SAKIS TOLIS - Among The Fires Of Hell

80%

Vím, že zmiňovat klišé ohledně pandemické uzávěry a jejích dopadů je už nesmírně otravné, ale právě v případě novinky „Among The Fires Of Hell“ hrála koncertní omezení svou důležitou roli. Nestor řecké (black) metalové scény Sakis Tolis si během vynucené pauzy skládal pro zábavu, akord za akordem, až se z klubka nápadů vynořily celistvé hudební myšlenky, které vedly k realizaci prvního sólového představení oddaného frontmana ROTTING CHRIST. Jako vyjádření respektu k pravěkým metalovým dobám demáčů a hlubokého undergroundu zůstala deska takříkajíc self-released a na několika platformách je úmyslně k dispozici zcela zdarma. Sympatické. Přitom rozhodně nejde o nějaké nedotažené jamovací fórky ze zkušebny, ale o svébytnou výpověď neobyčejně charismatické persony.

Sakisovo osobní sdělení vyzdvihuje celoživotní krédo „non serviam“ a klade akcent na individualitu a uvědomělou seberealizaci. Rovněž muzikantský projev se neohlíží do žádné z příbuzných nebo alternativních stran, ale vychází z autorova letitého know how aplikovaného v domovské kapele. Zřetelná je paralela s obdobím druhé poloviny devadesátých let, kdy ROTTING CHRIST objevovali a následně rozvíjeli gotické metalové horizonty na albech „Triarchy Of The Lost Lovers“, „A Dead Poem“ a „Sleep Of The Angels“. Přesto nezní nahrávka nijak archaicky ani retro, přes naléhavou atmosféru vzletně dýchá a vyzrálá uvolněnost jí dodává atraktivně nenucený šmrnc. Kytara kroutí typické podmanivé melodie a vyhrávky, které houževnatě pohání jadrné rytmy bicích Fotise Benarda (NIGHTFALL, ex SEPTICFLESH). Sakis s nezaměnitelným akcentem chrčí, recituje, a dokonce i zpívá (refrén v „My Salvation“ je nebezpečně nakažlivý) a já opět zírám, jaké osobité kouzlo v tom vousatém satanáši vězí.

Album se pohupuje na okouzlujícím mystickém oparu, který umocňuje časté použití razantního mluveného slova a podkresových decentních sborů. Gothic metal sice získal během své existence, díky mnoha směšným spolkům, poněkud nahořklou pachuť, ale Sakisova tvorba staví přesvědčivý a živoucí protiklad umělecké vyprahlosti jiných. S vyspělou lehkostí se skladbami prolínají temně svůdné kytarové linky, které sílí a gradují s každým opakováním. Z jejich tónů místy vyraší výjimečné hudební okamžiky, jakými je třeba pochmurně epické sólo v „Among The Fires Of Hell“, klouzavá variace na ostrovní gothic/doom zdobící song „Ad Astra“ nebo primitivně nemilosrdná dvojšlapka zdůrazňující deklamované ateistické kázání v „The Dawn Of A New Age“. Přesto si zkušený Řek nehraje na velké umění. Odrazovým můstkem pro komponování není bůhvíjaká technická zdatnost, ale kombinace metalové syrovosti s budováním majestátní atmosféry, v níž se nejvíc zrcadlí žánroví pionýři CELTIC FROST.

Zatímco produkce samotných ROTTING CHRIST poněkud stagnuje na omezené ploše temné rituálnosti, Sakisova hudba je svobodnější. Navzdory tomu, že se pohybuje na lineární výrazové přímce. Z písní je na hony cítit nelíčené potěšení z vlastního hraní a současně i ryzí touha po sdělení a sdílení. „Among The Fires Of Hell“ tak neuhýbá ze střízlivě navržené neambiciózní cesty, na níž adaptuje nadšené podzemní začátky do zralejší formy za pomoci současných technologických kulis. Takový směr samozřejmě nelze sledovat a kopírovat věčně, ale jako exkluzivní solitér má deska své nepochybné kouzlo.

29.04.2022	Diskuse (2)	Hivris riha.kamil@gmail.com