SKID ROW - United World Rebellion - Chapter One
Nebude snad žádným překvapením, když zde rovnou vybalím, že tahle druhdy velmi úspěšná street rocková úderka z New Jersey je od doby, co funguje bez svého původního frontmana Sebastiana Bacha, polovičně hodnotným artiklem. Současný pěvec Johny Solinger, byť mu nelze upřít veškerou snahu, zápal pro věc, ani týmového ducha, nemůže ani náznakem vokálně nahradit svého halasného předchůdce, který nejen svým hlasem, ale i nápadným zjevem, přivedl SKID ROW před více než dvaceti lety k platinovým úspěchům. Jenže to, co se zdálo v normě a tak nějak k věci tenkrát, už by se zřejmě dneska nechytalo, takže je otázkou, zdali by se situace kapely změnila s návratem největšího Rockstara Bacha. Je to možné, ale rozhodně si tím nejsem jist. Každopádně SKID ROW jsou zde po sedmi letech mlčení se svou novou věcí odzpívanou Solingerem, vybroušeně rockující, ale nikterak neobyčejní.
Letošní novinka má formát EP a stejně jako dvě alba předcházející, jenž rovněž odzpíval Johny Solinger, nepřináší žádné neobyčejné momenty, natož pak, aby vládla přílivem nové energie a čerstvé neoposlouchatelnosti. Dodatek v názvu - Chapter One svědčí o skutečnosti, že se zřejmě brzy dočkáme dalších pokračování. Skupinku typických důrazných vypalovaček, vedených v duchu raubířských power rockových tradic kapely, zde zastupují songy „Kings Of Demolition“, „Le´s Go“ nebo „Get Up“, a pak zde mámě rovněž obligátní baladu „This Is Killing Me“, co po pravdě příliš neoslní. Dílo tak pouze připomíná, že SKID ROW pokračují ve svém zavedeném Hard´N´Heavy a oslovují ve většinové míře pouze motorkáře, rockery a pamětníky.
Mám za to, že kvintet z New Jersey, vedený od svých počátků základní trojicí – Dave „Snake“ Sabo, Scotti Hill (oba kytary) a Rachel Bolan (baskytara), je stále poměrně dobrou americkou hard rockovou kapelou, což ostatně stvrdili na jaře hned dvěma dobrými koncerty na našem území, které proběhly v rámci jejich celoevropského turné, ale do lesku svého mladého období, napumpovaného dravostí, ozdobeného platinovými úspěchy jejich prvních dvou řadovek a velkým množstvím hitových vypalovaček, už jim mnohé schází. Mám pocit, že je to zejména věkem a s ním souvisejícím pohledem na věc, který se zkrátka ovlivnit nedá, a tak se kapela vcelku bez boje zařazuje mezi formace, které si drží své jisté a hrají pro vlastní potěchu všemožně po světě, kde o ně zrovna mají zájem. Vím, ani tohle není špatné, nicméně mám dojem, že v kontextu celé jejich dráhy byly doby, kdy tihle rockeři chtěli mnohem víc. Tahle deska neurazí, neohromí, prostě jenom připomene, že kapela i po mnoha letech stále hraje rock´n´roll s vlastním rebelským ksichtem.
| 11.07.2013 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
