SAGA - Steel Umbrellas

90%

Kanadská skupina SAGA je jedním z důkazů, že v devadesátých letech neexistoval pouze grunge a ostatní art-rockoví dinosauři nutně nevymřeli na úbytě. Ba naopak. V době, kdy se tento styl drápal na stupně vítězů, začalo se ozývat i nemalé procento těch, kteří zůstali zakořeněni v sedmdesátých letech. Vždyť přišli YES s albem „Talk“, PINK FLOYD s „Division Bell“, JETHRO TULL vydávali ohromné desky, RUSH přitvrdili a vrátili se SAGA.

U nich se nejčastěji citují první a poslední desky. Starší generace poslouchá „Images at Twilight“ a „Words Appart“, mladší „House Of Cards“, „10 000 Days“ a jiné. Nevím proč, ale já mám velkou slabost i na desky „The Security Of Illusion“, „Steel Umbrellas“ a „Generation 13“. Asi to bude faktorem 90tých let, tedy obdobím, které mám v muzice rád a u kterého cítím jistý vývoj. Ta doba se od té dnešní v mnoha ohledech znatelně lišila. Skupiny tehdy skutečně bojovaly o přízeň každého fanouška, potřebovaly prodávat. Internet a stahovaná muzika prakticky neexistovaly, masovým koncertním štacím po velkých stadiónech nastal utrum a na MTV byli snad jen PEARL JAM a jim podobní.

Vzkřísit melodickou kapelu do tak nepohodlné doby zasluhuje obdiv. A SAGA ten můj rozhodně má. Všechny tři desky, které jsem vyjmenoval, jsou parádní. Každá je úplně jiná a žádná v sobě nezapře kvalitu. Na Security najdeme nádherné melodie, na Steel funkové kouzlo a nová generace vyzařuje velkolepou projekcí. Zaměřme se na prostřední z oněch alb. Hned první song „Why Not?“ v sobě ladně kříží zaoblené progresivní křivky s pěkně hybnými rytmy funky. Druhá „(You Were) Never Alone“ zpomalí a do stylu SAGA se nechávají vtáhnout zajímavé prokreslovací kytarová sóla v zádumčivě snovém oparu. Zpěvák Michael Sadler písní proplouvá s obrovským nadhledem a charisma. Jeho operně rozmáchnutý, jemně patetický odstín nad písněmi tancuje jako reje divoženek o svatojánské noci. Do popového koryta je vržena třetí „Bet on This“ a i další „Shake That Tree“ je s funky spojený konglomerát popu a AOR. Druhý, neskutečně podmanivý hlas tu naprosto ukázkově „stříhá“ Paula Mattioli, díky ní patří píseň do výstavní skříně kapely. Po koncertní tutovce „Password Pirate/Access Code/Password...“, přichází další zlatý hřeb nahrávky. Je jí baladická píseň „I Walk With You“ s odevzdaně naříkajícím kouzlem ukrytým v Michaelově hlasu i velice vytříbené decentní instrumentaci. Emočnímu náboji písně není těžké podlehnout a slabším jedincům se může objevit i nějaká ta slza. Nazpět mezi rocková mlýnská kola nás vrací tvrdší „Push It“, „Steamroller“, aby posluchač jako padlý ještě jednou podlehl sentimentálním vzpomínkám a krásám na věci časem spolknutým, a sice při další baladě „Say Goodbye To Hollywood“. SAGA ovšem končí desku znovu v rytmu funky, do kterého nás přenese s písní „Feed The Fire“.

Model alba „Security Of Illusion“ vycházel z minulosti, z nejlepších tradic melodicky zdatné kapely. Aby SAGA nepůsobila trapně, oblékla své nové skladby do modernějšího šatu devadesátých let. Vyzkoušela si co vznikne, když zaexperimentuje a na původní kostru našije rytmy funky. Tento tah jim vyšel a kapela zní na „Steel Umbrellas“ dráždivě a moderně, přesto velmi přirozeně i přívětivě. Jsou to pořád oni, vyznavači pompéznosti, stavitelé melodických zámků. Kapela, která se poslouchá ráda a pro radost.

09.01.2021	Diskuse (0)	Horyna marekdt@seznam.cz