SIX-STRING SAMURAI - Metal versus rock´n ´roll s katanou v ruce

Mysleli jste si, že Elvis Presley v 70.letech tak moc zobal prášky, až ho stihl srdeční infarkt? Víte houby! Bylo to úplně jinak a já vám povím jak. Říkal mi to Lance Mungia, filmový tvůrce, který se z ničeho nic vynořil a pak zase stejně rychle zapadl. Ale zanechal po sobě pravdivou výpověď o Elvisovi….vlastně spíše o jiném apoštolovi rock´n´rollové hudby, jménem Buddy Holly a o tom, jak to vlastně celé bylo v té Émerice 20.století. Chcete to slyšet? Tak poslouchejte. Věřte, nebo ne, ale s čím nás tady v Evropě krmí celá desetiletí, je jeden velký podvod! Ve skutečnosti Spojené státy Americké v roce 1957 napadl Sovětský Svaz, hodil na něj pár (no, spíš hodně) atomovek, celá Amerika se změnila v pustinu a většina funkčního, co zbylo, bylo překonáno předvojem Rudé armády. Pouze Las Vegas, přejmenovaná na Lost Vegas, se držela jako poslední bašta pravdy, spravedlnosti a správné americké cesty …. Nebo tak nějak. Králem v Lost Vegas byl prohlášen Elvis Presley a vládl dlouho a spravedlivě ….. Tak dobře, stačilo. Asi si říkáte, chlapče, vysaď ty prášky, máš už dost. Tak já vám to objasním. Tohle je totiž alternativní realita z pera Lance Mungia v jeho filmu Six-String Samurai. Malá kultovka, kterou moc lidí u nás nezná, ale mezi filmovými fajnšmekry B-filmů je to vzývaný poklad. Pojďme si ho přiblížit.

Tak chabou kostřičku děje máme za sebou, pojďme si říct, o co tu k čertu vlastně jde. Elvis totiž není nesmrtelný, jak by si jeho fandové jistě přáli a tak po jeho smrti vyhlásí celonárodní rozhlas, aby se všichni rockeři v zemi sešli v Lost Vegas a uplatnili svůj nárok na uvolněný trůn. A tak všichni významní rockeři cestují nebezpečnou krajinou a mezi nimi i náš hlavní hrdina – Buddy Holly, se svou kytarou a smrtící katanou. Jenže má to háček. O trůn má zájem také Smrt samotná a ta má v úmyslu vymanit se tradic rock´n´rollu, kterou ztělesňoval Elvis a vládnout Americe v souladu se zásadami heavy metalu. Takže tu máme krásný souboj heavy metal vs. stařičký rockec. Smrt po své cestě likviduje všechny cestující oponenty a na konci čeká epický souboj se samotným Buddym. Náš hlavní hrdina Buddy nejen, že bojuje o svůj život v pustině, ale tak o svůj styl života, protože klasický rock´n´roll miluje nade vše.

Heleďte, možná si budete klepat na čelo, ale mě se tahle synopse děje zatraceně zamlouvá a považuju jí za výborný nápad. Viděl jsem tisíce filmů, ale nápad postavit proti sobě v souboji na život a na smrt tradici rock´n´rollu a heavy metalu, s tím jsem se ještě nikdy nesetkal. A když se to podpoří bizarní podívanou, kterou je ten film přeplněn, o zaručenou zábavu je postaráno.

Tak především - tvůrci naházeli do jednoho kotle, co jim zrovna problesklo hlavou. Vznikl tak žánrový guláš – rock´n´rollová mytologie se tu mísí s japonskými samurajskými filmy, parodií na Mad Max sérii, a post-apokalyptický žánr obecně a celé je to záměrným pokusem být špatný sci-fi film, ale přitom velmi vtipný. Když se to celé smíchá dohromady, překvapivě to funguje a nedrhne ani v jedné minutě.

Výhrou je určitě hlavní představitel Jeffrey Falcon. O něm jste určitě nikdy nic neslyšeli a nedivím se vám. Hrál pouze v několika málo hong-kongských filmech, bezvýznamné záporáky, kteří se mihnou jen na pár minut a Six-String Samurai je vlastně jediný jeho film, který natočil a dokončil mimo asijskou půdu. A to, prosím, i v roli spoluautora scénáře a producenta celého filmu. Je tu podobou stylizován jako skutečný Buddy Holly, což byl průkopník rock´n´rollu a ve filmu, nejenom, že ovládá hru na kytaru, ale i bojové umění a především boj se smrtící katanou, kterou nosí pořád u sebe. Přiznejme si, Falconovo herectví má velké limity a v normálních mainstraemových filmech by určitě ve větší roli neobstál, ale Six-String Samurai není normální film a sem se jeho zvláštní herecký projev skvěle hodí. Navíc tady prokazuje skutečně skvělou fyzickou zdatnost, v bojových scénách se pohybuje úžasně elasticky a lehce jako pírko a přitom vůbec nevadí, že za celý film neuvidíte ani kapku krve, i když se tu katanou seká ostošest.

Buddyho společníkem je malý kluk, kterého Buddy na začátku filmu zachrání před spáry mutantů a on se k němu přidává a stává se, přiznejme si, takovou otravnou zátěží a jedinou slabinou filmu. Někdy máte fakt chuť ho zabít, nebo aspoň Buddyho očima přemlouváte, ať vytáhne katanu a kluka s ní trochu polechtá. Je ale jasné, že bez toho otravného elementa by ten film, vzhledem k závěru, vůbec nefungoval, takže nezbývá, než divácky kapitulovat.

Silným prvkem filmu je vizuální stránka, kdy Mungia demonstruje překvapivou schopnost navodit přesvědčivou post-apo atmosféru s pouštními lokalitami a vynalézavými kostýmy. A to navzdory nízkému rozpočtu. Postava Smrti, to je kapitola sama pro sebe. Vypadá jako Slash z GUNS´N´ROSES, i s těmi vlasy a typickým kloboukem. K tomu meč a nezbytnou elektrickou kytaru. Má tři poskoky, kteří dokonale ovládají umění luku a na své cestě za trůnem zabíjejí, co jim přijde pod ruku.

Film je dost svižný a začíná pěkně zostra. V záměrně zkoseném obrazu tu na začátku probíhá malá bitka s mutanty mezi obilnými klasy a film pak v tempu nepolevuje. Bizarních postaviček je tu celá řada a jejich netradiční pojetí je velmi svěží. Pro přehled si vyjmenujme aspoň některé. Tak např.: Pin Pals – tři zlí kuželkáři ve slušivých klubových kostýmcích, kteří bojují se zabalenou bowlingovou koulí v hadru a v kuželce mají skrytou čepel. Ruská rock´n´rollová kapela RED ELVIS, poskoci Smrti, kteří také usilují Buddymu o život (a mimochodem, skutečně reálná kapela, která skládala k filmu soundtrack a její členové si tu i zahráli)

Lidé z Větrných mlýnů – monstra, oblečená ve skafandrech, kde vzduchové nádrže jsou vyrobeny z vodních chladičů! Špenátové monstrum – vůdce lidí z Větrných mlýnů. Mutanti – špinaví týpci, kteří rádi řídí pick-upy a z auta metají katapultem smrtící pestrobarevné žvýkačky (fakt, nekecám). Kanibalská středostavovská rodinka a ještě...

... Rudá armáda, která obléhá Lost Vegas a jejíž vůdce ze sebe sype hlášky typu „Nemám rád rock´n´roll, je moc hlasitej! Mám rád folk, milá, něžná muzika, hm? Nebo polku!“. Komouši nikdy neměli rádi rock, to je známá věc :o)

Nutno říci, že všechny postavy jsou velmi špatně zahrány, věřím ale, že to byl tvůrčí záměr. Film je i velmi vtipný. Mimo samotného chování postaviček, které se vymyká běžnému počínání, mě pobavila třeba scéna, kdy mutanti honí autem hlavního hrdinu a ta scéna je tak špatně natočena a v tak pomalém tempu, že je jasný záměr - parodovat známou automobilovou honičku z Mad Maxe 2, která je naopak fantasticky dynamická a skvělé sestříhána. Z děje si odnesete i poznání, že když chcete sbalit protějšek, nalepíte mu na brýle rozkousanou žvýkačku.:o)

Zábavné jsou i jiné prvky. Buddy, vždy když bojuje, zní v pozadí stařičký rockec, nebo cosi na způsob banjo bandu, na druhou stranu, vždy, když řádí Smrt, zní jasný heavy metal :o) Krásná je pak scéna v závěru, kdy si to Buddy dává na férovku se Smrtí a celý souboj na meče uvozuje souboj na kytary, klasický rockec vs. metal. Pěkné :o) Smrt pak slovně hrozí: „Uznej to! Jseš slabej a poraženej. Poklekni před Heavy Metalem!“

Je to pěkný a zajímavý film. Zajímavý tím, jak je jiný a rozhodně originální, s neokoukanou pointou. Škoda, že to byl jediný Mungiův tvůrčí záblesk, který stojí za zmínku. Sedm let poté spáchal prý příšernou Vránu 4: Pekelný kněz (nevím, neviděl jsem, nemohu soudit) a pak už se jenom potácí od ničeho k ničemu, spíchl pár dokumentárních kousků a jinak nic. Je to škoda, ale i takový je holt někdy tvůrčí život. My si na jeho počest pustíme film a dáme palec nahoru. Za ujištění, že komouši nesnáší rock, to přece stálo.:o) Filmu zdar, přátelé a příští týden zase na shledanou.

Hodnocení: 80%

07.11.2018	Diskuse (4)	Lima fulci@seznam.cz