SCAR SYMMETRY - The Singularity (Phase II – Xenotaph)

80%

Tohle snad nahrál automat a nemám tím na mysli jen bicí. Tak sterilní a neškodnou produkci už jsem dlouho neslyšel. Evropský power metal zde koketuje s něčím jako death/symfo black metalem. Kytarista Per Nilsson se svým bandem prostě vzývá sílu melodie stejně tak sveřepě jako chirurgicky. MALMSTEEN, JORN, STRATOVARIUS a další dostávají moderní oblek čistoskvoucí metalické barvy. Zapomenout se však nesmí ani na sci-fi atmošku AYREON, prog EVERGREY, DREAM THEATER se SYMPHONY X a povinné djent závary. Ve výsledku tudíž posluchač poslouchá současně znějící death/thrash/blackovou variaci na tvorbu BEYOND TWILIGHT. Tolik na úvod k inspiracím a výpůjčkám – ten vykradený refrén z Jornovy „Sunset Station“ v jinak výborné „Scorched Quadrant“ ovšem zamrzí.

Přemýšlím, zda mi takový přístup vyhovuje, nebo apriorně vadí. Může se vám líbit povedená plastická úprava? Může, zejména pokud o ní nevíte.:-) Jenže tady se na swanövsko-göteborský základ prohnaný trendovou švédskou death/thrash agresí přelomu tisíciletí nanáší snad až příliš prvoplánově hezkých prvků. Syrovost se už ani nepředstírá, obsah hledáte a nalézáte hlavně v melodické stránce. V tomto smyslu dostává posluchač naloženo především v první polovině alba. Kdybych podobnou muziku slyšel kolem roku 2000, asi bych byl na prášky a psal v samých superlativech. To máte sci-fi, vesmírný chlad, boj dobra se zlem a libé griegovské tóny. Hmm, sníh a led. Už to mám, v případě jistých motivů ze čtvrté skladby „Altergeist“ se dá dokonce hovořit o podobnosti s některými temnějšími momenty z hudebního doprovodu k pohádce „Mrazík“.:-) Teď zas vážně, k novému albu SCAR SYMMETRY „The Singularity (Phase II – Xenotaph)“ se, jednoduše řečeno, vyplatí přistupovat jako k nějakému tvrdšímu vydání od Frontiers. Bude to tak lepší... pro všechny.

Novinka švédských death melodiků vyšla v době, kdy jsem na ně už málem zapomněl.:-) Připomínka měla formu newsletteru s nabídkou vinylových reedic jejich starších desek. Bohužel ve mě nevyvolala jen vzpomínky na propracovaná metalová díla plná skvělých kytar a vokálů, ale i mírný údiv nad cenovou politikou Nuclear Blast po odchodu „otce zakladatele“ Markuse Staigera. No nic, nelze si pořád stěžovat. Čas každopádně letí. Od vydání první části plánované sci-fi trilogie uplynulo devět let. Nenechte se však mýlit. Novinka byla zkomponována a nahrávána již v letech 2016 až 2017. Od Pera je fér, že na tuto skutečnost v jednom z rozhovorů upozornil. Dotyčný se poté rozhodl na čas vymanit z osidel provozní odpovědnosti a obvyklého kolotoče spojeného s péčí o kapelu. Stal se otcem a také se mu zalíbilo koncertní hostování (NOCTURNAL RITES, MESHUGGAH). Následovala covidová pandemie. Když se před pár lety s ostatními znovu sešel, začali nejprve koncertovat a poté konečně dokončili další díl „Singularity“.

V podstatě se moc nezměnilo. Vše zní jakože perfektně a vše si můžete užít, zejména pak tehdy pokud vám nevadí, když silnější poráží slabšího.:-) Jasné vítězství formy nad obsahem nedokáže v daném případě vyvážit ani epičtější linie gradující v závěrečné a pocitově také nejsilnější skladbě „Xenotaph“. Posledních pár minut ctí koncept a je skutečně zdrcujících. O textovou složku se navíc začínám intenzivněji zajímat až ve chvíli, kdy mě strhne hudba, což se prozatím tak úplně nestalo. Ve stručnosti lze uvést, že v rámci dystopického světa vedou lidé válku s odlidštěnou části populace, která vsadila na mocný technologický upgrade svých schopností. Hrozba přerostla ve válku. Pokud se jedná o jednodušší, spíše písňový charakter novinky, samotný Per ho vysvětluje tím, že každá deska SCAR SYMMETRY představuje do jisté míry reakci na tu předcházející, přičemž první díl (fázi) „Singularity“ považuje za komplexnější. S třetím dílem bychom se proto měli dočkat zas o něco složitějších struktur.

Ale vraťme se k dílu druhému. Zmíněnou jednoduchost či zpřehlednění je třeba vnímat perspektivou dosavadní tvorby, jejíž základní parametry se jednoznačně ctí. Krom hráčské virtuozity mám na mysli dynamiku mezi čistým až popovým zpěvem (sborem) a mocným growlem. Per si zpěváky vybral opravdu dobře, může se tudíž spolehnout na stoprocentní výkon. Drsný projev Robertha Karlssona si zasluhuje ty nejvyšší body, a posouvá tak výše i celkové hodnocení. Dopřejte si ho i na nějakém aktuálnějším koncertním záznamu. Nebudete litovat. Pokud však zůstanete u poslechu poslední řadovky, čeká na vás enormně přístupná, krásná, navenek tvrdá hudba s příběhem o klasickém souboji dobra se zlem a zřejmě i o víře ve vítězství humanity. Jak už jsem naznačil, husí kůže s výjimkou závěru nejspíš nedorazí, nicméně vynikající vokály mají co zpívat, rytmika je vražedná, kytary kouzlí a sóla jsou prostě famózní. Asi bych měl desítku ubrat, ale neuberu.

SCAR SYMMETRY totiž natočili výborný opus, jemuž ubírá na kráse pouze problematická produkční stránka; navíc jen v některých aspektech. Až jednou někdo zadá umělé inteligenci připravit hudbu ve stylu ideálního mixu shora uvedených kapel a prvků, mělo by mu být řečeno, že uvedenému požadavku nelze vyhovět, neboť takový ideál už existuje. Nahráli ho dokonce lidé, a to ještě v době, kdy nežili ve světě, který pro ně umělá inteligence později připravila. Příslušný opus se jmenuje „The Singularity (Phase II – Xenotaph)“ a řeší se v něm fatální dopady technického pokroku na lidské společenství. Cože? Začínám mít husí kůži.

22.08.2023	Diskuse (3)	Pekárek hackl@volny.cz