Boomer Space

SKID ROW - The Gang ´s All Here

Zdá se, že američtí sleazy-rockeři ze SKID ROW získali konečně zpěváka, jakého potřebovali a jakého od odchodu skvělého pěvce, frontmana a idola značného množství dívek a žen Sebastiana Bacha nemohli nalézt. Eric Grönwall má totiž hlasový potenciál dělaný přesně na míru jejich hudbě, což měl šanci stvrzoval v předchozí desetiletce v rámci tvorby švédské pop-metalové kapely H.E.A.T.. A rovněž se svým stylem zpěvu Bachovi podobá, to je třeba také připomenout. Z novinky je poznat, že materiál byl uvážlivým způsobem vlastně šit na míru dlouholetým fanouškům SKID ROW z časů přelomu osmdesátých a devadesátých let, tedy nejúspěšnějšího období kapely. Z tohoto pohledu mohou být čekatelé spokojeni.


Druhou věcí zůstává, že v souvislosti s „The Gang´s All Here“ jakoby se dokonale zastavil čas a opravdu nic zde nevypovídá o faktu, že se píše rok 2022, nedej bože, že jde o kapelu, která na svých prvních třech řadovkách zněla vždy trochu jinak. SKID ROW si zkrátka mastí svou 1989 pohodičku se všemi glam-metalovými klišé příznačnými pro tuhle etapu. Záleží tedy na každém jedinci, jak k takovému pojetí od této party přistoupí, jestli kapelu bere pouze jako relikvii z časů dávno zašlé slávy, která ve velmi kvalitních parametrech bude podle určitých mustrů přehrávat stále obdobné věci, a nebo zdali chce SKID ROW vidět jako aktuální a sebevědomý rockový band, který sice slavil velké úspěchy před třemi dekádami, ale dnes je schopen se vyvíjet a přinášet do své tvorby nové impulsy. Druhou možnost kapela típla už v zárodku!



Přestože uznávám, že „The Gang´s All Here“ je deskou, pro kterou hraje retrospektiva minulosti souboru a jeho původního stylu prim, jde o desku plnou výtečné muziky, avšak nemohu se ubránit trochu rozpačitým pocitům z toho, jak své jméno vlastně sami dlouholetí členové SKID ROW dnes vidí a slyší. Měl jsem totiž za to, že trojice Dave „Snake“ Sabo, Scotti Hill (oba kytary) a Rachel Bolan (baskytara), coby neměnné jádro kapely, měla kdysi v devadesátkách vždy odvahu vstupovat do poněkud neprobádaných území. Novinka je tak po stránce pěvecké i muzikantské zdařilou parafrází na platinovou debutovou desku z roku 1989. Pokud přistoupíme na jejich hru, formálně je zde všechno v pořádku a to jediné, co albu chybí, jsou snad jen dva grandiózní hity, jakými v případě předobrazového prvního alba byly – hymnický flák „Youth Gone Wild“ a balada „18 and Life“. Podobně chytlavé monstr bomby zde opravdu nečekejte. 


Zastávám názor, že Eric Grönwall je do muziky podobného střihu snad nejlepší možnou volbou. Způsobem jak svůj hlas uchopil a vtěsnal jej do hudby SKID ROW, jeho zabarvením a celkovou náladou, nešlo se snad trefit lépe. Musím potvrdit, že si dlouhou dobu na místě přešlapující kapela snad nemohla přát vhodnějšího borce. Je úplně jedno, že je švédský novic o dvacet let mladší než původní členové, protože v jeho osobě kapela získala nový impuls. Co se týče skladeb, je zde několik solidních vypalovaček připomínajících staré dobré časy, ať už se jmenují „Hell Or High Water“, „The Gang ´s All Here“, „Time Bomb“, Resurrected“, „Nowhere Fast“ či „World´s On Fire“, ale také velice povedený a poměrně neotřelý ploužák „October´s Song“. Všechny tyhle věci se prostě pohodově poslouchají a navozují vzpomínky na dávnou minulost této dříve velice slavné kapely. Mě osobně to vlastně stačí, ale ruku na srdce, na nahrávky formátu prvních dvou řadovek – hitové mašiny „Skid Row“ (1989) a power-metalového hurikánu „Slave To the Grind“ (1991) to přes veškerou snahu stále není. Ne že by to někdo čekal. Za mne je tahle deska úplně v pohodě.


04.10.2022Diskuse (21)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
05.04.2024 20:36

Od té doby, co jsem zažil vyfetovanou trošku Jourgensena v roce 2012 na Brutalu, tak jsem minimálně přehodnotil svůj postoj fanouška.:-) Příšerná bytost.

 

Tomáš
05.04.2024 08:53

"levičáci z elektro scény" - slušná hláška

Jinak Jourgensena z Ministry pro změnu zmiňoval Mark Lanegan, kterého terazky čtu já, a prý to byl pěkný kretén. Namyšlený namachrovaný hovado, vymaštěná fetka. A když to už řekně Lanegan, který byl v té době taky úplná troska, tak na tom asi něco bude.

 

Stray
05.04.2024 07:07

Čtu před spaním tu knihu SLAYER, co tu vyšla vloni, proto ten skok...

Začal jsem o víkendu, zatím jsem tomzu věnoval asi dva večery a tak mě to pohltilo, že už jsem někde okolo strany 240 a začínám kapitolu Diabolus In Musica. nejzajímavější kapitolou je asi ten vnitřní život a spory s Lombardem v době okolo Seasons In the Abyss. Kerry si prostě šel za svým, chtěl aby kapela makala, aby makala podle něj, což je v pořádku když to chce někdo, kdo pro to nejvíc obětuje. On si ženu na turné nebral, vše podřídil pohledu skrz tmavý brejle, páč to byl SLAYER. Hannemann a Araya se autorsky skvěle podepsali pod South a Seasons, kde bylo nejmíň Kinga, je jasný, že jejich aktivita pak scházela a tenhle vrchol už kapela nikdy neopakovala, ale když se to tak vezme, tak king tehdy taky nepsal žádný blbosti /Ghost of War například/. Jasně, někdo si řekne Dutohed :-)), ale já si to až tak nemyslím. když na něj kydaj lidi jako Jourgensen z MINISTRY, vše se ve mě vaří, prej jim v zákulisí festivalu King vyžral jejich catering, pak machroval a ještě prej nazval kytaristu Michaela Scacciu dřevákem, to mě vůbec nebavdí, tihle levičáci z elektro scény si stejně nic jiného nazaslouží, nikdy jsem nechápal náklonost žen ke kapelám jako MINISTRY nebo CLAWFINGER, volím totiž SLAYER! Jo a dal jsem si poslech Divine Intervention a mé dvě nejoblíbenější skladby jednoznačně Fictional reality (ta je úplně boží, ta by mohla být na Reign, škoda že to nikdo neslyšel a neudělali z ní singl, to je druhá Postmortem) a SS-3, taky dobrá, jinak ta deska je na ně docela nic moc, prakticky ten schod dolu, ze kterýho pak nepovstali. když jsem přemýšlel nad tím, co bylo tím hlavním schodem, u kterého jsem si uvědomil, že to jde do prdele, nejn u SLAYER, ale v té době s metalem, tak to nebyl grunge, fakt ne, ALICE IN CHAINS jsem žral, plno kapel normálně bral, ale uvědomil jsem si, že to byl okamžik kompilace Judgment Night, když jsem slyšel ten ráz toho alba a to jak tam hrajou SLAYER Disorder, a přitom už tři roky marně čekal na album , následovníka Seasons, tak to byl ten okamžil - ajajaj devadesátky, jde to do prdele, takže do jara 1993 cajk, pak už zmatek a depka.:-)

 

spajk
04.04.2024 23:37

MAGA.
Yes!!!

Btw ted pitvala Sebastiana Elizabeth
https://youtu.be/OwIx6GXKxxQ?si=pGLdD2P9yZbAa-WK

 

Honza Š
04.04.2024 22:37

tak to byl jen takovej povzdech v nadsázce, jasně že to nejde :) Ale štve mě to, poslední deska se mi fak líbí, škoda. A na Kerryho desku se těším! On to vlastně Slayer trochu bude. A úplně už to nebude nikdy, podle mě tam skladatelsky hrozně chybí Hanneman, ale to už taky není úplně k tématu :)

 

Stray
04.04.2024 22:06

To je zas oslí můstek, raději to netřeba rozvádět.:-)

 

Stray
04.04.2024 21:35

To je skoro jako: "Měli by všichni prozřít a volit Trumpa!" :-)) Bach fakt není cesta, bylo třeba se hnout, byť to nedopadlo. Ten risk ale byl nutný.

Jako kdybych byl bílej Američan, asi bych taky volil Trumpa, neříkám že určitě, ale možná že jo, stejně jako Kerry King, kterého kdejakej haluzák nazývá hovadem, zatímco já v Kerrym vidím jediného žijícího borce, kterému opravdu záleží na SLAYER.

 

Honza Š
04.04.2024 21:11

Měli by si všichni strčit ega do zadele a dát se dohromady s Bachem. :)

 

Stray
30.03.2024 20:06

Snad maj dost rozumu a toho chilskýho paviánce neangažujou.:-) Zkušeností se sáhnutím vedle maj až až. Od jistý doby mám děsnou alergii na pěvce inspirované R.J.Diem.

 

Dave78
30.03.2024 19:38

Mně se ta deska s Gronwallem hodně líbila, rozhodně nejlepší v “pobachovské” éře. Teď hlavně aby to nebyl Ronnie Romero :-)