RUNNING WILD - Branded And Exiled

80%

Hamburští jen necelý rok po svém debutu „Gates To Purgatory“ navázali dalším obstojným, avšak nikterak přelomovým heavymetalovým albem, které dostalo název „Branded And Exiled“. Tento odrazový můstek k příštím kapitolám hudby RUNNING WILD sebou nesl mírný vývoj, směsku kladů a záporů v rámci všech specifických vlastností. Předně, kytaristu Geralda Warneckeho alias Preachera vystřídal nový střelec Majk Moti a vydržel na celých pět let, během kterých si získal pevné místo v srdcích většiny fans, naopak rytmika zůstala stejná. Už jenom výměna na postu kytaristy posunula materiál trochu jinam, neboť skladby nepůsobily až tak útočně a posílily v sobě spíše stránku vyznění, které se začalo nacházet blíže k temnějšímu a zemitějšímu výrazu. Lze říct, že deska vládla pevnější produkcí a byla poplatná promyšlenějšímu stylu přípravy songů. Skladby už v sobě neměly onu animální nespoutanost, ale pořád byly dostatečně strohé a surové, v porovnání s debutovou deskou snad i o něco zaťežkanější. Osobně vnímám „Branded And Exiled“ jako desku, kde RUNNING WILD docílili v porovnání s debutem jen mírného zlepšení, ale pořád se ještě nedokázali dostat na level následujícího majstrštychu „Under Jolly Roger“.

Zvuk alba zřejmě ovlivnil příchod nového kytaristy, neboť Majk Moti jakoby dostal do skladeb větší řád a spolu s Rock´N Rolfem byl stavitelem skutečně hutné kytarové vozby. Že půjde tahle deska cestou větší temnoty, bylo poznat již z titulního kusu „Branded And Exiled“, což nebyl zrovna rychlý výpad, avšak jeho ráz se nesl na kaskádě těžkých riffů a rytmů, udávajících nahrávce správný pulz spolu s občasně slyšeným pekelným echem. Rovněž kytarová sóla působila jaksi dospěleji a odrážela se v nich větší zkušenost. I Rolfův hlas byl dost často zdvojen ozvěnou, což působilo démonicky a umocňovalo to temný feeling celého alba i jeho surovou heavymetalovou podstatu. Mnohým by se jeho pěvecký projev mohl zdát monotónní, neboť se držel v nižších temných rejstřících svého hlasu, ze kterých jen málokdy vyjížděl. V polovině osmdesátých let byli RUNNING WILD opravdu vzorným příkladem kapely, která hraje bez kudrlinek a příkras. Můj názor posléze stvrzují i takové skvělé kusy jako rychlá a řízná jízda „Gods Of Iron“, nebo dusárna „Realm Of Shades“, ve kterých tihle Němci najednou působili jaksi větší a silnější než kdykoliv dříve. Svůj díl zásluh na tom nesla také stále se zlepšující rytmika Stefan Boriss/ Hasche.

Jako čtvrtý song následovala jednoznačná klasika „Mordor“, což byl úchvatný temně zabijácký song, který je dodnes definicí raného pojetí hudby RUNNING WILD. Olovnaté kytary rozjely doslova turbulenci riffů a vše se neslo na nepřekonatelné náladě síly a hrdosti. Navíc fantasy text přinášející téma z Tolkienova díla výsledku prospěl, vše tak zde působilo opravdu zlovolně. Skladba vlastnila mnohé figury, podle kterých se řada mladých metalistů učila hrát doma na kytaru. Postupem let tahle věc opravdu získala na velké oblibě a tak jde, dle mého, o nejlepší píseň na tomto albu, ačkoliv velmi kladně hodnotím i „Gods Of Iron“, „Realm Of Shades“ nebo „Marching To Die“.

Z textové složky zdejších skladeb bylo jasně patrné, že RUNNING WILD už tolik nelpěli na okultních tématech a lyrice vzývající síly pekla. Oblast, ve které se pohybovaly, se rozšířila, jak právě do fantasy prostředí („Mordor“) a nebo třeba k válečné tématice („Marching To Die“ nebo „Fight The Oppression“). Právě dva rychlejší songy, jejichž náplní se stala válka, na mne vždy působily v rámci této desky velmi životaschopně. Prakticky dokázaly odhalit onen energický náboj, jaký RUNNING WILD obestřel v blízké budoucnosti. Jsou zde samozřejmě také lyrické náměty týkající se metalové pospolitosti viz titulní kus, či závěrečná vyřvávačka „Chains And Leather“, která coby repetetivní kolovrátek zakončovala každý pozdější koncert kapely, ale ani tahle lacinější hymna výsledku vůbec nevadila.

Oblast středních temp a zemitých songů reprezentuje „Evil Spirit“, jediná skladba RUNNING WILD, jejímž autorem se stal baskytarista Stefan Boriss. U ní je zajímavé, že byla nazývána vždy tou nejnudnější písní raného portfolia kapely. Potvrzuji, že jde rozhodně o jednu z těch méně favorizovaných věcí, neboť německé kapele tehdy seděly hlavně svižnější a chytlavější kusy. Asi nejvýraznější komerční ambice měla „Chains And Leather“, která však na mne vždy dělala dojem lacinosti, neb vlastnila podobu prvoplánového kolovrátku a jakési polopaticky se opakující halekačky na závěr. Nevím, co s ní RUNNING WILD v době realizace alba opravdu zamýšleli, ale z dnešního pohledu jde o dost vyčichlou a oposlouchanou záležitost, na které se asi nejvíc ze všech zdejších songů projevil čas.

Dvojka „Branded And Exiled“, jenž vznikla v průběhu roku 1985 v západoberlínských studiích Casablanca, je celkově velice slušným heavymetalovým albem, které však kapelu nedokázalo posunout o moc výše. RUNNING WILD prostřednictvím této sady spíše kontrolovali situaci a dávali o sobě vědět všem věrným. Větší vývoj přišel až o dva roky později, kdy popularita hamburských začala na evropské půdě zásadně stoupat.  

23.12.2022	Diskuse (11)	Stray janpibal@crazydiamond.cz