RUNNING WILD - Gates To Purgatory

80%

Kdesi v heavymetalovém rojišti první poloviny osmdesátých let se na evropské scéně objevila spousta nových kapel, které byly extrémnější a těžší než britské NWOBHM kapely inspirované velikány hardrockových sedmdesátek. To ne že by v roce 1984 tito novopečení zuřivci měli za vzor někoho jiného než legendy předchozí desetiletky, jen tehdy zkrátka začala hektická bitva o zvuk a soutěživost na bázi, kdo rychleji a kdo tvrději. V časech kdy svět již znal severoanglické ďábly z VENOM, kdy se v zámoří zjevily METALLICA a SLAYER, kdy se z šera katakomb klubaly obskurní smečky typu HELLHAMMER (posléze CELTIC FROST) či švédští BATHORY, hamburští RUNNING WILD přirozeným způsobem reprezentovali dravější a neotesanější odrůdu klasického heavy metalu, než jaká byla do té doby přijímána za éry NWOBHM.

Nacházeli se někde na hranici mezi klasickým heavy metalem a jeho rychlejší kontinentální odrůdou, později nazývanou také jako speed metal, navíc opatřenou i jistým okultním aroma, trochu příbuzným s projevem pionýrů black metalu (kožené ohozy, nábojnicové pásy a hřeby byly u nich samozřejmostí). V těch časech měli černí démoni z největšího německého přístavu u mladého a po tvrdé hudbě hladového publika přirozenou autoritu. Velmi rychle si na svou stranu získávali početné zástupy ortodoxní metalové mládeže. Stejně jako v případě GRAVE DIGGER, tak i u RUNNING WILD došlo v roce 1984 k podepsání smlouvy s vydavatelstvím Noise Records Karla Ulricha Walterbacha. V sezóně, kdy začala vycházet německá mutace časopisu Metal Hammer, se vlastně již dalo mluvit o globální horečce metalové hudby.

Nikdy sice nedocílili popularity krajanů SCORPIONS, ACCEPT, či souběžně s nimi se zjevivších HELLOWEEN, ale postupem let se zvukově a stylově vyprofilovali do nezaměnitelné podoby. Zlatá éra trvala až do první poloviny devadesátých let. Startem cesty RUNNING WILD byl však debut „Gates To Purgatory“, který spatřil světlo světa v prosinci roku 1984. První album předznamenané účinkováním kapely na sampleru DEATH METAL (spolu s nimi kompilace ještě obsahovala songy od HELLOWEEN, HELLHAMMER a DARK AVENGER) a také obskurním EPčkem „Victim of States Power“ působil debut ryze metalově a bez kompromisů. Ostatně kapela měla vždy talent zaujmout a hrát na emoční strunu fans. Určitá nekompromisnost tvorby RUNNING WILD z osmdesátých let dělala na kluky z předměstí prostě dojem.

Tou dobou v kapele vedle šéfa Rolfa Kaspareka (říkal si rovněž Rock N´Rolf) účinkoval ještě kytarista Preacher (Gerald Warnecke), baskytarista Stephan Boriss a bubeník Hasche (Wolfgang Hagemann) . O nějakém skvělém hudebním umění si čtveřice sice mohla nechat jen zdát, ale obstojné zanícení přineslo své ovoce v ryzí metalové desce bez kompromisů. První vydání debutu „Gates To Purgatory“ obsahovalo pouhých osm skladeb o celkové stopáži jen mírně přesahující půlhodinu. Později na reedicích se však objevují i četné bonusy, které součástí původní realizace nebyly, šlo o písně jako „Walpurgis Night“ a „Satan“ z výše uvedeného EP, nebo „Iron Heads“ s „Bones to Ashes“ z dříve vydané „deathmetalové“ kompilace.

Oproti silně melodické tvorbě konce osmdesátých let jsou počátky RUNNING WILD podstatně strožejší, surové a heavymetalově nažhavené, z debutového alba totiž dýchá esprit doby vzniku opravdu silně. Samotná hudba se nezdá být až tak technická, ale jsou zde skutečně působivé kytarové party, riffy a vyhrávky, či opravdu řízně stavěná tempa. Koho zajímalo že bubeník Hasche mnohdy trochu nedržel rytmus? Nejznámější skladba „Prisoner Of Our Time“ byla umístěna na samotný závěr. Šlo o chytlavý kolovrátek, jenž byl reprezentativním vzorkem dobového metalového hnutí. Svým způsobem opravdu naivní hymna, avšak s kouzlem neočekávaného.

Mě osobně asi nejvíc upoutala hned úvodní vypalovačka „Victim of States Power“, která disponovala opravdu řízným zvukem kytarových riffů, čiže něčím z čeho mohly praskat okenní tabule, ale také vcelku syrovým a vzdorovitým textem. Když Rolf zaujatě zpíval o prolhaných papežích, nešlo mu v tom nefandit. Okultní indicie naváděly některé další písně té doby k opravdu temnému pojetí. RUNNING WILD se však nikdy nestali přímo blackmetalovou kapelou, natož aby ulítli na thrashi mnohých souputníků, jejich cesta se ubírala hezky klasicky v mantinelech heavy metalu. Mezi ony temnější a zemité songy, které se však držely převážně ve středních tempech, byly sugestivní věci jako „Black Demon“ nebo „Preacher“.

Třeba song nesoucí název po maskotovi kapely „Adrian S.O.S.“ platí zde za čistě speedmetalový výpad. Jde o tři minuty divokých temp, pulzujících kytar a nepřetržitého riffování a vše je zde také pekelně chytlavé a jednoduché. Střednětempá halekačka „Genghis Khan“ tančila bujaře na docela dobrých riffech směřujících do stepí daleko na východ, naopak rychlá „Soldiers of Hell“ spojovala chytlavý refrén s ucelenými linkami a působila jako poklona velkým metalovým vzorům s JUDAS PRIEST v čele.

Hlas Rock N´Rolfa tehdy vládl kouzelně nízkou chrapláckou polohou a s lehkým halem působil ve všech těch dusárnách skutečně démonicky. Z toho důvodu má právě první etapa diskografie této kapely, zakončená pravděpodobně až třetím albem „Under Jolly Roger“, pro určitou část fanouškovské základny RUNNING WILD (včetně mne) nezaměnitelné kouzlo. Sám frontman udělal největší krok k větší rozmanitosti svého projevu a k jeho celkovému zkvalitnění až na albech jako „Port Royal“ nebo „Death Or Glory“, tedy dílech z konce osmdesátých let všeobecně pokládaných za vrcholné počiny RUNNING WILD. Do vyšších poloh se Rolfův hlas na debutu dostal jen velmi ojediněle, třeba v případě falzetových výkřiků v rámci drtivého songu „Diabolic Force“, snad nejlepšího příkladu nespoutanosti a nažhavenosti kapely v časech debutu.

Co je na albu jedinečné, se týká především feelingu skladeb a jejich zvukové stránky, dílo sebou nese odkaz časů svého vzniku a to je velká přednost. Každý nástroj je slyšet a to díky dobré práci při mixování, jakkoliv produkce není zcela bezchybná a k muzikantskému mistrovství měli mladí hudebníci ještě dost daleko. Textový obsah je zde nepochybně typický pro německou heavymetalovou kapelu tehdejší doby, tedy zmiňuje zlo, okultní záležitosti a odpor k náboženství. RUNNING WILD však nezůstali u satanistických věcí dlouho, brzy tahle témata zavrhli a přešli plynule na stranu pirátství, historických námětů nebo zcela civilních postřehů.

První plnohodnotná deska RUNNING WILD je jednou z definic surového old school heavy metalu poloviny osmdesátých let. Podívejte se na její obal, kde týpek v kůži a stahovácích svařuje nějaký kovový průlez. Není tohle patřičně ujeté a zároveň zábavně drsné? Myslím, že tento výjev dokonale reprezentuje hudbu na desce. Debut sice za těch bezmála čtyřicet let zestárl a byl celou řadou pozdějších alb RUNNING WILD překonán, ale nelze mu upřít poctivost a upřímný zápal. Deska zkrátka zachytila kouzlo starých časů a lidé té doby se k ní rádi vrací, to samé platí i o albech následujících.

25.11.2022	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz