SLAYER - Hell Awaits

90%

I v dobách kdy byla metalová scéna v plném rozpuku a každým rokem vznikala halda zajímavých alb, ze kterých se později staly předobrazy dalších subžánrů extrémní hudby, nebylo jednoduché podnítit k životu samotné peklo. Kalifornští SLAYER však patří k několika kapelám, kterým se to nakonec podařilo. Jejich druhé album „Hell Awaits“ je chápáno zřejmě jako nejhororovější album celé jejich kariéry, rovněž jde o velmi oblíbený zásek celé řady old-schoolových fans, kteří jej řadí takřka na úroveň následného pomníku „Reign In Blood“, ale to bychom už předbíhali. Vliv zhouby zvané SLAYER začal v roce 1985 celosvětově působit, což mělo za následek vznik velkého počtu nových, agresivně se vyjadřujících kapel, jak za Atlantikem, tak u nás v Evropě. Debutová deska „Show No Mercy“, jenž konkurovala debutu METALLICY „Kill ´Em All“ svou dravostí, rychlostí, ale i kytarovou neotesaností a jistou dávkou zvrácené melodiky, si získala široká pole metalových fans nové generace, byl to moment, kdy se metalová scéna začala podstatně rychleji rozrůstat a vyvíjet. Co SLAYER nestihli sdělit na debutové desce, na to cílili pozornost u svého druhého alba, které bylo nahráno znovu pro nezávislou stáj Metal Blade Records.

Zlostně vypadající vlasatci, odění do kůže a dlouhých hřebů, museli v té době fascinovat nejednoho floutka školní docházce zdaleka neodrostlého, protože fenomén kapely se v polovině osmdesátých let řítil opravdu světelnou rychlostí. O SLAYER se tou dobou mluvilo jako o nejtvrdší a nejrychlejší kapele světa, vždyť kdo jiný měl tehdy patent na něco podobného? S druhou deskou „Hell Awaits“ se prostě do hudby SLAYER dostala větší muzikantská kvalita, atmosféra a jistá bezútěšnost, tyto vlastnosti nebyly cizí všem songům, které byly co do struktury poněkud komplikovanější než ony přímočaré výpady ze „Show No Mercy“. Jenže SLAYER s „Hell Awaits“ nezískali jen progresivnější ráz, který šel ruku v ruce s větší hráčskou vyzrálostí, ale vládli i nakažlivostí.

Každý člen SLAYER se právě v té době stal osobností zcela nepostradatelnou pro další vývoj jejich hudby. Tom Araya a jeho morbidní (ne)zpěv, kdy jakoby v transu drtil vztekle slovy přecházejícími často až do podoby jakýchsi ...ehm...schizofrenicko-lunatických zaříkávadel, dvojice kytaristů Jeff Hanemann a Kerry King zodpovědných zde za onu riffovitou mašinérii rozpoutanou od samotného počátku titulní skladby. Tento song se navíc na dlouhou dobu stal úvodníkem většiny živých setů SLAYER. V případě dua Jeff Hanemann/ Kerry King však musíme zmínit chaotická vřeštivá sóla, jaká od nepaměti patřila k jejich skladbám. Klokotavé zvukové chuchvalce zakončované typickým hvízdáním skvěle doplnily bezbřehou neutěšenost hororových hymen. No a nakonec je třeba zmínit bicmana, kterým v první a nejdůležitější dekádě existence SLAYER nebyl nikdo jiný než Dave Lombardo, jehož prostorová a vrstevnatá hra se stala definicí pro celé generace dalších bubeníků extrémní metalové hudby.

A co tedy k náplni tohoto zatracovaného i kouzelného kraválu říci? Skladby na „Hell Awaits“ se v textech zrovna nevykazují intelektuálními tématy, naopak působí hodně zvráceným dojmem, což podobné metalové hudbě tak nějak vždycky slušelo. Daleko zpoza hranice vkusu vytažené „gore“ obrázky se strašidelnou tématikou („At Dawn They Sleep“) znamenitě doplnily děsivý sound díla opatřeného dětinským coverem s malůvkami ďáblů unášejících kamsi do lůna pekelného několik nešťastníků. Tehdy v roce 1985 nebylo strašidelnějšího obalu na scéně. Okultní a rouhačská témata („Hell Awaits“ a „Praise Of Death“) byla vystřídána nástiny duševních pochodů nejmenovaných zabijáků („Kill Again“) a pomatených úchylů („Necrophiliac“), občas došlo i na nějakou tu post-mortální oblast a morbidní popisky biologických procesů na tělech nešťastníků („Hardening Of The Arteries“). Armádou old-schoolových thrashmetalových fans je „Hell Awaits“ chápáno jako ta nejzásadnější klasika raného thrashe a je dodnes vysoce ceněno i v rámci celé diskografie SLAYER. Album, které bortilo hranice a posouvalo o notný kus metalový extrém poloviny osmdesátých let.

08.11.2015	Diskuse (17)	Stray janpibal@crazydiamond.cz