SILVER TALON - Decadence And Decay

80%

Ach jo, už jsem si v hlavě pomalu sumíroval, jak se pěkně rozepíšu na téma nespravedlnost světa a tvrdohlavá zarputilost kapel hrajících US power metal, ale recenze PHARAOH je nějaký ten den online a koukám, že bych dopadl jako Jára Cimrman na patentovém úřadě. „Pekárek, teď tady byl.“ No nevadí, SILVER TALON jsou totiž další grupou rozbíhající se proti zdi a třeba právě jim se povede dostat se skrz. Našlápnuto mají, v undergroundu se o nich pomalu šeptá, jejich jméno si nachází cesty do povědomí a já jim budu sakra držet palce. Deska „Decadence and Decay“ je totiž výborná. Už předchozí EP „Becoming a Demon“ z roku 2018 se pěkně odpíchlo a mimochodem, na novince je stejně tolik tracků jako na něm. Ne že by debutní deska byla tak krátká, má vlastně ideální stopáž přes 46 minut, ale už zmíněné EPko bylo řádně nafouklé.

Všude se jako první dočtete a doslechnete, že se vlastně jedná o pokračovatele stylu NEVERMORE a SANCTUARY. Myslím si ale, že jde o zbytečné zjednodušení. Tedy, ne že by asi někomu vadilo být přirovnán k těmto dnes už vlastně legendám, ale rozsah a působení materiálu je, řekl bych, rozmáchlejší do více nálad. Brutální nihilismus a zmar NEVERMORE byl nenapodobitelný. Tady sice najdeme nálady blížící se stejnému sdělení, ale přesto mám pocit, že je v nich výrazně víc naděje. Určitě se nenachází na povrchu, ale prosakuje především v harmoniích a výrazu výborného Howellova zpěvu. Je správně ostrý, má koule, střední polohy jsou krásně syté a falzetové ječáky, které občas přelešťují vokály, jsou sakra blízko těm Ripperovým. V podstatě ideální hlas do daného stylu.

Jednu z odlišností „Decadence and Decay“ představuje fakt, že borci jedou celkem ve třech kytarách. Kapela oproti EP prodělala pár změn, mino jiné vtáhla do hry právě třetí kytaru. A kytar si opravdu všimnete, pánové hrají skvěle, s citem pro detail a evidentní láskou k nástroji i danému stylu. Celkové vyznění je samozřejmě dostatečně tvrdé, ale při pozorném poslechu najdete moře vychytávek, ozdob a vyhrávek. Dohromady tvoří jednu z hlavních tváří kapely. Sólová hra má nápad a jiskru. Hmatník se nedrhne odshora dolů jen proto, že je to cool, protože tohle není žádná samoúčelná exhibice, tohle je US power metal! A sakra, jsme zase na začátku. A když se ve skladbě „Resistance 2029“ přidá jako host i Andy LaRocque, hlásím vymalováno. Tvrdý nátlak se najednou rozletí do strany a přijde krása. Ona je tam pořád, ale najednou roztáhne křídla, kytara si pro sebe vezme celý prostor a ze stínů vykoukne duch KING DIAMOND. Tedy pokud vám Králova morbidní romantika přijde krásná.

Nechci moc srovnávat, ale když už bych měl, tak možná častěji než NEVERMORE mi časem naskakují VICIOUS RUMORS se závojem od CRIMSON GLORY. Vlastně s každým poslechem se mi album zdá trochu jiné. Někdy vnímám víc pomalejší pasáže, jindy zase zaútočí tvrdost a temnota. Jednou mi skladby přijdou brutální a rychlé, jindy až romantické. „Vole, asi už stárnu!“ SILVER TALON každopádně ctí US power metal se všemi jeho klady i zápory. Kapely, které mají našlápnuto k masovějšímu záběru, pochopily, že je třeba ubrat „virtuozity“ a přidat na jasnější stavbě a melodii. Doba prvních desek METAL CHURCH, QUEENSRŸCHE, VICIOUS RUMORS a dalších je prostě pryč. My, co jí milujeme, jsme tak vděčni za každou desku podobnou „Decadence and Decay“; avšak většinový posluchač už je příliš pohodlný a nechce se v materiálu probírat, hledat a nechat se unášet. Chce útok na první signální, obzvlášť, když mu marketingový a novinářský hype nasype do hlavy, co je skvělé a co ne. Škoda.

SILVER TALON to zkrátka myslí vážně, mají moc dobrý materiál a jsou skvělí muzikanti. Jejich plnohodnotný debut výborně zní, je kompaktní, dostatečně hutný i harmonický zároveň. Tak nakonec, proč by jim nemělo vše klapnout. Jo, ta image ve videoklipech působí možná trochu moc retro, takovým EVIL INVADERS sedí podobný přístup víc, ale co, i s tím by se dalo lehce něco udělat. Pro mě zatím překvapení roku.

16.08.2021	Diskuse (6)	Majk mzemi77@centrum.cz