SAVAGE GRACE - Sign Of The Cross

60%

Kalifornská kapela SAVAGE GRACE patřila v první polovině osmdesátých let k několika desítkám strůjců heavymetalového hnutí za Velkou louží. Stejně jako mnozí z jejich současníků se i tahle kapela zúčastnila kompilačního albového seriálu Metal Massacre, nad kterým dlel Brian Slagel, zakladatel stáje Metal Blade Records . U této firmy SAVAGE GRACE realizovali v roce 1983 EP „The Dominatress“. Nepochybné inspirace u NWOBHM si stejně jako další začínající zaoceánské metalové kapely (např. kalifornští ABATTOIR a ARMORED SAINT, Kanaďané EXCITER…) přisvojili velmi rychle a ještě je svým způsobem posunuli na excentričnosti vyznění. Rovněž jejich snahou byl brzy definován prapůvodní americký speed/power metal, styl, který se v průběhu osmdesátých let nadále vyvíjel a celkově košatěl.

Zajímavé je, že ve chvíli kdy SAVAGE GRACE vyšlo debutové album „Master Of Disguise“ (stalo se tak až v září roku 1985), začínala být kapela, v průběhu celé své existence vedená dnes již jediným původním členem, kytaristou Christianem Luquem, zjevně válcována důraznějšími a schopnějšími. Účinnost některých amerických metalových kapel z první vlny tak vesměs neměla dlouhého trvání, což se týkalo právě i jich. SAVAGE GRACE to nakonec v osmdesátých letech dotáhli k pouhým dvěma deskám. Stali se zkrátka zakonzervovanou relikvií dané doby. Na jejich odkaz záhy padal prach a podstatnější úspěchy sklízeli jiní. Nyní přišel čas na comeback, neboť kapele, v těchto dnech složené pouze z hudebníků s mexickými kořeny, vychází po sedmatřiceti letech třetí deska „Sign Of the Cross“.

Když jsem si na zahraničních webech četl hodnocení nového alba, ohlasy oproti staré tvorbě nebyly zrovna příznivé. Kapele je po právu vyčítáno, že se nehnula z místa, zní archaicky a hraje styl v takové podobě, která byla funkční snad jen v dávné polovině osmdesátých let. Zkrátka se dnes chlapi zjevili s něčím, co už je pro leckoho pasé. Snahu o vystoupení z komfortní zóny zde nehledejte, natož pak songy uzpůsobené současnější době. Tohle všechno je samozřejmě pravda, byť bych v zatvrzelé kritice nebyl až tak uvědomělý. Dle mého jejich nabušený hejvík obsahuje pár zajímavých chvilek a rozhodně nepůsobí až tak nemožným způsobem. Osobně si myslím, že se SAVAGE GRACE od své původní etapy až tak nezhoršili, jen se zkrátka vůbec nikam nevyvíjejí. To samozřejmě nemusí být považováno za chybu, neb fanoušků metalového retra je stále dostatek, vše dnes potvrzuje nové hnutí NWOTHM.

Když jsem tak poslouchal hlasové zabarvení jejich současného frontmana Gabriela Colóna, pořád jsem se sám sebe ptal, koho mě tento týpek svým výrazem připomíná? Nakonec jsem na to přišel, jeho zpěv má totiž velkou podobnost s Ralfem Scheepersem a to není vůbec špatná vizitka. Vesměs nejzásadnějšími inspiračními zdroji však budou navždy britští JUDAS PRIEST, na stopy těchto legend prakticky narážím v průběhu poslechu alba nezčetněkrát. Nahrávce zjevně dominuje rozmáchlá titulní skladba s historickými obrazy křižáckých výprav, okolo té se pak celé dílo rozprostírá a ctí pravidla staré heavymetaové školy, tu v zpěvnějším podání zacíleno na melodiku, jinde v o něco říznější formě. Lehké stopy patrně zanechává i příbuzenská a geografická blízkost LA glam-metalové scény, byť zde je přeci jen více oné řevnivosti. Nevědět o jejich minulosti, tuhle kapelu bych v pohodě zařadil mezi aktuální štiky NWOTHM. Výsledkem je tak nikoliv objevné, ale rozhodně v pohodě poslouchatelné dílo, které se umí vyvarovat unavenosti.

11.08.2023	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz