SEPULTURA - Morbid Visions

60%

Příběh, jak jsem se v patnácti letech seznámil s hudbou brazilské SEPULTURY, možná může někomu v dnešní době připadat zajímavý, ale ve své době zřejmě nešlo o nic neobvyklého. Alespoň na něm mohu ukázat, jak je dnešní doba úplně jinde. Se jménem brazilské kapely jsem se poprvé střetl někdy na začátku roku 1990, kdy se mi do rukou dostala nahraná kazeta s alby „Schizophrenia“ (1987) a „Beneath The Remains“ (1989). Ta hudba mne fakt hodně zaujala, neb šlo o dravý nářez na pomezí thrashe a death metalu, ve kterém byla spousta energie a nápaditosti. Tou dobou už jsem asi rok poslouchal alba od velkých žánrových kapel jako SLAYER, KREATOR, SODOM a dalších, a SEPULTURA z dalekého jihoamerického kontinentu mě připadala, že má potenciál zařadit se právě mezi tyto žánrové špičky, nebo je dokonce i překonat. O kapele jsem jinak nic nevěděl, neznal jsem vízor hudebníků, měl jsem daleko do představ, kolik toho prozatím nahráli. Internet neexistoval a k časopisům ze západu jsem se zas tak často nepropracoval. A když už, to by pak musela být nejdřív nějaká SEPULTURA zrovna v čísle, které jsem zachytil. A to nebyla. Zkrátka jsem jen v roce 1990 poslouchal ta dvě alba a připadala mne stále skvělejší. Kapelu jsem si brzy zařadil mezi své největší oblíbence. Celé jaro 1990 jsem si představoval, jak asi tak vypadá brazilský metalista, takže mi hlavou šly představy tlustých plešatých černochů, co někde na place v nápravném zařízení zvedaj velký činky na bench press. Bizarní? Možná. Ale ta hudba v sobě měla opravdovou temnotu a bezútěšnost.

V létě 1990 došlo k posunu, protože jsem konečně zjistil, jak členové SEPULTURY vypadaj a světe div se, byli to normální dlouhovlasý metalový týpci spíše jihoevropského vzhledu, kterým mohlo být maximálně o šest let víc než mně. Mohly za to dvě události – zaprvé jsem sehnal časopis THRASH – Metal Attack (s Tomem Arayou na obálce), což byl tehdy nějaký thrashový speciál od Metal Hammeru, který tehdy v Německu začal na dva roky občasně vycházet, kde mimo jiné byla také SEPULTURA a kde jsem se dozvěděl, že před mými dvěma alby vydala ještě jedno EP „Bestial Devastation“ (1985) a jedno velké album „Morbid Visions“ z roku 1986. Tudíž jsem měl od července zase co shánět. Druhou událostí bylo vysílání metalového pořadu Tim Sykes Video Show, kde proběhl klip k skladbě „Inner Self“. Dotyčný díl tento song vyhrál a způsobil i v tehdejším Československu doslova SEPULTUROMÁNII. Tehdy nastala všeobecně sepulturovská horečka.

Deska „Arise“ vydaná o nějaký půlrok později tak byla, zřejmě vedle dlouze očekávaného pátého alba METALLICY, tím nejočekávanějším metalovým albem následujícího roku 1991. Mezitím běžel podzim 1990, období se spoustou naprosto skvělých a nesmrtelných novinek (SLAYER, KREATOR, MEGADETH, TESTAMENT, JUDAS PRIEST, KING DIAMOND a dalších) a já se mimo jiné stále pídil po debutovém albu SEPULTURY „Morbid Visions“. Tehdy nešlo hledat na internetu, nešlo „kliknout a mít“, člověk se musel různě pídit , ptát se různých lidí, vyloženě chodit po burzách. Takže když mne jednou jeden týpek sdělil, že u nich na učňáku je jinej týpek, kterej „Morbid Visions“ má nahrané na kazetě, dotyčnému jsme brzy volali z telefonní budky („Morbid Visions máš?“ nadrženě a zatvrzele po dosažení cíle) a domluvili si setkání. Musel jsem koupit prázdnou kazetu, jet přes celý město na sídliště Skvrňany, dát týpkovi dvacku za nahrání a v tom mrazivém listopadu 1990 třičtvrtěhodinu čekat mezi panelákama na ulici, než mě tu nahrávku nahraje (neb u frajera nebylo zvykem pozvat cizí lidi dál). A tak jsem v džísce a svetru vymrzlej stepoval v oblasti plzeňské periférie, kde se dnes nachází nákupní centrum Alice a dřív zde bylo kino Jiskra, čekajíc na vysněné album SEPULTURY. „Morbid Visions“ jsem však brzy měl a za tu výpravu to možná i stálo. I když ta deska určitě nedosahovala kvalit dvou novějších alb, které jsem již od začátku roku znal.

Co tedy říct o albu „Morbid Visions“? Nahrávka každopádně nemá kvalitativní parametry následujících alb SEPULTURY, neb se nahrávalo v malém studiu Vice Versa v Belo Horizonte na pouhých osm stop a ani ne dvacetiletí mladíci tehdy rozhodně ještě nevlastnili potřebnou hráčskou vybavenost. Výsledek je tak vyústěním spíše nadšení a entuziasmu, než bůhvíjak profesionální erudice. K docílení lepších výsledků kapele tehdy ještě scházel kytarista Andreas Kisser, který nastoupil za Jaira Guedze až koncem roku 1986. Tehdejšími tahouny SEPULTURY tak byli oba bratři Cavalerové, velcí to fanoušci temných rouhačů a evropských blackmetalových praotců HELLHAMMER/CELTIC FROST, pod jejichž vlivem se tehdy formoval vkus mladých brazilských hudebníků. I „Morbid Visions“ velmi tíhlo k satanské symbolice a rouhačství. Deska svým vyznění spadala spíše do raně deathmetalového ranku, avšak lyrická složka působila jako čistý black metal. Hlas Maxe Cavalery měl v sobě ještě stále onu zvrácenou chorobnost, na hony vzdálenou jeho pozdějšímu úsečnému frázování a hromovému křiku.

Ve verzích z osmdesátých let deska „Morbid Visions“ začínala intrem, kde se nacházela notoricky známá pasáž z díla Carla Orffa „Carmina Burana“, tento úvod byl díky nedořešenostem stran autorských práv později zapovězen. Ze skladeb zaujala nejvíce asi nejznámější věc „Troops of Doom“ svým houpavým riffem a chorobnou atmosférou inspirovaná legendami z CELTIC FROST, dále pak blasfemie „Crucifixion“, „Show Me The Wrath“ a nebo „War“. Mladickou zapálenost ostatně naznačily již úvodní svižné náklepy jako titulní „Morbid Visions“ nebo „Mayhem“, ovšem z celkového pohledu se deska nedokázala vyvarovat naivitě a brzkému procesu stárnutí. Skladbám po zvukové stránce jakoby scházela nabasovanost a pohybovala se v určitém málo výrazném zurčivém šeru rychlých kytarových riffů. Zkrátka a dobře, zvuková úroveň následující desky „Schizophrenia“ byla mnohonásobně vyšší než zde. Muzikantská úroveň mladých hudebníků, jejich nezkušenost, i poměrně nedostatečné finanční vybavení, nedovolovaly, aby výsledek v rámci debutu z roku 1986 dopadl lépe. Jasně, Igor Cavalery byl již tehdy velmi talentovaným bijcem, ale to bylo asi tak všechno. Deska je tak artiklem spíše raného období metalového extrému a celkově metalového undergroundu osmdesátých let, kam malé jihoamerické vydavatelství Cogumelo rovněž náleželo. Věci se pro SEPULTURU začaly více hýbat až s příchodem Andrease Kissera, jehož kytarové party, riffy a sóla, zde tak trochu scházely, ale zejména pak s přestupem kapely k většímu vydavateli Roadrunner Records, ke kterému došlo až v roce 1988.

18.03.2023	Diskuse (11)	Stray janpibal@crazydiamond.cz