SAVATAGE - Handful Of Rain

80%

Kdo by čekal, že se v časech zármutku nad smrtí tragicky zesnulého kytaristy Crisse Olivy stroj SAVATAGE zadrhne, ten by se hodně mýlil. Jen rok před tragédií z kapely odstoupivší Jon Oliva (dle svých slov) potřeboval novou aktivitu, díky které by se lépe vyrovnal s nečekanou bratrovou smrtí. I díky udržení vlastního psychického zdraví, považoval vrhnutí se do další práce a nahrávání dalšího hudebního díla pod značkou SAVATAGE za jediné možné řešení celé situace. Kontaktoval tedy dvorního producenta Paula O´Neilla a společně se již v prosinci 1993 vrhli do příprav nových skladeb. Když byl jejich počet dostatečný, přesunuli se do studia Morrisound v Tampě. Výsledná desítka písní tak nese kredity této dvojice, ovšem u dvou položek se ještě objevuje autorství Crisse Olivy, neboť kytarista měl songy „Taunting Cobras“ a „Nothins´s Going On“  už dříve rozpracované. Shodou okolností jde snad o vůbec nejdivočejší kusy v historii kapely.

Nebýt říjnové tragédie, při které zemřel architekt zvuku SAVATAGE, bez jehož nástroje si jen stěží kdo dokázal jejich nahrávky představit, původní plán zněl tak, aby kapela, po odjetí turné k „Edge Of Thorns“, navýšila počet členů a ke Crissovi se měl jako doprovodný kytarista připojit natrvalo Chris Caffery. Stejně tak se měl časem do kapely vrátit Jon Oliva, ovšem pouze jako hráč na klávesy a občasný zpěvák. Steve Wacholz byl již na šňůře k albu „Edge Of Thorns“ nahrazen koncertním bubeníkem Andy Jamesem, který však stálé místo v sestavě odmítl. 

Jon s Paulem O´Neillem však v průběhu studiových prací neměli dostatek energie na organizační záležitosti a tak byla tvorba materiálu podřízena co nejpřímočařejšímu řešení situace. Veškeré bicí, klávesy, baskytaru a rovněž doprovodnou kytaru nahrál sám Jon Oliva. Nezdržoval se tak ani povoláním baskytaristy Johnny Lee Middletona do studia a vše hodil na pás ponořen vlastním zaujetím. To nejhorší by údajně bylo, kdyby se veškeré práce musely kouskovat. Middleton byl v řadách SAVATAGE nepřetržitě sice již od roku 1985, nicméně situaci pochopil. „Handful Of Rain“ je tak nakonec jedinou deskou SAVATAGE od poloviny osmdesátých let, jejíž příprav se Johnny Lee Middleton neúčastnil. Stejně jako již na jaře 1993 odcházející původní bubeník Steve Wacholz, se však i Johnny nacházel na promo-fotografiích. Na těch paradoxně scházel Jon Oliva, ústřední hnací motor vzniku díla, jenž byl u prací od začátku do konce. Ohledně neobsazeného místa za bicími se pro následné koncertní šňůry počítalo s Jeffem Platem, někdejším spoluhráčem Zachary Stevense z jeho předchozí kapely WICKED WITCH OF BOSTON. 

No a konečně snad nejdůležitější personální novinkou byla samotná náhrada za Crisse Olivu, kterou se stal kytarový mistr Alex Skolnick. Myslím, že Jon i Paul velmi citlivě vybírali vhodnou náhradu na nejdůležitější kytarový post a ona skutečnost, že (i díky působení v TESTAMENT v letech 1985-93) bylo Skolnickovi metalové prostředí velmi dobře známo, se rozhodli právě pro něho. Dost možná s tím souvisí Alexův tehdejší několikaletý pobyt v New Yorku, kam se kytarista právě tou dobou na čas přesídlil za účelem rozvíjení vlastních herních dovedností a díky studiové práci. Alex Skolnick měl samozřejmě vlastní pracovní kalendář, plno rozdělaného, ale k nahrávání sólových kytar na desku SAVATAGE přistoupil velmi profesionálně. Co víc, s kapelou posléze odjezdil i turné.

Vraťme se však ještě do floridského studia, kde byla chmurná atmosféra každodenně rozháněna soustředěnou prací. K dvojici Jon Oliva/ Paul O´Neill se v průběhu nahrávacích frekvencí tedy připojili pouze dva borci, zpěvák Zachary Stevens a za účelem opatření skladeb kytarovými sóly právě Alex Skolnick. Vše se však neslo v režii producentské dvojice. O desce tak lze vlastně říct, že šlo o sólový materiál Jona, který ve skutečnosti ani nemusel být uveden pod hlavičkou SAVATAGE, jenže ten velmi usiloval o zachování značky. Je sice pravda, že tou dobou rozjížděl ještě vlastní power-metalový band DOCTOR BUTCHER, ale existence jeho mateřské kapely hrála pro něho prvořadou roli. 

O „Handful Of Rain“ lze mluvit jako o nejspontánnějším a nejtemnějším albu této kapely v devadesátých letech, o albu velice energickém a ve srovnání se svými předchůdci ne až tolik pestrém a chytlavém. Výsledný materiál sice lezl do hlavy o něco pozvolněji a působil pošmourně, ale když mu byla dána šance, neochvějně zasekl své drápky a brzy vykazoval své silné stránky, kterými byla sugestivní atmosféra, prvotřídní hráčské a pěvecké výkony a rovněž skladatelská práce. I díky skladbám jako úvodní „Tauting Cobras“ se mluvilo o značném přitvrzení a rozervanosti, tahle dunivá vypalovačka (spolu s výše zmíněnou „Nothins´s Going On“) se stala snad nejtvrdší skladbou v historii SAVATAGE. Moderní hutný zvuk a vysoké tempo jim pomáhalo vyvážit charakter v pozvolnějších tempech se jinak šinoucí desky.

Většinově se album opravdu neslo v pomalém a pochmurném rozpoložení. Nicméně v tomto prostoru, napěchovaném zármutkem, si oba skladatelé našli čas i na cosi, co lze nazvat koketováním se symfonickými a rockově-operními prvky, to když se bombasticky vygradovaná devítiminutovka „Chance“ ve své druhé polovině rozjede do netušené majestátnosti plné stále přibývajících vokálních vrstev a orchestrálních aranží. Song je to neobyčejný a do dnes pro mne vyřčení jeho názvu znamená rovnítko s celým albem „Handful Of Rain“. Ambice nahrát zde svou Bohemian Rhapsody kapele dle mého vyšla a vše působilo dokonale. I fanoušci, myslím, tenhle krok přijali s nadšením a za nedlouho se mnoho z nich těšilo na další skladatelský vývoj kapely. I v lyrické složce jde o zajímavé téma. To vypovídá příběh japonského diplomata Chiune Sugihary, který působil v době druhé světové války na území Lotyšska, kde se vzepřel vládnoucí moci, včas a tajně totiž zařídil cestovní víza pro tisíce tamních židovských občanů. 

Zajímavé je rovněž téma velkolepé „Castles Burning“, které se týká osoby italského soudce Giovanni Falconneho, zastřeleného na počátku devadesátých let mafií. „Handful Of Rain“ jako deska uctívající především památku Crisse Olivy, tak má i díky dalším zajímavým tématům širší lyrický záběr. Když byla řeč o fenomenální „Chance“, skladbě svou bombastičností převyšující zbylý repertoár, musím zároveň dodat, že i několik dalších položek v sobě mělo onen zápal a kouzlo okamžiku. Rozhodně by bylo mylné si myslet, že „Handful Of Rain“ je deskou o jedné nadstandardní skladbě. Nachází se zde totiž další mistrovská čísla dobového Hard N´Heavy. Ať už tedy zmíním titulní song „Handful Of Rain“, stejně tak sugestivní „Watching Me Fall“ nebo krásnou vzpomínku na Crisse v závěrečné „Alone You Breathe“, vždy dostáváme prvotřídní materiál. 

Celkovému vyznění desky prospěla i kontrastnost jiskrného zvuku Skolnickových sól s ponurou riffovou masou, nahranou ve studiu v rámci tvorby základů skladeb ještě před jeho příchodem. I hlas Zacharyho Stevense byl přizpůsoben smuteční atmosféře, takže se zpěvák poprvé vykázal s níže položeným hlasem a s menší tužbou po dobývání vrcholků. Možná právě skutečnost, že se zde začal Stevensův projev ubírat důstojnějším směrem, převážně v hlubších tóninách, považuji za hlavní mínus zde začínajícího období tvorby SAVATAGE. Na albovém předchůdci působil Zack prostě více nespoutaně a energicky, což mu dávalo možnost docílení pestřejšího a emocionálně nabušenějšího výsledku.

Deska nahraná jako připomínka památky Crisse tak ve výsledku působí přesně jak si hudebníci předsevzali. Výsledný efekt je mimořádně důstojný. Přestože se ještě rok od vydání alba „Handful Of Rain“ mluvilo o tomto počinu jako o mírném zklamání (oproti „Edge Of Thorns“), mám za to, že si album v dalších letech své kvality přesvědčivě obhájilo a v uších mnohých pouze rostlo. Dnes jde o bytelnou a fajnšmekry rovněž oceňovanou položku z bohaté diskografie nejlepší floridské Hard N´Heavy kapely všech dob, jejíž příběh byl krátce před tím změněn tragickou autonehodou, což se brzy promítlo nejen do zvuku SAVATAGE, ale i do nálady budoucích nahrávek. Vše se najednou stalo jaksi závažnější.

29.05.2020	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz