SACRIFICE - Volume Six

80%

Po delší době na thrashovou notu. A proč právě kanadští SACRIFICE? Fakt, že jde o zasloužilé veterány, by sám o sobě rozhodně nestačil. Důležité je, že přišli opět s kvalitou. Poprvé se odmlčeli po albu „Apocalypse Inside“ (1993). Jakmile se probudili z hibernace, dokázali snadno naskočit na sílící retro thrashovou vlnu a v roce 2009, konkrétně deskou „The Ones I Condemn“, důrazně potvrdili svůj status v rámci „Big 4“ kanadské thrashové scény (+ RAZOR, VOIVOD, ANNIHILATOR). Každý, kdo si vzpomenutou řadovku pořádně poslechl, musí myslím potvrdit, že se jedná o dost více než jen solidní thrashové album. Bohužel, od té doby se kromě občasných koncertů už nic skutečně zásadního nedělo. Zpívající kytarista Rob Urbinati a jeho parťáci se prostě do ničeho netlačí, hrají jen pro zábavu. Na novou desku tak přišel čas až nyní, mimochodem znovu až po šestnácti letech. Zmíněná zábava nicméně neznamená, že se dotyční baví na úkor reálných potřeb svých fanoušků.:-) Jde o vynikající hudebníky, pro něž je thrash metal ideálním prostředkem nejen k upuštění páry, ale i pro uplatnění jejich přístupu k hudbě jako takové. Klasický metalový subžánr tudíž prezentují s velkou zkušeností, uvolněně a elegantně, aniž by přitom jakkoli tupili jeho vražedné ostří.

Napsal jsem vražedné? Tak k tomu musím hned něco odcitovat, třeba z webu voicesfromthedarkside.de, kterému se Rob v detailním rozhovoru vyznal takto: „Když jsme začínali, měli na nás SLAYER očividně velký vliv, což se projevilo i na zvuku našeho prvního alba. Vlastně po naší vůbec první show nám manažer baru nabídl vystoupení v rámci takzvaného týdne coververzí, během kterého hrály kapely jen covery. To byla také naše jediná show s bubeníkem Ernstem Flachem a my zahráli právě SLAYER! Hrozilo tudíž, že v recenzích bude pořád zmiňováno, že jsme SLAYER okradli nebo že natáčíme druhořadé „Show No Mercy“. Když jsme začali psát naše druhé album, rozhodli jsme se od všeho odhlédnout a pokusit se vyvinout zvuk, který by byl více autentický, zkrátka více náš. Vždycky jsme milovali věci od MERCYFUL FATE, a pokud posloucháte SLAYER, také oni si od kultovních Dánů hodně půjčili. Album „Reign in Blood“ vyšlo nedlouho před naší dvojkou „Forward to Termination“ a my byli tenkrát zděšeni, když jsme slyšeli píseň „Jesus Saves“, protože měla téměř stejný refrén jako naše píseň „Afterlife“. Píseň „Raining Blood“ měla pro změnu riff téměř totožný s „Infernal Visions“ z našeho debutu. Takže když jsme dělali rozhovory, prostě jsme programově odmítali SLAYER jako vliv, abychom se vyhnuli srovnávání. Po debutu jsme se tedy snažili více soustředit na vlivy MERCYFUL FATE, METALLICA, EXODUS, IRON MAIDEN, TROUBLE a BLACK SABBATH a stavět na zvuku, který jsme si již vytvořili. Pro novou kapelu, jako jsme byli my, tehdy moc podnětů nebylo, skoro žádné kapely nehrály opravdu rychlé věci. A pokud může Yngwie popřít vliv Ritchieho Blackmora,…“

Na uvedené řádky se pokusím navázat. Pakliže tedy „faktor“ či „komplex (ze) SLAYER“ hrál někdy v tvorbě SACRIFICE nějakou zásadnější roli, už delší dobu tomu tak není. Fakt, že se fanouškům americké legendy bude jejich novinka stoprocentně líbit, na tom nic nemění. I naši Kanaďané tady byli již v době, kdy se začínala kalit thrashová ocel. Vzory byly prostě podobné a dají se snadno identifikovat. I oni je tehdy prostě jen transformovali v novou a zatraceně ostrou kvalitu. Myslím, že dnes už nad nějakou podobností ani nepřemýšlí. Ona prvotní DNA jim dávno koluje žilami a vetkla se též do jejich srdcí. Snaživá křečovitost většiny retra je jim cizí, řeší se hlavně intenzita a nápady. Aktuální řadovka „Volume Six“ tudíž stejně jako její předchůdkyně nabízí lahodnou kombinaci thrashového vzteku, temnoty, rychlosti a tlaku. A věřte tomu, že se žádnou z uvedených položek nešetří. Možná přibylo o chlup víc agrese a špíny. V tomto směru jdou bezesporu i nadále s dobou.:-) Zvuk přitom nepůsobí nijak moderně ani přepáleně; za veškerou tvrdostí a intenzitou stojí poctivá metalová řezničina servírovaná jakoby z první ruky.

Základem jsou samozřejmě dvě kytary rozehrávající zběsilou thrash symfonii, a to v riffech i sólech. Nad nimi ční vynikající vokál Roba. Už na předchozí desce jeho projev dost zhrubnul. Výsledkem je enormně silný a přesvědčivý zpěv, který má, na rozdíl od klasické éry, blíže spíš k Angelripperovi než Schmierovi. Když Rob v poslední skladbě zařve: „You are not survive!“, trochu se o člověka otře mráz. Vše podporuje stoprocentní rytmika, kterou zdobí nabušené linky baskytaristy Scotta Wattse. Skoro by se dalo říci, že hráčsky jsou pánové poněkud překvalifikovaní. Jenže díky naprosté oddanosti právě thrashi nedochází k žádným zbytečným odbočkám či ztrátám zmíněného tlaku. Ano, zahrají si rádi, což se odrazilo i ve dvou instrumentálních skladbách. „Lunar Eclipse“ a „Black Hashish“ představují zatěžkané kusy odkazující na jejich dávné vzory. A o SLAYER se zde skutečně nejedná. Kdyby uvedli, že v nich sólově zahostovalo kytarové duo Denner/Shermann, stoprocentně bych nalétl. Mohlo by se zdát, že druhou půli desky poněkud ředí, opak je ovšem pravdou. Jsou rozdílovým prvkem, dodávají větší tíhu a přichází s nimi téměř apokalyptická atmosféra, ústící v onen poslední výkřik, který tak budete brát zas o něco vážněji. Úplný závěr naštěstí odlehčí cover od kanadské hc legendy DIRECT ACTION. Tím opravdu posledním co zazní, je ovšem zvolání „And it‘s my grave“. Tak teď nevím.:-) V podstatě jde o podobně neveselou prognózu, byť z jiné strany žánrového spektra.

Zkrátka, SACRIFICE v roce 2025 přicházejí s albem, které nenabízí jen nějaké autenticky pojaté retro. Přináší v prvé řadě je samotné a znovu v prvotřídní kvalitě. Ohromná zkušenost, hráčská vyspělost a láska k žánru se zde snoubí v ideálním poměru. Jako kovaný fanoušek MERCYFUL FATE jsem si opravdu smlsnul. Spojení soundu a muzikálnosti těchto Dánů s tím nejlepším ze starých SLAYER a SODOM nejen v „Antidote of Poison“ mi vyvolalo na tváři takový ten debilně-spokojený úsměv.:-) Však víte.

04.03.2025	Diskuse (8)	Pekárek hackl@volny.cz