SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - V pomalém proudu intuitivní tvorby

Moravsko-slezská stálice SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY letos dotáhla do zdárného konce svou další nahrávku, což je na tuzemské metalové scéně určitě událost hodná zaznamenání. Nové album „Smutnice“ , jehož vznik doprovázelo znovu několik originálních podnětů, má všechny předpoklady zařadit se k dalším pozoruhodným a časem již prověřeným kusům jejich diskografie. O novince, pohledu muzikantů na ni a zejména na její přípravy, si tedy můžete přečíst v tomto aktuálním povídání.

Album „Smutnice“ vychází po sedmi letech od „Návazu“, proč tak dlouhá pauza?

Hanka: Vypadá to jako pauza a ještě k tomu hodně dlouhá pauza, ale my jsme opravdu nelenili a rozhodně jsme s kapelou volno neměli. Za těch sedm let se stala spousta věcí. Narodily se nám dvě děti (v kapele celkově čtyři), řešili jsme spoustu zdravotních, rodinných, pracovních a osobních problémů, měnily se nám sestavy, nové členy jsme učili hrát staré písně, teprve pak nové písně, pak obnovení členové odešli a zase jsme hledali nové členy… V podstatě kdybychom měli čas strávený nad skládáním desky „Smutnice“ nějakým způsobem spočítat, dostali bychom se maximálně na dva roky života. A to ještě po práci a po večerech, kdy děti spí. Hudba je nám koníčkem, nikoho z nás neživí, takže se jí bohužel nemůžeme věnovat osm a více hodin denně.

Návaz vyšel u renomované firmy Season of Mist, měla tahle skutečnost nějakým způsobem vliv na jeho výslednou podobu?

Hrnec: Když vznikaly písničky pro album „Návaz“, vůbec jsme netušili, že smlouvu se Season of Mist podepíšeme. Tudíž renomé firmy na výslednou podobu alba nemělo vliv. Ve studiu jsme sice řešili, jestli nenazpívat skladby v češtině i angličtině, ale nakonec jsme se dohodli, že čeština bude fajn.

Jediná podmínka, kterou jsme museli dodržet, se týkala počtu barev na bookletu. Což nám ale dalo taky dost zabrat. :-)

Ptám se proto – a napsal jsem to i v recenzi – že „Smutnice“ mi přijde v mnoha ohledech svobodnější, odvážnější, jako kdybyste se tentokrát nemuseli ohlížet na nic a na nikoho. Chybí na něm třeba i nějaký ten jednoznačný „hit“, jakým byla na albu „Návaz“ píseň „Slava“.

Hrnec: Na každého může „Smutnice“ působit jinak. Jeden říká, že titulka - „Ten, který ukoval slunce“ - je vlastně druhá „Slava“ a „Ptakoprav“ se podobá „Skryj hlavu do dlaní“. Yossi jako hit označil skladbu s názvem „Synečku“, kterou nazval „radio pop song“. Kostry skladeb vznikaly v různých obdobích s různými lidmi v kapele, tudíž možná proto působí pestrobarevněji.

Hanka: Yossi nám řekl: „Dotáhněte desku do maxima. Chci slyšet hotové písničky.“ A tak jsme dřeli. Zpočátku nám ještě autorsky u prvních dvou písniček pomohl bývalý člen Mirek Petřek (ještě před domluvou s Yossim), pak jsme už při personálních problémech skládali s Radkem doma sami dva. Nikoho jsme neoslovili, aby nám pomohl s aranžemi nebo sóly, jako tomu bylo u desky „Návaz“ (producent Tomáš Kočko), Yossi dostal hotový materiál a už jen šperkoval a dobarvoval. Tedy ne JEN. On je veliký muzikant a člověk, od kterého jsme se zase něco nového naučili.

Co se týče hitovosti desky, pokud považuješ za hit desky „Návaz“ „Slavu“, určitě Tě uspokojí, jak naznačil Hrnec, „Ten, který ukoval slunce“. Já osobně mám nejraději „Synečku“. A kritiky také hodně vytahují „Za nevěstou“. Takže uvidíme.:-)

Na „Smutnici“ jste pracovali s Yossim Sassim, bývalým členem ORPHANED LAND. Jak jste se k němu dostali? Nebo on k vám?

Hrnec: Když nám Tomáš Kočko řekl, že další album už produkovat nemůže, protože už by tomu neměl co dát, přemýšleli jsme, koho oslovit. Názory se v kapele různily, ale kapelník má právo veta. A tak, když na Brutal Assaultu potkal Yossiho, oslovil ho, dal mu desku „Návaz“ a zeptal se ho, jestli by nám nechtěl produkovat nové album. Nikdo nečekal, že se ozve. Snad ani Yossi. Ovšem za dva týdny nám psal, že se mu to líbí a nabídku přijal.

Hanka: Mám dojem, že Tomášovi se hlavně ulevilo, když jsme mu řekli, že desku bude produkovat někdo jiný. Těžko se říká NE kamarádům. Má své muzikantské práce dost. A to nemluvím o veliké rodině.:-)))

Z alba mám dojem, že naprosto perfektně pochopil specifika vašeho hudebního projevu, že ten váš moravský folklór prostě cítí. Nastaly někdy okamžiky, kdy se spolupráce přece jen trochu zadrhla?

Hrnec: Naše spolupráce rozhodně nebyla taková ta standardní, kdy kapela pošle nápěv a producent dodělá zbytek. Yossi po nás chtěl všechny skladby dotažené do maxima. A tak nám zpět posílal jen drobné úpravy, střihy, ve studiu jsme improvizovali s vícehlasy atd. Jediný zádrhel vznikl, když vymyslel kytarové sólo a Radek mu řekl: „Ok, tak tuhle skladbu budeme hrát nejdříve za rok.“

Hanka: Myslím si, že citlivě a s respektem přistupoval nejen k nám jako lidem, ale i k hudbě samotné. Mysleli jsme, že celé album překope, ale ono ne. Naopak, spíše ubíral nebo občas něco přidal a hlavně myslel na to, jak má zvukově celé album fungovat. Jestli je písnička o zpěvu, ať je vepředu, jestli je to tvrdší song o kytarách a murmuru, šup s nimi hlasitostně dopředu. Bylo nám s Yossim dobře, užili jsme si spoustu srandy a těšíme se na příště.

Nemůžu se na to nezeptat – už nějaký čas před vydáním desky jste uvedli první novou písničku, úvodní „Ten, který ukoval slunce“. Pořád mi to přijde jako naprosto úžasný název, skromně jsem si tehdy přál, aby se tak jmenovala celá deska :). Jakým způsobem přistupujete k psaní textů? Promiňte možná pitomý dotaz, ale listujete třeba starými sbírkami poezie, bájemi, legendami a z nich vám pak vytane textový koncept?

Hanka: Je pravdou, že se snažím hodně číst. Ale deska „Smutnice“ je výsledkem všeho, co člověk v životě prožívá. Nějak se to ve mně sbírá a zrcadlí a pak vytrysknou texty. A píšu a píšu. Bála jsem se, abych textově nenapsala druhý „Návaz“, ale jsem přesvědčená, že k tomu nedošlo. Podařilo se mi do textů dostat spoustu pocitů a myšlenek, které mi běžely hlavou a zároveň je schovat do obrazných vyjádření.

„Ten, který ukoval slunce“ – je nebeský kovář – otec, který v kovárně ukove svého syna – Slunce. A Slunce putuje oblohou jeden jediný den, pozoruje svět a vypráví příběhy celé desky. Na konci dne musí Slunce umřít a tak jako zralý muž odchází společně s Moranou do Návu.

Skláním se před písničkou „Za nevěstou“, to je nejsilnější kus desky. Odrovnal mě už úvod, který mi silně evokuje atmosféru Želar a živelný zpěv Ivy Bittové. Máte rádi její tvorbu?

Hrnec: Rád si Ivu Bittovou i Idu Kelarovou poslechnu. Hudební záběr mám docela široký, takže v autě, kde muziku poslouchám nejčastěji, mám všechno od jazzových standardů, přes alternativu, pop music až po death metal.

Hanka: Já mám Ivu Bittovou moc ráda. Nedávno jsem byla na koncertě, kde zpívala i s Načevou a Lenkou Dusilovou. Je fakt, že ona už je hodně napojená na Marťany, takže už mě to nové, co tvoří, úplně neoslovuje, ale cítím z ní hloubku, ženskost a duchovní sílu. Vyzařuje z ní něco, co mi velmi imponuje. Miluju její album Mater, kde spolupracovala s Godárem. A samozřejmě všechny písničky s Václavkem. Je božská:) A krásná:) Takže jsem ráda, že Ti Za nevěstou evokuje moje oblíbené Želary a Ivu. :-)

Další počin, na který jsem si vzpomněl, byl film Hastrman a jeho ústřední téma střet pohanské a křesťanské kultury. Jak to máte vy se světonázorem? Respektive se vztahem k náboženství?

Hrnec: Každý v kapele v něco věří. Já osobně věřím třeba v život po životě. Co se náboženství týká, tak já jsem ateista. Asi všichni víme, že kvůli náboženství v různých podobách zahynuly miliony lidí a bohužel životy stále bere. Tohle ale nikdo z nás nezmění.

Pokud ale někdo věřící je, nemám s tím problém, pokud teda neplete hlavu dětem, které z toho ještě nemají rozum. V dnešní době je mi ale smutno z toho, že se čím dál víc tlačí zpět xenofobie v různých podobách. Tohoto se fakt trošku bojím a nezávidím lidem, kteří u nás žijí a nejsou „bílí“. Ale to už jsem zabrousil jinam…

Hanka: Dospěli jsme do věku, kdy už asi nějaký názor máme. Já osobně, čím jsem starší, tím více cítím jakési duchovní napojení a zažívám velmi mystické a silné okamžiky, i když by někomu mohly připadat vlastně úplně obyčejné. Silně prožívám a věřím. Nevím, jestli je to Bůh nebo jsoucno, věřím v život, v sílu člověka, v přírodu a sílu okamžiku. Nemohu se nechat svázat žádnou vírou nebo dogmaty. Má víra je moje vnitřní meditace. A není potřeba o ní více mluvit.

Cesta, kterou jste dosud ušli, je obdivuhodná. Od syrových doomových začátků, až k nynější tváři, pro níž zjevně neplatí žádná žánrová dogmata. Je tohle definitivní vysněný tvar SSOGE, nebo chcete jít ještě dalšími pěšinami a zákoutími?

Hrnec: My nemáme vysněný tvar. Hudbu tvoříme tak, jak ji cítíme, takže se může stát, že další deska bude úplně jiná. A nebo taky stejná. To my fakt nevíme. Každopádně máme opět nové členy, kteří přinesli svěží vítr, a tak je více než pravděpodobné, že nás čeká spousta dobrodružství.

Hanka: Na to je opravdu těžké odpovědět. Další deska bude taková, jací budeme my. Neohlížíme se na žánry nebo sledovanost. Děláme to, co nám jde od srdce.

Definitivně jste přešli ke zpěvu v mateřštině, na EP „Osamělí“ ještě okořeněné polštinou. Dovedete si představit, že byste ještě někdy v budoucnu udělali písničku nebo celé album v angličtině?

Hanka: Myslím si, že ne. To bychom nejspíše museli změnit hudební styl. :)

Jaké je ústřední poslání a téma „Smutnice“? Co vlastně přesně tenhle výraz znamená?

Hanka: Smutnice je muška. Ale mně šlo hlavně o zvukomalebnost tohoto slova. Smutnice naprosto ztělesňuje atmosféru celé desky. Smutná atmosféra s nádechem naděje. Takový ten příjemný smutek. A zároveň název Smutnice evokuje tajemnou bytost. Bytost, kterou nikdy nespatříš na první pohled, ale spatříš ji ve vlastním stínu nebo ve vlnách rybníka či ve větvích stromů. Možná ji nevidíš, ale věř mi. Je tam. :-)

Skalní fanoušci si můžou novou desku opatřit v podobě luxusního boxu, což je vážně bomba. Kdo všechno se podílel na artefaktech, které jsou v krabici k nalezení? Korbelíky, tácky a podobně?

Hrnec: Přemýšleli jsme, jestli limitku dělat, nebo ne. Každý přišel s nějaký nápadem, ale dovolím si říct, že tohle napadlo mě. :-) Našel jsem malou firmu, která pracuje se dřevem a zároveň i gravíruje. Radek potom poladil se Strigou, která má na svědomí grafiku celého alba, i grafiku na limitku, a dílko je na světě. Teď se akorát tluču do hlavy, protože tuhle mega limitku balit nám dá dost zabrat.

Hanka: A to nemluvím o České poště. Snad to nějak zvládnou. Hlavně ten první nápor dřevěných bedýnek bude pro ně zdrcující. A snad dorazí k našim věrným fanouškům v pořádku.

Hudba SSOGE v posluchačských myslích vykresluje všemožné obrazy a přenáší ho do jiných světů... Co naplňuje vaše duše? Jaká umělecká díla jsou vám inspirací?

Hanka: Je to taková všehochuť. Naše životy, všední dny, naše rodiny, přátelé, přírodní obrazy, literatura, filmy, knihy, prostě život. Ten je silný sám o sobě.

Výsledná forma rozhovoru, editace a úvodník: Stray

Otázky: wuxia

05.06.2018	Diskuse (1)	Redakce