SEBASTIAN BACH - Child Within The Man

70%

Nikdo z pamětníků nepochybuje o pěveckých kvalitách vytáhlého Kanaďana Sebastiana Bacha, někdejšího idola metalových dívek a žen a rovněž také zpěváka newjerseyských SKID ROW, který s touto kapelou žal na sklonku osmdesátých a v první polovině devadesátých let celosvětové úspěchy, nicméně druhou věcí je účinnost jeho hudby tvořené pod jeho vlastním jménem v rámci následujících tří dekád. Jednak to Bach opravdu nepřehání se smysluplnými hudebními aktivitami, za druhé, jeho díla prakticky vždy po krátké době zapadnou. Nebudu a nechci spekulovat o tom, proč se tak děje.

Přestože si již šestapadesátiletý Sab až do dnes udržuje svůj vysoký vokální standard a jeho hard rock stále může držet krok s aktuálnějšími produkcemi v jeho stylovém ranku, nemůžu se zbavit dojmu, že jeho hudbě schází osobitě pojatý a trvanlivější potenciál a nesporně důležitá várka opravdu výrazných songů, či chcete-li hitovek. Jakkoliv novou desku poslouchám poctivě a opravdu si o ní nemyslím nic nepatřičného, na konci si z ní příliš nepamatuji. Což je asi u obdobně melodické hudby ne moc dobré zjištění.

Jestliže byla v kontextu historie jeho albová rozlučka se SKID ROW, jmenovitě jejich třetí řadové album „Subhuman Race“ z roku 1995, ve své době po zásluze brána jako zklamání, pak si myslím, že tahle jeho sólová novinka úrovně tohoto skoro třicet let starého matra dost možná ani nedosahuje. V mnoha ohledech však obě díla spolu stylově dost souvisí, neb obě kloubí prvky nahuštěnější formy devadesátkového hard rocku se špetkou tehdejší alternativy. Je třeba si přiznat, že stejně jako SKID ROW bez Bacha, tak i Sebastian Bach bez SKID ROW ve výsledku značně ztrácejí a zřejmě už nikdy nepředloží desky na úrovni „Skid Row“ či „Slave To the Grind“. Jenže abych nepůsobil až tak negativně, musím zde potvrdit, že i letos dostáváme slušnou kytarovou desku klasického střihu opentlenou jeho znělým hlasem. Úmyslně nezmiňuji jako srovnání žádnou z předchozích Bachových sólovek, neb jejich náplň jsem za ty roky ticha jaksi neudržel v paměti. Bude cesta této novinky stejná?

S „Child Within The Man“ dostáváme solidní porci bytelného amerického rocku s typicky emotivním Sebastianovým hlasem, slušnou Hard N´Heavy instrumentací, ale na to abychom o nějaké skladbě řekli, že působí výrazně a doslova zabíjí, na to bychom to museli se soustředěním a mantrickým odříkáváním zbožných přání sakra přehánět. Na druhou stranu je zde celá řada docela dobrých věcí, neb celek působí dozajista vyrovnaně.

Výkop „Everybody Bleeds“ vpadne do alba vcelku energicky, ale nemám pocit, že by song zužitkoval to, na co se celou dobu jaksi chystá. Až rozjívená street rocková stadiónovka „Freedom“ má potenciál hymny. Jen škoda, že se věci nedaří odpoutat se z přežitých banálních schémat hudby, jaká tu byla už před čtyřmi dekádami. Vrcholem alba je patrně třetí song „(Hold On) To The Dream“, jehož pomalý rozjezd sebou nese určitou míru napětí a temnoty, zvlášť pak když song přejde do houpavého tempa a skrze sabatovský riff nastolí úderný směr. Rozhodně dobrá vrstevnatá věc vrcholící ve vícehlasých chórech, která jakoby byla inspirována děním devadesátých let v americkém rocku. Ne že by šlo na novince o ojedinělou položku podobně teskného ražení, ale svým způsobem patří k těm nejvýraznějším. Čtvrtá „What Do I Got To Lose“ je asi nejtypičtější Bachovská věc, může leckomu připomenout nejen SKID ROW, ale třeba hudbu kapel jako MÖTLEY CRÜE, zvlášť z období devadesátých let, kdy došlo k příklonu k hutnějšímu vyznění.

Pátá „Hard Darkness“ není rozhodně také špatnou písní, znovu čelíme hutnějšímu nastavení i emotivnímu uchopení nálady, ale na můj vkus jde o song ne zrovna chytlavý. To samé lze říct i o následujících položkách jako „Vendetta“ nebo „FU“, které provází solidní porce instrumentálních perliček, gradace a tradičně přesvědčivé vokální linky, ale vše působí vzájemně si dost podobným dojmem. Oproti výše zmíněným působí song „About The Break“ přeci jen nápaditěji a odlehčeněji. Závěrečná balada „To Live Again“ odkrývá v sobě na můj vkus až příliš patosu, který mne opravdu není moc příjemný. Z celkového pohledu však máme co do činění se solidním hardrockovým albem, jehož osud si myslím nebude o mnoho jiný, než ten, který potkal několik předchozích Bachových děl. Slušné, ale něco mě tam prostě chybí. Ještě 70%, ale je to jen o fous.

23.05.2024	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz