http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/deafheaven_lonely_people_with_power_recenze/3497http://www.crazydiamond.cz/deafheaven_lonely_people_with_power_recenze/3497janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kalifornští DEAFHEAVEN už něco málopřes dekádu náleží k americké odnoži post-black metalu (konkrétně blackgaze), co víc, oni patří k jeho nejuznávanějším představitelům. Žánr,který ve svém zvuku klade důraz na nepřikrášlenost, civilnost, abstraktní atmosféru akombinaci metalových atributů s party kytarové alternativy, příznačné spíše pro styly jako shoegaze, post-rock nebo post-hardcore, už se na scéně zabydluje skoro dvě dekády. Za tu dobu zažíval opatrný rozběh, velký boom i současné ustálení dávající zelenou dalším nejrůznějším fúzím. Stejně jako u jiných kapel podobnéhozaměření, jsou i pro sanfranciské DEAFHEAVEN zásadní plynulé, dramaticky uhrančivé kytarové plochy, působící v nejvíce rozjetých momentech poměrně neučesaně,utvářející pochmurnou atmosféru, která nabádá posluchače k melancholii, smutku a emotivní neutěšenosti. Jejich písním jsou vlastní témata týkající se existenciálních otázek, vztahů a fungování v mraveništích moderního světa. Novinka má všechny předpoklady stát se jedním z jejich nejlepších děl, kvintet totiž letos nalezl svůj nejlepší recept, jak všechny své vlastnosti využít k stavbě dramaturgicky dokonale vyladěných songů. Stalo se tak snad proto, že si kapela byla vědoma jistého přešlápnutí u minulé, až příliš britsky znějící kytarovkové desky, kde byl onen black metal jaksi odsunut na druhou kolej. Časem se ukázalo, že fanoušci DEAFHEAVEN onu drásavou rozervanost a temnotu prostě vyžadují a kapela jim jí nyní dala... a sice v lepším provedení, než tomu bylo kdykoliv dříve.Zatímco starší desky DEAFHEAVEN byly více divoké a temné, minulá „Infinite Granite“ nápadněpootevřela dveře právě ležérnosti a měkkému způsobu vyjádření. Vše bylo postaveno na shoegaze kytarových partech, pošmourné melancholii a atmosférickým náladovým pasážím poklidnějšíhorázu. Hodně příznivců z metalového prostředí právě minuloudesku s převládajícími čistými vokály moc nepobralo, my však zde máme vcelku pozitivní recenzi odkolegy Pekárka a i já jsem tehdy patřil k těm, jež dílo nechápali vůbec špatně. Šlo sice o úkrok jinam, ale kapela akorát potvrdila ochotu jít dál, možnostivyvíjet se a touhu hledat nové cesty. Nyní se s lehkostí vrátila s tím nejlepším matrem, jakého byla kdy schopna, neboť nezanevřela na procítěnost a pestrost vyjádření, ale zároveň, znaje svou historii, dala přednost velkolepému návratu metalových nálad a temných emocí.Aktuální materiál „LonelyPeople With Power“ působí v mnohém vyváženěji, jakoby sekapela stran tvorby konečně ustálila a popustila uzdu vývoji až po zralých úvahách a pečlivé přípravě. Jdeo promyšlenou kombinaci výše uvedených stylů, kdy sicepřevládají blackmetalové sypačky a bouře, ale skladby dost častoprocházejí rozličnými pasážemi a nabídnou proměnlivější charakter struktur a mimořádně velký počet teskných a náladotvorných pasáží. Vše se děje naprosto přirozeně, jakoby černé bouře automaticky koexistovaly s tklivými vybrnkávačkami vycházejícími z britské psychedelie, jakoby nejčernější zuhelnatělý black metal mohl být šlechtěn post-punkem či shoegaze. Tohle je zkrátka skvělá deska!Za ty vrcholné chvilky zde, krom několika nihilistickýchválů jako je majestátní úvod „Dobrman“ (zkuste si představit riffy slavného songu „Zombie“ od CRANBERRIES v blackmetalovém podání, tak z podobných základů tahle věc vyvěrá), sludgem načichlá hitovka „Magnolia“ a zběsilá a nahněvaná „Revelator“, považuji především skladby vykazující se pestrou paletou kytarových melodií a kombinací čistých zpěvů s těmy blackově skřehotavějšími - což je případ mimořádně charismatické „The Garden Route“ (zde jsem definitivně pochopil velikost této desky) nebo dojemné altrock kytarovky „Heathen“, kde se kapele podařilo mistrněpropojit písničkovou formu s dravějšímmetalovým prostředím. Dále pak u mne tnula do živého „Body Behaviour“, což je song se silnoueighties-gothic/post-punk aurou, a nebo pak třeba závěrečná jízda „TheMarvellous Orange Tree“, která nabídla krásné atmosféricképlochy a skoro až floydovskou náladu. Deska je mistrně vyvážená, bez slabých míst, takže i divočejší sypanice typu „Winona“ nás dokáží v pravý čas sejmout i obohatit. Vše působí dokonale vyladěně - sice semknutě, ale zároveň nabízí pestrou dramaturgii,takže i vzhledem k extrémnosti hudby DEAFHEAVEN, ta vlastně vůbec nepůsobí ortodoxně. I zvuková stránka se zde velmi povedla a snese vysoké nároky, což ovšem neníjediný důkaz pozitivního vývoje žánru i tohoto souboru. Ten tkví hlavně votevřenosti stylových forem a schopnosti jejich propojování do skvěle poslouchatelných skladeb.Tohle album má prostě styl a má potenciál stát se velkou nadžánrovou klasikou!http://www.crazydiamond.cz/donor_jeviste_snu_recenze/3501http://www.crazydiamond.cz/donor_jeviste_snu_recenze/3501hackl@volny.cz (Pekárek)Po prvním poslechu nové desky DONOR bych s využitím sportovního žargonu nejradši konstatoval, že domácí favorité nepřipustili žádné překvapení. To negativní, dodávám pro jistotu. Když jsem zhruba před třemi roky uzavíral recenzní kapitolu pojednávající o minulém albu „Devět křížů“, spekulace o budoucím vývoji šly stranou. Vše bylo křišťálově jasné. Pánové se nebojí kytarové tvrdosti, dokáží se kvalitativně posunout, kdeco zpracovat či zakomponovat, ale vždy budou stavět na kmenovém stylu, svých melodických nápadech a bohatém aranžmá. Nedokázal jsem si představit, že by někam prudčeji odbočili. Už proto, že je podobná hudba prostě baví a také jim přináší uspokojivý ohlas. Stejně tak si nedokážu představit, že by instrumentálně polevili. Sestavu řešit nemusíme, k žádným personálním změnám od té doby nedošlo. Otázkou pro recenzenta aktuální kolekce tedy zůstává pouze to, zda za nimi i tentokrát dorazily ty správné vibrace a jak s nimi dotyční, zas o něco zkušenější a vyhranější, dokázali naložit.Další a další poslechy novinky „Jeviště snů“ vyznívají pro DONOR ještě lépe. Přestože některé melodie mohou působit lehce povědomým dojmem, jednotlivé skladby znějí svébytně, a hlavně fungují, tudíž nakazí a strhnou. Devítku písní uvedenou intrem „Divadlo snů“ si lze po hudební stránce užívat jako příběh, ale též v podobě „singlovek“. Jednotlivě tedy v pohodě obstojí, přičemž dohromady dávají relativně pestrou skládanku, kterou propojuje zřetelná červená nit. Ta se odvíjí ze soundtrackově zaranžovaného prologu, pojatého na bázi trubadúrsky-popového motivu typu Neckářova „Tuhle píseň já přináším vám…“ Pravda, ladění je o něco méně pozitivní.:-) Pamětník, jediný přeživší, prostě solitér začíná vyprávět … a hned druhá věc „Amnesia“ vám dá pecku mezi oči.Názvu zmíněné skladby rozumím stoprocentně, po takové ráně člověk zapomene na žánrovou konkurenci, a nejen tu domácí. Zvlášť když se přiloží osvědčeným („sandmanovským“) thrashovým riffem a pod refrénem pořádnou dvoukopákovou palbou. Jenže tím se nekončí, děje se toho zde podstatně víc. Ať už jde o první kytarovou harmonii, skvělý bridge či finsky pojatý závěr, nic nelze označit za otravný průměr. Když budu krapánek jízlivější, tak možná za špičkové (power)metalové generikum tuzemské provenience. Nic ve zlém, vše podstatné bylo na tomto poli již objeveno a vytěženo. Originalitu v evropském power metalu každopádně nehledám, popravdě, nedokážu si zde takový přístup ani představit, rozhodně ne v poloze dávající smysl. V podstatě by šlo o žánrovou dekonstrukci, o níž kromě skupinky věčných hledačů nikdo nestojí. Na druhou stranu, DONOR nabízejí víc než jen špičkové přehrávání čehosi povinně žánrového. Kytarové a vokální standardy i „tradicionály“ dostávají v jejich moravském podání vlastní ksicht, nehledě na zdařilou kompoziční stránku, jejíž kvality podtrhuje skvostná instrumentace. Právě a jen na popsané top úrovni chtějí také zaujmout a bavit, což se jim bezpochyby daří.Snaha o pestrost, o udržení pozornosti neutuchajícím proudem melodií a vybroušenou hrou je evidentní a má řadu podob. Kdybych měl uvedené demonstrovat právě na „Amnesii“, stálo by mě to ještě pár odstavců. Upnu se tudíž na méně opulentní chod s názvem „Krysí král“. V první chvíli se zdá, jako by kapela chtěla vsadit na disco metalovou polohu, záhy se však baladizuje a pak citlivě přepne do tradičnějšího bigbítově/heavymetalové modu. Jiní by s tím do refrénu dožili, ne tak DONOR, kteří před něj zasazují krátkou, ale velmi efektní progmetalovou sekvenci s našláplými bicími. Díky ní pak skvěle vygraduje i kytarové sólo, a to téměř až k symfo/blackovému hájenství. Kapelník Michal Banovský po kompoziční stránce neponechává nic náhodě, do každé heavy/power/speed finesy pumpuje víc než jen slušné melodie, mezi nimiž navíc panuje vzorový soulad. „Michale, a takhle nějakou fajn speedovku na pomezí HELLLOWEEN/STRATOVARIUS bys tam neměl?“, ptám se. „No jasně“, pronese lakonicky a máme tu „Zlatý klíč“. Hladkou jízdu s progově přitvrzenou mezihrou. Ne, podobné skladby určitě nevznikají na zavolání, a když už náhodou pocítíte lehkost inspirace, musíte mít tým spoluhráčů, kteří něco takového kompetentně zahrají, vlastně všemu ještě přidají. Lehkosti lehkost, tvrdosti tvrdost a každé melodii krásu prožitku.A tím jsem se dostal k pulzujícímu jádru tvorby DONOR, kolem kterého rotuje melodická smršť odehrávající se na „Jevišti snů“. Michalova kreativita a hráčská virtuozita se totiž může opřít o výtečné spoluhráče. Vím, hráčské výkony jsem chválil už minule. Dalo by se říci, že vše zůstalo při starém, nicméně virtuózní riffy a sóla kytar by bez přesvědčivého a posluchačsky velmi příjemného výkonu zpěváka Josefa Fritschky nezískaly napětí stojící u zrodu každé dobré písně z metalového ranku. Chválit rytmickou sekci by bylo nošením dříví do lesa. Bez jejího přičinění by rozpoutaná bouře melodické magie neměla potřebný energetický základ. Baskytara navíc melodiím chvílemi přispívá citelnou linkou. Bicí ve své podpoře sází zase na lahodnou kombinaci dravější zemitosti a adekvátní pestrosti, fakt špička. K Michalově kytarové hře bych dodal, že mě zaujalo každé z jeho sól, zejména pak v tom, že žádné z nich svou technickou bravurou nešlo nad skladbu, spíše ji vždy dotvářelo. Hodně pak potěšila variace na ústřední riff z Malmsteenovy „Rising Force“ v další power/speedové hitovce „Válka se nezmění“.Původně jsem chtěl recenzi uzavřít konstatováním, že materiál z minulé nahrávky na mě zapůsobil přeci jen o něco více a že onen nevýznamný deficit kapela bohatě kompenzuje posunem k perfekci, a to nejen ve sféře vokálně-instrumentálních výkonů, ale i muzikálním bohatstvím a produkcí, zpečetěnou mixem Rolanda Grapowa. Teď, po řadě poslechů, ve stínu posledních tónů mocné „Derniéry“ a propláchnut mobilizujícími texty o apokalypse, lásce, válce, míru, svobodě a boji za ni, beru zpátečku a alibisticky přenechávám poslední slovo fanouškům. Relevantní argument totiž chybí a já zmínil jen střípky, rozhodnou tudíž hlavně preference a úhel pohledu. Pakliže by někdo preferoval méně orchestrací, má smůlu, Michala evidentně dost baví. Sám jsem je jako něco cizorodého přestal vnímat poměrně brzy. Po vynoření z hlubin undergroundu stačila krátká power/symfo dekomprese.:-) „Jeviště snů“ představuje na každý pád velmi vyrovnanou žánrovou desku té nejvyšší jakosti. Že bych vyrazil po x letech na Melodku?http://www.crazydiamond.cz/ye_banished_privateers_foggy_dude_praha_subzero_15dubna2025_koncert_info/3502http://www.crazydiamond.cz/ye_banished_privateers_foggy_dude_praha_subzero_15dubna2025_koncert_info/3502nobody@nothing.com (Info)24 / 04 / 2025 / PRAHA / DOWNSTAIRS ETERNIA (nový název SUBZERO)POZOR - 2/3 Kapacity Subzero prodányObscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/828Dále pak ticketmaster a goout:  https://goout.net/cs/ye-banished-privateers/szkpvox/Vyvěste pirátské vlajky! Protože YE BANISHED PRIVATEERS zakotví v Praze! Tahle cháska lumpů a nájezdníků vás zavede zpět do krutého světa 18. století. Připravte se na drsné časy, kdy piráti ovládali sedm moří. S pomocí irského a skandinávského folku říznutého punkem skládají bouřlivé námořní písně. YE BANISHED PRIVATEERS čítají 30 členů posádky a nejméně tucet z těchto bukanýrů se na každé své hostině po zuby ozbrojí houslemi, banjem a akordeonem a zpívají proti zákonům i národům.Support:FOGGY DUDE, banda bývalých studentů přiveze bouřlivý nádech irské energie do Subzero Prague.http://www.crazydiamond.cz/epica_aspiral_recenze/3499http://www.crazydiamond.cz/epica_aspiral_recenze/3499nobody@nothing.com (Gazďa)EPICA je jednou z kapel, které měnaučily mít rád growl. Nesnášel jsem ho. Jakmile ten chropotzačal, tak mohla být skladba jakkoliv dobrá, ale já to nedával.Proč to kazí tímhle chrochtáním? Dál než k thrashi jsem dříve nikdynešel. Právě EPICA mi ale v tomhle ohledu otevřela oči iuši. Growlování kytaristy Marka Jansena se tu někdy tak krásněproplétá s rockově operatickým zpěvem Simone Simons, že minezbylo, než to postupně začít tolerovat a nakonec i mít rád.Dnes mám nejradši právě interprety, kteří využívají všechbarev hlasu – čistý zpěv, growl, scream, ryk, kvičení acokoliv dalšího, co je po ruce. Je to jen otázka zvyku. Takéneznám nikoho, komu by napoprvé chutnaly olivy nebo kdo by seneušklíbl při prvním doušku červeného vína. A za tenhle posunvděčím EPICE. Negrowlerům bych poradil zkusit třeba píseň „Abyss ofTime“ z minulé desky, kdy Mark každou strofu hluboko začíná,aby ji Simone o několik oktáv výš dokončila. Jako kdyby se mužnýbohatýr ozýval z temnot dna studny a jeho láska mu odpovídala zeshora z jasu slunečného dne.Tenhle „Beauty and the Beast“ styldovedla EPICA k dokonalosti a troufám si říct, že u žádnéjiné skupiny to v tomhle ohledu nefunguje tak dobře. Growldodává skladbě sílu a hutnost, jasný hlas melodičnost azpěvnost. Podobným způsobem je stylově zakotvena celá kapela,která kombinuje tvrdé deathmetalové riffy, ostré kytary a sypačkys jemnými pasážemi doprovázenými andělským zpěvem.Jelikož je chropot přeci jen tónově dost uniformní vokálnívýrazivo a Simone je skvělá zpěvačka, tak v ruce držívětšinu trumfů přeci jen ona. Nizozemská rusovláska vládnejedním z nejširších hlasových rozsahů v metalovémžánru a je skloňována jedním dechem s Floor Jansen, Sharonden Adel nebo Tarjou Turunen. Jde navíc o moc hezkou acharismatickou ženu a těžko si představit EPICU bez ní. SílaEPICY je ale právě v kombinaci tohoto bestiálního apanenského přístupu, ze které byli vždy schopni uvařitdostatečně ostrou, ale zároveň chutnou a bohatou krmi. Ne tak teď. Na letošní novince„Aspiral“ je podle mého názoru Simone až příliš, což platíi pro marketingové materiály. Simone na nás kouká odevšud,všechny klipy stojí na ní, a zatímco zpěvačku zkoumá voyeurskákamerou ze všech stran a úhlů, kapela se ve videích praktickyneobjevuje, a pokud přeci jen ano, tak v úloze nutnýchstatistů v pozadí. „Aspiral“ je více než předchozínahrávky kapely založena hlavně na čistém hlasu a to spíšev jednoduchých rockově-popovějších melodiích. Jistě…Simone opět dokazuje, že je fenomenální zpěvačka a její výkonje opět špičkový. Občas jsem měl ale pocit, že poslouchámdruhou část její loňské desky „Aeterna“. Markův growl sev některých skladbách („Cross the Divide“, „Aspiral“)vůbec nevyskytuje a jinde je v pár taktech jen tak na ozdobu(„Obsidian Heart“, „Apparition“, „Fight to Survive“). Deska bude obecně vyhovovat spíšetěm, kteří mají rádi přímočařejší a méně zamotané asložité věci. Méně growlu je jen jedním z těchzjednodušujících prvků. Obecně je tu i míň toho opravdutvrdého metalu. Tón kytar je krotký a kulatý a riffy až navýjimku nevystupují dopředu. Kontrastů deathmetalově ostrýchkytar a andělského zpěvu je tu pomálu. Takový střední proudprogresivního symfonického melo-deathu. Nemáme tu tentokrát takéžádnou opravdovou „epiku“ a skladba „Darkness Dies in Light (A NewAge Dawns, Part VII)“ má sice dlouhý a komplikovaný název,ale s osmi minutami je to vůbec nejkratší nejdelší skladbaz jakékoliv desky Nizozemců. Žádné třináctiminutovéprogové orgie se nekonají. Cílem bylo zdá se udělat vícpřístupnou a jednoduchou desku, možná se záměrem získat novéposluchačstvo z trochu jemnějších vod žánru.Nic z toho by nebyl problém,kdyby to bylo skladatelsky stejně dobré jako předchozí desky. Alenení. Většina písní řadím do kategorie docela dobré, alenejsou tu žádné opravdové pecky jako byly „Abyss Of Time“,„Code Of Lide“ nebo „Kingdom Of Heaven, Part III – TheAntediluvian Universe“ na předchozí fošně, o ještěstarších skvělých nahrávkách „The Quantum Enigma“ (2014) a„The Holographic Principle“ (2016) ani nemluvě. Ty byly doslovanabity jednou hitovkou za druhou.Na „Aspiral“ sem tam problesknedobrý riff (druhá polovina „Darkness Dies in Light (A New AgeDawns, Part VII)") nebo zaujme nápaditý sbor („Arcana“,„T.I.M.E.“), ale žádný opravdový odvaz nebo emociálníodšťavňovač tu není. Možná, že se to časem ještě změní,ale v tuhle chvíli na „Aspiral“ nenacházím místa, kvůlikterým bych se k ní vracel. Není na ní nic špatně, ale aninic opravdu dobře. Z mého pohledu je to po vrcholnýchposledních dílech zklamání a zatím asi vůbec nejslabší deskaEPICY.  http://www.crazydiamond.cz/benediction_ravage_of_empires_recenze/3496http://www.crazydiamond.cz/benediction_ravage_of_empires_recenze/3496janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když birminghamským před pěti lety vyšlacomebacková deska „Scriptures“, skvělese trefila do potřeb deathmetalových fans prahnoucích tehdy postabilitě starých časů. Navrátivší se kapela s nezaměnitelnýmDavem Ingramem u mikrofonu tehdy servírovala poctivou mrtvolnou flákotu scelou řadou obvyklých ingrediencí, příznačných pro zvuk těchtoklasiků devadesátých let. Kytarové duo Peter Rew a DarrenBrooks, které je v řadách smečky z Midlands od samotnýchpočátků, nikdy nemělo ambice přesahující deathmetalovémantinely, takže i „Scriptures“ byla deskou, která přinesla konzervativní přístup k žánrovému old-schoolu. Šlo ve všech směrech o energický a živelný nářez, splňující do puntíku očekáváníletitých fanoušků death metalu. Nositele tradic britské deathmetalové školy tam akorát zaktualizovali zvuka v plné síle šli na zteč. O skvělé formě svědčil rovněžmocný hlas Davea Ingrama, připomínají řev pravěké obludy, zjevně právěvylezlé z nějaké skalní neandrtálské jeskyně v jižní Francii, ale takénově postavená rytmika Nik Sampson a Giovanni Durst, která zvukAnglánů zdárně nakopla. Novinka „Ravage Of Empires“ je vpodstatě mladším vydáním předchozího díla a čerpá znovu pouze ztradičních hodnot zvuku BENEDICTION. Jestliže „Scriptures“představovalo vysekanou, precizní a přímočarou jízdu stavícína jasně srozumitelných strukturách a energii, pak to samé lzeříci i o novince, ovšem s jedním malým rozdílem, a sice, žemne „Ravage Of Empires“ přijde jako ještě o něco jednodušší apřímočařeji koncipované album. Prakticky když do svižnéhonáklepového tempa najede hned úvodní vál  „A Carrion Harvest“,samotné kapele pak nějakou dobu trvá, než z tohoto„deathmetalového punku“ vyskočí. Zvuk je znovu čistý, plnýa songy kladou důraz na tlak a srozumitelnost. Jestliže měliBENEDICTION v půlce devadesátých let v sobě touhu zpomalovat a jejich riffyzačaly působit jaksi houpavěji, pak tohle se zde rozhodně nedějea songy v solidních tempech upalují.Kytarový tandem má v zásobě znovunemalou porci pozoruhodně hutných riffů, dunivých struktur a klenutých sól, takže se dost častostává, že posluchač cítí spokojenost a povědomý charakterzvuku tohoto díla jej může uchlácholit. Z té smrtící oldschoolové masy se rozhodně nějaké hymny vyjímají, to je dobré vědět. Přeci jen monotónnost novodobějších smeček se této kapely až tolik netýká. u BENEDICTION je všechno tak nějak lidštější, živé či živelné - dle přírodních zákonů, bez využití umělých doplňků zvuku. Mezi ty nejzdařilejší skladby zde řadím třeba „Engines Of War“ a pak samozřejmě také vrcholnou „Crawling Over Corpses“, obě jízdy vlastní pozoruhodně klenuté a dobře zapamatovatelnémotivy a nepostrádající tolik potřebné charisma.Celkově se deska jeví jako o něcoméně nápaditá než „Scriptures“, ale zas ne o tak moc, abychbyl z ní zklamán, nebo hovořil o zcela průměrném díle. Naopak zde slyším stabilně slušnou práci,kterou umocňují spíše ty rozmáchlejší a kytarově barvitějšíjízdy, třeba jako závěrečná titulní věc „Ravage OfEmpires“, která zde mírně ční nad vyloženými klepačkami. Znovusolidní porce deathmetalového old schoolu v jeho konzervativním pojetí, příběh pokračuje!http://www.crazydiamond.cz/harakiri_for_the_sky_praha_futurum_6dubna2025_koncert_info/3498http://www.crazydiamond.cz/harakiri_for_the_sky_praha_futurum_6dubna2025_koncert_info/3498nobody@nothing.com (Gazďa)V Praze tenhle víkend přituhlo akončící zima si to ještě na chvíli vzala od jara zpátky. Možnái to bylo tak trochu důvodem, že bylo smíchovské Futurum (v poslednídobě můj oblíbený prostor) pěkně zaplněné, jak si vystupujícíblacková trojice zasloužila. Ale hlavně to bylo asi tím, že unás mají HARAKIRI FOR THE SKY už celkem početný fandom. Namelancholický žánr přišlo i více žen, než je na klasickémblackmetalu zvykem a publikum také tvořily spíš mladší ročníkymezi dvacítkou a čtyřicítkou. Hlavním lákadlem pro mě byl naposlední chvíli oznámený speciální host DÖDSRIT, jehož loňskádeska „Nocturnal Will“ se mi dost líbila. A já se víceménětaké na poslední chvíli rozhodl, že tenhle nedělní večerstrávím ve společnosti kapelového trojlístku atmosférickéhopost-blacku, blackgaze a doomgaze, nebo jak se všechny tyto současnémodernější a experimentálnější odnože černého metalu zvou.Nelitoval jsem. Byl to zvláštní a celkově povedený trojkoncertžánrů, které zas tolik neposlouchám, ale v podánízmíněných skupin byly natolik zajímavě podané, takže jsem sipotvrdil, že jim i v budoucnu část své pozornosti věnovatbudu. Jako první vyběhli na maličképódium trojice E-L-R, o které jsem nikdy dříve neslyšel a jejížhudbu jsem začal naposlouchávat až v souvislosti s tímtokoncertem. Těleso je tvořeno dvěma blondýnkami obsluhujícímikytaru a basu a jedním mužem za bicími. Isabelle Ryser vedle čtyřtěžkých strun obstarává i občasné repetitivní chorálovévokály, šestistrunku ovládá Selina Muth, která se také čas odčasu přidá ke zpěvu, a bicmistr nese jméno Mischa Kästli.Všechno Švýcaři. Podobně jako u dvou dalších kapel večera mái jejich hudba sklon k rozmáchlým a dlouhým kompozicím,které se místy zespodu dotýkají, místy i přesahují časovoustopáž deseti minut, což je pro mě v těchto případech tasprávná maximální hranice. Přeci jen jsou to spíše náladovky,které stojí na uhrančivosti, atmosféře a jisté monotónnosti,která se dá snést nebo dokonce baví, jen když je nápad opravdukvalitní, a i ten není možné opakovat donekonečna. O E-L-R toplatí dvojnásob. Spíše komorní melancholické věci v doomověpost-metalovém hávu stojící na zvukových plochách a gazeovéintroverzi a světobolu. Nikam se tu nespěchá, není za čím,vždyť ten smutek je všudypřítomný… V podání Švýcarůto ale nepůsobí jako póza. Kapela existující od roku 2016 má zasebou dvě desky a celkem jedenáct písní. Není to moc, alekvalita je tu upřednostňována před kvantitou a skladby jsoudobré, i když na mě přeci jen možná moc dlouhé. Ale nakoncertě se to snese lépe. Toho večera jediní zástupcinějaké tradiční blackmatelové země DÖDSRIT k tvorbě přistupují jinak. Také produkují dlouhé skladby stojící narepetitivnosti, ale v tomhle případě nejde o shoegazeovézachumlané plochy, ale o opakování klasických metalovýchvyhrávek, na kterých jsou skladby postavené. Tihle Švédové tomají také dobře spočítané, protože když to už už vypadá,že je té repetitivnosti motivu příliš, DÖDSRIT ho změní,takže se posluchač zase nějaký čas dobře baví, než zas přijdedalší okamžik, kdy posluchač zatouží po změně a kapela muopět vyjde vstříc. Opět dost zvláštní kapela, i když nástrojovézastoupení je obvyklé – kytary, basa, bicí a zpěv. Hrají cosijako melodicko-atmosférický black v powermetalovém hávu. Ina obalu poslední (čtvrté) desky je jakýsi osamělý a zasmušilepůsobící rytíř, který klečí u nějakého severské lesníhopotoka asi po velkolepé zimní bitvě – zjevně mezi silami dobraa zla, které se odehrávají jak na bitevním poli, tak uvnitřv nás. Tahle zvláštní kombinace introvertních aextrovertních žánrů, mísících se v hudbě jedné kapely, překvapivě dobře funguje na deskách i naživo. Ve Futuru sepřehrálo pět až šest písní s dlouho stopáží – třiz nové desky, další z předchozích nahrávek. Z novinkyzazněly bohužel ty podle mě spíše slabší věci, a vrcholem takbyla sedmiminutovka „Shallow Graves“ z minulé fošny.Responze publika byla taková nemastná neslaná, což kapelu možnátrochu rozladilo. Jeden z frontmanů – Georgios Maxouris,který svou vizáží připomínal členy SEPULTURY – se ještěcelkem snažil o nějaký kontakt. Druhý, Christoffer Öster (tenzas jako kdyby vypadl z kapel jako PLACEBO) jen občasintrovertně zamumlal něco, čemu nebylo rozumět. Nebylo to špatné,ale asi jsem čekal trochu víc. Od třetí skupiny večera jsem neměltaková očekávání, a tak mě vlastně příjemně překvapili.HARAKIRI FOR THE SKY jsem letos trochu poslouchal v souvislostis jejich poslední deskou, takže pro mě nejsou úplněneznámí, ale znalec ani fanda nejsem. Hodně mě zaujalivideoklipy, které jsou dost epické a vyprávějí různéstrašidelné příběhy zmučených hrdinů, kteří trpí přeludy,trudnými vzpomínkami nebo nejrůznějšími běsy, což jsousamozřejmě tematické motivy pro žánr atmosférickéhopost-blacku typické. Spíše neobvyklý je na tento žánr naopakpůvod kapely, zrodila se u našich jižních rakouských sousedů,konkrétně ve Vídni a Salcburku – prostě takový moderníMozart 😊. Současnéturné propaguje dobrou letošní – a celkově šestou – desku„Scorched Earth“.Vypadalo to, že devadesát procentFutura přišlo na ně, byli přivítáni bouřlivým potleskem apublikum se celkem živě projevovalo i během celého setu. Žádnýmoshpit sice nevznikl, ale oproti DÖDSRIT byla responze diváků osto procent temperamentnější. Zvuk nebyl sice úplně stoprocentní(vyladilo se to úplně snad až během přídavku) a zpěvákMichael Kogler nebyl hlasově v nejlepší formě, ale zahuhlanýzvuk prostě tak nějak k blackmetalu patří, ne? I když tohleje post-black založený méně na divokosti a ohnivých tremolech avíce na shoegaze, vybrnkávaných kytarových motivech a celkověvětšímu příklonu k rockovosti. Rakušané odehráli dobrýkoncert, kdy nejlépe vynikly ty rychlejší a energičtější kusyjako „Fire, Walk With Me“ a z novinky „Heal Me“. Touvůbec největší peckou byla ale píseň uzavírající hlavníset. „Without You I´m Just a Sad Song“ je desetiminutovoupost-blackmetalovou hymnou, které nic nechybí – výborný název,melancholická atmosféra, skvělá melodie, výrazný kytarový rocki divoké blackmetalové ataky. Nejen nejlepší skladba večera, alez těch, co jsem slyšel, i celé diskografie HARAKIRI FOR THESKY.  http://www.crazydiamond.cz/placebo_placebo_recenze/3490http://www.crazydiamond.cz/placebo_placebo_recenze/3490nobody@nothing.com (Tomáš)Přijít na vrcholu britpopu, kterému vládli macho chlapáci z OASIS, s image postavenou na nevyjasněné sexualitě, podivně se oblékat, otevírat genderová témata, hrabat se v intimních a velice osobních věcech, odkrývat svou zranitelnost a nejistotu, to chtělo „koule“. Alespoň že PLACEBO měli normální účesy a upravené obočí. V dnešní době bychom podobnou kapelu, myslím z pohledu image, možná i přehlédli, ale v polovině devadesátek působila docela extravagantně. Tak či onak, muzika která za nimi za těch 30 let zůstává, je rozhodně hodná pozornosti. Kariéra PLACEBO je relativně rychlá a přímočará. Brian Molko, kytarista a zpěvák, a basák a kytarista Stefan Olsdal se potkávají v roce 1994 v Londýně. Paradoxně oba předtím chodili na internátní školu v Lucembursku. Molko je synem skotské matky a amerického otce, narozený v Bruselu v Belgii. Olsdal je švédského původu. Nuže, i tak může vzniknout úspěšná „britská“ kapela. Od svého vzniku se docela výrazně snažili vymezovat proti britpopové vlně, kterou považovali za bezobsažnou, povrchní a v některých aspektech až homofobní a šovinistickou. Jasným důkazem je jejich zvuk. Zatímco většina britpopových kapel se hlásila k odkazu THE BEATLES nebo THE KINKS, ústřední duo Molko/Olsdal vyrůstalo na úplně jiné hudbě. Inspiraci čerpali u spíše alternativnějších a zejména temnějších kapel jako SONIC YOUTH, JOY DIVISION, DEPECHE MODE, THE SMITHS, THE VELVET UNDERGROUND, ale do své tvorby zakomponovali i prvky punkrocku, glamrocku nebo grunge. Přirození outsideři, kteří se ale nebáli pozvednout svůj hlas a vykřičet světu, že jsou pořád taky jen lidské bytosti. Se svými chybami, se svými touhami a zaslouží si respekt. A nebáli se provokovat nebo jít do konfrontace. Otázka bubeníka byla trochu složitější. Původně Molko preferoval svého kamaráda Steve Hewitta, který ale měl ještě další kapelu, které dal protentokrát přednost v naději, že se jim povede prorazit. Do „britské“ kapely teda nastoupil další Švéd, Robert Schultzberg, Olsdalův známý ze základky. Když předběhnu děj, Schultzberg byl nakonec po prvním albu uprostřed turné z kapely po neshodách s Molkem odejit a nastoupil Hewitt, který s nimi vydržel dalších 11 let.V průběhu roku 1995 začínají PLACEBO skládat songy, z nichž většina se pak objeví na debutu. Úplně prvním singlem na splitu s kapelkou SOUP je skladba „Bruise Pristine“, následně pak „Come Home“ a pak první singlová verze průlomového hitu „Nancy Boy“. Objevují se zde i zajímavé b-sides, které kvalitativně hrají minimálně stejnou ligu jako hlavní songy. Art punkrocková „Drowning By Numbers“, „Slackerbitch“ kombinující post-punkový nádech s agresivními pixiesovskými refrény, nebo vynikající cover od THE SMITHS „Bigmouth Strikes Again“. Zároveň se z kapely stává klubová supernova, intenzivně koncertují, a neustále zvětšují kluby, které dokážou vyprodat. Smlouva s Caroline Records (pobočka Virgin Records) nasměřovala kapelu do studia s cílem nahrát debut. V Dublinu a v Londýně, pod dohledem amerického producenta Brad Wooda ho realizovali v průběhu dvou měsíců začátkem roku 1996. Možná i díky tomu nezní album typicky britsky, navíc je to umocněno americkým přízvukem Molka. V jejich zvuku, který je ostrý a řezavý, můžeme zaslechnout náznaky atmosférických ploch SONIC YOUTH, přímočarosti BUSH, i grungové špinavosti NIRVANY.Kolekce deseti songů je extrémně silná a kvalitativně vyrovnaná. Možná kromě závěrečné „Swallow“, která je spíš experimentální zvukovou koláži, vzniklou při jednom drogovém večírku. Zbytek alba přináší pestrou směsici songů, které spojuje živelnost, punková estetika, nápaditý songwritting a zejména vyspělé a chytré texty. Komentáře k lehce nedokonalému zvuku sice můžeme považovat za oprávněné, ale syrovost a alternativnost z toho pramenící napomáhá věrohodně komunikovat sdělení v písních obsažená. Podíváme-li se na jednotlivé skladby okem (nebo uchem?) chladného technicistního kytaristy, jsou riffy a kytarové motivy velice jednoduché, někdy dokonce až triviální (já nejsem kytarista, ale kluci z kapely říkali…). Z druhé strany pro ucho posluchače zní velice úderně, přístupně a svěže. Specifický styl hraní Molka, nebo vzájemné doplňování se s Olsdalem, zanechává na nahrávce svéráznou zvukovou stopu. Technicky ale musím vyzdvihnout Schultzbergovy bicí. Ačkoliv uznávám kvality Hewitta, a i posledního bubeníka ve stálé sestavě Steve Forresta, Schultzberg je pro mě prostě TOP, a to dokonce tak, že ho mám na osobním „All Time TOP10“ nejoblíbenějších bubeníků. A stačilo mu k tomu nahrát jen jedno album. Takto nezaměnitelný rukopis, plný zajímavých přechodů, propracovaných rytmických konstrukcí a signifikantního stylu, se často nevidí. Mezi velké fanoušky kapely se prakticky od jejího vzniku řadil David Bowie. Pozval je jako předskokana na několik svých evropských koncertů. PLACEBO, kteří v té době ještě neměli venku v podstatě ani EP, najednou poskočili z malých klubů rovnou do velkých arén. A Bowie je následně pozval zahrát i na své padesátiny v roce 1997. Celé turné k prvnímu albu bylo hodně divoké, plně v intencích hesla „sex, drogy & rock´n´roll“. Kapela nikdy nešla daleko pro ostrá slova a nebrala si servítky. Vždy na plnou hubu říkala, co si myslí o kolezích z branže, o jejich muzice, o hudebním průmyslu. Ztropila nejeden skandál na odevzdávání různých ocenění, a neměla jednoduchý vztah ani s hudebním tiskem. On ten britský je obecně docela komplikovaný sám o sobě, a do budoucna se PLACEBO stanou řekněme lehce ignorovanou kapelou, přesto že v Evropě jejich hvězda poroste do velkých rozměrů.Album agresivně otevírá rozervaná skladba „Come Home“, driftující mezi intenzivními punkově laděnými pasážemi, emotivním jednoduchým refrénem a téměř noisovými vsuvkami. V rámci songu zpívá Molko titulku skladby v množství různých poloh, od téměř prosebných s třesoucím se hlasem, až po výhrůžné, plné zloby a nenávisti. Odrazy generační nejistoty a zmatenosti se zhmotňují v textech plných metafor, které jsou kruté a krásné zároveň. Molko mi, co se týče textů vždy, připomínal našeho Petra Fialu z MŇÁGY. Vystihnout v jednom krátkém verši celý příběh, sdělení nebo pointu, to je skutečný dar. „Every sky is blue, but not for me and you“ (Každé nebe je modré, ale ne pro mě a pro tebe). Který nejistý teenager se s tímto nedokáže identifikovat? Zároveň si hned u první skladby můžeme všimnout specifickou práci s dramaturgií. PLACEBO nemají potřebu skladbu přetížit textem, právě naopak. Nechávají jí dýchat, rozehrávají v ní instrumentální pasáže, které dotváří atmosféru, a posluchač je díky tomu může lépe procítit. Nádherně s touto technikou pracují v „Teenage Angst“, kde celou poslední část, kde by normálně měla být další sloka a další refrén, jedou jen instrumentálně. Kontrast mezi pozitivním a melodickým hudebním základem a temným textem o emocionální nejistotě dospívání i s odkazem na drogovou past nemůže být víc do uší bijící. Vždy to byla jedna z mých nejoblíbenějších skladeb. Dokonalý indie rock. „Bionic“ má skvělý postupný rozjezd a zvuk kde se potkává SONIC YOUTH s NIRVANOU. Nezpěvná sloka ve stylu Kim Gordon je následně vystřídaná rozsáhlou kytarovou plochou dle návodu od THE CURE. Celý text postavený na pár slovech je dokonalým popisem vysokých očekávání vnucených mladé generaci, která jsou okamžitě znegovaná cynickou hláškou, že stejně nikdo z nich neuspěje. Geniální „36 Degrees“ v rychlém a agresivním pop punkovém tempu je plná tenze a několika dramatických zvratů. Po dvou slokách přijde vyklidněná mezihra s odpočítáváním, kde se textově opět Molko předvedl par excellence. Jestli je píseň o sebevraždě, nebo jen o přiznání si vlastní jinakosti je asi ve finále jedno. Ale parafrázovat dětskou říkanku a dát jí do kontextu definice humanity, to je teda něco. „Shoulders, toes & knees, I am 36 degrees“ (Ramena, prsty, kolena, i já mám 36 stupňů). A pak pořádný nářez na konec, to jen aby bylo jasné, že to myslí vážně. Zádumčivá „Hang On To Your IQ“ byla vždy dalším z mých favoritů. Neskutečné bicí, tajemná atmosféra, košatá struktura a uvolněný Molkův zpěv jí dělá jedinečnou. Znova do tempa nás dostává „Nancy Boy“. Glamovou špínou přetékající song plný odkazů na sexuální turizmus, drogy, fetišismus a cross dressing je jako střela rovnou do mozku. Neskutečně chytlavá melodika se tam okamžitě usadí a není před ní úniku. Nihilistické orgie v dokonale zvráceném popovém balení. Gradující mezihra pak byla snahou zachytit pocity při prvním drogovém rauši, když to člověku doslova vystřelí mozek. Na demáči tohoto songu pak byla ještě pasáž, kde Molko imitoval orgasmus, ale to už zřejmě bylo na vydavatelství moc. Další textařská perla přichází v podobě „I Know“. Opět jednoduché sloky, ukrývající velká sdělení a pravdy na pozadí relativně obyčejného, ale přitom dramaticky rostoucího alternativně rockového podkladu. „I know, the past will catch you up as you run faster, I know, the last in line is always called a bastard“ (Já vím, minulost tě dožene i když utíkáš rychleji, já vím, poslední v řadě je vždy nazýván bastardem). Ještě jedna zajímavost – v pozadí jde zaslechnout didgeridoo, na kterém hraje Schultzberg. „Bruise Pristine“ startuje rychle, a pak ještě dál zrychluje. Temnou atmosférou nás upoutá, v mezihře nás pak vydá napospas skvělým bicím, z pozadí podporovaných psychotickou kytarou. Celý čas nás drží jak na trní, v neuchopitelném napětí. Baladická „Lady Of The Flowers“ naopak nikam nespěchá, v klidu vypráví příběh a my tušíme, že nás zřejmě čeká velké drama. A skutečně, když se skladba po druhé sloce otevře, je najednou všeobjímající v grandiózním finále.Pódiová prezentace plně odrážela sdělení ukryté v písničkách. Molko s oblibou vystupoval v ženských šatech, s make-upem a rtěnkou a díky holčičkovskému účesu a vysoce posazenému hlasu skutečně nebylo jednoduché určit, jestli je to kluk nebo holka. Dle Molka byl cross-dressing formou politického vymezení proti zažitým pořádků hudebního průmyslu. Proti britpopu se vymezovali i kapelní konstelací. Klasické power trio odkazovalo spíš k rockovějším kořenům, než pop rockově orientované čtyř a pětičlenné kapely té doby. Debut vychází v červnu 1996, ale až čtvrtý singl „Nancy Boy“ vydaný v lednu 1997, podpořený vystoupením v TV relaci „Top Of The Pops“ znamenal průlom. Nakonec dosáhl na 5. místo britské albové hitparády. Skvělý debut plný silných songů, hlučný, syrový, rebelský, dramatický. A zejména smysluplný, otevírající a řešící důležitá témata. Jak sami PLACEBO říkají, rocková muzika nemá být jen o cigaretách a alkoholu.http://www.crazydiamond.cz/adrian_smith_richie_kotzen_black_light_white_noise_recenze/3495http://www.crazydiamond.cz/adrian_smith_richie_kotzen_black_light_white_noise_recenze/3495janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Podobně poctivé rockové desky se dnes už příliš neslyší a není to jen druhem hudby, ale i celkovou stylizací. Tohle je pro mne zkrátka hit jara 2025! Ve všech směrech perfektní hardrocková práce totiž opanovává rázdruhého řadového alba „Black Light/White Noise“ od projektu dvou kytarových person světového Hard N´Heavy: Angličan Adrian Smith(především IRON MAIDEN) a jeho americký kolega Richie Kotzen (mimo své sólové dráhy ještě THE WINERYDOGS, ex-POISON a ex-MR.BIG) mají potenciál dlouhodobé a podnětné spolupráce na nejvyšší úrovni. Deska působí ještě o poznání propracovaněji nežjejich povedený debut zpřed několika sezón. Netřeba připomínat, že oba zkušení hudebníci jsou nejenvýtečnými instrumentalisty, ale také zpěváky a komponisty, a na celkovém vyzněnídíla je to sakra znát.  V jejich společném projektu zastávají oba všaki roli producentskou, přičemž za mix nahrávky, na podzim loňského roku vznikajícív kalifornském studiu The House, je zodpovědný Jay Ruston. Souhra různorodéhomuzikálního cítění obou pánů utváří pestrý a živelný rockový celek, kde sestřetávají vlivy americké blues-rockové tradice a, řekněme, staré britské hardrockovéškoly. Předobrazy hledejme v sedmdesátých letech, mírně pak takév devadesátých, nicméně ráz díla a jeho zvuková forma působí aktuálně.Všech deset skladeb působí bezprostředně a je jim vlastní pohodová poslouchatelnost, navzdory faktu, že každá obsahuje vrstevnatou přehlídku kytarových vyhrávek a sól a také zpěvových linek. Jsou zde hitovější songy, ale také grooveovější věci držící bytelnějšízáklady díla. Celkovou zajímavost alba umocňuje i fakt, že stejně jako nabezejmenném debutu se oba kytaristé rovnoměrně střídají o pěvecké party. A jakozpěváci působí opravdu ne tak, jakoby byli vokalisty jen z nouze, ale jakopřesvědčiví frontmani s vlastním stylem hlasové prezentace. V jejich zvuku lze nalézt nápadné stopyamerického hard rocku, jižanského blues, ale také staré britské rockové školy,základem jsou však především silné písně, které se podařilo složit. Onavlastně tahle novinka ukazuje jediné, a sice dokonalou souhru (nejen muzikantskou, alei lidskou) mezi dvěma hudebníky, kteří našli společnou řeč ve všech rovináchfungování. Zajímavostí zůstane, že Richie Kotzen kromě svých kytarových apěveckých partů nahrál i baskytaru a bicí do většiny zdejších skladeb. Na desce se samozřejmě nachází i několik hostů a studiových hudebníků méně známých jmen, ale to hlavní obhospodařili právě dva hlavní aktéři. Adrian Smith byl i v rámci IRON MAIDEN vždy tímk Americe nejotevřenějším instrumentalistou a proto není divu, že si právěs Kotzenem rozumí. V zemité palbě „White Noise“ duní riffy jak oddevadesátkových MÖTLEY CRÜE či DOKKEN, zatímco svižnější skladba „Black Light“ máv sobě bluesovou hravost příznačnou třeba pro Carlose Santanu. Pozvolna se rozjíždějící „Darkside“je tajemnou hitovkou navozující vzpomínky na velké chvíle kapel jako URIAH HEEPči DEEP PURPLE v období s duem Coverdale/Hughes. Přestože tyto tři skladby považujiza asi nejvýraznější hymny, mezi desítkou songů se najde i spousta jiných,které se rovněž velmi povedly. Celková dravost a chytlavý ráz nechybí hardrockovýmerupcím se silnými refrény, nápadnou gradací a častým sólováním jako jsou zde „Life Unchained“ nebo„Blindsided“, dusivou auru tak trochu ovlivněnou soundem grunge v sobě zpočátkunalézá song „Heavy Weather“, aby posléze rozkvetl, co se melodiky týče až kamsi do oblasti jižanského rocku. Ozdobou je i odlehčená radio-friendly píseň „Outlaw“, nebo rozmáchlá, přes sedm minut trvající polobalada na závěr -„Beyond Te Pale“, která v závěru materiálu zastane roli jakéhosi všeobjímajícího finále, jež ukazuje hard rock tohoto projektu ve vší komplexnosti.Ačkoliv deska asi nenabídne obdobně nápadný flák na prvnídobrou, jako byl onehdy „Scars“ na debutové desce, materiál na albové dvojce „BlackLight/White Noise“ působí ještě o kus silněji a trvanlivěji. Rozhodně se jedná o fajnšmekrovskou záležitost v daném oboru, která postupem času ještě získá na síle. Už teď vím, že deska u mne obstojí i ve srovnání s loňským povedeným albem BLACK COUNTRY COMMUNION, se kterými zde pozoruji nápadnou stylovou spřízněnost. Takhle by mělovypadat moderní, muzikantsky precizní a zvukově prvotřídní hardrockové či bluesrockové dílosoučasnosti. Je v něm americké i evropské cítění, perfekce i chytlavost, strhující momenty, výborné nápady a prvotřídnímuzikantské provedení. 80% minimálně.http://www.crazydiamond.cz/swallow_the_sun_praha_futurum_18duben_2025_koncert_ifo/3494http://www.crazydiamond.cz/swallow_the_sun_praha_futurum_18duben_2025_koncert_ifo/3494nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/797Dále pak ticketmaster a goout: https://goout.net/cs/swallow-the-sun/szucpmx/Více než dvě desetiletí zoufalství, krásy a bolestí formovaly, a zároveň poháněly, finskou kapelu Swallow the Sun, která se dostala na vrchol hitparád a byla dvakrát nominována na finské Grammy. Nyní svou dávku krásné a majestátní melancholie spolu s novým albem "Shining" dovezou v dubnu do Prahy a do Bratislavy. Album Shining je prvním krokem na nové cestě do neznáma. Je výjimečným albem, nejen díky kráse a síle jednotlivých skladeb, ale také proto, že kapela tentokrát hledala něco nového, něco jasnějšího, co je povede do nových sfér. Vystihuje hlubokou dualitu lidské zkušenosti, zkoumá vnitřní výzvy lidského bytí, kontrastuje krásu a čistotu jednotlivců s proměnou, která nastává, když se lidé spojí. Album zdůrazňuje boj a deziluzi v mezilidských vztazích, zabývá se hluboce zakořeněným strachem ze života a tím, jak se melancholie může postupně stát vaším bohem.Support:Before The Dawn je finská melodic death/gothic metalová kapela založená v roce 1999 Tuomasem Saukkonenem jako jeho sólový projekt. Po několika změnách v sestavě a vydání několika alb si získali pozornost díky temné atmosféře a melodickým riffům. Po rozpadu v roce 2013 a následném návratu v roce 2021 vydali album Stormbringers v roce 2023 a pokračovali v tvorbě s EP Archaic Flame v roce 2024.Stam1na je finská metalová legenda s více než 27 lety historie a řadou zlatých a platinových alb. Známí svými energickými vystoupeními ovládají pódia po celém Finsku i mimo něj.Připravte se na smutek, riffy a chaos, protože vám přinášíme chladné, temné srdce Finska.http://www.crazydiamond.cz/korben_dallas_billy_barman_praha_lucerna_music_bar_3dubna2025_koncert/3492http://www.crazydiamond.cz/korben_dallas_billy_barman_praha_lucerna_music_bar_3dubna2025_koncert/3492nobody@nothing.com (Tomáš)Ačkoliv KORBEN DALLAS začínali ve stejné době jako BILLY BARMAN, dosud mi naživo unikali. Pražská zastávka jejich společného „Netradičná rodina tour“ byla proto skvělou příležitostí spojit příjemné (BB) s užitečným (KD). Nakonec z toho stejně bylo jen dvojnásobné „příjemné“. KORBEN DALLAS vznikli před 15 lety na základech kapely APPENDIX, což byl i na mě hodně ulítlý crossover/avantgard/art rockový projekt, něco jako umělecká verze PRIMUS pro hipstery. Každopádně „Korbenovci“ se pak vydali úplně jinou cestou, našli si svůj specifický styl, kterým úspěšně vyplnili prázdné místo na slovenské alternativní scéně. Za prvé výrazně zklidnili tempo, za druhé přešli komplet na slovenské texty a za třetí svůj indie-rockový základ obohatili o prvky soulu, blues ale třeba i kraut-rocku. Dominantním poznávacím znakem je pak i výrazný hlas frontmana Juraja Benetina. Výborná pak byla třeba jejich spolupráce s Anetou Langerovou, kdy EP „Konečně“ (případně rozšířená verze pro vinyl „Nekonečně“) je skutečně mimořádně povedenou československou kolekcí.Jak už to na slovenských večerech v Lucerně bývá, na rozdíl od hokeje, v počtu návštěvníků vyhráli na body opět Slováci. Slušně zaplněný prostor sliboval dobrou kulisu, moje oblíbené místo na balkóně pak výborný zvuk. Pivko bylo dobře vychlazené, fanynky hezky načančané, před koncertem jsem stihl i pokec s kamarádem a pak se mohlo jít na věc. Večer otevírali „Korbenovci“, kteří si jako posilu na toto turné sebou vzali i Tomáše Slobodu z legendárních LE PAYACO, který se poslední dobou věnuje zejména produkci. Kytara navíc ale nikdy neuškodí. Celý set byl pojat v intimnější atmosféře. Kapela byla seřazena v jedné horizontální linii na relativně malém prostoru. Základ playlistu se točil kolem loňského alba „Pohyb“ prokládaného staršími kousky a hezky gradoval. Prvních několik klidnějších songů postupně rozehřálo publikum, které stejně všechny songy znalo zpaměti. „Železný vlak“, „Aké to je?“ nebo „Bude to tak lepšie“ fungují naživo úplně skvěle, každá se svojí specifickou náladou postavenou kolem jednotícího hudebního základu. Postupně se přecházelo k více rockovějším věcem, třeba singlovka „Vyčítáš“ se signifikantním klávesovým motivem, nebo vysloveně hardrockově burácející „Múry“ z alba „Stredovek“ ukázaly další tváře kapely. Potěšila klasika „Za sklom“, která je naživo ještě více emotivní než její perfektní albová verze. Zřejmě nejznámější hiťas, kterým prorazili naplno v časech druhého alba „Karnevalová vrana“, začínal úplně nenápadně. Juraj si vlezl mezi lidi a začal hrát první akordy skladby „Otec“, načež se celá Lucerna rozezpívala. Ikonická balada je povinnou jízdou, ale co naděláš, když složíš perfektní píseň, tak jí holt musíš hrát do konce života. Další skvělý kousek z tohoto alba „Běh“, rychlejší indie rock, pak znova nastolil slušné tempo před závěrem setu.Jak jsem zmiňoval, že kapely jedou společné turné, to asi není nic neobvyklého. Ale pojaly to skutečně na úrovni, a nahrály dokonce dvě společné písně plus je i vydaly na vinylovém SP. První z nich, titulní „Netradičná rodina“ přišla na řadu na konci setu KORBEN DALLAS, když se k nim připojili komplet „Barmanovci“ a odpálili tuto slušnou indie rockovou vypalovačku, odkazující v textu na aktuální politickou situaci na Slovensku. Čekal jsem, že KORBEN DALLAS budou naživo slušný, ale musím říct, že byli vynikající. Bezprostřední, upřímní, profesionální.BILLY BARMAN proti úvodnímu turné z loňského jara po vydání aktuální desky „Galéria duševného zdravia“ lehce pozměnili svůj vizuál, zároveň se na pódiu rozmístili do několika horizontálních úrovní. Lépe to vystihovalo jejich dynamičtější tvorbu. Set listu dominuje poslední zmiňované album, lehce překládané staršími kousky. Při jejich setu, který se jako obvykle v Lucerně vyznačoval skvělým zvukem, jsem si uvědomil dvě zajímavé věci. Jednak songy z posledního alba krásně v čase dozrály. Při vydání mě intenzivní přechod k tanečněji pojatému indie na první dobrou úplně nesedl, ale postupně jsem si k nim našel cestu. Stejně tak jako fanoušci, kde i podle věku přítomných je evidentní, že řekněme první dvě alba objevují až dodatečně, a pro ně jsou BILLY BARMAN synonymem právě posledních dvou až tří alb. A upřímně, ta tanečnější stylizace funguje. Pořád za nimi jsou skvělé texty a silné melodie, takže se změnila jen forma. Druhou věcí, kterou jsem si uvědomil, je, že kapela z těchto klubových setů vynechává postupně i základní kameny, singly z prvních desek. „Introvert“, „Strmá voda“, nebo dokonce i „Cigánská“ ten večer vůbec nezazněly. Co mě naopak potěšilo byl návrat nádherně smutné písně mapující rozpad vztahu „Len šedá“ ze třetího alba „Dýchajúce obrazy“. Druhý song ze spolupráce s „Korbenovci“ s názvem „Rodina iná“ na oplátku přišel s kapelou společně zazpívat Juraj Benetin. Opět výborná věc, dynamicky hezky vystavěná a chytře zaranžovaná. Dalším hostem pak byl už klasicky Lasky, frontman kapely PARA. Už když mi to kamarádka v pauze hlásila, že ho zahlídla dole v davu, mi bylo jasné, proč tam je. „Mladým chýba vojna“, jeden z nejlepších songů, který svým silným sdělením vždy rezonuje se ve své druhé polovině mění v téměř hymnický chorál. A přesně tady je jeho místo. Viděl jsem to už tolikrát, a stejně mám znova a znova husinu. Závěr koncertu patřil další skvělé skladbě, která se ale v této pozici snad nikdy neobjevila. Každopádně „Slobodou“ se ukázala jako skvělá tečka. Postupně gradující skladba s intenzivním závěrem parádně uzavřela výborný dvojkoncert.Následně jsem ještě absolvoval shopping therapy a doplnil si chybějící kousky v diskografii KORBEN DALLAS. Na výběr bylo skutečně vše, obě kapely chápou důležitost merche. CD, LP, trika, mikiny, čepice, ponožky, odznáčky. A lidi to kupují. Celý koncert mi ale v hlavě hlodala jedna myšlenka. A doufám, že je to jen moje vlastní neinformovanost a nedostatek rozhledu. Prostě na Slovensku chybí další generace alternativních kapel. Česká scéna je v tomto ohledu výrazně životaschopnější, od punk rocku, přes indie a alternativní rock, až po metalové odnože, je tady všude spousta mladých kapel, které se derou nahoru a posouvají scénu dál. A ta nová krev je potřebná, protože ne všechny děcka poslouchají jen hip-hop. http://www.crazydiamond.cz/drudkh_shadow_play_recenze/3489http://www.crazydiamond.cz/drudkh_shadow_play_recenze/3489nobody@nothing.com (Gazďa)Zajímalo by mě, jestli jsou autořiatmosférického blackmetalu tak smutní a zdeptaní i ve svýchběžných životech. Black metal samozřejmě obecně není veselýžánr a jeho takzvaná druhá vlna ve Skandinávii na začátkudevadesátých let přišla s do té doby nepoznanou vokální azvukovou agresí, nečitelností a nepřístupností doplněnou otemné, bezútěšné a většinou i satanistické texty. Na rozdílod tehdejších skandinávských satanistů nechce atmo-black zničitsvět a (přiblble) nevzývá démony z pekel. Mírumilovně asmutně protestuje proti stávajícímu pořádku, jehonespravedlnosti a krutosti. Je plný životní skepse, zkroušenosti,nejistoty a deprese. Ukrajina má v posledních letechspoustu důvodů, proč dělat smutnou hudbu. A spoustu důvodů,proč dělat black metal. DRUDKH jsou z Charkova, druhéhonejvětšího města Ukrajiny poblíž frontové linie, které jepředmětem pravidelného ostřelování z ruské strany azhruba z jedné čtvrtiny poškozeno či zničeno. Válečnáagrese ale nezasáhla jen jejich město, někdejší bubeník aklávesista Mykola Sostin (alias Morth) byl minulý rok zabit veválce. DRUDKH každopádně neprodukují depresivní kompozice jenkvůli konfliktu a smutku se věnují už dlouhá léta. Jsou todivní patroni – nekoncertují, neposkytují rozhovory, k některýmsvým deskám vůbec nezveřejnili texty, jak vypadají, vlastněnevíme. Přístup, který se k black metalu hodí. Schválněneříkám image, protože svou extrémností jsou tyto postojezjevně odrazem osobnostního naladění členů, ne kalkulem. Čtveřice Roman Saenko (kytara), RomanBlahykh (kytara, vokál), Krechet (basa) a Vladyslav Petrov (bicí,klávesy) nicméně pravidelně vydává dobré a zajímavé desky.Včetně novinky jich mají na svých bedrech zatím třináct. Jakojejich nejlepší díla jsou obvykle uváděna už ta ranná„Forgotten Legends“ (2003), „Autumn Aurora“ (2004) nebo„Blood in Our Wells“ (2006), v Charkově ale praktickyneprodukují slabých alb a celá jejich diskografie stojí zapozornost. Velmi dobrá je i právě vydaná novinka „Shadow Play“.Jsou to DRUDKH, na které jsme zvyklí. Do typické melancholickénálady nás vtáhne už přebal, který vytvořil kdosi uvedenýpouze iniciály O. L. Obraz náladou připomíná covery jejichprvních nahrávek a zobrazuje monetovsky vyvedenou krajinu říčnídelty nebo jezerní slatiny při západu či východu slunce. Sázkana melancholickou jistotu? Možná. DRUDKH ale měli vždy krásnépřebaly desek a po dvou laděných do černa se vrátili tam, kdejim to sluší nejvíc – k syté, tmavé, ale pestré paletěvícero barev. Nálada přebalu je důležitá i pro uchopenímuziky. Kdyby byl černý, budu to celé vnímat temněji ajednotvárněji. Podobná jako obal je i hudba – temnáale pestrá. Dvojkombo kytar, basy a bicích je podbarveno klávesamivytvářejícími plochy evokující širou ukrajinskou krajiny, okteré se tu zpívá, a místy DRUDKH sáhnou i k akustickékytaře. Kombinace melancholické, táhlé a melodické muziky, kterámá ale i svou tíhu, důraz a závažnost. Zpěvná kytarovátremola se prolínají s hutnými zvukovými stěnami a rovnéubíhající rytmy s houževnatými sypačkami. DRUDKH (vsanskrtu to znamená dřevo) tvoří – jak je v žánru zvykem– dlouhé skladby. I tady je celkových 55 minut nahrávkyrozděleno do pouhých šesti písní, z nichž žádná nenípod šest minut a tři přesahují desetiminutovou hranici (nejdelší„The Thirst“ má přes 12 minut). Na rozdíl od jiných žánrovýchsouputníků ale Ukrajinci nedělají táhlé a vlekoucí sekompozice, naopak to jsou po většinu času rychlé skladby, kterépěkně odsýpají. Přesto je tu s přílišnounatahovaností trochu problém. Paradoxně ne u těch nejdelšíchskladeb. „April“, „The Thirst“, „The Exile“ i kratší„Eve“ jsou všechno špičkové atmo-blackové vály. Slabší jenaopak téměř sedmiminutová „Fallen Blossom“, která má sicekvalitní a chytlavý kytarový motiv, ale z poloviny jevyplněna nezajímavými sypačkami doplněnými stokrát slyšenýmiblackovými výkřiky. Půlka věci dobrá, půlka špatná. Vůbecnejslabším kusem je ale hned úvodní „Scattering the Ashes“,což je jakési intro, které má bůhvíproč sedm minut. Kdyby hozkrátili na minutu a půl, bylo by fajn a plnilo by svou funkci,takto jen natahuje a nudí. Zbytek desky je ale tak dobrý akvalitní, že jít pod osmdesát by bylo nespravedlivé.Kdyby se mě někdo ptal na skladbu,kterou s těmito Ukrajinci začít, tak bych asi sáhl po „Eve“a rovnou si ji pustil i s klipem. Krásná muzika a nádhernéčernobílé video, které kombinuje filmové záběry s animací.Náladou a tematicky připomíná pasáže ze skvělé a bohuželméně známé „Bláznovy kroniky“ (1964) od Karla Zemana, kteráválku a zkázu zobrazuje také animovanými metaforami na pozadíbouřkových mraků. Děsivá krása. PS: V žánru atmosférickéhoblack metalu vznikla letos zajímavá deska i na „druhé straněbarikády“. „Nightside Review“ od kapely GRIMA z Krasnojarskuna Sibiři také rozhodně stojí za pozornost.   http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_usti_nad_labem_narodni_dum_5dubna2025_koncert/3493http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_usti_nad_labem_narodni_dum_5dubna2025_koncert/3493nobody@nothing.com (Stray)Protože jsem jednu z nejzajímavějších českých kapel poslední doby MANON MEURT nikdy koncertně nezažil, rozhodl jsem se navštívit jejich vystoupení v průběhu svého návratu z třídenníhopobytu v sousedním Sasku. Sobotní termín pro severní Čechy se akoráthodil. Koupil jsem si tedy předem lístek, zařídil přes booking nocleh v místě konání akce, takže zbývalouž jen vystoupit v Ústí nad Labem z vlaku. Všechno jejednou poprvé! :-) V tomto krajském městě jsem totiž dosud opravdu nikdynebyl, což z něho dělalo můj osobní celorepublikový unikát mezi krajskými městy. Prošel jsem si část centra, abych si vytýčil důležitámísta, mezi kterými se budu ten večer pohybovat, a shledal, žepředevším necitlivě vedený, urbanizačně-průmyslový zásahdruhé poloviny dvacátého století, zanechal (na kdysi dávno dostmožná kouzelně panoramatickém místě obklopeném kopci okolo řeky Labe) svou neodpustitelně ohyzdnou stopu. U titulu akce konané v místním Národním domě (menšíkulturák z éry socialismu) a sice – ÚSTÍ NAD LABEM: NEJKRÁSNĚJŠÍ MÍSTO NA SVĚTĚ –jsem tedy neměl jinou možnost, než uznat autorův smysl pro humor.Do sálu nakonec dorazilo okolopadesátky lidí (spíše ve středních letech či starších), kdy šlo zřejmě výhradněo fanoušky moderní a stylové nemainstreamové hudby, kteří si akce pečlivěvybírají a kteří se v tom, za čím jdou, solidně orientují. Účinkovali zde tenvečer však nejen rakovničtí MANON MEURT, ale před nimi ibrněnská dream-pop/slowcore supernova WHYOHWHY, o které jsem do tédoby nikdy neslyšel, a to ačkoliv tahle výborná kapela byla již nominována na několik hudebních cen coby objev minulého roku, ale takédíky své debutové desce „Bruises“. Jen upřesním, že i MANON MEURTvydali v loňském roce řadovku a jejich album „Unravel“přišlo po šestileté pauze a sklízelo víceméně pochvalnérecenze, jakkoliv se kapela (v rámci spolupráce s producentem Eddiem Stevensem) ještě o něco více vzdálila rockověhlučnějšímu prostředí a šla vstříc experimentům sklidnějšími náladami a abstraktními zvuky. Nakonec obě v Ústí vystupující skupinyprostřednictvím své atmosférické hudby stále koketovaly is žánrem shoegaze, byť reprezentovaly spíše jehopoklidnější „chill“ formu. V jejich setech bylo poznat zaměření napocitovost, čistotu podání, křehké detaily, ale i naminimalistický feeling. O něco folkověji ladění WHYONWHY se nakonecvykázali chytlavěji stavěnou produkcí písní, situovaných blížek popovému prostředí (v jejich případě spíše jehoalternativní obdobou – dream popem), zatímco MANON MEURT to smelodiemi (stále tak nějak zamčenými v kleci) posluchačineulehčovali a jejich songy šly vstříct naopak abstraktním ruchovýmmomentům, podporujícím neprvoplánovost jejich muzikální performace.Večer v socialisticky vyhlížejícím interiéru kulturního domu zahájilaprávě pětice WHYOHWHY. Kapela stavěla na souhře úspornéinstrumentace se zpěvem hned dvou rozličně působících vokalistek. Zatímco BarboraHora obsluhuje ve skladbách i akustickou kytaru a její hlas působí intimnímdojmem, pak Soňa Arman svým krásným zpěvem dotahuje skladby kvrcholkům. Nesmím zapomenout na post-rockovou kytaru, utvářejícív pozadí skladeb zajímavé teskné a emotivní podloží plné meluzínek, a také na rytmiku, pulzující na vlně uhrančivě repetetivních basových figur a bytelných, ale neformálních bicích. PísněWHYOHWHY jsem nakonec shledal nejen posluchačsky vstřícnější,než je u alternativní hudby obvyklé, ale také jako plnézajímavých harmonií, vrstev a gradujících nápadů. Objevují se v nich vlivyneprvoplánového popu (kapela uvádí jako svůj styl slowcore/dreampop), ale také folku a již zmíněného post-rocku či shoegaze.Pětice své tvorbě vdechuje zajímavou moderní formu a to zcelabez použití jakýchkoliv výrazných podkresů a moderních efektů. Skladby WHYOHWHY majísilný emotivní náboj a někdy působí dokonce i chytlavýmdojmem, tak třeba jako v případě introspektivních perel„Return“ či „Muscle“, chytlavého neo-folku „John“ (asi má nejoblíbenější skladba) neborozmáchlé „Moving Sand“. Výborný, asi třičtvrtěhodinový koncert.Čtveřice MANON MEURT byla přeci jenvíce rockově nepodajná, zvlášť pak když se jejich skladbynezdráhají sklouzávat do abstraktních pasáží plnýchnejrůznějších ruchů, neočekávaných tónů, ozvěn a ech. Svounáklonost k experimentálnímu pojetí kytarové hudby vlastně rakovničtí dokládali každým momentem stráveným na pódiu. Jejich písně seposluchači odhalovaly s větší neochotou, než tomu bylo uWHYOHWHY, ale skrze tento delší čas na růst a zpracování si i ony postupněsvou cestu našly. Kapela si navíc ve svém zvuku uchovává jistýprvek špíny a to ačkoliv se nyní o jejich hudbě dá mluvit jakoo divočině jen opravdu velmi stěží. Zvuk koncertu byl vlastně navzdorytomuto poznatku vcelku čistý a velmi dobře srozumitelný, vlastněse o jejich produkci, právě díky práci s abstraktními zvuky,nedalo mluvit jako o banálních písničkách na první dobrou. Skladbyjako by prostupovaly přes atmosférické filtry a tím hlavnímdůvodem jejich předání jakoby u nich bylo především jejich procítění, nikoliv oblaženíjasnou melodií. Hlas Kateřiny Elznicové je výrazným prvkemurčujícím náladu celé tvorby MANON MEURT, ačkolivinstrumentalní vozba má rovněžnemalé charisma. Sama Kateřina ve většině skladeb obsluhujenavíc rytmickou kytaru, v menším počtu skladeb naopak baskytaru. O další nástrojese zde střídají David Tichý a Kryštof Korčák, kteří kroměkytar a baskytary tu a tam odjistí nějaký ten doplňkový ruch čiefekt, případně jemný klávesový podkres. Celek potom jistísvými pevnými rytmy bubeník Jirka Bendl, takže MANON MEURT působínaživo jako skvěle vyhraný a umělecky kompolexní band, hrajícípředevším na prožitek a atmosféru. Nevím do detailu, kteréskladby ten večer zazněly, ale odhaduji, že těžiště stálo napísních právě z poslední řadovky „Unravel“. Jsem si jistý, žestoprocentně zazněla „Linen“, ale dál už bych musel hádat,každopádně jsem si tento uhrančivý zážitek ve městě, kdebych ještě před týdnem nepředpokládal, že se někdy objevím na hudebním koncertě, skvěleužil. Když dozněl poslední tón, bylo teprve po desáté večerní a já řešil, kudy se nejsnáze dostat pěšky do penzionu!:-) Dobře to dopadlo. Dobrou noc!http://www.crazydiamond.cz/the_linda_lindas_no_obligation_recenze/3478http://www.crazydiamond.cz/the_linda_lindas_no_obligation_recenze/3478nobody@nothing.com (Tomáš)Mládí vpřed! V době vydání druhého alba „No Obligation“ v roce 2024 nejmladší členka dívčí kapely z Los Angeles ještě ani v Americe nemohla mít řidičák, a pivo si zatím nemůže legálně koupit ani nejstarší z nich. To jen aby bylo jasno, že při vydání debutu „Growing Up“ v roce 2022 se v podstatě jednalo o „dětskou“ kapelu. Dětinsky ale rozhodně nepůsobila jejich muzika. Svěží mix pop punku, punk rocku a power popu sliboval do budoucna zajímavý rozvojový potenciál, který na druhém albu děvčata naplno potvrdila. Netrpím předsudky vůči mladým kapelám. Samozřejmě jejich image, projev, texty apod. beru v kontextu jejich věku, ale když udělají dobré songy, které mě baví, tak ať klidně vystupují oblečené jako panenka Barbie. Což v případě THE LINDA LINDAS nehrozí, spíš bych si je uměl představit jako barovou kapelu v tarantinovském filmu „Kill Bill“ ve scéně, kde Uma Thurman v Japonsku zmasakruje yakuzáckou hospodu. Svádí k tomu možná jejich asiatský look, ale když se podíváme na jména, budeme z toho „voľajaký zmetěný“. Tak schválně – Bela Salazar, Eloise Wong, Lucia de la Garza, Mila de la Garza. Záhada má jednoduché vysvětlení. Holky se španělskými jmény jsou napůl Asiatky a napůl Latino (prostě Los Angeles…), navíc dvě jsou sestry, další je jejich sestřenka a poslední pak dobrá kámoška. Oblíbené americké aritmetické deklarování původu ve stylu, že jsou z 1/8 Číňanky, z 1/16 Mexičanky apod. jsem nedohledal. Každopádně od roku 2018 začaly vystupovat na různých školních akcích, v malých klubech a festivalech. K průlomu jim, jako zřejmě všem už dnes, dopomohl internet. V roce 2021, v průběhu lockdownů, hrály online koncert v prázdné knihovně a song „Rasist, Sexist Boy“ silně zarezonoval nejen mezi fanoušky, ale pochvalné komenty zanechali i lidé jako Tom Morello, Flea a Thurston Moore. A od toho už byl jen krůček ke smlouvě s Epitaph Records. Abychom si je lehce ukotvili i stylově, zmíním pár jmen, které si s nimi na některých zmiňovaných školních akcích zahrály, a které zároveň můžeme považovat za jejich vzory a zdroje inspirace. BIKINI KILL, BEST COAST, Karen O. Takže riot grrrl punk rock, power pop a špetku new wave, a ještě tam navíc zakomponovaly i odkazy na slušný pop punk nultých let reprezentovaný třeba THE DONNAS. Silný cit pro melodie, které nám přijdou povědomé a přitom zároveň působí neoposlouchaně, moderní zvuk, dobrý drive, debut se prostě povedl. Zároveň nepodlehly (ani kapela, a evidentně ani vydavatelství) pokušení z toho udělat přeslazenou cukrovou vatičku pro náctileté. Je to poctivé alternativní album. Loňská novinka „No Obligation“ navazuje tam, kde debut končí, a zní zase o kus dospěleji. V podstatě všechny pozitiva prvotiny zůstaly zachované, a navíc dostáváme lepší songwritting, trochu agresivnější zvuk a celkově kvalitnější dávku songů, které zachovávají stylové ukotvení kapely. Ano, můžeme namítat, že to není žádné velké umění, ale upřímně, čeká to někdo od power pop nebo pop punkové kapely? Na druhou stranu napsat poctivou dvou až tříminutovou melodickou hitovku, aby zněla svěže, bavila a měla hlavu a patu taky není jen tak. O produkci se postaral pan Carlos de la Garza. Že to jméno zní povědomě? Aby ne, je to tatík dvou sester z kapely. Kromě toho také bývalý člen ska punkových REEL BIG FISH a poslední roky zejména vyhledávaný producent, mixer a inženýr. Jen tak namátkou, kdo všechno využil jeho služby – BAD RELIGION, PARAMORE, WOLF ALICE, JIMMY EAT WORLD a spousta dalších velkých jmen indie scény. Teď už je asi jasné, že album bude znít slušně. Ale není to tak. Album zní skvěle! Od prvního poslechu mě dostalo, a každý další to jen umocňuje. Kapela prostě přeskočila fázi lo-fi prvních alb a díky taťkovi jede bomby hned od začátku. Od toho rodina přece je. Holky to odpálí pěkně zostra titulní skladbou „No Obligation“, výbornou uřvanou punk rockovou divočinou. Tipoval bych, že tady má hlavní vokál basačka, která si většinou jede tyhle divočejší skladby svým dřevním zpěvem ve stylu grungových legend L7. Pak se s „All In My Head“ přepneme do skvělého power popu. Skladbu táhne z pozadí hutná basa, kolem které vytváří příjemný indie opar obě kytary. „Lose Yourself“ zní asi jako srážka GREEN DAY a BLONDIE, pop punk s new wave nádechem. Skvělá „Too Many Things“ dá lehce vzpomenout na kanadské duo TEGAN AND SARA. Svojí živočišnou energií ve spojení s výraznou melodickou linkou je to jasný hiťas. Košatější „Once Upon a Time“ osciluje někde mezi power popem a new wave a je plná neustále se měnící rytmiky, nálad i zvuků. V podstatě jediným slabším kouskem je španělsky zpívaná „Yo Me Estros“, podivný mix punku a latino lidovky. Já na tu world music nikdy moc nebyl. Surf rock´n´rollem načichlá „Don´t Think“ sice klame svým naivním šedesátkovým popěvkem, ale v refrénu přitvrdí na slušný punk rock. Vážnější nádech a krásný moderní indie rockový zvuk předvádí „Resolution/Revolution“. Tuto skladby zpívá, alespoň co jsem viděl na živácích, druhá kytaristka, což je slyšet i na odlišném frázování. Vybírat singl z tohoto alba musí být sakra těžké. Vlastně ani ne, právě naopak. Tahle deska je nacpaná potenciálními hity k prasknutí. Další riot punk divočina „Excuse Me“ vytváří potřebný kontrast k více popovým skladbám na albu a potvrzuje, že pro děvčata je tento aktivisticky orientovaný hudební směr důležitým zdrojem inspirace. A tento kontrast se naplno povedlo dostat i do závěrečné „Stop“, která jede téměř pixiesovskou formulu quiet-loud-quiet. Skvělý druhý album sympatické kapelky, která si na nic nehraje a dělá muziku tak, jak je to baví. Nasávají hudební inspirace z různých zdrojů, ale dokážou to přetavit do svébytné formy, která jim už v takto mladém věku pomáhá definovat jejich vlastní tvář. Nezbývá než jim popřát „vyděržaj pioněr“ a budu se těšit na další desku. http://www.crazydiamond.cz/elbe_kava_plzen_divadlo_pod_lampou_29brezna2025_koncert/3488http://www.crazydiamond.cz/elbe_kava_plzen_divadlo_pod_lampou_29brezna2025_koncert/3488janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Sobotní vystoupení kapely ELBE vplzeňském Divadle Pod Lampou na mne působilo ve všech směrechkomorně, nejenom kvůli tomu, že si hlavní band večera přizvaldo role předskokanek domácí dívčí duo KÁVA (Eva Samková/Karolína Korecká),které v kombinaci kytara/viola prezentovalo svůj uhrančivýpísničkářský set, nesoucí se na vlně všeobjímajícípoklidnosti a nenucené krásy, ale také díky tomu, že do známého klubu dorazilodocela málo lidí, ale fakt jakože hodně málo. A je to velkáškoda. Když jsem se chvíli bavil se Spacoshem, nadhodil, že bych v článkuasi neměl uvádět počet dorazivších posluchačů, na což jsemmu odvětit – vidíš, zrovna jsem s touhle informací počítaljako s úplně první větou reportu, ale zároveň jsem mu slíbil, že si ten počet nechám pro sebe. Jen tedy uvedu, že na podobněkvalitní projekty prostě mělo přijít návštěvníků o dost víc,vždyť ELBE předvedli velmi reprezentativní a charismatickýprůřez svou dosavadní tvorbou a i v Plzni kvintet působil jakovelmi zkušené a instrumentálně zručné těleso, z jehož songůprýští na všechny strany silná atmosféra a skvělé muzikantství. Předchozího frontmana Insomnica, který nazpíval druhoudesku ELBE „Eschatology“, za mikrofonem již před časem nahradilzpěvák od SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY Pavel Hrnčíř a prokázal,že i s ním materiál kapely obstojí. Kdysi jsem výše zmíněné album zrovnanepochválil, a to ačkoliv jde vlastně o povedené post-metalovédílko. Bylo to z toho důvodu, že jsem zkrátka po debutu „Sudety“,který byl ryze instrumentální a alternativně rockový, prostě čekal něco jiného,rozhodně ne příklon k osudovému metalovému prostředí. To, žese kapela nakonec nevydala cestou kytarovek a rockové alternativy, ale, podobně jako tomu bylokdysi dávno zvykem u DYING PASSION, šla spíše hutnějšímmetalovým směrem, jsem ve své době nepobral. Dnes, když už taknějak vím, kam ELBE směřují, uznávám, že jak „Eschatology“,tak nové věci připravované pro třetí album, svou kvalitu rozhodně mají.V Plzni se hrál desetiskladbový průřez všemi třemi kapitolami,přičemž z připravované třetí desky zazněly písně čtyři, stejný počet pak i z alba „Eschatology“ a z debutu „Sudety“ pak pouze dvě.Zvuk koncertu byl velmi dobrý, rytmikašlapala utěšeně a skladbám dodávala potřebný pulz, zatímcokytaristé v osudových tempech vymalovávali prostor, ať už šlo ozádumčivé riffy Standy Jelínka, ten večer vystupujícího v trikujeho oblíbené italské supernovy MESSA, křehčí pasáže hrající na nálady, tak i kvílivé meluzínky,jež ze šestistrunky vypouštěl Spacosh. Vlastně šlo o čistěkytarový koncert a samplů či klávesových podkresů bylo využitojen velmi velmi střídmě na dolazení určitých pasáží. Hlas PavlaHrnčíře má klasický old-school doom-metalový styl, tolik typický pro metalové produkce devadesátých let. Teď kdyžjiž vím, kam se ELBE se svou tvorbou postuně vydávají (či spíše obracejí), musím říct, že jde vlastně odobrou volbu. Čeho jsem si všiml, z téhle kapely jde z pódiazvláštně klidná vnitřní síla a nadhled, rozhodně nejde ožádnou divočinu, ale i tak je poznat, že si společné hranípětice muzikantů velmi užívá. Celkově povedený koncert, držím tedy palce do budoucna.http://www.crazydiamond.cz/horkyze_slize_ine_kafe_kladno_kulturni_dum_29brezna2025_koncert/3486http://www.crazydiamond.cz/horkyze_slize_ine_kafe_kladno_kulturni_dum_29brezna2025_koncert/3486nobody@nothing.com (Tomáš)Určitě jste to už taky zažili. Máte dlouho koupené lupeny na koncert, na který se vážně moc těšíte, ale ten den jste unavený/nemocný/bez nálady/nestíháte/atd. Nejraději by jste zůstali doma a na všechno se vykašlali. Pak se ale nějak donutíte přece jen tam zajít a po koncertě si najednou už vůbec nepamatujete, proč se vám nechtělo. A o tom to přesně je.V Domě Kultury na Kladně jsem nikdy v životě nebyl. Svůj osud jsem vložil do algoritmů navigace a doufal, že mě přivede na správné místo. Po zaparkování jsem začal pozorovat zvýšený výskyt maníků v trikách a mikinách „Čelzi“ a „Mám v piči!“, což mě ujistilo, že navigace odvedla dobrou práci. Slušně velký kulturák byl už docela plný a pořád proudili další a další fanoušci dvou legend slovenské punkové scény, které jedou společné turné „Route 63“ po českých luzích a hájích. V číslovce „63“ je zakódovaný věk obou kapel, když INÉ KAFE letos dovršilo 30, HORKÝŽE SLÍŽE pak Kristovy roky. A já obě skupiny neposlouchám o moc míň než 30 let, takže v podstatě od počátků jejich existence. Příjemně mě překvapilo mnohovrstvé publikum, kde kromě obligátních punkáčů a rockerů, byl nejzajímavějším poznatkem široký věkový rozptyl. Přítomnost velkého množství fanoušků, kteří ještě evidentně nedisponují ani občanským průkazem, je důkazem, že i takto „staré“ kapely pořád dokážou oslovovat mladou generaci.Dvojkoncert otevírali INÉ KAFE, kterým jsem se věnoval v reportu z jejich samostatného koncertu v pražském Lucerna Music Bar, takže jejich část bude stručnější. Zahráli, řekl bych, svůj standard. Proti Lucerně byl lehce pozměněný set list (tam přehráli celé album „Je tu niekto?“) s tím, že kromě obvyklých koncertních jistot jako „Ružová záhrada“, „Úspešně zapojení“ nebo „Ráno“, zahráli i většinu singlů, které poslední roky samostatně vydávají. Znova se potvrdila velká popularita kapely v českém prostoru, kdy fanoušci odzpívali většinu textů a hodně tím pomohli Vratkovi, který nebyl v ideální zpěvecké formě. Obecně není žádným virtuózním zpěvákem, a vzhledem k tomu, že den předtím hráli v Chebu, měl co dělat, aby koncert uzpíval. Taky si mezi songy dopřával docela dlouhé pauzy vyplněné průpovídkami a děkovačkami. Kapela jela naplno, uzdravený bubeník mohutně vypomáhal i vokálně, a to i v pasážích plných breaků, změn temp a komplikovaných přechodů. Zvuk slušný, i když v Lucerně byl ještě lepší.Po krátké přestavbě pódia přišel vtipný nástup legend slovenského agro punku. Teď už jen zpěvák Kuko na pozadí ikonické znělky ze seriálu „Knight Rider“ s kartonovou maketou auta rozehrál krátkou scénu, zakončenou parodií na neméně ikonickou hlášku ze zmíněného seriálu „Ein Mann, Ein Auto, Ein Horkýže Slíže“. A v tom momentě vypuklo peklo. Kapela nastoupila v plné parádě a začala do nás nekompromisně sypat jeden hiťas za druhým. „Traja spitý roboši“, „Emanuel Bacigala“, „Vlak“ nebo „Telegram“ rozžhavili zaplněný sál, a já velice rychle pocítil čůrky potu všude po těle, od hlavy, přes záda, až po… popojedem. HORKÝŽE SLÍŽE jsem neviděl hodně přes dvacet let, ale můžu potvrdit, že neztratili nic ze svého kouzla. Smrtelně vážné vyprávění smrtelně nevážných příběhů ze slovenského venkova možná někdy zní jako sci-fi, ale protože jsem v těch reáliích vyrostl, můžu vám odpřisáhnout, že je to všechno pravda. Do posledního slova. Už před pár lety kapely angažovala basačku Veroniku Smetanovou z Lovosic, aby se Kuko mohl plně věnovat zpěvu, a musím jim dát za pravdu, že to byl skvělý tah. Kapela tím získala novou dynamiku, a na Veroniku se kromě toho ještě i moc dobře kouká. Od začátku setu měli skvělý zvuk. Ostrý, tvrdý, nabroušený, poctivě punkrockový. Playlist byl vyskládaný z hiťasů ze všech alb, počínaje čtvrtým „Festival Chorobná“. Zajímavé bylo sledovat reakce mlaďochů kolem mě. Ačkoliv evidentně znali i songy z posledních řadovek, nejvíc vždy ožili u songů jako „L.A.G Song“, „Atómový kryt“ nebo „A ja sprostá“, které vznikli v časech, kdy ještě ani nebyli na světě. Až do kategorie kouzelných momentů pak spadá skladba „Malá Žužu“, která rozskákala jak 50+ dámy, a hned vedle 15- děvčata úplně stejným způsobem. Přitom taková blbost… Já se osobně moc těšil na jeden z jejich nejlepších songů ever, který jsem nikdy naživo ještě neslyšel – „Mám v p… na lehátku“. Spokojenost na 120%!Dlouho se nic neobjevovalo z prvních tří, pro mě nejzásadnějších alb. Ale dočkal jsem se. Když „Logická hádanka“ spustila nelogické burácení, pak „Horí ti maštaľ“ už směřovala k davovému šílenství. Evidentně ne jen já jsem vyrostl na venkově a odborný text této písně dokáže oslovit i další „venkovany“. Ono to sice všechno zní jako pohodinda, ale tempo celého koncertu bylo fakt nadupané. Proslovy mezi songy minimální, sázeli to tam jak Baťa cvičky. Přesně jako za mlada. Takhle si je pamatuji z malých kulturáků a klubů, z fesťáků kdy hrávali ještě odpolední, nebo naopak závěrečné ranní sloty. Už v těch dobách jsem v kotli nepřežil víc než pár songů, teď jsem v relativním bezpečí za zvukařem jen doufal, že některé z těch děcek, co se crowdsurfingem přesouvalo nad hlavami těch vepředu, nehodí až někam dozadu na mě.Na koncert jsem odjížděl po celodenním kopání a betonování základů ubolený, promrzlý, unavený a docela chcíplý. Vracel jsem se svěží a naspeedovaný, že bych snad do rána postavil klidně menší baráček.http://www.crazydiamond.cz/cradle_of_filth_the_screaming_of_the_valkyries_recenze/3487http://www.crazydiamond.cz/cradle_of_filth_the_screaming_of_the_valkyries_recenze/3487hackl@volny.cz (Pekárek)V recenzi na minulé album jsem uvedl vše, co jsem z obecnější perspektivy považoval za podstatné. Než začnete číst další řádky, doporučuji se k ní na chvilku vrátit. Opakovat se totiž nehodlám, alespoň ne moc. Za tím, co jsem tehdy na adresu britské instituce CRADLE OF FILTH vytkl před závorku, si každopádně stojím. Ani na novince se žádný z pojmových znaků jejich tvorby nemění, kulisy samozřejmě ano, což opět kvituji. Samotná hudební náplň pak znovu zahrnuje skvělou směs metalu, jako vždy podřízeného jednotící náladě či pojetí. Charakter oné všeobjímající atmosféry možná vykrystalizoval až postupně, ale díky výtečné produkci Scotta Atkinse poznáte něco takového jen stěží. Vedle práce Andyho Sneapa na posledních DREAM THEATER další letošní top v oboru studiového inženýrství a produkce.Kapela přišla i tentokrát s výrazným písničkovým materiálem, takže v rámci jednoho velkého představení na zvolené téma nám znovu dopřála luxus v podobě dějem nabitých a nanejvýš atraktivních kapitol. Dá se v nich rychle zorientovat, dá se z nich dokonce i vybírat, jakkoli nic takového nedoporučuji, protože nejlepší je plnohodnotný ponor. Nové album „The Screaming Of The Valkyries“ ho i při své posluchačské vstřícnosti určitě nabízí. Začíná přitom poměrně drsně, trochu jinak pokračuje, postupně přináší mnoho zajímavých momentů, a než se monumentálně uzavře, opakovaně graduje. Vybrat si určitou kapitolu tedy znamená prožít strhující příběh, nikoli už však oživit povídkový román v jeho provázanosti a komplexnosti. V tomhle jsou CRADLE OF FILTH bytostně oldschooloví. Jejich koncept přitom nestojí na pouhém zhudebnění příběhu, konceptem sálá nahrávka jako celek, včetně veškerého vizuálu. Přestože posluchač vše slyší i vidí, zůstává mu dost prostoru pro imaginaci a vlastní výklad všeho možného, každého minipříběhu. V této souvislosti zmiňuje Dani v rozhovoru pro web Invisible Oranges tíhu blížící se katastrofy, velkého finále. Z roviny mytologie se tak rázem dostáváme do světa, ve kterém žijeme. Není však třeba panikařit, na apokalypsu se čeká odjakživa a o peklo na zemi se starají hlavně sami lidé; přesto červík zahlodá. Polínka evidentně přikládá kdekdo a lidé většinově jen čumí do mobilu.:-) Uvedenou tíhu či tušení navíc soundtrackují opravdu heavy riffy a ponuré syňťáky.CRADLE OF FILTH dali na „The Screaming…“ přednost poněkud tmavšímu a zároveň ještě působivějšímu odstínu temnoty. Ve svých aktuálních fantaskních světech tudíž nabízejí nejen dekadentně-romantický únik, ale i atraktivní tóny prosakující až do chmurných nálad dneška. Výsledkem je striktně metalová kolekce tryskající strhujícími emocemi a hity. Jinak řečeno, perfektně vybalancovaný progres vlastního jedinečného stylu, za kterým stojí vzory průběžně odhalované už od speciální edice legendárního alba „Cruelty and the Beast“. Známe je snad všichni. Když už jsem zmínil onu kultovní řadovku, v hudební rovině určité paralely s novinkou cítím, týkají se některých momentů napříč deskou, a zejména pak intenzity poslední dvojice skladeb. „Valkýří“ kolekce devíti temných hymen je ovšem opojná od začátku do konce, ať už zrovna odkazuje na co chce. K uvedenému efektu přispívá i zdařilá dramaturgie. Na druhou stranu, to se to přehrabuje a řadí, když díky vyrovnanosti všech položek laťka klesnout ani nemůže. Dodávám, že žádný z nosičů a jejich verzí neobsahuje bonusy. Přesto se mi nechce věřit, že se nevybíralo ze širšího portfolia, neboť výsledná devítka skladeb je navzdory své pestrosti enormně silná.Startuje se prakticky bez intra, konkrétně klipovkou „To Live Deliciously“. První riff by probudil mrtvého, symfonická temnota přetékající groovem zde za doprovodu úchylných kláves (samplů?) a mrazivě slizkého Daniho vokálu ústí do výborného thrashe a poté do maidenovské kytarové harmonie. Tohle tedy není retro či bezpohlavní vrstvení ohraných riffů, ale brutální kytarové tornádo, završené noblesními sóly obou kytaristů a riffem, který mě nechal stát s otevřenou pusou. Zároveň jde o Daniho majstrštyk. V „Demagoguery“ nastíněné peklo pokračuje, do hudby se však začínají vkrádat paprsky z éry před „Midian“. Kytary neustále jedou, kolem čtvrté minuty oblaží posluchače snad ještě krásnější kytarová harmonie než před malou chvílí, přesně na pomezí IRON MAIDEN a METALLICY. Impozantní strunná práce nepolevuje ani v dalších skladbách. Poslouchám Ashokův vrchol; jednoznačně, jakkoli bych nerad pomíjel kytarové zásluhy nováčka Donnyho Burbagea, nebo dokonce význam tvůrčího vkladu ostatních. Pro jistotu zdůrazňuji: CRADLE OF FILTH – všichni dohromady(!) – složili a nahráli mistrovský metalový kus. Z kytarové extáze se v průběhu hrací doby nicméně nedá jen tak vystřízlivět.:-)Když vše pojmu telegraficky, s „The Trinity of Shadow“ přichází gotika nádherně zahalená do oparu klasického heavy a power metalu. Baladizující „No Omnis Moriar“ pokračuje v téměř diamondovském duchu, totální hit. Pozvolná gradace do duetu Daniho s výtečnou Zoe Marií Federoff může brzy představovat koncertní jistotu. Hlas Zoe v povedeném refrénu „White Hellebore“ nádherně vyvažuje jemné disso názvuky. Gothic pop/rock nadopovaný či střídaný metalovými riffy funguje zde i jinde, třeba v singlovce „Malignant Perfection“, na jedničku. Druhou půlku alba odpaluje košatá „You Are My Nautilus“, vyznění se pomalu začíná přiklánět zas trochu jinam, někdy ke klasičtějším polohám. Potěší celá řada zajímavých prvků, narůstající tlak a houstnoucí atmosféra. Mimochodem, decentní závěr již zmíněné „Malignant Perfection“ je v tomto směru perfektní.:-) Jak už jsem naznačil, ve finále se stoupá na absolutní vrchol. Kytary jsou jak urvané ze řetězu, thrash, black na x způsobů, klávesy ustupují do pozadí, bicí Marthuse společně s baskytarou Daniela Firtha neustále hřmí a Dani…, nikdo nemá vokalistu a zároveň veršotepce, jako je Dani.Zkrátka, s „The Screaming Of The Valkyries“ se příběh CRADLE OF FILTH posunul zas o něco dál. Kapela během jeho poutavého vyprávění obhájila svou výsadní pozici na scéně absolutně bez jakékoli křeče, vlastně jen jakoby mimoděk. Celý triumf, kterým její nová nahrávka bezesporu je, demonstrovala v mnoha, mnoha okamžicích, stylově pak v druhé polovině poslední skladby „When Misery Was a Stranger“. Další vrchol po tolika letech? Jiné vysvětlení nemám, dva týdny neposlouchám takřka nic jiného.http://www.crazydiamond.cz/havukruunu_tavastland_recenze/3484http://www.crazydiamond.cz/havukruunu_tavastland_recenze/3484nobody@nothing.com (Gazďa)Sovy nejsou tím, čím se zdají být…Heslo seriálu Twin Peaks platí i pro ptáka na obalu nejnovějšídesky finských HAVUKRUUNU. Název skupiny nemá nic společného anise sovami ani s havrany a ve finštině to znamená cosi jakojehličnatá koruna. Každopádně se za nenápadným černobílýmsovím obalem skrývá album velmi pestré a barevné. Tři měsíceroku 2025 za námi a z metalového hlediska už jsem byl trochusmutný. Vyšlo toho docela dost, ale nic, co by mě opravdu vzalo.Teprve vydáním „Tavastland“ jsem se uklidnil. Konečně něco,co podle mě stojí opravdu za pozornost. Silné dílo finskéhoblackmetalu s jedinečným charakterem, kde se snoubí správnádrsná atmosféra s řadou výrazných melodických prvků. O HAVUKRUUNU jsem donedávna vůbecneslyšel. Narazil jsem na ně na jednom zahraničním webu, kde seobjevila pozitivní recenze a já si kapelu zařadil do mentálníhošuplíku „možná se k ní někdy vrátím“. Při jedné zesvých pravidelných cest mezi Prahou a Mostem jsem ale neměl codělat, a tak jsem se do toho ponořil. Nahrávka začíná nenápadně– zastřeným, klidným a vemlouvavým hlasem, který cosi finskyvypráví, aby byla slova náhle přervána těžkým doom/heavymetalovým riffem, který zas přejde v chorály, jež znějíjako ze soundtracku k Barbaru Conanovi od Basila Poledourise.Mihnou se tu ale jen chvíli, protože se rychle přesuneme doklasické sypačky doplněné o melodickou vyhrávku následovanoudalším a až thrashově synkopovaným riffem. Bohatost střídápestrost a už během prvních dvou minut desky nám tak HAVUKRUUNUnaservírují čtyři kvalitní instrumentální motivy, které se plynule prolínají jeden do druhého. Množství dobrých nápadůsytících úvodní sedmiminutovku „Kuolematon laulunhenki“(Nesmrtelný zpívající duch) je až neuvěřitelné. Důležitéje slovo „plynulost“, protože tu nejde o nějaké progresivnískotačení a náhlé střídání motivů a temp, vše naopak plujepřirozeně a přechází jedno v druhé jako Kokemäenjokisvlažující chladné břehy historické Tavastie. Základem hudby HAVUKRUUNU jeatmosférický blackmetal, který je tu a tam doplněn o melodickéchorály, ale organicky a pouze na místech, která jako kdyby k nimbyla od věčnosti předurčena. Má to daleko k velkolepýmsymfonickým nebo powermetalovým zpěvnostem. Drsný a hutnýblackmetal, ale obarvený do trochu pestřejších odstínů. Jakokdyby si IMMORTAL sáhli pro inspiraci k pozdním BATHORY adodali špetku INSOMNIUM nebo IN MOURNING. Jen tak trochu decentně,abychom se od černého žánru příliš neodchýlili. Je to pořádhlavně black a HAVUKRUUNU se opírají o zvuk, který není úplněčistý, ale mírně zastřený a blackově méně zřetelný, i kdyžto zas nepřehánějí a nástroje i hlas jsou dobře čitelné.Každopádně nejde o moderní meloblack s perfekcionistickyjasnou a přehlednou produkcí, která jde vstříc choutkám širšíhopublika, jako to dělají například KVAEN nebo WALG. Tady je topořád dostatečně paganské.Válec nápadů se nezastavuje a druházpěvná „Yönsynty“ (Noční porod) dál šplhá na pomyslnýhudební vrchol. Stejně jak obě eponymní – jednak „Havukruunuja talvenvarjo“ (Koruna z jehličnanů a zimní deštník)s výrazným hlavním riffem, akustickým intermezzem ašpičkovým heavy metalovým finálním sólem, jednak přímočará„Tavastland“ (Tavastie) s nádhernými „vikingskými“chorály lemujícími druhou polovinu. Stejně silné jsou inásledující „Kuoleman oma“ (Smrti vlastní), „Unissakävijä“(Náměsíčník) a „Kun veri sekoittuu lumeen“ (Když se krevmísí se sněhem). Jako jediný nikoliv slabý, ale jen ne takvýrazný kus mi přijde závěrečná desetiminutovka „De MiseriisFennorum“ (O bídě močálů). I tak jasných devadesát aprvní kandidát na desku roku.http://www.crazydiamond.cz/red_fang_deep_cuts_recenze/3485http://www.crazydiamond.cz/red_fang_deep_cuts_recenze/3485nobody@nothing.com (Tomáš)Důležitá informace na začátek – tohle není řadové album! Takže jestli chcete více poznat tuto oregonskou stoner/sludge smečku, doporučuji zaměřit pozornost na jedno z pěti řadových alb. Kapela se dlouhodobě drží v rámci stylových mantinelů, takže v podstatě všechna alba znějí velice podobně. Pro někoho pozitivum, pro někoho znak nudy, to už nechám na vás. Já je mám osobně rád přesně takové jací jsou. Vždy jsem je považoval dle sportovní terminologie za takovou juniorku slavnějších kolegů MASTODON. Podobný zvuk i dramaturgie, ale zatímco zmíněné velké hvězdy reprezentují technicky propracovanější a vážnější odnož daného stylu, RED FANG to evidentně jedou na vlně kruté zábavy. Dělat si prdel ze všeho a všech, ideálně nejvíc ze sebe sama, nasypat do lidí pořádnou dávku drtivých riffů a pak rychle na pivko. Prostě rock´n´roll.„Deep Cuts“ přichází po čtyřech letech od poslední řadovky „Arrows“ a je to kolekce raritek, nevydaných songů, singlů, coverů, b-sides a demáčů. Prezentují to jako dárek pro fanoušky ke dvaceti letům působení kapely na scéně. Slovo „kolekce“ asi nejlépe vystihuje tuto nálož 26 tracků, která by riffy udolala snad i menší okresní město. Dát to na jeden poslech je jen pro silné povahy, a i fanoušek, za kterého se skromně považuji, s tím má co dělat. Nebo možná jen nemám silnou povahu. Kauzalita, korelace… Tak či onak, když se vymetají archivy, málokdy se objeví zapomenuté perly. To platí i pro tuto výběrovku. Ano, najdou se tady moc dobré songy, ale i spousta věcí, které klidně mohly dál zapadat prachem a nikomu by nechyběly. Vysloveně revoluční skladby, které by změnily moje vnímání kapely, jsem tady ale nenašel, a upřímně jsem je zde ani nečekal. Takže vše je tak, jak má být.Pro lepší přehled bych si dovolil kolekci rozdělit do několika kategorií. Tyto jsou různě v playlistu promíchané, takže neexistuje jasné doporučení typu první půlka fajn, druhou klidně vypněte. Já to poslouchám old school stylem, kdy jednoduše některé věci přeskakuji. Přeskakování obvykle u řadovek neprovozuji a poslouchám poctivě i z mého pohledu slabší skladby, ale tady někdy skutečně není vyhnutí. Sem patří několik fragmentů, které v podstatě ani nelze nazvat skutečnými songy, spíše hudební nápady, které se při blbnutí ve studiu zachytily, ale dál nerozpracovaly. To jsou skutečně jen třeba lehce přes minutu trvající segmenty, kde je například náznak riffu a lehký rytmický doprovod a nic víc. Další kategorií jsou lo-fi demáče, které mají už alespoň nějakou hodnotu, i když pořád spíše jen pro fanoušky. S tím problém nemám, to je přesně typ skladeb, které na podobné kolekce patří. Pak tady máme kategorii experimentálnějších skladeb, které nějakým způsobem vybočují z typické tvorby kapely. Ambietně hypnotická „OMG, OMD“, do temné elektroniky laděná „Hollow Light“ nebo zvuková koláž „Forgot To Write“. Ok, jednou si to poslechnu, ale to mi ke štěstí plně stačí. Beru to jako uměleckou tvořivost, která naštěstí neovlivnila hudební směřování kapely.Kategorie coverů obsahuje předělané skladby kapel, jejichž jména jsem v životě neslyšel, takže jsem alespoň mrknul na net co jsou zač. Typicky old school punková melodika dýcha z „Over The Edge“ od WIPERS, new wave TUBEWAY ARMY poskytli „Listen To The Sirens“, sedmdesátkový hard rock pak zastupuje „Suicide“ od DUST. Covery dávají zajímavý vhled do posluchačských preferencí kapely a někdy se skutečně hodně povedou. Tady je to řekněme slušný průměr.A nakonec jsem si nechal sbírku songů, které by neudělaly hanbu ani na jakékoliv řadovce. Hned úvodní „Antidote“ ctí vše, čím jsou RED FANG charakteristický. Nervní riff, řevný zpěv kytaristy Bryana Gilese, dobré sólo, solidní drive. Slušnou vypalovačkou je třeba „Murder The Mountains“, sice s lehce neučesaným zvukem, ale možná právě díky tomu velice autentická. Temná „Stereo Nucleosis“ postavená na ostrém sekaném riffu je plná tíživé atmosféry. Valivá „Black Water“ mi připomněla ranné SOUNDGARDEN. „Bad Places“ je jedním z prvních songů kapely vůbec, a prý ho hráli jen na prvním turné v Americe. Je sice měkčí než zbytek, spíš jde o alternativní rock, ale moc povedený. „Endless Sea“ je zvláštní zapojením obou zpěváků kapely v rámci jednoho songu, většinou to mají spravedlivě podělené. Více zpěvný hlas basáka Aarona Beama vytváří zajímavý kontrast proti Gilesovu dřevnímu řevu. Agresivní „LSP“ nechává vyniknout basu a je skutečně hodně intenzivní. Většina těchto songů jsou bonusové tracky, které už vyšly na speciálních edicích řadových alb, proto i po zvukové stránce jsou nejvyspělejší a nejpropracovanější.Sám nevím, jak bych se k takovéto kolekci postavil jako kapela. Na jednu stranu se snažím dát fanoušků co nejvíc v jednom balení, ale je to pak zbytečně dlouhé a nesourodé. Na druhou stranu, kdybych to zkrátil na délku normálního alba, zřejmě tam nedostanu různé demáče a experimenty. Je to teda nekompromisní album, které si svoje místo v diskografii kapely zaslouží, ale vždy se bude považovat jen za určitý doplňek. Pro fanoušky fajn, pro ostatní spíš poslech ze zvědavosti, ale zřejmě se k tomu vracet nebudou.http://www.crazydiamond.cz/arch_enemy_blood_dynasty_recenze/3483http://www.crazydiamond.cz/arch_enemy_blood_dynasty_recenze/3483janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Předně je třeba říct, že ARCH ENEMY si stále drží svůjobvyklý standard a přinášejí další slušnou porci hymnickémetalové hudby. V dosahu melo-deathového prostředí je drží možná jižjen hluboký agresivní growl modrovlasé krásky Alissy White-Gluz, i když i ona nanovince několikrát oblaží čistým zpěvem. Mezinárodní formace soustředěnáokolo kytarového lodivoda Michaela Amotta se totiž čím dál více kloní k vlivům klasického heavy metalu. Všem těm postupům ztohoto ranku vycházejícím však dodává na vyšší mířeextrémnosti. „Blood Dynasty“ je tvrdou, rychlou a agresivníjízdou, kde je heavy metal hnán na zteč jako vánice. Škoda jen,že značnou část těch povedenějších skladeb z desky jižposluchač dopředu znal, a to díky předběžnému zveřejňovánísinglů v podobě klipů. Vlastně zde vznikla důvodná otázka, zdali podobnátaktika prezentace a postupného odkrývání alba ještě před jeho vydáním prospívá něčemu jinému než marketingovým zájmům? Vždyť fanoušek již před datemrealizace zná čtyři skladby ze sedmi nejlepších, takže jej rozhodně něco podobného okrádá o moment překvapení a celkově to narušíonen proces těšení se na finální den. Deska, která je ze značné části dopředujiž známá, poté zkrátka působí o něco slabším dojmem. Můj názorvšak není názorem marketéra, nýbrž fanouška a posluchačehudby, pro kterého musí být první poslech vydaného dílasvátkem. Ale třeba jsem tím posledním, na kom vlastně záleží.K albu samotnému. Jsou zde skvělé songy, které sebezesporu zařadí mezi to úplně nejlepší od ARCH ENEMY.Natlakovaný úvodní výpad „Dream Stealer“ je hymnou, jakou bychtěla napsat a realizovat každá kapela pomýšlející na tynejvyšší mety. Tohle byla zkrátka trefa do černého, robusnímelo-deathový základ upoutal již svým soundem, bezchybněnatlakovanými riffy, honosnými sóly a nad vším se nacházejícím, snad tím nejbrutálnějším ženským hlasem, co lze slyšet v mainstreamovějšímmetalu. Hned vzápětí však Alissa zaperlí v rámci čistěodzpívaného refrénu písně „Illuminate The Path“, což je skladba,která sice nemá rychlost a divokost předešlé, ale jinak působíobdobně výrazně, neboť má v sobě chytlavost a dokážemagnetizovat svými nosnými prvky, ať už se to týkárůznorodějších zpěvových linek, nebo instrumentace, která zde držípevně okolo sekaného riffingu. Následující „March Of theMiscreants“ upoutá svou sevřeností a snad největším příklonemdo deathových oblastí. V rámci precizní rytmiky DanielaErlandssona si všimneme kovově vyznívajících úderů ala St.Anger či MESHUGGAH, kterédodávají zvuku písně ještě na větším chladu, temnotě ahloubce. Jde o asi nejhutnější věc od ARCH ENEMY za hodně dlouhoudobu. „A Milion Suns“ je naopak metalovýsong plný jasu a hitového potenciálu. Odpovídá všemu, o čemjsem již psal výše. A sice, že se ARCH ENEMY podařilo do svéhomasivního zvuku zabudovat prvky heavy metalu a tyto vlivy ACCEPT,JUDAS PRIEST a dalších prospívají chytlavosti stále dostatečnětvrdých songů. „Don´t Look Down“ je znovu rychlá a divokájízda, která co se týče nápadů trochu pokulhává za úvodníčtveřicí skladeb, ale pořád má v sobě hodně energie apřímočarosti, činící z ní jakýsi konglomerát speed metalu smelo-deathovým stylem kapely. Titulní řezničina „BloodDynasty“, stejně jako následující pumelice „Paper Tiger“již byly dopředu známé v klipové podobě. Jde o silné hymny zcela typické proaktuální podobu ARCH ENEMY, tedy kapely do detailu vysekané aútočící na ty nejvyšší komerční mety v rámci metalovéhoextrému. Znovu skvělá instrumentace, parádní sóla MichaelaAmotta, hitový potenciál, co víc chcete? Přichází balada „Vivre Libre“, kde Alissa pějefrancouzsky a pouze čistým zpěvem. Asi takhle - podle mne jde vlastně o nejslabší skladbualba, ačkoliv ne díky tomu, že jde o pomaláč. V podstatě i v rámci pomalých metalových čísel mě song připadádocela tuctový, jakoby vyňatý z databanky skladeb určených pronějaké televizní pěvecké soutěže, kde se imituje metal a rock. To je celé.Drtivá „The Pendulum“ není úplněšpatná, ale určitě nepatří na desce k těm lepším kusům. Poprávu jí tak kapela coby singl nikdy nezveřejní. No a deska jeukončena doslova velkolepě, čtvrtou z předběžně zveřejněnýchperel - „Liars And Thieves“, což je song, který má dle méhovšechno to nejlepší, co mohou dnes ARCH ENEMY předvést. Tvrdost,rychlost, melodika, skvělá instrumentace, výtečný nájezd naspeedmetalový refrén a Alissa znovu přehazující hlasivky zgrowlu na čistý zpěv. Tohle je velkolepé zakončení poctivéhometalového alba, které pomýšlí na ty nejvyšší mety. Můžemese zde bavit o postupném zobecňování stylu této kapely, o jistéunifikovanosti jejich projevu, ale tahle kapela prostě umí napsatmetalové hity a vždy přijde s dílem řemeslně skvělezvládnutým, ať už co se týče zvuku či muzikantských výkonůcelkově. Předchozí kolekce „Deceivers“ byla asi o něco výživnější, ale i zdesi fanoušek přijde na své a nemá se čeho obávat.http://www.crazydiamond.cz/basinfirefest2025_oznamuje_rozdeleni_kapel_do_dnu_a_zahajeni_prodeje_jednodennich_vstupenek_info/3481http://www.crazydiamond.cz/basinfirefest2025_oznamuje_rozdeleni_kapel_do_dnu_a_zahajeni_prodeje_jednodennich_vstupenek_info/3481nobody@nothing.com (Info)Festival Basinfirefest oznámil, které kapely v jaké dny vystoupí, čímž usnadňuje návštěvníkům plánování jejich návštěv. Zároveň s tím byl spuštěn prodej jednodenních vstupenek, které jsou k dispozici na čtvrtek, pátek a sobotu.Čtvrteční program přinese thrashové legendy Exodus, rakouské black/death metalisty Belphegor a Islanďany Sólstafir. Metalcorové fanoušky nadchnou Hatebreed a Infested Rain, zatímco příznivce death metalu potěší Vader nebo Cattle Decapitation. Silný čtvrteční line-up doplní progressive metaloví Myrath, pagan/black formace Arkona, a českou stopu zanechá  Pačess s Bárou Basikovou.V pátek se tempo rozhodně nezpomalí! Do Spáleného Poříčí dorazí německá heavy metalová ikona Doro. Melodický death metal ovládnou Dark Tranquillity, Ignea a Omnium Gatherum, zatímco příznivci black metalu si přijdou na své s Marduk. Páteční program obohatí švédští death/doom vizionáři Tiamat, energická rockabilly parta Steve ’n’ Seagulls, death/thrash legendy Legion of the Damned, symfonický metal v podání Leaves’ Eyes, pagan metaloví Corvus Corax a nekompromisní death metalové komando Sinister.S letošním ročníkem festivalu se rozloučíme v sobotu, kterou ovládne thrash metal v podání Assassin, Sacred Reich, Schizophrenia a českých Henych 666. Nouze ale nebude ani o jemnější polohy, ať už půjde o viking/pagan pionýry Ensiferum, gothic/doom kouzelníky Moonspell nebo hardrockové D-A-D a The Dead Daisies. Crossover a modern metal budou reprezentovat Rise of the Northstar a Tenside společně s Master Boot Record, kteří k modernímu metalu přidali 8-bitový a syntetický rozměr. Sobotní program pak uzavírají britské death metalové ikony Carcass a Benediction.Sobotní rozloučení s festivalem bude ve znamení thrash metalu v podání Assassin, Sacred Reich, Schizophrenia a české formace Henych 666. Na své si ale přijdou i ti, kdo hledají jemnější odstíny – vikingskou sílu přivezou Ensiferum, temnou gotiku a doom vykouzlí Moonspell a hardrockové publikum rozhýbou D-A-D a The Dead Daisies. Crossover a moderní metal budou zastupovat Rise of the Northstar, Tenside a inovativní Master Boot Record, kteří do svého zvuku vkládají i 8bitové syntetické prvky. Sobotní program doplní britské death metalové legendy Carcass a Benediction.Jednodenní vstupenky na pátek, sobotu i neděli jsou nyní v prodeji, a to i ve zvýhodněné variantě pro dvojice. Skvělá volba pro ty, kteří nemohou dorazit na celý festival nebo si chtějí užít hlavně svůj oblíbený den!Kompletní informace o line-upu a vstupenkách najdete na https://basin.cz/cs/ Line-up: ARKONA, ASSASSIN, BELPHEGOR, BENEDICTION, CARCASS, CATTLE DECAPITATION, CORVUS CORAX, D-A-D, DARK TRANQUILLITY, DEBUSTROL, DORO, ENSIFERUM, EXODUS, HATEBREED, HENYCH666, IGNEA, INFECTED RAIN, LEAVES’ EYES, LEGION OF THE DAMNED, MARDUK, MASTER BOOT RECORD, MOONSPELL, MYRATH, OMNIUM GATHERUM, PAČESS A BÁRA BASIKOVÁ, RISE OF THE NORTHSTAR, SACRED REICH, SCHIZOPHRENIA, SINISTER, SÓLSTAFIR, STEVE ‘N’ SEAGULLS, TENSIDE, THE DEAD DAISIES, TIAMAT, VADERKontakt pro média:Vojtěch SedlákPR Obscure & Brutal Assaultvojtech.sedlak@obscure.cz00420 605522722OBSCURE Promotion | BRUTAL ASSAULT Agency (Brutal Assault & Basinfire festivals)Na Harfě 916/9a | 190 00  Prague 9 | Czech Republicwww.brutalassault.cz | www.basinfirefest.cz | www.obscure.czhttp://www.crazydiamond.cz/muse_the_resistance_recenze/3480http://www.crazydiamond.cz/muse_the_resistance_recenze/3480nobody@nothing.com (Tomáš)Po čtyřech fantastických albech bylo velkou otázkou, kam se ještě MUSE můžou posunout dál? Když se vrátíme na začátek příběhu a opět zmíníme RADIOHEAD, tak ti se po obrovském úspěchu stáhli do sebe a začali dělat intimnější muziku, víc experimentovat a úplně ignorovali mainstreamové trendy. Tohle u MUSE nehrozilo. Ve své DNA mají totiž zakódovanou neustálou potřebu být větší a větší. Prý i vesmír má své hranice, takže to, že MUSE narazili na ty své ani ve finále není tak velké překvapení. Sebevědomí kapele po úspěšné jízdě posledních 10 let rozhodně nechybělo. Na co šáhli to se povedlo. Vybudovali si pozici, které mohla konkurovat málokterá jiná rocková kapela té doby. Mělo to ale i své stinné stránky. Chrisova záliba v alkoholu, která se s ním táhla už od dob předchozí desky, vyústila v nutnou odvykačku. Vyhrabal se ale z toho, a kapela tří kamarádů z dětství mohla fungovat dál. Možná i proto si věřili, že další album zvládnou nahrát sami, bez cizí podpory. Produkci si proto obstarali sami, zejména Matt se činil. Kromě toho samozřejmě zůstal i hlavním skladatelem. Většina textů se točí kolem politiky, což je vždy tenké lano, z kterého se dá velice lehce spadnout do patetických kázání. Tak se v tom raději nebudeme pitvat, a budeme se tvářit, že tomu nerozumíme. Co je ale horší, je Mattova snaha stvořit něco jako výpravnou rockovou operu. A já rockové opery nerad. Vyumělkovanost z materiálu čouhá z každého rohu. Forma absolutně vítězí nad obsahem. Pořád sice umí složit i fantastické písně, propracované, se zajímavou strukturou, ale tyto zůstávají v menšině a jsou převálcované spoustou nevýrazných, jen tak nějak průběžně plynoucích songů, kde se není čeho chytit. A nezachrání je ani orchestrace, ani předstíraná dramatičnost, ani bombastické aranže. V čem nahrávka vyniká je rozhodně zvuk. Nahrávalo se v Itálii, ve studiu Bellini u jezera Como. Pánové se opět do sytosti vyblbli. Povedlo se jim zachytit skvělý zvuk bicích, klasicky slušnou basu a v některých písních i velice ostré, řezavé kytary. Kromě toho je tam samozřejmě spousta pianových partů, orchestrace i elektronika. Album i dnes, po více než 15 letech od vydání zní moderně a rozhodně po zvukové stránce velice kvalitně. „Queenovatění“ už začíná být slyšitelné, ale zatím mají tuhle svojí úchylku relativně pod kontrolou. Začneme pozitivně. První tři skladby jsou jasné desítky. Každá jiná, ale každá velice silná, plná nápadů. Do uší nám vysílají pozitivní signály plné naděje, že i tento album se dál ponese na vítězné vlně. Rockovější „Uprising“ v pochodovém rytmu s jasně definovanou a sevřenou melodikou je přímým pokračováním songů z předešlého alba. Každý z nástrojů dostává dost prostoru tu na sólo, tam na zajímavý přechod, do toho ještě přidali i slušné synťáky, je to skutečně vymazlené. „Resistance“ je hloubavější, s osmdesátkově klavírním popovým motivem na začátku, s parádní mezisekcí postavenou na ostrém sekavém kytarovém riffu, fantastickou basou, a postupným přechodem do velkého stadionového refrénu, kde pak už dominují masivní bicí. Je mi jasné, že tohle není čistokrevný prog-rock, ale některé prvky si z něj přebírá a kombinuje je s popovým přístupem do příjemně stravitelné formy, která si ale zároveň zachovává svojí uměleckou hodnotu. No a pak nastoupí temná, téměř taneční „Undisclosed Desires“. Nechápu jak to dělají, ale MUSE je jedna z mála kytarovek, u kterých se mi líbí většina jejich písní bez kytar. Trochu trip-hopu, trochu synth popu, trochu drum´n´base, nemá to nic společné s jejich typickou tvorbou, ale je to výborné. Pak se ale slušně rozjetá mašina začne zasekávat. „United States of Eurasia“ už dle názvu nevěstí nic dobrého. Tady je asi nejvíc slyšet inspirace QUEEN. Klavírní začátek, bombastický nástup kytar, vyprávění velkého příběhu ve velkém stylu. Na mě je to moc přebujelé, ale líbí se mi citlivě zakomponovaný arabský motiv v mezihrách a výborné jsou i basové linky. O moc lepší není ani „Guiding Light“. Opět to hraje na velikost, ale nemá na to ani melodií, ani hudební dramaturgií. Zlepšení přináší „Unnatural Selection“, která po jemném úvodu přechází do pořádně nabušené riffovačky, která by se neztratila ani na druhém albu. Takhle se to pánové dělá, výborně! No dobře, možná trochu zbytečně natáhli mezihru, song by nemusel mít téměř sedm minut. V souvislosti s Mattovým zpěvem na albu je možné si všimnout lehký ústup z husta užívaného falzetu. Častěji zpívá čistě, nebo naopak zabíhá do operního výraziva vyšších registrů. Za slušnou bych označil i „MK Ultra“, která baví svou přímočarostí a energičností. Je tam hodně synťáků, ale jsou kompenzované i dostatkem kytar, takže je to pořád dobrý rockec. A tady bych klidně album ukončil, a hodnocení by bylo o třídu lepší. Ale bohužel na nás nejdřív vybalí „I Belong To You“, podivně popovou skladbu, která se do jejich repertoáru absolutně nehodí, a je vysloveně otravná. Závěrečná třídílná sága „Exogenesis: Symphoni part I-III“ je už jen zbytečný exhibicionizmus, který bych já nezařadil ani jako b-side. Není tam melodie, nejsou tam téměř kytary, není tam nic zajímavého. Nudný soundtrack nudného filmu. Bez těchto 15 minut by album mělo alespoň rozumnou délku kolem 40 minut, které se už dají snadno přežít. Pro mě je to první album MUSE, které mě nebaví jako celek. I na předešlých čtyřech řadovkách se občas našel song, který řekněme nedosahoval kvalit zbytku, ale byly to spíše výjimky. Tady to mám opačně. Baví mě několik skvělých songů a ten zbytek mě úplně míjí. Než jsem se pustil do přípravy článku, tak jsem po tomto albu nesáhl dlouhá léta. K prvním čtyřem se průběžně vracím pořád. Co ale já můžu vědět, lid rozhodl jinak. S více než 5 miliony prodanými nosiči je to nejúspěšnější zářez v jejich diskografii. A i když má album obecně pořád vysoké hodnocení, kritických hlasů se ozývá víc než u předchůdců. Byl to takový zdvižený varovný prst, který měl kapele naznačit, že se zřejmě nevydali úplně správnou cestou. Že to bohužel ignorovali, dokazují každým dalším albem. http://www.crazydiamond.cz/steven_wilson_the_overview_recenze/3479http://www.crazydiamond.cz/steven_wilson_the_overview_recenze/3479janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Transformace - vhled první: Krátká a intenzivní signalizace čidel jej konečně probrala z dlouhého spánku. Ze své kóje se několika tempy dostal ke dveřím řídící kajuty. Na stav bez tíže si nadobro zvykl. Ne že by mu však vůbec nečinilo problémy přivykat nové realitě vlastní existence. Teď když tu byl jen on a hluboký vesmír, ten děsivě temný nekonečný prostor, kde čas po určité době zastává jen podružnou roli, sváděl často svůj vnitřní boj se vzpomínkami. Prostor raketoplánu mu sice poskytoval alespoň zdánlivé bezpečí, ale představa nekonečné samoty v něm probouzela stále nové kognitivní procesy. Ten fakt byl nezměnitelný, od Země se již bude stále jen vzdalovat. Při přehrávání pohyblivých obrázků z úložiště dat najednou pociťoval ohromující docenění a vnímání pozemské krásy a také spjatost se všemi lidmi na domovské planetě. Věděl, že ti, které znal, již v tuto chvíli dávno nežijí. Když jako malý kluk shlédl v kině film Robinson Crusoe, představoval si a snil o tom, jaké by to asi bylo, strávit celý svůj život na pustém tropickém ostrově někde v Atlantiku – naslouchat z pláže večernímu šumění vln a u ohníčku při západu slunce a s pralesem za zády, kdesi na pláži, konzumovat ten den ulovenou pečínku. I tento druh izolace však působil kouzelně proti stavu, ve kterém se zrovna nacházel. Byl si jist, že svou účastí na tomto kosmickém projektu své dávné představy překonal, rozhodně si však nebyl jist, zdali je to pro jeho dříve tolik dobrodružnou povahu dobře...Vlastně mám pocit, jakoby si Steven Wilson prostřednictvím alba „The Overview“ plnil dlouholetý sen - tj. alespoň jednou za život nahrát album, které by mohlo být považované za jeho vlastní verzi čehosi, co se svou formou blíží slavné pinkfloydovské desce „Darkside Of the Moon“. Materiál tvořený dvěma zhruba dvacetiminutovými songy je jednoznačnou oslavou starého přístupu k uměleckému vyjádření rockové hudby. V rámci poslechu tak může docházet u příznivců sedmdesátkového art-rocku takřka k nadšenému vybuzení smyslů a uhranutosti. Deska vydaná u Fiction Records má všechny předpoklady zařadit se mezi to hodně zajímavé v rámci Wilsonova portfolia, a co je možná ještě zásadnější, ta hudba ke své perfekci vůbec nepotřebovala žádné podpůrné prvky moderního zvukového rázu. Album je vlastně srdečnou poctou hudbě, jakou tento britský hudebník již dávno obdivoval.Transformace - vhled druhý: Chladné ševelení ventilátorů jej přimělo k monitorování hlavních funkcí obřího kosmického plavidla. Každý moment bdělosti byl u něho doprovázen podprahovou snahou o citové popření vlastního nitra. Čas jakoby ubíhal v nekonečně se opakující smyčce. Mířil totiž kamsi, co se vymyká lidskému chápání. Jeho, jako již tradičně namluvený, záznam myšlenek z poslední doby, velmi pravděpodobně žádná lidská bytost nikdy neuslyší. Se strojovou přesností tak dál plnil rutinní úkoly. Jedině tímto způsobem si totiž mohl ještě nějaký čas uchovat alespoň nějakou příčetnost. Z té ohromné, černé a chladné vesmírné tlamy před řídícím pultem na něho doléhalo všechno, jen opravdu ne život. Vnitřní odolnost kdysi dokázal upevňovat skrz četbu knih o buddhismu - Umění fungovat mimo fyzično, umění zkrotit nitro, umění potlačit city. S každým dalším ulehnutím k spánku tušil, že to možná bude naposled. Mise umocněná vdechováním umělého dopaminu se stávala nekonečnou. Pátrání po nové perspektivě vlastního osudu...Starosti o mezilidské vztahy svých blízkých, školní docházku dětí, nestabilitu nálad přítelkyně, náhle nefunkční nové domácí spotřebiče, či poškozené auto stojící pár dní v garáži jeho domu, se nyní zdály tak nicotné. Právě uvnitř hlubokého spánku zažíval ty nejsladší chvíle, kde nebylo ani stopy po čemkoliv negativním. Že toho docílil až v odlehlých místech naší galaxie, by jej dříve nenapadlo. Vzpomínky a tužby, ty jediné střípky světla, ty nitky spojující život s něčím, o čemž v našem pozemském fungování smýšlíme také jako o naději, dostávaly stále více matných a vzdálenějších obrysů. Stála zde nová realita - každá z těch duší minulosti byla skrze perspektivu všehomíra jen jednou z miliardy, každá z hvězd jen jednou z bilionu. Už nerozlišoval mezi snem a bdělostí, upadal do světelného spektra, omámený, avšak s vybuzenými smysly. I pozemské moře necítí smutek, natož pak to kosmické. Není to zvláštní? Opravdu nevěděl, proč jej zrovna tahle věc napadla. Tam u nás se aspoń kyslík recykloval. Další neočekávaná myšlenka. Co se to jenom...? Beznaděj už vnímal jako bezbolestnost. Tak krásné nekonečno, existenciální mystérium. Bdělost či sen? Sen, kde pro nic není důvod. Je to jako vězení, které funguje navždy. A tak míří dál unášen ve vakuu vlastní vypěstované blaženosti... a cítí svůj všeobjímající PŘEHLED.K podobě a vyznění skladeb se přistupovalo hezky po staru, jakoby se chtěl Steven zbavit přebytků modernity - jinak řečeno, v pravém slova smyslu progrese, a tak zde dostáváme skutečně krásně opracovanou porci hudby, kde nic není tuněno samoúčelně. Naopak se ve skladbách klade důraz na co nejpřirozenější a velmi plynulý feeling. Skladby mají krásný zvuk a jsou znamenitým vyústěním spolupráce muzikantů s citem právě pro tento druh retro-hudby. Slyšíme dojemné vokální harmonie, umocňující u posluchače pocit nostalgie, odloučení, a ano, také všeobjímající nádhery, jež se může běžnému smrtelníkovi vyjevit jen ve chvílích skutečně nadzemských. Kytary se svým poloakustickým nastavením umocňují bytelný 70´s zážitek, dochází často na krásná znělá sóla, kde je lpěno spíše na táhlý silný tón, než na jazzový aspekt věci. Vkusně stavěnou vrstvu ve skladbách okysličuje i piáno, dále pak mellotron, různé historické sekvencery, klávesové prvky, dobové hammondy, ale i široká paleta rytmických nástrojů. Obě na poslech příjemně a mírně koncipované skladby se sice skládají z několika proměnlivých částí, ale působí na posluchače, jakoby ten sledoval stále kupředu plynoucí dokumentární film z oblasti přírodních věd a sci-fi. Vlastní jim je střídmá melodika a vkusná nepřeplácanost. Celkový vintage ráz této kosmické nahrávky působí natolik přirozeně a profesionálně, až se zdá zcela mimo mísu, myslet si, že tvorbě této desky předcházel nějaký předběžný plán. Krásné album evokující již dávno zaniklé art-rockové časy!http://www.crazydiamond.cz/the_horrors_night_life_recenze/3476http://www.crazydiamond.cz/the_horrors_night_life_recenze/3476nobody@nothing.com (Tomáš)THE HORRORS mám rád. Vždy se mi líbila jejich image, kde se potkává gotická extravagance Roberta Smithe s intelektuální brit-rockovou střídmostí RADIOHEAD, oblečenou do hadrů půjčených od Depešáků. Hudebně se jejich tvorba podobala chameleonům, když v různých barevných odstínech jejich muziky jste mohli objevit vše od gotického rocku, postpunku, synthpopu, shoegaze až po garážový rock. Ačkoliv se nikdy nehrnuli do mainstreamu, jejich cit pro silné melodie by jim mohla závidět nejedna „popová“ kapela. Přesto, že si je vedu v kategorii „kytarová kapela“, vždy používali v hojné míře i klávesy a elektroniku. A v podstatě přirozeným vývojem dostávaly tyto elementy v jejich tvorbě postupně víc a víc prostoru. Po sedmi letech jsou teď zpět s novým albem a dá se v podstatě říct, že kapela se znovuzrodila do podoby, kdy jí musím přesunout do kategorie „elektronická kapela“, která někdy přimíchá do svého aktuálního zvuky i trochu kytar. Novinka „Night Life“ není albem, do kterého proniknete na první dobrou. Je to temná nahrávka, se špičkovou produkcí, zvukově velmi bohatá a plná zajímavých fines. Co jí proti předešlým deskám schází jsou výraznější melodie, ale to beru jako daň za celkovou atmosféru a filozofii aktuální kolekce. Není to sice nahrávka, kterou si budu pouštět každý den, ale když se trefí do té správné konstelace, tak zabere velice silně. Takže co se změnilo a co zůstalo při starém? Začnu od konce. Hlas zpěváka Faris Badwana je pořád skvělý. Vyzařuje z něj klid, vyrovnanost a jistý pocit bezpečí. Není, a vlastně ani nikdy nebyl agresivní, právě naopak. Vždy představoval zajímavý kontrast vůči hudbě samotné, která často vyznívala ne úplně „šťastně“. Netlačí na pilu, zpívá jemně, pomalu, jakoby promýšlel každé další slovo. V některých písních ho vokálně podpoří i jeden ze dvou nových členů lehce obměněné sestavy, Amelia „Millie“ Kid, která se věnuje i klávesům. Druhým novicem je pak bubeník Jordan Cook. Čtveřici pak doplňuje ještě další ze zakládajících členů kapely, basák Rhys Webb. Původní kytarista Joshua Hayward ještě přispěl při nahrávání několika party, ale aktuálně už v sestavě nefiguruje. Další věc, která zůstala při starém, je skvělá basa. Nehraje sice žádné technické šílenosti, ale její přínos spočívá v budování atmosféry skladeb. Je temná a masivní, perfektně umístěna v mixu tak, že o ní neustále víme, ale zároveň si jí prakticky nevšímáme. Její nádherný zvuk osciluje od postpunkové syrovosti až ke gotické teatrálnosti, to vše v moderním kabátku aktuálních studiových možností. Album otevírá ambientně a v minimalistickém duchu skladba „Ariel“. Čeho si můžeme všimnout je spousta elektronických zvuků, textur a elementů, které jsou jako jemné drobení posypané na základní klávesové plochy. Melancholická atmosféra má svou specifickou, i když hodně temnou, krásu. Jedním z mých favoritů je hned druhá „Silent Sister“. Začíná v industriálně elektronickém duchu lehce připomínajícím pozdně osmdesátkové DEPECHE MODE. Je v ní zakomponované nejasné napětí, které vytváří nervózní kontrast s jednoduchou, ale přitom celkem pozitivně znějící melodií. Zhruba v polovině však dochází ke zlomu. Nastoupí kytary a stává se z toho pořádný industriální glam rock ve stylu MARILYN MANSONA. Zmínku zde zaslouží i vynikající a nápadité bicí. Jednak za intenzivně neklidný základní groove, a pak i zajímavé přechody mezi jednotlivými sekcemi songu.Tížívá atmosféra zdobí singl „Silence That Remains“. Klaustrofobické intro plné podivných elektronických zvuků prořízne perfektní postpunková basa, která je pak dominantním elementem pevně rytmicky rámujícím song. Výborné vokály Amélie nádherně doplňují posmutnělý zpěv Farise a vytváří ledově studenou atmosféru. Docela agresivní „Trial By Fire“ se vrací k živým bicím a ve svém středně rychlém houpavém tempu má své specifické kouzlo. Tato první čtveřice skladeb je tou silnější a výraznější částí alba. Každá má jinou atmosféru, jiný nádech. Druhá část desky je méně nápaditá a spíš mě baví jednotlivosti, než celé skladby. Zvuky, sekce, ornamenty. V nich je ukryto spousta zajímavých nápadů a je za tím vidět obrovský kus práce a umu. Proto je možná škoda, že písně samotné jsou z dramaturgické stránky nenápadné, nebo možná lehce nedopracované. Asi jako bychom vařili nějaké skvělé maso. Je sice perfektně dochucené, s výbornou omáčkou, ale maso samotné je tuhé a nedodělané. Jíst se to dá, ale cítíme, že to mohlo být lepší. Nejpovedenější z nich je zřejmě „More Than Life“, silně kytarově orientovaný song. Trochu tam slyším Johnny Marra z THE SMITHS. Song má slušnou melodickou linku, dobrý drive a lehce shoegaze nádech. Docela ujde i závěrečná „LA Runaway“, v tanečním rytmu pojatá rychlejší skladba na pomezí indie a gotického rocku ve stylu WHITE LIES. Šestá deska v diskografii THE HORRORS sice nebude aspirovat na stupně vítězů, ale ve finále to vůbec není špatný album. Jsem vždy velice obezřetný, když se kytarová kapela rozhodne otočit kormidlem dějin a přeorientuje se na elektronická udělátka, tady to k tomu ale směřovalo už delší čas a tak nějak jsem to čekal. A byl jsem příjemně překvapen pestrou paletou použitých elektronických zvuků, které mě vážně bavili. Vrátit se tak ještě možná k popově laděné melodice z minulých alb, a výsledek by mohl být ještě lepší. http://www.crazydiamond.cz/intestine_baalism_ultimate_instinct_recenze/3475http://www.crazydiamond.cz/intestine_baalism_ultimate_instinct_recenze/3475nobody@nothing.com (melounek)Je velmi pozdě, měli byste jít už spát, ráno je tu hned. Jenže vy máte rozkoukaný seriál. Jasně, můžete ho doklepnout jindy, ale tak ještě jeden díl, vždyť má jen necelou hodinku. A pak ještě jeden. A vůbec jedno ponocování ještě nikoho nezabilo, prostě už to dokoukám, ne? Někdo takový pocit zažil s oblíbeným seriálem, někdo s napínavou knihou, no a já s posledním počinem japonských INTESTINE BAALISM. Prostě jednou takhle v klidu večer projíždím diskusi na CrazyDiamond, kde se mezi poslechovými tipy objeví album „Ultimate Instinct“ od interpreta, o kterém jsem předtím nikdy neslyšel. Nasazuju tedy sluchátka, jenže namísto předpokládaného informativního poslechu dvou tří skladeb, prosviští sluchátky celé album, a to hned několikrát. Nemohu se od něho odtrhnout, v rytmických pasážích mimovolně zesiluji zvuk, abych při melodických vsuvkách cítil husinu po celém těle. To album je dokonalé. INTESTINE BAALISM začínají jako thrashová skupina ve vzdáleném Tokiu. Svůj název odvozují od mýtického démona Baala, jednoho z pekelných princů, který se v podobě kombinace muže, kočky a ropuchy objevuje v hebrejské bibli. Protože jim ale samotné jméno ďábla přijde málo akční, přidávají slovíčko „Intestine“; zrodil se „Vnitřní Démon“. Dnes už je asi jedno, zda k přechodu k melodickému deathu přispěl nástup death metalu a nezájem o ostrý thrash metal v první půlce 90. let, nebo zda se jednalo o pozvolný a logický proces, jak tvrdí Seiji Kakuzaki, kytarista, frontman a duše zmíněného ansámblu. Fajn časy, někteří z těch, co hráli thrash, začali hrát death a někteří z těch, co hráli death, začali zas o něco později hrát black, a nemusíme za vším vidět kalkul. Na svém původním stylu tudíž dlouho nelpí ani INTESTINE BAALISM a již debutové album „An Anatomy of the Beast“ z roku 1997 je deathmetalový skvost. Originální směs temnějšího deathu amerického střihu protkaná melodičností smrtícího a někdy až černajícího kovu typického pro skandinávské borce není samoúčelná. Přes nepopíratelné vlivy například ENTOMBED, CARNAGE, DISMEMBER, AT THE GATES a DISSECTION se nejedná o líbivého plyšáka nacpaného beztvarou vatou. Seiji Kakuzaki se svým výtečným vokálem a namakaným doprovodem dokáže proplouvat vodami obou subžánrů naprosto přirozeně a nenásilně. Rytmické pasáže plné riffů, podbarvené hlubokým growlem (metal ve své nejryzejší podobě!), ústí v nádherné kytarové vyhrávky, které svým vyzněním a krásou jakoby vůbec nekorespondovaly se světem, o kterém skladby vyprávějí. Vyvolají ve vás blažené pocity, možná lehký úsměv na rtu, zároveň však husí kůži. Na chvíli. Než vás pan Kakuzaki odešle zpátky do děsivého předpeklí. Protože i v Japonsku se musí platit složenky, vychází následovník „Banquet in the Darkness“ až v roce 2003. Opět se jedná o vrcholné metalové dílo, které vás na začátku vtáhne, nedovolí vám poslech přerušit a na konci vás zmačkaného vyplivne. Přesto si ho budete chtít pustit okamžitě znovu. I když album sbírá pochvalné recenze, Kakuzaki není úplně spokojen s jeho produkcí, navíc se mu skupina opět rozpadá. K vydání prozatím poslední desky „Ultimate Instinct“ proto, oproti původním předpokladům, dochází opět s delším časovým odstupem, konkrétně až v roce 2008. První dva počiny každopádně vnímám jako majstrštyky na poli extrémní hudby. „Ultimate Instinct“ ovšem v ničem nezaostává. Vokální brutalita i kytarová melodičnost zůstává, zvuk je však oproti svým předchůdcům čistší, možná v důsledku nespokojenosti Kakuzakiho se zvukem „Banquetu“. Koncept alba je pojat tak, že k míchání deathu a melodického deathu nedochází v rámci jedné skladby, ale střídáním skladeb postavených na riffech bez výrazné melodiky, aby tyto byly následně vystřídány krásnou melodickou linkou následovníka. Tomuto schématu odpovídá i zpěv. V každé liché písni nás pan Kakuzaki obšťastní growlem ne nepodobným Dolanovi z IMMOLATION, v některých momentech připomene dokonce hloubku (hrobku) Sandersových NILE („The Massacre“), zatímco v každé sudé písni vytváří melodická linka kontrast s poněkud znepokojivým blackovým skřehotem, který ale zase bude v naprostém souladu s naturalistickými texty.:-) Rytmika šlape jako hodinky, autentický zvuk výborných metalových bicích společně s celkem utlumenou, místy však dost nápaditou baskytarou tvoří nanejvýš spolehlivou oporu pro veškeré kytarové kreace. Poslední nahrávka INTESTINE BAALISM je komplexní záležitostí, perfektní reklamou na extrémní metalovou hudbu. Po zádech úvodních tónů vylezete na vrchol a až do konce jdete po hřebenu. Těžko tak zvolit vrchol alba. Snad jen za předpokladu, že bych se dostal do kamenné komory a byl podroben kruté tortuře, v agónii bych naposledy vydechl s titulní skladbou na rtech. Vedle nádherné nosné linky, instrumentální mezihry a skvělých kytarových riffů ji totiž zdobí strhující závěr, odhalující, že pan Kakuzaki není jen fanouškem švédských DISMEMBER, ale i jedněch black metalových velikánů z Norska, „velikánů císařských“, řekl bych.:-) Následovníka alba „Ultimate Instinct“ bych se dočkal strašně rád. Na jedné straně už sice uplynulo 17 let od jeho vydání, ale optimismu dodává skutečnost, že skupina je stále aktivní, koncertuje a čas od času dochází k reedici již vydaných nahrávek včetně prvního a jediného dema. Tak se snad dočkám! http://www.crazydiamond.cz/ricky_warwick_blood_ties_recenze/3474http://www.crazydiamond.cz/ricky_warwick_blood_ties_recenze/3474janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Skotský rocker Ricky Warwick byl samozřejmě dlouhou dobu po světě znám především coby frontman THE ALMIGHTY aposléze také coby vůdčí postava kapely BLACK STAR RIDERS, která před třinácti letyzačínala jako tribute projekt oslavující dědictví Phila Lynotta a THINLIZZY, aby se záhy přetransformovala v originální hardrockovétěleso s vlastní tvorbou a dotáhla to k pěti albům. Mimo to však Ricky již nějaký ten rokrozvíjí i svou sólovou dráhu, která snad ještě více odhalujejeho hudební podstatu a talent coby neúnavného rockera,skladatele, zkrátka pozoruhodnou osobnost ostrovní rockové scény.Přijde mě, že právě novinka „BloodTies“, která je již jeho osmým sólovým albem, je zkrátkavidět o poznání více, než tomu bylo u jeho předchozích děl. Jednak za tomůže nová smlouva s vydavatelským labelem, souběžně s tím i práce muzikantova schopného managementu, zadruhé pak nezpochybnitelný fakt, že se na hodně autentické novince sešla řadachytlavých, výrazných a dobře zapamatovatelných válů. Jde opřehlídku velice slušně odprezentovaného britského rocku, vekterém se spojuje hardrocková tradice a vyzrálost, s poetickýmtalentem, folklórními prvky, a také trochou toho aktuálního cítění. Samozřejmě, je zde hitový trhák„Don´t Leave Me In The Dark“, který nabídne výtečný duetsamotného Rickyho s americkou zpěvačkou a kytaristkou LitouFord, u čehož se dá prohlásit, že jsou obě hardrockové legendyminulosti „back in business“, protože tenhle springsteenovsky uvolněný vál má nemalý potenciál. To však není všechno.Album působí velmi vyrovnaně a potenciál poslechové atraktivitymá zde většina skladeb. Písně mají uvěřitelný street-rockovýfeeling a nepřekypují bůhvíjakou bombastičností, naopak působítak akorát střídmě a vyváženě. Je poznat, že hlavnímuaktérovi šlo především o ně. O to, aby právě dobráposlouchatelnost skladeb byla určující vlastností celého díla. Už odúvodního válu „Angels Of Desolation“ se zkrátka všichni jehopříznivci musí chytnout. Tohle je vážně ten nejtypičtějšíWarwick, jakého si jen dovedete představit. V rámci druhé „RiseAnd Grind“ s hostujícím zpěvákem Charliem Starrem od BLACKBERRYSMOKE okusíme zajímavé propojení mezi groovy-rockovým základem arůznými prvky folklóru, od jemných vlivů vycházejících z irskéhoprostředí až po jižanské kytarové motivy a vyhrávky. Každopádně skladba jedostatečně rozmáchlá, aby působila přehledně a celkově znovuzaujala. Jako třetí následuje již výše uvedený hit „Don´tLeave Me In the Dark“ s Litou Ford. Skladby písničkovějšího provedení „The Cricets Stayed InClovis“ a „Don´t Sell Your Soul To Fall In Love“ sice v sobě nemajíonen výrazný otisk první tří, ale jde prostě o další příjemné písničky,které dokáží propojovat rockovou podstatu hudebníka s mírnější nostalgickou náladou. První zmíněná je jakýmsi ohlédnutím rockera za érou vlastního dětství a dospívání, druhy upoutá potemnělou náladou a melodikou jak z hloubi osmdesátých let. Už po bodré herecké etudě odprezentovanéúvodem „Dead And Gone“ je vám jasné, že tady půjde odravější a výraznější vál, v jehož skotsky syrové atmosféřepropuká emotivní bouření nad způsobem života plným drogovýcha alkoholových závislostí. Ostatně, tím zázvorovým ježíšem (GingerJesus) není pravděpodobně myšlen frontman od THE WILDHEARTS, ale postava skutečného glasgowského drogového dealera, se kterým mělRicky kdysi dávno jisté zkušenosti. V „The Hell Of Me And You“zahostuje kytarista od THE CULT Billy Duffy. Jde o skvěle vystřižený,dravý a jednoduchý song s nosnou myšlenkou, která ve výsledku tvrdí jediné - nikdyse nesnaž být někým, kým ve skutečnosti nejsi! Duffy opět dodá pozoruhodné kytarové linky a to ačkoliv nejde o nějak dramaticky výrazné číslo. Prostě dobrá skladba pro B stranu alba, jež je zhudebněním slušné spolupráce mezi dvěma osobnostmi ostrovního hard rocku. I zbylé tři věci –jmenovitě punkem dochucená riffařina „Crocodille Tears“, asi nejmírnější i když ne baladický song na albu „Wishing Your Life Away“ a vynikající, kouzelně melancholický závěr „The Town That Did n´t Stare“ v sobě mají bezproblémovouposlouchatelnost a deska tak dorazí do cíle na vlně rockersképohody a dobré nálady. Novinka „Blood Ties“ je vlastnětakovou pohodovou a odlehčenou deskou, kde jde především o písnějako takové a kde jakoby každou ze skladeb Ricky reflektovalnějakou část svého života. Oproti THE ALMIGHTY jde o mírnějšímateriál, ale po skladatelské stránce určitě ne slabší, aodkaz Phila Lynotta a styl THIN LIZZY i BLACK STAR RIDERS zas naopakpřipomene třeba hned úvodní vál „Angels Of Desolation“.Zkrátka ve všech směrech dobré album.