojde k oné orgastické strike srážce. Nemůžete prostě hrát v Austrálii první ligu, vystřídat bubenickou stoličku v kultech typu DESTRÖYER 666 či ABRAMELIN, aniž byste dokázali prvotřídně hrnout. Dotyčný něco takového opravdu umí, činí tak navíc s obhroublou elegancí a v daném případě též za adekvátní zvukové podpory, pod kterou je podepsán Andy Kite, jehož práce určitě stojí za pozornost i ve spojení s jinými jmény. Sound nic neboří ani nezakrývá, až po čase si člověk uvědomí, jak perfektně skladbám sedí. Jedinou výtku bych měl na margo baskytary. Ross mohl znít o chlup silněji. Zasloužil by si to i bez namakaného „DiGiorgio“ sóla, které předvedl v „Corpse Flayer“.Z každého momentu „Sinister Minister“ je zřejmé, že DREAMING DEATH jsou výsledkem spolupráce tří vynikajících hudebníků ctících old school death, který je ani po x letech nepřestává inspirovat k tvorbě skvělé hudby. Co se týče vzorů, u podobných projektů se vždy jedná o poměrně širokou škálu. Pokud se však poučená práce s nimi nevydává za vrchol progrese, či dokonce za spásu metalu, zkrátka pokud nestojí nad hudbou, nemám nic proti, naopak ocením ji za všech podmínek. Přes uvedené inspirace považuji za nutné zdůraznit, že s poslechem „Sinister Minister“ se vstupuje do světa Lavadome. Už jsem na našem webu párkrát naznačil či rovnou napsal, že každý počin tohoto vydavatele s sebou přináší buď významný přesah, nebo „alespoň“ nějakou přidanou hodnotu, případně obojí. Stačí si pustit třeba titulní skladbu a poté nějaký běžný retro produkt. Rozdíl poznáte okamžitě.http://www.crazydiamond.cz/the_smiler_wall_of_eyes_cutouts_recenze/3389http://www.crazydiamond.cz/the_smiler_wall_of_eyes_cutouts_recenze/3389nobody@nothing.com (Tomáš)THE SMILE je jedním z mnoha dalších projektů, v kterých se realizuje Thom Yorke. Tentokrát si vzal z domovských RADIOHEAD do party i Jonnyho Greenwooda a trio pak doplnili o bubeníka Toma Skinnera. Ten byl jako ročník 1980 v dospívání fanouškem grunge a i tvrdé metalové hudby, pak se ale dal svézt z této (správné) cesty do bludiště experimentálního jazzu, kde se docela úspěšně etabloval a platí tam za signifikantní jméno. Znali se s Jonnym z minulosti, když spolupracoval na jeho soundtracku pro film „Mistr“ (The Master). Thom a Jonny si pak tak nějak spravedlivě podělili zbytek nástrojů a oba hrají jak na kytaru, tak basu i klávesy. Kapela sice vzniká kolem roku 2018, ale intenzivněji začali fungovat a tvořit až v průběhů covidových lockdownů v letech 2020-2021. První desku „A Light For Attracting Attention“ pod taktovkou dvorního producenta RADIOHEAD Nigela Godriche vydávají v květnu 2022. Album pozitivně rezonovalo jak mezi fanoušky, tak i kritiky. Vykročilo od domovských RADIOHEAD do další zatím neprobádané dimenze, začalo rozvíjet nové výrazové prostředky a vyrukovalo s celkem jasnou a svébytnou formou. Zmíněný jazz hraje v jejich stylu velice důležitou roli, ale bylo by příliš zjednodušující, a taky nepřesné, popisovat je jen jako jazzrockovou kapelu. Naopak, jazz je pouze jedním ze stavebních kamenů, i když velice významným. Do své tvorby vnášejí vše od experimentálního art rocku, přes psychedelický rozměr, strojově elektronické pasáže, ambientní atmosférické plochy, teatrální orchestrální aranže, post-rockové snění nebo třeba prog-rockovou výpravnost a ozdobnost.Nástupcem prvotiny se stala v lednu 2024 vydaná dvojka „Wall Of Eyes“. A ještě v říjnu následovala možná trochu překvapivě i trojka „Cutouts“. V podstatě zde zopakovali model z nahrávací session „Kid A/Amnesiac“, kdy rozsáhlý materiál rozdělili do dvou samostatných alb. Jako producenta protentokrát zvolili Sam Petts-Daviese, se kterým už v minulosti spolupracovali s domovskými RADIOHEAD, a který se jako zvukový inženýr podílel na nahrávkách RED HOT CHILLI PEPPERS a Rogera Waterse, nebo spoluprodukoval zatím poslední nahrávku amerických WARPAINT. Nahrávání samotné pak probíhalo opět na místech dobře známých fanouškům RADIOHEAD – Greenwoodovo studio v Oxfordshire a londýnské Abbey Road.Obě alba mají samozřejmě špičkový zvuk, propojení živých nástrojů a strojově generovaných zvuků je absolutně přirozené a hladké. Někdy je skutečně těžké určit, kde jedno končí a druhé začíná. Ono je to ale ve finále asi jedno, stačí si to vychutnávat. Obě alba nabídnou deset skladeb, a i velice podobnou stopáž. První je přístupnější, songy na něm se více blíží klasické písničkové formě a díky tomu rychleji prostoupí do vědomí posluchače. Druhé je experimentálnější, rozervanější, možná i trochu temnější a vážnější. Kdo hledá primárně kytarové album, může klidně hledat dál. Kytary tady sice jsou, a není jich málo, ale zdaleka nehrají první housle. Více do popředí vystoupí v některých math-rockových, nebo jazzové stupnice imitujících segmentech. Basové party samozřejmě nedosahují geniality Colina Greenwooda, ale pánové Thom a Jonny vůbec nejsou marní. Co ale na první dobrou upoutá pozornost jsou bicí. Stejně jako mě to fascinovalo u debutu, teď jsem znova hypnotizován tím na první poslech nesystematickým, chaotickým a nekontrolovaným shlukem úderů generovaným ADHD ne-hudebníkem, který se posadil za bicí soupravu a v tom momentu ho ještě potkal epileptický záchvat. Takhle nějak to ale zní jen pro nás neznalé, ješitné rockery. Dámy a pánové, tohle je vysoce sofistikované jazzové bubnování. Technicky je to úplně jiná dimenze, rytmika, groove, dokonce i specifický zvuk s jemnějším a extra suchým rytmičákem. Úplně je cítit jemné technické hraní Toma, který svou sadu jen hladí, v přechodech se jen letmo dotkne kotlů, skutečně jen aby je něžně probudil k životu. Thom pak ve svém zpěvu používá celou paletu hlasového projevu, kterou u něj známe už dlouhá léta. Od čistého zpěvu, přes polo šeptané pasáže až k typickému „kňourání“, které zde ale není tak otravné, jako v některých písničkách jeho domácí kapely.Z prvního alba bych vypíchnul songy: „Read The Room“ - produkčně posazený do sedmdesátek, se zajímavým kytarovým riffem, mohutnými hardrockovými bicími a masivní basou. V závěrečné části se pak překvapivě posune v čase na začátek osmdesátek a najednou zní jako mix RUSH a THE CARS. Cit pro silné a krásné melodie Thom prokáže ve „Friend Of A Friend“, civilně pojaté skladbě postavené kolem klavírního základu, který se ale opět ke konci mění ve vesmírně ambientní bloudění. Opulentní, více jak osm minut dlouhá „Bending Hectic“, rozvíjí několik výrazných poloh. Od klidného, nenápadného začátku se postupně propracovává, nabírá na síle a po nervózním a intenzivním segmentu plném podivných syntetizátorových zvuků exploduje v mohutném rockovém výbuchu.Na druhé desce mě zaujal třeba elektro-jazz-rockový experiment „Zero Sum“. S moderními indie kytarami se vytasí „The Slip“, kde si můžeme vychutnat i parádní groove bicích. Temná „Colours Fly“ mě baví trip-hopovým nádechem. Výborná je i „No Words“ s chaotickou rytmikou, zajímavým riffem a nad tím vším se vznášejícími kosmickými synťákovými plochami jako z Návštěvníků.Je tohle ještě rocková muzika? Nedokážu tuto otázku zodpovědět, a vlastně ani nemusím. Každý si jí může zodpovědět sám. Nebo stačí jen poslouchat a rozhodnout se, jestli líbí nebo ne. Hodnocení je zprůměrované, s tím, že první deska se mi líbí trochu více.http://www.crazydiamond.cz/mercyful_fate_time_recenze/3387http://www.crazydiamond.cz/mercyful_fate_time_recenze/3387janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po úspěchu comebackového alba „In The Shadows“bylo nutné v krátkém časovém horizontu potvrdit schopnost dlouhodobějšího fungování a tudíž připravit další desku, která by splňovala náročná kritéria na hudbu MERCYFUL FATE v rámci postupujících devadesátých let. Tato doba, jakznámo, klasickému heavy metalu zas až tolik nepřála, rozhodně ne jeho komerčnější stránce. Dánská kapela však vždy stálamimo trendy a svou pozici na scéně si bezpečně uhájila. Co tedy provázelo vznikčtvrté řadové desky MERCYFUL FATE? Předně, samotnému Kingovi bylo jasné, že heavymetalovýfanoušek si z posledního alba oblíbil především chytlavéhymny, a tak při tvorbě albového nástupce upřednostnilpřímočařejší ráz skladeb s kratší stopáží, přičemž progresivní prvky ustoupily stranou. Produkce tak dbala na efektivitu a bez úbytku kvality osekala jakýkoliv náznak potencionálního uměleckého blouznění, mohu-li to tak nazvat. :-) Čtyřminutovým skladbámbyl naopak propůjčen temný, mystický ráz a přímočará chytlavost. Ke slovu se kromě metalových instrumentů dokonce dostal i zvuk historicky znějících kláves simulujících barokní spinet. Deska „Time“, jak bylo druhé post-comebackové album nazváno, pak nabídla především výživné hitovky.Co se týče personální stránky věci, vsestavě došlo k dvěma změnám. Snowy Shaw konečně stanul cobyoficiální člen za bicími a za odcházejícího baskytaristu TimaHansena přišel mladý Sharlee D´Angelo, hromotluk s mušketýrským vzhledem, dnes známý především ze sestavy Amottových ARCH ENEMY. „Time“ se stala předposlední deskou MERCYFUL FATE, na které byla k slyšení kytaraMichaela Dennera, což je zajímavé hlavně v kontextu toho, jakmožná (nejen já) vnímám z dnešního pohledu celou jejich diskografii. „Time“ totižpovažuji za poslední vynikající desku MERCYFUL FATE, po které jižnásledovala jen alba dobrá. S odchodem Dennera jakoby se v následujících letech cosivytratilo, a kapela, ať již skladatelsky, či svým vyzněním, nikdynenavázala na zlaté časy. Dost možná za to však mohla i pozvolna uvadající hlasová forma samotného Kinga Diamonda, možná obtížnější uchopitelná skladatelská potence, to všechno mohlo hrát roli v dalších pěti letech. Ať je to čímkoliv, album „Time“považuji za poslední zřetelný záchvěv geniality vzešlé zespolupráce tria King Diamond-Hank Shermann-Michael Denner.Album opětovně vznikalo v texaskémDallasu v létě roku 1994 a u nahrávacího procesu byl znovuprověřený studiový inženýr Tim Kimsley. Deska vyšla v říjnu totožného roku uMetal Blade Records a zaznamenala solidní ohlas, zvlášť pak kdyžjejí uveřejnění v metalových pořadech na hudebních televizníchstanicích doprovázely klipy zhotovené k několika skladbám. Album nakonec představovalo kombinaci mezi chytlavouheavymetalovou polohou, kde hrály prim přímočaré hymny, amystikou opředeným materiálem, který působil dostatečně temně, okultně, a i díky klávesovým prvkům evokujícím historické skutečnosti také jaksi čarovně.Právě úvodní kus „Nightmare BeThy Name“ je přímočarou, sebejistě jedoucí vypalovačkou, která upaluje, poháněná kytarovou vyhrávkou, ve vcelku optimistickém duchu.Jedná se o zcela typickou skladbu zkušené metalové kapely, která v ní dokázala posluchače vtáhnout se sobě vlastní bezprostředností, za což mohla i znamenitáinstrumentace, ale i chytlavý refrén. Šlo o skladatelskýpříspěvek Michaela Dennera, stejně jako je tomu v případětáhlé a snově vedené skladby „Mirror“ umístěné až v druhépolovině alba. Obě skladby představují to lepší z alba „Time. Jestliže jsem již zmínil, že sekapela tou dobou zaměřila především na přímočaré a vesměsmelodické kusy s typickou kytarovou výstavbou, pak přesně tohlesplňovala efektní hitovka „Angel Of Light“, jež je Kingovým vyznánímokultním silám a především postavě lucifera. Naprostá heavymetalová paráda staré školy, kde není ani tón přebytečný. Souhra Dennera s Hankem Shermannem byla znovu vynikající,což se poté projevilo na skvělé dynamice materiálu a dramaturgii alba,které nenabídlo příliš výpadků. Skvělou heavymetalovou pracíje každopádně i následný mystický banger „Witches´Dance“, prvotřídníukázka rukopisu MERCYFUL FATE, udržujících si stále vynikajícíformu a to i navzdory měnící se době. Blízkovýchodními zvuky acelkově mystickou atmosférou je opředena poměrně tíživá „TheMad Arab“, hutně riffující song věnovaný tématu šílenéhoAraba Abdula Alhazreda autora knihy Necronomicon, o které se často vesvých dílech zmiňoval hororový spisovatel H.P.Lovecraft. Znovu trefa do černého.Kytarista Hank Shermann předvedl svůj snadnejpovedenější part v rámci melodicky rozjetého kvapíku „MyDemon“, který samozřejmě patřil k největším hitovkámtehdejších MERCYFUL FATE a po právu se zařadil mezi klasiku. Titulní song „Time“ se stal nepsaným vrcholem nahrávky. Tento osudový valčík se smrtí nepostrádal pohádkový nádech. Šlo o velmi mystický moment alba, který skrze pomalé tempo stavěl na Kingově košatém a procítěném zpěvu. Song vešel ve známost rovněž díky klasicistnímu partu kláves připomínajícímu zvuk spinetu. Oproti dravějším skladbám, zde měl posluchač trochu času na oddech a možnost vychutnat si něco jemnějšího. Deska však nepovolovala z nastolené linie a bavila až do svého finále, a tak i songy „The Preacher“ nebo „Lady In Black“ byly ukázkou prvotřídního metalu devadesátých let. Trochu výpravnější ráz měla „The Afterlife“, která z dnešního pohledu připomínala spíš pozdní sólovou tvorbu KING DIAMOND, ale ruku na srdce, téma života po smrti je vlastní oběma projektům. Asi nejmysterióznější skladbou se nakonec stala závěrečná „Castillo Del Mortes“ zavádějící posluchače na území španělské Andalusie do města mrtvých. MERCYFUL FATE každopádně naplnili očekávanou kvalitu a dodali další vynikající album, které ještě dnes potvrzuje, že v rámci devadesátých let měli stále hodně co říct. http://www.crazydiamond.cz/rekapitulace_2024_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_tomas_pandemonium/3386http://www.crazydiamond.cz/rekapitulace_2024_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_tomas_pandemonium/3386nobody@nothing.com (Tomáš)Hudebně byl za mě rok 2024 o fous slabší než předchozí dva, ale pořád se našlo dost zajímavých alb od zavedených jmen, objevil jsem i zajímavé nové kapely (spousta z nich i přes tipy od kolegů zde na CD – DÍKY!!!) a bohužel došlo i na pár zklamání. Vyslovený průser si nepamatuji (nebo jsem ho v rámci psychohygieny vymazal z paměti), ale několik mých favoritů si letos vybralo slabší chvilku. Věnujme se ale pozitivním věcem.Rozdělím svůj přehled na mezinárodní (zahraničí) a domácí (Česko-Slovensko) scénu.Zahraničí - proti předchozím rokům je letošek jen takový průměrný. Jednak vyšlo výrazně méně skutečně zajímavých desek, a v této skupině jsem pak musel hledat, kdo je vlastně nejlepší. Předchozí roky jsem spíš musel vybírat z několika kandidátů. Je cítit pokračující znovuzrození stylů shoegaze a grunge a celkově hudby s nádechem devadesátek, včetně noise rocku. Radost mi dělal i moderní punkrock a melodický hardcore. Výlety do metalových vod byly relativně ojedinělé, ale o to více potěšení přinesly. Moje slabost pro australskou scénu (a potažmo i kanadskou) nadále trvá a objevuji tam další a další zajímavé formace. Vše co jsem hodnotil ve svých recenzích 60% a víc považuji za dobré desky, kromě nich přidávám dalších pár zajímavých počinů. Určuji vždy jen vítěze, zbytek je bez pořadí.  1.WUNDERHORSE - Midasdál pak bez pořadíSUM41 - Heaven & HellTHUNDERPUSSY - WestTHE DANGEROUS SUMMER - GravityALCEST - Les Chants De L´AuroreDIIV - Frog in Boiling WaterDRUG CHURCH - PrudeMARILYN MANSON - One Assasination Under God - Chapter 1TRAUMA RAY - ChameleonHIGH VIS - Guided TourJULIE – My Anti-Aircraft FriendGREEN DAY – SaviorsLIKE A MOTORCYCLE – Pretty PleasedPEARL JAM – Dark MatterRYAN ADAMS – HeatwaveTHE SMASHING PUMPKINS – Aghori Mhori MeiTHE MYSTERINES – Affraid Of TomorrowsFONTAINES D.C. – RomanceTHE OFFSPRING – SupercharchedPIXIES – The Night The Zombies CameAMYL AND THE SNIFFERS – Cartoon DarknessTHE CURE – Songs Of The Lost WorldJACK WHITE - No NameBOSTON MANOR – SundiverJERRY CANTRELL – I Want BloodCIGARETTES AFTER SEX – X´sCURSIVE - DevourerGOUGE AWAY – Deep SageHIGHLY SUSPECT – As Above As BelowCHAT PILE – Cool WorldLINKIN PARK – From ZeroSOCCER MOMMY – EvergreenTROPHY WIFE – Get UglyTHE VIRGINMARYS – The House Beyond The FiresTHE SMILE – Wall of Eyes + CutoutsWAXAHATCHEE – Tigers BloodTHE LINDA LINDAS – No ObligationNavíc jsem i letos doháněl historické resty, takže pár starších vynikajících desek, které mi zatím unikali jsem doposlouchal a rozšířil si tak svoje obzory.BEDDY RAYS – Beddy Rays (2022)GULLY DAYS – Strange EP (2023)CITIZEN – Calling The Dogs (2023)VIOLENT SOHO – We Don´t Belong Here (2008)BLONDSHELL – Blondshell (2023)COACH PARTY – Killjoy (2023)COURTNEY BARNETT – Tell Me How You Really Feel (2018)FRAGILE ANIMALS – Slow Motion Burial (2023)DIIV – Deceiver (2019)FIDDLEHEAD – Death Is Nothing To Us (2023)UNTO OTHERS – Strenght (2022)Česko-Slovenská scéna - tady je situace opačná. Vydáno sice bylo relativně málo nových alb, ale byl to velice silný rok. Musím dokonce dát sdílené první místo, protože ač jsou desky z úplně opačných pólů, nedokážu si z této dvojice vybrat a obě jsou za mě jednoduše skvělé. Technicky (zvuk) a i produkčně se opět potvrdilo, že se nemáme za co stydět, a pořád máme i slušné textaře. Scéna je pestrá, reflektuje aktuální trendy, a zároveň si zachovává ten náš specifický genius loci. Od moderního poprocku, přes indie/post/punk/grunge/emo rock až po elektronikou šmrnclé nebo až téměř triphopové konstelace zde najdeme prakticky vše. A to jsem téměř vůbec neposlouchal domácí metal. Jediné zklamání za mě, které je ale evidentně jen můj osobní problém, jsou dvě desky v produkci Eddieho Stevense, které mě absolutně nesedly – JANA KIRSCHNER a zejména MANON MEURT.  1.-2. ROLE - Pohledy1.-2. ESAZLESA - Dokud vím co mámdál pak bez pořadíKATEŘINA MARIE TICHÁ - PlamenBILLY BARMAN - Galéria duševného zdraviaPARA - Pre všetko okolo násBYT Č.4 - ZnameníIMODIUM - HorizontBAD KARMA BOY - Noc na zemiLETNÍ KAPELA - Jako pesKOLOWRAT - Kristal EPBREN – TmouKORBEN DALLAS - PohybVLADIMÍR MIŠÍK – Vteřiny, měsíce a rokyMONIKA NAČEVA – Jdem temným dnemZe starších věcí z „domácí“ scény jsem (nejspíš v rámci krize středního věku) naposlouchával diskografie punkrockových kapel INÉ KAFE, LORD ALEX a RYBIČKY 48.Koncerty – tady si nemám na co stěžovat. 19 koncertů je za mě slušný výkon (a to už nechodím na fesťáky, plus jsem 4 musel vynechat ze zdravotních důvodů). Kromě jednoho, kde kapela měla problémy po cestě, plus frontman bojoval s nemocí a nebyl ve své kůži, byly všechny povedené a užil jsem si je. Škoda zániku Kasáren Karlín, kde jsem byl letos poprvé, ale dva zdejší koncerty řadím mezi nejlepší po zvukové stránce. Příjemně překvapil i malý klub Chapeau Rouge, po delší době jsem se zase vrátil i do Roxy. Z většiny jsem psal report, rychlý přehled bez pořadí.THE VACCINES – Roxy, PrahaKRUCIPÜSK – Futurum, PrahaJAMARON – Rampa, Jablonec n. NisouBLACK FOXXES – Chapeau Rouge, PrahaBILLY BARMAN – Lucerna Music Bar, PrahaIMODIUM – 2x, Forum Karlín + Palác Akropolis, PrahaCHIKI LIKI TU-A – Rock Café, PrahaROLE – Kasárna Karlín, PrahaMANON MEURT – Kasárna Karlín, PrahaPROUZA – 2x, Café v lese, PrahaTHE GROGANS – Café v lese, PrahaBYT Č.4 – Café v lese, PrahaESAZLESA – Bike Jesus, PrahaPARA – Lucern Music Bar, PrahaTHE VIRGINMARYS – Café v lese, PrahaALCEST – Roxy, PrahaTHERAPY? – Lucerna Music BarGuilty pleasure - MUTANTI HLEDAJÍ VÝCHODISKO - podle názvu jsem je registroval, ale letos jsem zkusil pár klipů na YT a od té doby bojuji sám se sebou, abych zůstal jen u těch pár klipů na YT a nešel do mp3, nedej bože fyzických nosičů. Hudebně je to dokonalá esence všeho, co nemám rád. Rap, dlouhé elektronické songy, nemelodické, schizofrenické, undergroundové. A přesto mě to fascinuje! Jak říkám, krize středního věku…http://www.crazydiamond.cz/fellowship_the_skies_above_eternity_recenze/3379http://www.crazydiamond.cz/fellowship_the_skies_above_eternity_recenze/3379nobody@nothing.com (Gazďa)Metal není úplně žánr pro celourodinu. Kdo metalové kritérium přímo nezohledňuje při výběrupartnera/ky, tak si doma hlasitého poslechu zejména těchextrémnějších odnoží lesklého kovu moc neužije. Proto čas odčasu udělá radost kapela či deska, která se celodomácnostněpoužít dá. Něco jako family film od Disneye. Podobné desky oceníčlověk zejména v období okolo Vánoc, kdy tráví rodina časpospolu a metalista nechce poslouchat stokrát obehrané koledy, a iBacha nebo Mozarta je dobré prokládat něčím modernějším.Spolehlivě se přitom dá sáhnout k powermetalovému žánru,který je dostatečně měkký, dostatečně melodický a dostatečněnekomplikovaný. Jak psal nedávno čtenář Fenris13 v diskusi podpříslušným koncertním reportem. „Šla by celá rodina.Nejmladší miluje WINDROSE (protože trpaslíci), dcera ujíždí naPOWERWOLF a prostřední potomek má rád obojí.“ Vůbec nejpovedenější powermetalovádeska z poslední době je myslím loňská „Glory“ odchlapců z Idaha zvaných BY FIRE AND SWORD. Řada solidníchelpíček žánru se ale objevilo i letos. Na začátku roku násobšťastnili třeba severští klasici SONATA ARCTICA, v pololetínásledovali POWERWOLF a silný počin od ORDEN OGAN, v posledníchměsících se pak se slušnými deskami vytasili WIND ROSE neboBROTHERS OF METAL. Numero uno letošního powermetalu ale přišlo ažv listopadu v podobě kapely, kterou jsem doteď vůbecneznal. Jde navíc o kapelu ze země, kterámoc síly nejen v powermetalu, ale v metalu obecně uždloooouho neprojevuje. Ano, mluvím – možná překvapivě – oVelké Británii. Když se na to teď dívám, jsem až konsternován.Po sedmdesátých letech a počátku osmdesátek, kdy takřka všedobré a novátorské pocházelo z Ostrovů, přišel těžkouvěřitelný sešup a za posledních čtyřicet let lze spočítatty opravdu hvězdné britské kapely na prstech obou rukou. A se všíúctou ani CARCASS ani NAPALM DEATH ani PARADISE LOST nejsou IRONMAIDEN nebo JUDAS PRIEST. Těmi nejsou a samozřejmě také nikdynebudou ani FELLOWSHIP. Jejich hudba není originální a nezapíšese do dějin novými myšlenkami. To by si také museli vybrat jinýžánr, než je power metal, který se už ve svém DNA opírá otradici a osvědčené postupy. Základem koktejlu úspěšnosti jsoutu svižné a spíše jednoduché písně ideálně se silnýmimelodiemi. Přidáme zajímavého vokalist(k)u s dobrýmrozsahem a spolehlivou, ale příliš nevyčnívající rytmickousekci. Podmínkou možnou, nikoliv nutnou je pak kytarovýekvilibrista, který dokáže sémo támo vytáhnout nějaké tostřelhbité sólo a arpeggio. Vším tím disponují chlapciz Harwiche v Essexu na jihozápadě Anglie. Relativněteplé a příjemné oceánské podnebí tu dalo vzniknout i vřelé,nenáročné a dobře se poslouchající hudbě. Jejich uchulahodícímu lektvaru nakonec velice ochotně podlehlo celé mojetělo. Už asi trochu volalo po odpočinku a bylo unaveno těmiextrémnějšími polohami žánru, které mi doma v poslednídobě převážně zněly. Už dost, chci něco normálnějšího,šeptalo nejdřív a pak se ozývalo stále hlasitěji. Ale teprvepří poslechu FELLOWHSIP jsem mu začal konečně naslouchat. Úvodní singlová „Hold Up YourHearts (Again)“ se o to ještě nepostarala. Sice slušná rychlástartovací vypalovačka, ale až na vcelku chytlavý refrén nic zastak úžasného. Hned od druhé „Victim“ už se ale vše vyladilodo té správné polohy a já byl chycen. Silná melodie sloky,zpěvný refrén, správně úderně podpůrné riffy. Skladba mánavíc až jakýsi osmdesátkový feeling a výrazem se vokalistaMatthew Corry vydává až snad někam k DURAN DURAN nebo A-HA.Tenhle osmdesátkový touch se pak proplétá celou deskou, která jetak zvukově i o něco jemnější než předchozí (stejně dobrá)„The Saberlight Chronicles“. I na novince na nás společníci sypoujednu hitovku za druhou: druhý singl „Dawnbreaker“s diskotékovým refrénem, speedovky „King of Nothing“ a„Bitter Winds“ nebo uvolněnější „World End Slowly“. Vícnež polovina skladeb jsou tu šlágry na okamžitý opakovanýrepeat a zbytek se také neztratí. Jedinou relativní slabinou Nebesnad věčností oproti hodinové prvotině je kratší stopáž okoločtyřiceti minut. Ale někdo má tyhle uměřenější desky rád ak téhle svižné hudbě od podlahy se to i hodí. Vedle nesporného skladatelského umu aschopnosti skládat chytlavé melodie – za kterými v téhlekapele možná překvapivě stojí bubeník Callum Tuffen – jenejsilnější devizou souboru zpěv Matthew Corryho. Má příjemnoubarvu hlasu a přirozený projev bez okázalých manýr. Umí sevyšvihnout do falzetových výšek, ale neškrábe se tam zbůhdarmačasto a na sílu, jak bývá v tomto žánru občas zvykem.Podobně nenásilně působí i kytary Sama Browna a Brada Woska.Neexhibují a nederou se zbytečně kupředu. Občas samozřejměukážou, že za to umí i oni zatáhnout, ale většinou hlavněpřesně načasovanými sekavými riffy podporují rytmickou sekcinebo melodickými vyhrávkami opentlují hlavní linku písně. Skladatelsky i hudebně mají kluci nato, aby se stali jednou z (nej)větších kapel žánru,otázkou, zda to je vůbec i jejich cílem a jestli na to mají drajva vytrvalost. Zatím to asi spíš tak testují. Pomoct by mohlo ito, že si minimálně zkoušejí vytvořit nějakou odlišitelnouimage, která je v moderním powermetalu potřeba víc nežjinde. POWERWOLF si hrají na vlkodlaky, WIND ROSE na trpaslíky,BROTHERS OF METAL na Vikingy. Fellows nejsou přímo taktovydefinovaní, ale už v názvu i texty se inspirují Tolkienem,Dungeons and Dragons, Artušem a podobnými epickými vyprávěnkami.Aby zatnuli svůj meč hlouběji do metalového fandomu, by ale taképotřebovali víc koncertovat a ideálně vyrazit do světa jakosupport nějaké větší bandy. Osvěžili by mimochodem i nějakýten náš žánrově spřízněný festival jako MASTERS OF ROCK neboMETALFEST. Na tyhle hraničáře bych si rozhodně i přivstal…http://www.crazydiamond.cz/rekapitulace_2024_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_stray/3371http://www.crazydiamond.cz/rekapitulace_2024_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_stray/3371janpibal@crazydiamond.cz (Stray)ALBA - TOP 50:Zde je má padesátka. Pořadí není až tak rozhodující. Je tam, i když dost možná jen symbolické.:-) Sypal jsem to tam hala bala. Svou kvalitu má i řada věcí, které se do žebříčku nevešly. Jen věci z vrcholu a horní poloviny tabulky o něco převyšují spodek, jinak by šlo klidně alba kolem třicátého místa zaměnit s alby okolo padesátého. Vlastně vyšlo dost alb, i když v kategorii hodnocení - 80% a výše - jich bylo o nějakých dvacet méně než vloni nebo předloni. Tehdy známka 80% sahala skoro až k padesáté příčce, nyní se zastavila někde mezi dvacítkou a třicítkou a dál převažovaly známky 70%. 1.JACK WHITE – No Name 2.BRUCE DICKINSON –The Mandrake Project 3.CATHEDRAL IN FLAMES - Count To Nine 4.JUDAS PRIEST –Invincible Shield 5.BLACK COUNTRY COMMUNION – V 6.ANCIIENTS – Beyond The Reach Of The Sun 7.JERRY CANTRELL – I Want Blood 8.IHSAHN – Ihsahn 9.NECROPHOBIC – In The Twilight Grey10.VLTIMAS – Epic11. DVNE- Voidkind12.CHELSEA WOLFE – She Reaches Out To She Reaches Out To She...13.IOTUNN - Kinship14.OPETH – The Last Will And Testament15.VULTURE – Sentinels16.WITHERFALL – Sounds Of the Forgotten17.FLOTSAM AND JETSAM – I Am the Weapon18.HELLBUTCHER – Hellbutcher19.DEVIN TOWNSEND – PowerNerd20.THE END MACHINE – The Quantum Phase21.AMYL AND THE SNIFFERS – Cartoon Darkness22.SAXON – Hell, Fire And Damnation23.KERRY KING – From Hell I Rise24.MEAN MESSIAH – In Infinite Illusion25.JULIE CHRISTMAS - Ridicious And Full Of Blood26.MYSTERINES – Afraid Of Tomorrows27.MALLEPHYR – Ruins Of Inner Composure28.REFORE – Illusions Of Existence29.ACE FREHLEY – 10.000 Volts30.LAID TO WASTE – Trauma31.GRAND MAGUS - Sunraven32.HEJTMAN - Vítejte v pekle33.THE CURE - Songs From The Lost World34.TRIBULATION - Sub Rosa in Aeternum35.VOLA - Friend Of The Phantom36.MY DYING BRIDE - A Mortal Binding37.WHOM GODS DESTROY - Insanium38.LINKIN PARK - From Zero39.MARILYN MANSON - One Assassination Under God40.SATAN - Songs In Crimson41.PEARL JAM - Dark Matter42.MANON MEURT - Unravel43.BORKNAGAR - Fall44.THE BLACK CROWES - Happiness Bastards45.ZNOUZECTNOST - End...?46.HIGH ON FIRE - Cometh The Storm47.ROTTING CHRIST - Pro-Xristou48.EXHORDER - Defectum Omnium49.ULVER - Liminal Animals50.UNTO OTHERS - Never NeverlandKONCERTYBrutal Assault vládne všem, Brutal jim všem káže, Brutal všechny přivede, do temnoty sváže...! Dramaturgicky znovu jasnej top tuzemských nejen vícedenních metalových akcí. Člověk už se tam po těch třinácti účastech chodí rozloučit s tím, že už všechno viděl, že za rok už ve svém věku přeci jen NE. Ale organizátoři to vždy tak dokonale namíchaj, že už kolem vánoc je jasné, že je třeba jet znovu...a za rok ZNOVU a pak možná zase!:-) V roce 2024 stály však za to i běžné halové a klubové koncerty a bylo jich dost (u mne přes 20 akcí). Zde je z mého pohledu top desítka.1.BRUTAL ASSAULT 2024 - Josefov, 7.-10.srpna 20242.KREATOR, ANTHRAX, TESTAMENT - Mnichov, Zenith, 1.prosince 20243.OVERKILL - Praha, Meet Factory, 8.září 20244.JUDAS PRIEST, SAXON, URIAH HEEP - Praha, O2 Aréna, 29.března 20245.THE CULT - Praha, Archa+, 23.července 20246.HEAVY METAL THUNDER FEST - Písek, Divadlo Pod Čarou, 8.-9.března 20247.GLENN HUGHES - Brno, Sono, 28.dubna 20248.THRASH NIGHTMARE FEST - Písek, Divadlo Pod Čarou, 11.-12.října 20249.BASINFIREFEST 2024 - čtvrtý den - Spálené Poříčí, 29.června 202410.ABBATH, TOXIC HOLOCAUST, HELLRIPPER - Praha, Palác Akropolis, 3.února 2024http://www.crazydiamond.cz/julie_my_anti_aircraft_friend_recenze/3377http://www.crazydiamond.cz/julie_my_anti_aircraft_friend_recenze/3377nobody@nothing.com (Tomáš)Narazil jsem na ně náhodou v nějakém přehledu nejlepších nahrávek za rok 2024. Debut, podle coveru alba to na první dobrou vypadá na silně alternativní záležitost. JULIE. Zvláštní název pro kapelu, k tomu ještě podivnější název pro album, ale ok, mrknul jsem pár klipů na YT, jestli má vůbec význam do toho jít. Prvním kolem výběrového řízení prošli, tak si teda pustím album, dám tomu šanci. A to je přesně ta chvíle, kdy ten přátelský protiletadlový šrapnel vybouchnul. Miluju kapelu AUTOLUX. Teda v podstatě hlavně jejich debut „Future Perfect“ z roku 2004. Jejich další dvě desky jsou už takové nemastné, neslané, ale ten debut! Zvukově dokonalé dílo na pomezí noise/alternativního/experimentálního rocku. Ve své době se dle mého skromného názoru jednalo o jedno z nejlépe znějících alb, a i dnes je pořád špičkové. A přesně AUTOLUX mi JULIE okamžitě připomněly. Atmosférou, melodickými postupy, strukturou skladeb, i kombinováním ženského a mužského vokálu, a vlastně trochu i zvukem. Ale není to jen jednoduché kopírování, JULIE do své DNA zakomponovaly i jiné vlivy. Projev basačky Alexandrie Elizabeth je nepopiratelně podobný Kim Gordon ze SONIC YOUTH, kterážto kapela by se určitě mohla na seznamu inspirací ocitnout též na prvních místech. A objevíme tady i odkazy na shoegaze (nebo jak se to teď nazývá „nu-gaze“), grunge a nebo až noise-pop. A to všechno pod jemným, ale i drsným závojem alternativní špíny a nezávislé produkce. Trio doplňuje zpívající kytarista Keyan Pourzand a bubeník Dillon Lee. Kapela vznikla v roce 2019 v Orange County, California, a do dnešního dne si sama vydala jen několik singlů a jedno EP. Každopádně debut už vychází pod Atlantic Records, takže se evidentně líbí nejen mě. Zpěv Alexandrie je odtažitý a hladící zároveň. Někdy působí až lehce hypnoticky. Na to navazuje i hudba. Když jsem zmiňoval SONIC YOUTH, tak se musíme vrátit hodně daleko do historie, až no konec osmdesátek a jejich legendárního alba „Daydream Nation“. Jeho zvuk a atmosféru často kombinují se špinavým grungem začátku devadesátek. S tím grungem, který má blíže spíše k indie rocku než k hard rocku a metalu. Někdy se člověk až přistihne, že tam zaslechne pozdní NIRVANU. Když Keyan jen pomalu frázuje svoje party, do toho vybrnkává na kytaře s ledově kovovým zvukem nejasný motiv, je to jako Kurtův závan ze záhrobí. Většinu písní pokrývají společně, každý v ní má ale svůj part. Vytváří to zajímavé kontrasty, někdy možná i lehké napětí. Jindy si naopak písničku vezmou jen pro sebe. Ale když se spojí, jako třeba v nadupané, grungem nasáklé „Claibourne Practice“, to je pak skutečná síla. Velmi se mi líbí zvuk nahrávky. Bicí s typicky indie rockovým naladěním jsou čisté, jasné, téměř až jemné. Nejsou hlavní hnací sílou, spíše rámují hřiště a jistí kytaru a basu, aby se v některých noisových explozích nebo shoegazových zvukových stěnách nerozplizly až moc do neznáma. Někdy se ale i Dillon odváže a ukáže, že taky umí, když nemusí dělat babysitting pro ty dva. „Feminine Adomments“ svým začátkem připomene NIRVANU a její „You Know You´re Right“, aby se přelila do SONIC YOUTH a z nich ještě do THE BREEDERS. A právě tady Dillon, jakoby byl nervózní z neustálého metamorfování, dává neklidné textury, plní song přechody, jeden za druhým. Basa má lehce lo-fi zvuk, často se ještě přepne i do špinavé, zkreslené polohy. Když se ale vrátí k čistému odstínu, ten má jasnou pečeť zvuku přelomu osmdesátek a devadesátek. Je hluboký, ale nepřístupný, možná až nevlídný. Paleta zvuků kytary pak sahá od zmiňovaných chladných kovových, přes noisové kvílení, špinavé mohutné zvukové stěny, až po indie rockové tóny. A to všechno se krásně prolíná, doplňuje, někdy i bojuje mezi sebou. Ve finále je to velice pestrá nahrávka, která skýtá hodně překvapení, a která umně maskuje svojí pravou tvář. Třeba úvodní „Catalogue“, rychlá hitovka ve stylu ranních SONIC YOUTH. Skvělé bicí, zajímavá basa, suprové kytary, správně alternativní melodie. A k tomu slušný noisový závěr. Prolínání grunge a shoegaze v „Tenebrist“ je pak ještě vyšperkované o noisové a indie rockové vstupy. Skvělé basové intro nabídne „Very Little Effort“. Jednoduché, ale plné emocí. Pomalu se rozvíjející písnička buduje napětí, které nás pak polapí v spletitých pasážích neustále se střídajících klidných a hlučných ploch. Jak silným citem pro netuctové, ale přitom velmi jemné a příjemné melodie kapela disponuje, dokazuje „Knob“ s jednoduše nádherným baladickým intrem, která se samozřejmě taky později změní v noise-gaze. Opět dokonalá práce s kontrastem klid-bouření. Typický rukopis AUTOLUX objevuji ve valivé, těžké a skličující „Thread, Stitch“, kde je tou poslední záchranou Alexandrie a její nadějeplný andělský zpěv. „Piano Instrumental“, ač by se to podle názvu nabízelo, není žádné klavírní intermezzo. Naopak, krásně košatá komplexní skladba, nabízející tolik různých poloh, až z toho jde hlava kolem. Od progrockerů by si určitě vysloužili pochvalu za neustálé změny temp, nálad, zvuků. A přitom je to pořád noise, grunge, shoegaze a alternativní rock. Zvukově neuvěřitelně propracovaná věc, plná zajímavých zákoutí, odboček i návratů. V závěrečné „Stuck In A Car With Angels“ se opět dočkáme andělského hlasu na pozadí intra, za které by se nestyděly ani BUSH v devadesátkách. Že to ale opět nebude žádná sladká balada už od počátku naznačuje v pozadí připravená noisová kytara, která se vznáší nad svou kořistí jako orel připraven k útoku. Hlučná část pak skutečně přijde, ale je to jiné než v předchozích písničkách. Takové čistější, méně špinavé, jakoby se na závěr už kapela rozhodla z kalných noisových vod vystoupit a hledat nové obzory. Jedná se o vskutku silný debut. Věk tria je jen lehce přes dvacet let a prezentuje se zajímavým a vyspělým stylem. Uvidíme, co dalšího z nich ještě vypadne. http://www.crazydiamond.cz/rekapitulace_2024_nejlepsi_hudebni_nahravky_honzah_majk_pekarek_pandemonium/3384http://www.crazydiamond.cz/rekapitulace_2024_nejlepsi_hudebni_nahravky_honzah_majk_pekarek_pandemonium/3384nobody@nothing.com (Honza H. / Majk / Pekárek)Honza H. 1.SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY – Jiná 2.PESTILENCE – Levels of Perception 3.STRYPER – To Hell With the Amps 4.SEVERE TORTURE – Torn from the Jaws of Death 5.PETER BIČ PROJECT – Naživo 6.STRYPER – When We Were Kings 7.KERRY KING – From Hell I Rise 8.DGM – Endless 9.PAČESS, BÁRA BASIKOVÁ – Katechismus10.SKELETAL REMAINS – Fragments of the Ageless11.IMPELLITTERI – War Machine12.DISBELIEF – Killing KarmaMajkVlastně je to tak trochu schizofrenní rok –  skvělé desky na jedné straně (uvedeno v žebříčku) a na druhé ty ostatní, které zkrátka nepovažuji za tak dobré, aby se mohly umístit a být uvedeny v celoročním TOP. Proto jich nakonec není ani deset. Je to tedy dobrý nebo špatný rok?1. DREAM THEATER - koncert Praha2. WHOM GODS DESTROY - Insanium3. JUDAS PRIEST - Invincible Shield4. BRUCE DICKINSON - The Mandrake Project5. DAVID GILMOUR - Luck and Strange6. WITHERFALL - Sounds of the Forgotten7. SAXON - Heel, Fire and Damnation8. SUNBURST - ManifestPekárekNevím, zda byl rok 2024 lepším, nebo horším než léta ostatní. Dobré muziky vychází každopádně strašně moc. Absolutně nestíhám poslouchat vše, co bych si přál a ze studijních důvodů asi i měl. Vlastně jsem se v posledních letech obrátil spíše k vážné hudbě všeho druhu. Podle mě jde totiž, minimálně v některých případech, o slušný underground.:-) Níže uvedený výroční žebříček tedy v prvé řadě představuje jakousi stupnici intenzity zájmu, který jsem jednotlivým titulům věnoval a pocitové mocnosti, kterou ve mně na oplátku zanechaly.1. NIKOL BÓKOVÁ – Her Country2. KILL THE THRILL – Autophagie3. ABIGOR – Taphonomia Aeternitatis - Gesänge im Leichenlicht der Welt4. DEVIN TOWNSEND – PowerNerd5. MANON MEURT – Unravel6. KAVIAR KAVALIER – Hairy Hairy7. DARK GAMBALLE – Dobrý lhář8. WHOM GODS DESTROY – Insanium9. NAČEVA – Jdem temným dnem10. JON ANDERSON & THE BAND GEEKS – True11. PARFAXITAS – Weaver of the Black Moon12. BRUTALLY DECEASED – Chasms13. DREAMING DEATH – Sinister Minister14. MÖRGHUUL – Domination Of The Beast15. EMASCULATOR – The Disfigured and the Divinehttp://www.crazydiamond.cz/dvne_voidkind_recenze/3381http://www.crazydiamond.cz/dvne_voidkind_recenze/3381janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Hned když jsem před pár týdny poprvé slyšel letos na jaře vydanou třetí řadovku skotské kapely DVNE, vzpomněl jsem si na tvorbu mých amerických oblíbenců CAVE IN nebo na album „Bloodmoon I“, které nahráli před třemi lety CONVERGE ve spolupráci s CHELSEA WOLFE. Jejich skladby, ačkoliv jsem se zdráhal kapelu škatulkovat, měly dokonalou emoční hloubku a dokonale magnetizovaly. Už z tohoto důvodu prostě musím tyto skotské rozervance slyšet v pozitivním světle jako občerstvovatele scény. U Metal Blade Records v dubnu vydaná deska „Voidkind“ je znamenitou (asi nejpravděpodobněji) sludge/post-metalovou sadou, dostatečně vynalézavou a proměnlivou, opatřenou chtěně špinavým soundem, vyladěným však v moderních studiových podmínkách k dokonalosti, jak si jen žádá špičková produkce dané žánrové škatulky.Album působí jako vulkán, který se zrovna probral k životu a dociluje většího a většího pohlcení svého okolí. Je zde spousta neklidné atmosféry, tajemna, bouřlivosti, ale i emoční pestrosti, celkově tak deska působí jako komplexní suita s velkými uměleckými ambicemi, a to aniž by se materiál vzdal nějaké přirozenosti a srozumitelnosti. Je věnován především pouličním, metalovou a hardcoreovou hudbu milujícím hordám. Rozhodně nejde o akademickou záležitost, ale o plnokrevný moderní metal, kde není nouze o kaskády mohutných riffů, popelnicově ozvučené rytmy, které jakoby doprovázela zvláštní dunivá ozvěna, ale i sugestivní hlasový projev silného frontmana Dana Bartera, jež zde vládne jak bouřlivým řevem, tak i tklivým čistým zpěvem. Když se přes monumenty jako je zde tíživá úvodní erupce „Summa Blasphemia“ a charismatická „Eleonora“ dostaneme k dráždivé jízdě „Reaching For Telos“ plné riffů a emo nápěvů, zřejmě je to moment, kdy nahrávka dosahuje své nejvyšší míry chytlavosti. V žádném aspektu svého zvuku však nikdy nepropadne přebujelému podbízení.Co mne hodně zaujalo, je prvotřídní zvuk, jehož důležitým stavitelem se pravděpodobně stal ústřední člen kapely Victor Vicart, obsluhující zde kromě kytar rovněž klávesové nástroje. Deska tak sebevědomě protíná území moderního valivého metalu, post-mileniálního hardcore a čehosi smyslného, co u ní posiluje atmosféru a celkově majestátní vyznění. Při další bouřlivé riff-jízdě „Reliquary“ se dokonce kapelu nezdráhám přiřadit k fenomenálním atlanťanům MASTODON. Na rozdíl od nich DVNE nevyužívají mírně zjednodušujících zkratek a své dílo pojímají ve vší velkoleposti. Na posluchače tak hrnou své výživné, neprvoplánové monstrum, kterým se tito budou muset nějakou dobu prodírat a odkrývat u ne zrovna krátkých skladeb jednotlivé vrstvy a fáze.Asi nejzdařilejší hymnou se nakonec ukazuje mocná „Abode Of the Perfect Soul“, jejíž dunivé riffy v sobě mají ten správný oheň a celkově tak tuto progresivně laděnou a velmi proměnlivou skladbu posouvají na originálnější území. Zasněným úvodem zahájená „Pléróma“ reprezentuje asi to nejmírnější a nejplynulejší, co současní DVNE dokáží vyjádřit. Za mne rozhodně další z adeptů na velký hit. Zkrátka je toho zde hodně, díky čemuž jsem si jistý, že DVNE nejsou jen jednou kapelou z řady sludge/post-metalových souborů posledních deseti let, ale adeptem na stěžejní postavení na scéně. Ostatně i to potvrzuje závěrečná jedenáctiminutovka „Cobalt Sun Necropolis“, kde dokonce rozeznávám určité vlivy slavných TOOL. Hodně dobrá záležitost.http://www.crazydiamond.cz/mercyful_fate_in_the_shadows_recenze/3383http://www.crazydiamond.cz/mercyful_fate_in_the_shadows_recenze/3383janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když KING DIAMOND na začátku devadesátých let završil pětici skvostných albových artefaktů vydaných pod jeho uměleckým pseudonymem, a prostřednictvím necitlivě poskládaných rekapitulačních výběrovek z hitů („A Dangerous Meeting“) či naopak z rarit („Return Of the Vampire“) byla záhy naplněna a ukončena i smlouva s vydavatelstvím Roadrunner Records, nastal čas z čistého stolu znovu přimět k životu svou oslavovanou a kultovní metalovou formaci MERCYFUL FATE, jež se i postupem těch osmi let nečinnosti stávala velmi vlivnou v rámci evoluce metalové muziky.Právě v roce 1992 už bylo rozhodnuté, že dánský kvintet připraví svou návratovou řadovou desku, o níž se posléze vydavatelsky postará stáj Metal Blade Recods kalifornského gurua Briana Slagela. Původní plán povolat nejslavnější sestavu pětice však vzal rychle za své, neboť bubeník Kim Ruzz svou účast na reunionu zamítl, byl tak ve studiu v Dallasu nahrazen dočasným studiovým hráčem Mortenem Nielsenem. Ačkoliv ten nikdy nebyl počítán do sestavy a i v dobových promo materiálech místo něho často pózoval Snowy Shaw. Ostatní členové MERCYFUL FATE se však návrhu účastnit se znovuzrození legendy nevzdali a tak kapela mohla splétat plány na masivní atak, jak na pódiích v USA, tak pro několik koncertů v Evropě. Nejprve však přišla na řadu deska, která vznikala mezi únorem a dubnem roku 1993 a jen o pár týdnů později se objevila na pultech. Kytaristé Hank Shermann a Michael Denner, baskytarista Tim Hansen, všichni tři byli v texaském studiu přítomní, koncentrovaní na výsledek, aby dali vzniknout svébytně vyznívajícímu novému materiálu MERCYFUL FATE. Album nazvané „In the Shadows“ zahájilo novou etapu fungování kapely a bylo uvedeno na trh v ten samý týden, kdy kapela odehrála headlinerskou show na festivalu Dynamo Open Air v holandském Eindhovenu.Jestli deska něčím překvapovala, pak již tím, že nešlo o tak sevřenou, černočernou a okultní seanci, na jaké byli ze staré etapy fanoušci MERCYFUL FATE zvyklí. Naopak, na všech muzikantech byl patrný vývoj a zkušenosti, takže skladby v jistých momentech ohromovaly až progresivními motivy a budily dojem komplexního a vyzrálého metalového díla, které si neodpírá svobody a je silně ovlivňováno hardrockovým cítěním sedmdesátých let a stylovou nadčasovostí. Parádní zvuková stránka působila zemitě a o něco méně zdobně, než na co byli pro změnu zvyklí příznivci Kingovy sólové kapely a kytarového rukopisu Andyho LaRoquea. Nicméně duo Hank Shermann a Michael Denner oslnilo skvělou souhrou a povzbudivou porcí vytříbených kytarových harmonií, sól a vyhrávek. Tahle deska za více než třicet let prakticky ani trochu nezestárla, naopak se potvrdila její vysoká úroveň a nadčasovost. Vedle prvních dvou kultovních alb patří „In the Shadows“ bezesporu k tomu nejlepšímu, co kdy MERCYFUL FATE dali světu.Na desce se nacházely jak skladby honosnějšího hitového zabarvení jako třeba úvodní velkolepá „Egypt“, duchařská skoro-titulka „Shadows“ nebo neo-klasicistní libůstka „Is That You, Melissa?“, jež mohly leckomu připomenout právě o něco zdobnější sólovou tvorbu Kinga Diamonda (ostatně u všech tří skladeb byl hlavním autorem právě on), tak naopak bezútěšnější a komplikovanější suity se značnými proměnami temp a přehlídkou kytarových riffů – např. „The Bell Witch“, „The Old Oak“ nebo „Thirteen Invitations“. Právě tíživější a více komplikované songy pocházely naopak ze skladatelské iniciativy Hanka Shermanna. Celek však dramaturgicky velmi dobře fungoval a fanoušek dostal velmi pestré a zároveń soudržné metalové dílo.Tematicky nešlo až tak úplně o koncepční dílo, provázanost byla patrná snad jen mezi několika skladbami a skrze abstraktnější souvislosti, jež ani tak nepoukazovaly na nějaký konkrétní hororový příběh, jako spíše vyprávěly o temných skutečnostech minulosti a budily dojem povídaček či temných pověstí, vztahujících se k určitým artefaktům či místům. Holčička hypnotizovaná obrazem značila počátek neštěstí rodiny. Starý dub na indiánském území, v jehož okolí se shromažďují zlé síly a půda okolo něho je mrtvolná. Sídlo poblíž jezera, kam je třináct lidí pozváno na karetní seanci. A nebo třeba bezhlavý jezdec zjevující se poblíž hřbitova. To všechno byla témata opatřená v písních. Nejvýraznější příspěvek druhého kytaristy Michaela Dennera má zde jméno „The Gruesome Time“ a jde o skutečně šťavnatou Hard N´Heavy kompozici, odpovídající tíživému zvuku navrátivších se MERCYFUL FATE.Přes jisté rozdíly mezi songy se materiál skvěle doplńuje a nepůsobí ani trochu rozháraně. Startovní „Egypt“ je oslavou mystiky starověkého Egypta, které je propůjčen až velkolepý ráz, naopak tíživost „The Gruesome Time“ vychází z okultní temnoty a téma vtělení zla a prokletí jí žene v ústrety staré černočerné tvorbě MERCYFUL FATE. Réunion si však udržel svou nadčasovost a kvalitu právě díky tomu, že se kapela nesnažila bezmyšlenkovitě navázat na staré okultně metalové období, ale pojala nový materiál velmi aktuálně, tak aby odpovídal tehdejším uměleckým vizím hudebníků, jež by byly poplatné roku 1993. King se v té době nacházel stále ve vynikající hlasové kondici, což bylo patrné nejen na výrazných hitových nápěvech, jako je zde hned úvodní mistrovská suita „Egypt“, ale také na skladbách, které nabízely proměnlivější dějství a výrazivo, které vyžadovalo jeho teatrální hlasový talent. Když tak poslouchám songy jako „The Bell Witch“, „The Old Oak“ nebo „Legend Of the Headless Rider“, dostávám se do stavu, kdy jsem unášen a fascinován proudem obrazů a to nejen na základě Kingova hlasu a projevu, ale souhrou veškeré instrumentace, jež je osobitá ve všech svých výrazných prvcích i detailech. Tohle dílo je sice melodické a výborně poslouchatelné, zároveň však sebou nese i progresivní stopy (skoro až psychedelické kytarové harmonie a sóla) a nesporný umělecký přesah. Ostatně tak, jako tomu bylo do té doby u Kinga vždy.Desku ve výsledku zdobil nejen fantaskní obal s dívkou zhypnotizovanou záhadným obrazem, ale také plný a ve všech směrech špičkový zvuk Tima Kimsleye. Jeho aktualizace MERCYFUL FATE pro devadesátá léta mnohé nadchla a po právu sklízela pochvalná hodnocení. Závěr alba patřil nejen klenutě vystavěné a snad největší hitovce „Is That You, Melissa?“, tak nové verzi letité skladby „Return Of the Vampire...1993“, jež vlastnila výrazné stopy stylu BLACK SABBATH a nesla se ve středních tempech opatřená dusivými riffy. Není tajemstvím, že bubenické party v ní nahrál Lars Ulrich z METALLICY. Soudě dle dobového ohlasu se stalo album „In the Shadows“ úspěšným projektem, který zahájil zhruba osmileté druhé období fungování slavné dánské metalové grupy MERCYFUL FATE.http://www.crazydiamond.cz/rekapitulace2024_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_udalosti_gazda/3382http://www.crazydiamond.cz/rekapitulace2024_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_udalosti_gazda/3382nobody@nothing.com (Gazďa)Tak máme za sebou dalšívydařený rok, který přinesl řadu zajímavých počinův nejrůznějších žánrových polohách metalu. Nové pokrmymetalové či rockové kuchyně vyplázli klasici JUDAS PRIEST,OPETH, BRUCE DICKINSON, SAXON, MAGNUM, NEAL MORSE, GREEN DAY, IHSAHN,BORKNAGAR, MINISTRY, SONATA ARCTICA, BLUE ÖYSTER CULT, MY DYINGBRIDE, PEARL JAM, ACCEPT, DARKTHRONE, DEICIDE, KERRY KING, ROTTINGCHRIST, RHAPSODY OF FIRE, BON JOVI, ALCEST, NIFELHEIM, ORDEN OGAN,AXXIS, MR. BIG, DEEP PURPLE, POWERWOLF, DARK TRANQUILITY, NILE,WINTERSUN, SATAN, NIGHTWISH, MOGGS MOTEL, 1349, THE OFFSPRING,ENSIFERUM, SWALLOW THE SUN, DEVIN TOWNSEND, MASSACRE nebo SÓLSTAFIR.Určitě jsem na mnohozapomněl a přiznám se, že i z těchto alb zavedených hvězdjsem řadu ani neslyšel nebo dal šanci pár singlům. Vedle toho tuale bylo také hodně dobrých věcí ze středních a nízkýchpater žánru nebo i ze samotného undergroundu. Vytvořený seznamje tak inventářem jak toho, co se mi letos nejvíce líbilo a čemujsem se pověnoval, tak desek, kterým jsem chtěl položit vavřínyna Crazy Diamond, ale nedostal jsme se k tomu. Mimochodem –z výše zmíněných klasiků je toho v mém best of dostmálo. Desky řazeny bez jasného pořadí. HAMFERD – Men guđs honder sterkLoňský rok nám dalskvělou desku pohřebního doom metalu s námořní tematikouv podobě „The Coral Tombs“ od AHAB, letošek přinesl tentopočin z Faerských ostrovů. A kde jinde se věnovat tomutosubžánru, než na souostroví, kde 90 procent hospodářství dělárybolov? Temná deska s temnou hudbou a texty (název znamená„Ruka Boží je silná“) inspirovanými neštěstím při lovu nakulohlavce v roce 1915. Zhmotnění mořských hlubin, vln,smutku a deprese. Jednoduchá muzika, ale mistrné kouzlenís náladami, nádherně čistý a přehledný zvuk a mix.Nenápadné ale ve výsledku až majestátní a osudově působícíaranže. O Jonovi Aldará ještě níže. Nejsilnější věc:„Ábaer“. WALG – IVŠpičkový melodickýblackmetal, za kterým stojí nizozemské duo Robert Koning a YorickKeijzer, jejichž výplod se může měřit s tím nejlepším,co v žánru vzniká ve Skandinávii. Dravá, dynamická apředevším dobře poskládaná a zahraná deska. Pokud bych si mělvybrat jednu jedinou z tohoto roku, pravděpodobně bych sáhnulpo téhle. Nejlepší skladby (je jich hodně): „Vuurdrop“,„Radeloos“, „Wanneer Het Glas Breekt“, „Kringloop VanZelfhaat“, „Foltering“, „Speel Met Mij“. KVAEN – The FormlessFireStejný žánr a obdobnákvalita a styl, tentokrát přímo ze Švédska. Projekt bývaléhokytaristy DUSKFALL Jakoba Björnfota. Superrychlá tremola,sekané riffy, virtuózní sóla a umné harmonie. Moderní auhlazený melodický blackmetal s vytuněným čistým zvukem,profesionálním mixem a kvalitní produkcí. Nejlepší skladba:„Basilisk“. MAGNUM – Here Comes theRainKlasici britského rokuodcházejí sice předčasně, ale na vrcholu sil. Nejdřív zrušenéturné kvůli zdravotnímu stavu kytaristy Tonyho Clarkina (plánovaljsem vyrazit do Regensburgu) a pak náhlá správa o jeho úmrtí.Tony byl jedním z nejpilnějších a nejlepších rockovýchskladatelů posledních padesáti let. Prakticky každé dva rokynová a kvalitní deska, včetně té letošní. Píseň „Some Kindof Treachery“ je jednou z nejlepších skladeb roku. DECEPTION – DaenactehNejsem úplně největšífanda klasického death metalu a mám to rád v trochuopentlenější podobě. V tomto případě v symfonicko-deathmetalovém hávu. Přímočará a tvrdá deska, ale zároveňdostatečně chytlavá a melodická. Thrashovýtah na branku i deathová brutalita, groovové riffy i melodickévyhrávky, vokál pořádně hluboký i blackově nakřáplý,tempová jednoduchost, ale zároveň rytmická variabilita. Nejlepšískladba: „King of Salvation“. FELLOWSHIP – The SkiesAbove EternityLehký a přímočarýpowermetal se svěžími a chytlavými melodiemi. Pokud máte chuťna metalovou desku pro celou rodin, nemusíte dál hledat. Přesosmdesátkový feel velmi přirozeně zahrané a odezpívané album.Tahle mladá anglická skupina by před sebou mohla mít zářnoubudoucnost, pokud se do toho pustí a vytrvají. Nejlepší písně:„Victim“, „Dawnbreaker“, „King of Nothing“, „World EndSlowly“. BIG BIG TRAIN – TheLikes of UsJsme rádi, že tahledeska vůbec vznikla. Po náhlém úmrtí zpěváka a jednoho z mozkůkapely Davida Longdona jsme si nebyli jistí, jak to s těmito –zejména v muzikantských kruzích uznávanými – britskýmizástupci kvalitního folkem načichlého progrocku bude. Prvníalbum s italským nástupcem Alberto Bravinem ale ukázalo, žeje velký vlak na kolejích usazen stále pevně. Stylově praví BIGBIG TRAIN. Jemná a něžná, ale zároveň silná deska. Zvukověvelmi bohatá, se změnami temp, rytmů a nálad, ale vyhýbajícíse okázalosti. Rozmanitost a barvitost, která chytne za srdce izaujme mozek. Nejlepší píseň: sedmnáctiminutovka „Beneaththe Masts“. TAKIDA – The Agony FlameKolik vzniká ve Švédskua v celé Skandinávii kvalitní hudby je prostě neuvěřitelné.Tentokrát nejde o metal, spíš o alternativnější rock, i kdyžse tu objevují metalové pasáže. Melancholie, nostalgie a smutek iradost zároveň. A také sevřená písňová forma, vemlouvavývokál Roberta Petterssona, hypnotický zvuk a předevšímschopnost napsat dobrou a zapamatovatelnou melodii. Po dvaceti letechexistence a deseti deskách je tahle kapela nespravedlivě neznámáa bohužel ani novinka s tím nic asi neudělá. Jak „NothingBut a Misplace,“, tak „Your Blood Awaits You“ jsou pro měskladbami roku. ROTTING CHRIST – ProXristou Album, které u některýchdlouholetých fanoušků těchto řeckých blackmetalistů (…ehm…ehm)způsobilo rozčarování. Právě proto, že je tu blackmetalupomálu. Hnijící Kristus ale jen pokračuje ve směru, kterým seubíral na svých předchozích deskách. Spíše jednoduchýatmosférický hevík. Kapelník a vypravěč Sakis Tolis je velmidobrý skladatel a melodie a chorály, které se i dnes linou z jehohlavy, halekavé a dobře zapamatovatelné. Tu stylistiku o zlatémvěku pohanských náboženství před křesťanstvím mu nežeru,ale hudebně to celé funguje dobře. Deska, která mi přijde lepší,než když jsem na ni psal recenzi. Je tu hodně dobrých skladeb:„Like Father Like Son“, „The Sixth Day“, „PrettyWorld Pretty Dies“, „Pix Lax Dax“, „Saoirse“.SEVEN SPIRES – AFortress Called HomeSymfonický metal zeSpojených států a nejsou to KAMELOT? Bostonští SEVEN SPIRES nanovince pokračují – v bohužel trochu utajené –krasojízdě. Kdo lační po kvalitním symfonickém metalu, kterýnení jen mírně přihuštěným popovým post-mixem, ať sáhnesem. Progresivní symfmetal, který si uzobává i z dalšíchžánrů. Vedle skladatelského umu je hlavní devizou uhrančivádevětadvacetiletá vokalistka Adrienne Cowan, která se hlasověodvážně pouští nejen do nebeských výšin, ale i do deathovehogrowlu nebo blackového krákorání, což je v symfonickémmetalu neobvyklé. Nejsilnější skladby: „Almosttown“, „WhereSorrows Bear My Name“, „The Old Hurt of Being Left Behind“. DÖDSRIT– Nocturnal WillZde končí desky, nakteré jsem měl tu část psát recenzi, a začínají ty, na kteréjsem je psát chtěl, ale nenapsal. Švédští DÖDSRIT reprezentujícosi jako melancholický melodický black střihnutý špetkou powermetalu. Asi jako bychom vyjížděli do slavné bitvy během morovérány a to za zvuků polnic apokalypsy v Sedmé Pečeti IngmaraBergmana. Kupodivu to dobře funguje. Deska obsahuje prakticky jenpět písní, jednu čtyřminutovou a čtyři mající mezi osmi ajedenácti minutami. Málo se spoléhá na zpěv a hodně narepetitivní kytarové motivy. Někdy to je repetitivní dost, ale –opět kupodivu – to vůbec nevadí, naopak se k desce rádvracím a relaxuji u ní. Nejlepší skladby: „When Death ComesReaping, Utmed Gyllbergens stig a „Irjala“.BLOOD INCANTATION –Absolute ElsewhereKosmický deathmetalz Denveru. Zvláštní, proměnlivá, zajímavá deska. Deathpotkávající PINK FLOYD, když mi některé pasáže úplněsugerují „Shine On You Crazy Diamond“. Cesta vesmírem,meziplanetární prostor, obludná monstra, dálky, vakuum, novésvěty. Eklektická deska svými prvky, originální jejich syntézou.Nejlepší skladba: jsou tam fakticky jen dvě, tak si můžetevybrat. 😊MOGGS MOTEL – MoggsMotelBritské hardrockovélegendy UFO se měly rozjet na své finální turné v roce2021, ale kvůli covidu ho o rok posunuli. V říjnu 2022 seměla finálně ufounská loď zastavit i v Praze, ale bum bác– kapitán Phil Mogg dostal pár týdnů předtím infarkt, a jási tak mohl Brity přiřadit k dalším legendám, které naživonikdy neuvidím. Šestasedmdesátiletý bard sice už asi nevyjede naturné, ale s muzikou končit nehodlá. Přibral k soběkytaristu a klávesistu Neila Cartera nebo basistu Tonyho Newtona avýsledkem je příjemná bluesrocková deska, která ukazujeprincipála ve velmi dobré hlasové i skladatelské formě. Nejlepšípíseň: „I Thought I Knew You“.IOTUNN – KinshipVše, nač sáhne JonAldará, se zřejmě proměňuje ve zlato. Faerský rodák působíparalelně v BARREN EARTH, HAMFERD a IOTUNN, přičemž poslednídvě jmenované kapely letos vydaly desky a obě jsou na tomtoseznamu. HAMFERD reprezentují těžký a pomalý pohřební doom,IOTUNN progresivní melodický death metal ve středních neborychlejších tempech. Aldará je majitelem skvostného hlasunejrůznějších poloh a výrazů a stejně bohatá a zajímavá jei hudba IOTUNN. Vedle WALG pro mě druhý kandidát na desku roku.Nejlepší skladby: všechny, ale nejvíc „Earth to Sky“. SILHOUETTE – Les Dires de l´ameVáhal jsem mezi touhledeskou a novinkou BORKNAGAR a nakonec jsem zvolil melancholickéblackové Francouze. Zaprvé je poslouchám právě teď a zadruhéjim nebyl věnován na stránkách Crazy Diamond prostor. Stejnějako jinde. Na YouTube mají skladby z novinky mezi 350 atisícovkou poslechů. Málo. První desku rodáků z Montpellierujsem neslyšel, ale tahle druhá je dost dobrá. Atmosférický blackstojící na kontrastu monotónního mužského skřeku vyvolávajícíducha deprese a zkázy v protikladu s jemným melodickýmvokálním projevem zpěvačky Lilas Dupont (alias Ondine)spouštějícím tóny melancholie i naděje. Nejlepší skladba: titulní.ORDEN OGAN – The Orderof FearTop desek mělo býtpatnáct, ale po jejich kompletaci jsem zjistil, že jsem úplnězapomněl na německé powermetalové velikány (když ne statusem,tak rozhodně kvalitou) ORDEN OGAN. Jejich poslední deska je faktdobrá a my se jí na těchto stránkách nepověnovali. Elpíčko jeplné všeho toho dobrého, nač jsme u ORDEN OGAN zvyklí: silnémelodie, chorálové refrény, „blindguardianovské“ vokálníharmonie, zvukové stěny kytar, tragický centrální příběh. Napodzim k nám koncertně zavítají společně s WIND ROSE,tak se můžeme těšit i naživo. Nejlepší skladby: ty nejdelší,tedy „Anthem to the Darkside“ a „The Long Darkness“. CALIGULA´S HORSE –Charcoal GracePoté, co jsem dopsalORDEN OGAN, jsem si uvědomil, že nejnovější elpíčkoaustralských progresivních rockerů/metalistů je také z letošníhoroku. Nemělo by tu chybět, takže to nakonec bude best of 17.Trochu jiný druh progu. Většinou jemný, něžný, přemýšlivýa melancholický, využívající ticha a pauz. Zpěvák Jim Greypracuje s různými polohami a náladami (čistého) hlasu –šeptá, vemlouvá, přesvědčuje, hrozí. V těch nejlepšíchmomentech opravdu krásná deska. Nejsilnější skladby:„Stormchaser“, „Sails“, „Charcoal Grace“. Top 40 nejlepšíchpísní (od každého interpreta jedna, jinak by bylo přílišWALGu, bez konkrétního pořadí)ALCEST – L´EnvolHAMFERD – ÁbaerUNLEASH THE ARCHERS –Green and GlassJUDAS PRIEST –Invincible ShieldWALG – VuurdropCALIGULA´S HORSE –Charcoal GraceIOTUNN – Earth to SkyGHOST – The Future Is aForeign LandARCH ENEMY – Liars &ThievesTAKIDA – Nothing But aMisplaceMAGNUM – Some Kind ofTreacheryDECEPTION – King ofSalvationFELLOWSHIP – VictimORDEN OGAN – Anthem tothe DarksideSILHOUETTE - Les Dires de l´ameAMARANTHE – Breaking theWavesROTTING CHRIST – PrettyWorld Pretty DiesBROTHERS OF METAL –Rivers of GoldSONATA ARCTICA – MonsterOnly You Can´t SeeINGRID MICHAELSON – ItNever EndsSAXON – MadameGuillotineBORKNAGAR – SummitsKERRY KING – Idle HandsDÖDSRIT – When DeathComes ReapingWITHIN TEMPTATION –Fool´s ParadeSEVEN SPIRES – The OldHurt of Being Left BehindKVAEN – BasiliskDARK TRANQUILITY – NotNothingELUVEITIE – PremonitionVOLA – CannibalKANONENFIEBER – DieHavarieWEATHER SYSTEMS – DoAngels Sing Like Rain?NIGHTWISH – LanternlightCHARLOTTE WESSELS – TheExorcismWIND ROSE – Home of theTwilightPOWERWOLF – Bless ´emWith the BladeIN VAIN – Shadows FlapTheir Black WingsSUNBURST – The FloodSWALLOW THE SUN – TheCharcoal SkyCRIMSON VEIL – ShiftTop 20 nejlepšíchkoncertů roku (bez konkrétního pořadí)JUDAS PRIEST – O2 Arena,Praha, a Masters of Rock, VizoviceDIMMU BORGIR –Metalfest, PlzeňORDEN OGAN – Metalfest,PlzeňTESSERACT – PalácAkropolis, PrahaPERSEFONE, HYPNO5E –Kasárna Karlín, PrahaAHAB – Turm, HalleRAMMSTEIN – LetištěLetňany, PrahaKERRY KING – Rock ForPeople, Hradec KrálovéAC/DC – LetištěVajnory, BratislavaMOONSPELL – Masters ofRock, VizoviceAVANTASIA – Masters ofRock, VizoviceKK´S PRIEST – Mastersof Rock, VizoviceACCEPT – Masters ofRock, VizoviceVOLA a CHARLOTTE WESSELS –MeetFactory, PrahaPOWERWOLF a WIND ROSE –Fortuna Arena, PrahaBLIND GUARDIAN –Basinfirefest, Spálené PoříčíDESTRUCTION –Basinfirefest, Spálené PoříčíSEPULTURA a OBITUARY –O2 Universum, PrahaABBATH a HELLRIPPER –Palác Akropolis, PrahaTHERION – MeetFactory,Praha