SARKE - Viige Urh

70%

Když norská black metalová scéna vrhla v roce 2008 na svět projekt SARKE, působilo to přinejmenším překvapivě. Strohý, dřevní metal byl sice peklem očouzený, nicméně klasickému norskému chrastění byl dosti vzdálen. Jednoduché, místy vyloženě humpolácké skladby postavené na výrazném dunivém rytmu a jednoduchých kytarách působily jako návrat do hodně hlubokého metalového pravěku. Svoje kouzlo však měly, pár zajímavých nápadů se taky našlo a v kombinaci s dobře známým metalistovým vzýváním starých dobrých časů ani není divu, že si SARKE svoje publikum našli. Uběhlo deset let a dnes Norové, už jako etablovaný pojem, valí i na pátém albu stále jednoduché, úderné skladby a stále velmi dobře je doplňuje Nocturno Culto z DARKTHRONE svým chraplákem, kterým cedí skrz zuby jadrné metalové texty. Žádná zásadní změna ideologie se nekoná, ovšem v detailním pohledu tu přeci jen jistý vývoj je.

Novinku „Viige Urh“nemusíte porovnávat ani přímo s debutem „Vorunah“, abyste shledali, že se výraz kapely po pěti albech trochu změnil. Ne nijak zásadně, nicméně novinka už přeci jen není tolik tvrdá, syrová (lopaťácká) jako první fošny. Norové od alba k albu přidávají vždy něco aranží, kytary jim znějí stále sofistikovaněji, ve skladbách je více sól, klávesy dostávají více prostoru a celkově působí stále více opracovaným dojmem. Jakkoli by se tento vývoj mohl v dřevním blacku zdát jako kontraproduktivní, tak kupodivu SARKE to plusové body spíše přidává. Je ale pravdou, že novinka zkraje budí dojem už moc laciného retra. Zejména svižnější tempo v první polovině podsouvá myšlenku skoro až na heavy metal („Age Of Sail“), nicméně postupem playlistu se tento dojem vytrácí a ona black – thrash - doom-metalová zasmušilost, která je pro tvorbu SARKE charakteristická, je ve finále určující i pro novinku a ty rychlejší, melodičtější věci z úvodu se v kontextu celého alba jeví jako docela příjemné oživení.

Z nahrávky vyčnívají asi nejvíc, tedy krom úvodní, velmi povedené titulní pecky Viige Urh ještě středně rychlé riffovačky „Knife Hall“ a „Dagger Entombed“. Naproti těm pak stojí skladby z jiného soudku jako je členitější „Upir“, doom metalový válec „Punishment to Confessions“ a úplně stranou je pak působivý duet chrapláku Nocturno Culta se ženský zpěvem ve skladbě „Jutul“. Album je tak díky různosti skladeb pestré, což se cení zejména. Stále jde o reminiscenci na doby dávno minulé a ti staří CELTIC FROST, kteří jsou v souvislosti se SARKE (díky podobnosti zpěvu) zmiňováni snad v každém dostupném textu, nelze nezmínit ani tentokrát. Ta podobnost se starými blackovými pionýry, ke kterým bych přidal klidně ještě třeba VENOM anebo český TÖRR, tam stále je. Ano, SARKE hrají metal připomínající 30 let staré relikvie, ovšem ve chvíli, kdy do nahrávky proniknete víc, tak ten prvotní laciný odér mizí. SARKE jsou v daném stylu prostě doma a ten starý, dřevní metal jednoduše umí. Celé album zvládnou postavit na jednoduchých, strohých kusech bez klepaček, dvojkopáků, zvratů v rychlosti anebo studiově nafouknutého zvuku, nemají jednu skladbu jako druhou a ještě se přitom dokáží vyhnout klišé. Podle mého jde v jejich případě o jeden z těch návratů do minulosti, který je povedený a má smysl.

24.10.2017	Diskuse (8)	Sicky