SEPULTURA - Arise

90%

V návaznosti na velký úspěch „Beneath The Remains“ mělo vlastně „Arise“ pozici jednoho z vůbec nejočekávanějších metalových děl své doby. Kapela odjela na podzim roku 1990 do Spojených států, kde se pod dohledem renomovaného Scotta Burnse ve studiích  Morrisound v Tampě na Floridě jala nahrávání. Závěrečné práce se poté přesunuly do New Yorku a také New Jersey, kde svůj díl na mixu a výsledném masteringu odvedli také zvukoví inženýři jako Andy Wallace a Howie Weinberg. V jistém smyslu šlo o pokračování právě „Beneath The Remains“ a upevnění pozic mladé kapely z exotické země, která se dere na výsluní podstatně rychleji než všechny ostatní smečky podobného stylového zaměření. Popularita Brazilců letěla tehdy nekompromisně vzhůru a po jejich hudbě byl tehdy obrovský hlad. Pro vydavatelství Roadrunner Records se rázem SEPULTURA stala stěžejní kapelou jejich katalogu.

Jak tedy charakterizovat desku „Arise“, která vyšla v dubnu roku 1991? Asi zhruba takto. Je pravda, že nekompromisní thrashmetalovou formuli si SEPULTURA uchovala, ale rozdíly od minule byly také jasně rozpoznatelné. Nový materiál sice lehounce postrádal onu velkolepost, namakanost a také ten (jistým způsobem bezmyšlenkovitý) tlak minulé desky, ale zase je pravdou, že nové skladby působily v mnoha ohledech promyšleněji a jaksi strukturovaněji. Stačí se jen zaposlouchat do jedné ze zdejších  nosných položek, třetí skladby „Desperate Cry“, která prochází několika fázemi, od riffovaček, atmosférického kytarového kouzlení, přes divokou thrashovou smršť v rychlém tempu, až po tajemné vybrnkávačky. Dalo by se tedy říci, vše co chcete vědět o „Arise“ naleznete na „Desperate Cry“. Ovšem dva songy, které této výtečné skladbě na seznamu alba předcházely, se však staly nejznámějšími reprezentanty oné etapy.

Titulní song „Arise“ coby přímočarý nářez je myslím ideálním úvodem pro thrash/death metalové album. Skladba se striktně protikřesťanským textem bodovala ihned od svého zveřejnění na televizních hudebních kanálech. O nic hůře si nevedla ani sociálně kritická „Dead Embryonic Cells“, jenž kapelu ukazuje v o něco strukturovanější podobě, než byli fanoušci doposud u těchto Brazilců zvyklý. Songy jsou narvané vodopádem riffových partů a vše pohání energický výkon Igora Cavalery, který zde mnohokrát potvrzuje své kvality, i co se týče technické vyspělosti. Zdárně mu však sekunduje i Paolo Jr. Právě „Dead Embryonic Cells“ je myslím skladbou, která jejich skvělé rozpoložení plně definuje, co už, ona definuje skvělé rozpoložení celé kapely.

Po třech výše zmíněných stěžejních věcech shledávám nahrávku bezchybnou, bohužel laťka jde pak už jen mírně dolu. Následuje tedy ostřejší song „Murder“ s výtečnými Kisserovými sóly a vyhrávkami v druhé půli. O nic hůře na tom však není ani „Subtraction“, kterou duo Max Cavalera/ Andreas Kisser žene stále vpřed nekompromisním thrash/ death riffingem, zvláště pak Max působí během své zdejší hlasové prezentace tak, že si tento song neuvěřitelně užívá. „Subtraction“ je klasikou své doby, která byla jasným zástupcem koncertního programu. Ponuré klávesové intro a riffy ve středním tempu, zde doprovázeny abstraktními kytarovými zvuky, dodávaly na zajímavosti skladbě „Altered State“, jenž nastiňuje horoucí téma války v Perském zálivu. Jde o hodně technickou věc, která se nevyhýbá trendu jistého nabalování a riffového rozvíjení, který je už přes dva roky v kursu v thrashmetalovém žánru. Spousta lidí v té době začínala SEPULTURU vinit z napodobování SLAYER, ale je pravdou, že jisté styčné body se „Seasons In The Abyss“ jsou právě na „Arise“ opravdu k mání. Nepsaná rivalita mezi oběma kapelami tou dobou zjevně gradovala.

Jedním z vrcholů alba se stala „Under Siege (Regnum Irae)“. Šlo o nejexperimentálnější položku celé desky, ve které se střídaly jakési blouznivé surrealistické pasáže, obsahující změť abstraktních kytar a Cavalerova zastřeně mluveného hlasu, s riffující klasikou. Ze skladby, jenž dusí jak neprostupné amazonské klima, vyvěrají jako pramínky horské vody vstupy Kisserovi akustické kytary. Celkově zřejmě nejprogresivnější song na albu. To si stále udržuje skoro až koncepční ucelenost. I zjevně nejméně známá skladba „Meaningless Movements“ potvrzuje, jak je tento celek vyvážený a jak zde do sebe všechno zapadá, konkrétně jsem si při ní uvědomil, že opravdu každá položka seznamu vlastní naprosto skvělá kytarová sóla, která se celou nahrávkou prolínají. „Arise“ posléze zakončuje vysokorychlostní nářezovka „Infected Voice“, rovněž velmi oblíbená položka koncertních setů té doby. Jako bonus pak na novějších vydáních „Arise“ posloužila předělávka skladby „Orgasmatron“ od MOTÖRHEAD, kapely, které byli Brazilci již dlouho velkými fanoušky. Album slavilo obrovské úspěchy a posunulo SEPULTURU na další level popularity, vše se vyvíjelo pouze správným směrem a metalový svět ležel této kapele prakticky u nohou. Pro mne však zůstalo „Beneath The Remains“ nepřekonáno.

15.01.2015	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz