RUSH - Expedice pátá: Poslední výlet do laboratoří rockových alchymistů 5/5 (1998-2012)
„Ten, kdo si prošel depresemi nebo zármutkem ví, že dokonce i slunečné dny vypadají ponuře“.
Ztráty v osobním životě Neila Pearta jsme
již zmiňovaly na konci čtvrté expedice. Po pohřbu své ženy (1998), Neil
oznamuje Geddymu a Alexovi svojí rezignaci. Nasedá na motorku a při
cestováním po Spojených státech hledá vyrovnání se sledem tragických
událostí. I osobnosti mají zranitelnou duši. Oba parťáci potom ukládají
značku RUSH ke spánku a hledají větší uspokojení ve svých nehudebních
aktivitách. Kytarista Lifeson je i kulinář a jeden z majitelů torontské
restaurace The Orbit Room, rád jezdí na motorce, má pilotní licenci.
Lee vedle své baseballové vášně, sbírá víno, chodí na golf , tenis a
v roce 2000 vydává solidní sólové album „My Favourite Headache“, se
kterým mu pomáhají kytarista Ben Mink a bicmen Matt Cameron
(SOUNDGARDEN, PEARL JAM). Neil zdolává téměř devadesát tisíc kilometrů a
svoje zkušenosti sepisuje do knihy s výmluvným názvem „Ghost Rider:
Travels On The Healing Road”.
Zastávka první – 2002 – „Vapor Trails“
„Myslím,
že nastal čas abych si začal hledat nějaké výdělečně zaměstnání“,
vzpomíná s úsměvem Geddy na Peartův telefonát oznamující jeho nástup na
bubenickou stoličku. Kapela také přiznává, že znovu objevování
společných vztahů a hudební komunikace trvalo skoro půl roku. Výsledkem
bylo téměř sedmdesáti minutové sedmnácté album. „Vapor Trails“ v
několika ohledech odráží události předcházející jeho vydání. Z písní jako „One Little Victory“, „Ghost Rider“ nebo titulní skladby hovoří už
jejich název, nicméně, nutno říci, že zde není ani náznak nějakého
přehnaného patosu. RUSH, bez jakýchkoliv syntezátorů a se sobě vlastní grácií startují novou etapu. Přestože tohle album rozhodně nepatří k
tomu nejlepšímu co Kanaďané vydali, nabízí přesvědčivou a kolikrát i
dost ostrou porci svěží rockové hudby (např. parádní „Earthshine“ nebo
těžký zásek „Nocturne“ ), za kterou by mnoho mainstreamovějších pozérů
upsalo duši moci pekelné. V rámci existence skupiny se především jedná
o tolik potřebný (i když symbolický) krok vpřed, na který čekali nejen jejich
fanoušci, ale určitě i trojice samotná. I proto se albu musí odpustit
několik slabších skladeb („Freeze, Part IV Of Fear“, „Out Of The
Cradle“), zbytečně dlouhá stopáž, a hlavně pak celkem jalový zvuk, jež byl
po právu trnem v oku pár expertům a dokonce se dlouho hovořilo o
kompletním remixu. Každopádně nestalo se tak a za sebe jsem tomu
rád, protože ani „Vapor Trail“ tak neztratilo punc svojí jedinečnosti v
diskografii, prezentujíce RUSH jako kapelu z masa a kostí, která není
dokonalá. Hlavně pak jako jedince milující muziku.
V
roce 2003 je vydáno koncertní 3xCD/2xDVD „Rush In Rio“ a je asi zbytečné
psát, že se Brazilci nestydí za lásku ke svým idolům. Pokud bych měl
někomu poradit, jak začít s RUSH, tak „Rio“ je moje první doporučení.
Zastávka druhá – 2004 – „Feedback“
Ačkoliv
se jedná pouze od osmadvaceti minutové EP, navíc pouze coverů, tak je
většinou počítáno do diskografie jako regulérní album. „Feedback“ má
svojí zvláštní retro atmosféru, kterou RUSH dokázali dokreslit po svém a
výsledkem je velmi živelná prezentace s neméně šťavnatým zvukem. Osm
skladeb skládá poklonu veličinám jako THE WHO, CREAM nebo THE YARDBIRDS.
RUSH vás navíc svým podáním nutí vyhledat originální znění těchto
předělávek, což by měl být i jeden z hlavních cílů podobných kompilací.
Tracklist je zručně zaranžován, drží pěkně pohromadě a díky tomu může
přinášet mylnou, ale i krásnou, představu o poslechu jakéhosi zbrusu
nového materiálu. Petardy jako „Summertime Blues“, „ The Seeker“, svižná
balada „Heart Full Of Soul“ nebo „Seven And Seven Is“
načichlá country, dostávají v rukou RUSH opravdu poutavý „facelift“. Konečně pokud si od
data vydaní odečtete datum vydání debutu, tak vám vyjde třicítka, tedy
kulaté výročí a „Feedback“ byl jeden ze způsobů oslav. Tím druhým bylo vydání velmi vydařeného koncertního CD/DVD „R30: 30th Anniversary Tour”, které
vedle koncertu v Německém Frankfurtu nad Mohanem, obsahuje i starší
archivní sestřihy a rozhovory, včetně např. interview s Geddym z roku
1979. Právě u této kompilace bych udělal druhé doporučení pro fanoušky
rockové hudby, kteří s Kanaďany ještě nemají zkušenost, pokud tedy vůbec
podobní jsou. Nicméně, kromě skutečně povedeného koncertu, si
zde můžete o skupině udělat i jakýsi lidský obrázek. RUSH, kteří ročně
trávili až dvě stě padesát dní na koncertním turné, odkrývají, jak své
životní postoje, tak i vztahy k hudebnímu průmyslu. Sledování ve mě
zanechalo hlubokou úctu a obrovskou inspiraci.
Zastávka třetí – 2007 – „Snakes And Arrows“
Geddy,
Alex a Neil ani tentokrát nespoléhají pouze na své síly a bohaté
zkušenosti. Oslovují Američana Nicka Raskulinecze, ostříleného
producenta (FOO FIGHTERS, ALICE IN CHAINS, DEFTONES), který z trojce
pokročilých padesátníků vymáčkl opravdu maximum. Na rozdíl od poněkud
neučesaného „Vapor Trails“ se podařilo usměrnit tvůrčí energii směrem,
který nachází akurátní průnik mezi odkazy předchozí, obsáhlé tvorby a
neutuchajícími experimentátorskými tendencemi. Raskulinecz v
první řadě vymyslel optimální zvuk pro tento masivní, přes hodinu
trvající, opus. Hutné až space-rockové nazvučení je ideálním odrazovým
můstkem pro vesměs poklidné střední tempo. Dává dost prostoru pro řadu
vyhrávek Alexovi akustické kytary, jenž precizně dotváří rozvážnou,
valivou, kolikrát až pochmurnou atmosféru skladeb. Tyto jsou navíc
propleteny temnou, avšak přitažlivou melodikou („Armor And Sword“,
„Workin’ Them Angels“), doprovázenou citlivým přednesem Geddyho Lee,
opět mírně zapojujícího bass pedal a mellotron. „Kytarový Orfeus“
Lifeson zde přiznává velkou inspiraci ze sólové dráhy Davida Gilmoura a
jak je jeho dobrým zvykem dodává mnoho zajímavých momentů. Tři
instrumentálky vhodně doplňují vzácně vyrovnaný třinácti položkový
rozpis. Co skladba to ambiciózní pokus předat nejen ladnou hudební
myšlenku, ale i jistý druh životního moudra. Lyrickou předlohou „Snakes
And Arrows“ byla prastará buddhistická hra o sebepoznání(viz. i motiv
obalu) a nutno říci, že éteričnost z tohoto opusu přímo sálá.
Před
naší poslední zastávkou musím zmínit, že v 2008 vychází DVD živák
„Snakes And Arrows Live“, následovaný výběrem z koncertních DVD „Working
Men“ a zejména pak zfilmovaný elektrizující koncert „Time Machine 2011:
Live in Cleveland”, představující kromě kompletně odehraného alba
„Moving Pictures“ i několik vzorků z nadcházející desky.
Zastávka čtvrtá – 2012 – „Clockwork Angels“
Časté
koncertování dostává RUSH do výtečné skladatelské formy. Navzdory
přiznané únavě z cestování a vystupování je koncepční „Clockwork Angels“
dalším z naprostých vrcholů kariéry rockerů. Stěžejní úlohu opět sehrál
Nick „Booujzhe“ Raskulinecz, jež znovu zalovil ve své kartotéce
geniálních zvuků. Monumentální, dechberoucí sound je na míru ušitý pro
nesmírně vitální potřeby hudebních podkladů. Skladba za skladbou je
šlechtěna nánosy extrémně návykové melodiky, jenž je častokrát
doprovázená příjemně mrazivými orchestracemi („The Garden“). Šedesátníci
pod bičem svého dlouholetého fanouška, Raskulinecze, předvádí s
mladickou razancí kolikrát až metalové party a pumpují monstrózní
energii tomuto dobrodružnému „steampunkového“ příběhu mladého muže
cestujícího časem. Přestože se kapela nebojí použít obměn motivů dávno
minulých (basová linka „Bastille Day“ vs. „Headlong Flight“), tak se jí
znovu povedlo vyprodukovat kolekci, která se nedá zaměnit s žádnou z jejich předchozích. Z mého pohledu, je opus sice nevyřčenou,
ale naprosto originální a strhující oslavou více než čtyřicetileté
existence těchto šarmantních rockových alchymistů z kanadského Ontaria a
zde jsou tedy slova z „Headlong Flight“: „Naučil jsem se prát, naučil jsem
se milovat, naučil jsem se cítit, oh, jak já si přeju tohle všechno
prožít znovu“.
Neil Peart: „Doufám, že ten, kdo nás má rád, má rád naší hudbu nebo nás obdivuje jako lidi, cítí, že jsme ho nikdy nezradili.“
A tohle jsou prostě RUSH!
15.03.2013 | Diskuse (0) | Subeer jiri.kubis@czpantervietnam.com.vn |