SIX DEGREES OF SEPARATION - Uvnitř tvůrčí metamorfózy (rozhovor)

Vzhledem k tomu, že již v polovině loňského roku realizovali moravští SIX DEGREES OF SEPARATION další ze svých ambiciózních nahrávek, oslovil jsem je kvůli aktuálnímu rozhovoru. Z mého pohledu album „Simple“ reprezentuje určitou proměnu, možná i začátek další kapitoly, takže téma okolností vzniku nahrávky a současnosti v táboře kapely se stala středobodem rozhovoru. Odpovídali dva členové - zpěvák a baskytarista Doctor a bubeník Pickard.

Svou hudbu dost často označujete visačkou progresivní metal, z nahrávek je však mimo jiné poznat, že vám opravdu nejde o nějakou samoúčelnou zašmodrchanost, jak těžké je nalézt onu vyváženost mezi bezproblémovou poslouchatelností a náročnějším uměleckým sdělením?

Doctor: Hned na začátku si dovolím rozporovat tvrzení, že bychom někde označovali naši tvorbu jako progresivní. Respektive si nevybavuju, že by tohle někdy někdo z nás vypustil z pusy (no dobře, dobře, tak mě to takto podal asi spíš nějakej váš posluchač,pozn.autora). Pod touhle škatulkou si představuju spíše kapely, které v rámci svých mnohaminutových skladeb pálí od pasu sólo za sólem, exhibici za exhibicí, a to opravdu není náš případ. Ano, nechceme dělat skladby podle osvědčených mustrů, ano, nechceme, aby byly prvoplánově podbízivé, naopak se snažíme o jakousi rafinovanost a snahu, aby musely být naše skladby posluchačem objevovány, odkrývány. Právě ta vyváženost, o které hovoříš, je podle mě absolutně klíčová a její nalezení a dosažení je ohromně nelehká disciplína.

Pickard: Visačky nechme stranou, ve skutečnosti je recept na vyvážení velmi jednoduchý a prozaický. Někomu, většinou Dr., se přihodí idea. Mnohovrstevná, ambiciózní a energická. Tu potom vezme na zkušebnu, kde se nám ji pokusí představit, a tam zjistí, že to nezahraje. Takže dojde k zjednodušení ve fázi sdílení s ostatními členy – škrtej ambiciózní. Posléze je potřeba dát dohromady linky jednotlivých nástrojů, a záhy je jasno, že bez drobných ústupků to nepůjde – škrtej mnohovrstevná. Přijde na řadu i nutnost vše předestřít bubeníkovi – bez dalšího vysvětlování škrtej energická. Takže by se dalo říci, že balanční proces se sám řídí myšlenkami Darwinismu a principem negativní entropie. Vše závisí na schopnosti tvůrčího člena svou ideu sdělit ostatním, a tento proces je velmi náročný a je uměním sám o sobě (mrk mrk).

Zvláště pak z nového alba je poznat, jako by se kapela toužila oprostit od oné nadstavby, v podobě nadměrné instrumentace, a většinu úsilí vrhla do snahy po dosažení co nejlépe poslouchatelných písní, které by však nepopíraly minulost. S jakým uměleckým záměrem vlastně poslední řadovka „Simple“ vznikala?

Doctor: ... a budu se zavile dál bránit tvrzení, že bychom kdy nějak nadměrně instrumentovali! To jsem fakt nikdy nedělal a nikdy dělat nebudu !:-) Spíše bych byl ochoten mluvit o občas složitějších strukturách skladeb či nestřídmém zacházení s hudebními nápady. A právě těmhle dvěma faktorům jsme se při skládání poslední desky snažili vyhýbat. Záměr byl eliminovat překombinovanost, ale udržet tu zmiňovanou rafinovanost. Nedá se ovšem mluvit o tom, že bychom kdykoliv desku skládali s nějakých jasným a předem daným záměrem (a teď mluvím o hudební složce alba). Spíše je to o postupném a plynulém zpracovávání nápadů, které se nashromáždily od nahrávání desky předchozí. Konečné vyznění desky je tak většinou dílem náhody a aktuálního rozpoložení každého z nás.

Pickard: Záměrem bylo získat dost materiálu k opodstatnění pobytu v Šopě. Nevím, na kolik je to umělecké, ale minulost to nepopírá.

Můžete ještě trochu rozvést onu náplň poslední desky, protože je zjevné, že značnou roli u nejnovějších skladeb zastala rovněž ona pošmourná atmosféra, která tak trochu přibližovala hudbu SIX DEGREES OF SEPARATION ponurým gothic-metalovým kapelám z devadesátek, co si o tomhle tvrzení myslíte?

Doctor: Myslím si o tom to, že svoje kořeny člověk jen tak nepopře, a že právě doomovky z oněch devadesátých let byly tím, co utvářelo moje hudební cítění na mnoho dalších let. PARADISE LOST, MOONSPELL, TYPE O NEGATIVE, THE GATHERING, to všechno byly v té době mé modly a to se asi nějak projevit musí.

Pickard: Upřímně řečeno to bylo pro mě (a nejspíš ne jenom pro mě) překvapení. Během zkušebnového zevlování jsem měl pocit, že to zní až příliš vesele a skoro popově, a po prvních postprodukčních posleších mě zase zarazila agresivita, která se tam nějak odněkud vyloupla. S odstupem souhlasím, že je to spíš zadoomané, ale to jsem tam v průběhu vůbec necítil, a ani jsem to nějak nespojoval s přiznanou nebo podvědomou inspirací klasiky chmurného žánru. Možná ta deska prostě potřebuje čas a opakování, aby si „sedla“, jako Rogue One.

Jednoznačným majákem se stala skladba „Fury“, dost možná nejrychlejší, nejenergičtější, ale rovněž i nejmelodičtější jízda z nového alba. Můžeš popsat vznik téhle skladby? Osobně mám za to, že půjde o koncertní tutovku…

Doctor: Ta skladba prošla složitou metamorfózou. Když jsme ji poprvé zkoušeli dávat kousek po kousku do kupy, tak byla celá o dost pomalejší, i její vlastní struktura se poměrně hodně lišila, refrén byl úplně jiný a po několika zkouškách jsme se dostali do bodu, kdy jsme s ní nemohli hnout. A stala se naprosto nepravděpodobná věc! Přišel zásah zhůry, protože Pickardovi se v noci zdál hudební sen a právě na jeho popud jsme celou věc o dost zrychlili, změnili refrén a překopali aranži skladby tak, jak je teď ke slyšení na albu.

Pickard: To bylo tak - jednou v pátek jsem povečeřel camembert, který byl tak zralý, že už by možná prošel Turingovým testem...

Ještě bych se na chvíli pozastavil u tvorby a vzniku posledního alba. Existuje u vás něco jako předběžná představa o zvuku a podobě nového materiálu, nebo se „Simple“ vyvinulo daným směrem až v průběhu nahrávání? Kde vůbec album vznikalo, jak dlouho a jak dalece naplnilo vaše umělecké touhy a předpoklady?

Doctor: Chtěli jsme, aby zvuk byl špinavý. To byla asi naše jediná představa, se kterou jsme do studia šli. Zbytek, tj. celkové vyznění jednotlivých nástrojů a desky samotné, je už dílem zlatých rukou a sluchovodů Standy Valáška.

Pickard: Já mám za to, že velká část zvuku je daná tím kdo, jak a na co hraje. Dalo by se říci, že pokud se sami nějak podstatně nezměníme, zásadně nezměníme nástroje, a hráčské schopnosti, tak budeme znít pořád tak, jak zníme, a to možná není úplně špatná věc. Staňa má nicméně pak tu nevděčnou úlohu udělat to tak, aby to znělo jako kapela, která aspoň občas hraje spolu a tu samou skladbu. A on to umí tak, že to ještě navíc zní dobře!

Existuje něco jako podnětná příhoda z natáčení, něco, s čím už navždy budete mít spojený vznik právě posledního díla?

Doctor: Celé nahrávání proběhlo nad očekávání hladce. Z původně zamluvených 3 týdnů ve studiu u Standy Valáška jsme nakonec využili jen dva, takže samotné nahrávání alba budu mít spojené hlavně s neskutečnou pohodou. Kam se hrabou 2 týdny u moře! A nikdy nebude zapomenuta ani skvělá dotočná u Standy na chatě!

Pickard: Ano, hlavně něžnější část zúčastněných by ráda na dotočnou vzpomněla.

Co můžou fanoušci očekávat od SIX DEGREES OF SEPARATION v nejbližší době? Jsou v plánu nějaké koncerty pro nadcházející rok? Pokud ano, můžete prozradit kdy a kde?

Doctor: Aktuálně sestavujeme nový koncertní setlist obohacený i o vály, které jsme již léta nehráli (a které už bychom snad ani neměli umět) tak, abychom nejpozději v květnu byli připraveni vyrazit na koncertní štace spolu s TORTHARRY a INNER SPHERE. V této sestavě bychom rádi projeli naši republiku napříč i s malou zastávkou na Slovensku. Sledujte náš FB a webovky, podrobnosti budeme postupně zveřejňovat!

10.01.2017	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz