SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - Praha, Vagon, 19.února 2019

Předem se čtenářům omlouvám za to, že jsem návštěvu koncertu, o kterém budu dál referovat, pojal trochu jednostranněji. Nejedná se však o projev arogance, ale o důsledek celé řady okolností, kterými vás nemíním zatěžovat. Každopádně jsem vám chtěl zprostředkovat zejména vystoupení jedné z našich nejvýznamnějších kapel. Úmyslně jsem v předchozí větě vynechal přívlastek, který by ji charakterizoval po žánrové stránce, zbyl pouze zmíněný superlativ. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY totiž dospěli do fáze, jíž neváhám označit za vrcholnou. Copak o to, dobří, a to i koncertně, byli vždy, nicméně pražská zastávka turné na podporu posledního alba mě přesvědčila o tom, že jejich národnímu, resp. folklornímu pojetí metalu může v globálním měřítku konkurovat jen málokdo. Zdaleka přitom nejde např. o úroveň instrumentální, ale především o komplexnost veškerého jejich počínání. Ať už tedy upřete svou pozornost na kterýkoliv jeho aspekt, vždy budete konfrontováni s perfekcí, téměř s perfekcí či cílevědomou snahou o perfekci. Nohama přitom zůstávají pevně na zemi, a ani nosy se jim nezvedají.

V onen únorový den koncertovaly ve Vagonu čtyři kapely. Úvodní DELORAINE, které bych si určitě také rád poslechl, jsem bohužel nestihl; poslední, rumunskou BUCOVINU, jsem zas musel s lítostí vypustit. Pakliže jste ještě neměli s Vagonem tu čest, vězte, že se jedná o vcelku příjemný, středně velký klub s rozumnou cenovou politikou, a to ačkoliv se nachází přímo na Národní třídě; prostě žádná turistická atrakce. Když jsem do něj konečně dorazil, vládla zde spokojená a uvolněná atmosféra. Předskokani DELORAINE zřejmě odvedli dobrou práci. Účast byla navíc více než slušná. Myslím, že účinkující mohli být v tomto směru více než spokojení. Přeci jen – bylo úterý. Přímo u Radka Hajdy jsem si trochu neotesaně ověřil, že můj osobní headliner ještě nevystoupil a že „teď budou hrát teprve ti Belgičané“.

Těmi byli SAILLE, kteří podali solidní výkon. Jejich ostrý, rouhačský, přitom však stále ještě poměrně melodický black metal určitě nikoho neurazil. Naopak, přestože se oproti fantasy folkovým DELORAINE přitlačilo na pilu, a to pořádně, dočkali se nakonec i SAILLE solidní odezvy. Není divu, v čele Belgičanů stál výrazný vokalista, jehož přesvědčivý projev srážely pouze pasáže, v nichž se pokoušel o melodičtější zpěv. Naštěstí jich bylo jako šafránu. Dobře zněl i nápaditý doprovod, zajištěný efektní souhrou dvou kytar, jejichž zapálená obsluha svým nadšením do jisté míry negovala mizantropii sálající z jedovatého vokálu. Set tím ovšem rozhodně neutrpěl. Pozitivní entuziasmus obou kytaristů nakonec korespondoval s faktem, že většina účinkujících toho dne cílila především na to lepší v nás. Zaujal mě i výkon bubeníka, jenž blackové know-how ovládal do puntíku. SAILLE jsou prostě ostřílení borci, kteří dokázali důstojně podat stylový standard. Podobnou hudbu si poslechnu vždy rád. 

Po krátké přestávce, věnované přípravě nástrojů a ustálení zvuku, nastoupili SSOGE. Již přípravu aparátu provázely vtip, přirozenost a skromnost. Nic z toho se po jejich famózním nástupu, obstaraném „Gigulou“, ani později nevytratilo. Celý ansámbl šlapal jako hodinky, deklarovaná (tour)únava se dala vyčíst snad jen z tváří, nikoli z výkonu. Početné, aktivní a znalé publikum navíc kapelu průběžně dobíjelo. Zazněly převážně skladby z alba „Návaz“ a následně z novinky. Kapela se víceméně držela avizovaného setlistu. „Smutnice“ na každý pád dominovala. Každý příběh z tohoto alba měl v živém provedení takovou sílu, že jsem byl nucen rehabilitovat i medového „Synečka“. Možná však určitou roli sehrálo i zlepšení zvuku, který byl zpočátku pouze obstojný, nicméně po první třetině vystoupení už neměl daleko k dokonalosti, což prospělo i rytmické sekci, protože postupně si nešlo nevšimnout její přesnosti, hravosti i razance. Radek měl při volbě nových spoluhráčů šťastnou ruku. To platí i o houslistce Gabriele Povraznikové, na kterou zvukař rozhodně nezapomínal, díky čemuž vynikla její procítěná hra. Houslové sólo ve skladbě „Dva stíny mám“, myslím, hovořilo za vše.

23.02.2019	Diskuse (5)	Pekárek hackl@volny.cz