SEBASTIAN - Snÿ o Marii

80%

Zajímavá kapela, tihle SEBASTIAN. I když jsme za poslední půlrok v našem retro-seriálu zavzpomínali už na víc než dvě desítky alb, která na začátku devadesátých let formovala tuzemskou metalovou scénu, určitě jsme ještě nemluvili o kapele tak originální, tak odlišné od ostatních skupin, jako byli právě SEBASTIAN. I oni se na začátku devadesátek dostali pod křídla agilního vydavatelství Monitor, které tehdy vydávalo téměř všechny důležitější domácí kapely a zároveň si testovalo, s jakou muzikou bude možné do budoucna počítat jak s dobrým prodejním artiklem. Experimentální tvorba SEBASTIAN sice do tohohle budoucího portfolia úplně nezapadla a stala se spíš záležitostí pro fajnšmekry, nicméně tahle velezajímavá kapela vlastně funguje až do dneška a už od sklonku osmdesátých let vytváří nadmíru přínosnou muziku.

Experimentátoři

Sestavit historii SEBASTIAN není žádná sranda. Informace o činnosti kapely na internetu a v časopisech sice posbírat lze, ale vyhodnotit, co je fakt a co jinotaj nebo nadsázka, to už chce fištróna. Vznik kapely z východočeského Letohradu lze datovat snad rokem 1986, kdy se sešli první tři členové, aby se pak v následujících dvou letech kapela sesbírala do první, poměrně stabilní sestavy. Už od prvních demáčů ale bylo jasné, že tahle skupina bude hodně, hodně jiná – stačilo si přečíst složení: D.C.D. (zpěv), M.C.M. a M.C.J. (kytary), D.D.C. (basa) W.C.H. (bubny). Dnes už víme, že se pod zkratkami ukrývali Dan Friml, Milan Sršeň, Miloš Jeníček, Dan Kubelka a Viktor Chládek, doboví fanoušci, kteří měli k dispozici jen fanziny a obaly demokazet, museli ale v tom všem mít pořádný maglajz.

Velkou otázkou vlastně je, jestli kdy SEBASTIAN byli metalovou kapelou. Podle jejich raných nahrávek se dá soudit, že vlivů při formování muziky bylo daleko více – kromě metalu to zcela určitě byl hard core ve své původní, divoké a chaotické formě, taky ale řádný kus alternativy, takové, jaká se produkovala třeba na předrevoluční brněnské scéně. Tohle všechno a ještě mnohem víc je v různé formě zachyceno na několika demokazetách – už před vojnou SEBASTIAN natočili nahrávky „Bratranci - Drvokocurci“ a „Scorem Trash“. Nedokážu vám vlastně říct, která vyšla jako první – na internetu se datace liší a když se podíváte na obaly demáčů, u obou najdete zcela totožné údaje s tím, že dema byla natočena v Turecku těsně před odchodem do Mongolska. Aha. No, každopádně demo „Bratranci - Drvokocurci“ zdobí dětsky laděná kresbička dvou blijících veverek a hudbu můžeme označit třeba jako „trochu těžký kov“ bohatě promíchaný „hodně těžkou alternativou“. Druhá jmenovaná nahrávka „Scorem Trash“ je metalovější, název vlastně dokonale vystihuje dobový thrash metalový odér namíchaný s hardcoreovým chaosem (a opět je to pořádně alternativní). 

Abychom období raných demáčů SEBASTIAN mohli s klidným svědomím uzavřít, musíme ještě dodat, že v dobovém čtivu i současném webovém éteru se nejistě hovoří o dalších, údajně čtyřech jakýchsi prastarých nahrávkách. Vzhledem k tomu, že v oficiálních soupisech se ani jedna z nich nevyskytuje, počítám, že jde, pokud opravdu existují nebo existovaly, o nějaké pokusy ze zkušebny. Koho by to přesto zajímalo, jejich výčet najde třeba na webu: metal-archives.com.

Hardcoreový chaos

Po nahrání druhého dema chod kapely přerušila, zdá se, už zmíněná vojna. Pokud mně dostupné materiály nelžou, při jednom opušťáku se SEBASTIAN sešli ve studiu, aby tam pro firmu Monitor nahráli čtyři skladby na chystaný sampler „Rebelie II - Hard Core“. Značně alternativní SEBASTIAN na výběrovém albu působí jako mimořádně vyspělá a snad i „usazená“ kapela – většinu „Rebelie II“ totiž tvoří dvojakordové, chaotické nebo vyloženě bordeloidní party typu SERIOUS MUSIC, DIVNEJ PACH nebo CZECHCORE S.R.K. Každopádně je „Rebelie“ vlastně jediný oficiální nosič, který zachycuje ono řekněme „scorem thrashové“ období SEBASTIAN.

Po návratu ze zeleného pekla se kapela pustila do další práce a vydala své třetí demo se zatím nejpodivnějším názvem „Grrmjakmamáu (pravila kočka)“. Inspirací pro něj prý byla jakási dětská knížka, pro posluchače SEBASTIAN ale ani takhle zvláštní název asi nebyl žádným překvapením. Co překvapující bylo, byla muzika – výrazně vyspělejší, stylově vyčištěnější, i když vstřebávající obrovské množství vlivů – o kapele se začalo seriózně mluvit jako o českých VOIVOD. Nahrávka navíc byla velmi kvalitní a dovedu si ji skoro představit i na asfaltu – samozřejmě u nějaké totálně podzemní firmy a s tím, že dokonalý zvuk není nezbytností. Výborná věc!

Snÿ o Marii

Bylo by divné, kdyby si rozjeté kapely, na kterou se navíc snášel obdiv snad z každého dobového fanzinu, nevšimla některá vydavatelská společnost. Otázkou bylo jen to, jestli takhle neobvyklou, a tudíž prodejně neodhadnutelnou muziku, bude některá firma ochotna zaplatit. Rukavici nakonec zvedl Monitor a SEBASTIAN dostali klasický týden na nahrání debutu – ten vznikl mezi 4. a 10. listopadem 1991 a dostal název „Snÿ o Marii“.

Nahrávka je to opravdu zajímavá, i když se velmi těžko popisuje. Kapela smíchala snad všechny styly světa – chvíli thrashuje, chvíli sype energii hardcore, za vteřinu se ozývá rap, recitace nebo bohapustá dětská říkanka. Struktura skladeb se mění naprosto neočekávaně – z rozjetého kvapíku do chilloutového odpočinku, z metalových rytmů kamsi úplně mimo rock, každou vteřinu můžete očekávat totální změnu a nikdy neodhadnete, co se bude dít v dalším okamžiku. Jasno je už v úvodní skladbě „For You“, kombinující dejme tomu punk, hard core a rapový zpěv, přičemž do základní linky si kapela hází různé parádičky, zvukové efekty a kytarové přiznávky, které v hlavní struktuře skladby nejsou klíčové, ale dávají jí napětí a kus jakéhosi hračičkovství. Hned s druhým kouskem přichází vrchol alba - „Věnováno Lemniskátě“ je crossover tisíce a jednoho excelentního kytarového motivu, kde se střídají melodie a nálady s takovou kadencí a v takovém množství, že by to jiné kapele stačilo na celé album. Totálně chaotická a přitom geniální skladba je zvěčněna i ve videoklipu a nikoho asi nepřekvapí, že pohyblivé obrázky jsou stylizovány jako návštěva jakéhosi divokého pacienta psychiatrie. Uff, divné, ale je to naprosto super!

Musím říct, že druhou skladbu na albu už žádná další nepřekonává, rozhodně je ale každá písnička svět sám pro sebe, každý s úplně jinou, ale vždycky přitažlivou atmosférou. Vlastně ale všechny skladby mají jednoho společného jmenovatele – chaos! Promyšlený chaos! SEBASTIAN na první pohled jakoby zcela náhodně vystřelovali různé motivy, pochytané někde na oběžné dráze Marsu - kapela ale velmi dobře ví, co dělá a celek je prostě povedený! Nechtějte po mně, abych vám popsal všechny skladby, byl by to nadlidský úkol – věřte ale, že ať už si poslechnete bordeloidní „Tělo“ s totálním chaosem ve finále, zparchantělým klasickým motivem prosycené „Hard Core Blues“, psychotickou „I Love You For Sentimental Reasons“ nebo na skvělých motivech postavené „Elizabeth“ či „Sebastian II“, vždycky dostanete nadmíru originální muziku, kterou můžete poslouchat stokrát a pořád ji ještě nebudete znát dokonale. Chce to ale samozřejmě mít doširoka otevřené hledí a jakoukoli konzervativnost nechat minimálně za devatero horami a devatero řekami. I proto, abyste byli schopni vplout do naprosto abstraktních textů, které myslím dobře vystihuje i název a grafické pojetí alba, kterému dominují kočičí motivy a konopné listí. Což asi mnohé vysvětluje :)

Ještě otevřenější muzika

Debut SEBASTIAN nebyl předurčen k nějakému závratnému kšeftu, přesto se ve své době prodával velmi slušně, přes pult šlo prý snad kolem sedmi tisíc kousků. Na naprosto alternativní album, navíc na malém československém trhu, určitě skvělé číslo. Pro Monitor to ale asi nebyl ten žádaný stimul pro další spolupráci, takže se firma s kapelou rozloučila a SEBASTIAN pokračovali po vlastní ose. Nejprve v roce 1993 pod značkou Oftis vydali EP-čko „Scarabeus“, v dalším roce pak u Panton/Bengal Records druhé album „Koně“. To přináší oproti debutu hodně odlišnou muziku – metal i hard core jsou pryč a kapela namísto toho hraje crossoverovou kytarovku s výraznými melodiemi – zkrátka písničky. Čitelnější, sevřenější, o něco „normálnější“. Ovšem opět výborné, dokonce bych řekl, že „Koně“ jsou jedna z úplně nejlepších alternativních nahrávek v dějinách české hudby a skladby jako „Já, Scarab“, „Občas“ nebo „Duet“ by dokázaly sundat téměř jakoukoli, i zahraniční konkurenci. „Koně“ jsou vážně skvělé, bohužel maximálně nedoceněné album, které by za jiných okolností, třeba na britské hudební scéně a s podporou pořádně firmy mohlo dosáhnout hodně hodně vysoko.

Další dějiny SEBASTIAN, přiznám se, moc neznám, vím jenom, že kapela nachystala několik dalších nahrávek, avšak už žádné album. Doporučit můžu profil SEBASTIAN na Bandzone, kde najdete k poslechu třeba výbornou novější a metalovější pecku „Man In The Ball“, která neuvěřitelně šlape a vysoko převyšuje současné standardy. Koncertní i nahrávací aktivity kapely asi v poslední době nejsou kdovíjak intenzivní, bylo by ale hodně dobře, kdyby letohradští přece jenom ještě vydali další album (nebo raději několik alb). Tahle kapela totiž muziku zatraceně umí!

P. S. Ještě něco: Pokud SEBASTIAN neznáte, bacha, ať si je nespletete s: 1) devadesátkovými hippíky Sebastians; 2) metalisty Sebastien; 3) rockery Sebastien; 4) popovým zpěvákem jménem Sebastian.

02.02.2018	Diskuse (12)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz