Boomer Space

SICK OF IT ALL - Bangkok, Rock Pub, 12.října 2017

SICK OF IT ALL (dále pak jen SOIA) jsou mojí naprostou srdcovkou. Kapelou do nepohody, která ryzí energií spolehlivě rozmělňuje jakékoliv pochmurné myšlenky kvasící v mozkových komorách. Antidepresivum dostupné bez lékařského předpisu. Už tomu bude skoro dvacet let, co jsem tyhle newyorské sympaťáky zaregistroval poprvé. Tehdy vlastně náhodou, to když po chladném industriálním setu Švédů MESHUGGAH, zahřívali publikum pro titány SLAYER. Naposledy tomu bylo někdy před třinácti lety, potom co jsem se utrhl od postýlky své řvoucí novorozené dcery do pražského „Efka“. Letos, při vhodné konstelaci všech hvězd, jsem opravdu neváhal a vyrazil zažít tuto hardcorovou legendu znovu v akci, a to i navzdory tomu, že jsem scénář koncertu vlastně už předem znal.


Těžké mraky převalující se nad thajskou metropolí slibovaly i výživnější zážitky než jenom ty jistotné, spojené s očekávanými tlačenicemi pracující inteligence valící se na konci šichty z mrakodrapů do front na hromadnou dopravu. Do útulného klubu velikosti o něco menší než je výše zmiňovaná pražská Mekka undergroundové hudby, a který svými interiéry opravdu dělá čest svému názvu, jsem dorazil před osmou, právě když se přestavovalo a ladilo pro druhého předskokana thajské pionýry hardcore (dle místních zdrojů) LICENSE TO KILL.


Nepřehlédnutelným znamením domorodého kvarteta byla určitě basketbalová figura zpěváka s řádně somrácky střihnutým mikádem, který při trošku delším úvodním slovu představil své ovečky jako ty s tou punk-hardcorovou vlnou. Následujících asi třicet minut se neslo na hrubém, jednoduchém hoblingu, nesrozumitelném řevu (až na fuck off ... něco), sahajícímu někam k úplným počátkům fůze těchto dvou žánrů, do časů, kdy se většina současných kultovních kapel teprve učila svým nástrojům rozumět.


V tomto pojetí mě v podstatě zaujalo pouze nadšení a nasazení čtveřice, stejně tak spontánní reakce publika, které bylo poskládané, nejen z místních hardcorových fanoušků, ale i z lehce rozeznatelných cizinců, ze kterých si dobrá polovina už zašla daleko za Kristova léta. Zde bych se ještě krátce zastavil u místních příznivců, kteří na konci celé projekce vykrystalizovali ve členy jakéhosi hardcore spolku, jenž se nejspíše skládá z několika kapel jako například THE GREED, které jsem tu propásl. Takto usuzuji dle jejich potřeby velké kolektivní fotografie na schodech před vchodem do dějiště, stejně tak hojnými výpomocemi s vokály zuřícímu čahounovi a hlavně pak velmi ohleduplného chování během návalů šílenství pod pódiem při produkci všech protagonistů.


Přípravu aparatury pro vrchol večera prováděli dva chlápci, zatímco členové SOIA postupně přicházeli přes klub a dávali krátký pokec nebo fotečky s lidmi, co měli zájem a zrovna se jim nachomýtli do cesty. Po první zvukovce začal dav rychle zaplňovat poslední volná místa, tak aby se po dotazu zpěváka Lou Kollera: „Are you coming out?“ a následné rezonanci pecky „No Cure“ mohl rozpoutat hojně očekávaný mosh-pitový rej ve své nejvzorovější formě. Skokani, plavající na rukou ostatních v „centru dění“ zdatně vyplňovali prázdné místo mezi podlahou a stropem klubu a do té doby pěkně zklimatizované zdi podniku začaly s pocením společně se všemi, kteří to tu rozhodli rozhýbat.


