SEPULTURA - Chaos A.D.

80%

Musím říct, že „Chaos A.D.“ nakonec Brazilcům vyšlo přesně tak, jak od začátku zamýšleli a chtěli. Z alba je totiž ještě dnes patrné, že hlavním cílem bylo oslovení co nejširší fanouškovské obce v rámci metalové hudby. Promyšlená práce na nových skladbách, které působily oproti minulosti jaksi jednodušeji a zdobily je zejména krátké, snadno zapamatovatelné a úderné slogany, se zde spojila se zájmem producenta (Andy Wallace), posunout SEPULTURU na další dosud neprobádaný level, zde bych jen upřesnil - spíše někam jinam než vylepšit stávající. To hlavní, čeho se jihoamerická čtveřice chtěla vzdát, byl především thrashmetalový a většinou velmi rychlý výraz, který jim získal početné zástupy fans na sklonku osmdesátých let. Doba se zkrátka změnila a Cavalerovci, vedeni touhou být stále aktuální a jít právě s dobovou módou, právě zde přeřazují na přehlednější, houpavější, i když stále energické songy, později označované spíše jako groove metal. Je pravda, že ten přechod zde ještě nebyl tak markantní jako na dalších albech, ale o „Chaos A.D.“ lze v podstatě mluvit jako o zlomovém okamžiku, kdy padaly všechna nepsaná pravidla a zákony, jakými se SEPULTURA do té doby řídila.

Za producenta byl nakonec zvolen Andy Wallace, zvukový inženýr zodpovědný za mix již u předchozí nahrávky „Arise“ a nahrávat se tentokrát letělo do Británie, konkrétně do Walesu, protože si skupina (tou dobou a po náročných koncertních štacích) přála především soukromí. Je pravdou, že SEPULTURA svého producenta dlouho vybírala a v jednu chvíli to dokonce vypadalo, že jím bude buď šéf kontroverzních MINISTRY Al Jourgensen a nebo John Zorn. Ačkoliv to nakonec dopadlo bez překvapení, jisté industriální prvky se na albu nacházejí – kupříkladu ve skladbách jako „Biotech Is Godzilla“, „Manifest“ nebo „Clenched Fist“.

Deska „Chaos A.D.“ je typickým příkladem producentsky ošetřené nahrávky, protože stylový rozptyl mezi skladbami a dbaní na to, aby každá působila od ostatních alespoň trochu odlišně, je tou nejnápadnější vlastností. Jak album „Beneath The Remains“, tak „Arise“, totiž působily mnohem více uceleně a semknutě. Zde jakoby něco podobného nebylo vůbec v zájmu tvůrců, právě naopak, cílem bylo vytvořit desku, která bude rozpínat ze široka své nově narostlé metalové pařáty. Rovněž texty skladeb jsou velmi nápadné. Zmiňován je sice povětšinou stav tehdejšího světa, jak jinak, ale nová politická a sociální tématika působí i díky přímočarosti nových skladeb daleko varovněji.

V „Manifest“ se zmiňuje masakr, ke kterému došlo při vězeňských vzpourách v Sao Paulu, „Amen“ pro změnu upozorňuje na neslavné působení sekty Davidianů, soustředěnou okolo Davida Koreshe v americkém vnitrozemí, instrumentálka „Kaiowas“ (v rámci tvorby Brazilců revoluční krok v podobě užití celé řady akustických kytar a tribálních bubínků) je připomínkou existence brazilského indiánského kmene, který hromadnou sebevraždou protestoval proti vládě, která naopak usilovala o jejich vystěhování z kmenových území, určených pro stavbu moderní infrastruktury. Úvodní „Refuse/ Resist“ zas pro změnu popisuje téma pouličních nepokojů ve Spojených státech, na jejichž konci je fantaskní cíl v podobě zavedení nového světového řádu. Z dnešního pohledu je tak deska plná naivity, jednoduchého výkladu skutečností a mnohých anarchistických nedomyšleností, nicméně v roce 1993 zabrala na první dobrou.

SEPULTURA nikdy netajila svoje sympatie k levicové politice (ve Spojených státech se jim ale žije věru dobře, tedy myslím)  :-) a právě „Chaos A.D.“ je toho stvrzením. Protest proti nadnárodním korporacím („Slave New World“), i jejich schopnosti korumpovat („Propaganda“) a ničit prostředí okolo sebe („Biotech Is Godzilla“), je vlastně jednou z hlavních myšlenek jejich komerčně nejúspěšnějšího alba. Největším hitem tohoto manifestu se logicky stala skladba upozorňující na ještě dnes aktuální problémy na Blízkém východě - „Territory“, což byl hutný a emotivní song ve středním tempu, který opanoval jak Cavalerům soustředěný přednes, tak nekompromisní riffy. Píseň ve své době uhranula doslova celý metalový svět. Příklon k punku a již výše zmiňovanému zjednodušení struktur zde charakterizují hlavně „Biotech Is Godzilla“ nebo předělávka NEW MODEL ARMY „The Hunt“. V nových skladbách se toho prakticky odehrávalo méně, takže logicky více prostoru dostal právě hlas Maxe Cavalery, který se od této desky stává hlavní tváří dříve personálně naprosto vyrovnané kapely, čímž je zažehnut zárodek pozdějších problémů. Celá kapela však za svým šéfem maká jako dobře namazaný stroj, jen to, co tou dobou předvádějí, už není ten starý dobrý thrash. Píše se konec roku 1993 a Brazilci mají za sebou největší fanouškovskou základnu, jakou kdy měli. Věci z jejich perspektivy nemohou vypadat lépe.

16.01.2015	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz