SLASH Featuring MYLES KENNEDY AND THE CONSPIRATORS - 4

70%

Z novinkového alba Slashe, parťáka Mylese Kennedyho a jejich THE CONSPIRATORS je poznat, že jim několikaletá pauza vlastně prospěla. Materiál sice nebude patřit k těm sbírkám, které je nutné vlastnit a permanentně poslouchat, nabídne však obstojné hardrockové skladby, zcela typické pro tyto muzikanty. Důležité zůstává, že novinkové songy nevyvolávají pocit přesycenosti. Před nějakými pěti lety jsem si totiž říkal, že je obou hlavních aktérů už tak nějak moc, navíc alba vzešlá z jejich spolupráce dle mého neměla vzrůstající kvalitativní tendenci. Tedy pokud budeme počítat ta díla, jež vzešla od THE CONSPIRATORS. Tento band kromě Slashe a Mylese tvoří ještě baskytarista Todd Kerns, bubeník Brent Fitz a od roku 2013 ještě druhý kytarista Frank Sidonis. V posledních dvou dekádách aktivitami překypující Myles Kennedy sice nazpíval již pár skladeb na Slashův bezejmenný sólový debut z roku 2010 (vešel ve známost především tím, že se na něm vokálně podílela celá plejáda pěveckých osobností), ale až od následujícího alba „Apocalyptic Love“ (dle mého dalece nejlepšího od THE CONSPIRATORS) už jde o regulérní band se stálou sestavou. Živošišný rock n´roll, ovlivněný britským hard rockem i americkým blues není až tak vzdálen tomu, co vždy deklarovali GUNS N´ROSES. A Slash se v něm v podstatě ustálil. Do výčtu kytaristových aktivit za těch pětatřicet let kariéry musí být totiž zařazen i dvoualbový projekt SLASH´S SNAKEPIT, tíhnoucí více k bluesové dřevnosti a oné přírodní složce zvuku. No a samozřejmě je třeba připomenout i supergroup VELVET REVOLVER, jež (rovněž s dvěma alby) slavila úspěchy v první desetiletce tohoto století. Zkrátka, po svém prvním odchodu z GUNS N´ROSES Paul Hudson alias Slash rozhodně nezahálel a šel vstříc dalším aktivitám a hudebním výzvám. Dnes tento charismatický hudebník logicky platí dost možná za nejpracovitějšího člena slavné sestavy.

S Mylesem si kytarista již před dvanácti lety sedl a tak se jejich spolupráce dočkala regulérního bandu, dlouhých koncertních turné a častých albových pokračování. V mezidobí vše přibrzdilo nejen Slashovo celosvětové a velkolepé koncertní účinkování v sestavě znovuobnovených GUNS N´ROSES, ale také právě probíhající pandemie Covid. Pauza mezi novinkou a předchozím albem „Living the Dream“ je tak delší, než bylo u Slashe obvyklé. Z desky s názvem „4“ mám však docela dobrý pocit. Skladby plně charakterizují Slashovo hudební cítění, kytarista v nich prostor zcela neopanovává, naopak dává svým spoluhráčům možnost posílit týmového ducha, takže to hlavní zůstává na bytelných skladbách. Materiál je oproti GUNS N´ROSES sice méně bombastický, ale nezapře hardrockový naturel v srdcích muzikantů, jejich historický kontext i skladatelské zkušenosti. Možná se již s věkem přestalo tolik tlačit na pilu. Kennedyho vokál dnes působí usedleji, civilněji, neboť to Myles nepřehání se svým ječákem a více se zaměřuje na prožitek. Výsledku opravdu prospívá méně častý výskyt jeho vypjatých poloh.

První skladba „The River Is Rising“ patří určitě k nejlepším, zdobí ji křiklavý kytarový zvuk Slashova nástroje, poměrně přehledná a přímočará struktura či celková gradace, která se vyvíjí z temnějších slok k rozmáchlému refrénu. Posluchače pravděpodobně upoutá i krátká střední pasáž se zrychleným tempem a divokými kytarovými motivy. Navazující „Whatever Gets You By“ opanuje lehce podlazený sound, tak aby dobře vynikl hlas Mylese, posazený rovněž do nižších poloh. Song dost možná nachází inspiraci nejen u hardrockových milníků minulosti, ale svým způsobem jakoby skenoval grunge a devadesátá léta, nicméně sóla v něm umístěná jsou ve své chaotičnosti strhující. Třetí „C´est la Vie“ působí jako velmi přehledná vypalovačka s potenciálem chytlavosti, ale také radio-friendly ležérnosti. Upoutá efektem prohnaný zvuk kytary, jenž se zde od úvodu hlásí o pozornost. Z mého pohledu je tohle spíše průměr. Ani „The Path Less Followed“ zrovna nezaboduje a zůstane prostě takovou docela obyčejnou rockovou písní, kde je sice možné si všimnout vypjatějšího refrénu, ale ten nepřebije fakt, že skladba sebou nese i punc jisté kolovrátkovosti.

Pátá „Actions Speak Louder Than Words“ upoutá halucinačním odérem rocku devadesátých let, ale i zřejmou navázaností na sound GUNS N´ROSES z časů dvojalba „Use Your Illusion I a II“, tedy alespoň těch hutnějších „zahradních“ věcí této etapy. Rozhodně jeden z vrcholů novinky. Stejně zajímavě se mě jeví i „Spirit Love“, jejíž zvuk je inspirován exotikou východu, kytarovým zvukem, jenž má simulovat indický sitár, ale i potemnělejší atmosférou, která ze skladby dělá cosi, co lze prožívat s vyšší mírou napětí, než tomu je v případě banálnějších songů. Této skladbě neschází určitá nervnost a nebezpečnost a rovněž patří k těm lepším. Zatímco „Fill My World“ představuje to nejvíce rozněžnělé, patetické a obyčejné, mají další dva kusy - „April Fool“ a „Call Off The Dogs“ - punc řízných rockových vypalovaček, správně jedovatých a přes nosné pěvecké party protkaných rejděním Slashovi drásavé kytary.

Overtura „Fall Back To Earth“ má v sobě, i díky svým opakujícím se obloukovým vyhrávkám, potenciál grandiózních rockových skladeb hodících se do sféry filmové hudby. Ona monumentálnost, jenž by šla vypozorovat u osudových/pomalých čísel takových legend, jakými v rockové historii jsou třeba AEROSMITH, má skutečně něco do sebe. Ačkoliv rozhodně nejde o nějaký vyložený hit, tento song nabídne bezesporu zajímavé pasáže a představuje obstojné vyvrcholení alba, které je prostě dalším zručným kusem rocku od aktivního muzikanta, mimo jiné navždy spjatého s GUNS N´ROSES. Určitě nejde o jedno z těch výrazných alb, na kterých Slash během kariéry působil, ale svůj poctivý standard udržel.

21.02.2022	Diskuse (14)	Stray janpibal@crazydiamond.cz