Neutuchající energie generovaná ostře řezající kytarou Pete Kollera, masivní kanonádou bicích Armanda Majidiho a konečně hlubokými tóny drnčícími z pod strun Craiga Setariho, který své base vždy významně přitahuje kohouty, tak aby mohl dát patřičný průchod i svým vokálům v krátké drtičce „Busted“. Nad tím vším úřaduje drobný, v porovnání s ostatním kyborgy ždímajícími instrumenty, avšak o to více horoucí kazatel Lou, sypaje jeden skočný refrén vedle druhého. Ručníky mezi skladbami stírají proudy potu, jak z čel účinkujících, tak i nástrojů, ale jinak kompletní osazenstvo klubu nedává této supící mašině chvíli vydechnout.


Pokud jsem přišel, abych znovu okusil dokonalou symbiózu mezi kapelou a fanoušky, tak jsem se znovu, po několikáté, skutečně dočkal v míře vrchovaté. Do rubriky „Na to jsem fakt čuměl“ určitě patří euforická vložka jisté dlouhovlasé mladé víly, která si dokázala uzmout a políbit zpívajícího Lou Kollera, a to na obě tváře, tak aby si to potom, se zapnutou selfie kamerou na svém chytrém telefonu, namířila přímo na páru rukou vroucího kotle (co jí na to asi řekla její matka potom co jí blikl poust na fejsbuku). Loua tímto nerozhodila, i nadále nechával sdílet svůj mikrofon borcům, kteří se na to v danou chvíli cítili. Ke konci setu dokonce vyzval dobrovolníka, který by ho chtěl na jednu skladbu nahradit. Jeho jméno bylo Tank, tedy aspoň tak se na tom nakonec shodli, a na první pohled nevinný hoch se v mžiku proměnil na ultra sypačku textu, který svou hrubostí a rychlostí odkazoval až na debutní desku těchto žánrových matadorů, kteří minulý rok oslavili 30 let svojí existence.


Setlist dosti čerpal z dávné minulosti, pecky jako „Clobberin Time”, „B.S. Justice”, Injustice System jsou nestárnoucí a stále aktuální, došlo i na koncertní stálice „Good Lookin Out”, „Built To Last” a samozřejmě „Scratch The Surface”, při které Lou vždy rozhicuje a poštve proti sobě pravé a levé křídlo publika (nemá to náhodou po vzoru KISS už patentované?). Nechyběly ani tutovky novějšího data „Take The Night Off, „Die Alone, z poslední desky zazněly „DNC“ a parádní „Road Less Traveled”, velkou radost mi udělalo zařazení oblíbeného love songu „Sanctuary“. Na druhou stranu bych mohl uvést celou řadu vypalovaček, na které i přes moje očekávaní nedošlo „Goatless, „Consume, „District”, „ Relentless”. Nicméně více než stoprocentní nasazení a všudypřítomná hudební upřímnost dávají rychle zapomenout na podobné drobné nedostatky-míšoviny. Strnující show končí asi po hodině a půl, tak aby byla dodržená dlouho avizovaná desátá-policejní hodina. Kapela však neodmítá jakýkoli požadavek o podpis nebo fotku….a mě zůstávají na mysli slova Loua Kollera: „Hodně kluků po čtyřicítce začalo hrát po klubech country, protože si založili rodiny a pořídili si děti a chtěli jim být nablízku...my tohle máme taky, ale přesto jsme pořád tady“... „Guns N Roses svého času odehráli koncert a pak byli 4 dni na koksu, to se nám stát nemůže, jsme rádi, že se dobře vyspíme a stihneme letadlo, tak abychom mohli zas hrát druhý den“... v jejich případě je čekalo další fanouškovské peklo v Jakartě.




16.10.2017Diskuse (26)Subeer
jirikubis1975@gmail.com

 

Subeer21.10.2017 05:15

Já mám takovej děsnej návyk... vždy musím doposlouchat skladbu do konce..připadám si blbě, když jí přeruším (pokud to není vyložená hovadina-slátanina)... taky se snažím poslouchat celé alba na jeden zátáh...nikdy si nedělám vlastní set listy, nepřeskakuji skladby na albu...baví mě dramaturgie celé desky - celková atmosféra.
A jsem taky pošahanej zběratel.. většina CD na polici má za sebou ni nějaký příběh (např. HELMUTOVU ŠTŘÍKAČKU jsem poprvé slyšel v Třeboni v biliár klubu na čundru, za rok jsem tak jel znova a přemluvil je ať mi CD Helmut A Hilda prodají -dost poškrábaný, ale za CZK 200 mi ho dali.. doteď hraje.. poslal jsem ho poštou domů abych ho při věčným chlastání nestratil léto l.p.1997)
To sbíraní je takový balzám na duši, dělá mi to radost a zatím si to mohu dovolit....až budu stařec, tak koupím houpací křeslo a denně si budu ordinovat hudby...Vždycky říkám lidem, co se nad mojí úchylkou podivují "Jsem si vědom, že tady v policím má naskládané pěknýho converetible Forda Mustanga, ale ten by mi takovou radost nedělal"

 

Valič
20.10.2017 21:10

Sicky: V tvém případě by nákup CD ani vinylů neměl asi žádný smysl. Pokud vím, tak v současné době na trhu žádné "pivuvzdorné" hudební nosiče nejsou. :-) Tu mechaniku si každopádně zkus vyčistit. Možná by stačilo vymést z ní ty buráky, chipsy a vajgly, co v ní pravděpodobně zůstaly po těch tvých divokých mejdanech. :-)

 

Stray
20.10.2017 11:54

Napsaných recenzí na novinky 2017 mám za sebou 69. Z toho zakoupeno 23. Takže třetina. Právě jsem si to projel.

 

Stray
20.10.2017 11:36

Na morální efekt nemyslím, ten originál má pro mě hodnotu a i když novinku kolikrát poslechnu taky ve sluchátkách v telefonu, protože kde jinde bych si jí poslech desetkrát ještě před vydáním, tak si jí pak nakonec (pokud se mi líbí = má minimálně 70%) stejně určitě koupím. Letos za rok 2017 mám origo novinek nějak přes dvacet, což je trochu míň než v roce 2016 a 2015, vždy se to pohybuje tak okolo 30-35 novinek na rok, tedy 2-3 na měsíc, jsou měsíce kdy nic (prosinec-únor) a pak jsou měsíce, kdy musím koupit třeba osm věcí (červen a září).

 

Stray
20.10.2017 11:09

sicky: ty to máš stejný jako můj pan bratr, pro něj taky céda nemaj žádnou cenu a poslouchá jen mp3 z iPodu a to je muzikant. Opovrhuje sbíráním nosičů, i když v tom hraje roli úplně opačnej způsob života - frmol, ruch, rodina. Bere hudbu jako spotřební zboží. To já rád klid, houpací křeslo a poslech originálů.

 

sicky
20.10.2017 11:06

Ale jo , máte pravdu. Já už radši mlčím :) a samozřejmě uznávám, že pak je tu samozřejmě ten morální efekt, že vy si to koupíte..

 

sicky
20.10.2017 10:55

Valič: tak v tom případě bych spíš pochopil ten vinyl.To je jakože máš něco. Ty CD jsou kolikrát dnes jen digipacky, kde není ani pořádnej booklet. Naposledy jsem si koupil třeba CD na koncertě Ufommamut (Eve), a tam vevniř nebylo vůbec nic.

 

Valič
20.10.2017 10:52

Sicky: Podle toho, jak to popisuješ, je zázrak, že ti aspoň některá ta cédéčka vůbec ještě hrají. :-) Já samozřejmě taky poslouchám hudbu v empétrojkách z mobilu, přehrávače nebo notebooku a to často i v případě alb, u kterých vlastním originální CD. V dnešní době si ty fyzické nosiče kupují hlavně sběratelé, náročnější posluchači a skalní fanoušci kapel, kteří prostě chtějí mít doma "the real thing" a ne jen nějaká data uložená na flashce. :-)

 

sicky
20.10.2017 10:50

Ano, přesně tak. Já třeba taky poslouchám celá alba, ale častěji si spíš vytvořím playlisty, 3 skladby toho, 4 toho, 2 toho .. a nastavím si třeba na hodinu muziku, kde mám 7 kapel. S CD na to bych musel mít dj, kterej by mi ty Cdčka prohazoval :)

 

Stray
20.10.2017 10:43

Tuhle jsem četl v Rock and All názor Honzy Muchowa, který tvrdí, že v dnešní době si nedovede představit, že si někdo sedne a poslechne si celej nosič od začátku do konce, že to musí být jenom nějakej astronaut. On v podstatě popřel celou mou existenci. :-)