RUNNING WILD - Under Jolly Roger

100%

Mluvme zde o jedné z nejautentičtějších heavymetalových nahrávek na evropské scéně nejen roku 1987, ale celých osmdesátých let. Albová trojka hamburských bukanýrů „Under Jolly Roger“ se nakonec stala zlomovým albem RUNNING WILD. Ti na ní opustili satanistickou tematiku z dob prvních dvou řadovek „Gates to Purgatory“ a „Branded and Exiled“ a hrdině vypluli na své galeoně vstříc budoucím dobrodružstvím. Šlo o jejich zcela první a posléze i slavné pirátské vzplanutí. Navzdory nápadnému tématickému vybočení si RUNNING WILD ve svých písních udrželi temný ráz a neurvalost. Tehdy opravdu mohli posunout svou hudbu nápadně komerčnějším směrem, ale svou cestu vedli jinak a vytvořili vlastní styl, chlapácky drsný a zároveň velmi chytlavý heavy metal, jehož náměty byly tvořeny tématy týkající se pirátského života a dobrodružných reálií s tím občasně souvisejících.

RUNNING WILD se na albu „Under Jolly Roger“ odhodlali ke kroku, který z nich učinil originál nejen na německé heavymetalové scéně, ale položili zde základy svého pozdějšího stylu, v letech budoucích jaksi o poznání chytlavějšího a zdobnějšího. Nikdy jsem v té staré etapě nechápal utahování si z tvorby této kapely, vnímajíc, že „Under Jolly Roger“ je jedním z nejkoncentrovanějších heavymetalových alb osmdesátých let.

Zvuk alba byl sice inspirován prazákladní britskou vlnou heavy metalu, v podání této kapely a s jejími zkušenostmi s okultními tématy však RUNNING WILD samovolně posouvali žánr na mnohem temnější a razantnější level. Jakoby jejich heavy metal nasál onu neuvěřitelně přitažlivou temnotu z území zabíraná tehdy pouze pionýry black metalu a na svět se neúprosně deroucího thrashe. Album disponovalo celou řadou výrazných, avšak, oproti dílům budoucím, strohých hymen. Ona divokost a chlapská strohost vlastně výsledku dodávala na opravdovosti. Kytary RUNNING WILD působily tehdy ponuře a zároveň řezavě, sóla kvílela prostorem jako uragán pohazující v rozbouřeném moři zastaralou bárkou, kdežto riffy mířily s veškerou úderností na zteč a skrze svou rychlost a přímočarost pouze umocňovaly intenzitu díla. Zdejší Rock ´n´ Rolfův vokální projev byl snad nejvíce intenzivní za celou dobu jeho kariéry, jakkoliv Kasparek coby zpěvák posléze rostl a prokazoval se na dalších deskách i širšími vokálními rejstříky, včetně později využívaného ječáku. Ten zde však scházel a Rolf zde pěvecky dlel ve své roli zakaboněného vůdce motorkářského gangu.

Jako celek mělo album všechny klíčové ingredience, které z této kapely posléze udělaly metalové legendy Starého kontinentu. RUNNING WILD pomocí „Under Jolly Roger“ sebejistě vytýčili své vlastní pole působnosti. Pro fanoušky pozdějšího vývoje by však mohla být překážkou absence epičnosti, neb tahle legendární deska reprezentovala zcela něco jiného. Šlo o prazákladní vzorek heavy metalu od této kapely v její nejesenciálnější podobě, dosud ještě nezasaženého onou nadýchaností a hymnickou zdobností. Abych to upřesnil, RUNNING WILD roku 1987 měli mnohem blíže k MOTÖRHEAD než k HELLOWEEN, co však bylo podstatné, zhotovili neopakovatelnou sérii nosných hymen, jenž postupem doby u fanoušků doslova zlidověly.

Sestava se oproti minulému albu „Branded And Exiled“ nezměnila. Zároveň však šlo o poslední dílo od ní nahrané, neb byla rytmická dvojice Stephan Boriss / Wolfgang „Hasche“ Hagemann záhy propuštěna a v cestě k vrcholu již pokračovali jen oba kytaristé Rolf Kasparek a Majk Moti s novými spoluhráči. Noise Records nahrávce velmi věřilo, ačkoliv přechod k pirátské image mohl zpočátku působit jako riziko či krok do neznáma, u kterého se prakticky nevědělo, jak na něj budou fans reagovat. Ti jej však přijali se vším všudy a „Under Jolly Roger“ patří k nejoslavovanějším nahrávkám hamburské kapely.

Vždycky mě fascinovala ona temnota a zuřivost, jež šla z tohoto díla, a to již od prvních výstřelů z paluby pirátského korábu zmítajícího sebou na rozbouřeném moři v rámci krátkého intra předcházejícího titulní jízdě „Under Jolly Roger“. Tento mocný a chytlavý song se stal naprostou klasikou heavy metalu a je citován mezi inspiračními zdroji mnoha mladších následovníků. Nešlo však v jeho případě o jediný neobyčejný vál. Celá deska totiž působí jako koncentrovaná heavymetalová vřava a je totiž bez slabší chvilky.

Svou rvavost kapela potvrdila třeba v rychlých hymnách jako „War In The Gutter“ nebo závěrečné „Merciless Game“, kde zatímco první působí svou temnotou až blackmetalově, druhá naopak pokládá základy pozdějšímu boomu melodického speed metalu. Fantastické, přes minutu trvající, výpravné sólo v jejím závěru patří zcela po právu k legendárním okamžikům.

Téma vzpoury pak nastíní neuvěřitelně chytlavá a na parádních riffech postavená „Beggar´s Night“ (snad nejlepší skladba na desce), což je song, který se zkrátka musí líbit naprosto každému. Já osobně jsem měl to štěstí, že deska „Under Jolly Roger“ byla zcela první, kterou jsem od RUNNING WILD slyšel, takže všechny výrazné vjemy z poslechu těchto skladeb nedokáže u mne příliš věcí převážit. Tahle deska je pro mne zkrátka originál, i kdyby nešlo o jednu z prvních deseti metalových nahrávek, které jsem v životě kdy slyšel. No a „Beggar´s Night“ je jejím erbovním znamením!

Futuristický chlad a temnotu pak sebou nese nevlídně ponurá a nepříliš rychlá „Land Of Ice“, zde fascinují práskavé a pochodově rozvážné riffy, které jakoby na podkladě sněžné vánice vycházely z thrashového ranku. I to ze skladby, tématicky zasazené do roku 1999, dělalo futuristickou záležitost v rámci světa zasaženého katastrofou. Obraťme list k pozitivnějším námětům. Motorkářskou tématiku a všudypřítomnou svobodomyslnost přiblíží jedna z nejchytlavějších věcí „Row Ride“, která rovněž patří, i díky ostrým riffům a strohému výkřiku v rámci krátkého a dokola se opakujícího refrénu, k nezapomenutelným. Zkrátka další z okamžiků, který se mi v oněch třinácti letech zaryl hluboko do paměti. 

Stěžejním hitem celé kolekce může nakonec být asi nejmelodičtější vál „Raise Your Fist“, a to díky volnějšímu uchopení slok, nenásilné melodice a celkové gradaci k opravdu chytlavému refrénu, byť jistou zpěvnost má v sobě i zřejmě nejméně nápadná píseň z osmiskladbového kompletu „Diamonds Of the Black Chest“, která je inspirovaná Stevensonovým románem odehrávajícím se okolo pokladu z ostrova kapitána Silvera. Omlouvám se, ale nemohu slovy vyjádřit, jak velkou hodnotu má pro mne právě tohle heavymetalové dílo. Každopádně právě zde RUNNING WILD začali psát svou nejslavnější kapitolu, která bohužel trvala jen pouhých pár let. K autentickému prožití zdejších songů u mne vlastně přispěla i absence jakéhokoliv obrázkového materiálu, vypovídajícího o čemkoliv stran kapely. Představoval jsem si RUNNING WILD prostě jen jako drsnou a temnou metalovou skvadru a to bez čehokoliv, co by vypovídalo o pozdějším pirátském fanatismu, jaký dnes od nich znají snad všichni.

25.11.2023	Diskuse (17)	Stray janpibal@crazydiamond.cz