SACRED REICH - Awakening

70%

Arizonská thrashmetalová úderka SACRED REICH vyslyšela volání svých někdejších fanoušků a pamětníků a hlásí se zpět v plné polní. Nejenom že se tahle čtveřice před několika lety vrátila na světová pódia, ale pozvolna začala přemýšlet i o další řadové desce, v pořadí jejich páté a první po dlouhých třiadvaceti letech hibernace. Ohledně studiových prací se však do aktivního stavu hudebníci propracovávali po krůčcích, neboť zpočátku se vůbec nezdálo, že se jejich koncertní comeback promění v cosi trvanlivějšího, ostatně všichni původní členové už se dávno vzdali kariér profesionálních hudebníků. Na této partě jsem si vždycky cenil jejich inteligentního pojetí tvrdé hudby, sociálně kritického přesahu v textech a za všech okolností sympatického vystupování, tak by mě přišlo jako velká škoda, kdyby se kluci sice vrátili na pódia, ale na nahrávky by už rezignovali. Naštěstí si je Metal Blade Records zaháčkovali.

Než došlo k realizaci nového materiálu, doznala sestava dvou personálních změn. Vůdčí duo Phil Rind (zpěv, baskytara) a Wiley Arnett (sólová kytara) je samozřejmě na svých místech, k nim se připojil famózní a vlastně i jejich staronový bubeník Dave McClain, který obsadil stoličku místo zrzavého válečka Grega Halla, ten byl onehdy u nejslavnějších alb SACRED REICH, jmenovitě „Ignorance“ a „The American Way“, a byl s ním vlastně zahájen i onen comeback před několika lety. Na příchodu McClaina je nejzajímavější, že svou profesionální kariéru vlastně zahájil v roce 1992 v řadách právě SACRED REICH, kde tehdy rovněž nahradil Halla a strávil v kapele nakonec pět let. Než se v roce 1996 na velmi dlouho přesunul k oaklandským MACHINE HEAD, stačil se SACRED REICH nahrát jejich třetí a čtvrtou řadovou desku, „Independent“ a „Heal“. Čtvrtým do party byl vždy kytarista Jason Riney, ten však krátce před nahráváním novinky „Awakening“ přepustil své místo mladíkovi jménem Joey Radziwill, což je o celou generaci mladší muzikant, který by mohl být ostatním členům doslova a do písmene synem.

Co k nové desce riffařů z Phoenixu tedy říct? Osobně si myslím, že je album velice přirozené a vzhledem k dlouhé pauze a věku muzikantů mnohem uvolněnější (ne až tak zběsilé jako staré věci). Skladby představují spíše sofistikovanější porci amerického metalu staré školy, jsou hozené spíše do středních než přímo rychlých temp, úhledně poskládané, s jasnými strukturami po vzoru kapel jako METALLICA a MEGADETH. Sloky zde pravidelně střídají refrény a v každé skladbě dojde  i na povinné sólo. Ty v podání Wileyho Arnetta jsou jako vždy vyloženě libová. 

Dalo by se tvrdit, že dnešní thrash metal od SACRED REICH má v sobě určitou rokenrolovou lehkost. Je poznat, že se pánové s tvorbou této osmičky skladeb chtěli především bavit, ačkoliv to neznamená, že by zde měla prostor nějaká recese. Vše působí velmi seriózně, jen to prostě už nemá onen náboj a masivnost divočin z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Bicí Davea McClaina znamenitě skladby nakopávají, a vůbec nevadí, že tyto aktuální songy působí jednoduše, docela přímočaře a na první dobrou chytlavě. Rozhodně zde nečekejte žádný velký progres, zapeklité struktury nebo vyšší umělecký přesah nemají SACRED REICH v krvi. Zkrátka jde o riffovitý bigbítek, kde vše šlape jako dobře namazaný stroj. Hlasivky Phila Rinda se naopak ukazují v plné síle a jeho aktuální projev se mě velmi pozdává. Je slyšet, že návrat nepodcenil a pěvecké schopnosti obnovil, ba co víc - posílil.

Vlastně bych neřekl, že se na albu nachází byť jen jedna vyloženě slabá položka. Osm ucelených songů se ukazuje být prostě lepším řešením, než ředit o něco delší materiál vatou. Už od titulní „Awakening“ album zkušeně burácí a je poplatné staré americké škole sofistikovanějšího pojetí thrash metalu, reprezentovaného onehdy kapelami jako METALLICA a MEGADETH, oblastními sousedy z Arizony FLOTSAM AND JETSAM nebo zejména rtuťovitými riffmistry PRONG. Prostě dobře šlapající, nepřeplácaný metal, kde prim hraje úhlednost, řád a střední tempa, což stvrzují další songy postavené na riffech jako „Divide And Conquer“, zdejší vrcholná palba „Killing Machine“ a houpavé boogie „Death Valley“. Nezvykle melodická „Salvation“, které neschází osvěžující refrénový nápěv euforii šířícího tlouštíka Rinda, patří rovněž mezi pozoruhodnosti. Své rokenrolovější cítění kapela ukáže ve svižném punkovém songu „Revolution“, a naopak thrashové kořeny odprezentuje libovým nářezem „Manifest of Reality“ (další jasná koncertní položka z novinky - viz BRUTAL ASSAULT 2019), jenž jakoby vycházel až odněkud ze stylového pravěku inspirován metallicovským debutem „Kill ´Em All“. Z mého pohledu naprosto pohodová, nepříliš tvrdá a vlastně i různorodá thrashová deska. Prostě hudba na pohodu. Osm skladeb, z toho čtyři vynikající a čtyři dobré, to není zas až tak zlá vizitka, nemyslíte?

28.08.2019	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz