SHINING - Animal
Když se tahle severská kapela, po mnoha letech působení
v branži na postu sice avantgardní ale i velmi úspěšné zajímavůstky, rozhodne vyvrhnout na svět
prakticky přívětivé rockové album, stojící navíc na výrazné melodice a všudypřítomných futuretroidních synthy aranžích, musí zároveň počítat s tím, že odezva na dílo může
zapůsobit jako studená sprcha. Ono totiž přijít s dokonale vybalancovaným
materiálem, který si drží chytlavost a zároveň neupadá do oblasti
prachsprostého kýče, je oříškem i pro minulostí nezatížené soubory, jdoucí si
ambiciózně směr dlouholetý mainstream tím nejpřímočařejším možným způsobem. SHINING
tak prostřednictvím novinky vstupují do oblastí, kde se hraje podstatně tvrdší soutěž, ne ve smyslu
tvrdosti zvuku, ale ve smyslu lpění na každém detailu veřejného projevu a
obchodní stránky věci.
Vůbec netuším, jak si norští SHINING letos vedou po desce
„Animal“ u jejich dlouholetých fanoušků, logicky přivyklých na hlukovou
drásavost a free-jazzové saxofonní výpady z několika předchozích desek.
Kapela totiž letos otočila kormidlem o stoosmdesát stupňů a vyzkoušela si
nahrát v podstatě hymnickou desku, první a jedinou v rámci své vlastní kariéry. Nechci tvrdit, že je
materiál průserem (to ani omylem není) a už vůbec nezastávám názor, že by SHINING měli nahrávat jen
a pouze takovéto nekomplikované rockové věci – ovlivněné hitparádovými trendy s nenásilným umělohmotným kabátkem, ale přeci jen, už
jsem v životě slyšel i lepší hitové desky. Svým způsobem „Animal“ funguje a nabídne
celou řadu líbivých songů nepostrádajících melodie, dravost a odpich, ale i
smysl po dramatický patos a koketérie s industrialem pro lidi zabývající se spíš něčím jako městský interiérový design než vyloženě tovární výrobou.
Dle mého kapela balancuje na hranici prvoplánového kýče stylem tak
akorát, aby se nezřítila ze srázu a zároveň ani ne tak, aby vyloženě zvítězila nad špinavou abstraktní minulostí, nicméně dělá vše pro to, aby se ctí přežila a mohla příště zas
složit trochu něco jiného. Myslím si, že když SHINING budou nadále pokračovat
už jenom prostřednictvím podobných alb jako je „Animal“, bude to možná začátek jejich
konce. Novinka působí vlastně v rámci diskografie docela svěže, svým
způsobem i neotřele, ale s přihlédnutím k daleko větší neprvoplánovosti
a zvukovému přesahu starších věcí, se podobný styl může začít rychle zajídat a
brzy působit vlastně otravně.
Mám dojem, že těch ambiciózních kapel, ať už se jmenovaly BRING ME THE HORIZON, MY CHEMICAL ROMANCE nebo třeba MARILYN MANSON, tu je a bylo stále dost a pro SHINING asi nebude lehké nalézt si mezi nimi své místo, a to i když jim zpoza zad budou držet palce takový mistři svého oboru jako norští krajané z A-HA, kteří se v osmdesátých letech vypracovali mezi největší akvizice kvalitního popového mainstreamu. „Animal“ je zatím jejich zdaleka nejchytlavější, nejpřímočařejší a prakticky nejvíce radio-friendly rocková deska. Už kvůli šokujícím skladbám jako „Take Me“, „Animal“, „When I´m Gone“, které vlastní strhující refrény, zde čistě a pevně zpívajícího Jorgena Munkebyho, a některé z nich krom toho snad i nejkolovrátkovější klávesové party, je materiál zajímavý. Vše je otázkou vašeho osobního vkusu. Díky tklivé a lehoulince industriální polo-baladě „When the Lights Go Out“, která se brzy vyvine v nadupaný song ve středním tempu, či rozepjatému finále v podobě Munkebyho duetu s Linneou Dale „Hole In the Sky“, jde o nahrávku, která má určitě své nemalé kouzlo, a tak je vlastně otázkou, jak hodlají SHINING pokračovat?
Tahle cesta jim může v budoucnosti buďto hodně pomoc u
velkého počtu nových fans, kteří se o nich za pár týdnů, měsíců či dokonce let teprve dozvědí, a nebo jim naopak zlomí vaz, to když si o nějakém větším nárůstu
příznivců budou moci nechat jen zdát a ti staří je za tyto záležitosti odsoudí.
Pro mne je jejich novinka solidní, zpěvná a obstojně chytlavá rocková deska s lehce
industriálním kabátkem. Všechno maj tak v rukách nejen samotní hudebníci, ale i marketingový
experti. Záleží tudíž, jak dalece tihle lidé dokáží SHINING prodat většinovému (avantgardou
nezasaženému) publiku, přeci jen, podobným způsobem hrával v historii rocku prakticky kde kdo.
| 12.11.2018 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
