SEPULTURA - A-Lex

80%

Ani odchod druhého z bratrů Cavalerových, bubeníka Igora, kterého na tomto albovém záseku obstojně nahradil mladý Jean Dolabella, tuhle rozjetou metalovou mašinu nedokázal zastavit, ba právě naopak. Podle mne na tom brazilská SEPULTURA nebyla (minimálně tedy od změny na postu frontmana, kde v roce 1997 nahradil Derrick Green svéhlavého divouse Maxe Cavaleru) lépe než právě v období této nahrávky. „A-Lex“ platil znovu za koncepční album, které se opíralo o látky, se kterými vešel ve známost kontroverzní román „Clockwork Orange“. Příběh anarchistického floutka je zde vtěsnán do brutálního materiálu, který se nejvíc blíží stylu SEPULTURY z její slavné éry na počátku devadesátých let minulého století, ale i přes tohle podobenství deska zůstává moderním a po všech stránkách zajímavým metalovým albem, tedy daleko od laciného útoku bratří Cavalerových na chuťové buňky fanoušků „staré“ SEPULTURY s jejich konspiračním projektem.

Tendence nabírat do svého groove metalového výrazu nástroje z úplně nesourodých hudebních oblastí tak nějak patří ke každému z posledních alb této brazilské stálice, a byť ani zde nějaké ty experimenty nechybí, je s nimi zacházeno až na jednu výjimku („Ludwig Van“) s podstatně větším citem, než tomu bylo na albech z počátku Greenova působení ve skupině. SEPULTURA se tenkrát znovu zaměřila na precizní práci s kytarami a tak bylo „A-Lex“ nejvíce klasicky tvrdým metalovým albem za posledních patnáct let jejich historie. Nešlo však vůbec o dílo monotónní ani starosvětské. Andreas Kisser v každé ze skladeb doslova úřadoval, ať už jeho riffy připomínaly zlaté časy, jaké tahle kapela zažívala okolo alba „Arise“ („Forceful Behavior“), nebo vystřihl vyhrávku, kterou by mu možná záviděli i kanadští hledači vesmírných bezbřehostí z VOIVOD a to v dobách svého největšího tvůrčího rozkvětu („Metamorphosis“), tedy party opatřené kovově chladným zvukem, který jakoby k vám doléhal z hloubky futuristických výtahových šachet. 

Nebyla zde nouze ani o vysokorychlostní nátěry, které zastupoval hned třeba uragán z úvodu alba („Moloko Mesto“), nebo typické podlazené věci ve středním tempu („We´ve Lost You“), opírající se o výrazný riff a snadno zapamatovatelný nápěv. V každé ze skladeb jste se dočkali povedených momentů, nebyla nouze o sóla nebo ponuré akustické fáze („Sadistic Values“), díky čemuž se albu dostalo potřebné pestrosti. Tyhle motivy však materiálu neubraly na intenzitě, protože SEPULTURA dokázala, že by svým soundem mohla z fleku bourat početná stáda argentinských krav („The Experiment“). Navíc se Derrick Green někdy tak rozezpíval, že vámi lomcovali pocity vyvolané jako při poslechu některého z novějších alb od KILLING JOKE („Filthy Rot“).

U konce nahrávky se nacházel již zmiňovaný instrumentální song „Ludwig Van“, který se z celku absolutně vymykal, protože stál výhradně na dechových nástrojích a partech smyčcového orchestru, přehrávajících fragment z Beethovenovy symfonie. Šlo o hojně diskutovaný moment v kariéře brazilské legendy, ale výsledek vyzněl spíše kladně, ostatně jako celé album „A-Lex“, které považuji za jedno z jejich nejlepších od časů „Arise“.

26.12.2016	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz